a odpovldajlcl

'V' "
rocnlky
; ;
vlceletych
a
FORTUNA
VLASTIMIL STYBLlK, MARIE {5ECHOVA, ZDENEK HLAVSA, ANTONIN TEJNOR
Prehledna
mluvnice
cestiny
pro"
EI
a
rocniky
vlceletych
..- ...­
gymnazll
Druhe, doplnene vydanf
NAKLADATELSrvf FORTUNA PRAHA, 1997
Lektorovali:
Prof. PhDr. Pfemysl Hauser, esc.,
PhDr. Jarmila Nekvapilova,
Eva Beninkova
Schvalilo MSMT CR pod c. j. 22779/97·20 ze dne 6. cervna 1997 k zafazeni do
seznamu ucebnic pro zakladni skoly.
K teto ucebnici mluvnice vysla cvicebnice: V. Styblik, Mluvnicka a pravopisna
cviceni, Fortuna, 1996
© Vlastimil Styblik, Marie Cechova, Zdenek Hlavsa, Antonin Tejnor, 1992, 1997
© Nakladate1stvi FORTUNA v Praze, 1992, 1997
ISBN 80·7168·474·0
4
I. OBECNE WKLADY 0 JAZYCE
Rec, jazyky
Se vznikem a rozvojem lidske spolecnosti vznikla a vZrUsta potreba
vzajemne si sdelovat myslenky, pocity a predstavy. Vyhradne lidskym na­
strojem dorozumivani je fee. Jednotlive promluvy jsou ovliviiovany situ­
ad, ve ktere vznikajf, a dIem, ktery sleduji (oznamenl, dotaz, vyzva aj.).
Lide si vytvareji i jine soustavy dorozumivadch prostredku, ale za­
kladnim a nejdokonalejsim z nich je pfirozeny jazyk. Vsechny ostatni
umele soustavy Gako jsou napr. znaky hluchonemych, vlajkove signaly
apod.) jsou nahrazky, a nedovedou ani zdaleka vyjadrit bohate a rUznoro­
de myslenky.
Clenove kazdeho naroda se vyjadfuji spolecnym jazykem. Proto mu
marne jazyk narodni. Jazyk, ktery poznavame zpravidla z ust sve mat­
ky, nazyvame jazyk matefsky a projevujeme tim zaroveii sviij citovy
vztah k nemu.
V Evrope existuji tfi hlavni skupiny jazyku: g e r man s k e (napr.
nemcina, anglictina), rom an s k e (vznikle na zaklade zlidoveIe latiny,
napr. italstina, francouzstina) a s 10 van s k e .
Slovanske jazyky se vyvinuly ze spolecneho zakladu - p r a s 10 van ­
s tin y - a deli' se na vychodni (rustina, belorustina a ukrajinstina), jizni
(bulharstina, makedonstina, srbstina, chorvatstina a slovinstina) a zapad­
nf (cestina, slovenstina, polStina, homf a dolni luzicka srbstina).
Po z n a m k a: Mezi jizni slovanske jazyky patff take staroslovenstina, jazyk nabozenskych
textu vytvoreny v 9. stoled.
Rozdfiy mezi jednotlivymi jazyky vyplyvaji z toho, ze riizne narody
prosly rUznym spolecenskym vyvojem. V dejinach dochazi nekdy ke sbli­
zovani, jindy k oddalovani jazyku.
Cestine nejblizsi je slovenstina. Pffslusnici ceskeho a slovenskeho na­
roda svym jazykovym projevum navzajem dobre rozumeji. Blizkost tech­
to jazyku vyplyva z toho, ze mnoha slova v nich jsou uplne stejna (pole,
potok, pes, vrabee, veela, strom, jablon, otee, syn, strye, sekera, lopata,
hlava ... ) nebo velmi podobna (slunee - slnko, feka - rieka, mliko ­
5
mlieko, mesto - mesto, louka -lzika, bezet - bezat . .. ) a take jejich mluv­
nicka pravidla se do znacne miry shoduji.
Cesky jazyk a jeho utvary
Cestina se vyviji uz pres tisk let. Rozvrstvila se do rilznych utvaril,
z nichz nejpropracovanejsi a nejvyznamnejsf je cestina spisovna. Te uzi­
vame pn oficialnim styku, ve skole, v rozhlase, v televizi, pri urednim
jednanf apod. V beznem neoficialnim dorozumivani uzivame cestiny ho­
vorove. Ta patn rovnez ke spisovnemu jazyku, ale nezahrnuje jazykove
prostfedky kniznf nebo zastarale, ovsem ani narecni nebo slangov'e.
V rilznych krajkh se dnve mluvilo mistnimi naiecimi neboli d i a ­
Ie k t Y (napr. chodsky, podkrkonossky, lassky, hanacky, slovacky aj.).
Rozdfly mezi mifecimi se postupne stirajf, vznikaji nadnaieci (i n t e r­
d i a I e k t y), z nich se nejvfce prosazuje obecna cestilla. Ta se vsak
vlivem piisobenf hromadnych sdelovacfch prostredkii postupne sblizuje
s cestinou hovorovou.
Ukazky narecnich textu:
NareCi zapadoceske:
No, to se takle uz vo poledni, anebo diz bilo v zimje, tak us se musela vzit mouka do sednici,
teda vo poledni, aby se vohh1a do vecera.
NareCi chodske:
Derek potom - mili sme dvje knivi a dojit nehumnel a bili sena - tak ja potom holt: "Jen d'i
a doj!"
NareCi podkrkonosske:
Taklecki nat pecej viseli pjekni nov) boti, zanouili boti, jo a uon mnel takovl boti rozbiti, ten
zebrak.
Narecl hanacke:
Tos tenknit esce ta oed'ina vepadala nacesto inac. Zadmi takova selnica a takova opravena
cesta. To se jezd'ilo to OVOZOVO cesto ke skole tam a teprva ovozem zas smjerem
k Tovere.
Nareci valasske:
Ot sesii roku sem kravi pasla do strnasii roku, boski kolig razu, odespala sem za kravami,
vlezli mne do zboza, tatka prisel as tam do husfa a chitnul na za ruku a virezal na.
6
NareCi lasske:
Do teho se vieia ta kyska ohreta a pi'ydzelala se takovu desku. To bylo trosku oble, tak sme
to dycky v zimje vzaIi a sIi se vozidz na to. To sme mjeIi jako sallky, no.
(Ceske mifecnf texty, 1976)
Po z n am k a: Samohlaska [i] se v pi'episu nai'ecf zaznamenava jen pfsmenem i;
u narecf lasskeho. kde se rozliSuje vyslovnost [i] a [y], se uzfva pfsmen i a y.
Jazykoveda a jeji sloiky
veda 0 jazyce (jazykoveda) se deli na tyto dflci obory:
1. nauka 0 slovni zasobe
a) 0 vyznamech slov
b) 0 tvoi'eni slov
2. mluvnice (gramatika)
a) tvaroslovi (0 obmenovani slov)
b) skladba (0 spojovani slov ve vety)
3. nauka 0 zvukove strance jazyka a 0 pravopisu
4. nauka 0 slohu (stylistika), 0 vyberu a uspoi'adavani jazykovych
prosti'edku v jazykovych projevech
5. nauka 0 nafecich (dialektologie)
Jazykove pfirucky
Uzivatele jazyka majf k dispozici radu jazykovych pnrucek a slovnfku,
ktere jim umozllujf vyjadrovat se nejen spnivne, ale i slohove pfimerene.
K nejrozsfrenejsfm pam Ceska mluvnice od B. Havranka a AI. Jedlicky,
Strucna mluvnice ceska od tychz autom, vydana predevsfm pro skolskou
poti'ebu, Pravidla ceskeho pravopisu, Slovnfk spisovne cestiny.
V Pravidlech ceskeho pravopisll se muzeme poucit v uvodnf casti
o pravopisnych zasadach a v slovnfkove casti nejen 0 pravopisne podobe
pravopisne obtfznejsfeh slov, ale v jednotlivych pnpadech i 0 jejich vy­
slovnosti a v tzv. skolnfm vydanf i 0 tvarech, pri jejichz tvorenf bychom
mohli byt na pochybach (napr. hotel, -u m., jedn. 6. -u, mn. 1., 4., 7. -y,
6. -ech i -feh; hotel Zlata husa).
7
Slovnik spisovne cestinyzpracovava ve 47 000 heslech spisovnou slov­
ni zasobu (mene vsak pnhlizi k jazyku mluvenemu). Poucuje 0 riiznych
vyznamech vfceznacnych slov, uvadi jejich slovni druh, zpusob ohybanl,
slovesny vid, vyslovnost, typicka spojeni, v nichz se slovo vyskytuje,
u spojovacich vyrazu phKlady vet nebo slov temito vyrazy pnpojenych
(napi'. to je mimo diskusi).
o dejinach ceskeho jazyka
Asi v 5. stoleti se do nasich zemi pristehovaly ruzne slovanske kme­
ny (napt. Cechove, Lucane, Lemuzi, Doudlebi, Charvati, Zlicane aj.).
V 9. stoleti, v dobe Velkomoravske riSe, tvorily tyto kmeny jiz pevnejsi
svaz. R. 863 prinesli solunsti bratn Konstantin (Cyril) a Metodej na Mo­
ravu kfesianstvi a vytvonli take nejstarsi slovanske pismo (hlaholici a
cyrilici). Nejstarsi slovansky spisovny jazyk se nazyva starosloven­
stina.
Kdyz se r. 907 Velkomoravska i'iSe rozpadla, pi'esunulo se centrum
zapadoslovanskych kmenu do Cech pod vladu Pi'emyslovcu. Staroslo­
venska literatura byla llahrazena literaturou latinskou, ale v latinskych
nabozenskych knihach se brzy zacala objevovat jednotliva ceska slova.
Od konce 13. stoleti vznika jiz cesky psana literalura, zejmena pravnicka
a nabozenska. Ve 14. stoleti byla vytvoi'ena prvni cesky psana kronika,
recena Dalimilova, ale vznikaly i prvni slovniky a studentske divadelnf
hry. Tehdejsi cestina mela jine hlaskoslovi a tvaroslovi, ale podlehala po­
meme rychlym zmenam. Tento prudky vyvoj se zpomalil viS. stoletf,
zejmena po vynalezeni knihtisku. VYvoj cestiny silne ovlivnil Jan Hus.
Upravil cesky pravopis tim, ze misto sprezek zavedl psani rozlisovacich
znamenek (tzv. nabodenicek, napi'. cmisto cz) a odstranil nektere cizi
vYrazy.
V obdobf humanismu (od 15. do 17. stoleti) se obraz cestiny uz pfflis
nemenil, jen se do n1 ve vetsi mITe dostavala slova pi'ejata z jinych jazyku
a napodobovala se latinska slozita vetna stavba. Velkym pnnosem byly
odbome spisy a slovniky, ktere vydaval tiskaf Daniel Adam z Veleslavina.
Vznikly i prvni mluvnice spisovne cestiny. 0 rozvoj a kultivovani cestiny
se vyznamne zaslouzili cesti bram, zejmena vydanim Bible kralicke (1579­
1593).
8
Po bitve na Bile hore, kdy valmi cast ceske inteligence musela opusti
zemi, byla cestina vytlacena ze skol a tiradu, mesta se ponemcovala a
cesky jazyk se udrzoval vetSinou jen mezi venkovskym lidem.
Novy vzestup cestiny se pocina az koncem 18. stoleti. Josef Dobrov­
sky napsal Zevrubnou mluvnici ceskeho jazyka (v nemcine) a Josef Jung­
mann s prateli sestavil petidilny Cesko-nenlecky slovnik. Tim byly dany
predpoklady pro rozvoj ceske vedecke i umelecke literatury. Zacalo se
take vytvaret ceske odbome nazvoslovi. V chemii se ticeIne vyuiilo nlz­
nych pnpon pro vyjadreni mocenstvi (-ny, -naty, -ity, -icity atd.), k telovy­
chovne nazvoslovne soustave poloiil zaklady Miroslav Tyrs, prirodoved­
ne nazvy vytvarel Jan Svatopluk Presl.
Se vznikem samostatne republiky r. 1918 se cestina stala tirednim jazy­
kern, vytvonlo se chybejici odbome mizvoslovf (napr. vojenske, postov­
ni, dopravni aj.) a s rozvojem skolstvi i hromadnych sdelovacfch pro­
stredku se spisovna cestina dostala do nejsirsich vrstev. Zakladni mluv­
nicka dila vytvonli Frantisek Travnfcek, Bohuslav Havranek, Alois Jed­
licka, Vladimir Smilauer aj.
Jazykov3 kultura
Pod pojmem jazykov3 kultura rozumirne jednak p e c i 0 j a z y k ,
jednak ti r 0 v e Ii v y j a d r 0 van L
Neustale je nutno dopliiovat s 10 v n i z a sob u j a z y k a (napr.
sponzor, marketing, xerox aj.), avsak nektera pojrnenovani z uifvanf mizi
(krajskj ndrodnf vybor, brigdda soeialistieke prdee aj.).
Pornaleji se meni m1u v n i c k a s t a v b a , do spisovneho jazyka
pronikajf pro s t red k y h 0 v 0 r 0 v e (napr. do nej, fiet, uZlvat neeo,
kupuju aj.).
Dnve se soudilo, ze v jazyce je spravne jen to, co 1ze doloiit ze stareho
nebo z lidoveho jazyka. Ocekavalo se, ie jazykoveda rozhodne 0 sprav­
nosti nebo nespravnosti jazykoveho prostredku s definitivnf platnostf.
. Ones hodnotime jazykove prostredky podle toho, jak vhodne slouif
nasim vyjadrovacim potrebam. Pritom musime pnhliiet ke slohovemu
zamerenf projevu. Napr. nektere prostredky, ktere jsou vhodne v proje­
\vech teoreticky odbomych, by v projevech bezne dorozumfvacfch vypa­
daly srnesne.
9
Pohyb v mirodnim jazyce je tedy tfeba neustale sledovat a snazit se
o slohovou vytffbenost vyjadrovani.
Poznamka: Siohova vytfibenost se projevi vhodnym vyberem jazykovych prostredku,
zejmena take vyberem slov, ktera svym slohovym nebo citovym zabarvenim nejvystizneji od­
povidaji vyjadi'ovacim zamerum. V odbomych projevech se nemaji vyskytovat slova nespisov­
m1 nebo citove zabarvena. V soukromych projevech uziti slangovych slov nebo slov z obecne
cestiny obvykle nepusobi nikterak rusive. Slova citove zabarvena se v takovych projevech vy­
skytuji casto, slova kniznf nebo zastarala se tam nehodi.
Jen v umelecke literature vyuzivaji autofi slov a slovnich spojeni ze vsech spisovnych
i nespisovnych vrstev slovni zasoby podle slohoveho razu celeho dila nebo jeho nekterych
castf.
10
II. vYZNAMY SLOV
Slovni z3soba a jeji jednotky
Aby jazyk dobte slouzil vyjadtovanf lidskyeh myslenek, citu i pted­
stav, musf byt sehopen pojmenovavat ryehle se menfci skutecnost, vseeh­
ny ptedmety a jevy. Nejvyrazneji na tyto potteby reaguje slovni zasoba,
tj. souhrn vseeh slov a souslovf, kteryeh se v jazyee uzfva.
Zakladnf jednotkou slovnf zasoby je slovo, to je skupina hhisek - ne­
kdy jen hlaska jedina -, jez tvon v jazyee ustaleny eelek a rna svuj vlastni
vyznam (otec, delat, k, a).
Nektere skutecnosti nepojmenovavame jen jednfm slovem, ale uzfva­
me ustalenych spojeni dvou nebo nekolika slov (napt. barevne kovy, mly­
nek na maso, skok °tyCi). Temto ustalenym spojenfm pojmenovavajfcfm
jednu skutecnost nKame souslovi.
Nekdy existujf vedle souslovf i pojmenovani jednoslovna se stejnym
vyznamem (napt. prumyslovd skola - prumyslovka,fotografickj apardt­
fotoapardt, elektrickd kapesnf svftilna - baterka aj.). Casto vsak maji tato
jednoslovna pojmenovanf slohove zabarvenf hovorove (napt. dechovka
mlsto dechovd hudba) nebo nespisovne (tryskdc mfsto tryskove letadlo
aj.).
Pffdavna jmena mohou mit v souslovi nekdy jiny vyznam nez pfi sa­
mostatnem uzitf (srov. napt. vysokd skola x vysokd trdva).
Nektera souslovf majf obrazny vyznam, ktery nesouvisf s vyznamem
jednotlivyeh slov, ktera souslovf vytvatejf (napt. babf ucho je lidovy na­
zev jitroeele,pav[ocko je nazev akvarijnf rybky,jecne zrno je nazev zane­
tu zlazky na ocnfm vicku apod.).
Po z n am k a: Ruzna ustalena spojeni uvadeji frazeologicke slovniky.
Mezi jednotky slovnf zasoby tadime i rceni, ptislovi a potekadla.
Reeni je ustalene slovni spojeni, zpravidla obrazne (napt. vz(t nohy na ramena, mlt na ru­
zlch ustldno apod.).
Prislovi je kratke mravni naucenf, uddovane lidovou tradicf, casto rymovane (napt. Komu
se nelenl, tomu se zelenf).
Porekadlo je kratke vyjadteni zivotnfch zkusenostf, udrzovane tradici a casto rymovane
(oapt. Dockej casu jako husa klasu).
11
Siova a pojrny
vetsina slov a souslovi pojmenovava pojmy. To jsou zakladni jednot­
ky mysleni, ktere vytvarime ve svem vedomi srovnavanim, rozlisova­
nim, tridenim a zobecnovanim poznanych skutecnosti.
Napr. pfi stavbe bylo zapotrebi pojmenovavat kasovitou stavebni hnlo­
tu uzivanou k spojovani zdiva a k omitani. Pro tento pojem se v italStine
vytvoril a do cestiny prevzal nazev malta. Pojmy se ovsem netvon jen pro
tndy konkretnich predmetu (dum, louka, strom) a deju (kreslit, chuze), ale
i vlastnosti (hladkj, modf, kfehkost) , citu (radost, sryskat si), jevu ab­
straktniho mysleni (usudek, ndsobit) i popisu jazykoveho vyjadrovani (pf{­
sudek, casovat).
Soubor znaku odlisujfcich dany pojem od pojmu jinych je obsah po­
jmu, soubor predmetu nebo jevu majicich stanovene znaky je rozsah po­
jmu. Napr. obsah pojmu ctyfuhelnik je: rovinny utvar omezeny ctyrmi
useckami, rozsah tohoto pojmu tvon obrazce: ctverec, kosoctverec, ob­
delnik, kosodelnik, lichobeznik, deltoid, obecny ctyruhelnik. eim sirsi je
obsah pojmu, tim uzsf je jeho rozsah.
Mezi pojmy mohou byt rUzne vztahy a podle toho rozliSujeme tez slo­
va vyznamem
a) nadtazena: automobil (pojem druhovy) - v 0 z i d 10 (pojem rodo­
vy),
b) podrazena: ryba (pojem rodovy) - k apr (pojem druhovy),
c) soutadna: t f e Sn e, vis n e, Sv est k a, s 1i v a (druhove po­
jmy rodoveho pojmu domdci peckove ovoce).
Nektera slova nepojmenovavaji pojmy pnmo, ale bud' jen k nejake sku­
tecnosti odkazuji, nebo nektera pojmenovani zastupuji (napr. zajmena on,
tento, nebo zajmenna pnslovce takhle, tam aj.).
Slova vsak pojmy jen nepojmenovavaji, ale vyjadfuji take rUzne vzta­
hy mezi nimi (napr. protoze, ackoli), rUzne city (achich, hejsa), napodo­
bujf zvuky (prdsk, bu aj.).
Vysvetlenim nebo popsanim pojmenovavane skutecnosti se urcuje vecny
(slovnf) vyznam slova nebo souslovi (napr. malebny - pffjemne pusobici
svou tvarovou a barevnou rozmanitosti).
Vedle tohoto vyznamu majf slova i vyznamy mluvnicke (patn k urcite­
mu slovnimu druhu, vyjadfuji rUzne mluvnicke kategorie, napr. rod, pad,
cislo, cas aj.). (Viz tez str. 28.)
12
Slovoiky
Slovnf zasoba jazyka se zachycuje ve slovnfcfch. Ty jsou bud' prekla­
dove, tj. uvadejf k jednotlivym slovum vyznamove shodne protejsky
v jinemjazyce, nebo vykladove, ty vysvetlujf nebo popisujf vecne vyzna­
my slov.
Vyznam se vyklada:
a) uvadenfm podstatnych vyznamovych znaku (letiste = prostranstvf
a zaifzenf pro vzletanf a pnstavanf letadel a odbavovanf cestujfcfch),
b) vedeckou definicf (kybernetika = matematickyvedni obor zabyvajf­
cf se kvantitativnfmi a strukturaInfmi zakonitostmi TIzenf, sdelovani a kon­
troly samoregulujfcfch soustav, vcetne zivych organismu a lidske spolec­
nosti),
c) opisem nebo pnrovnanfm (fialovy =majfcf barvu vznikajfcf smfSe­
nfm cervene a modre, barvu kvetu fialek),
d) vyznamove shodnymi slovy (izolace = osamocenf, odloucenf, od­
loucenost, separace),
e) vyznamove protikladnymi slovy (mdlo = opak: mnoho).
Slohove rozvrstveoi slovni z3soby
1. S pis 0 v n a s I 0 v a a sou s I 0 v f mohou byt rUzne slohove
zabarvemi:
a) hovorova - obvykla v mluvene i'eci v soukromych projevech (muzi­
ka, motorka, sundat, prima aj.), .
b) kniini - vyskytujfcf se hlavne v psanych projevech (a to nejen lite­
rarnich) nebo ve slohove nadnesenych mluvenych projevech (sat, finout
se, necht,jelikoi aj.),
c) odborna - oznacujicf predmety a jevy vedeckych, vyrobnfch a ji­
nych oborU (mnohouhelnik, citoslovce, transformdtor, suchd destilace aj.),
d) basnicka - uzfvana hlavne v poezii 19. stoletf (napr. luna, vesna,
jesen); casto to byly obmeny slovnfch podob (napr. ruiny mfsto ruiovy,
c"arnymfstocarovny) nebo neobvykle slozeniny (napr. modrojas). V mo­
demf poezii se jich uzfva jen velice zrfdka (napi'. krdCivec mfsto cho­
dec).
13
Yetsina spisovnych pojmenovanf jeslohove neutralni (jaro, mlady, ona
pet, dobre, mluvit, pro, ale, hop, at).
2. Take slova n e s pis 0 v n a jsou rUzne s I 0 h 0 v e z a bar v e n a :
a) slova obecne cestiny - uzivana v soukromych mluvenych projevech
bez krajoveho omezenf (napr.jlaska, masina, extra, svindlovat aj.),
b) narecni slova - uzfvaml jen v nekterem z mfstnfch mrrecf (napr. chod­
ske hyjta - navsteva, valasske ogar - chlapec, moravskoslovacke krum­
pta - brambor aj.); pokud se takovych slov uzfva v sirsf jazykove oblasti,
napi'. na ceIe Morave, i'fkame jim oblastni a nepokladame je za nespisov­
na (napi'. moravske stolar- ceske truhldf, moravske lfcit- ceske bait aj.),
c) profesionalni a slangova slova - uzfvana v neoficialnfch projevech
pnslusniku jednotlivych povolanf nebo zajmovych skupin (napi'. v reci
sportovcu prkjnka - lyze, kopat desftku - kopat pokutovy kop, v mluve
vojakU bazant - novacek, esus - jidelnf miska). Zatfmco profesionaInf
vyrazy (v elektrotechnice trafo mfsto transformator, ve vojenske mluve
palpost mfsto palebne postavenf aj.) podporujf strucnost vyjadfenf, slan­
gove nazvy byvajf casto citove zabarvene a vznikajf ruznym prenasenfm
vyznamu (napi'. v mluve zeleznicafu papousek = druh pesti'e zbarvene
lokomotivy),
d) argoticka slova - vyskytujfcf se v projevech spolecensky vyi'aze­
nych lidf (zlodeju, tulaku apod.), ktei'f se uzfvanfm zvlastnfch, obecne
nesrozumitelnych slov snazf utajit obsah sdelenf pi'ed nezasvecenymi
osobami (stNkacka - revolver, zatloukat - zapfrat, bonzovat - udavat
aj.).
Slovum pojmenovavajfcfm zanikle skutecnosti ffkame historismy (napi'.
brnenf, paledt, kratiknot aj.).
Slova, ktera se v soucasnem jazyce pi'estala uzivat a vyskytuji se jen ve
starsf literature, se ve slovnfcfch oznacuji jako zastarala (silozpyt - fyzi­
ka, lucba -chemie, ujee- stryc z matCiny strany aj.). Nektera slova zasta­
rala jen v jednom ze svych vyznamu (napi'. hruby ve vyznamu velky, po­
ledne ve vyznamu jih, zbozf ve vyznamu majetek aj.).
Zastarala slova pouzita v umelecke literatui'e pro pi'iblfzenf doby, 0 kte­
re autor vypravi, se nazyvaji archaismy (napi'. salse - omacka, varmuz ­
kase aj.).
Nove utvoi'ena nebo pi'ejata slova, ktera se zacala pouzivat teprve
v nedavne dobe a jejichz novost se v textu dosud pociiuje, se pokladajf za
neologismy (napi'. posilovna, plavenka, windsurfing, rogalo aj.).
14
Citove zabarveni slov
Nektenl slova nejen pojmenovavajf, ale zaroven vyjadtujf kladny nebo
zapomy citovy vztah mluvcmo nebo piSfcmo k oznacovane skutecnosti.
Kladny citovy vztah mluvcmo vyjadrujf slova Iichotna (tat{cek, matic­
ka, devenka, belounkY) nebo detska (hajat, bumbat).
Zapomy citovy vztah vyjadfujf slova hanliva (cizak, vydfiduch, cach­
rovat, barabizna), slova zhrubeIa (kecat ve vyznamu zvanit, dachat, slo­
va jako chlastat, tlama, pafaty apod., uzije-li se jich 0 cloveku).
SHne citove zabarvena jsou slova vulgarn), uzivaml pti nespolecen­
skem vyjadtovanf.
Slova jednoznacna a mnohoznacna
Pomeme malou cast slovnf zasoby tvon slovajednoznacna, ktera majf
pouze jedinyvyznam. Jsou to vlastni jmena (Evropa, Nymburk, Vltava,
Janacek, Horym{r), zvukomalebna citoslovce (jrnk, bfink) a nektera slo­
va jina (vrtulnrk, ackoli, uv{tat aj.).
U slov mnohoznacnych, oznacujicfch rUzne skutecnosti, muzeme po­
znat jejich aktualni vyznam teprve ze situace nebo ze souvislosti s ostat­
nim textem (napt. javorovy list, titulni list v knize, precist si list od pntele,
ptedlozit rodny list, nabrousit list pily, ulomit list padla atd.).
Homonyma
Od mnohoznacnych slov odlisujeme homonyma, slova, ktera sice
majf stejnou podobu, ale lisi se svym puvodem. (Napt. zdrobnelina tra­
vicka je odvozena od podstatneho jmena trava, ptechylene podstatne
jmeno travicka bylo odvozeno od podstatneho jmena travic. Slovo role,
znamenajicf omou pudu, je domacmo puvodu, homonymnf slovo role,
znamenajicf svitek, bylo ptevzato z nemciny.) Homonyma rozeznava­
me od mnohoznacnych slov hlavne podle toho, ze v jejich vyznamech
nemuzeme najft zadnou podobnost ani vecnou souvislost. Casto byvajf
vitanym prostredkem jazykove komiky (napt. Rekla mi "Ozen se H, tak
jsem se ohnal).
15
Zmeny slovniho vyznamu
Slova ziskavaji vedle sveho vyznamu zakladnlho jeste daISf vyzna­
my, ktere oznacujeme jako vyznanly druhotne. Vznikajf rUznym zpuso­
bern.
Casto se nazev prenasi na zaklade podobnosti vzhledu pojmenovava­
neho predmetu nebo podobnosti jeho funkce. Tomuto zpusobu se i'ika
metafora. Napr. jehla - 1. nastroj k siti, 2. podobne vypadajicf soucastka
starych gramofonu, 3. zakonceni injekcnfch sITikacek, 4. nastroj k oryso­
vavani strojnfch soucasti, 5.ukazate1 rUznych mericfch pnstroju, 6. stfhla
morska ryba aj. Zanzeni v pocitaci, ktertS rna za ukol trvale uchovavat
k6dovane informace, bylo nazvanopamef, protoze rna stejnou funkci jako
obdobna lidska schopnost. Nekdy se zameiiuji rUzne kvality lidskeho vni­
mani a mluvi se pak 0 sladke hudhe, 0 kfiklave barYe nebo 0 vysokem
tonu.
Metaforicke preneseni sloves oznacujicfch deje, jejichz ciniteli byvaji
lide, nebo preneseni lidskych vlastnostf na predmety nezive nebo na jevy
abstraktnf se nazyva personifikace (napi'. slunce vychdzl, cas nezadrzitel­
ne bezl aj.).
Jindy se nazvy pi'enasejf na zaklade mistni, casove nebo pnCinne sou­
vislosti. Tomuto zpusobu se fika metonymie. Napi'. kovdnf neznamena
jen tepelne zpracovavani kovu, ale take kovove soucastky na vyrobku,
slovo sber neznamena jen sbirani, ale take nasbirany material; nazvy abs­
traktni se tedy stavaji pojmenovanfmi vecf konkretnfch. Nazev lekarske­
ho pi'istroje rentgen vznikl pi'enesenim pnjmeni objevitele rentgenoveho
zareni, nemeckeho fyzika W. C. Roentgena. Rikame, ze cteme Capka,
kdyz cteme Capkovu knihu.
Uzijeme-li nazvu casti pro pojmenovani celku (napr. vrch misto kopec)
nebo celku pro pojmenovani casti (napr. policie mfsto policisteJ, nazyva­
me takove preneseni mlzvu synekdocha.
Po z n a m k a: 1. Metafory, metonymie i synekdochy se bohate uplati'iuji v umelecke lite­
rature, zvlaste v lyricke poezii (napr. Zhave odpoledne houkalo parn(mi troubami... V i l l ~ m Za­
vada). Take se s nimi casto setkavame v lidovych rcenich (nap!. honit bycha -litovat nejakeho
skutku; m(t dlouhe veden( - byt nechapavy atd.).
2. Nekterych prenesenych pojmenovani uZlvame zcela bezne a souvislost s puvodnfm vy­
znamem si pntom casto ani neuvMomujeme (napr. koleno potrubf, kfidlo budovy, hrdlo lahve
atd.).
16
V nekterych pnpadech menime vyznam slov z duvodu eitovych. Uzije­
me-Ii vyrazu vyznamove silnejsiho mfsto vyrazu bezneho, fikame tomu
nads3zka cHi hyperbola (napr. mfsto ze film byl hezq, rekneme, ze byl
uzasny, nadherny, jedinecny apod.).
Snazime-li se vyhnout nepnjemnym nebo nespolecenskym vyrazum,
uzijeme zjemneni cHi eufemismu (napr. misto abychom 0 nektere dfvce
prohlasili, ze je tlustd, rekneme ze je plnostfhla, si!nejsf, ph tele apod.).
Casto uzijeme pro hodnocenf uzite situace slov s opacnym vyznamem.
Tomu rfkame ironie (napr. To jsi provedla moe chytfe - hloupe apod.).
V psanych projevech se ironie casto oznacuje uvozovkami, v mluvenych
projevech zvlastnf melodif.
Slova souznacna (synonyma)
Slovum, kteni maji rUznou podobu, ale stejny nebo alespon podobny
vyznam, takze je muzeme v urcitych souvislostech vzajemne zamenovat,
fikame synonyma. Vyskytuji se u vsech slovnich druhu (pf{tel - kama­
rad, hezkj - krasny, ktery - jenz, mnoho - hodne, volat - khcet, krome ­
mimo, ale - avsak, bum - prask, at - kez).
Malokdy se setkavame se synonymy, jejichz vyznam je zcela totozny.
Yetsinou to jsou jenom rUzne slovotvome varianty (napi'. doCista - naCis­
to) nebo slova domaci a vyznamove shodna slova pi'ejata (pofad - pro­
gram, dejiny - historie). Ve vetsine pnpadu jde 0 slova vyznamove bliz­
ka, ktera nelze ve vsech situacich zameiiovat libovolne.
Vyznamove rozdily mezi synonymy
lednotliva synonyma se od sebe lisi nekdy jen velmi jemnymi rozdily ve
vyznamu. Napr. 0 cloveku, ktery si zak!ada na svych vlastnostech, muze­
me nei, ze jepysny, hrdy, domyslivy, povyseny. Pokud chceme vyjadfit, ze si
na svych vlastnostech zaklada pravem, musime voHt pndavne jmeno hrdY.
Zadne z ostatnich uvedenych synonym tuto vlastnost nevystihuje, naopak,
pndavna jmena domysliry nebo pysny vyjadfujf zapome hodnoceni.
Synonyma mohou oznacovat stejnou skutecnost, ale v rUznem stupni
intenzity (napr. vymknutf kotnfku je nehoda, ztfata zraku je nestestf, kru­
pobiti je pohroma, zemetiesenf je katastrofa).
17
Nektenl slova majf omezenou schopnost spojovat se ve vete s jinYmi.
Napr. slovesa leknout lze uzft jen 0 rybach (kapr lekl) nebo prenesene
o zfznfdch lidech (malem bych lekl zfznl). pffdavneho jmena vrany
(= cerny) lze uzitjen ve spojeni s podstatnymijmeny oznacujfcimi kone
(kun, kobyla, hfebec, valach, hffbe). Nelze uzit napr. spojeni vrany ko­
cour.
V neodbornem vyjadrovani se ovsem jako synonym uzfva i takovych
nazvu, ktere se v odbomych projevech vyznamove rozlisuji (napr. zele­
zo x oce!, tloust'ka x sf/a, tvrdost x pevnost, vtef"ina x sekunda aj.).
Slohove rozdily mezi synonymy
Synonyma se take mohou lisit pffslusnostf k rUznym slohovym vrst­
yam nebo citovym zabarvenim:
slovo slohove slovo slohove jeho slohova
nezabarvene: zabarvene: charakteristika:
protoze jelikoz knizni
krabice skatule hovorove
baHt pakovat obecneceske
jist zrat (0 cloveku) zhrubele
ucit se se sprtat slangove
vezeni lapak argoticke
mladik suhaj narecni
vesnice dedina oblastni moravske
pluk regiment zastarale
Synonyma zvysuji slohovou pestrost, proto se nejvice uplatiiuji v lite­
rature umelecke. V literature odborne, ktera usiluje 0 presnost a jedno­
znacnost vyrazu, nejsou synonyma vitana. Mohou totiz budit zdani, ze
pojmenovavaji rUzne pojmy.
Ponechavajf se vsak vetsinou synonymni nazvy domacf vedle preja­
tych nazvu mezinarodnfch (napr. vldsecnice =kapildra, kfemiCitan =sili­
kdt), protoze mezinarodnim nazvum se dava prednost v literature teore­
ticky odbome, kdezto v literature prakticky odborne a populmizacni se
uziva spfSe nazvu domadch.
18
Siova vyznamove protikladna (antonyma)
Pri objasnovanf slovnfho vyznamu casto pomahajf slova vyznamove
protikladna (antonyma). Napr. vyznamovy rozdfl mezi slovy prfbuzny­
mi nebo vyznamove blfzkymi se snadno vysvetli pomocf slov S opacnym
vyznamem: vydej - opak: pNjem, ale prodej - opak: koupe; tesny - opak:
volny, ale uzkY - opak: sirokY. ~
Zapornych antonym se vhodne vyuzfva ph vyjadrovanf eufemistickem,
zjemnujfcfm (napr. neslySfc{ mfsto hluchy, nepravda mfsto lez atd.).
Odborne nazvy (terminy)
V odbornych projevech se pojmenovavajf presne vymezene pojrny usta­
lenymi odbornymi nazvy (terminy) (napr. odvodiiovat, tihlopf{cka, cito­
slovce, krvinka, hlasovacf prdvo aj.). Nauka 0 terminech ijejich soubor se
nazyva odborne nazvoslovi (terminologie).
19
III. TVORENI SLOV
Zpusoby tvofeni novych pojmenovani
Ie-Ii treba pojmenovat nejakou novou skutecnost, muzeme uzit existu­
jicmo slova nebo souslovi s novym vyznamem, ale muzeme take do ces­
tiny zavest dosud neexistujici pojmenovani, a to bud' z prosrredku vlastni­
ho, nebo cizmo jazyka.
Cestina rna pro tvoreni novych pojmenovani tyto zpusoby:
1.odvozovani
a) pnponami (sviti-dlo)
b) predponami (pra-les)
2. skladani (plyno-vod)
3. zkracovani (AV CR, Cedok)
4. spojovani v souslovi (zdkladni skola)
5. prejimani z jinych jazykn (sport)
Odvozovani
Slova prfbuzna, slova odvozena a jejich casti
YetSina slov se svym tvarem i vyznamem opfra 0 slova jina a tim uz
naznacuje svuj vyznam (napr. pndavne jmeno jarni se opfra 0 podstatne
jmeno jaro, sloveso vyhrdt se opira 0 sloveso hrdt).
Takovym slovum, z jejichz podoby muzeme usuzovat na vyznamovou
souvislost s jinym slovem, fikame motivovana. Tern slovum, z jejichz
podoby vyznam dnes uz odhadnout nedokazeme (napr. feka, klesteJ, fika­
me nemotivovana neboli znackova. I tato slova mela ovsem kdysi svou
motivaci. (Napr. slovo kleste se opfralo 0 sloveso kleskat = svirat, stiskat a
vyznamove souviselo se slovy klec, kUste nebo klepeto.)
Po z n am k a: Motivovanost slov usnadiiuje poznat vyznam novych pojmenovani. Tak
napi'. setkame-li se poprve se slovem vznasedlo, uvedomime si, ze je utvoi'eno stejnym zpuso­
20
bern jako slovo vozidlo, letadlo apod., tedy jako jmena (dopravnich) prosti'edku. Pnivem tedy
usoudime, ze je to nejaky prostredek, ktery se vzmiSi. Tento odhadnuty vyznam vsak neni jeSte
zcela presny; ve vykladovem slovniku se docteme, ze vzmiSedlo je "dopravni prostredek pohy­
bujici se nizko nad zemi nebo nad vodou po vzduchovem polStan".
V kazdem jazyce existujf skupiny slov, kteni majf spolecny zillad,
nazyvany koren. lemto slovum fikame ptibuzna (napr. pracovat, napra­
covat, zpracovat, prdce, pracovnf, pracovitJ, pracovnfk, bezpracny atd.;
spolecnym korenem techto pi'fbuznych slov je -prac-). Slovo, od nehoz
nove odvozene slovo predponou nebo pnponou tvonme, se nazyva slovo
zakladove. Toto slovo muze byt uz samo odvozene (napr. chalupa - cha­
lup-df - chalupdf-skj, cfst - do-cfst - ne-docfst).
Ptipona je cast slova, ktera je pripojena za korenem a obmenuje jeho
vyznam. Casto menf i slovnf druh odvozeneho slova ve srovnanf se slo­
vern zakladovym.
Poznam ka: Od pnpony se lisi koncovka (kdysi se ji ffkalo ohybaci pnpona), tou se meni
tvar slova.
Predpona je cast slova, ktera je pfipojena pred korenem a obmenuje
vyznam odvozeneho slova. Nemenf vsak jeho slovnf druh.
V odvozenem slove muze byt nekolik predpon i nekolik pnpon (napr.
ne-za-men-i-telny, pra-pil-vod-n-ost).
Casti slova, ktera presla ze slova zakladoveho do slova odvozeneho,
i'ikame slovotvorny zaklad. Napr. slovo rybdfskj je utvoreno ze zakla­
doveho slova rybdf pnponou -skj, slovotvomy zaklad je rybdf; slovo dfe­
vdk je utvoreno ze zakladoveho slova dfevo pnponou -dk, slovotvomy
zaklad je dfev; slovo prosba je utvoi'eno ze zakladoveho slova prosit pi'f­
ponou -ba, slovotvomy zaklad je pros.
Pi'edpony se vzdy pfipojujf k celym slovum (za-brousit, po-vytdhnout,
pra-pilvodnf apod.).
Po z n a m k a: Je rozdfl v posuzovani, jak slovo vzniklo a jak je utvoreno. Urcujeme-li
napr.,jak vzniklo slovo vystavba, uvedeme, ze bylo odvozeno od zakladoveho slovesa vystavet
pnponou -ba a ze odvozene podstatne jmeno oznacuje cinnost. Zaroven si vsimneme, ze pri
odvozovani doslo ke stndani samohhisek y-y v predpone.
Naproti tomu marne-Ii urCit, z kterych casH je slovo rystavba utvoreno, uvedeme, ze je
v nem koren -stav-, predpona vy- a pnpona -ba (presneji: pnpona -b- a koncovka -a). -
Pfi odvozovanf se V odvozenych slovech casto stndajf nektere hlasky
ve srovminf se slovy zakladovymi (napi'. vyzkoumat - vyzkum, prokdzat ­
21
prukaz, para - parn{, fldit - feditel, noc - nocn{, noha - nozka, prach­
prasny, sv{tit - sv{ce, chodit - chuze apod.).
Odvozovani pffponami
Nejcasteji odvozujeme nova slova od zakladovych slov pomocf pn­
pon.
Ptipona je hlaska nebo skupina hlasek, ktera sice nema svuj vlastni
vyznam, ale zarazuje nove utvorene slovo do urcite vyznamove skupiny.
Napr. pnpona -arna ve slove panelarna, utvorenem podobne jako slova
lik-arna, vod-arna, obraz-arna, cement-arna aj., zarazuje toto slovo mezi
jmena mist, kde se neco vyrabi, uchovava nebo zpracovava. Pravem tedy
usoudime, ze je to mistnost, budova nebo prostranstvi, kde se neco dela
s panely. Podle pnpony tedy odhadujeme slovotvorny vyznam. Ten je
zpravidla jen pnblizny.
Po z n a m k a: Nekterymi pnponami muzeme tvont nova slova jeste dnes (napr. silon-ovy,
usmerrIOVa-C), temto pnponam marne prodnktivni. Tern, kterymi dnes uz nova slova netvon­
me, marne neprodnktivni (napr. kop-yto, kfiv-da, mldd-eZ aj.). Mnohe prfpony nemenf pouze
vyznam slova, ale take jeho slovnf druh (napr. barvit.V - barvitost, prostor - prostorovy,jreza ­
jrezovat aj.).
Nektera slova se tvon pouhymi koncovkami. 1emi se mem casto i slovm
druh slova (napr. zly - zlo, ozdobit - ozdoba aj.).
Pripony se uvadeji i s tvaroslovnou koncovkou (napr. v pripone -ota
koncovka -a zarazuje podstatna jmena mastnota, teplota aj. k rodu
zenskemu a sklonovani podle vzoru zena). V jednotlivych slovnich tva­
rech je ovsem vzdy nutno priponu od tvaroslovne koncovky odlisovat
(napr. mastn-ot-y, kde -ot- je pripona a -y je koncovka 2. padu jednotne­
ho cisla).
Tffdeni slov odvozenych priponami
Odvozena slova ti'fdime podle jednotlivych slovnich druhu, podle je­
jich vyznamovych skupin? dale podle pnpon, jimiz byla nova slova odvo­
zena, a konecne podle slovnedruhove pnslusnosti slov zakladovych.
22
Podstatmi jrnena
1. Nazvy osob podle cinnostf
a) odvozene od sloves (dorueova-tel, steva-e, soud-ce, pruvod-et),
b) odvozene od podstatnych jmen (eukr-af, truhl-df, kamen-fk, housl-ista).
Po z n a m k a: Pi'iponou -tel se tvon nazvy osob vykonavajicfch cinnost dusevni (spisova­
tel, stavitel), pi'iponou -e mizvy osob vykomivajfcfch cinnost telesnou (nosie, pokryvae).
2. Na z v y pro s t i' e d k U a n a s t r 0 j u (ehladi-e, promfta-eka, pil-nfk, stfni-dlo, tlaCf­
-tko, hoi'-ak aj.).
3. N a z v y m is t (budov, mistnosti, prostranstvi), kde se neco kona, vyrabi nebo chova,
a) odvozene od sloves (sber-na, kov-arna, brus-frna, vale-ovna, cvic-istl),
b) odvozene od podstatnych jmen (kotel-na, plyn-arna, stroj-ovna, semen-iste, ove-fn, zver­
-inee, holub-nfk aj.). '.
4. N a z v y de j u se tvon od sloves pnponami (udrz-ba, okopav-ka), nebo koncovkami
vzoru zena (dopravit - doprav-a), vzoru rUze (ehodit - ehuz-e), casto koncovkami vzoru brad
(vaht - var, letet -let aj.).
5. N az v y v ysI e dk u de j e (vylis-ek, tkan-ina).
6. N a z v y v J as t nos t i se tvon od pndavnych jmen ptiponami (barevn-ost, prost-ota,
bohat-stvf aj.).
7. Pi' e c h y len e n a z v y zenskych podstatnych jmen se odvozuji od podstatnych jmen
rodu muzskeho (manzel-ka, pfftel-kyne, kadefn-iee, kreje-ova).
Zenska pi'fjmeni
Pi'iponou -ova se tvon zenska pnjmeni (MaUkova, Kuehafova, Kueerova, Kareninova, Po­
povova, Joliotova-Curieova). Pi'itom vypoustime samohlasku -e- v tech pi'ipadech, kde se vy­
poustf i pi'i skloiiovani muzskeho pnjmeni (lakoubek - lakoubka - lakoubkova, Adamec ­
Adamee - Adamcova, ale: Benes - BeneSe - BeneSova) V pi'ipadech, kdy jsou mozne dye
podoby, zaidi na zvyklostech v rodine (napi'. KlimeSova - Klimsova). U pnjmeni, ktera maji
podobu pi'idavnych jmen, tvonme zenske pnjmeni tvarem zenskeho pndavneho jmena (Smut­
ny - Smutnd, DolejSf - DolejSf, ale: Dolejs - DolejSovd). U pnjmeni zakoncenych v muzskem
rode na samohlasku se rovnez i'idirne podle skloiiovanf pnjmeni muzskeho (Kouble - Koubla ­
Koublovd, Hrabe - Hrabete - Hrahetova, Vasa - Vasi - Vasova, Talaeko - Talaeka - Talackova,
Martinu - Martinu nebo Martinoval
8. N a z v y z d rob n elese tvoi'i od podstatnych jrnen priponami (strom-ek, strom-ecek,
prst-fk, prst-feek, rue-ka, rue-icka, sluv-ko, slov-fcko aj.).
9. N a z v y h romad n e se tvon pnponarni (strom-ovf, mui-stvo) nebo koncovkami vzo­
ru staveni (list-I).
10. N a z v y 0 b y vat else tvon pnponami (Evrop-an, Brazil-ee, Slov-ak). Ptipona -ak
je spisovna v podstatnych jrnenech Slovak, Hanak, Poldk, ale hovorova v nazvech jako Plze­
flak. Briidk, Kladeiiak apod.
23
Pridavmi jrnena
a) odvozemi od pod s tat nyc h j men vyjadfuji v1astnost ve vztahu k tomu, co oznacu­
je slovo zakladove (puvod, 1<itku, v1astnictvi, podobnost, charakteristicky rys apod.): mosaz-ny,
stroj-nf, mramor-ovy, skol-skj,
b) odvozemi od s 10 v e s vyjadfuji vlastnost vyp1yvajici z deje (zpusobi10st, nachy1nost,
lice1 aj.): tavi-telny, promok-avy, vfr-ivy, prusvit-ny, kresli-d,
Po z n am k a: Na rozdil od pffdavnych jmen odvozenych od minuleho kmene pnponou
-d a vyjadfujicich licel vyjadfuji p1'idavna jmena utvo1'ena z p1'echodniku p1'itomneho to, co se
pnive deje. Nap1'. kreslid papir =papir na kres1eni x kreslfd rnaIii' =malii', ktery prave kresli,
mefid pnstroj =pnstroj na me1'eni x technik meNd napeti =technik, ktery prave men aj.
Rozdil je stejny jako mezi dvojicemi slov hrad x hrajfd, mycf x myjfd.
c) odvozena od jinych pi' ida v nyc h j men vyjadfuji zes1abeni nebo zesileni v1astnosti
(chud-ickj, ten-ounkj, velik-anskj).
Slovesa
a) odvozena od pod s tat nyc h j men vyjadi'uji nejruznejsi vyznamove vztahy k slo­
vum zak1adovym (soustruz-it, jrez-ovat, rozum-it),
b) odvozena od pi' ida v nyc h j men vyjadfuji 1. stavat se nejakym (zelen-at se, star­
-nout, sediv-it), 2. (;init nejakym (sus-it, bel-it),
c) odvozena od jinych s 10 v e s vyjadfuji rozdily ve slovesnem vidu (vest x vod-it, spla­
tit x splac-et, zabrousit x zabrus-ovat, vypoCftat x vypoCft-avat aj.).
Odvozovani predponami
Predpony se pfipojuji vzdy k celemu slovu, a nemeni tedy slovni druh
zakladoveho slova (stroj - pf(stroj, ddvny - praddvny, nest - odnest). Na
rozdil od pnpon predpony pouze obmenuji zakladni vyznam slova.
P 0 z n am k a: Nektere p1'edpony jsou tvarove shodne s p1'ed10zkami (do-, mimo-, na-.
nad-, 0-, od-, po-, pod-, pro-, proti-, pred-, pfi-, S-, V-, za-), jine existuji pouze jako p1'edpony
(nej-, pra-. pre-, roz-, vy-, vz- aj.).
Obmenovani vyznamu slov predponami
P1'edpony mohou vyznam podstatnych a pffdavnych jmen a pns10vc1 z e s i 10 vat (pra­
-predek, pra-stary, pfe-mnoho), z e s 1abo vat (po-stadt, pfi-hlouply, na-mrzly), pop ira t
(ne-mluva. bez-mocny, ne-malo) i vyjadrovat vyznamove rysy shodne s p1'ed10z­
kami (mimo-dek, pod-ndjemntk, proti-Ieteckj aj.). Slovesa odvozena p1'edponami casto vyja­
dfuji s mer (ode-jft, pfi-Ietet), vel k 0 u m i r u (na-hazet), malo u m i r u (po-streit).
24
Po z n a m k a: 1. Casto se slovesa spojuji s nekolika pi'edponami (po-vy-skoCit, roz-po­
zndvat). Takova slovesa se odvozovala postupne (skoCit - vyskoCit - povyskoCit).
2. Pfi odvozovani pfedponami se meni slovesny vid (za-hrdt, z-hasnout, u-vadnout). Nekdy
se vsak krome slovesneho vidu pfedponou meni i daISi vyznamove rysy (vy-tdh-hnout = zevniti'
yen, pfe-skocit = pfes pfekazku, od-valit = ponekud pryc atp.).
3. Podstatna jmena jako vylov, doskok, rozbeh nebo pridavna jmena jako rozbitj, nakresleny
nebyla odvozena primo predponami, ale od pnslusnych sloves (vylovit, doskoc'!it, rozbehnout,
rozbft, nakreslit).
Skladani slov
Tento slovotvorny zpusob, spocfvajfcf ve skhidanf dvou nebo vfce slov
nebo kofenu, se poklada pro cestinu nepravem za mene vhodny. Nenf sice
tak casty jako tfeba v nemcine, ale je odedavna bezny a stale uzfvany.
Vyznam slozeneho slova se casto ponekud lisf od vyznamu skladebnf
dvojice. Velkomesto nenf totez co kterekoli velke.mesto. Lesostep nenf jen
les a step, ale pfechodna oblast mezi lesem a stepf.
Rozlisnjeme slozeniny
a) vlastni (prave), kde prvnf castslozeniny se pnpojuje k druhe spojo­
vacf samohlaskou -0- (vod-o-vod), -e- (koz-e-luh) nebo -i- (pit-i-boj). Pfi­
tom druha cast slozeniny nemusf existovat samostatne (pNrod-o-pis),
b) nevlastDi (DepraVe) Deboli sprezky, ktere se daji rozliSit na slovni
spojenf beze zmeny slozek (napf. pravdepodobny, dlouhohraj{c{, zaru­
vzdorny,jaksepatN apod.).
Mezi castmi slozeniny muze byt vztah:
a) soufadny (napi'. sterkopfsek, sladkokysely),
b) podfadny, kde jedna slozka ureuje druhou (napr. sedovlasy, dlevoprumysl, barvoslepy aj.).
Mnoho sloienych podstatnych a pndavnych jmen se uplati'iuje v odbomem nazvoslovi (napi'.
v chemii - sirouhlfk, v zoologii -lichokopytnfk aj.).
P r a v 0 pis: Slozena pi'idavna jmena, jejichz slozky jsou ve vztahu podfadnem, se piSi
dohromady, konei-Ii prvni cast na -0 (napi'. dlouhovlasy. Konei-Ii vsak prvni cast
na -e nebo -i, chapeme ji obvykle jako pi'fslovce zpusobu (muieme-li se na ni zeptat otazkou
jak?) a pfSeme ji oddelene (napf. cihlovi cerveny, stfedni velkj apod.).
Ve slozenych pndavnych jmenech, jejichz slozky jsou ve vztahu souradnem, pfSeme mezi
obema slozkami spojovnik, ma-li se vyjadtit samostatnost slozek (napt. zahradnicko-ovocndf­
skd skola). ZvhiSte pak jde-Ii 0 vztah vzajemnosti (napt. anglicko-cesJ...1 a cesko-anglid.j slov­
nik). Tvon-li vsak obe casti tesnou vyznamovou jednotu, pfSeme je dohromady (hluchonimy,
sladkokyselY)·
25
Vyznamove se lisf slozemi pndavmijmena modrozeleny (= zeleny s nadechem do modra) a
modro-zeleny (= modry a zeleny). Tam, kde nenf mozna zamena kombinace barev s odstfnem,
se slozene pi'fdavne jmeno piSe dohromady (cervenob(fy, cernozlutj).
Zkracovani
Snaha pojmenovavat rUzne podniky, urady, spolky apod. co nejpresneji
vede k tomu, ze vznikaji pn1is dlouha nekolikaslovna pojmenovani. Je­
jieh delka pusobi zejmena pri jejich castem opakovani V textu potize. Pro­
to se z nieh vytvareji zkratky a zkratkova slova.
Nejcasteji se uziva zkratek utvorenyeh ze zacatecnich pismen vice­
slovneho pojmenovani, napr. CVUT (cti: ce - ve - u - te) = Ceske vysoke
uceni teehnicke, OSN (cti: 6 - es - en) =Organizaee spojenyeh narodu,
MZP (cti: em - zet - pe) = Ministerstvo iivotnfho prosrredi aj.
Po z n a m k a: V psanem projevu se vyskytujf take zkratky jineho druhu. Zkracujeme jimi
nektere obvykle obraty a easto uzfvana slova, piSeme je s malym pfsmenem a zakoneujeme
teekou: p. =pan, d,: =doktor, apod. =a podobne, atd. =a tak dale, aj. =a jine, tj. =to je. tzn. =
to znamena.
Z pocatecnich skupin hlasek jednotlivyeh slov viceslovneho pojmeno­
vani se tvon zkratkova slova. Ta se pak daji sklonovat a lze od nich tvorit
odvozeniny. Napr. z nazvu Ceskoslovenskd dopravnf kaneeldfbylo utvo­
reno zkratkove slovo Cedok (2. p. - do Cedoku) a z neho odvozeniny:
cedokovy, cedokdf apod. Z pojmenovaniDruzstvo telesne vadnyeh vzniklo
zkratkove slovo Druteva.
Poi n a m k a: Pi'i uzfvanf zkratek musfme vzdy myslet na to, zda jsou tomu, komu je
projev meen, dostateene zname. Jinak je vhodne alespon pi'i prvnfm uzitf jejich vyznam vysvet­
lit. V mluvenych projevech davame pi'ednost nezkracenym podobam.
Spojovani slov V souslovi
Zejmena V odbomem vyjadrovanI se tvon vfceslovna pojmenovani, sou­
slovi. lednotliva slova V nich casto pozmenuji svuj vyznam (napr. vysokd
pee neni jakakoli pee majici velkou vysku, ale pee urcena k vyrobe suro­
v6ho zeleza).
Poradek slov V souslovich je ustaleny, napr. souslovi skok dalekj ozna­
26
cuje atletickou disciplinu, kdezto skladebni dvojice dalekj skok jen hod­
noti delku skoku. Jednotliva slova v souslovi nelze nahradit synonymy,
nelze napr. uiit nazvu "velice knitke vlny" misto velmi krdtke vlny nebo
"ve1ike napeti" misto vysoke naphf.
P 0 z n a m k a: 1. Viceslovna pojmenovani maji nektere nevyhody, napt. nelze od nich tvo­
tit odvozeniny a zpomaluji dorozumivanl. Proto se zejmena v pracovnf mluve a v hovorove feci
vedle nich vytvateji jednoslovna synonyma (posuvne mbYtko - posuvka, psad stroj - stroj,
automobilistickd mapa - automapa, sekand peeene - sekand, kolfnskd voda - kolfnskd aj.).
Nektera z techto jednoslovnych synonym jsou zabarvena hovorove (pololetky), jina patTI do
obecne cestiny (tryskdC), nebo do slangu (trestndk). Iednoslovna pojmenovani jsou casto mene
ptesna nei jejich viceslovna synonyma (napt. desftka muze oznacovat tramvaj, trestny kop,
pivo, bankovku aj.).
2. Ve sdelovadch prostteddch a v odbornych projevech se naopak jednoslovny vyraz nekdy
nahrazuje vyrazem viceslovnym (napt. kontrolovat - provddet kontrolu, podobne - podobnym
zpusobem, osa se zlomila - do flo ke zlomenf osy). Ie tteba dbat na to, aby se tohoto zpusobu
neuzivalo nadbytecne.
Prejimani slov z jinych jazyku
Ve vsech dejinnych obdobich prejima kaidy jazyk slova z jinych jazy­
ku. Prejata slova jsou dusledek mezimirodnich hospodarskych, politic­
kych a kulturnich styku.
Mnoha slova byla prejata z latiny nebo z rectiny, tedy z jazyku, ktere
pronikave ovlivnily jazykovyvyvoj Evropy (napr. drama,/ilozo/ie, autor,
literatura aj.), jina byla z reckych a latinskych zakladu nove vytvorena
(napr. televize, magnet%n, kosmonautika aj.). Vyhodou techto slov je
jejich siroka mezimirodni srozumitelnost, ktera pak usnadiiuje mezina­
rodni vymenu vedeckych a technickych infonnad.
P r a v 0 pis: Nektera z prejatych slov se pravopisne prizpusobila nasi
vyslovnosti (hockey - hokej, juice - dzus), jina si zachovala puvodni pra­
vopis i vyslovnost (napr. revue, vyslov [revi]; interview, vyslov [intervju],
rendez-vous, vyslov [randevu] aj.). U nekterych jsou povoleny pravopis­
ne dvojtvary (dzudo i judo, dzentlmen i gentleman), nekde se viila vy­
slovnost podle puvodni pravopisne podoby (jotbal, radar aj.).
Po z n a m k a: Pn uzivani cizich slov musime vzdy brat zretel na to, zda budou poslucha­
cum nebo ctenarum, jimz je projev urcen, dostatecne srozumitelna. Vzdy bychom meli uzivat
jen tech cizich slov, jejichz vyznam, pravopis i vyslovnost bezpecne sami ovladame.
27
IV. TVAROSLOVI
Druhy slov a jejich vyznamy
Slovo je skupina hhlsek (zildka jen jedna hhiska), ktenl rna urcity vy­
znam (napr. pan, dobry, ty, tfi, nest, vcera, pod, ale, at, zbluiik).
U slov rozlisujeme vyznamy slovni (veene) a vyznamy mluvnicke.
(Viz tez str. 12.)
Slovni vyznamy maji slova sarna 0 sobe: oznacuji nejakou zivou by­
tost, vee, vlastnost, dej, vztah, cit, naladu, zvuk apod. Takoveto vyznamy
uvadi slovnfk.
Mluvnicke vyznamy dostavaji slova ve vete ve vztahu k jinym slo­
vUm. Vyjadfuji se vetsinou rUznymi tvary slova (napr. cislem a padem
u podstatnyeh jmen, rodem, cislem a padem u pndavnyeh jmen, osobou,
cislem, zpusobem a casem u sloves apod.).
Podle toho, ktere vyznamy vyjadfuji, rozlisujeme slova plnovyznamo­
va a slova mluvnicka.
Siova plnovyznamova maji slovni vyznam sarna 0 sobe. Napr.: pan,
dobry, ty, tri, nest, vcera, zbluiik.
Siova mluvnicka vyjadfuji mluvnicke vztahy slov nebo vet, s nimiz
jsou spojena. Nemaji sarna 0 sobe slovni vyznam, nybrz dostavaji ho tepr­
ve ve spojeni s jinymi slovy nebo vetami. Napr. pod (stromem), (maly)
ale (hezky), at (zije).
Podle toho, zda slovo muze ci nemuze menit svoji podobu, rozlisujeme
slova ohebna a slova neohebna.
Siova ohebna mohou mit rUzne tvary, mohou se ski 0 Ii 0 vat (napr.
pan, pana, panovi ... , dobry, dobreho, dobremu ... , ty, tebe, tiL., tfi, tfl,
tfem.. .) nebo cas 0 vat (napr. nesu, neseI... ).
SklOllUji se j men a: podstatna jmena (pan), pridavna jmena (dobry),
zajmena (ty), cislovky (tfi).
Casuji se s 10 v e sa.
Siova neohebna nemuzeme sklollovat ani casovat.
Jsou to: pnslovee (vcera, tam), predlozky (pod,pres), spojky (ale, ani),
castice (at, ket), citoslovee (bum, ach).
Slovni zasobu ceskehojazyka tvonteehto deset slovnieh druhu.
28
, ~
e:
.D
v
..c:
0
~
>
0
rn
SklOllUjf se 1. podstatna jrnena - jsou nazvy osob, zvffat, vecf a samostatne
nazvy pro vlastnosti a deje; majf jeden ze tff rodd (pan, kocka,
jablko, krasa, plavba)
2. pfidavmijmena- vyjadfujf vlastnosti osob, zvffat, vecf nebo jevu
oznacenych podstatnym jmenem, anebo jejich vyznam jinak bH­
ze urcujf; mohou svymi tvary vyjadfit trojf rod (velkj, cizl, otcuv,
babicCin)
3. zajrnena - zastupujf podstatna jmena a pffdavna jmena nebo na
osoby, zvifata, veci apod. ukazujf (ja, on, nas, tento, nekterj)
4. cislovky - jsou slova vyznamu ciselneho: oznacujf pocet, potadf
apod. (dva, nekolik, prvn(, dvoj{)
Casujf se 5. slovesa - vyjadfujf dej, a to cinnost nebo stay (pracovat, bezet,
steit, sedet)
, ~
e:
.D
v
..c:
0
Nesklolluji
se ani
necasuji
6. ptlslovce - vyjadi'uji rUzne blizsf okolnosti deju nebo vlastnostf:
urceni mista, casu, zpusobu, miry, pnCiny (zde, vcera, hezky. vel-
mi, proto)
7. predloiky - vyjadfuji podobne blizsf okolnosti jako pnslovce,
ale teprve ve spojeni se jmeny (na stole, u stolu, pod stolem)
8. spojky - spojujf vetne cleny nebo vety (Otec a matka zpfvali.
v
r::
~
>
0
rn
Matka vanIa a otec ukHzel.)
9. castice - uvozuji nejcasteji samostatne vety a naznacujijejich druh
nebo vyjadfuji charakter vetneho clenku, pfed kterym stoji (Kef
se to podaff! C02 jsi to nevedel? - Mel rad jen sebe. Bavila ho
zejmena cetba.)
10. citoslovce - vyjadi'uji nalady, city a vuli mluvcfho nebo oznacuji
hlasy a zvuky (ach, 6, hop, bzi, burn)
Protoze se pfi tndenf slov na slovni druhy uplatiiuje nejen vyznam slovni,
nybrZ i vyznamy mluvnicke a tvary slova, vyskytuji se take slova, kteni
po jedne stnince patti k jinemu slovnimu druhu nez po stnince druhe.
Napr.:
Slova jako plavdnf, plavba, beh maji vyznam dejovy, jaky maji slove­
sa, ale podle jejich mluvnickych vyznamu je fadime mezi podstatmi jme­
na (jsou to samostatne mizvy deju, majf jeden mluvnicky rod a sklonuji
se).
Slovajako moudrost, krdsa, pfle maji vyznam vlastnosti, jaky maji ptf­
davml jmena, ale podle jejich mluvnickych vyznamu je fadime mezi pod­
statmi jmena (jsou to samostatne mizvy vlastnosti a majf jeden mluvnicky
rod).
29
Slova jako plovoucf, pleteny maji vyznam dejovy, jaky maji slovesa,
ale podle jejich mluvnickych vyznamu je radime mezi pndavmi jmena
(vyjadfujf vlastnost nejakeho predmetu oznaceneho podstatnymjmenem,
napr. plovoucf lad', pleteny svetr, mohou svymi tvary vyjadrit tfi rody a
skloiiuji se).
Slova jako hajny, vratny, vypravcf maji tvary jako pndavna jmena, ale
podle jejich vyznamu je radime mezi podstatnajmena Qsou to nazvy osob).
Pfi urcovanf slovnfch druhu nekterych slov je tedy nutno zvlasf peclive
pfihlizet k jejich rozhodujfcfm znakum.
Slovni druh nekterych slov lze spravne urcit pouze s prihlednutfm
k jejich vyznamu v dane vete. Rozhodujicf je tu zpravidla skladebni plat­
nost. Napr.:
Ran e n y brae by1osetren. - slovo ranenyje pndavne jmeno, pnvlas­
tek (ktery brae?)
Ran e n y byl osetren. - slovo raneny je podstatne jmeno, pod­
met (kdo byl osetren?)
od pol e d n e pujdu Yen. - slovo odpoledne je pnslovce (slovo
neohebne, vyjadfuje cas: kdy pujdu?)
Tesim se na 0 d pol e d n e . - slovo odpoledne je podstatne jmeno
(skloiiuje se, na co se tesfm?)
Se1 jsem 0 k 0 1 0 rybnika. - slovo okoloje predlozka (slovo neoheb­
ne, vyjadruje misto ve spojeni s podstat­
nym jmenem, jehoz pad ndi: okolo ryb­
nfka)
Sel jsern jen 0 k 010 . - slovo okolo je pnslovce (slovo neoheb­
ne, vyjadfuje rnfsto bez spojeni se jrne­
nem, sarno 0 sobe: kudy jsern sel?)
Byt je maly, ale tituloy. - slovo ale je spojka (spojuje vetne cle­
ny)
Ale to je nahoda! - slovo ale je castice (uvozuje vetu a na­
znacuje jeji zvlastni, citovy charakter)
V nekterych pnpadech je treba rozlisit rUzne slovnf druhy, jejichz nektere
tvary se shodujf. Napr.:
Bra t r 0 v i je patnact let. - slovo bratrovi je podstatne jmeno
(komu? - 3. pad slova bratr)
30
Jsou to bra t r 0 v i p r a t e k ~ : - slovo bratrovi je pndavne jmeno (Ci pra­
tele? - 1. p. mn. c. slova bratruv)
Cistota pul z d r a vi. - slovo zdravl je podstatne jmeno (pul
ceho? - 2. pad)
Oba byli z d r a v f . - slovo zdravl je pridavne jmeno (jad? ­
1. p. mn. c. slova zdravy)
Lodi se na mon z d r a vi. - slovo zdravl (se) je tvar slovesa zdravit
(eo delaji? - 3. os. mn. c. pritomneho
casu)
Podstatna jmena
Podstatnajrnenajsou l1azvy osob, zvirat a ved (pan, kocka, mesto) a
samostatne nazvy vlastnosti a deju (chytrost, beh). Majijeden ze tfijmen­
nyeh rodiI a sklonuji se, to znamena, ze svymi tvary vyjadfujf sedm padiI
a dvoji cislo.
Druhy podstatnych jmen
Rozlisujeme podstatna jmena konkretni a abstraktni.
Podstatna jrnena konkretni jsou nazvy osob, zvuat a ved (pan, koc­
ka, mesto). Podstatna jrnena abstraktni jsou samostatne nazvy vlast­
nosH a deju (chytrost, beh).
P 0 z n a m k a: Jmena abstrakmi se casto stavaji nazvy konkretnich veci. Takova podstatna
jmena moholl mit v jedne sOllvislosti vyznam abstraktnf (P san ( ukolu jej nebavilo. Vosy
Idkala s I ad k 0 s t ovoce) a v jine vyznam konkretnf (Dostal p san ( od spoluidka. Babicka
mu vidy phnesla nejakou s I a d k 0 s t ).
Podstatna jmena konkretni se deli na obeena a vlastni.
Podstatna jrnena obecna oznacujf kteroukoli osobu, zvfre nebo vee
toho druhu (pan, kOfka, mesto).
Podstatna jrnena vlastni oznacujf jednu urCitou osobu, zvfre nebo vee
(Neruda, Micka, Liberec).
Po z n a m k a: 1. Vlastnf jmena piSeme s velkym zacatecnfm pismenem; odlisujeme je tak
v pismu odjmen obecnych (viz str. 139).
2. Nektere daISi druhy podstatnych jmen viz dale v oddflu 0 Cfsle (str. 33).
31
Mluvnicke vyznamy podstatnych jmen
Rod
U podstatnyeh jmen (a take u pridavnyeh jmen, nekteryeh zajmen
a cislovek) rozlisujemerod muzsky (zivotnya nezivotny), zenskya stfed­
ni (ten pan, ta kocka, to mesto).
Kazde podstatne jmeno ma jeden z teehto tn rodu. Jen zndka podstatna
jmena kolisaji v rode. Napr. slovarez, hffdel, smecjsou rodu muzske­
ho nebo zenskeho, slovo rukojmf je rodu muzskeho nebo stredniho.
Nekolik podstatnyeh jmen ma v mnoznem cisle jiny rod nez v cisle
jednotnem, napr. dfte (sdedni rod) - deti (zensky rod), oko, ucho (sdedni
rod) -oei, usi (zensky rod), knfZe, hrabe (muzsky rod) -knfzata, hrabata
(sdedni rod).
Jmena rodu muzskeho se jeste deli na zivotna a nezivotna. Rozdil mezi
nimi se projevuje v nekteryeh tvareeh (viz 4. pad jednotneho cisla pana ­
hrad, muze - stroj, 1. pad mnozneho cisla pani - hrady, muzi - stroje).
Je nutno rozlisovat biologickou zivost a mluvniekou zivotnost. Napr.
slova lid, narod. hmyz, dobytek se skloiiuji podle vzoru hrad (viz 4. pad:
napr. dobytek jako hrad), jsou rodu muzskeho nezivotneho. Naproti tomu
napr. slova snehulak, strasdk, pandk se skloiiuji podle vzoru pan (viz 4.
pad: napr. snehuldka jako pana) , jsou rodu muzskeho zivotneho.
Nektera podstatna jmena rodu muzskeho kolisaji mezi zivotnosti a ne­
zivotnosti, napr. zavindc, uzenac, slanecek (1. pad mnozneho cisla zavi­
ndei, uzenaci, slanecci i zavindce, uzenace, slanecky), ukazatel, delitel,
delenec, ledoborec (1. pad mnozneho cisla ukazatele, ledoborce i ukaza­
tele, ledoborci). (Viz tez str. 38.)
Cislo
Podstatna jmena (stejne jako pndavnajmena, zajmena a cislovky a take
slovesa) svymi tvary vyjadfuji dvoji cislo: jednotne a mnozne. U pod­
statnyeh jmen oznacujejednotne cislo vetsinou jednu osobu, vee atd. (pan,
hrad), mnozne cislo jejich vetsi pocet (pant, hrady).
Avsak nektera podstatna jmena nevyjadruji dvoji cislo. Jsou to prede­
vsim podstatna jmena abstraktni a z podstatnyeh jmen konkretnieh jmena
latkova, pomnozna, hromadna a vetSinou take jmena vlastni.
32
Podstatmi jmena a b s t r a k t n i obvykle nemivaji tvary mnomeho cisla
(mlddi, pracovitost, sladkost, chuze, lezeni, psani); tvar mnozneho cisla
se vyskytne zpravidla jen tehdy, jde-li 0 uziti slova ve vyznanlu konkret­
nim (Babicka mu pfichystala ruzne s lad k 0 s t i. Dostala z domova
nekolik p san n.
Podstatmi jmena v 1a s t n i mivaji zpravidla jen tvary cisla jednotne­
ho (Praha, Rip, Neruda). Tvar mnozneho cisla u pnjmeni muze oznaco­
vat cleny rodiny (bratf[ Capkove).
Podstatna jmena pomnozna maji pouze tvary mnozneho cisla, a to
i tehdy, jestlize oznacuji jen jednu vee (dvefe, nuzky, Vdnoce, Hradcany,
Pardubice).
Podstatnajmena hromadna maji jen tvary cislajednotneho, ale ozna­
cuji vetSi mnozstvi veci tehoz druhu pohromade, jako eelek. Byvaji tvofe­
na zejrnena koneovkou -i (uhU, kameni) a pfiponarni -ovi (stromovi, kfo­
vi), -stvo (obyvatelstvo, rostlinstvo), -ctvo (zactvo, ptactvo).
Podstatna jmena latkova oznacuji tvarem cisla jednotn6ho samu 1<1t­
ku bez zfetele k mnozstvi (mleko, mouka, zelezo).
Po z n a m k a: Ve vyznamu latkovem se jich uziva v jednotnem eisIe; uzije-li se jich
v mnoznem CisIe, maji pozmeneny vyznam (dve mLeka =dva sacky nebo dye sklenice mlcka,
zeleza =pouta nebo past na zvef).
Pad
Podstatmi jmena (stejne jako pi'fdavna jmena, zajrnena a cislovky) vy­
jadi'uji zpravidla rUznymi tvary pady (sklonuji se). Padu je sedm a zjisiu­
jeme je padovyrni otazkami.
1. pad (na otazku kdo, co?) - muz, zena; muzi, zeny
2. pad (na otazku kobo, ceho?) - muze, zeny; muzu, zen
3. pad (na otazku komu, cemu?) - muzi, zene; muzum, zendm
4. pad (na otazku koho, co?) - muze, zenu; muze, zeny
5. pad (nekoho oslovujeme) - muzi! zeno! muzi! zeny!
6. pad (na otazku (0) kom (0) eem?) - (0) muzi, zene, (0) muZfch,
zendch
7. pad (na otazku kym, eim?) - muzem, zenou; muzi, zenami
33
Rozlisujerne pad y pro s t e (vidim muze, venrn zenej a pad y
pre d I 0 Zk 0 v e (dfvarn se na muze, rnluvi 0 zenl). Prvnf pad je vzdy
prosty, sesty pad je vzdy predlozkovy.
Skloiiovani podstatnych jmen
Sklonovanf podstatnych jrnen je tvoreni ruznych jejich tvaru podle
padu a podle cfsla. Pri sklonovanf rozlisujeme v slove kmen a koncov­
ku.
Kmen je cast spolecna vsern tvarum slova. YetSinou zustava nezrnene­
na, v nekterych tvarech muze byt kmen obrnenen podle pravidel hlasko­
veho smdanf.
Koncovka je cast tvaru slova, ktera se pfipfna ke kmeni.
tvar slova = kmen + koncovka
spoluzak spoluzak
spoluzaka spoluzak a
spoluzakovi spoluzak ovi
spoluzaci spoluzac
spoluzacka spoluzack a
spoluzacky spoluzack y
spoluzacce spoluzacc e
spoluzackami .. spoluzack ami
Podstatna jmena se svym sklonovanfrn lisf, ale delfrne je na skupiny,
ktere se ve sklonovanf zcela shodujf nebo se lisf jen rnalyrni odchylkami.
Z kazde takove skupiny je vybrano jedno slovo jako vzor, ktery reprezen­
tuje celou skupinu.
Marne vzory pro rod muzsky (zivotny a nezivotny), pro rod zensky a
pro rod strednf. Vzory se pak dale lisf podle zakoncenf v 1. pade, popnpa­
de jeste take podle koncovky v 2. pade.
34
Prehled vzoru podstatnych jnlen
Vzory pro rod muisky
tvrdy zivotny: pan
tvrdy nezivotny: brad
mekky zivotny: muz
mekky nezivotny: stroj
tvrdy zivotny: predseda
mekky zivotny: soudee
Vzory pro rod iensky
tvrdy vzor: zena
mekky vzor: ruze
vzor: piseit
vzor: kost
Vzory pro rod sttedni
tvrdy vzor: mesto
mekky vzor: more
smfSeny vzor: kure
dlouhy vzor: staveni
Zakonceni v 1. pade Koncovka 2. padu
bez koncovky
bez koncovky
bez koncovky
bez koncovky
s koncovkou -a
s koncovkou -e
s koncovkou-a
s koncovkou-e
bez koncovky
bez koncovky
s koncovkou -0
s koncovkou-e
s koncovkou -e (-e)
s koncovkou-i
* Kmen je tu rozsrren 0 -et-, v mnoznem elsIe 0 -at-.
-a
-u nebo-a
-e
-e
-e (-e)
-j
-e
-et-e (-et-ef
35
Skloitovani podstatnych jmen rodu muzskeho
podle vzoru pan, hrad, muz, stroj
Vzory zivotne
Tvrdy
Jednotne Cislo
1. pan
2. pana
3. pauu, -ovi
4. pana
5. pane! (otee)!
(hochu)!
6. (0) panu, -ovi
7. panem
Mnozne efslo
1. pani, -ove
(obeane)
2. paml
3. panum
4. pany
5. pani! -ove!
6. (0) panech
(hosich)
7. pany
Mekky
muz
muze
muzi, -ovi
muze
muzi
(otee)!
(0) muzi, -ovi
muzem
muzi, -ove
(ueitele)
muzu
muzum
muze
muzi! -ove!
(0) muzich
muzi
Vzory nezivotne
Tvrdy Mekky
brad stroj
bradu stroje
(potoka)
bradu stroji
brad stroj
brade! stroji!
(0) brade, -u (0) stroji
bradem strojem
brady stroje
bradu stroju
bradum strojum
brady stroje
brady! stroje!
(0) bradech (0) strojich
(potoclch)
brady stroji
Podle vzoru pan se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho zivotne­
ho konefcf v 1. p. jedn. efsla souhlaskou tvrdou nebo obojetnou, ktera
majf v 2. p. jedn. efsla koncovku -a.
Podle vzoru hrad se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho nezivot­
neho konefcf v 1. p. jedn. efsla souhlaskou tvrdou nebo obojetnou, ktera
majf v 2. p. jedn. efsla koncovku -u nebo -a.
Podle vzoru muz se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho zivotne­
36
ho koncicf v 1. p. jedn. Cisla souhhiskou mekkou nebo obojetnou, kteni
maji v 2. p. jedn. cisla koncovku -e.
Podle vzoru stroj se sklonuji podstatmi jmena rodu muiskeho neiivot­
neho koncid v 1. p. jedn. cisla souhhiskou mekkou nebo obojetnou, kteni
maji v 2. p. jedn. cisla koncovku -e.
Pravopis: U vzoru paD piSeme mekke -i v koncovce -ovi (3. a 6. p.
jedn. cisla), v koncovce -i v 1. a 5. p. mnoi. cisla (orli, pstruzi jako pdni)
a v koncovce -fch v 6. p. mnoz. cisla (0 pstruzich jako 0 hosfch). Ve 4. a
7. p. mnoz. cislaje v koncovce tvrde -y (vidim orly jako pdny).
V koncovkach vzoru hradje tvrde y. Jen v 6. p. mnoz. cislaje mekke
i v koncovce -ieh (v lesfch jako v potocfch).
V koncovkach vzorU mUl a stroj je vzdy mekke i nebo i (uCiteli jako
muzi,o uCitelich jako 0 muz{ch; pytli jako stroji, 0 penezich jako 0 stro­
jfch).
Po Z n am k a: Ojedinele se u vzom hrad piSe v koncovce tvrde y take po souhhlsce e.
Napr. tde, 2. p. tdeu - 1. p. mnol. Clsla tdey jako hrady.
POZNAMKY K NEKTERYM TVARlTM A ODCHYLKAM OD VZORU
1. a) vetsina podstatnych jmen vzoru hrad rna v 2. p. jedn. cisla kon­
covku -u (zdmku, pfsku, stolu, roku, dubu...), mene jich ma koncovku -a
(lesa, chleba, kostela, potoka... ), ale nektera maji koncovku -u i-a, napr.
bochnfku i bochnfka, trojuhelnfku i trojuhelnfka.
b) Nekteni jmena tohoto vzoru majf v 6. p. jedn. cisla jen koncovku -e
(v lese), nektera jen -u (v krku) a nektera maji koncovku -u i -e (0 jazyku
i jazyce, v okresu i okrese).
c) V 6. p. mnoi. Cisla tohoto vzoru byva vedle koncovky -fch take
koncovka -dch, a to u zdrobnelych podstatnych jmen zakoncenych na
-cek (v baliccfch - halfckdch, v pytliccfch - pytlickdch) a u nekterych
podstatnych jmen na -ek (na hffbcfch - hfibkdch, na schudc{ch - schud­
kdch).
2. Ve 3. a 6. padejednotneho clslaje u vlastnichjmen osobnich vzoru
pdn a muz, stojf-li sama, vzdy koncovka -ovi (Janovi, Lubosovi, Seifer­
tovi); ve spojenf s jinym podstatnym jmenem rna koncovku -ovi zpravi­
dla poslednf jmeno (fediteli Lubosi Slavikovi, 0 bdsnfku Frantisku Hru­
binovi).
37
3. a) Podstatmijmena muzskeho rodu zakoncena na -I, -z, -s maji vetsi­
nou sklonovani tvrde (andel, motYl, kul, vuz, jez, pes, okres), ale nektera
maji sklonovani mekke.
b) Z podstatnych jmen na -I maji mekke sklonovani predevsim zivotna
(VZOfU muf) s pffponou -tel (pNtel, cviCitel, ucilel, hlasatel,jednatel, veli­
tel... ), nekolik podstatnych jmen nezivotnych (vzoru stroj) na -el (jetel,
jitrocel, pytel, hNdel, kasel, kachel, sindel, svizel, mandel) a Z jinych cil,
stfechYI.
Z podstatnych jmen na -z, -s maji mekke sklonovani vitez, Francouz,
simpanz, knez, peniz.
Tato slova maji tedy v 7. p. mnoz. cisla v koncovce mekke -i: (s) pfdte­
ii, uciteli, pytli, Francouzi, cili, penezi.
c) Nektera podstatna jmena na -I kolfsaji, maji dvoji tvary, jednak podle
vzoru tvrdeho, jednak podle vzoru mekkeho. Napr. ze jmen na -el: kotel,
kuzel, plevel, chmel, uhel, popel, straspytel (tedy 2. p. kotle i kotlu apod.),
z ostatnich napr. april, rubl (tedy aprile i aprila, ruble i rublu).
V 7. p. mnoz. cisla muzeme tedy napsat (s) rubli i rubly, (pod) kotli
i kotly.
Kolfsaji take nektera obecna podstatna jmena zakoncena na -s a -z,
napr. zivotna rorys, platYs, pilous, vsekaz, penezokaz, stdvkokaz, nezi­
votne mestys (tedy 2. p. roryse i rorysa, mestyse i mestysu, 7. p. mnoz.
cfsla (s) rorysi i rorjsy, mestysi i mestysy apod.), a nektera vlastnf jmena
takto zakoncena (2. p. AloiselAloize i AloisalAloiza, Halase i Halasa,
Amose i Amosa).
4. Podstatna jmena rodu muzskeho nezivotneho zakoncena na -en se
sklolluji podle vzoru hrad, napr.leden, kfen, lupen. Avsak podstatnajme­
na plamen, kdmen, kfemen, kmen, hfeben, pramen, kofen, femen, jecmen
maji v jednotnem Cfsle krome tvam podle vzoru hrad take vzory podle
vzoru stroj.
5. Nektera podstatna jmena kolisaji mezi vzory zivotnymi a nezivotny­
mi, napr.: berdnci - berdnky, pandci - pandky, ledoborci - ledoborce,
obrnenci - obrnence, slanecci - slanecky, sledi - slede, ukazatele - uka­
zatele, Cinitele - Cinitele, jmenovatele - jmenovatele aj.
Po obloze pluli bflf berdnci. - Po obloze pluly bile berdnky. Shoda je urcena koncovkou
tvaru iivotneho nebo neiivotneho. (Kolisajici jmena oznacovala puvodne osoby nebo zvifata a
byla pak pfenesena na veci neiive, anebo byla utvofena pfiponami obvyklymi u jrnen iivot­
nych, zejmena -tel a -ec.)
38
Podstatmi jmena bad! a mikrob maji tvary zivotne i nezivotne Ude 0 jejich chapani jako
jmen zivocichu, nebo rostlin): baci!, -a i -u. mikrob, -a i -u. Rad!i se sta!i nejverSfmi nepfdte!i
lidskeho zdravf nebo Bacily se staly... Mikrobi byli objeveni nebo Mikroby byly objeveny.
6. Podstatne jrneno bratr se V cisle jednotnern skloiluje pravidelne po­
dIe vzorupdn; v rnnoznern Cfsle rna vedle pravidelnych tvan'l (bratfi, bra­
tru, -urn, -y, -ech, -y) jeste tyto tvary: 1. p. bratf{, 2. p. bratf{, 3. p. bratf{m,
4. p. bratf{, 6. p. (0) bratf{ch, 7. p. bratf{mi. Tyto tvary se vyskytuji zffd­
ka, napr. cest{ bratff, bratf{ Capkove. (Podobne 1. a 2. p. knezz, 3. p. kne­
Zfm, 6. p. (0) knez{ch, 7. p. knez{mi; ale 4. p. kneze.)
7. K podstatnernu jrnenu clovek je rnnozne cislo fide: 1. a 5. pad fide,
2. p. lid{, 3. p. fidem, 4. p. fidi, 6. p. (0) fidech, 7. p. lidmi (prevazne ve
shode s tvary vzoru kost).
8. Podstatne jrneno kun rna v jednotnern cisle tvary podle vzoru muz,
v rnnoznern cisle rna tyto tvary: 1. a 5. p. kone, 2. p. konu i kon{, 3. p.
konum i kon{m, 4. p. kone, 6. p. (0) kon{ch, 7. p. koni i konmi. Shoda je
podle zivotnosti: B{l{ kone klusali. Ale: V rohu telocvicny stdly nove kone.
9. Podstatne jrneno rodic rna v 1. a 5. p. rnnozneho cisla koncovku -e.
Shoda je podle zivotnosti: Rodice me pfiv{tali.
10. Podstatne jrneno den rna v jednotnern cisle tyto tvary: 1. a 4. p. den,
2. p. dne, 3. p. dni i dnu, 6. p. (0) dni i dnu, (ve) dne, 7. p. dnem.
V rnnoznem cisle se skloiluje takto: 1. a 4. p. dni i dny, 2. p. dn{i dnu, 3. p.
dnum, 6. p. (0) dnech, 7. p. dny.
Shoda je podle nezivotnosti. Dni (dny) uplynuly. Zffdka se vyskytuje
zivotny tvar dnove (Dnove mldd{ uplynuli).
39
Sklonovani podstatnych jmen rodu muiskeho
podle vzoru predseda, soudce
Vzory zivotne
Tvrdy
Jednotne cislo
1. predseda soudce
2. predsedy soudce
3. predsedovi soudci, -ovi
4. predsedu soudce
5. predsedo! soudce!
6. (0) predsedovi (0) soudci, -ovi
7. predsedou soudcem
Mnozne cislo
1. predsedove soudci, -ove
fotbaliste, -i
2. predsedu soudcu
3. predsedum soudcum
4. predsedy soudce
5. predsedove! soudci! -ove!
fotbaliste! -i!
6. (0) predsedech (0) soudcich
7. predsedy soudci
Podle vzoru predsedase sklonuji podstatmi jmena rodu muzskeho, kteni
jsou v 1. p. jedn. cisla zakoncena na -a.
V jednotnem cisle maji tvary jako vzor zena, jen v 3. a 6. pade maji
koncovku -ovi. V mnoznem cisle se sklonujf jako vzor pan.
K tomuto vzoru patn napr. jmena husita, hrdina, houslista, fotbalista,
nemluva, Mfla.
. P r a v 0 pis: V koncovce -ovi je vzdy mekke i. Jinde je v koncov­
kach vzoru predseda po 0 b 0 jet n e souhlasce tvrde y (napr. naseho
May, toho nemluvy jako naseho pfedsedy, toho pfedsedy). Po mekke
souhlasce se vsak pfSe mekke i (baca - baCi, mahdradza - mahdrddzi,
MfSa - Mfsi).
40
Po z n a m k a: 1. Podstatna jmena vzoru predseda zakoncena na -ita, -ista maji v 1. a 5. p.
mnol. cisla koncovku -I (husitl,fotbalistel. Tvary s koncovkou -i (husiti,fotbalisti) jsou hovo­
rove.
2. V 3. a 6. pade je u vzoru predseda jen koncovka -ovi, proto je nutno ji opakovane uzit
napr. v tomto spojeni: k predsedovi Otovi Svobodovi.
Podle vzoru soudce se sklonuji podstatml jrn6na rodu rnuzsk6ho, kteni
jsou V 1. p. jedn. cisla zakoncena na -e. K tornuto vzoru parri napr. sprdv­
ce,pruvodce,zastupce,obrance.
Po z n amk a: 5. pad je stejny jako 1. pad, tedy napi'. pane sprdvce! pane pruvodce! Tyto
tvary je ti'eba odliSovat od tvaru 5. padu jmen zakoncenych na -ec, napr. otee! pane poslanee!
Sklonovani podstatnYch .imen rodu zenskeho
podle vzoru zena, ruze, pisen, kost
Vzor tvrdy Vzor rnekky
Jednotne cislo
1.
2.
3.
4.
5.
6. (0)
7.
zena
zeny
zene
zenu
zenor
zene
zenou
(0)
rftze
rftze
rftzi
rftzi
rftze!
rozi
rozi
(0)
pfsen
pisne
pisni
pisen
pfsni
pisni
pfsni
(0)
kost
kosti
kosti
kost
kosti
kosti
kosti
Mnozn6 cislo
1.
~ 2 .
3.
4.
5.
6. (0)
7.
zeny
zen
zenam
zeny
zeny!
zemich
zenami
(0)
rftze
rftzi (ulic)
rozim
rftze
rozel
rftzich
rftzemi
(0)
pfsne
pfsni
pfsnim
pisne
pfsne!
pfsnich
pfsnemi
(0)
kosti
kosti
kostem
kosti
kosti!
kostech
kostmi,
41
Podle vzoru rena se SklOllUji podstatmi jmena rodu zenskeho, ktenl
maji v 1. p. jedn. cisla koncovku -a.
Podle vzoru ruze se sklolluji podstatml jmena rodu zenskeho, kteni
maji v 1. p. jedn. Cisla koncovku -e.
Podle vzoru piseil se SklOllUji podstatml jmena rodu zenskeho bez kon­
covky, ktenl maji v 2. p. jedn. cisla koncovku -e (-e').
Podle vzoru kost se SklOllUji podstatml jmena rodu zenskeho bez kon­
covky, kteni maji v 2. p. jedn. Cisla koncovku -i.
Pr a v 0 pis: Vzor zena rna v koncovkach vzdy tvrde y, krome kon­
covky 7. p. mnoz. cisla -ami (penkavy jako zeny, penkavami jako zena­
mi).
Vzory ruze, piseil a kost maji v koncovkach vzdy jen mekke i,
i (kosili jako ruzi, mrkvi jako pzsni, obuvi jako kosti, konvzm jako pzsnzm
apod.).
POZNAMKY K NEKTERYM TVARUM A ODCHYLKAM OD VZORU
1. U nekterych dvojslabicnym podstatnych jmen vzoru zena a ruze se
v nekterych padech krat! kmenova samohlaska.
Ke kraceni nluze dojit v 7. p. jedn. cisla a v 2., 3., 6. a 7. p. mnoz. Cisla.
Ve vsech uvedenych padech krat! zavazne pouze podstatne jmeno prd­
ce (tedy pracz, praczm, praczch, pracemi). Ostatni podstatna jmena, ktera
krat!, krati zavazne pouze v 2. p. mnoz. Cisla.
V dalSich padech, tj. v 7. p. jedn. Cisla a v 3., 6. a 7. p. nlnoz. cisla, je
vzdy mozna kmenova samohlaska nezkracena (krome nekterych ustale­
nych spojeni jako tou merou, plnou parou).
2. Podstatna jmena na -ice nemaji v 2. p. mn. cisla koncovku: ulic,
silnic aj. (ale u jmen cizmo puvodu jsou dvoji tvary: dispozic i dispozicz,
kompozic i kompozicz apod.).
3. Podstatne jmeno ovce a jmena na -yne maji ve 2. p. mn. c. dvoji
tvary: ovec i ovcz, kuchyft i kuchynz, jeskyft i jeskynz aj.
4. Podstatnajmena ruka a noha, oznacuji-li casti tela, maji toto SklOllO­
vani:
42
I. a 4. p. ruce 2. p. rukou 3. p. rukam 3. p. na rukou 7. p. rukama
i rukach
nohy nohou noham na nohou nohama
i noh i nohach
Napr.: hrdt na etyfi ruce, kun kope nohama. Koncovka -ama je
i u zdrobnelin: Dfte tleskalo ruCickama, kopalo noziekama. Neoznacuji-li
tato slova casti tela, maji nalefite tvary podle vzoru zena: stul se etyfmi
nohami, sedatko se tfemi noziekami.
Koncovka pndavneho jmena a zajmena se v 7. p. c. mn. pnzp-usobuje
koncovce podstatneho jmena: Zhotovil to svyma vlastnfma rukama. Na
rozdil od toho: Ma hodinky se zlarymi ruCickami.
5. U vzorU pfsen a kost se projevujf nektere nepravideinosti.
a) Podle vzoru kost se ve vsech padech sklonujf jmena zakoncena na
-ost (rychlost, radost... ) a podstatna jmena fee avec.
Jina jmena, ktera radime podle zakoncenf 2. p. jedn. Cisla ke vzoru kost,
napr. mys, 2. p. mysi, noc, 2. p. noci, maji v mnofnem efsie v 3. a 6. p.,
popr. v 7. p. tvary podle vzoru pfsen, napr. mys{m, mySlch (ale mysmi),
nocfm, noc{ch, nocemi.
b) Podle vzoru p{sen se ve vsech padech sklonujf predevs(m jmena
zakoncena na -n, -f, -j (jako basen, tvaf, krupej) a nektera jina, jako narue,
soutez, labut. ..
Nektera jmena zakoneena na -(, -d'maji ve 2. p. jedn. e. a v 1. a 4. p. ron.
C. tvary dva, napr. trate i trati, hute i huti.
6. Ke vzoru pfsen patn tef vlastnf jmena mfstni, napr. Jaromef, Lito­
mysl aj. Ta, kterajsou zakoneena na -va -m, mohou mit v 2. p. jedn. Cisia
tef tvar podle kost: Boleslav, do Boleslave i do Boleslavi, Chrudim, do
Chrudime i do Chrudimi apod.
Je ti'eba odlisovat tato mfstnf jmena od tech, kteni sc skloiiujf podle vzoru iena (Bratislam,
Opava. Ostrava). Odjeli jsme do Boleslavi. Odjeli jsme do Bratislavy.
43
Sklonovani podstatnjch jmen rodu sttedniho
podle vzoru mesto, mote, kute, staveni
Vzor Vzor Vzor
tvrdy mekky smiSeny
Jednotne cislo
1. mesto more kure
2. mesta more kurete
3. mestu mori kureti
4. mesto more kure
5. mesto! more! kurel
6. (0) meste, -u (0) nl0ri (0) kureti
7. mestem morem kuretem
Mnozne cislo
1. mesta more kurata
2. mest mori kurat
(strniSt)
3. mestum monm kuramm
4. mesta more kurata
5. mesta! more! kurata!
6. (0) mestech (0) monch (0) kuratech
mesteckach
7. mesty mori kuraty
Vzor
dlouhy
staveni
staveni
staveni
staveni
staveni!
(0) staveni
stavenim
staveni
staveni
stavenim
staveni
staveni!
(0) stavenich
stavenimi
Podle vzoru mesto se skloiiuji podstatmi jmena rodu strednmo, ktenl
maji v 1. p. jedn. eisla koncovku -0.
Podle vzoru staveni se sklotmji podstatmi jmena rodu suedniho, kteni
maji v 1. p. jedn. cisla koncovku -f.
Podle vzoru kute se skloiiuji podstatna jmena rodu suednmo, ktera
majf v 1. p. jedn. eisla koncovku -e a v ostatnfch padech (mimo 4. a 5. p.
jedn. c.) kmen rozsrreny v jedn. eisle 0 -et- a v mnoz. cisIe 0 -at-.
V jednotnem eisle se koncovky vzoru kure shoduji s koncovkami vzo­
ru more, v mnoznem cisle s koncovkami vzoru mesto; proto se vzor kure
oznaeuje jako smiseny.
44
Podle vzoru kure se sklolluji nazvy mlad'at, jako napr. kote, hflbe,
tele, ptdce, mldde, a podstatna jmena devce, zvfre, doupe, poupe, koste,
vole.
P r a v 0 pis: V koncovce 7. padu vzoru mesto se piSe tvrde y (s my­
dly jako s mesty).
V koncovkach vzoru more se piSe vzdy mekke i, i (poli jako mofi, poll
jako moN, polfm jako moNm apod.). V koncovkach vzoru staveni se piSe
vzdy mekke i (obill jako stavenf, obillm jako stavenfm, v udolfch jako
v stavenfch apod.).
POZNAMKY K NEKTERYM TVARUM A ODCHYLKAM OD VZORU
1. U vzoru mesto byva u podstatnych jmen na -ko, -ho, -cho v 6. p.
jedn. eisla koncovka -u (v mestecku, v blahu, v tichu), v 6. p. mnoz. cisla
-dch (v mesteckdch), ridceji vedle -dch take -fch (v strediscfch, jablcfch).
Zdrobnela podstatna jmena na -ko maji vzdy v 6. p. mn. C. koncovku -dch
(0 kofdtkdch, na koleckdch, na luzkdch, 0 jablfckdch).
2. Nektera podstatna jmena podle vzoru mesto kniti kmenovou samo­
hlasku v 2. pade cisla mnozneho, napr. dao - del, jddro - jader, jdtra ­
jater, jmino - jmen, zeto - let apod.
U podstatneho jmena leto ve vyznamu .,roeni obdobi" se uziva v ostatnich padech jen tvaru
s dlouhym e (parne lito, nekolik roku s ddtivymi /ety); ve vyznamu "rok" jsou vedle nich
i tvary s e (po /etech i po letech).
3. Podstatne jmeno vejce se sklolluje jako more, ale v 2. pade mnoz.
cisla rna tvar vajec.
4. Podstatne jmeno dfte je v jednotnem eisle roku stredniho a sklolluje
se podle kure. V mnoz. Clsle je rodu zenskeho a rna tvary deli, detf, detem,
deti, (0) detech, detmi (jako kosti) a podle toho i shodu: Nase dili si hrdly
a vYskaly.
5. Podstatnajmenaoko, ucho,jestlize znamenaji casti tela, majiv mnoz­
nem cisle tyto tvary:
1. a 4. p. 2. p. 3. p. 6. p. 7. p.
oci OC1 oC1m (0) ocich ocima
usi usi uSlm usich usima
45
Tvary oci, usi jsou rodu zenskeho a podle toho je i shoda: Jeji cerne oCi
to videly. Nase usi to slysely.
Tvary na -ma rnaji i zdrobneliny: oCickama, ouskama. Ptidavne jrneno
a zajrneno (i cislovka ctyfi, popt. tfi) se tvarern ptizpusobuji: svyma vlast­
nfma oCima, mezi ctyrma oCima.
Podstatna jrnena koleno, rameno rnaji v rnnoznern elsIe tyto tvary:
1. a 4. p. 2. p. 3. p. 6. p. 7. p.
kolena kolenou kolenurn (na) kolenou koleny
kolen kolenech
rarnena rarnenou rarnenurn (na) rarnenou rarneny
ramen rarnenech
Neznarnenaji-li slova oko, ucho, koleno, rameno casti tela, sklonuji se
pravidelne podle mesto: morska oka, v morskYch okach, ucha u hrnce,
reka 0 nekolika ramenech, hrnecky s peknymi ouSky.
Podstatne jrneno prsa rna v 2. a 6. pade rnnozneho cisla tvar prsou
(z prsou, na prsou).
Sklonovani nekterych jmen ptejatych
Yetsina podstatnych jrnen obecnych ciziho puvodu se v cestine sklonu­
je podle sveho rodu a zakonceni jako slova dornaci (diplomat jako pan,
exponat jako hrad, kultura jako zena, historie jako ruze apod.).
U nekterych typu podstatnych jrnen, zejrnena puvodu latinskeho a tec­
keho, vsak zakonceni 1. padu nerozhoduje.
Jrnena rn u zs k e h 0 rod u zakoncena na -us toto zakonceni vetsi­
nou 0 d sou v a j i a rnaji tvary podle vzoru hrad nebo pan. Zakonceni
odsouvaji vsechnajrnena na -ismus, jako organismus, realismus, 2. p. or­
ganismu, realismu, dale napt. genius, 2. p. genia, 3. p. geniovi... (v rnnoz.
cisle rna toto jrneno tvary podle vzoru rnuz: geniove, 4. p. genie, 6. p.
o genifch, 7. p. genii).
Ale nektera jrnena toto zakonceni n e 0 d sou v a j i nebo rnaji tvary
obojf. Napt.: humus, kaktus, 2. p. humusu, kaktusu; virus, gl6bus, 2. p.
virusu, gl6busu i viru, gl6bu.
Jrnena s t fed nih 0 rod u zakoncena na-eum, -ium, -uum 0 d sou­
v aj i zakonceni -um a rnaji tvary jedn. cisla a 1. a 4. p. rnnoz. cisla podle
46
vzoru mesto, ostatni tvary mnoz. cisla podle vzoru more. Napr. muzeum,
studium, vakuum, 2. p. jedn. c. muzea, studia, vakua... , 2. p. mn. c. muzez,
studif, vakul. ..
Ostatni jmena strednmo rodu zakoncemi na -um maji tvary obou Cisel
podle vzoru mesto (zakonceni -um se odsouva). Napr. centrum, datum,
2. p. j. c. centra, data ... , 2. p. mn. c. center, dat ...
Jmena stfedniho rodu zakoncena na -ma naopak kmen rozsirujf
o -at- a sklolluji se podle vzoru mesto s vyjimkou 2. p. jedn. cisla. Napr.
tema, schema, drama, 2. p. jedn. cisla tematu, schematu, dramatu ... , 1. a
4. p. mn. c. temata, schemata, dramata.
Podstatne jmeno idea rna sklonovanf z6isti podle vzoru zena, zcasti
podle vzoru ruze a v nekterych padech rna tvary podle obou vzoru.
lednotne cislo Mnozne cislo
1. p. idea idey, ideje
2. p. idey, ideje ideji
3. p. ideji ideam, idejim
4. p. ideu idey, ideje
5. p. ideo! idey! ideje!
6. p. (0) ideji (0) ideach, idejich
7. p. ideou, ideji ideami, idejemi
Nektera podstatna jmena cizmo puvodu se n e skI 0 ii u j f. Napr. file,
kupe, turne, revue, vyslov [revi], derby, bulY,findle.
Skloilovani nekterych typo vlastnich jrnen
Porn n 0 z n a j men ami s t n i zakoncena na -y, -any, jako Klatovy,
Kladruby, Dolany, Hradcany, se sklonuji podIe vzoru hrad, ale v 2. p.
maji tvar bez koncovky (z Klatov, Hradcan). Jen ta, ktera zretelne po­
ciiujeme jako vznikla ze jmen obecnych, maji -u: Mosty, Bory, 2. p.
Mostu, Boru; nektera takova kolisaji: do Karlovych Val' i Varu, do Ldn
i Lanu.
Pomnozna jmena Cechy, Uhry, Bendtky, Hodkovicky se sklolluji podle
vzoru zena (z Cech, Uher, Cechdm, Uhrdm, vCechdch, Uhrdch, nad Ce­
chami, Uhrami).
47
Pomnozmi jrnena rnistni zakoncemi na -e, -ice, jako Kosire, Hrncire,
Pardubice, Budejovice, se sklonuji jako ruze, ale ve 2. p. jsou bez kon­
covky (z Kosif, Pardubic) ave 3. p. jsou obvykle vedle sebe tvary s kon­
covkou -im a -um (Kosirum i Kosif{m, Pardubicum i Pardubicim). Avsak
napr. jrneno Hranice rna v 3. p. jen tvar Hranicim Uako je tvar obecneho
jrnena hranicim).
Po z n a m k a: Podobne se sklonuji take pomnozmi jmena svatku Vdnoce, Velikonoce. Maji
2. p. bez koncovky (Vdnoc, Velikonoc), 3. p. jen s koncovkou -um (Vdnocum, Velikonocum)
a v 7. p. jsou tvary dva: Vdnocemi. Velikonocemi a i'idceji take Vdnoci, Velikonoci.
N as e j rn e n a apr i j rn e n i se sklonuji vetsinou podle vzorU,
k nirnz patn svyrn zakoncenirn: fan - lana (vzor pan), Lubos - Lubose
(vzor muZ), Neruda - Nerudy (vzor predseda), Purkyne - Purkyne (vzor
soudce), Vera - Very (vzor zena), Marie - Marie (vzor ruze).
Zenska jrnena jako Ddsa, Mdna, Ruza rnajf v 2. p. koncovku -i (Dasi,
Mdni, Ruzi), ve 3. a 6. p. koncovku -e (-e,,) nebo -i (Ddse - Ddsi, Mane ­
Mdni apod.).
Piljrneni na -e (-e,,) se sklonuji podle vzoru soudce, v 3. a 6. p. rnaji kon­
covku -ovi (Srdce, Nedele, Skocdopole - Srdcovi, Nedelovi, Skocdopolovi).
Pnjrnenf na -0 (Slunecko, Sryblo, Janko) se sklonujf podle vzoru pdn
(Slunecka, Srybla, Janka), ale 5. p. je shodny s 1. p.
Jrnena na -u (Janku, Pavlu, Tomsu) zustavaji zpravidla nesklonna (pana
Janu). Mohou se vsak take sklonovat jako jrnena bez zakonceni -u (pana
Jana, panu Janovi, Tomse, Tomsovi).
Pnjrneni Dfte, Hrabe, Knize, Poupernajf vedle tvam podle vzoru soud­
ce take tvary s kmenern rozsirenyrn 0 -et- jako pnslusna jrnena obecna
(2. p. Dite i Ditete, 3. p. Di(ovi, Diteti i Ditetovi atp.).
Pnjrneni, ktera rnaji tvar jako pndavmi jrnena, sklonujf se podle pn­
slusnych vzoru pndavnych jrnen: Vrchlickj (vzor mlady), Horejsi (vzor
jarmJ, Nemcova (vzor mladal
Po z n am k a: V urednim a verejnem styku uzivame jmen jen v tom zneni, jak jsou zapsa­
na v matrice a v rodnem liste. Domackych obmen (Stdfw. Jirka, Ddsa) muzeme uzivat jen
v pratelskem styku.
Take c i z f j rn en a se vetSinou sklonujf podle vzom ve shode se
svyrn rodern a zakoncenfrn 1. padu (Einstein, -a, Vietnam, -u, Anglie, -e,
Borneo, -a). U nekterych typu jrnen, zejrnena latinskeho a feckeho puvo­
du, vsak zakonceni 1. padu nerozhoduje.
48
U I a tin sky c h are c k y c h j men se zakonceni 1. padu -us,
-os, -es, -as 0 d sou v a a koncovky jsou podle vzoru pan. Napr. Augus­
tus, Ovidius, Prometheus, 2. p. Augusta, ovidia, Promethea; Aischylos,
Daidalos, 2. p. Aischyla, Daidala; Sofokles, Archimedes, 2. p. Sofokla,
Archimeda; Pythagoras, Leonidas, 2. p. Pythagora, Leonida.
C i z f p r fj men i na -e,jakoHeine, Goethe, Base, mivajitvary pod­
Ie vzorU bez koncovky, a to piisobenim predchozi souhlasky bud' podle
tvrdeho vzoru pan (Heina, Goetha atd.), nebo mekkeho vzoru muz (Base).
StaJe casteji se vsak objevuji tvary typuHeineho, Goetheho, Baseho, Hei­
nemu, Goethemu, Basemu... a nabyvaji ptevahy nad sklonovanfm piivod­
nim.
Cizl pnjmenf na -0, jako Romeo, Marko, Sevcenko, maji sklonovanf
podle vzoru pan (Romea, Marka, Sevcenka atd.).
Ptijmeni na -i nebo -y (napt. Benoni, Mazzini, Pa(ffy, Skulthy) maji
tvary tohoto typu: 2. a 4. p. Benoniho, 3. p. Benonimu, 6. a 7. p. Benonim.
S 10 van s k a ptijmenf typu Tolstoj, GorkU, Slowacki sklonujeme jako
ptidavna jmena (Tolsteho, Tolstemu... , Gorkeho, Gorkemu... , Slowacke­
ho, Slowackemu).
J men a z emf zakoncena na -ea, napr. Korea, Guinea, se sklonuji
jako idea (2. p. Korey nebo Koreje, 3. p. Koreji, 4. p. Koreu, 6. p.
(0) Koreji, 7. p. Koreou nebo Korejt).
Nektera 1a tin s k a ate c k a jmena majf pti sklonovani p 0 z m e ­
n e n y k men. Napr. Nero, 2. p. Nerona, Cicero, 2. p. Cicerona, Paris,
2. p. Parida, Artemis, 2. p. Artemidy.
Nekteracizivlastnijmena se nesklonujf. Napt. Chile, vyslov
[cile], Peru. Tbilisi.
Pfidavna jrnena
Ptidavnajmena vyjadfuji vlastnosti osob, zvitat, veci nebo jevu ozna­
cenych podstatnymjmenem, anebo jejich vyznamjinak blfze urcuji. Napt.
novy spoluzdk, Gizl pes, hezkd vdza, vesely smlch, bratruv pNtel. S pod­
statnyrni jrneny, k nirnz patti, se shoduji v pade, elsIe a rode (napt. dobry
C!ovek, dobry zena, dobrym fidem, dobrymi fidmi) a v rode mUlskem se
v nekterych padech rozlisuji i tvary zivotne a nezivotne (dobN fide, dobre
I
rohliky).
49
Druhy pndavnych jrnen
Rozlisujeme pndavmi jmena tvrda, pndavna jmena mekka a pndavna
jmena pfivlastnovacf.
Pridavna jmena tvrda jsou bud' s d lou h 0 usa m 0 h 1ask 0 u
v k 0 nco vee a maji v 1. pade jednotneho cisla v rode nluzskem kon­
covku -y, v rode zenskem koncovku -d a v rode sti'ednim koncovku -e
(mlady a zdravy chlapec, mladd a zdravd dfvka, mlade a zdrave devce) ,
anebo v t v a r u j men n e m (s kratkou samohlaskou v koncovce nebo
bez koncovky) a jsou v 1. pade jednotneho cisla v rode muzskem bez kon­
covky, v rode zenskem s koncovkou -a, v rode sti'ednim s koncovkou -0
(bratr byl tehdy jeste mldd a zdrdv, sestra byla zdrdva, devce bylo zdrdvo).
Po z n a m k a: 1. Jmenne tvary pi'idavnych jmen tvrdych maji stejne zakoncenf jako tvrde
vzory podstatnych jmen: zdrdv jako pdn, zdrdva jako zena, zdrdvo jako mesto.
2. Jmennych tvanl se uziva jen u nekterych pi'idavnych jmen tvrdych ve jmennem pi'isudku
nebo v doplllku: Otec byl nemocen. Otec se vrdtil nemocen.
3. Ma-li pi'fdavne jmeno obojf tvary, byva mezi nimi casto vyznamovy rozdfl. Tvar s dlou­
hou samohlaskou v koncovce vyjadfuje vlastnost stalou, jmenny tvar vlastnost prechodnou.
Napr.: StrjCek byl zdravy. - Strycek byl uz zase zdrdv. Karel byl velice zvedavy. - Karel byl
zvedav, jak to dopadne.
Pridavna jmena mekka maji v 1. pade jednotneho cisla ve vsech ro­
dech koncovku -f (jarnf vdnek, jarnf bouTe, jarnf pocasz).
Pridavna jmena ptivlastiIovacl se tvoi'i od podstatnych jmen ozna­
cujicfch osoby, nekdy take od vlastnich jmen zvii'at. Od podstatnych
jmen rodu muzskeho se tvoi'i pnponou -uv (-ova, -ovo), od podstatnych
jmen rodu zenskeho pi'iponou -in (-ina, -ino). Napi'.: bratruv sesit, bra-·
trova kniha, bratrovo kolo, Alfkova bouda; tetin byt, tetina zahrada, te­
tina mYdlo.
Na pndavna jmena pfivlastnovacf se muzeme zeptat tazacfm zajme­
nem cf (napi'. bratruv sesit - cf sesit?).
Po z n am k a: 1. Pndavne jmeno privlastiiovaci privlastiiuje jedne urcite osobe (matcina
ldska =laska te jedne matky). jestlize nepfivlastiiujeme urcite osobe, uZlvame jineho pndavne­
ho jmena (matefskd ldska) nebo 2. padu podstatneho jmena (ldska matky).
2. Na rozdfl od pndavneho jmena pnvlastiiovaciho ve spojeni typu Alfkova bouda je ve
spojeni typu psi bouda pndavne jmeno mekke.
3. Stftdanf u a 0 v tvarech bratruv, bratrova... je podobne jako stftdcini techto samohlasek
napr. v tvarech dum, domu ...
50
P r a v 0 pis: Pffdavmi jrnena ptivlasti'iovaci utvofemi od jrhen vlastnich piSerne s velkyrn po­
cateenlm pfsrnenern (Smetana - Smetanova hudba, Capek - Capkova kniha, litka - litCin bratr).
Ostatnf pndavna jrnena utvoi'ena od jrnen vlastnfch piSeme s rnalym pocatecnfm pfsmenem.
Napi'. Smetana - smetanovskd hudba, Capek - capkovskj humor, Cechy - ceskd krajina. Praha
- prazskj roddk. (Ve vlastnich mizvech se piS! i tato pndavna jrnena s pocatecnfm pfsmenem
velkym, napi'. Ceskj Krumlov, Ceskd republika, Prazskj hrad.)
Sklonovani pndavnych jrnen
Skloitovani piidavnych ,imen tvrdych
Pridavna jmena tvrda s d lou h 0 usa m 0 h I ask 0 u v k 0 n ­
co vee se sklonuji podle vzoru mladj (mlada, mlade):
Muzsky rod Zensky rod Strednf rod
lednotne cislo
1. p. mladj mlada mlade
(muz, stromek) (zena) (devce)
2. p. mladeho mlade mladeho
3. p. mlademu mlade mlademu
4.p. mladeho (muze) mladou nllade
mladj (stromek)
5. p. mladj
mlada mlade
6. p. (0) mladem (0) mlade (0) mladem
7. p. mladjm mladou mladym
Mnozne cislo
1. p. mladi (muzi) mlade (zeny) mlada (devcata)
mlade (stromky)
2. p. mladjch
3. p. mladjm
4.p. mlade (muze, mlade (zeny) mlada (devcata)
stromky)
5. ITlladi (muZi) mlade (feny) mlada (devcata
mlade (stromky)
6. p. (0) mladjch
7. p. mladymi
51
V 1. a 5. pade mnozneho cisla rodu muzskeho zivotneho se u vzoru
mlady nektere souhlasky pred koncovkou -fmeni. Napr.:
h v z (ubohy sirotek - ubozf sirotci)
ch v s(plachy jelen - plasf jeleni)
k v c (krotkY ptak - krotci ptaci)
r v r (stary clovek - staff lide)
popona -sky v -sti (kanadskY hokejista - kanadstf hokejiste)
popona -cky v -ctl (americkj hrac - ameriCtf hraci)
pnpona -cky v -cd (belouckY motyl - beloucc( motyli)
P r a v 0 pis: V koncovkach ptidavnych jmen tvrdych s dlouhou
samohlaskou v koncovce piseme mekke i jen v 1. a 5. pade mnozneho
cisla rodu muzskeho zivotneho (zdravf /ide').
V ostatnich koncovkach pfSeme tvrde y (zdravy clovek, zdravych /idf,
zdravym /idem, zdravych /idech); v 7. pade mnozneho cisla je koncovka
-ymi (zdravymi /idmi).
Po z n am k a : Jako pridavna jmena tvrda se sklolluji i nekteni podstatna jmena stejne
zakoncena:
na -y (hajny, hostinskY, vratny, CelakovskY, Slany jako mlady),
na -a (pokojska, hostinska, Nemcova, Svetla n. Sazavou jako mladal,
na -e (vstupne, najemne, Vysoke n. Jizerou jako mladel.
Pridavnajmena tvrda v t va r u j men n e m maji vzormlad (mhi­
da, mlado), rad (rada, rado). Byvaji obvykle jen v 1. pade cislajednotne­
ho nebo mnozneho. Napr.:
Chlapec byl zdrav (mlad, rad). Chlapci byli zdravi (mladi, radi).
Dfvka byla zdrava (mlada, rada). Dfvky byly zdrdvy (middy, rddy).
Devce bylo zdravo (mlddo, rado). Devcata by/a zdrava (m/ada, ra­
da).
Zffdka se techto tvan'l uziva i ve 4. pade. Napr.: Radice nasli oba chlap­
ce zivy a zdrdvy.
Po Z n a m k a: Naprosta vetSina pfidavnychjmen tvrdych majen tvary slofene (napr. bfly,
syrovy, dravy, hruby, mify, chromy, hloupy), mala cast rna tvary oboji (napr. zivy - Ziv, zdravy ­
zdrav, zvedavy - zvedav, laskavy - laskav, znamy - znam, stastny - . ~ t a s t e n ) . Pfidavne jrneno
rad, rada, rado rna pouze tvary jmenne.
52
P r a v 0 pis: V koneovkaeh pfidavnych jmen tvrdych v tvaru jmen­
nem se pise mekke i jen v l.pade mnozneho cisla rodu muzskeho zivot­
neho. V ostatnich padeeh se piSe tvrde y.
Skloitovani pNdavnych jmen mekkych
PNdavna jnlena mekka se sklOllUji podle vzoru jarni (jarni, jarni).
Muzsky rod Zensky rod Stredni rod
lednotne cislo
1. p. jami (moty!) jami (noe) jami Uitro)
(kvet)
2. p. jamiho jami jamiho
3. p. jamimu jami jamimu
4. p. jamiho (mot)'la) jami jami
jami (kvet)
5. p. jami jami jami
6. p. (0) jamim (0) jami (0) jamim
7. p. jamim jami jamim
Mnozne cislo
1. p. jami (motyli, kvety, noei, jitra)
2. p. jamich
3. p. jamim
4. p. jami
5. p. jami
6. p. (0) jamich
7. p. jamimi
P r a v 0 pis: V koneovkaeh pNdavnych jmen mekkych piSeme jen
mekke i. (chf pes, cizf kocka, cizf kote, cizfch /idf, cizfm /idem, cizfmi
/idmi).
Po Z n a m k a: Jako pfldavna jmena mekka se sklonuji take podstatna jmena rodu muiske­
ho nebo zenskeho zakoncena na -f (koCi, krejCi, firf, pan pruvodCi, pan HorejSi, slecna poklad­
nf, pani HorejSi jako jarm)
53
Sklonovani pridavnych jmen pfivlastitovacich
Pridavna jmena pfivlastnovaci se SklOllUji podle vzoru OtCDV (otco­
va, otcovo) a matcin (matcina, matcino).
Iednotne cislo
Muzsky rod
1. a 5. p. otcuv matcin (bratr, kabat)
2.p. otcova mateina (bratra)
3. p. otcovu matcinu (bratru)
4. p. otcova matcina (bratra)
otcuv matein (kabat)
6. p. (0) otcove, -u matcine, -u (bratru, kabate1
7.p. otcovym mateinym (mladym)
Zensky rod
1. a 5. p. otcova matcina (sestra)
2. p. otcovy matciny (sestry)
3. p. otcove matcine (sesrre)
4.p. otcovu matcinu (sestru)
6. p. (0) otcove (0) matcine (sesrre)
7. p. otcovou mateinou (sestrou)
Srredni rod
1. a 5. p. otcovo matcino (slovo)
2. p. otcova matcina (slova)
3. p. otcovu mateinu (slovu)
4.p. otcovo mateino (slovo)
6. p. (0) otcove, -u matcine, -u
(sIQvu, -l)
7. p. otcovym mateinym (mladym)
54
Mnozne cislo
Muzsky rod Zensky rod Srredni rod
1. a 5. p. otcovi otcovy otcova
matcini (brarri) matciny (sestry) matcina (slova)
otcovy
matciny (kabaty)
2. p. otcovych, matcinych (mladych)
3. p. otcovym, matcinym (mladym)
4. p. otcovy matciny (sestry) matcina (slova)
matciny (bratry,
kabaty)
6. p. (0) otcovych, matcinych (mladych)
7.p. otcovyrni, nlatcinyrni (mladymi)
P r a v 0 pis: V koncovkach pNdavnych jrnen pfivlastilovacich se
piSe rnekke ijen v 1. a 5. pade mnofneho cislarodu mufskeho fivotneho
(otcovi bratfi).
V ostatnfch koncovkach se pfSe tvrde y, y (otcovy bratry, otcovy sestry,
otcovy kabdty, otcovych bratril atd.); v 7. pade mnofneho cfslaje koncov­
ka -ymi (otcovymi bratry).
p 0 z n arn k a : t. Vzory otcuv a rnatCin se liSi jen pi'iponami, jejich koncovky jsou zcela
shodne. Pti oduvodi'iovani pravopisu koncovek je vyhodnejsi uZlvat vzoru matCin, v nernz vy­
slovnost "n" nebo "i'i" jasne ukazuje, zda misleduje i, Ci y/y (dedeekovi pfdtele jako matCini
pfdtele, dedeekovy pfdtele jako rnatCiny pfdtele atd.).
2. Tvary podle vzoru otcuv (matCin) maji take rodinmijmena typuNovdkovi (= Novakovic).
Nape.: Vedle nds bydlf Novdkovi (1. p.). Pozdravujte Novdkovy (4. p.). Bud'te zdrdvi, Novdkovi!
(5. p.) Pujdeme tam s Novdkovymi (7. p.).
Stupnovani pndavnych jrnen
Nektera pndavna jmena mohou pri srovmivani vyjadrovat zvlastnimi
tvary troji stupeii vlastnosti: p r v n i stu pen vyjadi'uje zakladni miru
vlastnosti (rychly, maly), d r u h y stu pen vetsi mim vlastnosti nef stu­
pen prvni (rychlejsf, mensl), t ret i stu pen nejvetsi miru vlastnosti
(nejrychlejsf, nejmensl).
55
Druhy stupeil pndavnych jmen se tvon z prvniho pnponami -ejsl,
-ejsl, -Sl nebo koncovkou -l (pomalejsl, peknejsl, hrubsl, lehcO.
Tfeti stupeil se tvon z dnLheho stupne predponou nej- (nejpomalejst).
Koncovkou -l se tvon druhy stupen pndavnych jmen na -kj a k se pfi­
tom mekci v C(lehkj -lehcl, dale napr. hezcl, mekcl, tenct).
Pnpona -kj se casto pfi tvoreni dnLheho stupne odsouva a druhy stupen
se tvon pnponou -sf (bUzkj - bUzst).
Podobne se pred pnponou -sf odsouvaji pnpony -okj (hlubokj - hlub­
sO, -ny (snadny - snazst), -nf (zadnl - zazst).
Nektere souhlasky se pred pnponou -Sf meni: ch v S, h v z, s v S, nekdy
d v z apod. (tiSSl, drazSf, uzsf, vysSf, snazst).
Skupiny souhlasek sk, ck se pred pnponou -ejsfmeni v st, ct(pfdtelstej­
sf, kritictejst).
Nektera pndavna jmena maji dvoji stupiiovane tvary: s koncovkou -l
i pnponou -ejs{, napr. kfehkj - kfehcl i kfehcejSf, melkj - melcl i melcejs{,
s pnponou -Sl i -ejsf, napr. snadny - snazsf i snadnejs{, zadnl - (nej)zazSf
i zadnejsf.
Nekolik pndavnych jmen tvon druhy stupen od jineho korene (dobry ­
lepsl, zly - horsl, velkj - vetSf, maly - menst) nebo od korene znacne
obmeneneho (dlouhy - deiSt).
P 0 z n am k a: Vyznam pi'idavneho jmena je mozno stupi'iovat, zesilovat nebo i zeslabovat
take rUznymi pi'islovci: vlce spokojeny, mene spokojeny, pomerne spokojeny, velmi spokojeny,
zcela spokojeny, mnohem lepSf, pine vyhovujfd, nejlepe vyhovujfd apod.
Zajrnena
Zajrnena jsou slova, ktera sarna neoznacuji osoby, zvirata, veci, deje a
vlastnosti, nybrz jen zastupuji pnslusna podstatna a pndavna jmena nebo
na osoby, zVlrata, veci apod. ukazuji. (Nabyvaji vyznamove urcitosti tepr­
ve ze situace a souvislosti.)
Napr. Pavel mdtake zlute tricko. = On mdtake takove tric­
ko. J irk il v otec k a mar d d y vfele pfivftal = J e h 0 otec j e vfele
pfivftal.
Po z n am k a: Zajmena maji nazev podle toho, ze se jich uziva "zajmena" (= misto jmen).
S6
Druhy zajrnen
Podle vyznamu rozezmivame zajmena osobnf, privlastnovacf, ukazo­
vacf, tazacf, vztazna, neurCita a zapoma.
Zajrnena osobni oznacujf prvnf, druhou nebo tretf osobu (ja, ty, on,
ona, ono, my, vy, oni, ony, ona a zvratne zajmeno se). Napr. fa jdu domu.
Zranil jsem se.
Po z n am k a: Prvni osobou oznacujeme sami sebe (ja, my); druhou osobou oznacujeme
ty osoby, s nimiz mluvime (ty, vy), a ti'eti osobou oznacujeme osoby, zvii'ata nebo veci, 0 nichz
mluvime (on, ona, ono). Zvratnym zajmenem se oznacujeme vztah ke jmenu (k osobe, zvii'eti
nebo veci), ktere je ve vete podmetem. Napi'. fa jsem se (= sebe) sam poranil. Oni si (= sobe)
postavili chatu.
Zajrnena piivlastnovaci jsou ta, kterymi pnvlastnujeme osobe prvnf,
druhe nebo tretf (muj, tvuj, jeho, jejl, nas, vas, jejich a zvratne zajmeno
svuj). Napr. Muj otec je uCitelem.
Zajrnena ukazovaci jsou ta, kterymi v reci ukazujeme na urcitou oso­
bu, zvfre, vee nebo vlastnost (ten, tento, tenhle, onen, takovy, ryz, tenryz,
sam). Napr. Tento strom zasadil dedecek.
Zajrnena tazacijsou ta, kterymi se tazeme po osobe, zvffeti, veci nebo
vlastnosti (kdo, co, ktery,jakj, ct). Napr. Kdo uzje hotov?
Zajrnena vztaina pnpojujf k sobe nektere vety v souvetf (kdo, co, kte­
rj, jakj, Cl, jen£). Napr. Kdo uz je hotov, muze jlt domu.
Po z n am k a: Krome pouze vztazneho zajmenajenz jsou zajmena tazaci a vztazna taz, liSi
se vsak svym uplatnenim ve vetach.
Zajrnena neurcita jsou ta zajmena, kterymi blfze neurcujeme, 0 kom
nebo 0 cem je rec, nebo to urcujeme jen obeene (nekdo, neco, nekterj,
nejakj, necl; leckdo, lecco, leckterj ... ; kdokoli ... ; kdosi, cosi, kterysi,
jakjsi, clsi; kazdy, vsechen). Napr. Nekdo by mel neco hezkiho zazplvat.
Zajrnena zaporna jsou ta zajmena, kterymi popframe existenci nejake
osoby, zvfrete, veei nebo vlastnosti (nikdo, nic, nijakj, nicl, zadny). Napr.
Nikdo 0 tom nic nevedel.
Po z n amk a: Zajmena Cf, neCf. Cfsi, niCf jsou zaroveil take zajmeny pi'ivlastilovacimi.
Podle rodu rozlisujeme zajmena rodova a bezroda. Zajrnena rodova
vyjadfujf rUznymi tvary trojf rod a u rodu muzskeho i zivotnost nebo ne­
zivotnost (on, ona, ono, kterj, ktera, kteri apod.).
57
Zajmena bezroda maji pro rod muzsky, zensky a stredni tytez tvary.
Jsou to osobni zajmenaja, ty, my, vy a zvratne se a dale take kdo, co.
Skloiiovani zajmen
Skloilovani za,jmen bezrodych
Bezroda osobni zajmenaja, ty, se, my, vy maji zvlastni sklonovani.
1. p. ja ty
2.p. me, mne te, tebe sebe
3. p. mi, mne ti, tobe si, sobe
4. p. me,mne te, tebe se, sebe
6. p. (0) mne (0) tobe (0) sobe
7. p. mnou tebou sebou
1. p. my vy
2. p. nas vas
3.p. nanl
yam
4. p. nas vas
6. p. (0) nas (0) vas
7. p. nami varni
Zvratne zajmeno se nema tvar pro 1. pad.
Zajmena ja, ty, se maji v nekterych padech dvoji tvary, kratsi (me, te,
se, mi, ti, si) a deISi (mne, tebe, sebe, mne, tobe, sobl).
U zajmen ty a se uzivame del sic h tVan! po predlozkach (Bez tebe
tam nepujdu. Pfijdu k tobe. Tesim se na tebe) a po durazu (Tebe se ne­
ptam. Tobe neveflm. Tebe jsem nevidel). Jinde uzivame tVan! k rat s f c h
(Neptam se teo Nevef[m ti. Nevidel jsem tl).
U zajmena jd je podoba me v 2. a 4. pade vzdycky spravna; vedle ni se
uziva take tvarumne, ale ridceji. Napr. On se me (mne) neptal. Dival se na
me (mne). Me (mne) se neptal.
Ve 3. pade je vzdycky spravna podobamne; vedle ni se v pnpadech bez
predlozky, a neni-Ii na zajmenu duraz, uziva take tvarumi. Napr. Pfisel ke
mne. Mne nic nefekl. Nefekl mne (mi) nic.
58
Po z n a mk a: 1. Pti psani tvam me (2. a 4. pad) a mne (3. a 6. pad) mohou pomoci tvary
zajmena ty. Napr. bdl se me (jaleo te), videl me (jaleo te), dal to mne (jaleo tobe), mluvil 0 mne
(jako 0 tobe).
2. Je treba zachovavat rozdil v psani mi (3. pad zajmenajd) a my (zajmeno 1. osoby mnoz­
neho cisla).
3. V dopisech se zajmena Ty a Vy obvykle piSi s velkym pismenem.
4. Je treba rozlisovat uziti pouheho tvam sebou a spojeni s sebou. Napr. Pes sebou vrtel jako
Pes vrtel ocasem. Nemdme s sebou psa jako Pes nenf s ndmi.
Sklonovani zajrnen rodovjTch
Nekteni zajmena rodova maji zvlastni sklonovani, odlisne od pndav­
nych jmen, tzv. sklonovani zajmenne.
Jina zajmena rodova se sklonuji podle vzorU pndavnych jmen.
Zajrnenne sklonovani zajrnen rodovych
SKLONOvANI ZAlMEN TEN, NAs
Muzsky rod Zensky rod Stredni rod
Jednotne Cislo
1. p. ten nas (pes, ta nase to nase
strom) (pisen) (mesto)
2. p. toho naseho te nasi toho naseho
3. p. tomu nasemu te nasi tomu nasemu
4.p. toho naseho (psa) tu nasi to nase
ten nas (strom)
6.p. (0) tom nasem (0) te nasi (0) tom nasem
7. p. tim nasim tou nasi tim nasfm
Mnozne cislo
1. p. ti nasi (psi) ty nase (pisne) ta nase
ty nase (stromy) (mesta)
2. p. tech nasich
3. p. tern nasim
4.p. ty nase (psy, ty nase ta nase
stromy)
6. p. (0) tech nasich
7. p. temi nasimi
59
Stejne jako pfivlastnovacf zajmeno ntis se sklonuje i piivlastnovacf
zajmeno vaS.
P 0 z n amk a : 1. U zajmen nas a vas je v koncovce kratke i v tech padech, v kterych je
kratka samohlaska i u zajmena ten. Napi'. pro nasi (vasi) tlidu jako pro tu tfidu; nasi (vasi)
spoluidci jako ti spoluzaci; k nasim (vasim) rodicum jako k tem rodicum.
Dlouhe i je u zajmen nas a vas v tech padech, v nichz je u zajmena ten dlouha samohlaska
nebo dvojWaska ou. Napr. z naSi (vaSi) ti'idy jako z te tlidy; k nasi (vas£) tfide jako k te tfide;
s naSi (vasi) tfidou jako s tou tfidou, s naSim (vasim) uCftelem jako s tim uCitelem.
2. V dopise se zajmeno Vas obvykle piSe s velkym pismenem.
Podle vzoru nas se sklonuje tazacf nebo vztazne zajmeno co, neurcita
zajmena neeo, ledaeo, leeeo (leeeos), eosi, eokoli a zapome zajmeno nie
(napt. ceho, cemu, 0 cem, c[m; nieeho, nieemu, 0 nieem, nie{m). Ve 4. pade
rna zajmeno co jeste take tvar -e, ktery se piipojuje k pi'edlozce (nae, zae,
vee apod.).
Podle vzoru nas se sklOllUji take osobni zajmenaon, ona, ono a vztaine
zajmeno jenz (jez, jeZ).
Podle vzoru ten se sklonuji ukazovacf zajmena tento, tenhle (tohoto,
tomuto ,. tato, teto ... ,. toto, tohoto ... ) a onen (onoho, onomu ... ,.
ona, one ,. ono, onoho ... ), tazacf nebo vztaine kdo, neurcita zajmena
nekdo, leckdo, ledakdo, kdosi, kdokoli a zapome zajmeno nikdo (napt.
koho, komu ... , ale 7. pad kjm, kjrnsi, nikjrn apod.).
SKLONovANt ZAJMEN ON, ONA, ONO
Osobni zajmena on, ona, ono se sklolluji v podstate jako zajmeno nas
(nase, nase):
Muzsky rod Zensky rod Stfedni rod
lednotne cislo
1. p. on ona ono
2. p. jeho, ho jej ji jeho, ho, jej
3. p. jemu, mu ji jemu, mu
4. p. jej, ho, -0 (iiv. ji ho, je, jej
i neziv.)
jeho (jen iiv.)
6. p. (0) nem (0) ni (0) nem
7. p. jim ji jim
60
Mnozne cislo
1. p. oni (ziv.) ony ona
ony (neziv.)
2. p. jich
3. p. jim
4. p. je
6. p. (0) nich
7. p. jimi
Po predlozkach je na zacatku tvarU zajmen on, ona, ono misto j sou­
hlaska n: bez neho, bez nf, k nim, s nimi atd.
Nektere tvary zajmen on, ona, ono se od tvaru zajmena nas odchyluji.
U zajmen on, ono jsou v 2.,3. a 4. pade jednotneho cisla tvary kratSi a
delsl.
Del sic h tvari'I (jeho, neho, jemu, nemu) se uziva po predlozkach
(pujdu tam bez neho, pujdu k nemu) nebo pri duraze (jeho se nebojfm,
jemu nevef(m).
K rat sic h tvaru (ho, mu) se uziva jen tam, kde nejsou po predlozce
a kde na nich neni duraz (nebojfm se ho, nevef(m mu).
Ve 4. pade jsou tvary jej, ho pro rod muzsky zivotny i nezivotny (zndm
jej, zndm ho - chlapce, stn?m); tvar jeho je jen pro rod muzsky zivotny
(jeho zndm - chlapce).
Ve 4. pade rna zajmeno on jeste take tvar -n, ktery se pripojuje k nekte­
rym predlozkam (nan, pron, zan). (Tento tvar neni v 2. pade, neni tedy
spravna podoba "don".)
Po z n am k a: Tvary zajrnen on. ona, ono rnaji v koncovkach kratke i tam, kde rna kratkou
sarnohlasku v koncovce i zajrneno ten, ta, to. a dlouhe (je tam, kde rna zajrneno ten, ta, to
sarnohlasku dlouhou. Je tu tedy shoda take s tvary zajrnena nds. Napf. zndm ji - tu (nasi) spolu­
zacku; pomohuj{- te (nasf) spoluzacce; pujdu s n(m -s tIm (naSfm) spoluzdkem; pujdu k nim­
k tem (nasim) spoluZdkum.
61
SKLONovANt ZAJMENA JENZ (JEZ, JEZ)
Muzsky rod Zensky rod Stredni rod
Jednotne cislo
1. p. (pan) jenz (zena) jez (devce) jez
2. p. jehoz jiz jehoz
3. p. jemuz jfz jemuz
4. p. (pan) jehoz, jejz jiz jez
(les) jejz
6. p. (0) nemz (0) liz (0) nemz
7. p. jimz jiz jimz
Mnozne cislo
1. p. (pani) jiz (zeny) jez (devcata) jez
(lesy) jez
2. p. jichZ
3. p. jimz
4. p. jez
6.p. (0) nichz
7. p. jimiz
Zajmeno jenz (jez, jeZ) rna pred zakoncenim -z mimo 1. pad tvary jako
zajmeno on (ona, ono).
Po predlozkach rna zajmeno jenz (jez, jeZ) na zacatku if (jako zajmeno
on, ona, ono).
Po z n a rn k a: L. Zajmeno jenz rna stejny vyznarn jako zajrneno ktery (Pan, jenz jde pfed
nami, je nas soused. - Pan, kterj jde pfed nami, je nas soused), ale zajrnenajeni se v beznern
vyjadi'ovani uziva zi'idka. Zvlasf i'idke jsou tvary jiz, jet.
Zajrneno jenz vsak pi'i stylizaci souvisleho psaneho textu urnozlluje vhodne vysti'idat casto
se opakujici zajrneno kterj.
2. Misto zajrnen ktery ajeni se nekdy uziva zajrnena co; takove vyjadi'eni rna [az hovorovy
(Pan, co jde pfed nami,je nas soused).
Skloiiovani zajmen rodovych podle vzoru pfldavnych jmen
Podle vzoru mlady se sklonuji pnvlastnovaci zajmena muj, tvuj, svuj
(u nichz jSOll zcasti tez tvary jine), ukazovacf zajmena ryz, tenryz, takovya
62
tazaci nebo vztazna zajmena kterj, jakY, neurcita zajmena nekterj, nejakY,
kterjsi, jakYsi, leckterj, lecjakY, kazdy a zapoma zajmena nijakY, zddnY.
SKLONovANt ZAJMEN MUJ (TVUJ, SVUJ)
Muzsky rod Zensky rod Sti'edni rod
lednotne cislo
1. p. nTuj rna, moje me, moje
(bratr, sesit) (sestra) (pero)
2.p. meho me, mojf meho
3. p. memu me, mojf me, moje
4.p. meho (bratra) mou, moji, me, moje
miij (sesit)
5. p. miij rna, moje me, moje
6.p. (0) mem (0) me, mojf (0) mem
7. p. mym mou, moji mym
Mnozne cislo
1. p. mi, moji (bratfi) me, moje rna, moje
me, moje (sesity) (sestry) (pera)
2. p. mych
3. p. mym
4. p. me, moje (bratry, me, moje rna, moje
sesity)
5. p. mt, moji (bratfi) me, moje, rna, moje
me, moje (sesity)
6. p. (0) mych
7.p. mymi
Od vzoru mlady se odchylujf tvary muj, moje, mojf, moji.
Tvary mojf(ve 2., 3., 6. a 7. pade jednotneho cisla zenskeho rodu) jsou
hovorove.
Po Z n am k a: 1. Zvratnym zajmenem svuj privlasti'iujeme obvykle osobe, ktera je vyjad­
rena podmetem (Ja mam svuj pldn. Ty mas svuj pldn apod.).
2. Zajmeno Tvuj se v dopisech obvykle piSe s velkym pismenem.
3. Tvary jako "mojeho" bratra, "mojich" rodicu apod. jsou nespisovne.
63
SKLONovANt ZAJMENA TYZ/TENTYZ
Zajmeno ryz se sklolluje jako vzor mlady (mladeho: teho-z; mlade: ti­
ze) ale v nekterych padech jsou i tvary slozene ze zajmena ten a ryz (ten­
ryi, tataz, totiz).
Muzsky rod Zensky rod Stfedni rod
lednotne cislo
1. p. tyz, tentyz taz, tataz totez
(chlapec, stroj) (divka) (pero)
2. p. tehoz teze tehoz
3. p. temuz teze temuz
4. p. tehoz (chlapce) touz, tutez totez
tyz, tentyz (stroj)
6. p. (0) temz (0) teze (0) temz
7. p. tymz touz, toutez tymz
Mnozne Cislo
1. p. titiz (chlapci) tytez (divky) tataz (pera)
tytez (stroje
2. p. tychz
3. p. tymz
4. p. tytez (chlapce, tytez tataz
stroje)
6. p. (0) tychz
7. p. tymiz
Zajmeno sam, samy se sklolluje jako vzor mlad, mlady. Jmenne tvary
jsou jen v 1. a 4. p. obou cise!.
Po Z n a ill k a: Podle rodu a padu se ffdf pravopis. Napr. Chlapci si poradili sami. Dhi si
hrdly samy. Matka nechala chlapce samy doma.
Podle vzoru jarnz se sklolluje pfivlasmovaci zajmeno jejz, tazaci nebo
vztazne cz, neurcita zajmena necz, czsi a zapome zajmeno nic£.
64
Zajmena nesklonna
Pfivlasmovaci zajmena jeho, jejich (a vztaZne jejichZ) se nesldoiiujf
(jeho otec, jeho otce, jeho otd ... , jejich otce, jejich otci ... ).
Po z n a mk a: Ie tfeba rozlisovat podoby jejich a jejfch. Napr. Vim to od jejich spoluZtiku
(= od spoluzaku nekolika lid!) - Vim to od jejfch spoluidku (= od spoluzaku jedne divky).
Cislovky
Cislovky jsou slovy vyznamu cfselneho: oznacuji pocet, poradi apod.
Druhy cislovek
Rozlisujeme cislovky urcite, ktere oznacuji urCity, presny pocet (lze
jej vyjadnt cislieemi, napr. tN =3, sto == 100), aneurcite, ktere neoznacuji
urcity, presny pocet (nelze jej vyjadnt cislieemi, napr. nekolik, mnoho,
mdlo, nekolikdtj, nekolikerj, nekolikrdt, nekolikandsobnY).
Oboji tyto Cfslovky (urcite a neurcite) se dale deli na cislovky zakladni,
radove, druhove a nasobne.
Cislovky zakladnivyjadfuji pocet (odpovidaji na otazkukolik?). Napr.
urcite: jeden (zak), dva, tfi (zad), sto (zaku), neurcite: nekolik, mnoho,
malo (zaku).
Cislovky fadove oznacujf mfsto v cfselne rade, poradf (odpovidaji na
otazku kolikdtj?). Napr. urcite: prvnf, druhy, tfetf, stj (zak), neurcite: ne­
kolikdtj (zak).
Cislovky druhove oznacujf mnozstvi druhu (odpovidaji na otazku ko­
likerj?). Napr. urcite: dvojf, trojf (uniforma), dvoje, troje (obiH), ctverj
(ehleb), neurcite: nekolikerj (ufitek).
Po z n a m k a: U podstatnych jmen pomnoznych a hromadnych se uZiva cislovek druho­
vych k oznaceni poctu (misto cislovek zakladnich), napr. dvoje housle, troje nutky.
Cislovky nasobne vyjadfujf, koliknit se nejaka vee vyskyta, kolikrat
se neeo znasobilo (odpovidajf na otazku kolikrdt, kolikandsobnY?). Napt.
urcite: dvakrdt, tNkrdt, stokrdt (zvitezit), dvojndsobny (vftez), neurcite:
nekolikrat (zvitezit), nekolikandsobny (vitez).
65
Podle slozenf muzeme rozlisovat efslovky jed nod u c h e (sest, de­
set, dvacet, sto ... ) a efslovky s 10 zen e (dvacet sest, sestadvacet, sto
deset).
Cteni a psani cislovek
V textu pfSeme efslovky urCite efslicemi jen tehdy, jsou-li slozitejsf, a
dale ve vetach smyslu poetarskeho, statistickeho a v datech; jinde je pfSe­
me slovy. Napr.: V hledisti bylo 857 divaku. Soucet lihlu v trojlihelnz'kuje
180 stupnu. Mam dva sourozence.
Cfslovky slozene z jednotek a desftek pfSeme a vyslovujeme dvo­
jiin zpusobem: jedenadvacet, dvaadvacet ... nebo dvacet jedna, dvacet
dva ... Prvnf tvary lze snaze sklonovat (jedenadvaceti, dvaadvaceti ... ),
ale pri poCtech a po diktovanf efsel je lepe uzfvat zpusobu druheho, aby
nedoslo k omylu.
o tvaru jmen poeftanych predmeru (i ° tvaru slovesa) rozhoduje ob­
vykle poslednf cast efslovky:
Ve tNde bylo dvaadvacet iaku. (jako dvacet iaku)
Ve tNde byli dvacet dva taci. (jako dva taci)
Uzfva se vsak take typu: Ve tNde bylo dvacet dva taku. (jako dvaadvacet
taku)
Letopoety eteme jako efslovky tadove nebo zakladnf. Napt. roku
1989 = roku tisfdho devftisteho (devatenactisteho) osmdesateho devate­
ho (devetaosmdesateho), roku tiSle devet set (devatenact set) osmdesat
devet (devetaosmdesat).
Za tadovymi efslovkami napsanymi efslicemi se pfSe teeka (Karel Hy­
nek Macha til v 1. polovine 19. stoletf. Karel IV. zaloiii v Praze univerzi­
tu. OpiSte 3. cvicenz' na 23. strane dole).
Teeka se vsak nepfSe:
a) za datem napsanym zlomkem (l0/5 1991),
b) za oznaeenfm stranky, kapitoly, odstavce apod., stojf-li efslovky za
jmenem (Opiste cvicenz' 3 na strane 23 dole); zde ji muzeme vyslovovat
take jako Cfslovku zakladnf (cvicenz' na strane dvacet tfi).
66
Skloiiovanf cfslovek
Sklonovani Cfslovek zakladnich
SKLONOVANi tiSLOVKY JEDEN (JEDNA, JEDNO)
Cislovka jeden (jedna, jedno) se skloiiuje jako zajmeno ten (ta, to):
1. p. j. c.: ten jeden (chlapec, stroj), ta jedna (divka), to jedno
(devce);
2. p. j. c.: toho jednoho (chlapce, stroje), te jedne (divky), toho jed­
noho (devcete) atd.
1. p. mn. c.: tijedni (chlapci) - ty jedny (stroje), ty jedny (dfvky), tajed­
na (devcata),
2. p. mn. c.: techjednech (chlapcu, stroju, dfvek, devcat) atd.
SKLONOVANi tiSLOVEK DVA, DVE, OBA, OBE
Cfslovky dva, dve a oba, obe maji zvlastnf tvary:
Muzsky rod Zensky rod Stredni rod
1. p. dva, oba (muzi) dve, obe (zeny) dve, obe (mesta)
2. p. dvou, obou (muzu, zen, mest)
3. p. dvema, obema (muzum, zenam, mestum)
4. p. dva, oba (muze) dve, obe (zeny) dve, obe (mesta)
6. p. (0) dvou, obou (muzfch, zem1ch, mestech)
7. p. dvema, obema (muzi, zenami, mesty)
Po z n am k a: Jde 0 zbytky stareho dvojneho clsla.
SKLONOVANt ttSLOVEK TIn, tTYIn
Cislovky tfi a ctyfi nejsou rozliseny podle rodu a majf tvary v podstate
shodne s mnoznym cislem vzoru kost; odchylky: v 7. p. tfemi x kostmi,
2. p. tfech, ctyf a ctyfech x kostf.
67
1. p. tri (chlapci) ctyn (chlapci)
divky, housata) divky, housata)
2. p. to i trech ctyr i ctyrech
3. p. trem ctyrem
4. p. tfi ctyn
6. p. (0) trech (0) ctyrech
7. p. tremi ctyrmi
Poznamka: Tvary 2. p. trech, ctyrech jSOll hovorove.
SKLONovANI CISLOVEK PET - DEVETADEVADESAT
Cislovky pet az devetadevadesat maji sklollovani shodne. Ve vsech pa­
dech krome 1. a 4. je koncovka -i (pntom rna pocitany predmet ve 3., 6. a
7. pade pnslusnou padovou koncovku):
1. p. pet (chlapcu)
2. p. peti (chlapcu)
3. p. peti (chlapcum)
4.p. pet (chlapcu)
6. p. (0) peti (chlapcich)
7. p. peti (chlapci)
Cfslovky deset, dvacet, tficet, ctyhcet majf tvary deseti i desfti, dvaceti
i dvacfti, tficeti i thcfti, ctyficeti i ctyficfti.
Pfi sklollovanf Cfslovek jako dvacet jeden, dvacet dva... se sklolluje
kazda cast zvlasi: dvaceti jednoho taka, dvaceti jednomu taku atd.
SKLONovANI CISLOVEK STO, TISIC, MILlON, MILlARDA
Cfslovka sto se sklolluje podle vzoru mesto: tfi sta (mesta), tf{ set
(mest) ... Ale ve spojenf dve ste je star-y tvar (zbytek dvojneho Cfsla).
Cfslovkasto nekdy zustava ve spojenf s poCftanym predmetem nesklon­
na, napr. ke sto lidem, 0 sto lidech, se sto lidmi (vedle ke stu lidf nebo ke
stu lidem, 0 stu lidf nebo 0 stu lidech, se stem lidO.
Po z n am k a: Je rozdil pi'i llzitl clslovky sto v clsle jednotnem a v clsle mnoznem. Nape.
pred sto dvaceti tremi [ety, bez sto tficeti dvou korun, ale pfed dvema sty dvaceti tremi [ety, bez
peti set tficeti dvou korun.
68
Cislovka tis(c se sklolluje podle vzoru stroj, ale v 2. p. mnoz. c. je vedle
tvaru tis(cu take tvar tis(c (pet tislc). Krome toho miva cislovka tis(c
v 7. p. jedn. c. a ve 3. a 6. p. mnoz. C. take tvar s koncovkou -i (s tis(ci
Zidmi vedle s tis(cem lidl; k peti tis(ci Zidem vedle k pili tislcum lidf; 0 peti
tis(ci Zidech vedle 0 pili tis(c(ch lidt')o
Ve spojeni Cislovky tis(c se stovkami, desitkami a jednotkami se uplat­
lluje dvoji zpiisob SklOllOVani: bud' se sklOlluji vsechny cleny (bez tis(ce
tf{ set petapadesati, k tis(ci tfem stum pilapadesati... ), nebo se SklOllUji
pouze posledni cleny (hez tis(c tfi sta petapadesati, k tislc tfi sta pilapa­
desati ... ).
Cislovka milion se sklolluje podle vzoru hrad, cislovka miliarda podle
vzoru zena.
SKLONovANI NEURCITYCH CISLOVEK MALO, MNOHO, NEKOLIK
(KOLIK, TOLIK)
Cislovka malo se ve spojeni s pocitanym predmetem nesklolluje, jen ve
spojenf s 2. padem byva take tvar mala.
Cislovky mnoho, nekolik, koZik, tolikmaji ve 2.,3.,6. a 7. pade koncov­
ku -a:
1. a 4. p. mnoho, nekolik malo (chlapcii)
(chlapcii)
2. p. mnoha, nekolika malo, mala (chlapcii)
(chlapcii)
3. p. mnoha, nekolika malo (chlapciim)
(chlapciim)
6. p. (0) mnoha, nekolika (0) malo (chlapcfch)
(chlapcfch)
7. p. mnoha, nekolika malo (chlapci)
(chlapci)
Jestlize cislovka malo neni spojena s pocitanym predmetem, sklolluje
se podle vzoru mesto (Davejme z mala malo, z mnoha mnoho. Dobreho
po malu. Kdo se nespokoj( s malem, nedostane nic).
69
Skloitovani cislovek radovych, druho:vych a nasobnych
Cislovky radove, druhove a misobne, ktere maji zakonceni jako pffdav­
na jmena, se sklollujfpodle vzoru mlady (druhy, ctvrry, sry, nekolikdry;
ctvery, patery, nekolikery,. dvojnasobny, nekolikanasobny) nebo podle
vzorujarnf (prvnf, tretf, tisfef; obojf dvojf, trojt).
Radove cislovky (od cislovky ctvrry vyse) maji ve spojeni spill tvary
jmenne: pul ctvrta, pul pdta (psano tez pUlctvrta, pUlpdta) litru (krome
7. p. muzskeho a strednmo rodu a vseeh padu rodu zenskeho).
Druhove cislovky dvoji, oboji, troji, ctvery, patery atd. maji nektere
tvary jmenne: dvoje, oboje, troje, ctvero, patero (sukno), patera (ldtka),
dvoji, pateru (ldtku), ctvery, patery, sestery (Saty) apod.
Po Z n am k a: V nekterych pnpadech je take mozno vyuzft dvojf podoby druhovych cf810­
vek k rozliSeni vyznamovemu: dvoje saty (= dva obleky) - dvojf saty (napr. pracovnf a svatec­
nf), troje kleite (= tri mistroje tohoto druhu) - troj( kleite (napr. kovarske, stipaci a univerzalni).
Cislovky nasobne zakoncene na -krdt se nesklolluji (maji charakter pff­
sloveD·
Slovesa
Siovesa jsou slova, ktera se casuji a vyjadfuji dej, tj. cinnost (mluvit,
vyrdblt), staY (stat, sedlt) nebo zmenu stavu (stdrnout, zblednout).
Slovesa pn casovani vyjadfuji rUznymi tvary osobu, cislo, cas, zpusob
a slovesny rod. Krome toho vyjadfuji slovesa take vid; ten vsakje u vsech
tvam tehoz slovesa stejny.
Po z n a m k a: Tvary pncesti minuleho (cinneho), pncesti trpneho a prechodniky vyjadfu­
ji i jmenny rod (nesl, nesla, neslo ... , nesen, nesena, neseno ... J.
Nektere druhy sloves
Slovesa muzeme delit na plnovyznamova a neplnovyznamova.
Plnovyznamova slovesa maji samostatny slovni vyznam, napi'. cist,
praeovat, stat.
Neplnovyznamova slovesa maji slovni vyznam oslabeny a spojuji se
s jinymi slovesy. Ie to predevsim porn 0 c n e sloveso by t, by vat ve
70
slozenem tvaru slovesnem (napt. cetl jsem, byl by byval cetl, byl vyvolan,
bude zkousen), sloveso by t, by vat, s tat s e, s t a vat seve
funkci s p 0 nyu jmenneho ptisudku (je vesely, stal se uCitelem, stava se
znamym), dale to jsou z pus 0 b 0 v a (modalni) slovesa c h tit, m {t
(povinnost), m u sit, moe i! s met u infinitivu (chce pracovat, mel
se uci!, musf se zlepsit, mohl spat, smel odejft) a fa z 0 v a slovesa za ­
cit, z a cf nat, pre s tat, pre s t a vat u infinitivu (zacalo prset,
prestala plakat).
Slovesa, kterajsou spojena se zvratnym zajmenem se, si (ptat se, smat
se, myslet si), se nazyvaji zvratna.
Po z n am k a: Delenf sloves na dokonava (zazp{vat) a nedokonava (zp{vat) je uvedeno
v casti 0 slovesnem vidu.
V casti 0 tvorenf vet se rozliSujf slovesa dejova (akcnf a neakcnf) a slovesa stavova.
Mluvnicke vyznamy a tvary sloves
Slovesny vid
Slovesny vid je schopnost slovesa vyjadfit dokonavost nebo nedoko­
navost deje.
Slovesa nedokonava vyjadfuji dej probfhajici, neohraniceny (v minu­
losti, v pntomnosti nebo v budoucnosti: zpfval jsem, zpivam, budu zpf­
vat). Tato slovesa mohou vyjadfit vsechny tti easy.
Slovesa dokonava vyjadfuji dej nejak ohraniceny (v minulosti nebo
v budoucnosti: zazpfval jsem, zazpfvam). Tato slovesa nemohou vyjadfit
ptitomny dej; jejich pntomne tvary vyjadfuji dej budouci.
Slovesa nedokonava vyjadfuji budouci dej zpravidla tvarem slozenym
z tvaru pomocneho slovesa byt a z infinitivu (budu zpivat, budes zpivat) a
tvary pntomneho casu vyjadfuji skutecne dej pntomny (zpivam, pracuji).
Jenom u nekolika nedokonavych sloves vyjadfujicich pohyb se tvon
budouci cas a take rozkazovaci zpusob pomoci ptedpony po- (pu-): jedu ­
pojedu, pojed', letim - poletim, polet, jdu - pujdu, pojd'.
Slovesa dokonava se casto tvon ze sloves nedokonavych pfipojenim
ptedpony: psat - napsat, cist - precist.
Slovesa nedokonava se casto tvon ze sloves dokonavych zmenou pti­
pony (a take zmenou hlasek v kmeni): letl! - fetat, hodit - hazet, pripojit
- pfipojovat.
71
Po z n a mk a: 1. Nektera slovesa jsou 0 b 0 u v i d 0 va, napr. venovat, darovat, absolvo­
vat. Podle situace pak vyjadfuji pritomne tvary dej pntomny nebo budouci (napr. Jd vdm to
venuji znamena ted' nebo v budoucnosti).
2. Nekdy se uziva sloves vidu nedokonaveho tam, kde bychom cekali vid dokonavy. Je to
zpravidla v zap 0 r n e m r 0 Z k a z e: zavfi dvefe - nezavirej dvefe, jdi tam - nechod' tam,
poSli mu to - neposflej mu to.
3. Nektera slovesa nedokonava i slovesa dokonava vyjadfuji dej, ktery se opakuje, de j
n a sob e n y: chodivd tam, chodivdval tam. pozaviral okna, tj. jedno po druMm.
4. Vsechny tvary tehoz slovesa maji stejny vid. Napr. sedel jsem je tvar nedokonaveho
slovesa sedet; neni rozhodujfci, ze oznacuje minuly dej, ktery Ul skoncil.
Pntom je take treba dobre rozliSovat tvary sloves jako napr. sedet, sedat, sednout (si), ne­
smesovat je.
Osoba
Siovesmi osoba je troji: prvni, druba a tfeti. LiSi se podle toho, kdo
nebo co je ve vete podmetem.
1.0soba: (ja) pfSu (my) piseme
2.osoba: (ty) p[ses (vy) p[sete
3.osoba: (on) pfSe (oni) pisou
Cislo
Cislo je u sloves stejne jako u sklonovani dvoji, jednotne a mnoine.
Ridi se podle podmetu ve vete.
Po z n am k a: V uzivani cisla dochazi k jistym odchylkam. Nejcastejsi odchylka je vyka­
n1, napr. Co si pfejete, pane? Vy jste se vrdtil? Jste spokojen?
Cas
Siovesnj cas je troji: pfitomnj; minulj a budouci, podle toho, kdy se
slovesny dej kona, konal nebo bude konat. Slovesa nedokonava vyjadfuji
vsechny tfi easy (pisu, psal jsem, budu psat); slovesa dokonava vyjadfuji
jen cas minuly a cas budouci (napsal jsem, naptsu), nemohou vyjadfit dej
pntomnY·
Po z n am k a: V uziV<lni slovesnych tvarU se projevuji take odchylky. Napr. pfitomny tvar
slovesa nedokonaveho muze nekdy vyjadrovatdej budouci (napr. Zitrajdeme do kina), pntom­
ny tvar slovesa dokonaveho nebo nedokonaveho muze vyjadrovat dej minuly Ode 0 tzv. prezens
historicky, napr. Nonza si sedl a zacal jist a najednou se pfed nim objevi staTeeek a Zddd ho
72
o kousek chleba) nebo dej platny ve vsech casech (Kdo jinemu jdmu kopd. sdm do n{padd. Dub
jednou ranou nepadne. Jablka zraji v zdfl).
Zpusob
U slovesa rozlisujeme zpnsob oznamovaci, rozkazovaci a podmino­
vaci.
Zpnsob oznamovaci oznamuje slovesny dej (PfSu).
Zpnsob rozkazovaci vyjadfuje rozkaz nebo prani. Ma tvary jen pro
2. osobu cfsla jednotneho a pro 1. a 2. osobu cfsla mnozneho (pis, pisme,
piste).
Po z n a m k a: 1. Pro rozkaz nebo pranf v jinych osobach se uzfva tvaru oznamovacmo
zpusobu s casticemi ai. kii, nechf(at'p[se, kez vyhraji, necht'pfijdou).
2. K vyjadI'en( durazneho rozkazu nebo zakazu muzeme uzft oznamovacmo zpusobu (Ni­
kam nepujdd! MItiS!) nebo infinitivu (Stdt! Nemluvit!).
Zpnsob podminovaci vyjadfuje dej mozny a dej, ktery by nastal, kdy­
by se splnila jista podmfnka (Rad bych sel ven. Koupil bych si to, kdybych
mel pen{ze).
Podminovaci zpnsob je dvojf: ptitomny (sel byeh) a minuly (byl bych
sel, byl bych byval sel).
Po z n a m k a: Neni zadny zpusob tazacf. Ve vetach Vide! ho. Videl ho? - Sel by tam. Sel by
tam? jsou tytez slovesne tvary. Rozdil je jen v druhu vet podle obsahu. Videl ho. Sel by tam jsou
vety oznamovacf. Videl ho? Sel by tam? jsou vety tazacl.
Stovesn! rod
Slovesny rod je cinny a trpny. Tento dvojf rod vsak mohou vyjadrovat
zpravidla jen slovesa predmetova.
Rod cinny vyjadfuje, co cinf podmet; pnvodce deje je tedy podmetem.
Napr. UCitel vyvolal dva zaky. Utkan{ vys[fala televize.
Rod trpny vyjadi'uje, co cini nekdo jiny nez podmet; pnvodce deje
tedy neni podmetem. Napr. Dva zaci byli vyvoldni ucitelem. Utkan{ bylo
vys{[dno televizl. (vetne cleny uCitelem, televiz{ jsou tu pnslovecna urce­
nf, ktera vyjadfujf puvodce deje.)
Trpny rod je v techto vetach vyjadren 0 pis n y m t v are m t r p ­
nYm.
Trpny rod muze byt vyjadten take z v rat n 0 u pod 0 b 0 u s 10 v e ­
73
sa, a to tvarem 3. osoby Cinneho rodu se zvratnym zajmenem se. Napf.
Utkdnf se vysflalo v televizi. Vstupenky se proddvajf od 16 hodin.
P 0 z n a m k a: 1. S10vesa se zvratnym zajmenem se neni mozno uzit k vyjadi'eni trpneho
rodu tehdy, kdyz by mohlo dojit k nedorozumenL Napi'. Vojdk se vyznamenal znamena, ze se
vyznamenal svym cinem, ne ze byl vyznamemin.
2. Tam, kde je mozno uzit opisneho tvaru trpneho i zvtlatneho slovesa, davame v beznem
vyjadi'ovani pi'ednost slovesu zvratnemu. Napi'. vyjadi'eni vystava se pol-ddd je vhodnejsi nez
vystava je poldddna.
Opisneho tvaru trpneho se uziva z:vlaste u sloves dokonavYch. Napi'. Vystava byla otevfena
v roee 1997. Vystava bude otevl-ena jeste v tomto roee.
3. Tvary pfitomneho casu slovesa dokonaveho vsak nemaji dejovy vyznam trpneho rodu,
nybrz maji vyznam vysledneho stavu. Napi'. Vystava uz je otevfena (otevi'ena).
Slovesne tvary a jejich tvoreni ze slovesnych kmenu
Tvary urcite a neurcite, tvary jednoduche a sloiene
Slovesne tvary, ktere vyjadfujf urcitou osobu jednotneho nebo mnoz­
neho cfsla (mluvfme, mluv, mluvil jsem, mluvil bych), se nazyvajf tvary
urcite;
tvary, ktere samy urcitou osobu nevyjadfujf (mluvit, mluvil, nesen), se
nazyvajf tvary neurcite.
Slovesne tvary, ktere jsou vyjadreny jednfm slovem (mluv{m, mluv,
mluvit), se nazyvajf tvary jednoduche;
tvary, ktere jsou vyjadreny vice slovy (bude mluvit, mluvil jsem, mluvil
bych, byl nesen), se nazyvajf tvary sloiene.
Po z n a mk a: 1. Tvary jako mluvil, mluvili uzite ve vetach jsou od puvodu soucasti tvaru
slozenych (misto mluvil jest, mluvili jsou) a maji vyznam tvarU urcitych. (Viz napi'. v Bibli
kralicke: Zp{vejte Hospodinu p{sen novou, nebof j est divne veei u ci nil. - S 10 ziIi f
j sou lei proti mne pysnt).
2. Spojenijednoducheho slovesneho tvaru se zvratnym se, si za slozeny tvar nepovazujeme
(smeji se, hraje si).
Kmen ptitomny a kmen minuly
Vsechny tvary tehoz slovesa nemajf stejny kmen, nybrz nektere se tvo­
n od kmene pntomneho, jine od kmene minuleho.
Kmen ptitomny je cast slova, ktera zustane, oddelfme-li od tvaru
74
3. osoby jednotneho Cisla pntomneho casu osobnf koncovku (mluv-l, ved­
e, usmlv-d se).
Kmen minnlj je cast slova, ktera zllstane, oddelfme-li od pncestf mi­
nuleho (Cinneho) -I (mluvi-I, ved-I, usmlva-I se).
Od kmene pntomneho se tvon oznamovaci zpiisob pntomneho casu,
rozkazovaci zpiisob a pfechodnik pntomny; od kmene minuleho se tvon
infinitiv, pncesti minule (cinne), pncestf trpne a prechodnfk minuly.
Tvary od kmene pfitomneho
Oznamovaci zposob pfitomneho casn
Tvon se osobnfmi koncovkami:
-u nebo -i (nesu, piSi) -es-e -erne -ete -ou nebo -f
-fm (prosfm, sazfm) -is -f -fme -fte -f nebo -ejf
(-elf)
-am (zpivam) -as -a -arne -ate -ajf
Rozkazovaelzposob
Tvon se pro 2. osobu cfsla jednotneho a mnozneho a pro 1. osobu cfsla
mnozneho pfipojenfm koncovek.
nes (bez koncovky) tiskn-i mysl-i zpfv-ej
nes-me tiskn-eme mysl-eme zpfv-ejme
nes-te tiskn-ete mysl-ete zpfv-ejte
Pfeehodnik pfitomnj
Tvon se dvojfmi koncovkami.
U sloves s tvarem 3. osoby cfsla mnozneho zakoncenym na -ou (nesou)
rna koncovky -a (pro rod muzsky), -one (pro rod zensky a stfednf), -once
(pro mnozne cIslo vsech rodii): nesa, nesouc, nesouce.
U sloves s tvarem 3. osoby cfsla mnozneho zakoncenym na -{(zp{vajO
rna koncovky -e (pro rod muzsky), -ie (pro rod zensky a strednf), -ice (pro
mnozne Cislo vsech rodii): zplvaje, zplvaj{c, zp{vaj{ce.
75
Nekteni slovesa vsak maji tvoreni jine, napr. vida, -oue, -ouee (vidi),
veda, -oue, -ouee (vedi).
Po z n am k a: 1. Pfechodnik pi'itomny sloves nedokonavych vyjadi'uje dej soucasny s de­
jem pi'itomnym, minulym nebo budoucim, napi'.:
chlapec sel a zpival si chlapec sel zpfvaje si
divka tancHa a zpivala si dfvka tancila zpfvajfc si
divky budou tancit a zpivat dfvky budou tantit zpfvajfce
Pfechodniku muzeme uzit jen tehdy, maji-li slovesa stejny podmet.
2. Rozvitou vazbu pi'echodnikovou oddelujeme carkou, napi'.: Dfvky tancily, zpfvajfce cesktf
a slovenske pfsne. Holou nebo maIo rozvitou tesnou vazbu pi'echodnikovou zpravidla carkou
neoddelujeme, napi'.: Usmfvaje se pffvftal jednoho po druhem.
3. Ve vete jsou pi'echodniky doplllkem.
Tvary od kmene m i n u h ~ h o
Infinitiv
Tvon se zpravidla pripojenim -t, ndceji -ti: hrdt, hrdti.
Siovesa, jejichz kmen minuly je zakoncen na -k, -h, maji V infinitivu
zakonceni -ci (pek-l - peci, tlouk-l - tlouci, moh-l - moci) a -ct (peet,
tlouet, moet).
S tvary budouciho casu pomocneho slovesa bYt (budu, budes, bude,
budeme, budete, budou) tvon infinitiv budoucf cas nedokonavych sloves:
budu hrdt.
Pticesti minule (pticesti cinne)
Tvon se pnpojenim -I (-la, -10, -ii, -ly, -la): videl.
Pffcesti minuIeho se uZlva ve s I 0 zen y c h t v are c h slovesnych:
v minuIem case a v podminovacfm zpusobu.
Minuly cas se sklada z pntomnych tvarU slovesa byt (jsem, jsi, jsme,
jste) a pncesti minuleho pnslusneho slovesa: pfisel jsem ... ; v 3. osobe
cisla jednotneho a mnozneho je pouhe pricesti minuIe (cinne): pfisel, pfi­
sla, pfislo, pfisii, pfisly, pfisla.
Po z n a m k a: V 2. osobe cisla jednotneho byva nekdy misto tvaru jsi pouhe -s, ktere se
piSe s pi'icestim dohromady, napi'. pfisels, reklas,. toto -s se spojuje i se zajmenem osobnim (tys
to rekl), se zvratnym zajmenem se, si (snaZil ses, koupil sis), se spojkou i.e (zes zapomnel),
pi'islovcem kde (kdes byl?) apod.
76
Podminovaci zposob pfitomny se skhida ze zvlastnich tvan'i slovesa
byt (bych, bys, by, bychom, byste, by) a pneesti minuleho (einneho) pn­
slusneho slovesa (musel bych, dokazal bys, napsal by apod.).
V 2. osobe efslajednotneho se u zvratnych sloves -s pfipojuje k zvrat­
nemu zajmenu se, si: smal by ses, koupil by sis.
Podminovaci zposob minuly se sklada z podminovaciho zpusobu slo­
vesa byt (byl bych, byl bys ...) a pneestf minuleho (einneho) pnslusneho
slovesa (byl by prisel, byli bychom prisli).
Po z n am k a: 1. Tvary jako "bysme", "by jsme". "by jste" jsou nespisovne.
2. Slovesne tvary bych, bys ... byvaji casto spojeny se spojkou aby, kdyby v jedno slovo,
napr. abych vide!. abys videl, kdybys prisel, kdybychom chteli.
Pficestl trpne
Tvon se pi'ipojenfm -en nebo -n (-na, -no, -ni, -ny, -na): nesen, sazen,
nebo pi'ipojenfm -t (-ta, -to, -ti, -ty, -ta): kryt.
Pneesti trpneho se zpravidla uzfva v 0 pis nyc h t v are c h t r p ­
n e h 0 rod u (jsem veden, byl jsem veden, budu veden, jsa veden, byt
veden apod.).
Po z n a m k a: 1. Od pncesti trpneho se tvori pfipojenim -f pod s tat n e j men 0 s 10­
v e s n e (psanf, myti). SkloI1uje se podle vzom stavenf.
2. Podstatna jmena slovesna zvratnych sloves nemivaji zvratne se, si, napr. koupdnf (koupat
se), rozmyslenf (rozmyslet se), loucenf (louCit se), prdnf (prdt sO.
Prechodnik minuly
Tvon se dvojim zpusobem.
Konef-li kmen minuly na souhhisku (vynes-l), rna pfechodnik minuly
v rode muzskem tvar bez koncovky, v rode zenskem a stfednim rna kon­
covku -si, v mnoznem eisle -se: vynes, vynessi, vynesse. Pfechodniko­
vych tvarii tohoto typu se uziva velmi zndka.
Konei-li kmen minuly na samohlasku (ukloni-l se), rna pfechodnik mi­
nuly koncovky -v, -vsi, -vse: ukloniv se, uklonivsi se, uklonivse se.
Po z n a m k a: 1. Prechodnik minuly sloves dokonavych vyjadfuje dej predcasny, predcha­
zejici pred dejem pnsudkoveho slovesa (Ukloniv se oddel).
2. Z pncesti a prechodniku pntomnych a minulych se tvon pndavna jmena: minuly, byvaly,
kryry, neseny; doufajfcf, jsoucf, minuvSf, vrdtivsf se apod.
3.0 psani carky u prechodnikove vazby viz pozmirnku na str. 76.
77
PREHLED SLOVESNYCH TVARU
Tvary urcite
Oznamovaci zpusob rod Cinny rod trpny
casu pntomneho ehwilfm jsem ehvdlen
casu minuleho ehvdlil jsem byl jsem ehvdlen
casu budouciho budu ehvdlit budu ehvdlen
rozkazovaclzpusob ehval bud' ehvdlen
podmiiiovacf zpusob
pntomny ehvdlil byeh byl byeh ehvdlen
minuly byl byeh ehvdlil byl byeh byval ehvdlen
Tvary neurcite
Infinitiv ehvdlit(i) byt ehwilen
prechodnik pntomny ehvdle, -fe, -fee jsa ehvdlen
prechodnik minuly poehvdliv, -vsi -vse byv poehvdlen
pncesti nlinuIe (cinne) ehvdlil, -a, -0
pncesti trpne ehvdlen, -a, -0
Casovani sloves podle tnd a vzorU
Slovesa delfme podle zakonceni tvaru 3. osoby jednotneho cisla pn­
tomneho casu do peti trid se vzory:
1. slovesa zakoncemi na -e,
pred nimz neni n nebo j: nese, bere, nlaze, pece, umre
2. slovesa zakonceml na -ne: tiskne, mine, zacne
3. slovesa zakoncemi na -je: kryje, kupuje
4. slovesa zakoncena na -i: prosi, trpi, sazi
5. slovesa zakoncena na -a: dela
1. tfida
a) vzory tvrde:
nese nesl nest
bere brat brat
78
Pied -e je v kmeni pntomnem souhhiska tv r d a nebo 0 b 0 jet n a .
Dba vzory se lisi v kmeni minulem.
V vzoru nese se rovna kmen minuly kmeni pntomnemu: nes-e, nes-l.
V vzoru bere je kmen minuly zakoncen na -a: ber-e, ale bra-I.
b) vzory mekke:
maze (mazu i mazi) mazal mazat
pece (pecu) pekl peci, peet
umre (umru) umrel umrit
Pred -e je v kmeni pntomnem souhhiska m e k k a. V kmeni minulem
jsou rozdily:
V vzoru maze je kmen minuly zakoncen na -a: maza-l.
V vzoru pece je kmen minuly zakoncen souhhiskou: pek-l.
V vzoru umre je kmen minuly zakoncen na -e: umre-l.
Nektera slovesa vzoru maze zakoncemi v kmeni pntomnem na -I, -z,
-c mohou mit v 1. os. jedn. cisla vedle koncovky -u take -i a v 3. os. mnoz.
Cisla vedle koncovky -ou take -i (pisu i pisi, tdzu se i tdzi se, pldcu i pldci;
p{sou i p{Sl...). Tvary na -u, -ou jsou castejsi, protoze tvary na -i, -i majf
vetsinou raz knizni.
U nekterych sloves se tvarU na -i, -{ vubec neuziva (jen kousu, -ou,
kluIu, -ou, klouzu, -ou, lzu, -ou apod.).
YetSina sloves vzoru maze rna take tvary podle vzoru dela (5. tnda):
hryzu i hryzdm ... , hryz i hryzej ... apod.
V rozkazovacfm zpusobu majinekteni z nichjen tvary podledelej(kou­
sej, klouzej se).
V 1. os. jedn. c. a v 3. os. mnoz. Cisla mohou tedy mit mnoha slovesa
vzom maZe dvoji tvary: bud's koncovkou -u a -i, -ou a -{ (pfSu, piIi;
pisou, piIO, anebo s koncovkou -u a -am, -ou a -aji (klouzu se, klouzdm
se; klouzou se, klouzaji se).
Nektera slovesa zakoncemi v kmeni prftomnem na -p, -b, -m, -v rnajf
pntornne tvary podle vzoru bere i dela: sypu .. , i sypdm ... , dlabu i
dlabdm, dNmu i dNmdm, kjvu i kjvdm. Tvary rozkazovaciho zpusobu
majf zpravidla podle vzoru dela, dele} (skffpej, dffmej, kjvej), ridceji i
podle vzoru bere, ber (sypej i syp, dlabej i dlab, lamej i lam).
Slovesa vzoru pete s pntomnym kmenern na -z maji v 1. osobe jedn.
cisla a v 3. osobe mnoz. cfsla pntomneho casu tvary se souhlaskou h,
napr. mohu, mohou, pomohu, pomohou, a hovorove tvary s za it (mu­
ZU ... ); v rozkazovacfm zpusobu jsou tvary pomoz, pomozme, pomozte.
79
Infmitiv sloves tohoto vzoru na -ci rna raz knifni: peei, moci, pomoei, tici,
tlouei, vleei, obleci. Vedle neho se ufiva tvarn peet, moet, tiet, tlouet apod.
2. trida
tiskne
mine
zacne
tiskl
minul
zacal
tisknout
minout
zacit
Ke vzoru mine patn slovesa, kteni maji pied -ne samohlasku nebo
slabikotvorne I, r. V pncestf minulem (cinnem) maji pied koncovym -I
pnponu -nu- (mine - minul, tone - tonul, vane - vanul, klnu - klnul, trne
- trnul).
Ke vzoru tiskne pam vetsina sloves, ktera maji pied -ne souhlasku.
V pricesti minulem (cinnem) vetsinou nemajf pnponu -nu- (tiskne - tiskl,
tdhne - tdhl, padne - padl, kopne - kopl); ale z vyslovnostnfch duvodii je
napr. sehnul, pohnul, usnul a nektera slovesa maji dvoji tvary, napr. bouehl
i bouehnul, bodl i bodnul, dupl i dupnul, kfikl i kfiknul, piehl i piehnul
(tyto dnlhe tvary s pnponou -nu- jsou hovorove).
U vzoru zacne je kmen minuly v pncesti minulem (cinnem) zakoncen
na -a (zaca-/). Patn k nemu slovesa pocne - pocal, nacne - nacal a slove­
sa tne, zne s dvojimi tvary: tal i tnul, zal i inul.
Stejne tvary rna i nekolik sloves zakoncenych na -me; pfijme, odejme,
najme, vyjme - pfijal, odnal, najal i najmul, vynal i vyjmul.
V pncestf trpnem je u sloves vzoru tiskne vetsinou pnpona -nu-: odfiz­
nut, vymknut, odfeknut, zamitnut apod.
Slovesa s minulym kmenem zakoncenym na -h- a nektera jina slovesa
maji pncestf trpne se zakoncenim -en: roztazen, strzen, zdviien, oblecen.
Nektera slovesa maji tvary oboji: tisknut - listen, uzamknut - uzamcen.
Nekdy je mezi nimi vyznamovy rozdf1: kniha byla tistena, ruka byla stisk­
nuta.
U sloves vzoru mineje v pncesti trpnem pnpona -nu-: pominut, hrnut,
sehnut.
PTIcesti trpne sloves vzoru zacne je stejne jako pncestf minuIe (cinne)
bez pnpony -nu-: zacat, pfijat, ale vetsina jich ma tvary oboji: tat i tnut,
iat i inut, najat i najmut, vynat i vyjmut, napjat i napnut, vzepjat i vzepnut.
Pouze sloveso pnout a slovesa odvozena maji tvary oboji: pjat, vzepjat,
napjat i pnut, vzepnut, napnut.
80
3. tfida
kryje kryl kryt
kupuje kupoval kupovat
Vzory se lisi v kmeni minulem: vzor kryje rna minuly kmen bez papo­
ny (kry-l), vzor kupuje rna v minuIem kmeni paponu -ova- (kup-ova-l).
Slovesa obou vzorU maji v patomnem case po -j- v 1. osobe jednotneho
cisla koncovku -i a v 3. osobe mnozneho Cisla -f (kryji, kupuji, kryjf, kupujz).
Tvary s koncovkami -u a -ou (dekuju, slibuju, dekujou, slibujou) u techto
sloves jsou hovorove.
Rozkazovacf zpu.sob vzoru kryje rna pled -j samohlasku kratkou: kryj,
bij, lij, sij, ryj apod.
Take v pacesti minulem (cinnem) je pied -1 samohlaska kratka, jen -d­
je vzdy dlouhe: kryl, bil, lil ... , ale hral, smal se, pfal, hfal, zral, tal.
4. ttida
prosi
trpi
sazi
(pros!)
(trp!)
(sazej!)
- (oni)
- (oni)
- (oni)
prosi
trpi
sazeji i sazi
prosil
trpel
sazel
prosit
trpet
s3zet
Vzory prost a trpi maji shodne patomne tvary; lisi se v zakoncenf
kmene minuleho: -i- (prosi-l) a -e-, -e- (trpe-l, vise-I).
Vzor S3Z1 rna kmen minuly zakonceny na -e-, -e- (saze-l, rozuml-l) a
od V Z ~ ) f U trpi se lisi v 3. os. mnoz. cisla (sazejf i sazf x trpt) a v rozkazo­
vacim zpu.sobu (sazej x trp). K rozliseni sloves vzoru trpi a sazf pomaha
rozkazovaci zpu.sob: trp - (oni) trpf x sazej - (oni) sazejf, ale i sazt.
U sloves vzoru prosl se v pncesti trpnem (a tedy i v podstatnem jmenu
slovesnem) obycejne meni nektere kmenove souhlasky: t v. c (platit ­
placen, placent), d'v z (nahradit - nahrazen, nahrazenz), s v s (brousit ­
brousen), z v z(zkazit - zkazen), st v st (pohostit - pohosten), zd'v zd'
(zpozdit - zpozden), sl v sl (vymyslit - vymyslen).
U nekterych sloves vsak zustavaji tyto souhlasky nezmeneny, napf.
nahromadit - nahromaden, zuslechtit - zuslechten, zobrazit - zobrazen.
U nekterych sloves jsou tvary oboji, napr. fadit - fazen i faden, Cistit ­
cisten i Cisten.
P r a v 0 pis: V koncovkach tvarU p tit 0 mn e hoc as u piSeme
vzdy mekke I (mluvfm, chvaUs, nosf, pochopfme, zlobfte, hrozt).
81
5. trida
dela delal
delat
Nekteni slovesa maji tvary podle vzoru dela i podle vzoru prvni tffdy
bere nebo maze, napr. kopa i kope, dffma i dffme, cesd i cese.
Siovesa nepravidelna
Tvary sloves byt, vedet, jist, chtit se neshoduji se zadnym ze sloves­
nych vzoru ve vsech tvarech. Jsou to slovesa nepravidelna.
Sloveso by! rna tvary z trojiho ruzneho korene: jsem, jsi, je (zffdka
jest), jsme, jste, jsou; budu, budes, bude ... bud', bud'me, bud'te; byl, byt.
V zaporu (nejsem ... ) je v 3. osobe jedn. Cisla tvar nenf.
Slovesa odvozena od slovesa byt, jako napr. dobyt, nabyt, odbyt, majf
vedle tvaru typu dobudu, nabudu, odbudu take hovorove tvary typu doby­
dU,nabydu,odbydu.
Slovesa jist a vedet majf:
v 3. osobe mnoz. Cisla pfft. casu tvary jedi, vedi,
v rozkazovacfm zpusobu tvary jez, vez,
pncestf trpne je najeden, vyjeden, sneden, poveden, ale zapoveden
i zapovezen, vypoveden i vypovezen.
Sloveso chtit rna v 3. osobe mnoz. Cisla pnt. casu tvary chteji i chti,
v rozkazovacfm zpusobu chtij.
Prislovce
Prislovce jsou slova neohebna, ktera vyjadruji ruzne blizsf okolnosti
deju neoo vlastnostf: urcenf mfsta, casu, zpusobu, miry, pnCiny.
Druhy pnslovci
Podle vyznamu rozlisujeme:
prislovce mista (tam, nekde, blfzko)
prislovce casu (ted', zitra, casto)
prislovce zposobu (dobfe, cesky, tak)
prislovce miry (velmi, hodne, pfiUS)
prislovce priCiny (proc, proto)
82
Tvoreni pnslovci
Yetsina pnslovci se tvon z pndavnych jmen pnponami
-e (-l): smely - smele, dlouhy - dlouze, hlasiry - hlasite
-0: bUzkj - blfzko, dlouhy - dlouho, horkj - horko
-y: ceskj - cesky, polskY - polsky, hezkY - hezky
P r a v 0 pis: V pnslovcich jako pNjemne, rozumne, skromne piSeme
-mn-, protoze jsou utvofena od pndavnychjmenpfijemny, rozumny, skrom­
ny. V pnslovcich jako zfejme, vedome, soukrome piSerne -m-, protoze
vznikla z pndavnych jmen zfejmy, vedomy, soukromy.
Nekteni pnslovce vznikla ustmutfm tvaru podstatneho jmena: celek­
celkem, pravo - prdvem, ranD - rano, vecer - vecer, zima - zima. (Viz
rozdfly ve vetach: Nastalo krasne r d no. Nastal Stedrj vee e r. PhIla
kruta z i m a . - Vstaneme brzy ran o. Vratili jsme se vee e r. Bylo mi
zima.)
Nektera prfslovce vznikla spojenfm predlozky s jinym slovem. Nazy­
vame je pnslovecne spfezky a piSeme je jako jedno slovo dohromady
(nahofe, dokonce, zticha, zdaleka, zleva, proto, predt[m, beztak, provzdy).
Od pfedlozkove vazby se spfezky lisf vyznamem. Napf.: Vystoupil na
(tu) horu. - Vylezl po zebNku nahoru (= vzhiiru). V tom (= v teto veci) se
liI[me. - Vtom (= nahle) zaznel vystfel. Nevymizf mi to z (me) pameti. ­
PrednaIel baseft zpamlti. (= nazpamei).
Jestlize muzeme do vyrazu vsunout pi'ivlastek, nejde 0 sprezku. Sprezky je take mozno
nahradit jinym pi'islovcem.
Nektere vyrazy miizeme stejne dobfe chapat jako pnslovce i jako spo­
jeni predlozky se jmenem a psat je bud' dohromady, nebo zvlasf. Napr.
bezpochyby i bez pochyby, obden i ob den, zblfzka i z blfzka, zpocatku i
z pocdtku, napNklad ina pNklad (ale zkratkajen napf.).
Stupnovani pnslovci
Stejne jako nekteni pndavna jmena se mohou i nektera pnslovce stup­
novat, to znamemi vyjadrovat zvlastnimi tvary troji stupen vlastnosti nebo
mfry: prvnf stupen (krdsnl) , druhy stupen (krdsneji) , tfetf stupen (nej­
krasneji).
83
Dr u h y stu p e Ii prislovcf se tvon pnponami -eji, -eji (napr. jedno­
duseji, rozumneji) nebo fidceji priponou -e, ktenl se muie i vynechat (napr.
vyse i vys, niie i nii, bUze i bUz, ddle i ddl, sndze i sndz).
Tr e tis t u p e Ii se tvon z druheho stupne predponou nej- (nejjedno­
duseji).
Nekolik pnslovcf tvon druhy stupeIi od jineho korene, nez je v prvnim
stupni (dobfe -lepe, Up; zle - hufe, huf; mnoho - vice, vic; mdlo - mene).
Po z n am k a: Vyznam pnslovce je mozno zesilovat nebo zeslabovat take rUznymi pn­
slovci: velmi dobfe, neobycejne dobfe, pomerne dobfe, dost dobfe, nadmiru hezky, mene hezky,
mnohem tepe, vice doprava.
Vhodne lze vyuzit i zdrobnelych pnslovci: blfzko - blizoucko, brzy - brzicko, krdtce - kra­
ticko, kratince, mdlo - malicko, malinko, malilinko.
Predlozky
Pfedlozky jsou slova neohebna, ktenl vyjadfujf podobne jako pnslovce
rUzne okolnosti, vztahy (misto, cas, zpusob, miru, pncinu apod.), ale je­
jich vyznam se projevuje teprve ve spojeni se jmeny ve vazbe predloz­
kove.
Predloika ndi pad jmena, s nimz je spojena (do lesa, k lesu, na les,
v lese, nad lesem).
Druhy predlozek
Rozeznavame predlozky vlastnf (puvodni) a nevlastni (nepuvodni).
Predloiky vlastni jsou takova slova, kteni se vyskytujf jen jako pred­
lozky. Napr. s, z, v, k, do, od.
Predloiky nevlastni mohou byt podle vetne souvislosti i jinym slov­
nim druhem. Napr. okolo nds - sel okolo, uprostfed hfiste - sedel upro­
stfed, vedle domu - stfelil vedle.
Po z n am k a: Nevlastni predlozkou je take slovo behem ve spojeni behem prazdnin
(= 0 prazdninach), slovo ndsledkem ve spojeni ndsledkem nemoci (= pro nemoc) apod. Funkci
predlozky nevlastni muze mit i spojeni dvou slov. Napr. vzhledem k spatnemu pocasi (= pro
spatne pocasi).
Nektere predloiky se poji jen s jednim padem (napr. od, bez; od nds,
bez tebe), nektere s dvema pady (napr. na, pod: na zahradu - na zahrade,
84
pod strom - pod stromem) nebo s rrenli pady (napr. za: za soumraku, za
chalupu, za chalupou).
Po z n a mk a: 1. Predlozka krome se poji s 2. padem (kaidy den krome soboty), predlozka
mimo se 4. padem (kaZdy den mimo sobotu).
2:Neslabicne predlozky s, Z, v, k piSeme na tyz Tadek jako slovo, k nemu? naleZL
Neslabicne predlozky s, z, V, k nekdy majf pro snazsf vyslovnost slabic­
nou podobu se, ze, ve, ke, popr. ku. Byva to pred slovem zacfnajfcfm stej­
nou nebo podobnou souhlaskou, jakou rna predlozka, anebo pred slovem
zacinajfcfm skupinou to souhlasek (se sestrou, ze zahrady, ze strachu, ke
stroji). Pred skupinou dvou souhhisek byva nekdy podoba slabicna, jindy
neslabicna (ve stole - v starostech).
Predlozka k rna take slabicnou podobu ku, ale jen v techto spojenfch:
ku pNkladu, ku podivu, ku pomoci, ku prospechu, ku Praze. Podoba ku je
i v pffslovecnych sprezkach kupodivu, kupNkladu, kupredu a v matema­
tickych vyrazech jako a:b [a ku be].
Take slabicne predlozky zakoncene souWaskou (bez, od,pod, nad,pred
pres) nekdy pnbfraji pro snazsi vyslovnost zakonceni -e (beze mne, ode
mne, nade mnou, pode mnou, pfede mnou, prese vsechno, vyslov [pre­
zeD.
P 0 Z n a m k a: 0 vyslovnosti predlozek viz str. 126.
Uzivani predlozek s a z
Se 7. padem se poji predlozka s (s bratrem, s babickou). S 2. padem lze
ve vsech pnpadech uzit predlozky z (z tabule, z cesty).
Jen tam, kde pisatel muze a chce odlisit pohyb z povrchu pryc od pohy­
bu zevnirr,je mozno ve spojenf s 2. padem uzit i predlozky s. Lze tedy (ale
nenf nutno) rozlisit napr.: vz{t pen{ze se stolu x vz{t pen{ze ze stolu, sundat
vdzu se skffne x vyndat vdzu ze skNne.
Spojky
Spojky jsou slova neohebna, ktera spojuji vetne cleny nebo vety. SanlY
nejsou vetnymi cleny.
85
Rozlisujeme:
spojky soufadici (a, i, ani, nebo, anebo, Ci, ale, avsak, vsak, proto,
nebof, vzdyf, nybrz, tedy, tud{z, bud'- nebo, sice - ale apod.), ktere spojujf
souradne vety (hlavnf nebo vedlejsf) nebo souradne cleny;
spojky podfadici (ze, aby, kdyby, ac, ackoli, tfebaze, az, kdyz,jestiize,
-ii, jakmile, protoze, ponivadz, jelikoz, nez, nezli, zat{mco apod.), ktere
pfipojujf vetu vedlejsf k vete, na nfz zavisf.
Nektere spojkove vyrazy jsou dvojclenne (i kdyby, i kdyz, tfebas i, nybrz
i, a proto, ale proto, a tak).
P r a v 0 pis: lednotlive vety v souvetf a jednotlive cleny v nekolika­
nasobnem vetnem clenu oddelujeme carkami, i kdyzjsou spojeny spojka­
mi. Carku nepfSeme pred spojkami a, i, ani, nebo, jestlize majf vyznam
slucovaci.
(Podrobnejsi pouceni viz str. 101.)
Castice
Castice jsou slova neohebna, ktera uvozujf samostatne vety a naznacu­
jf jejich druh (otazku, rozkaz, pranf, zvolanf apod.), rUzny postoj mluvcf­
ho k jejich obsahu, anebo podobne vyjadfuji i charakter vetneho clenu,
pred nfnlZ stojf. Samy nejsou vetnymi cleny.
Napr.: Z d ali sis na mi nikdy vzpomnel? Co z jsi to nevidil? K e z
se ndm to podaff! N e chi wis provdz{ stestf! Ai zije svoboda! Ze
spadnes! Pry je to dobry zdk. As i to bude pravda. Z re j me mu to
by/o nePffjemne. V sa k jd uz jdu. T a k uz se na me nezlob! To prSf!
Ono prsf! To by nevypoc[tal ani Pavel. Muze mu byt tak pet let.
By/o to jednou t a k hIe na podzim. MusfS se polepsit z e j men a
v cestini. lana mila rdda kvetiny, z v 1ast e ruze.
Po z n a rn k a: 1. Nektere castice jsou zvhiStni slova (at', kef, prj), ale vetSina castic vzni­
kla z jinych slovnich druM (ze spojek, napt. fe, vsak, z ptislovci, napr. tak, takhle, ze zajrnen,
napt. to, ono).
2. Za castice se povazuji take slovaano, ne v odpovedi na otazku. ( P ~ i d e S tam? Ano. - Ne.).
86
Citoslovce
Citoslovcejsou slova neohebmi, kteni vyjadfujf milady, city a vuli mluv­
cillo (aha, ach, 0, aU,juj, hej, hop, psst, halo, cehy) nebo oznacuji hlasy a
zvuky (haf, miiau, bu, vrku, bum, bac, cink, (uk). Stojf ve vete zpravidla
samostatne, netvon s jinym slovem skladebni dvojici.
P 0 z n a m k a: Nektera citoslovce vznikla z tvaru 5. padu, napr. bofe, pane, paneeku, hro­
me (Bofe, to je krasa! Ten ma, paneeku, odvahu! Hrome. to je smillaf).
v reci oddelujeme citoslovce obvykle prestavkou, V pfsmu carkou (napr.
Ach, to je krasa! Au, to .to boU! Hoj, to se budeme mft dobfe!), nekdy
vykficnfkem (Beda! Co si mam pocft!).
Necftfme-li citoslovce jako samostatne, carku nepfSeme (napr. Ach nenf
tu, nenf, co by me tesilo. Nu dobfe, jak mysUS).
Nekdy citoslovce nahrazuje slovesny pnsudek, a je tedy vetnym cle­
nem. Takove citoslovce carkou neoddelujeme. Napr. Myska sup do dfry
(= Myska vbehla do dfry).
87
v. SKLADBA
Vypoved' a veta
Kdyz pfSeme nebo mluvime, vytvanme celky, zvane promluvy nebo
texty.
Vypoved' je jednotka promluvy, kterou oddelujeme od ostatnmo textu.
V pism u oznacujeme konec vyPovedi teckou, otaznikem nebo vykficni­
kern, zacatek naznacujeme velkym pocatecnim pismenem v prvnim
slove.
V mluvene feci oddelujeme vypoved' od ostatnmo textu na konci
pfestavkou a takovou melodii, kterou posluchac vnima jako ukonceni vy­
povedi.
Vypovedi, jejichz vnitfui stavba je usporadana a mezi jejichz cleny jsou
zretelne vztahy formalni a vyznamove, nazyvame vetami. Vesmes z vet
se skladaji promluvy psane. Take ve skole se zabyvame vetSinou jen ve­
tami. (0 dalSich dulezitych vlastnostech vety viz str. 97 a 116. 0 rozdilu
mezi vetou jednoduchou a souvetim viz str. 99.)
vety majijednak stranku obsahovou, jednak mluvnickou.
Napr. veta Maminka namjiz pfipravila vsechny veci potfebne na cestu na
hory vyjadfuje stejny obsah jako veta Vsechny veci potfebne na cestu na
hory mame jiz od maminky pfipravene; naproti tomu s vetou Pavel mi
jeste vysvetlil nektere otazky dillezite pro zkousku do gymndzia nema sa­
mozrejme stejny obsah, ale po strance mluvnicke, tj. z hlediska skladby
se od ni nijak nelisi: obe vety patn k temuz druhu (viz str. 89), skladebni
vztahy mezi slovy, kteni obsahuji, jsou stejne (viz str. 92) a take z hlediska
vetnych clenu neni mezi nimi rozdil (viz str. 102).
Mluvnicka stranka vety zahrnuje jednak for m u , jednak v y z n am.
Ve skladbe si vsimame predevsim takovych jevu, u kterych pro urCity
vyznam marne v cestine take zvlastni formu. Budeme vsak upozomovat i
na pnpady, kdy takova spojitost neplati.
Druhy vet podle funkce (postoje mluvciho)
Podle toho, jakOll funkci veta v promluve plni, rozlisujeme tyto drohy
vet: oznamovaci, rozkazovaci, pfaci a tazaci; nekdy se k nim fadi take
88
vety zvolacl. Fonnalne se rozlisujl piedevsfm uZlvanim urcitych sloves­
nych zpusobu, zcasti tez jinych slov se zvhlstnf skladebnf ulohou, v proje­
vu mluvenem casto take melodii, v plsmu interpunkcnfmi (rozdelovacf­
mi) znamenky na konci vety.
Vety oznamovad
Wtami oznamovadmi nekomu neco oznamujeme, tvrdfme, nekoho
o necem infonnujeme. Slovesny pffsudek je v nekterem tvaru zpusobu
oznamovacfho nebo podminovacfho. Yety oznamovacf jsou v pfsmu ukon­
ceny teckou, v mluvenych projevech klesavou melodif. Napf.: Jablka ne­
jsou jeste zrala. Cely den prselo a bylo velmi chladno. Mohli bychom jit
na vylet a odpoledne se nekde vykoupat. Pani ze sousedstvi me pozadala,
abych ji dosel nakoupit.
Vety rozkazovaci
Wtami rozkazovacimi nekomu pfikazujeme, aby neco udelal, vybfzf­
me ho k tomu, 0 neco ho zadame, nebo naopak mu to zakazujeme. Slo­
vesny pnsudek je v nekterem tvaru zpusobu rozkazovacfho, mene casto
v infinitivu. Na konci vet rozkazovacfch piseme vykficnik, jde-li 0 duraz­
ny pi't1<:az, jinak obvykle jen tecku. V mluvenych projevech veta koncf
melodif klesavou, ale pied poklesnutim obvykle hlas stoupne. Napi. Ph
odchodu z mistnosti zhasnete svetlo! Neslapej na ten zdhon! Dej pozor,
aby ses neumazal! Podej mi, pros{m te, tu knizku. Bud'te tak laskav a po­
mozte mi s tIm balikem. Nekoufit, nebezpec[ vybuchu! Zastavit stat!
Po z n a m k a: Vyznam rozkazu, zakazu, vyzvy, zadosti apod. mohou mit i vety s jinou
formou. Zdvoi'ilou zadost vyjadi'ujeme casto vetou s formou tazaci, se slovesem v tvaru podmi­
i'iovacmo zpusobu, napi'. Mohl bys mi podat tu knrzku? Nezahrdli byste sijeSte jeden set?, nebo
oznamovaci, kde nekdy pro zi'etelnost uzijeme slovesa s vyznamem zadani, proseni apod., napi'.
Vstup zakdzdn. Byl bych rdd, kdybyste nam s tIm poradil. Zadam tlmto 0 odklad zkousky ze
zdravotnfch duvodu. Prosfm, abyste se je1te nerozchdzeli.
Vety tazaci
Wtami tazadmi se obracfme na nekoho, aby mim dal nejakou infor­
mad. Podle toho, 0 jakou infonnaci jde, rozlisujeme otazky zjisiovaci a
doplnovad. Na konci vet tazacich pfSeme otaznik, me10die otazky se lis}
89
podle toho, 0 jaky druh otazky jde. Pnsudkem je sloveso v nekterem tvaru
zpusobu oznamovacfho nebo podminovacfho.
1. Otazka zjisfovacije takova veta, kterou se nekoho ptame, zda obsah
vety plati, nebo ne; proto zpravidla staci na ni odpovedet take jen slovem
(castici) ano, nebo ne. Otazka zjiSfovaci rna na konci melodii stoupavou.
Napr. Pujdes dnes odpoledne na hfiste? Poznala bys opravdu jeste to
misto, kde jste bydleli pfed vdlkou? Neumite nemecky? Pojede s ndmi
take Jakub? Nevis, jestli jsou jeste listky na ten koncert?
Po z n a m k a: 1. Obsahem otazky zjiSt'ovaci je tedy urCita domnenka, jejiz spravnost rna
otazany bud' potvrdit, nebo odmitnout. Tazatel proto muze s tymz vysledkem volit formu klad­
nou, nebo zapomou, protoze zatim nevi, co platl. Zapoma otazka byva vsak nekdy zaroven
zdvorilou zadostl. Nemate, pros{m,j(zdn{ lad? Nemohl bych se s vami svezt?
2. Nekdy se muzeme zeptat tak, ze uvedeme obe moznosti: Pfinesl jsi mi ten atlas, nebo ne?
Koup(s si to kolo, nebo radeji pojedeme na prazdniny do ciziny? Takove vety se nazyvaji 0 t a z k y
vylucovaci.
3. Vyznam otazky zjiSt'ovaci mohou mit i vety s formou rozkazovaci, zadame-li 0 odpoved',
napr. Rekni mi. zda (jestli) pujdes odpoledne na hfiSte.
2. Otazka dopliJovaci je takova veta, kterou zadame nekoho, aby do­
plnil neco, co nam do uplnosti informace schazi: napr. otazka V kterem
poschodi bydlipan Kouba? vychazi z jistoty, ze pan Kouba v dome bydli,
a jen si chceme doplnit pi'esnejsi urceni mista. Chybejici cast informace
(zde napr.: v pdtem) je ve vete zastoupena tazacim zajmenem nebo pn­
slovcem. Melodie doplnujfci otazky obvykle klesa od tazacfho slova az
do konce vety. Napr. Kdo nenapsal domdci ukol? (Mirek.) Kdy ses vcera
vrdtila domu? (V devet hodin.) 0 cem jste si povidali, kdyz jsem odesla?
(0 vYlete.) Proc nesmime sahat na vypinac mokrou rukou? (Protoze by­
chom mohli byt zasazeni elektrickym proudem.)
P 0 z n am k a: Vyznam otazky doplnovaci rna i otazka s formou zjiSt'ovaci, pokud obsahu­
je zajmeno neurcite, napr. Dojde nekdo pro vodu? (Ano.) Pit'a.
vety praci
vetami pracimi davame najevo prani, tOUQu, aby se stalo, uskutecnilo
neco pnzniveho (nebo neco nepnzniveho nestalo), popr. aby pnznivy stay
trval. Neobracime se vsak jimi na nikoho s zadosti 0 uskutecneni, ale jen
vyjadfujeme sve pocity, nekdy sami pro sebe. Po strance formalni se tyto
vety lisi od jinych tim, ze obsahujf castice at, kez, necht apod., zpravidla
90
jimi zacinaji. V pisemne forme se objevujf zffdka; na jejich konci piSeme
obvykle vykficnik. Napr. Atse brzy uzdravfte! Kei bych vyhrdl prvnf cenu!
Kei bych se byl do te hddky vilbec nemfchal! Frantfka at vezme tertI
Nechtje nase zeme pofdd tak krdsnd!
Po z n am k a: Vyznam pranf se vyjadfuje i vetami s formou oznamovaci, napr. Preji vdm
brzki uzdraveni, infinitivem, napI'. VyhrdT Tak prvn{ eenu!, nebo vetou s podmiiiovacim zpuso­
bem v pnsudku, napr. Kdybyeh Tak vyhrdl prvn{ eenu!
Vety zvolad
Wty zvolaci jsou vety oznamovacf, rozkazovacf, tazacf i pracf, pokud
je pronasime se silnym citovym zabarvenfm, ktere se projevuje i V melo­
dii; na konci proto piSeme vzdy vykficnik. Citove zabarvenf zesiluji ruz­
ne castice: To byla prdce! KoZik ta jejfpardda ui stdla penez! Ze jsi mu ale
ukdzal, co je to stfpat dffvf! Kdyhys radeji mlcel! No vida, ani ten zub tolik
nebolel!
Po z n am k a: Mene jednotnou formu majf vety s funkcemi jako vyzva (Nedejme se oTrd­
viti), vystraha (At' neuklouznd!), dovo1enf (fen pojd'te ddll), namitka (Copak ty um{s!raneouz­
sky?) atd.
\'ety kladne a zapome
Obsah vety muzeme bud' podavat jako platny, coz Cinfme formou vety
kladne, nebo jako neplatny, a pak volfme formu vety zaporne; zapomou
vetou tedy popirame obsah vety kladne.
Z kladne vety utvoffme zapomou tak, ze spojfme slovesny pnsudek
(viz str. 104) s ptedponou (zaporkou) ne-: Tu knihu jsem cetl ~ Tu knihu
jsem necetl. Ten ryhnfk byste pfeplavaZi ~ Ten rybnfk byste nepfeplavali.
Piste tuikou! ~ Nepiste tuikou!
Po z n a m k a: 1. Ve s10zenych tvarech s10vesnych se zaporka spojuje nekdy s tvarem s10­
vesa vyznamoveho (neeetl jsem, nevysvetlil by), jindy s tvarem s10vesa pomocneho (nebudu
Cist, nebylo vysvitleno).
2. K1adne a zaporne otazky zjist'ovacf maji stejny vyznam; viz pozn. 1, str. 90.
Pokud veta kladna obsahuje spojky slucovacf a, i, meni se na ani: PN­
jde Eva i Mirka ~ Nepfijde (ani) Eva ani Mirka. Je-Ii v kladne vete za­
ljmeno nebo zajmenne pnslovce neurCite, ph popteni jejfho obsahu se zmeru
91
na zapome: Rikal nekdy neeD zajfmaveho ~ Neflkal nikdy nie zajimave­
ho. Pacienta nekde boU ~ Paeienta nikde neboU.
Tyka-li se obsah vety nejakeho mnozstvi jevu, je mozno je do popreni
zahmout vsechny, napr. Vsiehni pfisli ~ Nikdo nepfisel, nebo jen jejich
cast, napr. Vsiehni nepfisli (tj. nekten nepnsli a nekten pnsli). Hledistl
bylo zeela pine ~ Hlediste nebylo zeela pine. Zastavte se s kazdym, koho
potkdte ~ Nezastavujte se s kazdym, koho potkdte. Wi takovem castec­
nem popreni se zaporka spojuje jen se slovem, zajmenny vyraz zustava
beze zmeny. Je vsak take mozno zaporku spojit s vyrazem pro mnozstvi,
a slovesny pnsudek zustane pak v podobe kladne: Ne vsiehni pfisli. Hle­
diste bylo ne zeela pine.
Po z n am k a: 1. V mluvenych projevech se nekdy vyjadfuje i uplne popreni tak, ze zapor­
ka se spoji jen se slovesem, ale pak je na vyrazu s vyznamem mnozstvf duraz. V psanem proje­
vu se vsak tento rozdil nemuze projevit, protoze napr. veta Vsichni nepfisli muze tam mit obojf
vyznam, vyjadrovat uplne, nebo castecne popreni.
2. Od tvorenf zapomych vet je treba odlisovat zapor slovni, tj. tvoreni novych slov pomoci
zaporky ne-: nepfftel, nevlfdny atp. Nepfijal neis nevlfdne (tj. pnjal nas vlidne).
3. Pri poprenf vety rozkazovaci se nekdy menf take pnsudkove sloveso dokonave na nedo­
konave: 210m tu vetev! ~ Nezldmej tu vetev! veta se slovesem dokonavym rna vyznam varova­
nf: Nezlom tu vetev!
Stavba vety
Skladebnf vztahy' a skladebnf dvojice, vetne cleny
Nektera slova ve vete k sobe svym vyznamem pam, jsou spojena skla­
debnimi vztahy. Napr. ve veteLetos Mirek dostal k Vdnoeum novou rake­
tu jsou v skladebnich vztazich slova Mirek - dostal, dostal - novou rake­
tu, dostal- k Vdnoeum, letos - dostal, novou - raketu. Tyto vztahy tvon
stavbu vety. Pokud do vetnych vztahu vstupuji slozitejsi celky (napr. do­
stal- novou raketu), muzeme je rozlozit na vztahy dvojclenne, skladebni
dvojice (napr. novou - raketu).
Po z n a m k a: Skladebnf vztahy nesmfme zamenovat se sousedstvim slov ve vete. Vyzna­
move k soM patfi casto i slova, ktera spolu nesousedf ([etos - dostal, dostal- raketu), a naopak.
skladebni dvojici nemusf tvont slova sousednf ([etos - Mirek, dostal- novou).
Slova nebo skupiny slov, ktere vstupuji do skladebnich vztahu, se na­
92
zyvaji vetne cleny. Takove vetne cleny, ktere jiz nemuzeme dal rozkladat
na vetne dvojice, jsou vetne cleny hole.
Nektera slova nemaji samostatny vyznam, proto take nevstupuji do skla­
debnich vztahu samostatne, ale
1. vyjadfuji nejakou vyznamovou vlastnost vety jako celku, postoj
k obsahu vety nebo clenu; to jsou castice, napi'. at, kef, asi atp.;
2. vyjadfuji jen vztah mezi vetnymi cleny nebo vetami; to jsou spojky,
napi'. a, nebo, fe, kdyf;
3. tvon jediny vetny clen s jinym slovem plnovyznamovym; to jsou
zejmena:
a) pi'edlozky s podst. jmenem nebo zajmenem, napi'. na (skrfni), kvilli
(vam), blhem (z(tfka);
b) zvratna zajmena ve spojeni se slovesem, napi'. (boj(m) se, (pochvalu­
je) si;
c) zpusobova slovesa (chtft, musit, mft, moci, smh) a fazova slovesa
(zacft, zac(nat,prestat,prestdvat) ve spojeni s infinitivem, napi'. chce (j(st),
mohl (pracovat) , smfS (si hrdt), maj( (zaplatit), mus(me (odejft); zacal
(psdt), prestdva (priet);
d) sloveso byt, byvat jako pomocne v slozenych tvarech slovesnych,
napi'. (poznal) jsi; bude (cestovat), byli bychom (pfisli);
e) sloveso byt, byvat, stat se, stdvat se jako tzv. spona (viz str. 105)
s pnsudkemjmennym, napt. bude (ucitelkou), byla bys (hloupd), nestal se
(vftlzem).
Tato spojeni povazujeme proto za cleny hole.
Po z n a m k a: Zvratna zajmena jsou vetnymi cleny jen tehdy, jestlize je muzeme nahradit
podstatnym jmenem nebo sirsfm tvarem zajrnena; napf. ve vete Neuhod' set ~ Neuhod' Jirku!
Maminka se ucesala ~ Maminka sebe ucesala. Take sloveso byt je sarno vetnym clenem,
spojuje-li se s urcenfm mfsta nebo casu, tj. muzeme-li je nahradit slovesem existovat, vyskyto­
vat se, konat se apod., napr. Letadlo jdte bylo (letelo) nad Atlantikem. Zdpas je (kona se) ve
stledu. Moznost takove nahrady svedcf 0 tom, ze v uvedenych pffpadech jsou se, byt slovy
plnovyznamovymi.
Viz take 0 clenech nezapojenych do skladebnfch vztahu (s. 114).
Vyjadtovani skladebnich vztahu
To, ze dva cleny tvon skladebni dvojici, pozname vetsinou i podle je­
jich formy. Formalnfm prosrredkem, kterym je skladebni vztah vyjadi'en,
lTIUZe byt:
93
1. shoda - jeden clen skladebni dvojice predava druhemu mluvnic­
kou osobu, Cislo, jmenny rod, nekdy take pad. Napr. Pep{k --) (3. os.
jedn. c. muzo rodu) --) si hrdl; Evicka --) (3. os. jedn. c. zen. rodu) --) si
hrdla; My --) (1. os. mnoz. c.) --) jsme si hrdli; Md novou ~ (4. p. jedn.
c. zen. rodu) ~ raketu; Chlubil se novou ~ (7. p. jedn. c. zen. rodu)
~ raketou;
2. fizeoost - jeden clen skladebni dvojice urcuje, v kterem pade bude
vzdy clen druhy, napr. se slovesem dostat bude druhy clen jen v 4. pade
(dostanu, dostanes ... , dostal by ... atd. novou raketu), s pnd. jmenem
zvedavy bude druhy clen jen v 4. pade s predlozkou na (zvedavy, zvedave­
ho ... na nove kamarddy).
3. Neni-Ii skladebni vztah vyjadren shodou nebo nzenosti, mluvime
o pfimykaoi, napr. hrdl si --) na dvofe, pred domem, nedaleko ...
Druhy skladeboich dvojic
RozIisujeme skladebnf dvojice zakladnf a skladebnf dvojice urcovaci:
1. zakladoi skladeboi dvojice: tvon ji podstatne jmeno nebo zajmeno
v 1. pade, podmet, a slovesny tvar urcity, pfisudek. Pokud jde 0 formalni
vyjadreni jejich vztahu, pnsudek se shoduje s podmetem, tj. prejima od
neho osobu, cislo a jmenny rod (proto se take h1ca, ze prisudek neco pnsu­
zuje podmetu a vyznamovy vztah mezi nimi se oznacuje jako vztah pfi­
suzovaoi);
2. urcovaci skladeboi dvojice: tvon ji vetny cleo fidici a vetny cleo
zavisly, proto vztah mezi cleny skladebni dvojice urcovaci nazyvame vzta­
hem zavislosti. Clen zavisly se s clenem ridicim shoduje, napr. raketu ~
novou, nebo je jfmjeho pad nzen (dostal--) raketu), nebo jde 0 primykanf
(dostal --) k Vdnocum).
Skladebni vztahy ve vete muzeme graficky znazornit spojnicemi, a
to tak, ze spojnice v zakladnf skladebni dvojici je vodorovna a zdvoje­
na, naproti tomu spojnice v urcovaci skladebnf dvojici smeruje dolu,
fidici clen je vyse. Grafickym znazornenim muzeme zachytit i pora­
dek clenu, slovosled, jestIize je umistime tak, aby slovosledu odpovi­
dal jejich prumet na vodorovnou rovinu. Napr. vetu Nase maminka
denne nakupuje cerstvou zeleninu u zndmeho zahradnCka znazornfme
takto:
94
maminka ==== nakupuje
/ / -----------=
nase denne zeleninu u zahradnika
/
/
cerstvou zmlmeho
Cleny skladebni dvojice zakladni jsou z hlediska vyznamu stejne dule­
zite, navzajem se podminuji a nemuzeme zadny z nich vynechat.
Ve skladebni dvojici urcovaci je vyznam ndiciho clenu clenem zavis­
lym jen doplnovan, zpresnovan, rozvijen. Napr. clen zeleninu bHze urcu­
je, co maminka nakupuje, clen znameho, jakou vlastnost rna zahradnik.
Cleny zavisle muzeme proto casto vynechat, aniz veta ztrati vyznam. Napr.
veta Nase maminka nakupuje zeleninu u zahradnfka, popr. Maminka na­
kupuje jsou spravne utvorene vety. Proto skladebni dvojici urcovaci ozna­
cujeme take jako rozvity vetny clen, na rozdil od clenu h o h ~ h o (viz str.
102). Napf. maminka, nase, nakupuje, denne atd. jsou cleny hole; nase
maminka, nakupuje denne, nakupuje zeleninu, cerstvou zeleninu atd. jsou
cleny rozvite; rozvitym clenem je i nakupuje cerstvou zeleninu. V rozvi­
tern clenu muzeme rozlisit jeho zaklad a cleny rozvfjejfci; zaklad je vzdy
clenem ffdicfm, clen rozvijejid je vzdy clenem zavislym, ale v slozitej­
sim spojenf (napt. nakupujeme cerstvou zeleninu) muze byt zaroven take
clenem ffdfcfm vzhledem k jinemu clenu zavislemu. Tyto vztahy nejlepe
ukaze graficke znazomenf:
zaklad nakuP,je
clen ffdfcf
clen
I
rozvity
{
I { zeleninu
clen zavisly / clen ffdfci
cleny rozvijejicf I v
I
cerstvou clen zavisly
Zmnozene vetne cleny
Zmnozeny vetny clen se sklada z nekolika (dvou i vice) skladebne
rovnocennych vyrazu, ktere nejsou navzajem ve vztahu prisuzovanf ani
zavislosti, pH tom majf stejnou skladebni funkci a jako celek tvoff jediny
vetny clen. Jde-li 0 vetny clen zavisly, jeho casti jsou ve stejnem vztahu
95
k clenu ildicfmu. Casti zmnozeneho vetneho clenu jsou navzajem ve vztahu
soufadnosti, nebo ve vztahu pilstavkovem.
Vztah soufadnosti
Casti vetneho clenu, mezi kterymi je vztah soufadnosti, oznacuji jevy
ruzne; jejich oznacenijsou k sobe proste pfifazeny. Jako celek tvonneko­
likanasobny vetny C1en, napf. nekolikanasobny podmet (maminka i teta
nakupuji), nekolikanasobny pnsudek (Mirek brusH nebo lyzuje), nekoli­
kanasobny clen rozvijejicf, napf. pfedmet (dostal raketu a svetr) atd.
Jednotlivymi cleny nekolikanasobneho vetneho clenu mohou byt cle­
ny hole, napf. maminka i teta, raketu a svetr, ale i cleny rozvite, napf. nase
maminka i teta, (dostal) novou raketu a modry svetr.
Graficky znazomfme nekolikamisobne vetne cleny tak, ze jejich jed­
notlive cleny spojime svorkou. Napf. vetu Nase maminka i teta nakupuji
u znameho zahradnika cerstvou zeleninu a ovoce zobrazime takto:
~
maminka i teta === nakupuji ________
-------- / ~
nase u zahradnika zeleninu a ovoce
/ /
znameho cerstvou
Mezi vyrazy v nekolikanasobnem vetnem clenu muze byt ruzny vy­
znamovy pomer. Vyjadfuje se casto spojkami soufadidmi, popf. dvojity­
mi spojkovymi vYrazy. Muze jit 0 pomer
. 1. slucovaci, napr. Cesi, Polaci a Mad'aN; (vyzna se) jak v hudbe, tak
ve sportu; spojky: a, i, ani, jak - tak, jednak - jednak;
2. stupnovaci, napr. (v nmskych ulidch bylo) teplo, ba az nepfijemne
horko; (v televizi muzeme sledovat) nejen zaznamy, ale i pffme pfenosy
sportovnich utkani; spojky: dokonce, ba, nejen - ale i, nybrz i;
3. odporovaci, napf. (mluvil) skromne, avsak pfesvedCive (je to auto)
sice pekne, ale pfflis drahe; spojky: ale, avsak, nybrz,jenze, sice - ale;
4. vylucovaci, napf. (pujdeme) bud' na hfiste, nebo do kina; spojky:
nebo, bud' - nebo, bud' - anebo, Ci;
5. duvodovy, napr. neuspesne, nebof nepfipravene (vystoupeni) - ob­
jevuje se velmi zfidka;
96
6. dusledkovy, napr. (choval se) sebevedome, a proto vlastne nevhod­
ne; spojky: (a) proto, tedy, a tak.
Carky v nekolikanasobnem vetnem clenu
Jednotlive vyrazy v nekolikamisobnem vetnem clenu oddelujeme na­
vzajem carkami. Carku neklademe jen tehdy, jsou-li vyrazy spojeny spoj­
kami a, i, ani s vyznamem slucovacfm; rovnez tak nedehime carku pied
spojkou nebo, jestlize vyjadfuje spiSe libovolnost nez duraz na volbu je­
dine moznosti: Piljdeme na hfiste nebo do kina, podle pocasf.
Po z n am k a: Nekdy mezi cleny, ktere jsou ve vztahu souradnosti, spojka neni, napr.
V ffmskjch ulicfch bylo velmi teplo, horko, k zadusenf! Spojka a muie spojovat i cleny v pome­
ru jinem nef slucovacim: pak prvni clen obvykle konci vyraznejsim stoupnutim hlasu, v pismu
se oddeli carkou: Je neochotny. a (= ale) pfitom domySlivy. V takovych pripadech je vyhodne
vyzkouset, kteni spojka se na pnizdne misto mezi cleny hodi, popr. nahradit spojku a spojkou
jinou, kteni vyznamovy pomer osvetli lepe.
Vztah ptistavkovy
Ve vztahu pnstavkovem je vyraz, ktery oznacuje tyz jev jako vyraz
bezprostredne predchazejfci, a pfi tom spolecne tvon zmnozeny vetny
clen (tj. obe casti majf stejnou skladebnf funkci). Nejcasteji je prvnf casti
pnstavkoveho spojeni podstatne jmeno, napf. Mirek, milj spoluzdk, dostal
novou raketu. (Proto se pnstavkovy vyraz nekdy povazuje za druh volne­
ho pnvlastku, viz str. 113.) Ale pffstavkovy vyraz muze nasledovat i po
jinych slovnfch druzfch, napt. Byli tam vsichni, Mirek, Petr i Honza. Pus­
til se ddl, az do Norska. Pnstavkovy vyraz oddelujeme na obou koncfch
interpunkcnimi znamenky, napt. Novdk, stfelec rozhodujfcf branky, v ne­
deli nenastoupi.
Po z n am k a: Vztah pi'istavkovy byva vzhledem k formalni podobnosti se vztahem sou­
radnosti povazovan za druh souradnosti, rozdil je pak jen ve vyznamovem pomeru casti.
vety dvojclenne a jednoclenne
V spisovnych projevech, piedevsfm psanych, se vetsinou vyjadfujeme
ve vetach s uspoiadanou stavbou. Uspoiadanosti rozumime to, ze vsech­
ny vetne cleny jsou zapojeny do skladebnich vztahu, a to takovym zpuso­
bern, ze tvon nebo rozvfjeji jedinou zakladnf skladebnf dvojici, nebo jde
97
o jediny holy, nebo rozvity clen jako zakladnf. Podle toho rozlisujerne
vety dvojclenne a jednoclelllle.
veta dvojclenna je takova veta, ktera se sklada jen z podrnetu a pnsud­
ku, napi'. Vyucovani konci, nebo v ktere vsechny cleny (pnrno nebo nepn­
rno) rozvfjejf bud' podrnet, nebo pnsudek; proto ji rnilZerne rozClenit na cast
podmetovou a prisudkovou. Napr. ve vete Vojdci zahranicnich armad II
stdle vefi/i ve vitezstvi a v ndvrat do osvobozene vlasti rozvfjejf cleny prvnf
casti podrnet vojdci, cleny druhe casti rozvfjejf pnsudek vefili; prvnf cast se
nazYva podrnetova, druha pnsudkova. v grafickem znazomenf:
vojaci ::====:==:==::=:::=:==: verili _______
_____ ~ A --,
annad stale v ~ vftezstvf a v n a v r ~ t
zahranicnfch
/ -------­
do vlasti
/
osvobozene
Po z n am k a: Za dvojclennou vetu povazujeme i takovou, v ktere je podmet nevyjadi'eny
nebo vseobecny (viz str. 104).
vetajednoclennaje takova veta, ktera se sklada zjedineho zakladnfho
clenu, napr. PrSf. Blyska se, nebo v ktere vsechny cleny (porno nebo ne­
porno) tento jediny zakladni clen rozvfjejf, napr. Vsem derem se ve sta­
nech velmi dobfe spalo. V grafickern znazomeni:
spalo se
/ ---=======---­
detern ve stanech dobre
/' /
vsern velrni
Podle toho, ke kterernu slovnfrnu druhu (popr. tvaru) pam zakladni vetny
clen, rozlisujerne zejrnena vety jednoclenne
1. slovesne, v kterych je zakladem slovesny tvar urcity; vyjadfujf po­
rodnf jevy, napr. Svita. Od rana huste snezi/o; telesne a dusevnf stavy,
napr. Bolf me v krku. Ie mi smutno; nebo jsou to vety se slovesern v tvaru
trpneho rodu, napr. 0 vasem pfijeti na skolu nebylo zatim rozhodnuto.
S jarnimi pracemi se letos zacalo hodne pozde.
98
Po z n am k a: Slovesny tvar un::ity je v jednoclenne vete v 3. osobe jedn. cisla, pncesti
v rode stfednfm. To mim pomuze odlisit vetu jednoclennou od dvojclenne, v ktere se pficesti
s podmetem shoduje v rodu: Bolda me)' krku - Bolely me zuby.
2. slovesne infinitivni; napr. Platit! (= chci platit); casto maji funkci
rozkazovad, napr. Mlcet! Zapnout motory!
3. jrnenne; je-li zakladnim vetnym Clenem podst. jmeno v 1. pade, uzi­
vaji se jako nadpisy, napisy, oznameni atd., napr. Kapitola druhd. Vchod.
Obecnf urad. Karlovo ndmestf. Stanice Malostranskd; podst. jmena v 5.
pade jsou vzdy jednoclennymi vetami, napr. Mild maminko!
4. citoslovecne, napr. Halo! Beda! Hal hal!
Po z n a m k a: Vypovecti, jejichz zakladem neni slovesny tvar urcity (odst. 2. - 4.), se
nekdy nazyvaji vetne ekvivalenty. protoze mohou mit stejnou funkci jako vety (napi'. jimi
sdelujeme, jak se oznacena vee jmenuje, co to je atd.), ale nemaji vetnou formu.
Souveti
Vety jednoduche a souveti
Zaklada-li se stavba vety na jedine zakladni skladebni dvojici nebo na
jedinem vetnem clenu, oznacime ji jako vetu jednoduchou. Spojenim
nekolika vet jednoduchych do vetneho celku vznikne veta sloiena neboli
souvetl. Jednotlive vety v souvetl oddelujeme od sebe stoupavou melodii
na konci a prestavkou, v pismu vetsinou carkou.
vety jednoduche spojene do souvetl jsou bud'vety hlavni, nebo vedlejsi.
veta hlavni je takova veta, ktera si v souveti zachovava vyznamovou i
formaIni samostatnost. Spojeni vet hlavnich do souvetl vznika pouhym
pnrazenim, obvykle jsou vsak navie jeste spojeny spojkami souradidmi.
Napr. Horolezci byli zkusenf. Vystoupili snadno na vrchol. - Horolezci
byli zkusenf, (a tak) vystoupili snadno na vrchol.
veta vedlejsi vyznamovou i formalni samostatnost ztrad, smva se za­
vislou na jine vete v souvetl, takZe ji muzeme povazovat za vetny clen
vyjadreny vetou. Na jejf fonne se to projevi tak, ze obsahuje spojovad
vyraz, a to spojku podfadid nebo vztazne zajmeno, popr. prislovce. Napr.
ze dvou samostatnych vet druha se stava v souveti vetou vedlejsf, zavis­
lou na clenu kamarddku: Vcera jsem potkala kamarddku. Nevidela jsem ji
od ctvrte tfidy ~ Vcerajsem potkala kamarddku, kteroujsem nevidela od
ctvrte tfidy.
99
Po z n a m k a: Vztaznymi zajmeny a ptislovcijsou napf. ktery, kdo,jak, kde; vetsinou maji
stejnou fonnu jako zajmena a ptislovce tazacl. Ale vztaznym zajmenem je take jenz, ktere jinou
funkci nema, a neurcita zajmena s casH -koli (kdokoli, eokoli atd.).
Vztahy mezi vetami v sOllveti
Mezi vetami v souvetl muze byt n1zny skladebni vztah, obdobne jako
mezi cleny vety jednoduche. Je to bud' vztah soufadnosti, nebo vztah za­
vislosti.
1. Vztah sOllfadnostije mezi vetami hlavnimi, napf. Drobne prselo a
foukal studeny v(tr, nebo mezi vetami vedlejsimi, jsou-li spolecne stej­
nym zpusobem zavisle na vete hlavni, napf. Vcera jsem potkala kama­
rddku, kterou jsem nevidela od Ctvrte tNdy a jez nyn( ehod( do skoly
v Plzni, nebo konecne na jine vete vedlejsi, napf. Zdvod se pojede v so­
botu, napadne-li tolik snehu, aby trat byla sj(zdnd a startuj(e[m nehrozi­
10 nebezpecf urazu.
Ve vztahu soufadnosti mezi vetami lze dale rozlisovat - podobne jako
mezi cleny ve vete jednoduche - vyznamovy pomer
a) sillcovaci, napf. Vytrhali jsme plevel, zryli zdhony a vyseli mrkev.
liz nekolik rydnu nenapsal ani nikdo nepfinesl od neho zddny vzkaz; caste
spojky a, i, ani, jak - tak, jednak - jednak, bezne je i spojeni bez spojek;
b) stllpnovaci, napf. Tentokrdt pfisli na predstaven(vsiehni spoluzdci,
(ba) dokonee nekteN pfivedli i sve zndme; caste spojky ba (i), dokonee,
nejen - ale (i), nybrz (i);
c) odporovaci, napf. K rdnu se bourka (siee) utisila, ale stdle jeste
poprehdvalo; caste spojky ale, avsak, jenze, siee - ale;
d) vyillcovaci, napr. 0 prdzdnindeh bud' pojedeme na vodu, nebo se
vyprav(me nekam do ciziny; caste spojky bud' - anebo, Ci;
e) pflcinny (duvodovy), napf. Dnes s vdmi nikam nepujdu, mdm totiz
moe ukolu; caste spojky nebof, vzdyi, totiz;
f) dosledkovy, napr. Mdm moe ukolu, proto s vdmi dnes nikam nepu­
jdu; caste spojky (a) proto, tedy, a tak;
Po z n a m k a: Duvod (mdm moe ukolu) a dusledek (nikam nepujdu) jsou v techto vetach
vzdy oba obsazeny; pomer se nazyva podle slozky na druhem miste.
2. Pomer z3vislosti (podobne jako ve skladebni dvojici urcovaci) je
Vsouvetl mezi vetoll tidici a z3visloll. Ridici VetOll je veta Wavni, v slo­
zitejsim sOllvetl ji muze byt take veta vedlejsi. Napr.
100
-----
veta hlavni - Zdvod se pojede v sobotu - veta ffdicl
veta vedlejsi - napadne-U toUk snehu - veta zavishi / veta ffdicl
veta vedlejsi - aby trat byla sjfzdnd - veta zavisla
Na vetu zavislou se muzeme vetou ffdici zeptat: Podjakou podminkou
se zavod v sobotu pojede? Kolik snehu musf napadnout?
Souvetl souradne a podradne
Souveti souradne obsahuje aspon dye vety hlavnf.
Souveti podradne obsahuje jednu vetu hlavni a jednu nebo vice vet
vedlejsich.
Pfi grafickem znazorneni vety jednoduche cislujeme, druhy vet odlisu­
jeme pismeny h, v. \!ety ve vztahu souradnosti jsou vedle sebe; jsou-li ve
vztahu zavislosti, zapisujeme je pod sebe. Zachovavame jejich poradi a
zaznamenavame spojovaci vyrazy. Napr. souveti Kdyz pfijela, musela
nejdNve zatopit v kamnech, protoze chalupa byla vymrzla, a pak se teprve
mohla rozhUzet, co je treba udelat znazornime graficky takto:
2Vh a4Vh
~ ------­
.kdyz 1Vv, ,protoze 3Vv, ,co 5Vv.
Casto muzeme bez poruseni smyslu souveti souradne zmenit v podrad­
ne tak, ze nektere vety hlavni uvedeme do zavislosti najinYch. Napr. Ho­
rolezci vystoupiU na vrchol, ale vzapetf museU zas dolu, zvedala se
totiZ vichfice ~ Horolezci, kdyz vystoupili na vrchol, museli vzdpetf zas
dolu, protoze se zvedala vichfice. \!ety vedlejsf je pak mozno zmenit na
vetne cleny tak, ze z nich odstranime pffsudky (urcite tvary slovesne),
takze vysledkem bude veta jednoducha: Horolezci po vystupu na vrchol
museU vzdphf zas dolu kvuU zvedajfcf se vichfici. To ukazuje, ze z hledis­
ka skladebnich vztahu neni mezi vetami vedlejsfmi v souveti a vetnymi
cleny ve vete jednoduche zadny podstatny rozdil.
Carka v souvetl
vety uvnitr souveti oddelujeme na obou stranach carkou, s vyjimkou
pffpadu, kdy jsou ve vztahu souradnem slucovacim a jsou spojeny spoj­
kami a, i, ani, popr. spojkou nebo; napr. RozesUjsme se po lese, nasbfrali
101
dfevo a rozdllali jsme oheii. 0 prdzdnindch pojedeme na vodu nebo se
vyprav{me nlkam do ciziny.
Po z n a rn k a: pfed spojkou nebo napiSerne carku, rna-Ii podobnou platnostjako ve dvoji­
tern spojkovern vyrazu bud' - nebo, tj. zdurazi'iuje volbu jenjedne rnoznosti: Budd se ucit, nebo
pujdes z gymndzia!
Podobne kladerne carku pi'ed a, rna-Ii vyznarn jiny nez slucovacf. Pfi vztahu dusledkovern
tento vyznarn naznacujf i vyrazy jakoproto, tak, tedyaj., napi'. V lese bylo dr-eva plno, a takjsme
byli za chvilku hotovi.
Iestlize vsak spojka uvadi do slucovacmo vztahu vety, ktere pnmo ne­
sousedi (je-Ii mezi ne vlozena veta dalSi), klademe carku pred spojku.
Napr.: Nasbfrali jsme dfevo, ktereho bylo v lese plno, a rozdllali jsme
oheii. V grafickem zmizomeni:
IVh a3Vh
~
,ktereho 2 Vv,
Nasbfrali jsme dfevo, a kdyz se setmllo, rozdllali jsme oheii.
V grafickem znazomeni
1 Vh, a
~ 3 V h
kdyz 2 Vv,
Po z n a rn k a: Stoji-Ii na konci vety fidfcl pffslovce teprve, jen, prove, zvldste apod., po
nernz misleduje spojka, kladerne carku obvykle pi'ed pnslovce, napi'. Zavoldm,jen kdyz to bude
tl"-eba.
Druhy vetnjch clenu
vetne cleny maji ve vete rUzne funkce. Podle toho rozlisujeme vetne
cleny zakladni (podmet a pnsudek), ktere spolu tvon zakladni skladebni
dvojici, a vetne cleny rozvijejici (predmet, pnslovecne urceni, pnvlas­
tek, doplnek). Podle slozitosti mohou byt vetne cleny hole, rozvite (viz
str. 95) nebo nekolikanasobne (viz str. 96). vetnymi cleny mohou byt take
vety' vedlej8i (viz str. 99). Podle toho, kterym vetnym clenem jsou, rozli­
102
sujeme vedlejsi vety podmetne, pnsudkove, predmetne, pnslovecne, pn­
vlastkove a dopliikove.
vetny clen rozvity muzeme rozlozit na zaklad (clen holy) a na daISi
clen (nebo cleny) rozvijejici; ty zpravidla pam k jinemu druhu vetnych
clenu nez zaklad. Napr. ve veteMirek dostal raketuje spojenidostal rake­
tu rozvitym pnsudkem, v nemz je zaklad, holy pnsudek dostal rozvit pred­
metem raketu. Cleny rozvijejici mohou vsak byt jeste samy rozvite, napr.
predmet novou raketu se sklada ze zakladu raketu a pnvlastku novou.
V grafickem znazomeni:
Mirek dostal

raketu
/
novou
Ve vete vedlejsi take muzeme urcovat vetne cleny, zakladni skladebni
dvojici atd. Naproti tomu clen nekolikanasobny se sklada z casti, ktere
vzdy maji stejnou skladebni funkci, napr. ve spojeni dostal raketu a kolo
jsou hole cleny raketu, kolo oba predmety rozvijejicimi clen dostal.
V grafickem znazomeni:
Mirek ============

Po z n am k a: Spojky podradici, kterymi se pfipojuji vety zavisle k i'idfcim, nejsou vetny­
mi cleny, ale vztazmi zajmena a pi'islovce ano. Napr. v souveti Radili jsme se 0 tom, kdo bude
hrdt v brance je ve vedlejsi vete predmetne podmetern zajrneno kdo Qe v 1. pade). Tzv. odka­
zovaci slova ve vete fidfcf (zde vyraz 0 tom) za samostatne vetntS cleny nepokladame.
Wtne cleny zakladnf
Podmet
Podmetemje ve vete clen v 1. pade; ptame se na nej otazkou kdo / co?
a pnsudkovym slovesem: Maminka stune. - Kdo / co stune? Maminka.
Podmet rozvity: Statecny clovek se nevzdava; nekolikanasobny: Na tabor
103
se pfihhlsili ehlapei i dfvky, vedlejsi veta podmetmi (casto byva pripojena
zajmenemkdo, eo): Kdo lze, tenkrade (srov. vyjadfeni tehoz obsahu podst.
jmenem: Lhdrkrade). Bylo mu doporuceno, aby zmenil zamestndnf(srov.
Byla mu doporucena zmena zamestndm). Je uz jiste, ze Eva nepfijde.
Podmet se vyjadfuje podstatnym jmenem, napr. Maminka stline; za­
jmenem, napr. Nikdo to nevedel. On to nevedel. Kdo to provedl?, ve vete
vedlejsi zajmenem vztaznym, napr. Co se 0 mne rfka, nevim; pndavnym
jmenem, napt. Tim se muze poranit i opatrny; infinitivem, napr. Kritizo­
vat je snadne (srov. Kritika je snadna), citoslovcem, napt. Ze vsech stran
se ozyvalo radostne hurd.
Jestlize je podmetem mluvCf (1. osoba) nebo posluchac (2. osoba), pod­
met zustava obvykle nevyjadreny (samostatnym slovem), protoze rozdil
mezi mluvcfm a posluchacem v postavenf podmetu je dostatecne vyjad­
ten mluvnickou osobou v pnsudku, napt. Veril jsem mu (tj. ja, mluvci).
Vezmi si rukaviee! (tj. ty, posluchac). Zajmenemjd, ty se podmet vyjadru­
je jen tehdy, je-li jej treba zduraznit, napt. Vy si jed'te na vodu, ale jd zusta­
nu doma. Setkame se vsak s nevyjadrenym podmetem i v 3. osobe, a to
tehdy, jestlize ho lze snadno doplnit z textove souvislosti: Ridic autobusu
jel pHlis ryehle. Zavinil (fidic) tak srdzku, popr. ze situace: Uz jedou!
(zavodnici).
Podmet se take nevyjadfuje, je-li vseobecny, tj. veta se vztahuje na
presneji nepojmenovane lidi (shoda ukazuje na podmet muzsky zivotny).
Napi'. Vlastnf jmena pfseme s velkYm p[smenem. Jak si usteles, tak si leh­
nes ("kazdY"). Zmlkla, jako kdyz utne ("nekdo"). Ten film jeste neddvali.
Pfisudek
Prisudkem je ve vete sloveso v tvaru urcitem (vyjadfuje osobu), a to
v zakladni stavebni dvojici s podmetem (vyjadtenym, nebo nevyjadI'e­
nym), napi'. Mirek lyzuje. Mil byeh zatelefonovat. Nedfvej se! Vetsinou
byva pnsudek rozvit da.lSfmi cleny, napt. (Soused) ocesal jablka. Neztra(
ty penize! Najedl jsem se doma. Za pnsudek nekolikanasobny povazuje­
me spojeni urcitych tvaru slovesnych, jen nejsou-li vice rozvite, napi'. Eva
uz odmalicka rdda sije a pikni plete, nebo maji-li rozvijejfcf cleny spo­
lecne, napr. Jirka vyplel, zryl a uhrabal pul zahrady. Jinak je chapeme
jako souradna spojenf vet, napi'. Petr vcera na kluzisti upadl a zlomil si
levou nohu.
104
Za pnsudek holy povazujeme take spojeni sloves byt, byvat, stat se,
stavat se zpravidla s podstatnym nebo pndavnym jmenem, pokud tato
slovesa nemaji zadny obsah, ale jen vyjadfuji mluvnicke vyznamy (oso­
bu, cislo, cas, zpiisob); pak ve vete jsou tzv. sponou (nazyvame je slovesa
sponova). Napr. Mirek je samotaf: Ta latka byla mokra. Nase ehata je ze
dfeva (dfevend). Marta se stane osetfovatelkou. Je-Ii prisudkem jmen­
nym pndavne jmeno, shoduje se take s podmetem v cisle a v jmennem
rode (latka - mokrd).
Po z n a m k a: Soucasti holeho pi'isudku muze byt jeste take sloveso zpusobove nebo fa­
zove, napr. Ta latka nesmf byt mokra. Ridici musejf byt dva. Karel zatal byt netrpelivy.
Pnsudek jmenny je v 1. pade, je-Ii sponou sloveso byt; jen pokud je
pnsudkem podstatne jmeno vyjadfujic1 preehodnou vlastnost nebo vznik­
ly stav, byva v 7. pade, napr. Ivan je Slovak, je naSfm vedoucfm.
Jen jmennou cast pnsudku lze vyjadfit vedlejsf vetou pnsudkovou (zpra­
vidla je pak pfipojena spojkou jako), napr. Jiiik byl, jako kdyz neslysf
(srov. jako hluchY).
o spone ajinych pnpadech, kdy za holy prisudek povazujeme vyraz viceslovny, viz str. 93.
Pnsudkem miize byt vyjimecne i citoslovee: Kanar frnk (= uletl) ok­
nem Yen.
Yetne cleny rozvijejici
Predmet
Predmetem je ve vete clen zavisly na slovese nebo pndavnem jmenu,
ktere ndi jeho pad. Vyjadfuje jev (osobu, zvire, vee apod.), ktery je slo­
vesnym dejem pnmo zasahovan nebo jehoz se dej nejak tyka. Na predmet
se ptame otazkou na jiny pad nez 1. a ndic1m clenem: CiSnfk obsluhoval
hosty. - Koho / co obsluhoval (ciSnfk)? Hosty. Moudn Iide uci nevyhybat
se pfekdzkam. Ndmaze jsem zvyklY. - Komu / cemu jsem zvykly? Nama­
ze. Ve vete miize byt predmetii nekolik, ale nejsou v stejnem pade, napr.
Listonos podal dfvce obdlku. Rozhodl se zpravu utajit pfed otcem. Pred­
met rozvity: napr. Musime setfit tepelnou energif; nekolikanasobny: Za­
sazeli jsme rajcata a saldt; vedlejsi veta predmetna (byva pfipojena rUz­
nymi spojkami, zajmeny i pnslovci): Vidim, ze se snazf byt prospesny.­
105
Koho / co vidim? (srov. vyjadreni tehoz obsahu podstatnym jmenem: Vi­
dim jeho snahu byt prospesnY). Domahejte se toho, aby vas lekar prohle­
dl. - Koho / ceho se domahejte? (srov. Domahejte se lekarske prohUdky).
Hledal, kudy by se dostal ven. - Koho / co hledal? (srov. Hledal cestu).
Predmet rozvfjejicf sloveso se nejcasteji vyjadfuje podstatnymjmenem
v 4. pade; mene casto v jinych, popr. predlozkovych padech. U pndav­
nych jmen naopak 4. pad obvykly nebyva (napr. Je podobna otd - 3. p.,
Vzala hrnec plnyvody - 2. p., Nesla hrnec naplnenyvodou -7. p.). Pred­
metem muze byt i zajmeno, napr. Pfipoj sek nam!Nebudes setomusmat?,
ve vedlejsi vete zajmeno vztazne: Na koho ukazu, ten to je; infinitiv, napf.
Ma zakazano pit studene napoje (srov. Ma zakazanu zmrzlinu).
Ptislovecne ureeni
Ptislovecnym urcenim je ve vete clen zavisly na slovese, pndavnem
jmenu nebo pnslovci. Vyjadfuje rozmanite pnivodni okolnosti a vztahy.
Forma (pad) pnslovecneho urceni neni ndiclm clenem urcena (jde 0 tzv.
primykanf). PTIslovecnych urceni je nekolik druhu, nejcastejsi jsou pn­
slovecna urceni mista, casu, zpusobu a miry, prfciny, ucelu, podminky a
pnpustky. Rozdil mezi nimi je vylucne vyznamovy. Podle nich se nizni i
otazka na ne; neni to vsak vetsinou otazka padova.
Pnslovecne urcenf se vyjadfuje zpravidla pnslovcem nebo podstatnym
jmenem v predlozkovem pade, a to casto s tzv. nevlastnfmi
vzniklymi ze spojenf predlozky a podst. jmena. U nekterych pfislovec­
nych urceni je beznejsf vyjadrenf vetou nez vetnym clenem. Vedlejsf vety
prfslovecne jsou pnpojeny spojkami nebo pnslovci.
Po z n am k a: Nekdy je ponckud obtizne odlisit ptislovecne urcenf od pi'edmetu, protoze
oboji zavisf na slovesu, nebo pi'idavnem jmenu, vedle toho i na pi'islovecne urceni se muzeme
casto ptat padovou otazkou. Ale ptislovecne urcenf odpovida pi'irozeneji otazce jine, zatimco u
pi'edmetu pi'edstavuje padova otazka jedinou moznost: spoleha na pldtele - na koho I co spole­
ha? - pi'edmet; kabat visf na vlSdku - na kom I cern II kde visf? - pnslovecne urcenL
Na rozdil od predmetu muze veta obsahovat vice pnslovecnych urceni
tehoz druhu (sel po strani podellesa - kudy?). Pri rozlisovani druhu pns!.
urceni je casto vhodne vyjadrit je vetou, protoze tak se vyznamovy rozdil
ukaze zfetelneji, napr. Chodi dvakrat tydne plavat kvuli zdravi - aby byl
zdravy.
106
Pnslovecne urceni mista
(na otazku kde? kam? odkud? kudy?);
hol6, napf. Nezastihl jsem ho doma. Nastehovali sem nabytek. Z pokoje
bylo slyset hovor. Do lod'ky tekla dirou voda; rozvit6, napf. Sestra bydli
v novem dome. Nestavte na stupne eskaldtoru tezke predmety! Deti se
vnitily z vyletu na Karlstejn. Skrz tak spinave okno neni vubec videt; ne­
kolikamisobne, napf. Yetsinu dne travil ve skole nebo na hristi. Nevite,
odkud a kam ty lodi pluji? Traf zavodu povede po poln(ch cestdch a le­
sem; vedlejsi veta pnslovecna mistni (byva pfipojena pnslovcemkde, kam
apod.), napr. Kam Jirka pfisel, tam byla legrace. Kazdy se rad vracel tam,
kde stravil sve detstvi. Cestovatel pfivazel do sbirky pi'edmety, odkud to
jen bylo motne. Jitka sla, kudy ji nohy nesly.
PI'fsiovecn6 urcenf casu
(na otazku kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak casto? najak dlouho?
atd.);
hole, napf. Vcera jsme sli pozde spat. Pan Novotny tu bydli uz od led­
na. Petr se dosud nevratil. Cvicte denne!; rozvite, napf. Za vlddy posled­
nich Premyslovcu doslo k velik6mu rozkvetu mest. Zabyvam se tou mys­
lenkou od zacatku skoln(ho roku. Gtec pracoval celou noc; nekolikana­
sobn6, napf. Zuby si cistime rano, vecer a po kaidem j(dle; vedlejsf veta
pnslovecna casova (byva pfipojena spojkami kdyi, ai, jakmile, zatimco
nebo pnslovci kdy,odkud atd.), napf. At pfijde jaro, bude na Vysocine
zase krasne. Muzes pfijit, kdykoli se ti to bude hodit.
Pnslovecne urcenf zpusobu a miry
a) zpusobu (na otazku jak? jakym zpusobem?);
hole, napf. Ctete nahlas! Rad bych vedel,jak se Pavel zachova. Evropa
prozila jiz pul stoleti v miru. Vratil se z pnizdnin opaleny jako indian;
rozvite, napr. Zhostil se sv6ho tikolu velmi uspesne. Postupujte podle na­
vodu na obalu; nekolikanasobne, napf. Snazit se mluvit jasne a presved­
cive. Eva se obl6ka ndpadne, ale s vkusem; vedlejsf veta zpusobova (je
casto pI'ipojena spojkou te,jako, nebo pffslovcemjak), napi'. Chovalijste
se tak, ie to vzbudilo obecnou nelibost. Udelam to, jak mi radis;
b) mfry (na otazku kolik? /popi'. 0 kolik? apod./, jak mnoho?, jakou
merou?);
107
hole, napr. Nemel bys toUk jist! Je trochu knitkozraky. Udelal jsi to
velmi peclive. Stal po pds ve vode; rozvite, napr. Ta kniha stoji ctyficet
korun. Jeho obrazy se prodavaji za velki penize; nekolikanasobne, napr.
Eva je 0 dva nebo tfi mesice starsi nez Irena; vedlejsi veta merova (casto
jsou ve vete ffdici nebo zavisle vyrazy jako toUk - koUk, vic nez apod.),
napi'. Jezte jen tolik, abyste zahnali hlad. Vydelava vic, nez kolik spotfe­
buje. eim vic jazykil umis, tim lip pro tebe.
Pffslovecne urceni pfiCiny
(na otazku proc? z jakeho duvodu? z jake pficiny?);
hole, napr. Nechtel se podruhe ozenitkvilli derem (srov. vyjadreni tehoz
obsahu vedlejsi vetou: protoze mel deti). Nevim, prot to udelal; rozvite,
napr. Mel ruce od teiki prdce samy mozol. Nas zavodnik vzdal pro poru­
chu pfevodovky. Na pfdnf divdku opakujeme inscenaci ve stredu; nekoli­
kanasobne, napf. Byla by se asi utrapila hofem a samotou. Vinou tepla
nebo vlhkosti by se deska mohla zkroutit; vedlejsi veta pficinna (je zpra­
vidla pfipojena spojkou protoie, ponevadZ), napr. Pfisel jsem na zkousku
pozde, protoie vlak mel zpoiden{ (... pozde proto, ze vlak mel zpozdeni).
Vsechno se posuzovalo jinak, ponevadi byla vdlka.
Pilslovecne urceni ucelu
(na otazku proc? za jakym ucelem?);
hole: Udelej mi to pro radost! Sli jsme do lesa na houby (srov. vyjadre­
ni stejneho obsahu vetami vedlejsimi: abych mel radost, abychom sbiraH
houby). Prodejna je uzavrena za ucelem opravy; rozvite: Radfm ti to
v zdjmu tviho zdravf. Nater dobre chrani zelezo proti povetrnostn{m vli­
vilm; nekolikanasobne: Studenti tam pracujf za byt a stravu. Odesla domu
uklidit a uvafit; vedlejsf veta ucelova (pfipojuje se spojkou aby, ve vetach
rozkazovacich take at), napr. Odjel do hor, aby se zotavil. Jste tu proto,
abyste neco delali. Dej pozor, at neuklouznes!
Po z n a m k a: lestlize je pnsloveene ureeni vyjadfeno nevetne, tj. bez slovesa, nerozpo­
zname nekdy, zda jde 0 pnCinu, nebo ueel: Odjel na hory kvuli zdravf muze znamenat "protoze
mel spatne zdravi", nebo "aby si zlepsil zdrav(" apod.
108
Ptislovecne urceni podminky
(na otazku za jake podminky?);
hole: Bez razltka je recept neplatny (srov. stejny obsah vyjadreny ved­
lejsi vetou: jestlize na receptu neni razitko... ). Vprfpade nevolnosti vyhle­
dejte ihned lekare (= pri nevolnosti); rozvite: S tvymi schopnostmi bych
dokazal vic. Ph pretlzenl vozidla by snadno mohlo dojit k vaznemu po­
skozeni hnaclho agregatu; nekolikamisobne, napr. V prlpade nehody nebo
pozdru volejte linku 317; vedlejsi veta podminkova (pnpojuje se zpravi­
dla spojkami jestlize, -li, kdyby), napr. lestlize nasi zVltezl, postupuji do
finale. Budes-li mit cestu do Prahy, pak tu vystavu nevynechej! Kdybych
mel tolik penez, jel bych radeji do Pafize nez k mori.
Po z n a m k a: Ma-li veta vedlejsi podminkova stejny podmet s vetou fidici, je casto moz­
no nahradit ji vyrazem, jehoz zakladem je infinitiv, napf. M(t toUk penez, jel bych radeji do
Pafize. - Nektere vety podminkove lze povazovat i za vety casove (Kdyz budd m(t cestu do
Prahy ... ).
Pnslovecne urceni pnpustky
Otazka "i (ani) v kterem pripade?" je pouzitelna, ale nepnrozena; nej­
castejsi forma, vedlejsi veta pnpustkova, vyjadfuje dej, ktery nema pred­
pokladany dusledek (vyjadreni Clenem, tj. nevetne, urcime nejsnaze tak,
ze je prevedeme na vetu vedlejsi):
hole: Pracovali i za deste (i kdyz prselo); Dokoncil sve pokusy navzdo­
ry nemoci (ackoli byl nemocen); rozvite: Pres odpor rodicu se Jana roz­
hodla jit na skolu; nekolikanasobne: Chteji tu vybudovat parkoviste i za
cenu znicenl sadu a zneCistenl okolf vyfukovymi plyny; vedlejsi veta pn­
pustkova (pripojuje se zejmena spojkami ac, ackoli, i kdyz, i kdyby, pres­
toze, trebaze), napr. Ackoli bylo pri vyrobe pouzito ndrocnejsl technologie,
cena vYrobku se nezvysila. I kdyby pri zkousce neuspel, zasluhuje pochvalu
za vynalozene usili. Vydali jsme se na cestu, prestoze huste snezi/o.
Privlastek
Ptivlastkem je ve vete kazdy vetny clen, ktery zavisi na podstatnem
jmenu. Pritom neni rozhodujiei, jakym vetnym clenem toto ndiei podstat­
ne jmeno je. Z hlediska formalnlho i vyznamoveho muzeme rozlisit rUzne
druhy pnvlastku, proto se zavislost pnvlastku vyjadfuje v nekterych pn­
109
padech shodou, v jinych nzenosti, nekdy zustava nevyjadfena (jde 0 pn­
mykanf). Z tychz duvodu neni mozno pnvlastekjednoznacne urcit pomo­
cl otazky. Po strance vyznamove je pnvlastkem ndicl podst. jmeno blize
urceno (viz dale 0 pnvlastku tesnem a volnem).
Pnvlastek rnuze byt holy, napf. peknd taska, rozvity, napf. taska plnd
knfiek, nebo nekolikanasobny, napf. peknd, ale teikd taska. Muze byt vy­
jadfen take vetou privlastkovou (je casto pfipojena vztaznyrn zajrne­
nem ktery, jeni, jakj), ale je-li fi'dicim podstatnym jmenern jmeno s ab­
straktnejsirn vyznanlern, objevuji se i pfipojeni rUznyrni pnslovci nebo
spojkarni, napf. To je ten spoluzak, °kterem jsme mluvili. Radi se vradrne
do mist, kde jsme proiili sve detstvf. Dostal jsern zpravu, ze jsem pfijat ke
studiu.
Pnvlastek shodny a neshodny
Ptivlastek shodny pfejirna od fi'diciho podstatneho jrnena pad, cislo a
jrnenny rod. Vyjadfuje se nejcasteji pfidavnyrn jrnenem, popr. zajmenem
nebo Clslovkou, pokud se jako pndavne jrneno sklolluji, napf. Mlady le­
kaf (1. p. muzo jedn. c.) osetfil mou matku (4. p. zen. jedn. c.). Podobne:
svedomitd zakyne, Nerudovy povidky, takove nestestl, druhy den.
Za shodny pnvlastek povazujeme take vlastnf jmeno ve spojeni jako pre­
zidentMasaryk, mestoPraha, fekaLabe (sklolluje se s ndidm podstatnyrn
jrnenem a pnsudek rna shodu podle jmena ndfcfho: prezidenta Masaryka,
rnesta Prahy, mesto Praha se probudilo, feka Labe se rOlvodnila).
Po z n a mk a: Ve spojenich jako Mirek Hloch, profesor Bafek nenf mozno jednoznacne
rozhodnout, jaky je smer urcovanf, proto se povazujf za jediny, tzv. stejnorody vetny clen a dale
se nerozebfrajf.
V nekterych skladebnich dvojicich s pnvlastkern shodnyrn neni shoda
v 1. pade, jen v padech jinych: necemu zajfmavemu (ale neeD zajfmave­
ho), mnoha, deseti lidem (ale mnoho, deset lidt')o
ptivlastek neshodny zustava v stejne podobe bez zfetele na pad ndid­
ho podstatneho jrnena. Napf. ve skladebni dvojici mistr republiky je pff­
vlastek republiky vzdy v 2. pade, ve dvojici vrh koulf je pnvlastek koulf
vzdy v 7. pade: Byl mistrern (7. p.) republiky (2. p.) ve vrhu (6. p.) kouU
(7. p.). Neshodnym pnvlastkem je nejcasteji podst. jmeno v 2. pade, napf.
110
zahon nlH, hukot stroju, vychova detf, nebo v jinych padech, hlavne pi'ed­
lozkovych, napi'. sluzba zdkaznfkum, vzpominka na prdzdniny, tumaj
v kosfkove, nebo je jim slovo nesklonne, napr. cesta zpdtky, schopnost
soustfedit se. .
Po Z n a m k a: Zvlastni druh pi'ivlastku neshodneho predstavuje pojmenovani vyjadrene
v 1. pade: na hore Rip, v povidce Diva Bam, v hotelu Zvon.
Pnvlastek shodny stoji obvykle pi'ed i'idiclm podstatnym jmenem, ne­
shodny za nim; jen je-li shodny pnvlastek rozvity, stava casto az za pod­
statnym jmenem, napi'. taska plnd knfzek.
NekoIik pnvlastku u podstatneho jmena
Je-Ii podst. jmeno rozvfjeno nekolika povlastky, muze jit 0
a) ptivlastek nekolikanasobny, tj. 0 nekoIik pnvlastku souradnych,
napr. peknd, ale tezkd taska, jizda po silnici i v terenu; graficky:
______ taska
. . . . . . - ~ - - ' A ......__......
(privlastky mohou byt dale rozvite, napi'. peknd, ale velmi tezkd taska):
b) ptivlastky nesoufadne rUzneho druhu, napr. otcuv pntel ze studif;
graficky:
_______ pntel ________
otcuv ze studii
(s rozvitym pnvlastkem napr. otcuv potel ze studif na prumyslovce);
c) ptivlastek postupne rozvijejici; skhida se ze dvou (nebo vice) ne­
souradnych pnvlastku shodnych, pficemz v poradi prvni z nich rozviji a
blize urcuje spojeni podst. jmena s druhym pnvlastkem (popr. s dalSimi
pnvlastky) jako celek. Napr. prvnf Smetanova opera, novy vlneny zimnf
kabat (tedy jde 0 Smetanovu operu, kteraje v poi'adi prvni; vlneny zimni
kabat, ktery je novy). V grafickem znazoTIleni:
111
opera kabat
~ ~
Smetanova zimni
~
prvnl l
~ '
v neny
~
novy
Ie tfeba odlisovat pfivlastek postupne rozvijejici od pfivlastku neko­
likamisobneho (mezi cleny nekolikamisobneho pfivlastku muzeme vlo­
zit spojku soufadici, napf. mily, skromny clovek ---) mily a skromny
clovek).
Cleny pnvlastku postupne rozvijejicmo neoddelujeme carkou.
Po z n am k a: V postupne rozvijejicim pi'ivlastku muze byt nektery clen take nekolikana­
sobny, napi'. takovyto bystry a uspesny stfedoskolsky student. - V nekterych pi'ipadech muzeme
viceclenny pfivlastek chapat jako nekolikamisobny i jako postupne rozvijejicl, napt. stary,
(a proto) dfeveny dum - stary dfeveny dum.
Pffvlastek tesny a volny
Pnvlastek blize urcuje fidici podstatne jmeno dvojim zpusobem:
a) 0 me z u j e v y z n am0 v y r 0 z s a h ndicmo podstatneho jme­
na, zpfesnuje pojmenovanf, napi'. schopny clovek, zimnikabat, mallf kra­
jindf (na rozdfl od cloveka neschopneho, od letnmo kabatu, mallfe malu­
jfciho portrety);
b) pfidava jen nejake b liz s ivy s vet len i, ale rozsah ndiciho podst.
jmena neomezuje, napi'. stovezatd Praha, strelec rozhodujicf branky No­
vak; vlastnim jmenem Praha, Novdk je (aspon v dane souvislosti) jeho
nositel jednoznacne urcen a daISi zptesneni neni mozne.
Rozdfl mezi pnvlastky ornezujfcimi a vysvetlujicfmi je zavazny z hle­
diska zvukoveho a pravopisneho, stojf-li za svym ndfcirn podstatnymjme­
nem a jsou-li rozvity;
a) pnvlastek ornezujfci je tesny, protoze se vyslovuje bez pfestavek a
neoddeluje se carkami, napi'. Potfebujeme cloveka schopneho vest letn{
tabor (tesny pnvlastek ne1ze vynechat bez zmeny smyslu: porrebujeme
jen takoveho cloveka, ktery rna uvedenou vlastnost). To je film vhodny i
pro nejmenSi deti;
b) pnvlastek vysvetlujfci je volny, protoze se oddeluje z obou stran
112
prestavkami, v pismu carkami, napr. Dobu tuhnuti nasrriku lze zkratit ka­
talyzatorem, urychlujicim chemickou reakci (volny pnvlastek lze vyne­
chat; kaidy katalyzator urychluje chemickou reakci). Ridicim podstat­
nymjmenemu pnvlastku volneho jsou casto vlastni jmena, napr. Na chodbe
jsem uvidel Jirku, zvidavi prohlf:ejiciho vystaveny model, nebo podstat­
ne jmena s ukazovacim zajmenem, napr. Tento film, vhodny i pro nejmen­
Si diti, yam muzeme doporucit.
Volnym pnvlastkem byva i rozvite podstatne jmeno: T. G. Masaryk,
prvni prezident naSi republiky; Novak, stfelec rozhodujici branky. Tako­
vyto pnvlastek se nazyva pristavek.
Doplnek
Doplnkem je ve vete clen, ktery zavisi na slovesu (to je obvykle
v pnsudku) a zaroven se vyznamove vztahuje k podstatnemu jmenu (to je
obvykle v podmetu nebo predmetu); s nim se pak casto shoduje. Doplnek
vyjadfuje vlastnost, kterou rna jev oznaceny podstatnym jmenem za deje;
proto se casto muzeme na doplnek zeptat otazkou jaky?, ale pak vzdy take
ve spojeni se slovesem; tim se lisi od privlastku. Napr. Dum se zdal opus­
tiny. - Jaky se dum zdal? Opusteny (srov. otazku na privlastek: U lesa staI
opusteny dum. - JakY dum?). Graficky:
dum se zdaI
- - - - - - ~
opusteny
Doplnek byva vyjadren shodnym pndavnym jmenem, v spisovnych
promluvach nekdy ve jmennem tvaru, napr. Dvere zustaly nenatfeny /
nenatfene; doplnek nekolikanasobny: Deti se vratily z vyletu unavene,
ale s(astne; rozvity; Mirek velmi rdd hraje hokej. Ruku mel osklivi odfe­
nou. Doplnek se vyjadruje take jmenem podstatnym, napr. Mluvil 0 Pet­
rovijako 0 svem pf{teli, casto v 7. pade, napr. Udelali kozla zahradnikem,
nebo v pade predlozkovem, napr. Povazuji ho za schopneho pracovnika,
infinitivem, napr. Videl jsem Janu vychdzet z domu, prechodnikem, napr.
Znajice porreby rostliny muzeme ridit jeji rust, vedlejsi vetou doplllkovou
Ue nejcasteji pfipojena vztaznym pnslovcemjak), napr. Videl jsem Janu,
jak vychdzi z domu.
113
Po z n am k a: 1. Doplnek rozviji jen slovesa plnovyznamova, tedy nikoli sponova, napr.
Zvolili ho starostou (doplnek). Je (stal se) starostou (pffsudek jmennY).
2. Slovo rad je pridavne jmeno, ktere je ve vete vZdy dopliikem, napr. Udelal jsem to rad.
Pfinla a nepfima fee
Prima fee vznika tak, ze autor promluvy doslovne reprodukuje vetu
(nebo i vice vet) a toto vyjado tzv. vetou uvozovaci. Mezi vetou uvozova­
cf a pomou reef nenf skladebnf vztah.
Uvozovaci veta obvykle obsahuje sloveso (popr. j i m ~ slovo) s vyzna­
mem mluvenf. Miize byt umfstena pred pomou ree, uprosrred nl, nebo za
nf. Jestlize predchazf, konef v pfsmu zpravidla dvojteekou, jinak je odde­
lena earkami, popr. uzavrena teekou. Poma ree byva v uvozovkach. Napf.
Kdyi jsme se rozchdzeli, Pavel ndhle fekl: "Vi se asi neuvidfme. " - Vlicf
beiely dhi volajfce: "Voda strhla most!" - "Ai pfijedes na rozcestf,"
radila stafenka, "dej se napravo." - "Nepujdes s ndmi?" ptala se Eva.
"Dnes urCite pfseme diktdt, " napadlo me.
Nepfima fee je take reprodukci jine promluvy, ale je do vety zapojena
jako vedlejsf veta predmetna, napf. Pavel fekl, ie se ui asi neuvidfme.
Stafenka mu poradila, aby se dal na rozcestf napravo, nebo podmetna,
napr. Bylo domluveno, kdy se sejdeme. Rozvfjf-li podstatne jmeno, jde
vsak 0 vetu vedlejsi pnvlastkovou, napr. Na dveffch byl zfeteilly ndpis,
aby dovnitf nikdo nevstupoval s otevfenym ohnem.
Odchylky od pravidelne vetne stavby
Cleny nezapojene do skladebnich vztahu
Tyto eleny oddelujeme v feci prestavkami, v pfsmu vetsinou earkami
nebo pomlekami. Jsou to zvlaste:
a) samostatoy vetoy cleo; stojf pro zdiiraznenf pred vetou, nebo za nf;
uvnitr vety je na jeho mfste zajmeno, popr. poslovce, ktere na nej odkazu­
je. Napr. Petr, ten rna stestf! Mirek, to je lyzar! Na hordch, tam se cftil
nejlepe. Sedet a snft, to bylo vsechno, co dovedla. Vzdyi jsem ho varoval,
toho ztfestence. Vsechno ho tahla tam, do rodneho kraje.
114
b) osloveni (5. pad), napr. Karle, nezapomen mi vzit plavky! Mel jsi,
clovece, stestf.
c) citoslovce, napr. Ach, to byla legrace! Hele, nemas nic uzitecnejsmo
na praci?
Po Z n am k a: Citoslovce vsak muze byt uzito take v platnosti ptisudku; pak se carkou
neoddeluje, napt'o Sotvajsem si lehl, jezevcik zas hup ke mne do postele.
d) vsuvka; nejcasteji rna povahu poznamky k obsahu vety, po strance
formalni je vetou nebo jen slovnim spojenim, popr. jedinym slovem, napr.
Seslo se nas, abych nelhal, nejmene osm. lTlohy pfSe - uz asi jiny nebude
- az vecer.
Ustalene vsuvky, hlavne kratsi, se vsak zvukove ani interpunkcne ne­
oddeluji, napr. Vratlm se doufdm kolem pate. Mam to tu tak fikajic z prvni
ruky. V noci bude zdd se mrznout.
e) osamostatneny vetny clen; je vysunut za vetu jako samostatna vy­
poved' (je dodatecne pripojen). Na rozdfl od samostatneho vetneho clenu
se na nej ve vete neodkazuje. Napr. Napisu ti. Co nejdfiv. - Nebylo slyset
nic. Ani hudbu.
\'ety netiplne (elipticke)
Vznikaji tak, ze se nevyjadff nektery clen, jejz si ze souvislosti snadno
doplnime. Takove vynechani se nazyva elipsa. Napr. Jen jezte, jd uz ne­
mohu (jist). Hledal po kapsach, ale kUcek nikde (nebyl). Zpravidla uziva­
me neuplnych vet jako odpovedi na otazky doplllovacf, napr. Kdes byla
vcera? V divadle (jsem byla). Jak to dopadlo? Spatne. Cemu se smejete?
Pepikovi. Cos to n'kal? Ze si s tim nevim rady.
Poradek slov (slovosled)
Pohidek slov ve vete neni zcela libovolny, ale je ovlivnen ciniteli tro­
jmo druhu:
1. Cleneni na v y c hod i s k 0 a j a d r 0 s del e n i
Promluva se sklada z vet, ktere navazuji na vety predchazejicf nebo na
situaci, 0 ktere mluvime. vetu tedy muzeme rozdelit na dye casti: na vy­
chodisko sdeleni, ktere navazani umoznuje, a proto vyjadfuje neco, co je
115
ze souvislosti nebo situace zname, a na jadro sdeleni, novou infonnaci,
kterou veta primisi. Toto cleneni nejvice ovlivnuje poradek slov ve vete:
v klidne pronasene vete je na zacatku vychodisko, jadro je na konci. Napr.
v souvislosti Petr jezd{ autem teprve dva mes{ce. Mel by ffdit Michal je
v druhe vete slovesny tvar mel by ffdit vychodiskem, protoze vyplyva
z vety predchozi, kde se mluvi 0 jizde autem, zatimco podmet Michal je
jadrem.
V mluvenem projevu muze vsak byt sei'azeni opacne, pokud je na jadru
zvukovy duraz, napr. Petr jezd{ autem teprve dva mes{ce. Michal by mel
ffdit! veta tim dostane raz nalehavosti, vzruseni apod.
2. C i nit e 1e m1u v n i c k e (viz str. 111 0 postaveni pfivlastku)
3.Cinitele rytmicke
Nektera slova nepnzvucna se kladou tesne za prvni pnzvucny clen ve
vete, popr. ve vetnem useku, nebo za nej, i kdyz k nemu vyznamem nepa­
tn. Jsou to:
a) p r i k 10 n k y (kratsi tvary zajmen mi, ti, te, mu, ho, se; tvary slove­
sa byt v slozenych tvarech slovesnych), napr. Karel mi teprve vcera vecer
vzkazal, kde se bude ten zapas brat;
b) pi' e d k 10 n k y (zejmena spojky a, az, ze), napi'. Zacal se ucit, az
kdyz znal presne datum zkousky.
Po z n a m k a: Viz tez v casti 0 zvukove strance jazyka str. 126.
Tvorenf vet
V nauce 0 skladbe muzeme nejen rozebirat vety, ale take si vsfmat toho,
jak se vety vytvareji z jednodussich stavebnich casti.
vety tvonme, abychom jimi nekomu neco sdelili 0 lidech, zvffatech a
vecech (zeptali se na ne nekoho, pi'ikazali mu, aby s nimi neco udelal).
Vsechny tyto jevy dovedeme pojmenovat, ale pouhe pojmenovani neni
jeste opravdovym sdelenim: kdyz mluvime, vyjadfujeme predevsim, jake
jsou mezi temito jevy vztahy.
Jazykovym prostredkem, ktery nam vyjadfeni vztahu umoznuje, je slo­
veso. Proto take jednim z hlavnich znaku vet je to, ze obsahuji pnsudek,
popr. zaklad slovesne vety jednoclenne.
To, jakou fonnu bude veta mit, zavisi na valenci slovesa. Valence je
116
schopnost slovesa vazat na sebe urcity pocet clenii s urcirym vyznamem a
urcitou formou.
Podle poctu clenii rozlisujeme sloveso jedno-, dvou- a trojvalencnf.
Podle v y z n am u rozlisujeme predevsfm slovesa dejova a sta­
vova.
1. Slovesa dejov3 jsou ta, u nichz miizeme urcit, zda dej probfha prave
nyni, nebo obvykle (srov. Jirka hraje na klavir - podle souvislosti pozna­
me, zda hraje nyni, nebo zdaje to jeho zaliba; ale Jirkaje dobry klavfrista
- nyni i stale); ta jsou
a) akcni, vyjadfujf lidskou cinnost a ptame se na ne Co dela?:
jednovalencnf, s cinitelem, napr. Jirka si hvfzdd. Evicka se umyla;
dvouvalencnfmi, s cinitelem a dIem (vysledkem) deje nebo s jeho ad­
resatem, napr. Jirka opravuje kolo. Evicka nakreslila lod'. Irena veff pff­
telkynim;
trojvalencni, s cinitelem, dIem (vysledkem) a adresatem deje, napr.
Jirka poslal Irene dopis. Irena vysvetlila spoluzacce ukol;
b) neakcni, ptame se na ne Co se mu stalo? Co se s nim deje?:
jednovalencni, s.nositelenl deje, napr. Jirka uklouzl. Evicka stune;
dvouvalencni, s nositelem a cilem deje, napr. Evicka upustila vazu.
Jirkovi se Ubf hudba.
2. Slovesa stavov3 jsou ta, u nichz nerozlisime, zda dej probfha nyni,
nebo obvykle:
jednovalencnf, s nositelem vlastnosti, napr. Jirka je poctivy. Irena zu­
stala mou kamaradkou;
dvouvalencni, s vlastnfkem a vlastnenou ved, napr. Jirka md kolo.
Po Z n am k a: Slovesa ve vetach jako Pdf. MraCf se jsou nevalencni.
Z hlediska for m y miizeme rozlisit slovesa podle riiznych vlastnosti,
napr. na slovesa s podmetem - bez podmetu (Vznikl spor. - Doslo ke spo­
ru), s valencnimi podstatnymi jmeny - s valencnimi cleny patffcfmi jinym
slovnim druhiim (Pavel nepozdravil ucitelku. - Pavel se nechoval zdvon­
Ie), s predmetem v 4. pade - v jinem pade (Irena pfiucuje spoluzacku. ­
Irena pomdhd spoluzacce), na slovesa, u nichz miizeme valencni clen vy­
nechat (cleny m 0 z n e), a na takova, u kterych to mozne neni (cleny
nut n e ) (Pavel nepozdravil - Pavel se nechoval) atd.
Valenci miizeme obecne vyjadrit jako schema s misty pro vetne cleny,
v grafickem znazomeni napr. takto (pro sloveso vysvetlit):
117
vysvetlf
cinitel ---------adresat I ----------eil
1. pad 3. pad 4. pad
Jednotliva mfsta muzeme pak obsadit cleny holymi, napt. Irena vysvet­
lila spoluzacce ulohu, rozvitymi nebo nekolikanasobnymi, napt. Irena vy­
svetlila spoluzacce z vedlejsf tffdy ulohu i ldtku z minuleho rydne. Do
kaZdeho mfsta muzeme dosadit take vetu, takze vznikne sou vet f pod­
tad n e: Irena vysvetlila spoluzacce, jak se vypocftd obsah vdlce. Kdo
byl ve skole, vysvetf( tern, kteff schdzeli, ulohu atp.
Po z n am k a: Proto je pfi rozboru vetnem vyhodne ureit nejdnve, co je pnsudkem (tedy
najit slovesny tvar urCity), obecne si stanovit jeho valenci a pak teprve zjiSiovat, eim jsou
v dane vete jednotliva valeneni mista obsazena.
Valencf slovesneho pffsudku (nebo zakladu vety jednoclenne) je dan
vzorec (zakladova struktura) vety. Tento vzoree pak doplilujeme dalSf­
mi Neny, zejmena pffslovecnymi urcenfmi, napr. Irena vcera (casu) sro­
zumitelne (zpusobu) vysvetlila spoluzacee l1lohu, aby se mohla pfihldsit
ke zkousce (ucelu). Moznosti takoveho doplllovanf nejsou neomezene,
zejmena pffslovecnym urcenfm l1celu nemuze byt doplnen vzoree se slo­
vesem neakcnim.
Formu valencnieh clenu udavame pro tvary slovesne v zpusobu ozna­
movacfm a rodu cinnem. Jestlize se tvar slovesa zmeni, mfva to za nasle­
dek zmenu formalnf stranky clenu, nikoli vsak stranky vyznamove. Napr.
Irena vysvetlila spoluzacee ulohu (cinitel v 1. pade, ell v 4. pade) ~ Ulo­
ha byla spoluzacee vysvltlena Irenou (cinitel v 7. pade, ell v 1. pade) ~
Ireno, vysvetli spoluzacee ulohu! (cinitel v 5. pade, ell v 4. pade). Zmeny
se tykaji jen clenu valencnfeh, nikoli ostatnich.
• Po z n a m k a: Podmet v posledni vete neni pnmo vyjadi'en, rozumi se z tvaru slovesa: ty.
Sou vet i sou r a d n e vznika spojenfm nekolika vetnyeh vzoreu
soutadnym vztahem, napr. Irena vysvetlila spoluzacce ulohu, dokonce jf
pomohla ukol napsat.
Valence pffsudku urcuje formu vety v obeene podobe. Poradi jednotli­
vyeh vetnyeh clenu se pak upravuje predevsfm podle pozadavku slovo­
slednyeh (viz str. 115). Z hlediska obeene podoby vety (jejf vnitfui stav­
118
by) neni rozdil mezi vetamiIrena vysvltlila spoluzacce ulohu, Ulohu spo­
luzacce Irena vysvetlila atd.
Valence nem jen vlastnosti sloves, ale take jinych slovnich druhu, hlavne
pndavnych jmen, napr. verny + 3. pad, zvedavy na + 4. pad. Valenci maji i
cetna podstatna jmena, avsak jde prevaine 0 jmena odvozena od sloves. Pn
tom zustava slovesna valence bud' nezmenena, napr. radovat se z uspechu
~ radost z uspechu, obchodovat s laluldkami ~ obchod s lahudkami, nebo
se meni, napr. duve,vvat kamarddum ~ duvera v kamarddy. Pravidelne se
meni predmet ve 4. pade u sloves ve 2. pad u podstatneho jmena: opravovat
auto ~ oprava auta, ztratit kUce ~ ztrdta kllcu.
Stavba textu
Textem nazyvame spojeni vice vypovedi, tj. vet nebo souveti, v jeden
vyssi celek. Vnitfui soudrznost textu je vytvarena jednak obsahovou sou­
vislosti mezi vetami (text jako celek je ,,0 necem"), ale take nekterymi
mluvnickymi prostredky. Jsou to hlavne prostredky navazovaci a odkazo­
vaci, elipsy a tematicke posloupnosti.
Navazovaci prostfedky
Vyjadfuji vyznamovy pomer mezi vetami a souvetimi v textu. Za tex­
tovy utvar muzeme povazovat i souveti souradna, protoze se od posloup­
nosti samostatnych vet v textu mluvnicky nijak podstatne nelisI. Zalezi
jen na tom, jakymi prostredky jsou vety navzajem oddeleny: napr. v psa­
nem textu je muzeme oddelit bud' carkami, nebo teckami, a pak jde
o souveti, nebo 0 text. Ze jde 0 souveti, vyjadfuje nekdy jen spojka a.
Napr.: Klicpera se narodil v roce 1792.11 Jeho otec byl nezdmozny krejcf.
II A ten si pfal, I aby se jeho synum dobfe vedlo.11 Nemohl si vsak dovolit
vetS{pfepych nez nejstarsfho Frantiska na studifch./I A tak mladsf Vaclav
musel zustat u otcova femesla. II Ale brzy je vymenil za feznictvf.
V ukazce oznacuje II mista, ktera by mohla byt take hranicemi vet
v souveti souradnem. (Naproti tomu znacka I oddeluje vetu vedlejsi od
vety hlavni a jako samostatna vypoved' v textu stat nemuze.)
Jako navazovaci prostredky funguji jednak nektere spojky souradici
(i, ani, dokonce, ale, jenze, proto, tedy, a tak aj.), jednak nektere daISi
vyrazy, napr.jinakj lipe feceno, zdroveii, zkrdtka aj. (Viz tez str. 144.)
119
Odkazovaci prostredky a elipsa
Odkazovacfmi prostiedky jsou hlavne zajmena a zajmenna piislovce,
ktera zastupuji plnovyznamova slova znama z piedchazejicfch vet. Tak
odkazuji pies hranice vet a vyjadfujijejich souvislost, napi.jeho otec mis­
to Klicperuv otec, vymenil je misto vymenil femeslo, ten si pial mfsto
otec si pial aj.
Podobnou funkci maji elipsa a nevyjadieny podmet, na jejichz misto si
umime doplnit vyrazy z piedchazejicfch vet, napi. nejstars{ho Frantiska
misto nejstars{ho syna Frantiska, nemohl si dovolit mfsto Klicperuv otec
si nemohl dovolit atd.
Kdybychom misto odkazovacfch vyrazu uzivali vzdy plnovyznamo­
vych slov, byl by text casto nepnrozeny a stylisticky neobratny.
Tematicka navaznost vet
Vnitfui souddnost textu je take zajiSiovana tim, ze vychodiskem sde­
leni ve vete (viz str. 115) je to, co zname z vet piedchazejicfch. Retezce,
ktere takto vznikaji, se nazyvaji tematicke posloupnosti.
Text muze byt uspoiadan v zasade dvojim zpusobem:
a) vychodiskem sdeleni je stale totez (maji stejne tema). Napi.: Mirek
dostal k Vdnocum novou raketu. Venuje hodne casu sportu. Je dobrym
lyzafem, v lete hraje tenis, kdykoli md volnou chvai. Je to pro Mirka snad­
ne, protoze jeho otec je sprdvcem kurtu.
PrUbezne je vychodiskem v teto posloupnosti "Mirek" (i kdyz se jeho
pojmenovani neopakuje);
b) vychodiskem sdeleni je to, co bylo v piedchazejicf vete jeho jadrem.
Napi.: Mirek dostal k Vdnocum novou raketu. Tato raketa se svou vahou a
napet{m strun jiz podobd rakete zdvodn{ho hrdce. e{m vetS{je vsak vdha
rakety a napetf strun, t{m vets{je take jednostranne zatlzen{ pdtefe hrdce
a nebezpec{ zdravotn{ch" pot{Zl.
Posloupnost je tu nasledujicf: "nova raketa" - "podoba s raketami za­
vodnich hracu" - "zdravotni potIze".
V textu obvykle nebyva zachovan jeden z techto postupu dusledne
v celem jeho pDibehu. Tak v ukazce v textu b) by mohla nasledovat veta
Proto Mirkovi rodice chtej{, aby se venoval takejinemu sportu, coz odpo­
vida postupu a).
120
VI. ZVUKovA STRANKA JAZYKA
Fonetika
Abychom dobre poznali kterykoli jazyk (i nelS jazyk matersky), je za­
potrebf zfskat prehled 0 jeho zvukove stavbe. Tou se zabyva cast jazyko­
vedy zvana fonetika. Zkouma, jak se tvon hlasky, jak je slysfme a jak se
rUzne obmenujf ve spojenf s hlaskami jinymi (napr. n znf jinak ve slovech
tenlry, maminka nez ve slovech nosit, ndklad). Dale zjisiuje a popisuje
zvukovou stranku slabiky, vetnych usekil, vet, jakou l.Hohu rna delka hIa­
sek, pnzvuk, vetna melodie, mluvni tempo.
Vsechny rozdily zjistene v reci nejsou ovsem pro dorozumenf stejne
zavazne. Tak naprfklad si dobre rozumf mluvcf z Cech, vyslovujfcf hlasku
e tak, ze se trochu bHzf hlasce a, s mluvcfm z Moravy, ktery e vyslovuje
tak, ze se bHzi hlasce i. Ale vyslovf-li napr. cizinec mfsto [beru] slovo
[peru], tezko asi hned pochopfme, co nam chtel sdelit.
Mluveni
Ucinnost mluveneho projevu zalezf na vyuzfvanf hlasu. Nektere hlaso­
ve rozdily jsou mun vrozene, nemuzeme je pi11is zmenit, napr. jeho zabar­
venf. Ale nektere jine odchylky jsou nezadoucf a dajf se cvikem odstranit.
Mluveni vznika tak, ze vydechovy proud vzduchu v hrdle a v ustech
(v tzv. mluvidlech) upravujeme.
P 0 z n am k a: 1. Ph delSich mluvenych projevech musfme ucelne hospodafit s dechem, to
znamena, ze bychom meli rychle a silne vdechovat (zpravidla usty i nosem zaroven) a zvolna
vydechovat.
2. Hlasova tistrojf jsou jiste velmi dUlezita, a proto je zapoti'ebf venovat velkou pozomost
jejich hygiene. Skodf jim dlouhe mluvenf v hlucne, nevetrane, pi'etopene, nebo naopak pnliS
chladne mfstnosti, prepfnanf hlasu ph prekonavanf hluku, mluvenf pfi zanetech homich dycha­
cich cest. Prospiva jim plynule mluvenf bez zbytecnych pauz, po nichz by se pak prudce fOzvf­
raly hlasivky. Hlasove ustroji se posiluje take kultivovanym zpevem.
121
Hhisky a jejich druhy
Nejmensi zvukove jednotky reci jsou hlasky. Pro jejich tvoreni je nej­
dulezitejsi tvar ustni dutiny, poloha a pohyby rtu a jazyka.
Hhisky se deli na samohlasky a souhlasky. Samohhisky jsou tony,
muzeme je zazpivat.
Ton vznika tak, ze vydechovany vzduch rozkmita hlasivky, pruzne vazy
ulozene v hrtanu. Na rychlosti kmitani hlasivek zavisi vyska tonu. Barvu
dodavaji hlasu rUzne ozvucne dutiny, napr. v ustech, v nose, v hrdle a
v hrudniku.
V cestine marne pet samohlasek. Mohou byt kratke (a, e, i, 0, u) a
dlouhe (d, e, f, 6, 11).
Vedle nich je v ceskych slovech take dvojhlaska ou (napt. ve slovech
louka, bloudit). Ta vznika, kdyz se v jedne slabice spoji dye samohlasky.
Ve slovech prejatych z jinych jazyku a ojedinele v nekterych domacich
citoslovcich vyslovujeme dvojhlasku au (auto, pauza, mnau, au) a dvoj­
hlasku eu (pneumatika, leukoplast).
Souhlasky se vytvarejf tak, ze vydechovany proud vzduchu bud' procha­
zf vytvorenou uzinou, napr. pfi vyslovovam souhlasek s, j, S, nebo musi
proniZet nejakou prehradu, jako napr. pfi vyslovnosti souhlasek p, t, k.
Souhlasky, pfi jejichz vyslovovanf se hlasivky chvejf, se nazyvaji zne­
Ie, souhlasky vyslovovane bez ucasti hlasivek jsou neznele.
Souhlasky lisfci se pouze znelostf nazyvarne parove.
Jsou to dvojice:
znele: b, d, d', g, v, z, Z
neznele: p,t, i, k,j,s,s
Rozdil ve znelosti je i mezi dvema podobnymi souhlaskami h a ch.
Neparove souhlasky (j, I, m, n, n, r) jsou znele. Souhlaska ,Yo muze byt
znela i neznela. Neznela je tehdy, jestlire nasleduje po jine neznele sou­
hlasce nebo jestlize stojf na konci slova (srov. napr. rozdily ve vyslovnosti
slov dfe x tfe, kefe x kef). Neznele souhlasky cae nabyvajf znelosti
v postavenf pred znelou souhlaskou, pak se vyslovujf jako [dz] a [dz] ,
napr. [ledzgdo, ledzba].
Po Z n am k a: Nekten lide (hlavne deti) nedovedou vyslovit spravne vsechny hUsky (napf.
r, f, s, k, I). Projevuji se u nich vyslovnostni vady. V takovych pnpadech byva vhodne hledat
pomoc v logopedickych poradnach.
122
Slabiky
Jednotliva slova nevyslovujeme po hlaskach, ale po slabikach. Slabi­
ku muie tvofit bud' jednotliva samohlaska, nebo skupina hlasek. Jadrem
slabiky je bud' samohlaska, nebo slabikotvoma souhlaska r nebo I (la-vi­
ce, ta-bu-le, prv-nf, ja-bl-ko).
Rozdelujeme-li na konci radku jednotliva slova, postupujeme tak, aby
rozdelovaci znamenko pfipadlo mezi slabiky (napr. po-ho-dl-nost). U slov,
kde zretelne rozeznavame jejich stavbu, oddelujeme cleny sloieniny (mdlo­
mluvny), predpony (od-stup), nebo pnpony (mast-ny).
Spisovna vyslovnost
Zatimco 0 zpusobu psani se muieme dohodnout (napr. v kterych slo­
vech budeme psat velke zacatecni pismeno nebo ktere casti vety budeme
oddelovat carkou apod.), spisovna vyslovnost se urcuje podle toho, jak
mluvi lide, kteri jsou zvykli uiivat spisovneho jazyka beine a uvedomele
(napr. rozhlasovi a televizni hlasatele, herci, ucitele, dobri Tecnici apod.).
Rozdily mezi psanou a zvukovou podobou slov
Mezi psanou a vyslovovanou podobou slov jsou v cestine mnohem
vetsi shody nei v jinych jazycich, napr. ve francouzstine nebo v anglicti­
ne, ale presto jsou tu nektere dUleiite rozdily.
I. Tai hlaska nebo skupina hlasek se v pismu oznacuje dvojim zpuso­
bern:
a) samohlaska [i] se piSe bud' i, nebo y (napr. pit x pyl),
b) samohlaska [ti] se piSe bud' 11, nebo ti (napr. til, kUl),
c) souhlasky [d1, [t1, En] se oznacuji bud' pismeny d', t, n (napr. d'dbel,
ctvrt, dian), nebo pismeny d, t, n (napr. dfl, telo, diane).
d) skupiny hlasek [bje], [vje] se piSi bud' bje, vje (napt. objev, vjezd),
nebo be, ve (napr. obed, vec), skupiny hlasek [pje] a [fje] se piSi vidycky
pe afe (pena,fertoch).
e) skupina hlasek [mne] se piSe bud' jako mne (napT. tajemne, pomnen­
ka), nebo jako me (mefit, zeme).
2. Skupina parovych souhlasek v slove nebo na rozhrani predloiky a
123
slova se vyslovuje bud' ceIa znehi, napt'o sb{rat se vyslovi [zbirat], s b r a t ~
rem se vyslovi [z bratrem], nebo cehi neznehi, napr. zp{vatse vyslovi [spi­
vat], z postele [s postele]. 0 vyslovnosti rozhoduje poslednf souhhiska ve
skupine. Protoze tedy napi'. ve skupine vzt je poslednf souhhiska neznela,
vyslovujeme tuto skupinu jako [fst], napi'. vztyk vyslovujeme [fstyk]. Po­
dobne vzpom{nka vyslovfme jako [fspomfnka]. K teto zmene, ktere i'{ka­
me spodoba, nedochazf vsak pi'ed souhlaskou v. To znamena, ze vyslovu­
jeme slova [svolat] a [zvolat], [s varni] a [z vas] tak, jakje piSeme. Skupi­
na sh se vyslovuje v Cechach cela neznele jako [sch], napr. na shledanou
rna schledanou], kdezto na Morave cela znele jako [zh], tedy rna zhleda­
nou].
Znela souhlaska nebo cela skupina znelych parovych souhlasek ztnici
svou znelost na konci slova pred pauzou, napr. lod'vysl. [lot], prdh vysl.
[prach], sjezd vysl. [sjest]. Tomu se rfka volne vyzneni.
3. Dve sousednf stejne souhlasky se vyslovujf splyvave, napr. mekkj
vysl. [meky], povinnost vysl. [povinost], vysSf vysl. [vysf]. K tomu do­
chazf zejmena na styku mezi koi'enem a pffponou, kde nepocifujeme, jak
bylo slovo utvoreno. Splyvave se vyslovujf i tY skupiny, kde doslo ke
spodobe znelosti, napr. Slezsko vysl. [slesko]. Jen v tech pffpadech, kde je
zaporrebf odlisit rUzna slova, se tyto skupiny hlasek vyslovujf nesplyva­
ve, napr. [racci] =1. p. mn. c. podst. jm. racek x [raci] =1. p. mn. c. podst.
jm. rak. Podobne nesplyvave se vyslovujf skupiny na styku pfedpon se
zakladovymi slovy nebo na styku casH slozenin, napi'. rozzdfit vysl. [roz­
zant], rozsoudit vysl. [rossoudit].
4. Slova dcera, srdce, ctnost, detskj, vetIl vyslovujeme zjednodusene:
[cera, srce, cnost, decky, vecf]. Tato vyslovnost se pi'ipoustf i v projevech
spisovnych.
5. Pocatecnfj ve tvarech slovesa byt: jsem,jsi,jsme,jste,jsou vyslovu­
jeme jen tehdy, je-li na nich duraz.
Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti slov domacich
1. Nedodduje se delka nebo kratkost samohlasek. Bud' se v nespisov­
nych projevech prodluzujf, napr. [zelf, pfvo, kam dete? co chcete?], nebo
se naopak zkracuji, napr. [myslim, zakum, fikat, pomahat, domu] apod.
2. V Cechach se v nespisovne mluve blfzf samohlasky e, 0 temer k [a],
napi'. rca chcas? ta namama] misto [co chces? to nemame], na Morave se
124
zase samohhiska e nekde bliZi ponekud k [i], napr. [nisimi] misto [nese­
me]. Nespisovne je take vyslovnostni rozlisovani i a y v nekterych nare­
cich.
3. V nespisovne mluve se neopnivnene meni souhhlsky, napr. [slupka,
smytec, lonsky, plzensk6, lepci, pocta, stvrtek, jedenast] misto [slupka,
smycec, lonsky, plzensk6, lepsi, posta, ctvrtek, jedenact] aj.
4. V nespisovnych projevech se vysouvaji souhlasky, napr. [fuitof, re­
ben, trecha, kanicka, pridu, vlasni, korotef] misto [hr1Jitov, hfeben, stre­
cha, tkanicka, pfijdu, vlastni, koroptef] aj.
5. Za nespisovne se rovnez poklada, jestlize se meni nebo splyvave
vyslovuji souhlasky, ktere se nelis] znelosti, ale mekkosti, napr. [plajte,
posajte se, musky, dal to babice] misto [platte, posad'te se, muzsky, dal to
babicce] aj.
Nejcastejsf nedostatky ve vyslovnosti slov prejatych
1. Nedodrzuje se d6lka samohlasek. Bud' se samohlasky zkracuji, napr.
[fmale] misto [finale], nebo se samohlasky nespravne prodluzuji, napr.
[primar] misto [primar].
2. Vyslovuje se [z] tam, kde se rna vyslovovat [s], napr. [komprezor,
drezy] misto [kompresor, dresy] apod.
3. Misto [k] se pred samohlaskou nebo pred slabikotvomou souhhls­
kou [r] nebo [1] vyslovuje [g] napr. [demogracie, cyglus, logal] misto
[demokracie, cyklus, lokal] aj.
4. Skupina sch se ve slovech reck6ho nebo latinskeho puvodu vyslovu­
je podle nemeck6ho zptisobu jakO [s] napr. [serna, iSias] misto [schema,
ischias] aj.
5. Skupiny sch, sp, sf se na zacatku slov nespravne vyslovuji jako [sk,
sp, st], napr. [skica, specialni, student] misto [skica, specialni, student] aj.
Zvukova stranka slova
Vsechny slabiky v slove nevyslovujeme stejne silne, nekter6 vyslovu­
jeme silneji. Tomuto zesileni vyslovnosti r}kame slovni ptizvuk. V cesti­
ne vyslovujeme nejsilneji zpravidla prvnf slabiku slova. Pfizvuk na prvni
slabice je slovnf pi'izvuk hlavni, napr. skola, ulice.
125
Slova s vetSfm poctem slabik mfvajf krome hlavnfho prfzvuku jeste
ptizvuk vedlejsi (zejmena pfi pomalejsf a peclivejsf vyslovnosti). Ten je
slabsf nez pnzvuk hlavnf a umfsiuje se vetsinou ob slabiku, napr. nepo­
lepsitelny. ZvhiSi se projevuje ve slovech slozenych, napr. cervenob11y,
pracovneprdvnf.
Jednoslabicne v I a s t n f pre d 10 z k y (napr. do, na, po, pod, pro, u,
za) se vyslovujf s nasledujfcfm slovem jako jediny mluvnf takt, to zname­
mi, ze hlavnf pnzvuk byva na nich. Vyslovujeme tedy do skoly, na silnici,
a ne do skoly, na silnici. Pfizvuk na techto predlozkach zustava i tehdy,
kdyz se pro snazsf vyslovnost rozsfn a stanou se dvojslabicnymi, napr.
pode mnou, nade mnou aj. Vyjimku tvon jen ty pnpady, kdy po vlastni
predlofce misleduje slovo nesklonne, napr. od zcela nezndmeho cloveka,
slovo prflis dlouhe, napr. do nejnepffstupnejSfho vjklenku, nebo slovo zdu­
raznovane, napr. na Karla si dejte pozor.
Dvojslabicne n e v I a s t n f pre d I 0 z k y (vznikle z jinych slovnich
druhu a uzivane v jinych souvislostech jako jine slovnf druhy) nemfvaji
hlavni pnzvuk, napr. kolem zahrady, proti ntivrhu, zvIaste kdyz se jich
uzije ve zknicene podobe, napr. die ztikona, krom toho. Tyto dvojslabicne
predlozky vsak mohou mit hlavni pnzvuk, jestlize se na ne klade dilraz.
Ve vetach jsou take slova, kteni nemaji svuj vlastni pfizvuk, ale pripo­
juji se ke slovum predchazejicfm. Jsou to tvary zajmenmi, ti, si, me, te, se,
ho, mu, spojka vsak, tvary slovesa byt - jsem,jsi, je, jsme, jste, jsou, bych
aj. Rfkame jim priklonky a ve vete je klademe zpravidla hned za prvni
vyznamovy celek, napr. To bych se byl nacekal! Utkdnf jsem nevidel.
Jina slova se ve vyslovnosti spojujf se slovem nasledujfcfm, napr. spoj­
ky a, i: brath a sestry, radost i starost. Tato slova oznacujeme jako pied­
klonky.
Zvukova straoka vety
V mluvenych projevech predstavuje veta krome celku mluvnickeho
take celek zvukovy. Jasnosti a srozumitelnosti mluvenych vet pomaha
krome spravne vyslovnosti take logicke cleneni na vetne useky, nalezite
kladeni vetneho pnzvuku, tj. zduraznovani nejdiHezitejsich casH vety, a
konecne vetna melodie, ktera vyjadfuje postoj mluvcfho k obsahu vety.
126
Cleneni na vetne tlseky
Slozitejsi vety rozelenujeme pauzami na skupiny slov (nekdy to mo­
hou byt i jednotliva slova) zvane vetne tlseky. Moderni veda / nachazi
mnoho spolecneho / mezi hmotnymi vytvory Cloveka / a duchovnimi vy­
tvory / lidsJrych spolecenstvi.
Pauzy se ovsem nemaji klast nahodile, prave tehdy, kdyz byehom se
ehteli nadeehnout. Nikdy nemaji od sebe oddelovat ta slova, ktera spolu
vyznamove tesne souvisi.
Nespravne umfstena pauza v mluvenem projevu muze vyvolat stejne
nedorozumenf jako nespravne polozena earka v projevu psanem. Napr.
vete Zitrejsi / druhe kolo zavodu / zacina v pet hodin rozumime tak, ze
zittejsi kolo zavodu je uz druhe, prvni ze se konalo dffve. Naproti tomu
z vety Z(trejsl druhe kolo zavodu / zaclna v pet hodin (vyslovene bez pau­
zy po slove z(trejsf) pozname, ze i prvni kolo zavodu se uskuteenf zitra.
Podle umisteni pauzy ve vete Vyzvednite si vcas opravenou obuv pozna­
me, zda si marne opravenou obuv yeas vyzvednout (Vyzvednete si vcas /
opravenou obuv), nebo zda si marne vyzvednout obuv, ktera byla yeas
opravena (Vyzvednete si / vcas opravenou obuv).
P 0 Z n am k a: V psanych projevech se i'idi kladeni carky hledisky mluvnickymi, proto
nemuzeme ps<it carku vsude tam, kde v mluvenem projevu delame prestavku.
vetny pnzvuk
Vseehna slova ve vete nepronasime stejne silne, na nektera klademe
vetny ptizvuk neboli duraz. Z umisteni durazu muzeme usuzovat na ne­
vyjadrene daISi okolnosti. Napr.:
Dam Karlovi novou knihu. (= dam, neprodam)
Dam Karlovi novou knihu. (= Karlovi, ne Petrovi)
Dam Karlovi novou knihu (= novou, ne starou)
Dam Karlovi novou knihu (= knihu, ne desku)
V klidne pronasenyeh vetaeh byvaji nejduleZitejsi obsahove easti na
konei vety, proto se tam take umisiuje vetny pffzvuk. Naproti tomu v cito­
ve vzrusenyeh vetaeh byva duraz treba na samem poeatku (napt.lVadher­
nti zeme to byla).
127
Take nevhodne umisteny duraz muze velmi ztlzit porozumeni smyslu
vety.
Ve vetach vyjadi'ujicich srovnani nebo zduraznujicich protiklady je za­
potrebi zduraznovat prave ta slova, ktera srovnani nebo protiklad pnmo
vyjadi'uji (napr. SnaZfme se llejen 0 zvysen[ mnoi.stvi vyrobku, ale i 0 zvy­
seni kvality vYrobku). Kdybychom v teto vete polozili duraz na slovni tvar
vyrobku (SllaZfme se nejen 0 zvysenf mnofstvf vyrobku, ale i 0 zvysenf
kvality vyrobku), zamer mluvcmo by se ponekud zastrei. Oeste vhodnejsf
by byla ovsem fonnulace Snafime se nejen 0 zvyseni mnoistvi vyrobku,
ale i 0 zlepsenf jejich kvaIity.)
Ve vetach, kde je sloveso vyjadi'ujici zapor, muze riizne umisteni diira­
zu zmenit smysl velmi podstatne. Tak napr. veta Tahle mfstnost zcela ne­
vyhovuje znamena, ze mistnost je naprosto nevhodmi, kdezto tataz veta
vyslovena s durazem na slovese (Tato mzstnost zcela nevyhovuje) zname­
mi, ze mistnost vyhovuje alespon castecne. \leta vyslovemi Vsude to ne­
platz vyjadI'uje, ze neco neplatf nikde, kdezto s durazem na slovese (Vsu­
de to neplatf) pripousti moznost, ze nekde to prece jen platl.
Yetna melodie
vetna melodie, tj. t6novy priibeh vety, zmeny ve vysce hlasu, muze
vyjadrit nejriiznejsf city a nalady mluvcmo. Podle toho, jak vyslovil treba
vetu Zavfi okno, muzeme poznat, zda mu slo 0 zdvotilou prosbu, strohy
rozkaz nebo netrpelive vybidnutf. Z melodie poznavame postoj mluvcmo
k obsahu vety, ktery v psanych projevech poznavame podle riiznych in­
terpunkcnich znamenek.
a) Melodie vet oznamovacich je klesava, tj. na konci dochazi k t6no­
veho poklesu napr.
Pfipravujeme zdjezd najiznz Moravu.
b) Melodie vet tazacich se lisl. v otazkach zjisfovacich (tj. v tako­
vych, na ktere lze odpovedet slovem ano ci ne) na konci ponekud klesa,
ale pak zase stoupa, cHi je klesave stoupava.
128
Budes odpoledne doma?
v otazkach doplilovacich (na ktere se odpovfda bud' vetnym clenem,
nebo celou vetou) je melodie bud' stoupave klesava, napt.
Kam pojedete zitra?
nebo je vrchol na tazacfm slove a pak postupne klesa, cHi je klesava,
napt.
Kam pojedete zitra?
c) Melodie vet rozkazovacich byva stoupave klesava, vyjadfujf-Ii roz­
kaz s citovym zaujetfm, napt.
Bud'te uz zticha!
nebo klesava, neni-li rozkaz durazny (v psanem projevu se takoya veta
zakoncuje teckou, ne vykficnfkem), napt.
Pujc mi tu knizku.
d) Melodie vet zvolacich byva bud' klesava, napt.
Ty mas ale stesti!
nebo stoupave klesava, napt.
Ty mas ale stesti!
vetnou melodif a durazem se v Inluvenych projevech vyjadfuje, zda
bude vypoved' jeste pokracovat, nebo zda ji mluvcf ukoncuje.
129
Vyslovnostni styly
I ve vyslovnosti muzeme vybirat ruzne jazykove prostredky a vyuzivat
je k ruznym sdelovacim zamerum. Muzeme proto mluvit 0 vyslovnost­
nich stylech.
Ve verejnych mluvenych projevech (v rozhlasovem a televiznim
zpravodajstvi, na predmiSkach, ve skole apod.) se casto uplamujestyl vyssi.
Ten se vyznacuje peclivym dodrzovanim vsech pravidel spisovne vyslov­
nosti. V neoficialnich projevech, pfi beznem dorozumivani se uziva stylu
neutralniho, kdy se zjednodusuji nektere souhlaskove skupiny, napr. svid­
skj [svecky], Hradcany [hracany] apod.
Nespisovna vyslovnost se projevuje nedbalou artikulaci hlasek a jeste
vetsim zjednodusovanim hlaskovych skupin (napr. vyslovnost: [japko,
stycit, rosvitit] misto [jablko, fstycit, rossvitit] aj.).
130
VII. PRAVOPIS
Pismo a pravopis
Aby se lide mohli vzajemne dorozum{vat i na daIku nebo aby zachova­
li sve myslenky prlSt{m generadm, vytvohli si soubory grafickych znaku,
kterym marne pismo. Nase pismo je hhiskove, hlasky zaznamenavame
pismeny. V cestine se plSe tzv. latinkou.
Postupne se ustalily zasady, jak se maj{ mluvene projevy p{smem za­
znamenavat, a soubor techto zasad a pravidel oznacujeme nazvem pravo­
pis. Ph stanoven{ pravopisnych pravidel se usiluje 0 to, aby pusobila co
nejmene potlz{ jednak ph z a z n am e n a van { projevu, tj. ph psan{,
jednak pri v y b a v 0 van { jejich obsahu, tj. ph ctenl. Proto kdyz se
v urcitych obdoblch delaj{ rUzne t1pravy pravopisu, mus{ se vzdycky brat
v t1vahu oba tyto jeho t1koly.
Pravopis umoztluje rozlisit slova a slovni tvary, ktere v mluvenych pro­
jevech znej{ stejne (v{r x vyr, plod x plot, sprdva x zprdva, zp{vafi x
zp{valy, otcovi x otcovy), dava nam moznost poznat, jakje slovo utvoreno
(lidsJeY, nejjemnejsz) a jake jsou vztahy mezi jednotlivymi vetnymi cleny
(davy fid{ trpefive cekaly x fide trpefive mlceli).
Bezpecne ovladani pravopisnych pravidel patri k nejvlce zduraznova­
nym pozadavkum jazykove kultury.
Oznacovanl hlasek pismeny
Pismena oznacuj{d ceske Wasky rad{me do abecedy v tomto sledu: a,
d, b, c, C, d, d', e, e, I,!, g, h, ch, i, {,j, k, I, m, n, if, 0, D,p, r, f, s, I, t, i, u, zi,
a, v, y, y, z, z. Spfezku ch povazujeme zajedine p{smeno. Ve slovech ciz{­
ho puvodu se vyskytuj{ daIS{ p{smena: q (casto ve spfezce qu) - to fad{me
za p, dale w - fad{me je za v - a x - rad{me je za w.
P 0 z n am k a: Pfi abecednim fazeni se vetSinou nebere zfetel na rozlisovaci znamenka,
ale lisi se c x C, r x 1, s x s, z x z.
V cestine se zpravidla kaida h I ask a oznacuje jed n imp ism e ­
131
n e m a kaide pismeno oznacuje jen jed n u hI ask u. Existuji vsak
nektere vyjimky.
Psani iii a y/9
Ve slovech domaclho puvodu piSemey po tzv. pravopisne tvrdych sou­
hhiskach, presneji receno po pismenech oznacujicich pravopiSlle tvrde
souhlasky (h, eh, k, r, d, t, n).
Jen v domac1ch slovech zvukomalebnych a v llekterych citoslovc1ch
piSeme i po techto souhlaskach i (napr. ehiehotat se, hihihi).
Po pismellech oZllacujicich pravopisne mekke souhlasky (.z, s, c, f, e,j,
d', I, ii) piSeme i. Misto d'i, Ii, iii vsak piSeme di, tip nip
Jen v koncovkach llekolika podstatnych jlllen vzoru hrad se i po e piSe
y (tdey, truey, keey).
Po pravopisne obojetnych souhlaskach (b. j, I, m, p, s, v, z) se piSe
llekdy i, jindy y. Je treba poznat, 0 kterou cast slova jde.
V koreni domacich slov se piSe y jen ve vyjmenovanych slovech a ve
slovech s nimi pnbuznYch.
Vyjmenovana slova
Po b: byt, bydlit, obyvatel, byt - pnbytek, llabytek, dobytek - obycej,
bystry, bylilla - kobyla, byk - Pfibyslav
Rozlisujte:
byt = existovat x bft se = bojovat
nabyt = ziskat x nabft = natlouci, vsunout miboj
dobyt = zmocnit se x dobit = dokonCit usmrceni, doplllit elektrickym mibojem
odbyt =ledabyle provest x odbit =odtlouci
pfibyt = pi'icestovat x pribit = pi'itlouci hi'ebikem
ub.vt =zmensit se x ubft =usmrtit
bydlo = zivobyti x bidlo = tye
byli =plevel x bily =majici barvu snehu
Po I: slyset, mlyn, blyskat se - polykat, plynout, plytvat - vzlykat, lysy,
lytko - lyko, lyie, pelynek - plys
Rozlisujte:
mlyn = budova, kde se drti zmi x mlit = drtit na prach
slynout = byt prosluly x s!init = navlhcovat slinami
lyze = sportovni mieini x !iziny = tnimce
132
Po m: my, myt, myslit, mylit se - hmyz, mys, hlemyzd' - mytit, zamy­
kat, smykat - dmychat, chmyi'i, nachomytnout se - Litomysl
Rozlisujte:
myt =Cistit vodou x mft =vlastnit
my =mluvci a daiSi osoby x mi =mne
rozdmychavat = rozfoukavat x rozmfclzavat == rozkvedlavat
Po p: pycha, pytel, pysk - netopyr, slepys, pyl- kopyto, klopytat, ti'py­
tit se - zpytovat, pykat, pyr - pyi'it se, cepynt se
Rozlisujte:
pyl = prasek v kvetech x pi! =napil se
pycha == nadutost x pfcha = boda
pysky == rty x pfsA.'}' == pisciny
Po s: syn, syty, syr - syrovy, sychrav)\ usychat - sykora, sycek, sysel­
sycet, sypat
RozliSujte:
sypat =nechat padat x s{pat =chraptet
syrovy == ze syra x sfrovy = obsahujicf siru
Po v: vy, vysoky, vyt - vyskat, zvykat, zvykat - vydra, vyr, vyzle ­
povyk, vyhen a slova s pfedponou vy-, vy-
RozliSujte:
vyt == vydavat narHcave zvuky x vft == propletanim spojovat
vyr = druh sovy x vfr = tocivy pohyb x vir == mikroorganismus
zvykat si == pfivykat x zviklat = zbavit jistoty
Po z: brzy, jazyk, nazyvat - Ruzyne
Rozlisujte:
brzy x brzicko (prfpona -icko, jako kraticko, mali(':ko)
nazyvat se == jmenovat se x nazfvat se == mnoho zivat
V ptiponach se pO obojetnych souhhlskach piSe zpravidla -i- nebo -(­
(napi'. ps-{k, polov-ina, lv-ice, krav-{n, p{skov-iste, voz-(eek, ale: jazye-ek,
bye-ek, zddnl-ivy, zelez-iry, sUb-it aj.).
V predponach se piSe -y- nebo -y- pouze v pfedpone vy- (vyjit) nebo
vy- (vylet). Proto je treba poznat, kdy jde 0 pfedponu, a kdy nikoli:
vy-sury =dopredu vycnivajici x visury =zaveseny
vy-s{t = zasft (obili) x viset = byt zavesen
133
Ve slovech vidlt, vinit, v(tat, v(fit, v(tezit, vinout, vidle, vikjf aj. neni
predpona vy-, proto se v nich po v piSe i.
V koncovkach podstatnych a pridavnych jmen se psani -inebo
-y ndi podle pnslusnych vzoru. (Poueeni je v kapitole 0 tvaroslovL)
V koncovkach prftomnych tvaru sloves se piSe vzdy jen
mekke -(- nebo -i-: pros-(m, hdz-(me, (vsichni) chvdl-(, posl-i (mi to) atd.
V koncovkach p r i e est i min u I e h 0 (e inn e h 0) ve slozenych
tvarech slovesnych rozhoduje 0 psani -i nebo -y mluvnicka s hod a
s pod met em. Mekke -i se tam piSe tehdy, je-li podmet rodu muzskeho
zivotneho v mnoznem eisle (Spisovatele snemovali). Mluvnicky zivotna mo­
hou ovsem b)'t i jmena oznaeujici predmety nezive (Pap(rov( draci letali vy­
soko). Nektera podstatna jmena mohou byt mluvnicky zivotna
i nezivotna (ledoborci i ledoborce, mikrobi i mikroby, ukazatele i ukazatele).
Zivotnost ei nezivotnost pozname podle koncovky 1. padu mnozneho eisla.
Podstatnajmenarodice, kone, lidicky jsou mluvnicky zivotna, prestoze
maji nezivotnou koncovku. Naopak podstatne jmeno dni zustava mluv­
nicky nezivotne (Dni mladosti uplynuly).
Ve vetach s podmetem vseobecnym (neni ve vete uveden, ale rozumi se
jim "nejaci lide" je shoda pocHe muzskeho rodu zivotneho (Pov(dali, ze
mu hrdli).
Ve vetach s pod met e m n e k 0 I i k a n a sob n y m rna pneestf
koncovku -i, je-Ii mezi podmety aspon jeden muzskeho rodu zivotneho
(Chlapci, devcata i male dlti se sebehli na ndvsi).
Neni-Ii mezi podmety zadne podstatne jmeno muzskeho rodu zivotne­
ho a nejsou-Ii podmetem pouze podstatna jmena rodu stredniho v mnoz­
nem Cisle, rna pneestf koncovku -y (Zdravotn( stfediska i lekdrny zustaly
otevfeny. Svedsko ani Finsko nez(skaly tenkrdt na mistrovstv( medaile).
Stoji-Ii vsak pnsudek pred nekoIikanasobnym podmetem, muze se kon­
covka pneestf ndit take podle nejblizsiho podmetu (Na turnaj odjely vsech­
ny hrdcky i oba jejich trenefi).
Psaniu au
upiSeme:
a) na zaecitku slov (zikol, uzas, uskaU),
b) po predponach nebo po prvnfch eastech slozenin (neuspech, bez­
lihonny, trojuheln(k, v(ceuce!ovy),
134
c) v nekterych citoslovcfch (bu, vrku, cukru),
d) v nekterych pfejatych slovech (skutr, tura, Lecebnd kura, manikura,
pedikura aj.),
e) ve slove ocun.
upfSeme:
a) uprostfed slova (stul, duvod, pruvod),
b) v koncovkach podstatnych jmen (pdnu, hradum, mestum),
c) v zakonceni pnslovcf (dolu, domu).
Kratke u piSeme ve slovech s pnponami -ura, -urka, -urni, -urovy, i
kdyz tam vyslovujeme dlouhe u(kultura, brozurka, strukturni, inventuro­
vYaj.).
Psani bje, vje a be, ve, pe
Skupinu bje, vje pfSeme jen tehdy, jestlize po pfedponach ob- nebo
v- nasleduje kofen zacinajicf skupinou je- (ob-jevit, ob-jednat, ob-jem,
v-jezd, v-jem).
Skupinu be, ve piSeme ve vsech ostatnich pnpadech (obed, sber, befi­
dlo, venec, vec aj.).
Skupinu pe pfSeme vzdy bezj (zpev, opet, napet{ atd.).
Psani me a mne
Skupinu vyslovovanou [mne] pfSeme bud'me, nebo mne.
V kofenu slova pfSeme vzdycky -me- (mesto, merit, mesic aj.). Na roz­
hrani slova se ndime podle stavby slova: soukromy - soukromejsi - sou­
krome, stfidmy - stfidmejSi - stfidme; tajemny - tajemnejsi - tajemne,
rozumny - rozumnejsi - rozumne.
Slovo tamejSi se piSe s -e-, protoze neni 2. stupnem pndavneho jmena
tamni, ale bylo utvofeno od zajmenneho pnslovce tam pnponou -ejSijako
pndavna jmena dol-ejSi, hof-ejsi apod.
Pn rozhodovani 0 psanf -me- nebo -mne- v niznych slovesnych tvarech
pomaha podoba tvaru 3. osoby jednotneho cfsla pntomneho casu:
um-i, um-et, um-el, um-eni
po-roz-um-i, po-roz-um-et, po-roz-um-el, po-roz-um-eni
135
za-temn-i, za-temn-it, za-temn-il, za-temn-eni
u-zemn-i, u-zemn-it, u-zemn-il, u-zemn-eni
Od sloves zapomenout, pfipomenout, vzpomenout se tvon minule tva­
ry dvojim zpusobem: zapomnel - zapomenul, pfipomnel - pfipomenul,
vzpomnel - vzpomenul.
Tvary s -mne- jsou utvoreny od sloves zapomnit, pfipomnit, vzpomnit,
tech se vsak neuziva. Srovnej podstatne jmeno pomnik nebo infinitiv do­
mnivat se.
Ve slovech pamef, pametlivy, pametnik piSeme -e-.
Pnpony -ny a -ni
Tvon-li se pndavne jmeno pnponou -ny nebo -ni od podstatneho jmena,
jehoz koren konei na -n, piSi se v takovem pndavnem jmenu dye n vedle
sebe: vin-a - vin-ny, ran-o - ran-ni, vin-o - vin-ny, korun-a - korun-ni.
Ve tvaru pndavneho jmena muzskeho rodu jednotneho Cisla vinen jsou
dye n oddelena samohlaskou e, protoze je tvoren priponou -en (vin-en).
Ve tvaru zenskeho a stredniho rodu se piSi dye n (vinna, vinno).
Pridavne jmeno rany (= easny, napr. rane brambory, rany stfedovek) se
piSe s jednim n proto, ze nebylo odvozeno od podstatneho jmena rdno,
naopak podstatne jmeno rdno by10 utvoreno od pndavneho jmena rany.
S jednim n se take piSi pndavna jmena odvozena od podstatnych jmen
pnponou -eny (napr. pldt-eny). S jednim n piSeme i pndavna jmena odvo­
zena od nazvu zvirat zakoneenych na -n koncovkou -i (havran-i, kroca­
n-i podobne jako sokol-i, kohout-t)o
Se dvema n se piSi tvary 2. a 3. stupi'iu utvorenych od pndavnychjmen
a pnslovcl psanych se dvema n: nevinny - nevinnejsi- nejnevinnejsi, LiCinne
- Lieinneji - nejuCinneji. S jednim n se piSi slova odvozemi pnponami -fk
(den-fk, cen-fk, vin-ik), -ice (den-ice) a -ina (cen-ina).
Pnpony -sky (-stvi, -stvo)
Souhlaskove skupiny, ktere vznikaji pn odvozovani pnponami -skY,
-stvi, -stvo, se bud' zjednodusuji, nebo zustavaji v nezjednodusene podobe.
Be z e z men y zustavaji skupiny po zakoneeni korene na -e, -s, -z,
-z (pfeloue-skY, as-skY, slez-skY, paNz-skY, ale: meficky, mefictvO.
136
Z jed nod u su j i se tyto skupiny:
s - skj = -skj brandyskj
c - ckj =-ckj susickj
k - cky =-ckj piseckj
Kest rid ani h I a s e k dochazf pfi odvozovani ve skupinach:
ch - skj = -ssky adrspassky, vyjimka: ceskj
h - skj = -zskj prazskj
g - skY = -zskj konzskj, nebo zustava: chicagskj
Pffdavna jmena bUzkj, brzky, kluzkj. nizkj, slizkj, uzkj jsou utvorena
pfiponou -kj, nikoli pffponou -skj.
Pri tvoreni pffdavnych jmen od mistnich jmen zakoncenych na -berk
(-berg), -burk (-burg) a -inky (-ingen) se 0 d sou v a koncove -k nebo -g
(Heidelberg - heidelberskj, Nymburk - nymburskj, Helsinky - helsinsky
aj.).
Skupina -ng v orientalnich jmenech se ponechava beze zmeny (Hong­
kong - hongkongskj, Peking - pekingskj).
Souhlasky d, t, n, d', t, n se pred pnponou -skj nemeni' (vinohradskj,
studentskj, zenskj, sered'skj, radhostskj, plzenskj).
U nekterych odvozenin z podstatnych jmen skl0I10vanych podle vzoru
kule se skupina -tsk- meni na -ck- (decko, zvileckj) a skupina -tsv- na -ctv­
knizectvt). Tato slova uz piSeme podle vyslovnosti, a ne podle
puvodniho tvorenL
Psanf predpon s- a z-
Psani predpon s- a z- se ridi jednak vyznamem, jednak ustalenou tra­
did.
P fed p 0 n a s- se piSe
a) u sloves vyjadfujidch s mer 0 van ish 0 r ado I u nebo z p 0 ­
v r c h u pry c (stikat, sbihat, setNt, sloupnout, smazat),
b) u sloves vyjadrujidch s mer 0 van i doh rom ad y, na jedno
misto, k sobe (schdzet se, sesit, srust, spldtelit se).
137
Pre d p 0 n a z· se piSe
a) u dokonavych sloves utvorenych od sloves nedokonavych, kde vy­
jadfuje prostou do k 0 n a v 0 s t (nicit - zniCit, pozorovat - zpozorovat,
organizovat - zorganizovat),
b) u dokonavych sloves utvorenych od podstatnych nebo pndavnych
jmen, kde vyjadfuje z men u s t a v u, tj. ucinit nebo stat se tim, co
oznacuje slovo zakladove (tvrdy - ztvrdnout, hudba - zhudebnit, obraz­
zobrazit).
Uplatiluje se take psani podle u s tal e net r ad ice. Tento zpusob
se casto shoduje se spisovnou vyslovnosti (skoncit, splatit, schovat, spo­
tfebovat, spropitne, strdvit potravu i cas), ale jindy se od vyslovnosti lisi
(zpecovat se, zpusobit, zkoumat, zkouset, zprostit, ztratit, ztroskotat).
V nekterych pnpadech se temito predponami r 0 z 1i s u j e v y z n am
sl 0 v:
sb{t (neco dohromady) x zb{t (nekoho)
sbeh (lidu) x zbeh (z armady)
shlednout (dolu) x zhlednout (film)
sprava (statku) x zprava (z domova)
smazat (tabuli) x zmazat (si boty)
sjednat (mir) x zjednat (poradek)
stezovat si (na nekoho) x ztezovat (nekomu neco)
suzovat (nekoho trapenim) x zuzovat (kalhoty)
PiSe se stez{(vzniklo ze spojeni s t{zl), ale ztezka (podobne jako zlehka,
zeasti, zticha).
Psani pfedpony vz­
Pi'edpona vz· vyjadfuje tyto vyznamy:
a) po h yb smerem v z h ur u (vzpazit, vz!etnout, vztyeit, vzklfCit),
b) P 0 h y b pro t i necemu (vzp{rat se, vzboufit se, vzpouzet se),
c) zapoceti stupilujiciho se deje (vzkvitat, vzplanout,
vzmahat se, vztahovat se aj.),
d) fidceji j in e v yz n amy (vzkazovat, vzdychat, vzpom{nat, vzddt
se, vztahovat aj.).
138
Psani velkych zacatecnich pismen
S velkym zacatecnfm pfsmenem pfSeme vseehna v 1a s t n f j men a
jednos 10 v n a (Radom{r, Bures, Cech, Evropan, Brdy, Luznice).
Vlastnfmi jmeny prestala byt ta jmena, kteryeh se uzfva v prenesenem
obeenem vyznamu, napr. donchudn == svudee, lazar == ubozak, xantipa =
hasteriva zena.
S malym zacatecnfm pfsmenem se pfSf take nazvy rUznyeh smeru a
jejieh stoupeneu odvozene od vlastnfch jmen osob (napr. darwinismus,
husita, smetanovec).
S malym zacatecnfm pfsmenem pfSeme rovnez nazvy clenu ruznyeh
mnisskyeh radu, poIitickyeh stran, spolku, pnvrzeneu klubu, zamestnan­
eu tovaren apod. (jrantiskdn, lidovec, sokolove, sldviste, skodovdk aj.).
VICESLOVNA VLASTNI JMENA
U vlastnfchjmen v fee s 10 v n ye h pfSeme s velkym zacatecnfm pfs­
rnenem jen prvnf slovo (Spojene stdty americke, C{nskd lidovd republika,
teskd stdtn{ sporitelna aj.).
Ie-Ii vsak castf vfceslovneho vlastnfbo jmena jeste jine vlastnf jmeno,
pfSe se rovnez s velkym zacatecnfm pfsmenem (Kralupy nad Vltavou.
Rokytnice v Orlickfch hordch, Spolkovd republika Nemecko, Dukla Pra­
ha, Zelenina Ostrava aj.).
ZEMEPISNA JMENA
U z erne pis n y e h jmen obsahujfcfeh slovo more, zdliv, ostrov, po­
loostrov, ulice, ndmest{, sady apod. pokladame za vlastnf nazev pouze
rozIisujfcf pnvlastek. PfSeme tedy: more Jaderske, zdliv Bengdlskf, ost­
rov SvateHeleny,poloostrov Balkdnskf, ulice Bratr{Capku, ndmest{M{ru,
sady Vrchlickeho, most Legil, ndbrez{ Kapitdna Jarose apod.
V n a z vee h 0 sad a jejich castf se pfsou s velkym zacatecnfm
pfsmenem vetsinou vseehna slova krome predlozek: Hradec Krdlove,
Bystfice pod Hostjnem, Nove Mesto nad Metuj{, Maid Strana, Zahradn{
Mesto, Cerny Most, Cerveny Vrch aj.
Zacfmi-Ii vlastnf jmeno predlozkou, pfSe se s velkym pfsmenem vzdy
prvni slovo po predlozee bez ohledu na to, jde-Ii 0 jmeno obeene nebo
vlastnf: ulice U Stare posty, ulice Na Mustku, restaurace U TN pstrosu,
139
dum U Dvou sluncu, vystavn{ sil'1 U Hybernu. Zknicene lze lllit takoveho
vlastniho jmena bez predlozky nebo s jinoll pi'edlozkou: Prestupn{ stani­
ce je Mustek. Sli jsme na obed ke Trem pstrosum.
NAZVY INSTITUCI A ORGANIZACI
Za vlastni jmena se pokhldaji ofichHni jmena nlznych institucl a organi­
zad: Ceskd republika, okres Praha-zdpad, Poslaneckd snemovna, Kance­
ldr prezidenta republiky, Ministerstvo spravedlnosti, Pevecki sdruzenf mo­
ravskjch utilelu, Zdkladn{ skola v Hostivici, St,'f:edn{ prumyslovd skola sta­
vebnf v Hradei Krdlove, Gymndzium v Ndehode, Ceskd tiskovd kaneeldf,
Obeen{ urad v Best{ne, Labskd bouda, Fakultn{ nemocnice s poliklinikou
na Bulovce, Ndrodn{ knihovna v Praze, Hudebn{ divadlo v Karlfne apod.
S velkym zacatecnim pfsmenem pfSeme i nazvy vyznamnych budov:
Prazskj hrad (nebo jenom Hrad), Valdstejnskj palde, Tynskj chrdm aj.
NAzvy VYZNAMNYCH UDALOSTI A SVATECNICH DNU
S velkymi zacatecnfmi pismeny pfSeme nazvy vyznamnych udalostl
(VelkdJrancouzskd revoluce, vystava Zahrada Cech), diplomatickych aktu
(Charta Organizace spojenych ndrodu), vyznamnych dnu a svatku (Sted­
ry den, Vdnoce, Velikonoce), sportovnfch a jinych soutezi (Pohdr mistru
evropskjch zem{, Zdvod m{ru, Ceskj slavik), vyznamemlnf a radu (Rdd
b{liho Iva).
NAzvy VYROBKU, DOPRAVNICH PROSTREDKU APOD.
Za vlastnf jmena pokladame take nazvy nlznych vyrobku a dopravnfch
prostredku (syr Hermelfn, psac{ stroj Zeta, automobil zn. Favorit apod.),
avsak pokud uz zobecnela, piSeme je s malym pfsmenem (k vecefi mel
ementdl; vezmi sf aspirin, prijelJavoritem apod.).
VYRAZUCTY
Velkym zacatecnfm pismenem se projevuje spolecenska nebo nabo­
zenska ucta, napi'. Ty, Tvuj, Vy, Vds, B l ~ h , Svary otec (= papez), Excelence,
Mistr Jirdsek (ale mistr Jan Hus).
Podrobnejsi pouceni 0 psani velkych pismen lze najit v skolnim vydani Pravidel ceskeho
pravopisu v § 56-103 na str. 34--50.
140
Psani slav prejatych a cizich
SLOVA OBECNA
Slova prejata z cizich jazyku piSeme vetsinou pravopisem pocestenym,
zvlast slova dlouho a casto uzivana (napr. ekonomie misto oekonomie,
pedagog mistopaedagog, kakao misto cacao, atletmisto athlet, tenismisto
tennis aj.).
Zvlaste casto se ve shode s vyslovnosti meni puvodni s na z: poezie,
iluze, televize, rezerva, azyl, /antazie, fyzika. V takovychto pripadech se
pfipousti i psani se s (tedy napr. poezie i poesie), ale bezne se uzivaji
podoby se z.
Dvoji podoba se vyskytuje i na konci slov zakoncenych na -Is, -rs, -ns,
ackoli se tam vyslovuje pouze [s]. (Je tomu tak proto, ze se ve vetSine
ostatnich padll a v odvozenych slovech vyslovuje [z].) PiSe se tedy puIs
i pulz, pulsovat i pulzovat, kurs i kurz, kursista i kurzista apod.
Dvoji psanou podobu (se s nebo z) muze mit i pfipona vyslovovana
[-izmus], napr. mechanismus i mechanizmus. Zilladni je podoba se s.
Dvo.lim zpusobem (se s nebo z) lze psat take ta slova, u nichz je pripus­
tena dvoji vyslovnost, se [s] nebo [z]: diskuse i diskuze, reziser i rezizer,
renesance i renezance, resort i rezort. Zakladni jsou podoby se s.
Vyslovovana delka samohlasek se v pismu oznacuje predevsim tehdy,
je-Ii ve spisovne vyslovnosti pevna (napr. akvarium, radio, atelier, barie­
ra,/fkus, vitrfna, boje, moda, tora, kura).
V mnohych prejatych slovech delka kollsa. Pak zpravidla piSeme pis­
menD pro samohlasku kratkou (motiv, lokomotiva, chinin, recidiva, gale­
rie, kultura, literatura), ale v rade pfipaduje mozno psat samohlasku krat­
kou nebo dlouhou (vagon i vagon. chlor i chlor, archiv i archfv, benzin i
benzfn, sezona i sezona).
Nemuzeme vsak psat jednu cast slova v podobe- puvodni a jinou cast
v podobe pocestene. PiSerne analyza nebo analysa, ale nikoli "analyza"
nebo "analysa".
Nektere .levy vsak nepocesiujeme:
a) Ponechavame psani i a y (riskovat x rytmus, signal x sympatie). Jen
ve slovech zcela zdomacnelych piSeme po d, t, n pismeno y bez zretele na
puvod slova (krokodyl, tygr, nytovat).
b) Ve slovech reckeho nebo latinskeho puvodu ponechavame puvodni
x (praxe, expres, existence).
141
JMENA VLASTNI
Vlastnf jmena pochazejfcf z jazyku uzfvajfcfch latinky se pISf vetsinou
pravopisem puvodnfm, napr. Charles de Gaulle, vyslov [sarI d gol], Bir­
mingham [bermingem], Henryk Sienkiewicz [henrik senkjevic].
Jmena pochazejfcf z jazyku uzfvajfcfch jinych pfsmovych soustav se
prepisujf podle ustalenych pravidel tak, abychom ceskymi pfsmeny pfi­
bliine vystihli jejich vyslovnost v puvodnfm jazyce, napr. Archangelsk,
Boris Pasternak, Buddha, Chang-cchun, DilU, Isldmabdd aj.
Jen nekterych vlastnfchjmen uzfvame ve vzite pocestene podobe, napr.
Krysto[ Kolumbus, V(den, Mnichov, PaNt, R(m aj.
142
VIII. TEXT A SLOH
Text
Pri vzajemnem dorozumfvani uzivaji lide rUznych prostredku: jazyko­
vych, mimojazykovych, kombinovanYch.
Jazykove dorozumivani je mluvene a psane. K mimojazykovemu
(nejazykovemu) vyjadfovanf slouzf obnizky, mikresy, ale napr. i hudebni
skladby. S kombinacf jazykoveho a nejazykoveho vyjadrovanf se setka­
vame casto v knihach pro deti (viz komiks), na plakatech, v reklamach...
Vysledkem jazykoveho vyjadfovcini jsou rUzne druhy komunikatu,
textu (j a z y k 0 v Yc h pro j evil, pro m I u v ). NejcastejSi projevy
jsou dialogy - rozmluvy, rozhovory dvou a vfce lidf. Tyto rozmluvy majf
casto charakter sledu otazek a odpovedf. Dialog se clenf na repliky, tj. na
vystupovani (a smdaml jednotlivych mluvcfch. Jestlize nedochazf k smda­
ni mluvcfch, tj. jestliie projev promiSi nebo piSe jeden autor, jde 0 monolog.
Soudrznost textu
Zakladni vlastnosti textu je jeho navaznost, spojitost, soudrznost: text
"drzf pobromade", nejde tedy 0 pouhe razenfjednotlivych vet (vypovedf)
za sebou.
Soudrznost textu zajisiuje spolecne tema projevu a vecnevyznamova
souvislost mezi vyjadrovanymi obsahy. Vyslovne vyjadrovanf souvislostf
pak obstaravajf specialnf prosrredky vystavby textu a specialni jazykove
navazovacf prostredky. (Viz tei str. 119).
SpechUni prosti'edky kompozice (vystavby) textu
Pfi vystavbe projevu nasledujicf vypoved' navazuje na predchazejfcf,
obsahuje nektere jejf prvky, popr. predchazejfcf vypoved' pnpravuje po­
sluchace nebo ctenare na to, co bude nasledovat.
Napr. Na ndbfeZf Vltavy stojl N d rod n I d i v a d I o. To t 0 d i va ­
d I 0 bylo postaveno (t at 0 bud 0 va byla postavena) ... Moje sestfe­
143
nice Lucka ma dva psy a 0 nich ti pov{m. lednoho nasla
opusteneho v lese, d r u hem u zemrel jeho pan, Luetin soused.
Tento postup vychazi ze vztahu uz zname informace (z vypovedi pred­
chazejicD a dosud nezname informace (podavane ve vypovedi nasledujici).
Spechllni jazykove navazovaci prostredky
Prostredky soudrznosti textu jsou rUzneho druhu:
prostfedky slovni (opakuje se pojmenovani z ptedchozi vety ve vete
nasledujici, srov. vyse: divadlo, anebo se uzije jeho synonymum nebo
slovo nadrazene (budova) apod.; odkazuje se zajmenem: toto, 0 nich ... ),
prostredky gramaticke (napr. shoda pnsudku s podmetem: Pozdl ve-
LYer prisel Petr s Martinou. Hned sel spat, zat{mco ona se s ndmi bavila
/pfisel, sel- Petr: ona se bavila - Martina/).
Existuji i daISi prosti'edky navazovaci: spojovaci vyrazy, ale take mist­
ni a casova ptislovce, ktera navazuji jednak na prvky daneho textu, jed­
nak mimo text (Bydlfm v Praze, tam j sem se pfestlhoval pfed rokem.
Te d' pracuji v nakladatelstvt, d f tv e jsem byl utitelem).
Clenitost textu
DaISi vyraznou vlastnosti textu je jeho clenitost (cleneni). Text (delSi)
obsahuje Uv 0 d, s t a i (hlavni cast) a z a v e r.
Uvod ptedjima hlavni obsah textu, pfipravuje posluchace nebo ctenare
na jeho ptijeti, byva pomerne kratkY.
Stat (hlavni cast) obsahuje jadro sdeleni, podstatne informace, jejich
zduvodnovani, dusledky '" Proto je tato cast nejdeISi.
Zaver shmuje podstatne myslenky textu, nekdy hodnotf, jindy nazna­
cuje dalsi vyvoj nebo reseni problemu apod.
Text (zvlaste jeho hlavni cast) byva casto rozclenen (pro prehlednost a
pro dobrou orientaci ctenafe) do odstavcu (u dlouheho textu, napt. v ro­
mane, dale jeste na kapitoly, nebo oddfly).
Odstavce zacinajf na novem tadku odsazene (odstavene ~ odstavec)
od jeho zacatku. Zpravidla obsahuji jednu rozvinutou myslenku, a tedy se
skladaji z vice vet nebo ridceji z jedne. V basni odpovida odstavci sloka
(strofa).
144
Sousedni odstavce jednoho textu zpravidla na sebe navazuji. Tato mi­
vaznost je zajistena obdobne jako navaznost jednotlivych vet v textu (viz
vyse). Je-Ii tato navaznost zrejma (byva vyslovne vyjadrena), jde me z i
ods t a v c i 0 prechod mekky, plynuly, neni-Ii tomu tak, jde 0 prechod
ostrY. Ve vypravovani, v popisovani predmetu apod. usilujeme 0 mekke,
plynule prechody, pouze chceme-Ii naznacit rychlou zmenu, nahly zvrat
deje apod., volfme prechod ostry az prudkY.
Pffidad mekkeho pi'eehodu:
Utilel kladl ZMum otazky a daval jim pokyny k praei. tad odpovfdali, pilne zapisovali, jen
obcas se na neeD zeptali.
Pak ukol dokoncili a utilel praee sebral...
Slob (sty))
Vlastnostf jazykoveho projevu je i jeho styl (sloh).
Styl je vlastnostf nejen jazykoveho projevu, ale 0 stylu mluvime
i u rUznych jinych Iidskych vytvOnl, srov. styl architektonicky (napr. ro­
mansky, goticky), sty1 literarni (napr. romanticky, realisticky), ale i styl
zivotni (asketicky, rozmarily), sportovni styl (napr. rUzne styly skoku do
vysky), styl oblekanf (romanticky, sportovnf), styl bytoveho zaflzeni ("Lud­
vik", biedermeier).
Jazykovy styl byva vymezovan jako z pus 0 b v Yb e r u a us p 0 ­
r a dan i j a z y k 0 v Yc h pro s t red k u v jazykovych projevech. To
je chapani uzsi, vymezene podle hlavnich cinnosti, ktere pfi tvorbe proje­
vu probfhaji, na rozdfl od sirsfho pojeti, podle nehoz styl (sloh) je jed­
notfci (sjednocujicf) a diferencujici princip jazykove­
ho projevu.
Prave podle stylu mnohdy pozname autora projevu (odliSfme napi'. stylI. Mladka a J. Suehe­
ho), nebo alespofi. zai'adfme projev do urcite doby nebo k literamfmu smeru (jde-li 0 basefi.
romantickou, nebo realistickou).
Slobotvorni cinitele
Styl jazykoveho projevu je zavisly na jeho autorovi: na autorove vzde­
lani, na jeho vyjadi'ovacfch schopnostech, na jeho osobnfch vlastnostech
a sklonech (napi'. vtipnost x nezajimavost, mnohomluvnost X strohost,
145
peclivost x lajdaetvi) i na jeho okamzitem stavu, na jeho milade apod.
Individualni (osobni) styl autora tedy z a vis f n a uvedenyeh indivi­
dualnich cinitelich.
Krome toho styl kazdeho jazykoveho projevu zavisf na mnoha cinite­
lfeh nezavislyeh na autorovi, oznacujeme je jako slohotvorne cinitele
objektivni. K nim patn:
1. zamer, ell, licel, funkce projevu (napr. eheeme nekoho poucit, ehee­
me nekoho rozesmat, eheeme nekoho zfskat pro neeo nebo jen mu neeo
sdelit ... );
2. forma projevu: mluvena, nebo psana. Mluveny projev na rozdil od
psaneho bere zretel na to, ze se posluehac zpravidla nemuze znovu k textu
vratit (nenf-Ii text nahran), ze muze sledovat jen urcite mnozstvf infonna­
cf v danem okarnziku. Proto mluveny projev byva fonnulovan jednodu­
seji, prevazuje v nem prostsf vetna stavba, nehromadf se v nem fakta... ;
3. situace, do ktere projev vstupuje: zdajde napr. 0 verejny projev (srov.
prednasky, referaty aj. vystoupenf pred vetSfm okruhem lid!), nebo 0 pro­
jev soukromy (povfdanf v lizkem kruhu pratel) az intimnf;
4. adresat: ten, komu je projev urcen (jinak fonnulujeme text urceny
detem, jinak odbomfkum, pritom oba texty se mohou tykat tehoz predme­
tu promluvy, napr. letadel);
5. mira pi'ipravenosti projevu: projevy pripravene, nebo nepfiprave­
ne. Projevy pfipravene byvajf usporadanejsf, promyslenejsf po stranee
obsahove i vyrazove nez nepfipravene.
Druhy stylu
Pod 1e fun k e e rozlisujeme tyto zakladnf (funkcnf) styly (slohy):
1. prostesdelovaci (nekdy se mu rHea bezne dorozumfvacf nebo hovo­
rovy), uzfvany v neoficialnfm a neverejnem styku pfi sdeIovanf kazdo­
dennfch skutecnostf;
2. odborny, ktery se cleni na vedeeky, prakticky odbomy a populari­
zacnf - podle stupne odbomosti a podle toho, komu je projev urcen.
Nekdy se k tomuto stylu pmazuje i styl administrativni (lirednf, jed­
nacf), jindy se tento styl vydeluje zvlasi;
3. publicisticky, styl novin ajinyeh hromadnyeh sdelovacfeh prostred­
ku, rozhlasu i televize.
K nemu se nekdy pfirazuje i tzv. styl recnicky (styl verejnyeh a oficial­
146
nich mluvenych projevu, srov. napr. soudni rec, kazani), jindy se tento
styl vycleiluje jakO' samostatny;
4. umelecky, zahrnujici styl projevu basnickych, prozaickych (belet­
ristickych) i dramatickYch.
Funkeni styly a formy projevu
Pro kazdou slohovou oblast, pro urcity funkcni styl jsou pnznacne ur­
cite postupy zpracovani (slohove postupy) a formy projevu (slohove
utvary neboli zanry). Ovsem nelze nci, ze by urcite formy, slohove utvary
byly omezeny jen na jednu slohovou oblast. Napr. k nejbeznejsim druhum
projevu pro s t e s del 0 v a c f c h pam oznameni, zprava, jednoduchy
popis a proste vypravovanf.
Do 0 b I a s t i 0 d b 0 r n e pamvedecke i popularizacnivykladya prak­
ticke odborne popisy a vyklady 0 slozeni a fungovani urcit)'ch pnstroju,
stroju, zafuenf. Mezi nejcastejsi administrativni utvary nalezf tiredni dopi­
sy a zadosti. Vsechny projevy techto oblasti jsou bez citoveho zabarveni.
Pub lie i s t i k a zahrnuje ruzne formy. Nejbeznejsi jsou uvodniky
(clanky zpravidla zacfnajici na prvni strane novin, ktere maji uvahovy cha­
rakter a zab9vaji se vyznamnymi spolecenskymi problemy), komentare
(rovnez pnspevky uvahove, ovsem zamyslejici se nad konkretnim aktual­
nim probIemem, komentujici ho), interviewy (rozhovory se zajimavymi
osobnostmi z ruznych oblasti zivota); samozrejme do novin, rozhlasu i tele­
vize patn i zpravodajske utvary, tj. zprava, oznament, inzerat.
V oblasti publicisticke jsou caste i reportaze, utvary, v nichz autor
s dokumentami presnosti ctenare, posluchace nebo divaka informuje
o zajimavych mistech, prostredich, provozech, a to na zaklade sveho pn­
meho styku s temito misty. Reportaze mohou byt zpracovany umelecky.
Take fejetony, vyskytujicf se v novinach i jinde v publicistice, b9vaji zpra­
covany umelecky. Autori se ve fejetonu vyslovuji k aktualnim jevum, ale
na rozdfl od uvodniku a komentare lehkym, humomym, nekdy i ironic­
kym zpusobem s cflem kritizovat, vyvolat odezvu, popr. snahu po napra­
ve chyb a omylu.
U mel e c k y sty I obsahuje bohatou skalu forem basnickych (viz
Iyrika, epika) ajejich zanrovych druhu (napr. sonet, 6da, hymnus...), fo­
rem prozaickych (roman, povidka, novela...) a dramatickych (tragedie,
komedie...).
147
Umeleeky styl vyuziva nejn1znejsich slohovyeh utvan'l, vypravovani,
popisu, Heeni (subjektivniho popisu) uvahy, ale i dalSich.
Umeleeky styl na rozdil od odborneho a publicistiekeho vyuziva vseeh
utvan'l a n1znyeh prosti'edku. narodniho jazyka, od spisovneho jazyka pi'es
obeenou cestinu, profesni mlm u (napi'. lekaru, hereu.), slang (napi'. spor­
toveu.) k mistnim narecim (napi'. hanaeke, lasske).
Styly a spisovny jazyk
Odborne a publicisticke projevy, zvlaste psane, mivaji za zaklad spi­
sovne vyjadi'ovani. Jsou-li realizovany mluvenou formou, setkavame se
nekdy i v nieh s prosti'edky z jinyeh utvan1 narodniho jazyka (obeeneces­
ke podoby, profesni vyrazy apod.).
Oblast prosteho sdelovani, zvlaste soukromeho, neni omezovana na pro­
sti'edky spisovne. Naopak nejcastejsimi prosti'edky teto oblasti jsou v Ce­
ehaeh obeena cestina a na Morave pnslusny dialekt nebo interdialekt.
Slohove utvary a slohove postupy
Rozlisujeme tyto slohove utvary:
zprava a oznameni
vypravovani
popis
vyklad
uvaha
S 10 h 0 v e u t v a r y jsou z a 10 zen y n a tzv. s 10 h 0 v Yc h p 0 stu pee h. Ve vyja­
drovacf praxi se s jednotlivymi slohovymi utvary nesetkavame vzdy v jejich ciste podobe.
Napr. pri vypravenf udalostf je nejdrfve popsano mfsto deje nebo se pred vykladem nejakeho
zai'izenf uvadf jeho popis a po vykladu pak ll<lsleduje uvaha 0 jeho budoucfm praktickem uplat­
nenf apod.
SpfSe se tedy v jednom jazykovem projevu vyskytujf vedle sebe, v navaznosti na sebe rUzne
slohove postupy.
Slohovy postup je eelkovy zpu.sob podani, zpraeovani te­
matu.
Rozlisujeme tyto slohove postupy:
148
infonnacnf
vypnivecf
popisny
vykladovy
uvahovy
Dva posledne jmenovane postupy byvaji nekdy spojovany do postupu
vykladove-uvahoveho.
Informacnf slohovy postup podava fakta (co, kdy, kde se stalo nebo
stane) bez zvlastnmo fonnalniho zpracovani jen ve vecnych (mistnich,
casovych) nebo fonnalnich (abecednich) souvislostech.
Vypravecf postup podava deje, udalosti, pnbehy jako jedinecne, a proto
se vyznacuje snahou 0 zajimavost, 0 napeti a to se odrazi v rozmanitosti a
pestrosti vyjadrovani (zvlaste ve vyuzivani dejovych sloves, prezentu his­
torickeho /pn vypraveni minuleho deje se uzije tvaru pntomneho casu/,
pnme reci. .. ). Casto se pn vypravovani uplatnuje postup shodny s postu­
pem deje Uakjeho slozky za sebou nasledovaly), jindy jde 0 vypravovani
s famcem (vychazi se z konce udalosti a pak se vypravovani vracf k jeji­
mu zacatku a odtud se postupuje dale).
Popisny postup vystihuje charakteristicke, pnznacne rysy, znaky ob­
jektu (predmetu, zivych bytost!) i deju (napr. pracovnich postupu - tako­
vy popis muze slouzit i jako navod k Cinnosti) v urcitem poraclku, zpravi­
ella podle toho, jak jsou objekty usporadany, popr. jak deje probihaji. Pred­
mety se popisuji zpravidla v ustalenem poradi: zdola nahofU, zleva dopra­
va, zpredu dozadu... Postupuje se od nejdulezitejsich nebo nejnapadnej­
sfch rysu k vedlejsfm nebo mene napadnym. Vyznamne mfsto tady majf
hodnotfcf slova, zvlaste pndavna jmena a pnslovecne vyrazy mistni, ca­
sove aj.
K popisnemu postupu se vaze i popis osoby, a to vnejsi i vnitfui, tzv.
charakteristika. Wi tom popisujeme osobu bud' pnmo (pojmenovavame
jeji vlastnosti, napr. rozlisujfcfmi a hodnoticfmi pndavnymi nebo podstat­
nymi jmeny: velikj x maZy, hezkj x osklivy, pracovitost x Zenost), nebo
nepnmo. V tomto pnpade se vedle popisneho postupu uplatiiuje i postup
vypravecf (napr. vypravujeme udalost, pn niz se projevil urcity charakte­
risticky rys osoby).
Vykladovy postup spociva ve vysvetlovanf podstaty urcitych jevu. Na
rozdil od popisu (i odbomeho) se nespokojuje s vystizenfm vnejsf podo­
149
by, ale postihuje vnitfuf souvislosti a vztahy, podmfnky vzniku a trvanf
jevu i jeho diisledky.
Uvahovy postup zalezf v piedvadeni autorovych osobnfch nazorii,
v zamyslenf se nad skutecnostf a v jejfm hodnocenf a v zaujfmanf postojii
k jeviim skutecnosti. Tento postup se casto kombinuje s postupem vykla­
dovym (v odborne oblasti) nebo s postupem vypravecfm (v umelecke ob­
lasti) apod., protoze autor z vykladu jevu nebo z vypravenf udalosti vy­
chazf nebo jimi sve uvahy doplnuje. Na rozdil od vykladu se v uvaze
uplatnuji city a postoje autora a to se odrazf i ve volbe jazykovych pro­
stiedkii - mohou byt expresivnf.
Slohove vrstvy jazykovych prostredku
Riizne druhy jazykovych projevii a cele jejich oblasti jsou rUzne naroc­
ne na vyber jazykovych prostiedkii. Jazykove prostredky z hlediska slo­
hoveho, citoveho a doboveho neutralnl, nezabarvene (srov. ted', pospi­
chat, protoze, mimo, mesic,jaro, cukr, uhlO, se uzfvajf ve vsech funkcnfch
stylovych oblastech a ve vsech druzfch projevii. Vedle teto neutralnf sty­
love vrstvy jsou vsak prostredky slohove zabarvene: vrstva prostredku
hovorovych, bezne dorozumfvacfch (tedka, uherdk), a proti tomu kniz­
nlch (nazirdno z tohoto uhlu pohledu, z titulu, piechodnfky apod.) aZ za­
staralych, archaickych (jakjsem byl pravil, anzto apod.); existujf i speci­
alnf vrstvy prostiedkii odbornych (meningitida = infekcnf zanet mozko­
vych blan, proudovd vystavba, kolektor = podzemnf chodba, v nfz jsou
ulozena potrubf a rUzna vedenf), publicistickych (bile, cerne, zelene zla­
to =cukr, uhlf, chmel, uspofddat brifink =kratke strucne informativnf
setkanf s novinan) a umeleckych, zvl. basnickych (luna = mesfc, znoj =
pot, vesna = jaro).
Ve s pis 0 v n em proj e v u pro s t e s del 0 va c f m se uZlva
prostiedkii neutralnfch a hovorovych, neuzfva se zpravidla prostredkii
zastaralych a kniznfch. K vyjadienf osobniho zaujetf, hodnocenf slouzf
citove z ~ b a r v e n e vyrazy i vety, napi. zvolad, rozkazovad, piacf (Cert aby
to vzal! Ne abys pfisel pozde! Aby uz byly prdzdniny!).
V 0 d b 0 r nyc h t ext e c h je nutna piesnost a jednoznacnost vyja­
drovanf. Te dosahujeme pomocf odbornych nazvu (termfnu) ajednoznac­
ne uzitych jinych pojmenovanf, propracovanou stavbou vetnou, ktera vy­
150
stihuje vztahy mezi jevy skutecnosti; k tomu casto slouzf podradna sou­
vetf a jednoduehe vety s bohate rozvitymi cleny.
Napr.: Druhy zpusob, ktereho zde pouzijeme, vychdzf z nekolika obecnych a vidy platnych
zdsad, ktere nejdffve popfSeme a rozebereme. Potom objasnfme jejich aplikaci v rilznych situa­
cich s vyuzitfm (vyuZivajfce k tomu) nasich df{ve zlskanych vedomostf.
Pub lie i s tie k e proj e v y, jez majf za ell informovat, presvedco­
vat a zfskavat verejnost, usiluji 0 aktualnost, zajfmavost, rozmanitost a pu­
sobivost, a proto uZlvajf pnslusnyeh prosrredku, napr. pffiezitostnyeh ozi­
veni, jez pnpomfnaji projevy umeleeke. Z oblasti odbome prebirajf publi­
ciste termfny. Tim, ze je uzfvajf mimo odbomy text, je sice rozsifujf, ale
zaroven uvolllujf jejichjednoznacny vyznam, protoze se jich uzfva mnohdy
nepresne (napr. vrcholny sumit; smnit je vreholna sehuzka, vreholne setka­
nf). Pro publieistiku je vedle aktualizaee typieka i automatizaee vyjadfova­
ni (opakujf se eele "bloky" vyrazu, napr. delegace setrvaly v delUrn prdtel­
skim rozhovoru), vznikajfci nutnostf ryeWe, cerstve informaee.
Vy j ad r 0 van i u mel e eke na rozdfl od odbomeho, ktere je po­
jmove, abstraktnf, byva obrazne, nazome. Autor sdeluje adresatovi svoje
vize, predstavy, a to rozmanitymi zpusoby a prostredky. Zameme je voH
z vyrazu a jinyeh prostredku synonymnieh, a to podle sveho osobniho
vkusu.
Projevy mluvene a psane
Ve vseeh stylovyeh oblasteeh se projevuji rozdily mezi projevy mluve­
nymi a psanYmi.
Projevy mluvene pocitaji stirn, ze nektere pnmo nevyrcene skutec­
nosti jsou zrejme ze situace projevu a ze souvislosti. Proto z hlediska uzi­
tyeh jazykovyeh prostredku maji sve zvlastnosti; k nim patn elipticke
(neuplne) vyjadfovani v oblasti slovni i vetne stavby. Mnohe v projevu
dokreslujf i gesta a mimika autora, popr. adresata projevu.
Napr. kyvani hlavy ve smeru zepredu dozadu a zpet znamena u nas souhlas (u Bulhanl
nesouhlas), zvednuty ukazovak znacf vystrahu: pozor!, tresenf brady je znakem rozechvenf
mluvciho, privrene aZ zavrene oCi posluchace mohou signalizovat jeho nezajem 0 projev (jindy
ovsem premyslenf).
Vyznamna jeintonace projevu, jeho frazovani (Clenenf) a uiivani pauz,
151
si'la blasu, tempo feCi apod. Napr. dlouhe pauzy byvaji pfiznacne pro
vahavost autorovu, zesileni hlasu milze znamenat snahu vyjadfit, ze jde
o dillezite sdeleni, ale take muze byt odrazem autorova rozcileni - zvlast
je-Ii zesileni spojeno se zmenou vysky hlasu.
V rUzne situaci a podle rUzne intonace muie napt'o slovo pros(m (izolovane, uzite jako vypo­
ved') znamenat zadost, nabidku, otazku, reakci na osloveni, hodnoticf vztah mluvcmo k nejake
skutecnosti (negativni i pozitivnf), muze znamenat i povzbuzenf apod.: Pros(m, podejte mi
vodu. - Pros(m, vezmere si to. - Pros(m, cojste iYkal? - Je tady pan( Novdkovd? Pros(m (ozve
se pani Novakova). - (No) pros(m! (= zase to neudelal: v jine situaci = jak to najednou udelal
dobi'e)...
Projevy mluvene na rozdil od psanych jsou bezprostrednejsi, byvaji
citove zabarvenejsi, protoze smefuji primo k posluchaci, reaguji na jeho
chovani.
Mluveny projev klade na luluvciho jine miroky nez projev psany. Mluvci
voH takove tempo projevu, aby ho posluchaCi staciIi vnimat a chapat.
S ohledem na posluchace projev cleni a spravne pnzvukuje, primerene
zdilraziiuje to, co rna byt zdilrazneno, odstiiiuje intonacne i sHou hlasu
projev, aby nebyl monotonni.
Ke kultivovanemu vystupovani patri i vhodne ("nejazykove") chovani,
umimena gestikulace a mimika, koordinace pohybil a slusny postoj.
Na rozdil od toho psany projev musi byt formulovan tiplneji, aby cte­
nan bylo zrejme, co autor mini (zpravidla se ho primo nemilze zeptat).
Proto psany projev je mirocnejsi na vyjadrovani souvislosti a vztahil, je
pro nej typicka propracovanejsi, slozitejsi vetna stavba a vilbec peeli­
vejsi volba jazykovych prostfedku nez pro projev mluveny, zvlaste ne­
pi'ipraveny.
Etapy tvorby jazykoveho projevu
PO vytvareni (produkovani) jazykoveho projevu se osvedcuje zacho­
vavat jisty postup.
1. Invence. Je-Ii dana tema, pak sbirame fakta a poznatky, shromazd'u­
jeme zkusenosti. Shromazdeny material posoudime; vybereme, co se
k danemu tematu hodi, a vyradime to, co neni vhodne.
2. Kompozice. Vybrana fakta, poznatky, zkusenosti, to, co bude pred­
metem jazykoveho projevu, roztfidime a zvolime postup pro zpracovava­
152
ni projevu. Rozhodnerne 0 usporadani obsahovych slozek. Ide-Ii 0 delSi
projev, pfipravirne si jeho osnovu. Osnova rnuze byt: heslovita, vetna,
avsak v jedne osnove heslovite a vetne vyjadrovani radeji nestndarne.
3. Stylizace. Usilujerne 0 vystizne a vhodne vyjadrenf rnyslenek, citu,
postoju... a v souladu se zvolenyrn postupern (viz bod 2) clenfrne text na
odstavce. Pfi styIizovanf projevu shrornazd'ujerne rUzna resenf, ta zvazu­
jerne a vybfrarne nejpfilehavejsf.
4. Korektura (uprava). eely postup (body 1-3) znovu posoudfrne a
provederne potrebne upravy a opravy. Tento postup se uplatnuje nejen pfi
tvorbe pfsernneho, ale i ustnfho projevu predern pfipraveneho.
153
Obsah
I. Obecne vyklady 0 jazyce .. 5
Rec, jazyky 5
Cesky jazyk a jeho utvary 6
Jazykoveda a jejf sloiky 7
o dejimkh ceskeho jazyka 8
Jazykova kultura...................................................................... 9
II. Vyznamy slov . 11
Slovnf zasoba a jejf jednotky 11
Slova a pojmy 12
Slovnfky 13
Slohove rozvrstvenf slovnf zasoby 13
Citove zabarvenf slov 15
Slova jednoznacna a mnohoznacna 15
Homonyma 15
Zmeny slovnmo vyznamu .. 16
Slova souznacna (synonyma) 17
Vyznamove rozdfly mezi synonymy................ 17
Slohove rozdfly mezi synonymy. 18
Slova vyznamove protikladna (antonyma) 19
Odbome mizvy (termfny) 19
III. Tvoreni slov 20
Zpusoby tvorenf novych pojmenovanf............. 20
Odvozovanf 20
Slova pi'touzna, slova odvozena a jejich casti 20
Odvozovanf pnponami. 22
Tffdenf slov odvozenych pffponami.. 22
Odvozovanf predponami 24
Obmenovanf vyznamu slov predponami . 24
Skladanf slov 25
Zkracovanf 26
Spojovanf slov v souslovf 26
Prejfmanf slov z jinych jazyku 27
I ~ Tvaroslovi . 28
Sklonovani podstatnych jmen rodu muzskeho podle
Sklonovani podstatnych jmen rodu muzskeho podle
Sklonovani podstatnych jmen rodu zenskeho podle
Sklonovani podstatnich jmen rodu stredniho podle
Sklonovani zajmen rodovych podle vzorU
Druhy slov a jejich vyznamy 28
Podstatna jmena....................................................................... 31
Druhy podstatnych jmen 31
Mluvnicke vyznamy podstatnych jmen 32
Rod 32
Cislo 32
Pad 33
Sklonovani podstatnych jmen 34
Pfehled vzorU podstatnych jmen 35
vzorU pan, brad, muz, stroj 36
vzorU predseda, soudce 40
vzorU zena, rUze, pisen, kost 41
vzorU mesto, more, kure, staveni 44
Sklonovani nekterych jmen prejatych .. 46
Sklonovani nekterych typu vlastnich jmen 47
ffidavna jmena 49
Druhy pndavnych jmen..... 50
Sklonovani pndavnych jmen... 51
Sklonovani pndavnych jmen tvrdych '" 51
Sklonovani pndavnych jmen mekkych 53
Sklonovani pndavnych jmen pfivlasmovacich 54
Stupnovani pndavnych jmen. 55
Zajmena................................................................................... 56
Druhy zajmen 57
Sklonovani zajmen 57
Sklonovani zajmen bezrodych 58
Sklonovani zajmen rodovych 59
Zajmenne sklonovani zajmen rodovych 59
pndavnych jmen 62
Zajmena nesklonna 65
Cislovky . 65
Druhy cislovek . 65
A" "V" I k
Ltenl a psanI CIS ove . 66
Skloiiovani cislovek . 67
Skloiiovani cislovek zakladnich :.. 67
Skloiiovani cislovek fadovych, druhovych
a nasobnych . 69
Slovesa . 70
Nektere druhy sloves . 70
Mluvnicke vyznamy a tvary sloves . 71
Slovesny vid . 71
Osoba . 72
Cislo . 72
Cas . 72
Zpusob . 73
Slovesny rod . 73
Slovesne tvary a jejich tvoreni ze slovesnych kmenu . 74
Tvary urcite a neurcite, tvary jednoduche a slozene .. 74
Kmen pntomny a kmen minuly . 74
Tvary od kmene pntomneho . 75
Tvary od kmene minuleho . 76
PfeWed slovesnych tvarU .. 78
Casovani sloves podle tffd a vzorU . 78
1. tnda . 78
2. tffda . 80
3. tnda . 81
4. tnda . 81
5. tnda . 82
Slovesa nepravidelna . 82
Pnslovce . 82
Druhy pnslovci . 82
Tvofeni pnslovcf . 83
Stupiiovani pnslovcl . 83
Predlozky . 84
Druhy pfedlozek . 84
Uzfvanf predlozek sa z .. 85
Spojky 85
Castice 86
Citoslovce . 87
v. Skladba ~ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
Vypoved' a veta......... 88
Druhy vet podle funkce (postoje mluvcmo) 88
Wty oznamovacf 89
Wty rozkazovacf 89
Wty tazaci 89
Wty pracf 90
Wty zvolaci 91
Wty kladne a zapome 91
Stavba vety 92
Skladebnf vztahy a skladebnf dvojice, vetne cleny 92
Vyjadrovani skladebnfch vztahu 93
Druhy skladebnfch dvojic 94
Zmnozene vetne cleny 95
Vztah souradnosti 96
Carky v nekolikanasobnem vetnem clenu 97
Vztah pnstavkovy 97
Wty dvojclenne a jednoclenne 97
Souvetf............................................................................. 99
Wty jednoduche a souvetl 99
Vztahy mezi vetami v souveti................................. 100
Souvetl souradne a podradne 101
Carka v souvetf 101
Druhy vetnych clenu 102
Wtne cleny zakladni........................................................ 103
Podmet 103
Pnsudek 104
Wtne cleny rozvijejfci 105
Predmet 105
Pffslovecne urceni 106
Pnslovecne urcenf mfsta 107
Pnslovecne urceni casu 107
Pnslovecne urceni zpilsobu a miry................. 107
Pnslovecne urceni pnciny 108
Pnslovecne urceni ucelu 108
Pnslovecne urceni podminky 109
Pnslovecne urceni pnpustky 109
Pi'ivIastek 109
Pnvlastek shodny a neshodny 110
Nekolik pnvlastkil a podstatneho jmena 111
Pnvlastek tesny a volny 112
Doplnek................................................................... 113
Pnma a nepnma fee 114
Odchylky od pravidelne vetne stavby 114
Cleny nezapojene do skladebnich vztahil 114
vety neuplne (elipticke) 115
Pofadek siov (siovosled) 115
Tvofeni vet 116
Stavba textu 119
Navazovacf prostfedky 119
Odkazovacf prostfedky a elipsa 120
Tematicka navaznost vet 120
VI. Zvukova stranka jazyka . 121
Fonetika . 121
M1uveni . 121
Hlasky a jejich druhy . 122
Siabiky . 123
Spisovna vyslovnost . 123
Rozdfly mezi psanou a zvukovou podobou siov . 123
Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti siov .. 124
Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti siov pfejatych . 125
Zvukova stranka siova . 125
Zvukova stranka vety . 126
»;1 V"
L enenl
v"" k
na vetne use y . 127
vetny pnzvuk . 127
vetna melodie . 128
Vys1ovnostni sty1y . 130
VII. Pravopis 131
Psanf predpon s- a z- 137
Psanf predpony vz- 138
Pismo a pravopis 131
Oznaeovani hhisek pismeny 131
Psani iIi a y/y 132
Psani ti a U 134
Psani bje, vje a be, ve, pe 135
Psani me a mne 135
Pnpony -ny a -ni.............................................................. 136
Pnpony -sky (-stvi, -stvo) 136
Psani velkych zaeateenich pismen 139
Psanf slov prejatych a cizich 141
Slova obecna 141
Jmena vlastni 142
VIII. Text a slob 143
Text 143
Soudrznost textu 143
Specialni prostiedky kompozice (vystavby) textu 143
Specialni jazykove navazovacf prostredky 144
Clenitost textu 144
Sloh (styl) 145
Slohotvomf einitele 145
Druhy stylu 146
Funkeni styly a formy projevu 147
Styly a spisovny jazyk 147
Slohove titvary a slohove postupy 148
Slohove vrstvy jazykovych prosrredku 149
Projevy mluvene a psane 151
Etapy tvorby jazykoveho projevu 152
PhDr. Vlastimil Styblik, esc., prof. PhDr. Marie Cechova, DrSc.,
PhDr. Zdenek Hlavsa, esc., PhDr. Antonin Tejnor
Prehledn6:
mluvnice
cestiny
p r o ~
mmm
a ~
vlceletych
Obalku navrhla Olga Tesarova
Vydalo roku 1997 nakladatelstvi ucebnic Fortuna,
JUDr. Frantisek Talian, Jungmannova 7, 11000 Praha 1
Odpovedny redaktor PhDr. Miloslav Dlouhy
Vytvarml a technicka redaktorka Jitka Greplova
Publikaci vyrobila: Tiskarna dr. E. Gregr a syn, s.r.o.
Pocet stran 160
Druhe, doplnene vydani
Cena Kc 69,­
ISBN 80-7168-474-0
176-072/2-97
UCEBNICE FORTUNA. FORTUNA = UCEBNICE
Nase ucebnice si mufete objednal na vysc uvedene adrese nakladatclstvf
nebo zakoupit primo v nasich prodcjnach
Velkoprodejna Ostrovnl30, 11000 Praha 1, teJ.lfax 02-24 23 4515
(ucebnice pro vsechny typy zakladnfch a strednfch skol)
FORTUNA - expedicni stredisko, K MiHcovu 674, 14900 Praha 4,
tel./fax 02-791 05 13

a

FORTUNA

VLASTIMIL STYBLlK, MARIE {5ECHOVA, ZDENEK HLAVSA, ANTONIN TEJNOR

Prehledna
mluvnice

cestiny

pro"
a

EI

rocniky vlceletych ..- . ..­ gymnazll
Druhe, doplnene vydanf

NAKLADATELSrvf FORTUNA PRAHA, 1997

esc. 1996 © Vlastimil Styblik. Mluvnicka a pravopisna cviceni. 1992.Lektorovali: Prof. Antonin Tejnor. Zdenek Hlavsa. Marie Cechova. Jarmila Nekvapilova. PhDr. 1992. Fortuna. Styblik.. 22779/97·20 ze dne 6. 1997 © Nakladate1stvi FORTUNA v Praze. j. Pfemysl Hauser. PhDr. K teto ucebnici mluvnice vysla cvicebnice: V. 1997 ISBN 80·7168·474·0 4 . cervna 1997 k zafazeni do seznamu ucebnic pro zakladni skoly. Eva Beninkova Schvalilo MSMT CR pod c.

znaky hluchonemych.rieka. a nedovedou ani zdaleka vyjadrit bohate a rUznoro­ de myslenky. vrabee. slovenstina. nemcina. jazyky Se vznikem a rozvojem lidske spolecnosti vznikla a vZrUsta potreba vzajemne si sdelovat myslenky.. pes. polStina. chorvatstina a slovinstina) a zapad­ nf (cestina.p r a s 10 van ­ s tin y . sekera. rom an s k e (vznikle na zaklade zlidoveIe latiny. ze riizne narody prosly rUznym spolecenskym vyvojem. lopata. ale za­ kladnim a nejdokonalejsim z nich je pfirozeny jazyk. mliko ­ 5 . ) nebo velmi podobna (slunee . francouzstina) a s 10 van s k e . jizni (bulharstina. srbstina. jazyk nabozenskych textu vytvoreny v 9. syn. potok.slnko. jablon. ze mnoha slova v nich jsou uplne stejna (pole. Cestine nejblizsi je slovenstina. Vsechny ostatni umele soustavy Gako jsou napr. V dejinach dochazi nekdy ke sbli­ zovani. veela. Clenove kazdeho naroda se vyjadfuji spolecnym jazykem. Jazyk. vyzva aj. Lide si vytvareji i jine soustavy dorozumivadch prostredku. homf a dolni luzicka srbstina).). hlava . ktery sleduji (oznamenl. dotaz. OBECNE WKLADY 0 JAZYCE Rec.a deli' se na vychodni (rustina. a dIem. italstina. otee. strom.I. nazyvame jazyk matefsky a projevujeme tim zaroveii sviij citovy vztah k nemu.. Blizkost tech­ to jazyku vyplyva z toho.) jsou nahrazky. ktery poznavame zpravidla z ust sve mat­ ky. jindy k oddalovani jazyku. Proto mu marne jazyk narodni. anglictina). pocity a predstavy. Jednotlive promluvy jsou ovliviiovany situ­ ad. feka . strye. vlajkove signaly apod. stoled. Rozdfiy mezi jednotlivymi jazyky vyplyvaji z toho. Slovanske jazyky se vyvinuly ze spolecneho zakladu . napr. Po z n a m k a: Mezi jizni slovanske jazyky patff take staroslovenstina. makedonstina. Vyhradne lidskym na­ strojem dorozumivani je fee. belorustina a ukrajinstina). Pffslusnici ceskeho a slovenskeho na­ roda svym jazykovym projevum navzajem dobre rozumeji. ve ktere vznikajf. V Evrope existuji tfi hlavni skupiny jazyku: g e r man s k e (napr.

anebo diz bilo v zimje. Te uzi­ vame pn oficialnim styku. Zadmi takova selnica a takova opravena cesta.mlieko. lassky. vznikaji nadnaieci (i n t e r­ d i a I e k t y). Ta patn rovnez ke spisovnemu jazyku. Ukazky narecnich textu: NareCi zapadoceske: No. boski kolig razu. Ta se vsak vlivem piisobenf hromadnych sdelovacfch prostredkii postupne sblizuje s cestinou hovorovou. zanouili boti. V rilznych krajkh se dnve mluvilo mistnimi naiecimi neboli d i a ­ Ie k t Y (napr.bezat . Nareci valasske: Ot sesii roku sem kravi pasla do strnasii roku. bezet . aby se vohh1a do vecera. z nichz nejpropracovanejsi a nejvyznamnejsf je cestina spisovna. ale nezahrnuje jazykove prostfedky kniznf nebo zastarale. Rozvrstvila se do rilznych utvaril. pri urednim jednanf apod. z nich se nejvfce prosazuje obecna cestilla. to se takle uz vo poledni. tatka prisel as tam do husfa a chitnul na za ruku a virezal na. chodsky. Narecl hanacke: Tos tenknit esce ta oed'ina vepadala nacesto inac.).mesto. . slovacky aj. tak us se musela vzit mouka do sednici.tak ja potom holt: "Jen d'i a doj!" NareCi podkrkonosske: Taklecki nat pecej viseli pjekni nov) boti.mili sme dvje knivi a dojit nehumnel a bili sena . louka -lzika. ) a take jejich mluv­ nicka pravidla se do znacne miry shoduji. jo a uon mnel takovl boti rozbiti. vlezli mne do zboza. teda vo poledni. podkrkonossky. ten zebrak.. odespala sem za kravami. Rozdfly mezi mifecimi se postupne stirajf. mesto . v televizi. 6 . hanacky. NareCi chodske: Derek potom . v rozhlase. ve skole. V beznem neoficialnim dorozumivani uzivame cestiny ho­ vorove. Cesky jazyk a jeho utvary Cestina se vyviji uz pres tisk let. ovsem ani narecni nebo slangov'e. To se jezd'ilo to OVOZOVO cesto ke skole tam a teprva ovozem zas smjerem k Tovere.

kde se rozliSuje vyslovnost [i] a [y]. nauka 0 slohu (stylistika). To bylo trosku oble.. 7.. -u m. mluvnice (gramatika) a) tvaroslovi (0 obmenovani slov) b) skladba (0 spojovani slov ve vety) 3. V Pravidlech ceskeho pravopisll se muzeme poucit v uvodnf casti o pravopisnych zasadach a v slovnfkove casti nejen 0 pravopisne podobe pravopisne obtfznejsfeh slov. 0 vyberu a uspoi'adavani jazykovych prosti'edku v jazykovych projevech 5. tak sme to dycky v zimje vzaIi a sIi se vozidz na to. Pravidla ceskeho pravopisu. u narecf lasskeho. se uzfva pfsmen i a y. K nejrozsfrenejsfm pam Ceska mluvnice od B.. hotel. Havranka a AI. -ech i -feh.NareCi lasske: Do teho se vieia ta kyska ohreta a pi'ydzelala se takovu desku. nauka 0 zvukove strance jazyka a 0 pravopisu 4. Jedlicky. ktere jim umozllujf vyjadrovat se nejen spnivne. jedn. Jazykoveda a jeji sloiky veda 0 jazyce (jazykoveda) se deli na tyto dflci obory: 1. Strucna mluvnice ceska od tychz autom. 1976) Po z n am k a: Samohlaska [i] se v pi'episu nai'ecf zaznamenava jen pfsmenem i. skolnfm vydanf i 0 tvarech. (Ceske mifecnf texty. nauka 0 nafecich (dialektologie) Jazykove pfirucky Uzivatele jazyka majf k dispozici radu jazykovych pnrucek a slovnfku. nauka 0 slovni zasobe a) 0 vyznamech slov b) 0 tvoi'eni slov 2. ale i slohove pfimerene. hotel Zlata husa). 7 . 1. To sme mjeIi jako sallky. Slovnfk spisovne cestiny. 6. ale v jednotlivych pnpadech i 0 jejich vy­ slovnosti a v tzv. vydana predevsfm pro skolskou poti'ebu. no. -u. 6. mn. 4. pri jejichz tvorenf bychom mohli byt na pochybach (napr. -y.

ktere vydaval tiskaf Daniel Adam z Veleslavina. R. Ve 14. v dobe Velkomoravske riSe. Upravil cesky pravopis tim. Lemuzi. u spojovacich vyrazu phKlady vet nebo slov temito vyrazy pnpojenych (napi'. stoleti se do nasich zemi pristehovaly ruzne slovanske kme­ ny (napt. stoleti) se obraz cestiny uz pfflis nemenil. stoletf. V 9. stoleti. ze misto sprezek zavedl psani rozlisovacich znamenek (tzv. zejmena vydanim Bible kralicke (1579­ 1593). ale podlehala po­ meme rychlym zmenam. recena Dalimilova. Doudlebi. Nejstarsi slovansky spisovny jazyk se nazyva starosloven­ stina. stoleti vznika jiz cesky psana literalura. 863 prinesli solunsti bratn Konstantin (Cyril) a Metodej na Mo­ ravu kfesianstvi a vytvonli take nejstarsi slovanske pismo (hlaholici a cyrilici). ale vznikaly i prvni slovniky a studentske divadelnf hry. uvadi jejich slovni druh. o dejinach ceskeho jazyka Asi v 5. v nichz se slovo vyskytuje. c misto cz) a odstranil nektere cizi vYrazy. Tehdejsi cestina mela jine hlaskoslovi a tvaroslovi. ale v latinskych nabozenskych knihach se brzy zacala objevovat jednotliva ceska slova. typicka spojeni. Charvati. Od konce 13. zejmena po vynalezeni knihtisku. Velkym pnnosem byly odbome spisy a slovniky. Kdyz se r. slovesny vid. tvorily tyto kmeny jiz pevnejsi svaz. napi'. 8 . 907 Velkomoravska i'iSe rozpadla. 0 rozvoj a kultivovani cestiny se vyznamne zaslouzili cesti bram. Zlicane aj. Poucuje 0 riiznych vyznamech vfceznacnych slov. zejmena pravnicka a nabozenska. zpusob ohybanl. vyslovnost.Slovnik spisovne cestiny zpracovava ve 47 000 heslech spisovnou slov­ ni zasobu (mene vsak pnhlizi k jazyku mluvenemu). do 17. Vznikly i prvni mluvnice spisovne cestiny. Staroslo­ venska literatura byla llahrazena literaturou latinskou. to je mimo diskusi). jen se do n1 ve vetsi mITe dostavala slova pi'ejata z jinych jazyku a napodobovala se latinska slozita vetna stavba.). stoleti byla vytvoi'ena prvni cesky psana kronika. nabodenicek. Lucane. VYvoj cestiny silne ovlivnil Jan Hus. Tento prudky vyvoj se zpomalil viS. Cechove. V obdobf humanismu (od 15. pi'esunulo se centrum zapadoslovanskych kmenu do Cech pod vladu Pi'emyslovcu.

ktere jsou vhodne v proje­ \vech teoreticky odbomych. -ity. Pritom musime pnhliiet ke slohovemu zamerenf projevu.). ze v jazyce je spravne jen to. k telovy­ chovne nazvoslovne soustave poloiil zaklady Miroslav Tyrs.). Tim byly dany predpoklady pro rozvoj ceske vedecke i umelecke literatury. -icity atd.). xerox aj. ie jazykoveda rozhodne 0 sprav­ nosti nebo nespravnosti jazykoveho prostredku s definitivnf platnostf. jednak ti r 0 v e Ii v y j a d r 0 van L Neustale je nutno dopliiovat s 1 0 v n i z a sob u j a z y k a (napr. uZlvat neeo. Se vznikem samostatne republiky r. do spisovneho jazyka pronikajf pro s t red k y h 0 v 0 r 0 v e (napr. Zakladni mluv­ nicka dila vytvonli Frantisek Travnfcek. Bohuslav Havranek. marketing. Josef Dobrov­ sky napsal Zevrubnou mluvnici ceskeho jazyka (v nemcine) a Josef Jung­ mann s prateli sestavil petidilny Cesko-nenlecky slovnik. kupuju aj. vytvonlo se chybejici odbome mizvoslovf (napr. Ones hodnotime jazykove prostredky podle toho. co 1ze doloiit ze stareho nebo z lidoveho jazyka. -naty. Napr. . jak vhodne slouif nasim vyjadrovacim potrebam. stoleti. Vladimir Smilauer aj. byla cestina vytlacena ze skol a tiradu. brigdda soeialistieke prdee aj. Alois Jed­ licka. kdy valmi cast ceske inteligence musela opusti zemi. Jazykov3 kultura Pod pojmem jazykov3 kultura rozumirne jednak p e c i 0 j a z y k . dopravni aj. V chemii se ticeIne vyuiilo nlz­ nych pnpon pro vyjadreni mocenstvi (-ny. 1918 se cestina stala tirednim jazy­ kern. prirodoved­ ne nazvy vytvarel Jan Svatopluk Presl. fiet. sponzor. mesta se ponemcovala a cesky jazyk se udrzoval vetSinou jen mezi venkovskym lidem. Dnve se soudilo.) a s rozvojem skolstvi i hromadnych sdelovacfch pro­ stredku se spisovna cestina dostala do nejsirsich vrstev. 9 .). by v projevech bezne dorozumfvacfch vypa­ daly srnesne. Novy vzestup cestiny se pocina az koncem 18. Zacalo se take vytvaret ceske odbome nazvoslovi. vojenske. Ocekavalo se. do nej.Po bitve na Bile hore. avsak nektera pojrnenovani z uifvanf mizi (krajskj ndrodnf vybor. Pornaleji se meni m 1u v n i c k a s t a v b a . nektere prostredky. postov­ ni.

Slova citove zabarvena se v takovych projevech vy­ skytuji casto. Jen v umelecke literature vyuzivaji autofi slov a slovnich spojeni ze vsech spisovnych i nespisovnych vrstev slovni zasoby podle slohoveho razu celeho dila nebo jeho nekterych castf. Poznamka: Siohova vytfibenost se projevi vhodnym vyberem jazykovych prostredku. zejmena take vyberem slov.Pohyb v mirodnim jazyce je tedy tfeba neustale sledovat a snazit se o slohovou vytffbenost vyjadrovani. ktera svym slohovym nebo citovym zabarvenim nejvystizneji od­ povidaji vyjadi'ovacim zamerum. slova kniznf nebo zastarala se tam nehodi. V soukromych projevech uziti slangovych slov nebo slov z obecne cestiny obvykle nepusobi nikterak rusive. 10 . V odbomych projevech se nemaji vyskytovat slova nespisov­ m1 nebo citove zabarvena.

Reeni je ustalene slovni spojeni. delat. udrzovane tradici a casto rymovane (oapt. kteryeh se v jazyee uzfva. vz(t nohy na ramena. Zakladnf jednotkou slovnf zasoby je slovo. mlt na zlch ustldno apod.). barevne kovy. Dockej casu jako husa klasu). zpravidla obrazne (napt. ru­ Prislovi je kratke mravni naucenf. mly­ nek na maso. ktery nesouvisf s vyznamem jednotlivyeh slov. uddovane lidovou tradicf. k. Casto vsak maji tato jednoslovna pojmenovanf slohove zabarvenf hovorove (napt.).pav[ocko je nazev akvarijnf rybky. jez tvon v jazyee ustaleny eelek a rna svuj vlastni vyznam (otec. napt. elektrickd kapesnf svftilna . ktera souslovf vytvatejf (napt.jecne zrno je nazev zane­ tu zlazky na ocnfm vicku apod. ale uzfva­ me ustalenych spojeni dvou nebo nekolika slov (napt.prumyslovka. Mezi jednotky slovnf zasoby tadime i rceni. casto rymovane (napt. vseeh­ ny ptedmety a jevy.). babf ucho je lidovy na­ zev jitroeele. a). Nejvyrazneji na tyto potteby reaguje slovni zasoba. Komu se nelenl. tj. Nekdy existujf vedle souslovf i pojmenovani jednoslovna se stejnym vyznamem (napt.baterka aj. Nektere skutecnosti nepojmenovavame jen jednfm slovem. Temto ustalenym spojenfm pojmenovavajfcfm jednu skutecnost nKame souslovi. ° Po z n am k a: Ruzna ustalena spojeni uvadeji frazeologicke slovniky. 11 . citu i pted­ stav. Porekadlo je kratke vyjadteni zivotnfch zkusenostf. prumyslovd skola .).fotografickj apardt­ fotoapardt.ne­ kdy jen hlaska jedina -. Nektera souslovf majf obrazny vyznam. to je skupina hhisek . tomu se zelenf). vYZNAMY SLOV Slovni z3soba a jeji jednotky Aby jazyk dobte slouzil vyjadtovanf lidskyeh myslenek. souhrn vseeh slov a souslovf. ptislovi a potekadla. Pffdavna jmena mohou mit v souslovi nekdy jiny vyznam nez pfi sa­ mostatnem uzitf (srov. dechovka mlsto dechovd hudba) nebo nespisovne (tryskdc mfsto tryskove letadlo aj. vysokd skola x vysokd trdva).II. musf byt sehopen pojmenovavat ryehle se menfci skutecnost. skok tyCi).

28. ob­ delnik. To jsou zakladni jednot­ ky mysleni.pffjemne pusobici svou tvarovou a barevnou rozmanitosti). nebo nektera pojmenovani zastupuji (napr. obsah pojmu ctyfuhelnik je: rovinny utvar omezeny ctyrmi useckami. citu (radost. Vysvetlenim nebo popsanim pojmenovavane skutecnosti se urcuje vecny (slovnf) vyznam slova nebo souslovi (napr. eim sirsi je obsah pojmu. ale bud' jen k nejake sku­ tecnosti odkazuji. louka. kosodelnik. ndsobit) i popisu jazykoveho vyjadrovani (pf{­ sudek. hejsa).k apr (pojem druhovy). nebo zajmenna pnslovce takhle. pfi stavbe bylo zapotrebi pojmenovavat kasovitou stavebni hnlo­ tu uzivanou k spojovani zdiva a k omitani. Napr. kosoctverec. ale vyjadfuji take rUzne vzta­ hy mezi nimi (napr. lichobeznik.Siova a pojrny vetsina slov a souslovi pojmenovava pojmy.) 12 . Sv est k a. obecny ctyruhelnik. Napr. pad. jevu ab­ straktniho mysleni (usudek. cas aj. Nektera slova nepojmenovavaji pojmy pnmo. Mezi pojmy mohou byt rUzne vztahy a podle toho rozliSujeme tez slo­ va vyznamem a) nadtazena: automobil (pojem druhovy) . c) soutadna: t f e Sn e. (Viz tez str. napodo­ bujf zvuky (prdsk. Slova vsak pojmy jen nepojmenovavaji. Pro tento pojem se v italStine vytvoril a do cestiny prevzal nazev malta. soubor predmetu nebo jevu majicich stanovene znaky je rozsah po­ jmu. vyjadfuji rUzne mluvnicke kategorie. ktere vytvarime ve svem vedomi srovnavanim. protoze. napr. s 1i v a (druhove po­ jmy rodoveho pojmu domdci peckove ovoce). rozsah tohoto pojmu tvon obrazce: ctverec.). tento. ackoli). cislo. rod. zajmena on. b) podrazena: ryba (pojem rodovy) . kfehkost) . tridenim a zobecnovanim poznanych skutecnosti.v 0 z i d 10 (pojem rodo­ vy). Vedle tohoto vyznamu majf slova i vyznamy mluvnicke (patn k urcite­ mu slovnimu druhu.). tam aj. strom) a deju (kreslit. deltoid. modf. Pojmy se ovsem netvon jen pro tndy konkretnich predmetu (dum. vis n e. sryskat si). tim uzsf je jeho rozsah. chuze). casovat). bu aj. rUzne city (achich. Soubor znaku odlisujfcich dany pojem od pojmu jinych je obsah po­ jmu. ale i vlastnosti (hladkj. malebny .). rozlisova­ nim.

prima aj. Vyznam se vyklada: a) uvadenfm podstatnych vyznamovych znaku (letiste = prostranstvf a zaifzenf pro vzletanf a pnstavanf letadel a odbavovanf cestujfcfch). S pis 0 v n a s I 0 v a a sou s I 0 v f mohou byt rUzne slohove zabarvemi: a) hovorova . necht. d) basnicka . V mo­ demf poezii se jich uzfva jen velice zrfdka (napi'. c) odborna . b) kniini . odloucenf. vyrobnfch a ji­ nych oborU (mnohouhelnik.uzfvana hlavne v poezii 19. Ty jsou bud' prekla­ dove. vcetne zivych organismu a lidske spolec­ nosti). citoslovce. separace). ty vysvetlujf nebo popisujf vecne vyzna­ my slov. vesna. casto to byly obmeny slovnfch podob (napr. tj.vyskytujfcf se hlavne v psanych projevech (a to nejen lite­ rarnich) nebo ve slohove nadnesenych mluvenych projevech (sat. jesen). Slohove rozvrstveoi slovni z3soby 1. transformdtor.jelikoi aj.).Slovoiky Slovnf zasoba jazyka se zachycuje ve slovnfcfch. ruiny mfsto ruiovy. suchd destilace aj. e) vyznamove protikladnymi slovy (mdlo = opak: mnoho). motorka. uvadejf k jednotlivym slovum vyznamove shodne protejsky v jinemjazyce. sundat. nebo vykladove. stoletf (napr. . 13 . finout se. sdelovani a kon­ troly samoregulujfcfch soustav.oznacujicf predmety a jevy vedeckych. krdCivec mfsto cho­ dec). c"arnymfstocarovny) nebo neobvykle slozeniny (napr.). luna. d) vyznamove shodnymi slovy (izolace = osamocenf. b) vedeckou definicf (kybernetika = matematickyvedni obor zabyvajf­ cf se kvantitativnfmi a strukturaInfmi zakonitostmi TIzenf. c) opisem nebo pnrovnanfm (fialovy = majfcf barvu vznikajfcf smfSe­ nfm cervene a modre. modrojas).).obvykla v mluvene i'eci v soukromych projevech (muzi­ ka. od­ loucenost. barvu kvetu fialek).

lucba -chemie. Zatfmco profesionaInf vyrazy (v elektrotechnice trafo mfsto transformator. slan­ gove nazvy byvajf casto citove zabarvene a vznikajf ruznym prenasenfm vyznamu (napi'.Yetsina spisovnych pojmenovanf je slohove neutralni (jaro. dobre. paledt.chlapec. v mluve zeleznicafu papousek = druh pesti'e zbarvene lokomotivy). Nove utvoi'ena nebo pi'ejata slova.).). po­ ledne ve vyznamu jih. kopat desftku . mluvit. mlady.uzivana v soukromych mluvenych projevech bez krajoveho omezenf (napr. masina.ceske truhldf. se pokladajf za neologismy (napi'. chod­ ske hyjta . obecne nesrozumitelnych slov snazf utajit obsah sdelenf pi'ed nezasvecenymi osobami (stNkacka . d) argoticka slova . Take slova n e s pis 0 v n a jsou rUzne s I 0 h 0 v e z a bar v e n a : a) slova obecne cestiny .jidelnf miska). 0 kte­ re autor vypravi.lyze. ale. ve vojenske mluve palpost mfsto palebne postavenf aj. i'fkame jim oblastni a nepokladame je za nespisov­ na (napi'.kopat pokutovy kop. ktera se v soucasnem jazyce pi'estala uzivat a vyskytuji se jen ve starsf literature.). extra. b) narecni slova . ujee.zapfrat.udavat aj. pokud se takovych slov uzfva v sirsf jazykove oblasti. varmuz ­ kase aj. Slova. moravskoslovacke krum­ pta . moravske lfcit. se ve slovnfcfch oznacuji jako zastarala (silozpyt . ona pet. valasske ogar . Zastarala slova pouzita v umelecke literatui'e pro pi'iblfzenf doby. at).fyzi­ ka.vyskytujfcf se v projevech spolecensky vyi'aze­ nych lidf (zlodeju.) podporujf strucnost vyjadfenf.novacek. tulaku apod. napi'. 2.omacka.ceske bait aj.uzfvaml jen v nekterem z mfstnfch mrrecf (napr. plavenka. brnenf. svindlovat aj.jlaska. kratiknot aj. windsurfing.navsteva. esus .). 14 . v reci sportovcu prkjnka . ktera se zacala pouzivat teprve v nedavne dobe a jejichz novost se v textu dosud pociiuje. bonzovat .).revolver. na ceIe Morave. c) profesionalni a slangova slova . pro. salse . moravske stolar. posilovna.brambor aj. Nektera slova zasta­ rala jen v jednom ze svych vyznamu (napi'. zbozf ve vyznamu majetek aj.stryc z matCiny strany aj. hruby ve vyznamu velky.). Slovum pojmenovavajfcfm zanikle skutecnosti ffkame historismy (napi'. ktei'f se uzfvanfm zvlastnfch.). hop. v mluve vojakU bazant .).uzfvana v neoficialnfch projevech pnslusniku jednotlivych povolanf nebo zajmovych skupin (napi'. se nazyvaji archaismy (napi'. zatloukat . rogalo aj.).).

uv{tat aj. je domacmo puvodu. Janacek. U slov mnohoznacnych. slova. nabrousit list pily. dachat. SHne citove zabarvena jsou slova vulgarn).Citove zabarveni slov Nektenl slova nejen pojmenovavajf. bumbat). Rekla mi "Ozen se H. tak jsem se ohnal). zdrobnelina tra­ vicka je odvozena od podstatneho jmena trava. ackoli. ulomit list padla atd. matic­ ka. javorovy list. Slovo role.). (Napt. Vltava. uzivaml pti nespolecen­ skem vyjadtovanf. uzije-li se jich 0 cloveku).) Homonyma rozeznava­ me od mnohoznacnych slov hlavne podle toho. ptechylene podstatne jmeno travicka bylo odvozeno od podstatneho jmena travic.. 15 . pafaty apod. tlama. muzeme po­ znat jejich aktualni vyznam teprve ze situace nebo ze souvislosti s ostat­ nim textem (napt. homonymnf slovo role. belounkY) nebo detska (hajat. slova zhrubeIa (kecat ve vyznamu zvanit. bylo ptevzato z nemciny. cach­ rovat. Casto byvajf vitanym prostredkem jazykove komiky (napt. Homonyma Od mnohoznacnych slov odlisujeme homonyma. devenka. znamenajicf svitek. zvukomalebna citoslovce (jrnk. ktera sice majf stejnou podobu. Nymburk. znamenajicf omou pudu. ptedlozit rodny list. Kladny citovy vztah mluvcmo vyjadrujf slova Iichotna (tat{cek. Zapomy citovy vztah vyjadfujf slova hanliva (cizak. ktera majf pouze jedinyvyznam. oznacujicfch rUzne skutecnosti. titulni list v knize. Jsou to vlastni jmena (Evropa. Slova jednoznacna a mnohoznacna Pomeme malou cast slovnf zasoby tvon slovajednoznacna. vydfiduch.). slo­ va jako chlastat. ze v jejich vyznamech nemuzeme najft zadnou podobnost ani vecnou souvislost. Horym{r). precist si list od pntele. ale zaroven vyjadtujf kladny nebo zapomy citovy vztah mluvcmo nebo piSfcmo k oznacovane skutecnosti. ale lisi se svym puvodem. bfink) a nektera slo­ va jina (vrtulnrk. barabizna).

policie mfsto policisteJ. Vill~m Za­ vada).). Tomuto zpusobu se fika metonymie.ukazate1 rUznych mericfch pnstroju. kfidlo budovy. Metaforicke preneseni sloves oznacujicfch deje. zakonceni injekcnfch sITikacek. ktere oznacujeme jako vyznanly druhotne.). hrdlo lahve atd. Rikame. vrch misto kopec) nebo celku pro pojmenovani casti (napr.). 16 . Napr.1. Nekterych prenesenych pojmenovani uZlvame zcela bezne a souvislost s puvodnfm vy­ znamem si pntom casto ani neuvMomujeme (napr. Zhave odpoledne houkalo parn(mi troubami. metonymie i synekdochy se bohate uplati'iuji v umelecke lite­ rature. Napi'. Take se s nimi casto setkavame v lidovych rcenich (nap!. Uzijeme-li nazvu casti pro pojmenovani celku (napr.byt nechapavy atd. Vznikajf rUznym zpuso­ bern. slovo sber neznamena jen sbirani. jejichz ciniteli byvaji lide. 2. podobne vypadajicf soucastka starych gramofonu.Zmeny slovniho vyznamu Slova ziskavaji vedle sveho vyznamu zakladnlho jeste daISf vyzna­ my. casove nebo pnCinne sou­ vislosti. ktertS rna za ukol trvale uchovavat k6dovane informace. koleno potrubf.. Casto se nazev prenasi na zaklade podobnosti vzhledu pojmenovava­ neho predmetu nebo podobnosti jeho funkce. 0 kfiklave barYe nebo 0 vysokem tonu. bylo nazvano pamef. ale take nasbirany material. nastroj k oryso­ vavani strojnfch soucasti. 5. C. nemeckeho fyzika W. nazyva­ me takove preneseni mlzvu synekdocha. nebo preneseni lidskych vlastnostf na predmety nezive nebo na jevy abstraktnf se nazyva personifikace (napi'. nazvy abs­ traktni se tedy stavaji pojmenovanfmi vecf konkretnfch. zvlaste v lyricke poezii (napr. honit bycha -litovat nejakeho skutku. nastroj k siti. cas nezadrzitel­ ne bezl aj. m(t dlouhe veden( . slunce vychdzl.. ze cteme Capka. stfhla morska ryba aj. jehla . Metafory. ale take kovove soucastky na vyrobku. Jindy se nazvy pi'enasejf na zaklade mistni. protoze rna stejnou funkci jako obdobna lidska schopnost. 2. Po z n a m k a: 1. 3. 4. Tomuto zpusobu se i'ika metafora. 6. Zanzeni v pocitaci. Roentgena. kdyz cteme Capkovu knihu. Nekdy se zameiiuji rUzne kvality lidskeho vni­ mani a mluvi se pak 0 sladke hudhe. Nazev lekarske­ ho pi'istroje rentgen vznikl pi'enesenim pnjmeni objevitele rentgenoveho zareni. kovdnf neznamena jen tepelne zpracovavani kovu.

povyseny. Ve vetsine pnpadu jde 0 slova vyznamove bliz­ ka.). domyslivy. pndavna jmena domysliry nebo pysny vyjadfujf zapome hodnoceni. Yetsinou to jsou jenom rUzne slovotvome varianty (napi'. Synonyma mohou oznacovat stejnou skutecnost. Malokdy se setkavame se synonymy.avsak.kama­ rad. ztfata zraku je nestestf. ze je pysny. 17 . ktery si zak!ada na svych vlastnostech. jedinecny apod.khcet. muze­ me nei.hodne. ale . rekneme ze je plnostfhla. volat .historie).krasny. musime voHt pndavne jmeno hrdY. naopak. Casto uzijeme pro hodnocenf uzite situace slov s opacnym vyznamem.naCis­ to) nebo slova domaci a vyznamove shodna slova pi'ejata (pofad .hloupe apod. ale v rUznem stupni intenzity (napr. rekneme. ze si na svych vlastnostech zaklada pravem.kez). V psanych projevech se ironie casto oznacuje uvozovkami. dejiny . uzijeme zjemneni cHi eufemismu (napr. ale stejny nebo alespon podobny vyznam. kru­ pobiti je pohroma. si!nejsf.). Slova souznacna (synonyma) Slovum. 0 cloveku. nadherny. Vyskytuji se u vsech slovnich druhu (pf{tel . doCista . mnoho . ze je tlustd. kteni maji rUznou podobu. Zadne z ostatnich uvedenych synonym tuto vlastnost nevystihuje. vymknutf kotnfku je nehoda. mfsto ze film byl hezq. zemetiesenf je katastrofa). ktery . bum . ph tele apod. Vyznamove rozdily mezi synonymy lednotliva synonyma se od sebe lisi nekdy jen velmi jemnymi rozdily ve vyznamu. Snazime-li se vyhnout nepnjemnym nebo nespolecenskym vyrazum. hrdy.jenz. Tomu rfkame ironie (napr. Pokud chceme vyjadfit. Uzije­ me-Ii vyrazu vyznamove silnejsiho mfsto vyrazu bezneho. jejichz vyznam je zcela totozny.prask.). ktera nelze ve vsech situacich zameiiovat libovolne. Napr.pro­ gram.V nekterych pnpadech menime vyznam slov z duvodu eitovych. fikame tomu nads3zka cHi hyperbola (napr. at . takze je muzeme v urcitych souvislostech vzajemne zamenovat. v mluvenych projevech zvlastnf melodif. To jsi provedla moe chytfe . misto abychom 0 nektere dfvce prohlasili. ze byl uzasny. fikame synonyma. hezkj . krome ­ mimo.

Ponechavajf se vsak vetsinou synonymni nazvy domacf vedle preja­ tych nazvu mezinarodnfch (napr.). protoze mezinarodnim nazvum se dava prednost v literature teore­ ticky odbome. hffbe). V literature odborne. nejsou synonyma vitana. zele­ zo x oce!.Nektenl slova majf omezenou schopnost spojovat se ve vete s jinYmi. ktere se v odbomych projevech vyznamove rozlisuji (napr. ktera usiluje 0 presnost a jedno­ znacnost vyrazu. Napr. proto se nejvice uplatiiuji v lite­ rature umelecke. 18 . ze pojmenovavaji rUzne pojmy. kobyla. spojeni vrany ko­ cour. vldsecnice = kapildra. hfebec. kdezto v literature prakticky odborne a populmizacni se uziva spfSe nazvu domadch. vtef"ina x sekunda aj. Slohove rozdily mezi synonymy Synonyma se take mohou lisit pffslusnostf k rUznym slohovym vrst­ yam nebo citovym zabarvenim: slovo slohove nezabarvene: protoze krabice baHt jist ucit se vezeni mladik vesnice pluk slovo slohove zabarvene: jelikoz skatule pakovat zrat (0 cloveku) se sprtat lapak suhaj dedina regiment jeho slohova charakteristika: knizni hovorove obecneceske zhrubele slangove argoticke narecni oblastni moravske zastarale Synonyma zvysuji slohovou pestrost. pffdavneho jmena vrany (= cerny) lze uzitjen ve spojeni s podstatnymijmeny oznacujfcimi kone (kun. tloust'ka x sf/a. slovesa leknout lze uzft jen 0 rybach (kapr lekl) nebo prenesene o zfznfdch lidech (malem bych lekl zfznl). Nelze uzit napr. tvrdost x pevnost. Mohou totiz budit zdani. V neodbornem vyjadrovani se ovsem jako synonym uzfva i takovych nazvu. valach. kfemiCitan = sili­ kdt).

tihlopf{cka. odvodiiovat. krvinka. zjemnujfcfm (napr.opak: pNjem. nepravda mfsto lez atd.opak: sirokY. hlasovacfprdvo aj. tesny .Siova vyznamove protikladna (antonyma) Pri objasnovanf slovnfho vyznamu casto pomahajf slova vyznamove protikladna (antonyma). Odborne nazvy (terminy) V odbornych projevech se pojmenovavajf presne vymezene pojrny usta­ lenymi odbornymi nazvy (terminy) (napr. vyznamovy rozdfl mezi slovy prfbuzny­ mi nebo vyznamove blfzkymi se snadno vysvetli pomocf slov S opacnym vyznamem: vydej .opak: volny. ale prodej . neslySfc{ mfsto hluchy. cito­ slovce. Nauka 0 terminech ijejich soubor se nazyva odborne nazvoslovi (terminologie).).). 19 . ale uzkY .opak: koupe. ~ Zapornych antonym se vhodne vyuzfva ph vyjadrovanf eufemistickem. Napr.

fikame motivovana. spojovani v souslovi (zdkladni skola) 5. slovo kleste se opfralo 0 sloveso kleskat = svirat.) Po z n am k a: Motivovanost slov usnadiiuje poznat vyznam novych pojmenovani. z jejichz podoby muzeme usuzovat na vyznamovou souvislost s jinym slovem.odvozovani a) pnponami (sviti-dlo) b) predponami (pra-les) 2. z jejichz podoby vyznam dnes uz odhadnout nedokazeme (napr. feka. Tak napi'. ale muzeme take do ces­ tiny zavest dosud neexistujici pojmenovani. fika­ me nemotivovana neboli znackova. a to bud' z prosrredku vlastni­ ho. muzeme uzit existu­ jicmo slova nebo souslovi s novym vyznamem. I tato slova mela ovsem kdysi svou motivaci. prejimani z jinych jazykn (sport) Odvozovani Slova prfbuzna. skladani (plyno-vod) 3. sloveso vyhrdt se opira 0 sloveso hrdt). slova odvozena a jejich casti YetSina slov se svym tvarem i vyznamem opfra 0 slova jina a tim uz naznacuje svuj vyznam (napr. klesteJ. stiskat a vyznamove souviselo se slovy klec. ze je utvoi'eno stejnym zpuso­ 20 . setkame-li se poprve se slovem vznasedlo. Cestina rna pro tvoreni novych pojmenovani tyto zpusoby: 1. TVORENI SLOV Zpusoby tvofeni novych pojmenovani Ie-Ii treba pojmenovat nejakou novou skutecnost. Takovym slovum. Tern slovum. uvedomime si. nebo cizmo jazyka. Cedok) 4. kUste nebo klepeto.III. zkracovani (AV CR. pndavne jmeno jarni se opfra 0 podstatne jmeno jaro. (Napr.

slovo prosba je utvoi'eno ze zakladoveho slova prosit pi'f­ ponou -ba. ve vykladovem slovniku se docteme. predpona vy. Tento odhadnuty vyznam vsak neni jeSte zcela presny. slovo dfe­ vdk je utvoreno ze zakladoveho slova dfevo pnponou -dk.cha­ lup-df . kteni majf spolecny zillad.jak vzniklo slovo vystavba. ne-za-men-i-telny. slovo rybdfskj je utvoreno ze zakla­ doveho slova rybdf pnponou -skj. Pi'edpony se vzdy pfipojujf k celym slovum (za-brousit. z kterych casH je slovo rystavba utvoreno. slovotvomy zaklad je rybdf. i'ikame slovotvorny zaklad. lemto slovum fikame ptibuzna (napr. se nazyva slovo zakladove. pracovat. Napr. bezpracny atd. pra-pilvodnf apod. pracovitJ. V odvozenem slove muze byt nekolik predpon i nekolik pnpon (napr. Nemenf vsak jeho slovnf druh.. pracovnfk. Poznam ka: Od pnpony se lisi koncovka (kdysi se ji ffkalo ohybaci pnpona). pracovnf. ze je to nejaky prostredek. ze pri odvozovani doslo ke stndani samohhisek y-y v predpone. Toto slovo muze byt uz samo odvozene (napr. Po z n a m k a: Je rozdfl v posuzovani. prokdzat ­ 21 . V kazdem jazyce existujf skupiny slov. napra­ covat. uvedeme. ze vzmiSedlo je "dopravni prostredek pohy­ bujici se nizko nad zemi nebo nad vodou po vzduchovem polStan". Slovo. od nehoz nove odvozene slovo predponou nebo pnponou tvonme. Zaroven si vsimneme.ne-docfst). Casto menf i slovnf druh odvozeneho slova ve srovnanf se slo­ vern zakladovym. zpracovat.do-cfst . ktery se vzmiSi. jak slovo vzniklo a jak je utvoreno. nazyvany koren.a pnpona -ba (presneji: pnpona -b. Casti slova. pra-pil-vod-n-ost). Urcujeme-li napr. uvedeme. vyzkoumat .. tedy jako jmena (dopravnich) prosti'edku. slovotvomy zaklad je pros.bern jako slovo vozidlo. chalupa . ktera presla ze slova zakladoveho do slova odvozeneho. Ptipona je cast slova. slovotvomy zaklad je dfev. prdce.vyzkum.chalupdf-skj. ktera je pripojena za korenem a obmenuje jeho vyznam.a koncovka -a).). letadlo apod. ktera je pfipojena pred korenem a obmenuje vyznam odvozeneho slova. tou se meni tvar slova. ze bylo odvozeno od zakladoveho slovesa vystavet pnponou -ba a ze odvozene podstatne jmeno oznacuje cinnost. Naproti tomu marne-Ii urCit. - Pfi odvozovanf se V odvozenych slovech casto stndajf nektere hlasky ve srovminf se slovy zakladovymi (napi'. spolecnym korenem techto pi'fbuznych slov je -prac-). Pnivem tedy usoudime. Predpona je cast slova. ze je v nem koren -stav-. cfst .. po-vytdhnout.

Po z n a m k a: Nekterymi pnponami muzeme tvont nova slova jeste dnes (napr. zarazuje toto slovo mezi jmena mist. v pripone -ota koncovka -a zarazuje podstatna jmena mastnota.). a konecne podle slovnedruhove pnslusnosti slov zakladovych.chuze apod.ozdoba aj. marne neprodnktivni (napr.je pripona a -y je koncovka 2. Tffdeni slov odvozenych priponami Odvozena slova ti'fdime podle jednotlivych slovnich druhu. teplota aj. 1emi se mem casto i slovm druh slova (napr. V jednotlivych slovnich tva­ rech je ovsem vzdy nutno priponu od tvaroslovne koncovky odlisovat (napr. kde -ot.prukaz. pnpona -arna ve slove panelarna. k rodu zenskemu a sklonovani podle vzoru zena).). Pripony se uvadeji i s tvaroslovnou koncovkou (napr.prostorovy.. para . kfiv-da. Napr. noc .V .feditel.sv{ce. Tern. temto pnponam marne prodnktivni. noha . kde se neco vyrabi.jreza ­ jrezovat aj.nocn{.zlo. mastn-ot-y. 22 . budova nebo prostranstvi.barvitost. usmerrIOVa-C). cement-arna aj. silon-ovy. vod-arna. Nektera slova se tvon pouhymi koncovkami. fldit . barvit. Ptipona je hlaska nebo skupina hlasek. obraz-arna. podle je­ jich vyznamovych skupin? dale podle pnpon. ze je to mistnost. Podle pnpony tedy odhadujeme slovotvorny vyznam. padu jednotne­ ho cisla). uchovava nebo zpracovava. jimiz byla nova slova odvo­ zena. kterymi dnes uz nova slova netvon­ me. utvorenem podobne jako slova lik-arna. kop-yto.). Mnohe prfpony nemenf pouze vyznam slova. prostor . kde se neco dela s panely. Odvozovani pffponami Nejcasteji odvozujeme nova slova od zakladovych slov pomocf pn­ pon. ale take jeho slovnf druh (napr.parn{. Pravem tedy usoudime. zly . ktera sice nema svuj vlastni vyznam. prach­ prasny.nozka.). mldd-eZ aj. ozdobit . Ten je zpravidla jen pnblizny. sv{tit . chodit . ale zarazuje nove utvorene slovo do urcite vyznamove skupiny.

Koubla ­ Koublovd.Adamcova.Klimsova).Martinu nebo Martinoval 8. b) odvozene od podstatnych jmen (kotel-na. 4. ktera maji podobu pi'idavnych jmen. semen-iste. Zenska pi'fjmeni Pi'iponou -ova se tvon zenska pnjmeni (MaUkova. N a z v y de j u se tvon od sloves pnponami (udrz-ba. hoi'-ak aj. pfftel-kyne. Pi' e c h y len e n a z v y zenskych podstatnych jmen se odvozuji od podstatnych jmen rodu muzskeho (manzel-ka. ale: Benes . holub-nfk aj.DolejSovd). N a z v y h rom ad n e se tvon pnponarni (strom-ovf. kreje-ova). soud-ce. Vasa . sluv-ko. ale: Dolejs . pokryvae). N az v y v y s I e dk u de j e (vylis-ek.BeneSe . Kladeiiak apod. okopav-ka). bohat-stvf aj. stroj-ovna. Kuehafova. kde se vy­ poustf i pi'i skloiiovani muzskeho pnjmeni (lakoubek . tvonme zenske pnjmeni tvarem zenskeho pndavneho jmena (Smut­ ny . a) odvozene od sloves (sber-na.v tech pi'ipadech. prst-feek.Talaeka . truhl-df. zaidi na zvyklostech v rodine (napi'. 3.Hrahetova. b) odvozene od podstatnych jmen (eukr-af. U pnjmeni.).Vasova. vale-ovna. kde se neco kona. prost-ota.). plyn-arna. Slov-ak). strom-ecek. Poldk.DolejSf. Talaeko . 5. Hanak. 7.). tlaCf­ -tko. pil-nfk. promfta-eka. 9. N a z v y m is t (budov. '. stfni-dlo. stavitel). Po­ povova. rue-icka. N a z v y pro s t i' e d k U a n a s t r 0 j u (ehladi-e. KlimeSova .Hrabete . N a z v y z d rob n e lese tvoi'i od podstatnych jrnen priponami (strom-ek.Podstatmi jrnena 1.lakoubka . steva-e. Kueerova. Ptipona -ak je spisovna v podstatnych jrnenech Slovak. letet -let aj. Po z n a m k a: Pi'iponou -tel se tvon nazvy osob vykonavajicfch cinnost dusevni (spisova­ tel. Joliotova-Curieova). Kareninova. prostranstvi). Briidk.ehuz-e). pi'iponou -e mizvy osob vykomivajfcfch cinnost telesnou (nosie. slov-fcko aj. prst-fk. ove-fn.BeneSova) V pi'ipadech. 10. 6. U pnjmeni zakoncenych v muzskem rode na samohlasku se rovnez i'idirne podle skloiiovanf pnjmeni muzskeho (Kouble . Martinu . vzoru rUze (ehodit . N a z v y v J as t nos t i se tvon od pndavnych jmen ptiponami (barevn-ost.lakoubkova. housl-ista). kov-arna. kadefn-iee. Hrabe .). Brazil-ee. 2. DolejSf .var.doprav-a). ale hovorova v nazvech jako Plze­ flak. kamen-fk.Talackova. 23 . Nazvy osob podle cinnostf a) odvozene od sloves (dorueova-tel. tkan-ina). zver­ -inee. cvic-istl). brus-frna. nebo koncovkami vzoru zena (dopravit . casto koncovkami vzoru brad (vaht . N a z v y 0 b y vat else tvon pnponami (Evrop-an. Adamec ­ Adamee . mui-stvo) nebo koncovkami vzo­ ru staveni (list-I). rue-ka.). kdy jsou mozne dye podoby. vyrabi nebo chova. pruvod-et). mistnosti.Smutnd. Pi'itom vypoustime samohlasku -e.Vasi .

star­ -nout. Nap1'. prusvit-ny. vy-. b) odvozena od pi' ida v nyc h j men vyjadfuji 1. pfe-mnoho). spla­ tit x splac-et.). Po z n am k a: Na rozdil od pffdavnych jmen odvozenych od minuleho kmene pnponou -d a vyjadfujicich licel vyjadfuji p1'idavna jmena utvo1'ena z p1'echodniku p1'itomneho to. bel-it). mimo-. od-. c) odvozena od jinych s 10 v e s vyjadfuji rozdily ve slovesnem vidu (vest x vod-it. roz-. mefid pnstroj = pnstroj na me1'eni x technik meNd napeti = technik. pre-. po-. charakteristicky rys apod. proti-. sediv-it). vypoCftat x vypoCft-avat aj. ten-ounkj. Slovesa odvozena p1'edponami casto vyja­ dfuji s mer (ode-jft. pop ira t (ne-mluva. a nemeni tedy slovni druh zakladoveho slova (stroj . malo u m i r u (po-streit). Odvozovani predponami Predpony se pfipojuji vzdy k celemu slovu. rozum-it). na-mrzly). jine existuji pouze jako p1'edpony Obmenovani vyznamu slov predponami P1'edpony mohou vyznam podstatnych a pffdavnych jmen a pns10vc1 z e s i 10 vat (pra­ -predek. ddvny . pfi-Ietet). pod-ndjemntk.odnest). P 0 z n am k a: nad-. nachy1nost. pfi-hlouply. (. stroj-nf. 24 . mycf x myjfd. z e s 1abo vat (po-stadt. b) odvozemi od s 10 v e s vyjadfuji vlastnost vyp1yvajici z deje (zpusobi10st. lice1 aj.). c) odvozena od jinych pi' ida v nyc h j men vyjadfuji zes1abeni nebo zesileni v1astnosti (chud-ickj. proti-Ieteckj aj. 1<itku. za-).praddvny. kresli-d. velik-anskj).): tavi-telny. na-. zabrousit x zabrus-ovat. Rozdil je stejny jako mezi dvojicemi slov hrad x hrajfd. pod-. pra-. mramor-ovy. vfr-ivy.). skol-skj. 2.aj. v1astnictvi. pro-. pfi-. pred-. bez-mocny. (nej-. ktery prave men aj. vz.pf(stroj. co oznacu­ je slovo zakladove (puvod.): mosaz-ny. V-. kreslid papir = papir na kres1eni x kreslfd rnaIii' =malii'. Nektere p1'edpony jsou tvarove shodne s p1'ed10zkami (do-. pra-stary. S-. vel k 0 u m i r u (na-hazet). ktery prave kresli. Na rozdil od pnpon predpony pouze obmenuji zakladni vyznam slova. jrez-ovat. nest . ne-malo) i vyjadrovat vyznamove rysy shodne s p1'ed10z­ kami (mimo-dek. stavat se nejakym (zelen-at se. Slovesa a) odvozena od pod s tat nyc h j men vyjadi'uji nejruznejsi vyznamove vztahy k slo­ vum zak1adovym (soustruz-it. co se pnive deje.init nejakym (sus-it. podobnost. 0-. promok-avy.Pridavmi jrnena a) odvozemi od pod s tat nyc h j men vyjadfuji v1astnost ve vztahu k tomu.

zaru­ vzdorny. v zoologii -lichokopytnfk aj. Nenf sice tak casty jako tfeba v nemcine. jejichz slozky jsou ve vztahu souradnem.sirouhlfk.1 a cesko-anglid. Podstatna jmena jako vylov. pfSeme mezi obema slozkami spojovnik.vyskoCit . P r a v 0 pis: Slozena pi'idavna jmena..povyskoCit). dlevoprumysl. b) nevlastDi (DepraVe) Deboli sprezky. sladkokyselY)· 25 . rozbehnout. chapeme ji obvykle jako pi'fslovce zpusobu (muieme-li se na ni zeptat otazkou jak?) a pfSeme ji oddelene (napf. z-hasnout. kde prvnf castslozeniny se pnpojuje k druhe spojo­ vacf samohlaskou -0. Casto se slovesa spojuji s nekolika pi'edponami (po-vy-skoCit.(koz-e-luh) nebo -i. od-valit = ponekud pryc atp. Ve slozenych pndavnych jmenech. Lesostep nenf jen les a step. Tvon-li vsak obe casti tesnou vyznamovou jednotu. jejichz slozky jsou ve vztahu podfadnem. ale je odedavna bezny a stale uzfvany. ma-li se vyjadtit samostatnost slozek (napt. 2. 3. barvoslepy aj. Konei-Ii vsak prvni cast na -e nebo -i. pfSeme je dohromady (hluchonimy. v chemii .Po z n a m k a: 1. ktere se daji rozliSit na slovni spojenf beze zmeny slozek (napf. nakresleny nebyla odvozena primo predponami.. se poklada pro cestinu nepravem za mene vhodny. ale pfechodna oblast mezi lesem a stepf.j slov­ nik). anglicko-cesJ.).). Pfi­ tom druha cast slozeniny nemusf existovat samostatne (pNrod-o-pis). cihlovi cerveny. se piSi dohromady. sladkokysely). u-vadnout). -e. Mnoho sloienych podstatnych a pndavnych jmen se uplati'iuje v odbomem nazvoslovi (napi'. kde jedna slozka ureuje druhou (napr. Rozlisnjeme slozeniny a) vlastni (prave). doskoc'!it. konei-Ii prvni cast na -0 (napi'. Mezi castmi slozeniny muze byt vztah: a) soufadny (napi'. Vyznam slozeneho slova se casto ponekud lisf od vyznamu skladebnf dvojice.). ZvhiSte pak jde-Ii 0 vztah vzajemnosti (napt. nakreslit). sterkopfsek. pravdepodobny.jaksepatN apod. dlouhovlasy.(vod-o-vod). Takova slovesa se odvozovala postupne (skoCit . ale od pnslusnych sloves (vylovit. Nekdy se vsak krome slovesneho vidu pfedponou meni i daISi vyznamove rysy (vy-tdh-hnout = zevniti' yen. zahradnicko-ovocndf­ skd skola). dlouhohraj{c{.). stfedni velkj apod. stl~edovekj). Pfi odvozovani pfedponami se meni slovesny vid (za-hrdt. roz-po­ zndvat). Velkomesto nenf totez co kterekoli velke. pfe-skocit = pfes pfekazku.). Skladani slov Tento slovotvorny zpusob. spocfvajfcf ve skhidanf dvou nebo vfce slov nebo kofenu. rozbft. b) podfadny.mesto. sedovlasy.(pit-i-boj). rozbeh nebo pridavna jmena jako rozbitj. doskok.

Z pojmenovaniDruzstvo telesne vadnyeh vzniklo zkratkove slovo Druteva. Pro­ to se z nieh vytvareji zkratky a zkratkova slova. Poradek slov V souslovich je ustaleny. piSeme je s malym pfsmenem a zakoneujeme teekou: p. z nazvu Ceskoslovenskd dopravnf kaneeldfbylo utvo­ reno zkratkove slovo Cedok (2.ve . ze vznikaji pn1is dlouha nekolikaslovna pojmenovani. Zkracujeme jimi nektere obvykle obraty a easto uzfvana slova. kde nenf mozna zamena kombinace barev s odstfnem. = a tak dale. apod. CVUT (cti: ce . Poi n a m k a: Pi'i uzfvanf zkratek musfme vzdy myslet na to. zda jsou tomu. Nejcasteji se uziva zkratek utvorenyeh ze zacatecnich pismen vice­ slovneho pojmenovani.: = doktor. ale pee urcena k vyrobe suro­ v6ho zeleza). tj. p. = to je.Vyznamove se lisf slozemi pndavmijmena modrozeleny (= zeleny s nadechem do modra) a modro-zeleny (= modry a zeleny). cedokdf apod. Napr. d. lednotliva slova V nich casto pozmenuji svuj vyznam (napr. vysokd pee neni jakakoli pee majici velkou vysku. cernozlutj). aj. atd. . tzn. komu je projev meen. Z pocatecnich skupin hlasek jednotlivyeh slov viceslovneho pojmeno­ vani se tvon zkratkova slova. Ta se pak daji sklonovat a lze od nich tvorit odvozeniny. dostateene zname. Zkracovani Snaha pojmenovavat rUzne podniky. V mluvenych projevech davame pi'ednost nezkracenym podobam. co nejpresneji vede k tomu.zet . = to znamena. Spojovani slov V souslovi Zejmena V odbomem vyjadrovanI se tvon vfceslovna pojmenovani. Po z n a m k a: V psanem projevu se vyskytujf take zkratky jineho druhu. Jinak je vhodne alespon pi'i prvnfm uzitf jejich vyznam vysvet­ lit. = pan. = a podobne.do Cedoku) a z neho odvozeniny: cedokovy.u . spolky apod. napr. Je­ jieh delka pusobi zejmena pri jejich castem opakovani V textu potize. urady. MZP (cti: em .es . = a jine.en) = Organizaee spojenyeh narodu. sou­ slovi.pe) = Ministerstvo iivotnfho prosrredi aj. OSN (cti: 6 .te) = Ceske vysoke uceni teehnicke. souslovi skok dalekj ozna­ 26 . napr. Tam. se slozene pi'fdavne jmeno piSe dohromady (cervenob(fy.

revue. ktera pak usnadiiuje mezina­ rodni vymenu vedeckych a technickych infonnad. tedy z jazyku.). televize.). uiit nazvu "velice knitke vlny" misto velmi krdtke vlny nebo "ve1ike napeti" misto vysoke naphf. 27 . podobne . politic­ kych a kulturnich styku. Nektera z techto jednoslovnych synonym jsou zabarvena hovorove (pololetky). jejichz vyznam. P 0 z n a m k a: 1. dostatecne srozumitelna.). kontrolovat . dzentlmen i gentleman). drama./ilozo/ie. aby se tohoto zpusobu neuzivalo nadbytecne.hokej. kosmonautika aj.provddet kontrolu. napt. radar aj. Vyhodou techto slov je jejich siroka mezimirodni srozumitelnost. kolfnskd voda . trestny kop.automapa. osa se zlomila .kolfnskd aj. kdezto skladebni dvojice dalekj skok jen hod­ noti delku skoku. Ie tteba dbat na to. pivo.posuvka. magnet%n. Viceslovna pojmenovani maji nektere nevyhody.cuje atletickou disciplinu.do flo ke zlomenf osy). desftka muze oznacovat tramvaj. nekde se viila vy­ slovnost podle puvodni pravopisne podoby (jotbal.sekand.). bankovku aj. P r a v 0 pis: Nektera z prejatych slov se pravopisne prizpusobila nasi vyslovnosti (hockey . Mnoha slova byla prejata z latiny nebo z rectiny. nelze napr. rendez-vous. nelze od nich tvo­ tit odvozeniny a zpomaluji dorozumivanl. Proto se zejmena v pracovnf mluve a v hovorove feci vedle nich vytvateji jednoslovna synonyma (posuvne mbYtko . zda budou poslucha­ cum nebo ctenarum. autor. 2. jina patTI do obecne cestiny (tryskdC).stroj. Jednotliva slova v souslovi nelze nahradit synonymy.). psad stroj . Vzdy bychom meli uzivat jen tech cizich slov. Prejata slova jsou dusledek mezimirodnich hospodarskych.podobnym zpusobem. ktere pronikave ovlivnily jazykovyvyvoj Evropy (napr. interview. jina si zachovala puvodni pra­ vopis i vyslovnost (napr. nebo do slangu (trestndk).). jimz je projev urcen. jina byla z reckych a latinskych zakladu nove vytvorena (napr. literatura aj.dzus). U nekterych jsou povoleny pravopis­ ne dvojtvary (dzudo i judo. Prejimani slov z jinych jazyku Ve vsech dejinnych obdobich prejima kaidy jazyk slova z jinych jazy­ ku. pravopis i vyslovnost bezpecne sami ovladame. vyslov [revi]. automobilistickd mapa . vyslov [intervju]. Ve sdelovadch prostteddch a v odbornych projevech se naopak jednoslovny vyraz nekdy nahrazuje vyrazem viceslovnym (napt. sekand peeene . Po z n a m k a: Pn uzivani cizich slov musime vzdy brat zretel na to. Iednoslovna pojmenovani jsou casto mene ptesna nei jejich viceslovna synonyma (napt. vyslov [randevu] aj. juice .

(Viz tez str.. tri. s nimiz jsou spojena. Napr. zbluiik. pana. Siova plnovyznamova maji slovni vyznam sarna 0 sobe. pod. Podle toho. vee. cislem a padem u pndavnyeh jmen. zajmena (ty). vlastnost. vztah. Mluvnicke vyznamy dostavaji slova ve vete ve vztahu k jinym slo­ vUm. naladu. ket).. nybrz dostavaji ho tepr­ ve ve spojeni s jinymi slovy nebo vetami. spojky (ale. ach). castice (at. nest. ani). ktenl rna urcity vy­ znam (napr. nest. cit.. ktere vyznamy vyjadfuji. tfi.. zbluiik).. tfem.).) nebo cas 0 vat (napr. rodem. pan. zpusobem a casem u sloves apod. vcera. Jsou to: pnslovee (vcera. Takoveto vyznamy uvadi slovnfk.) Slovni vyznamy maji slova sarna 0 sobe: oznacuji nejakou zivou by­ tost. Slovni zasobu ceskehojazyka tvonteehto deset slovnieh druhu. dobremu . Podle toho. Vyjadfuji se vetsinou rUznymi tvary slova (napr. Casuji se s 10 v e sa. Siova ohebna mohou mit rUzne tvary. SklOllUji se j men a: podstatna jmena (pan). pod (stromem). U slov rozlisujeme vyznamy slovni (veene) a vyznamy mluvnicke.. Siova mluvnicka vyjadfuji mluvnicke vztahy slov nebo vet. Nemaji sarna 0 sobe slovni vyznam. ty. 12. at (zije). osobou. dobreho. Napr. predlozky (pod. cislem. rozlisujeme slova ohebna a slova neohebna. zvuk apod. zda slovo muze ci nemuze menit svoji podobu. panovi. pan. ty.pres). dobry. dobry. tebe.. . ale. Siova neohebna nemuzeme sklollovat ani casovat. dej. nesu. tiL. tfi. at. cislovky (tfi). citoslovee (bum. neseI. (maly) ale (hezky). tam).. rozlisujeme slova plnovyznamo­ va a slova mluvnicka. pridavna jmena (dobry). vcera. . cislem a padem u podstatnyeh jmen. TVAROSLOVI Druhy slov a jejich vyznamy Slovo je skupina hhlsek (zildka jen jedna hhiska). tfl.). mohou se ski 0 Ii 0 vat (napr.IV. ty.: pan. dobry. 28 ..

majf jeden mluvnicky rod a sklonuji se). city a vuli mluvcfho nebo oznacuji hlasy a zvuky (ach. zvffat. nekolik. pfidavmijmena. castice . kteni po jedne stnince patti k jinemu slovnimu druhu nez po stnince druhe. vcera. bezet.vyjadfuji podobne blizsf okolnosti jako pnslovce. potadf apod. slovesa . majf jeden ze tff rodd (pan. pod stolem) 8. babicCin) rn Casujf se > 0 ~ 3. bzi. podstatna jrnena .jsou nazvy osob. pnCiny (zde. jaky maji slove­ sa.c: v v r:: ~ rn 0 > 7. Matka vanIa a otec ukHzel. citoslovce . prvn(. nas. zvffat. beh maji vyznam dejovy. burn) Protoze se pfi tndenf slov na slovni druhy uplatiiuje nejen vyznam slovni. cizl. krdsa. vecf a samostatne nazvy pro vlastnosti a deje. cislovky . on. predloiky . spojky . jablko.D e: 0 . (dva. Slovajako moudrost. u stolu.uvozuji nejcasteji samostatne vety a naznacujijejich druh nebo vyjadfuji charakter vetneho clenku.vyjadi'uji nalady. tento. steit. a to cinnost nebo stay (pracovat.. jaky maji ptf­ davml jmena. hezky. velmi. 6. Napr.: Slova jako plavdnf. veci apod.) 10.Mel rad jen sebe. ale teprve ve spojeni se jmeny (na stole. hop. vecf nebo jevu oznacenych podstatnym jmenem.zastupujf podstatna jmena a pffdavna jmena nebo na osoby. plavba) . ale podle jejich mluvnickych vyznamu je fadime mezi podstatmi jme­ na (jsou to samostatne mizvy deju.vyjadi'uji rUzne blizsf okolnosti deju nebo vlastnostf: urceni mista.~ . plavba. miry.spojujf vetne cleny nebo vety (Otec a matka zpfvali. anebo jejich vyznam jinak bH­ ze urcujf. ale podle jejich mluvnickych vyznamu je fadime mezi pod­ statmi jmena (jsou to samostatne mizvy vlastnosti a majf jeden mluvnicky rod).~ 6. krasa. nekterj) 4.SklOllUjf se 1. zpusobu. kocka.) 9.c: v 2.. pfle maji vyznam vlastnosti. casu. vyskytuji se take slova. Bavila ho zejmena cetba. pfed kterym stoji (Kef se to podaff! C02 jsi to nevedel? . 29 .vyjadfujf vlastnosti osob. dvoj{) 5. nybrZ i vyznamy mluvnicke a tvary slova. proto) . ptlslovce . sedet) Nesklolluji se ani necasuji .D e: 0 .vyjadfujf dej. mohou svymi tvary vyjadfit trojf rod (velkj. ukazujf (ja. zajrnena . otcuv. zvifata.jsou slova vyznamu ciselneho: oznacujf pocet.

jejichz nektere tvary se shodujf. .Slova jako plovoucf. jaky maji slovesa. Slovni druh nekterych slov lze spravne urcit pouze s prihlednutfm k jejich vyznamu v dane vete.slovo odpoledne je podstatne jmeno (skloiiuje se. Byt je maly. . vypravcf maji tvary jako pndavna jmena. ale podle jejich vyznamu je radime mezi podstatna jmena Qsou to nazvy osob). vratny. ale podle jejich mluvnickych vyznamu je radime mezi pndavmi jmena (vyjadfujf vlastnost nejakeho predmetu oznaceneho podstatnymjmenem. sarno 0 sobe: kudy jsern sel?) .slovo raneny je pndavne jmeno. mohou svymi tvary vyjadrit tfi rody a skloiiuji se). Sel jsern jen 0 k 010 .: Ran e n y brae by1osetren. jehoz pad ndi: okolo ryb­ nfka) . plovoucf lad'.3. citovy charakter) o d pol e d n e Tesim se na 0 pujdu Yen.slovo raneny je podstatne jmeno. ale tituloy.slovo odpoledne je pnslovce (slovo neohebne. Napr. Slova jako hajny.slovo okolo je pnslovce (slovo neoheb­ ne.slovo ale je spojka (spojuje vetne cle­ ny) .slovo bratrovi je podstatne jmeno (komu? .slovo okolo je predlozka (slovo neoheb­ ne. napr.slovo ale je castice (uvozuje vetu a na­ znacuje jeji zvlastni. Ale to je nahoda! V nekterych pnpadech je treba rozlisit rUzne slovnf druhy. d pol e d n e . Napr. vyjadfuje cas: kdy pujdu?) . vyjadfuje rnfsto bez spojeni se jrne­ nem. Pfi urcovanf slovnfch druhu nekterych slov je tedy nutno zvlasf peclive pfihlizet k jejich rozhodujfcfm znakum.: Bra t r 0 v i je patnact let. pleteny svetr. pnvlas­ tek (ktery brae?) . Ran e n y byl osetren. pleteny maji vyznam dejovy. vyjadruje misto ve spojeni s podstat­ nym jmenem. Se1 jsem 0 k 0 1 0 rybnika. Rozhodujicf je tu zpravidla skladebni plat­ nost. pad slova bratr) 30 . pod­ met (kdo byl osetren?) . na co se tesfm?) .

koc­ ka. P 0 z n a m k a: Jmena abstrakmi se casto stavaji nazvy konkretnich veci. ze svymi tvary vyjadfujf sedm padiI a dvoji cislo. Takova podstatna jmena moholl mit v jedne sOllvislosti vyznam abstraktnf (P san ( ukolu jej nebavilo. mesto).slovo bratrovi je pndavne jmeno (Ci pra­ tele? . Podstatna jrnena abstraktni jsou samostatne nazvy vlast­ nosH a deju (chytrost.slovo zdravl je pridavne jmeno (jad? ­ 1. Majijeden ze tfijmen­ nyeh rodiI a sklonuji se. Babicka mu vidy phnesla nejakou s I a d k 0 s t ). beh). Podstatna jmena konkretni se deli na obeena a vlastni. 2. os. pritomneho casu) Podstatna jmena Podstatnajrnenajsou l1azvy osob. to znamena. c. kocka. Vlastnf jmena piSeme s velkym zacatecnfm pismenem.3. zvfre nebo vee (Neruda. 139). zvuat a ved (pan. 33). 31 .2. Nektere daISi druhy podstatnych jmen viz dale v oddflu 0 Cfsle (str. slova bratruv) . kOfka. Po z n a m k a: 1. Podstatna jrnena konkretni jsou nazvy osob. beh). Druhy podstatnych jmen Rozlisujeme podstatna jmena konkretni a abstraktni. odlisujeme je tak v pismu odjmen obecnych (viz str.1. pad) . Micka. c.J sou to bra t r 0 v i pratek~: Cistota pul z d r a vi. zvirat a ved (pan. Liberec). c.slovo zdravl je podstatne jmeno (pul ceho? . mn. Lodi se na mon z d r a vi. slova zdravy) . mesto). p.slovo zdravl (se) je tvar slovesa zdravit (eo delaji? . mesto) a samostatne nazvy vlastnosti a deju (chytrost. Vosy Idkala s I ad k 0 s t ovoce) a v jine vyznam konkretnf (Dostal p san ( od spoluidka. p. mn. mn. Podstatna jrnena obecna oznacujf kteroukoli osobu. . Oba byli z d r a v f . zvfre nebo vee toho druhu (pan. Podstatna jrnena vlastni oznacujf jednu urCitou osobu.

ucho (sdedni rod) -oei. 38. hrabe (muzsky rod) -knfzata. muze . pad mnozneho cisla ukazatele. dobytek jako hrad). slanecci i zavindce.deti (zensky rod). uzenac. ta kocka. Je nutno rozlisovat biologickou zivost a mluvniekou zivotnost. ledoborec (1. ledoborci). hffdel. delitel. strasdk. ukazatel. Avsak nektera podstatna jmena nevyjadruji dvoji cislo. pad: napr. Jen zndka podstatna jmena kolisaji v rode. jsou rodu muzskeho zivotneho. (pan. 1. hrady).hrady. (Viz tez str. Rozdil mezi nimi se projevuje v nekteryeh tvareeh (viz 4. mnozne cislo jejich vetsi pocet (pant. pandk se skloiiuji podle vzoru pan (viz 4. 32 . pad mnozneho cisla zavi­ ndei. snehuldka jako pana) . dobytek se skloiiuji podle vzoru hrad (viz 4. hrad). delenec. Jsou to prede­ vsim podstatna jmena abstraktni a z podstatnyeh jmen konkretnieh jmena latkova. ledoborce i ukaza­ tele. usi (zensky rod). Napr. Jmena rodu muzskeho se jeste deli na zivotna a nezivotna. narod. zavindc. hmyz. hromadna a vetSinou take jmena vlastni. smecjsou rodu muzske­ ho nebo zenskeho. pad: napr. knfZe. hrabata (sdedni rod). U pod­ statnyeh jmen oznacuje jednotne cislo vetsinou jednu osobu. Nekolik podstatnyeh jmen ma v mnoznem cisle jiny rod nez v cisle jednotnem.stroj. slovo rukojmf je rodu muzskeho nebo stredniho. vee atd. zenskya stfed­ ni (ten pan.stroje). Naproti tomu napr. uzenace. uzenaci. Napr. slanecky). Kazde podstatne jmeno ma jeden z teehto tn rodu. jsou rodu muzskeho nezivotneho. napr.) Cislo Podstatna jmena (stejne jako pndavna jmena. slova lid. pad mnozneho cisla pani . slanecek (1. Nektera podstatna jmena rodu muzskeho kolisaji mezi zivotnosti a ne­ zivotnosti.Mluvnicke vyznamy podstatnych jmen Rod U podstatnyeh jmen (a take u pridavnyeh jmen. pad jednotneho cisla pana ­ hrad. napr. to mesto). dfte (sdedni rod) . slova snehulak. zajmena a cislovky a take slovesa) svymi tvary vyjadfuji dvoji cislo: jednotne a mnozne. pomnozna. muzi . oko. nekteryeh zajmen a cislovek) rozlisujeme rod muzsky (zivotnya nezivotny). slovarez.

muze.Podstatmi jmena a b s t r a k t n i obvykle nemivaji tvary mnomeho cisla (mlddi. mouka. Pardubice). zeny. jde-li 0 uziti slova ve vyznanlu konkret­ nim (Babicka mu pfichystala ruzne s lad k 0 s t i. ptactvo). a to i tehdy. co?) pad (nekoho oslovujeme) pad (na otazku (0) kom (0) eem?) - 7. 1. zajrnena a cislovky) vy­ jadi'uji zpravidla rUznymi tvary pady (sklonuji se). -ctvo (zactvo. 4. zen muzi. zene. pracovitost. maji pozmeneny vyznam (dve mLeka = dva sacky nebo dye sklenice mlcka. zendm muze. Tvar mnozneho cisla u pnjmeni muze oznaco­ vat cleny rodiny (bratf[ Capkove). (0) muZfch. kfo­ vi). uzije-li se jich v mnoznem CisIe. zeny muzi! zeno! muzi! zeny! . Podstatna jmena hromadna maji jen tvary cisla jednotneho. zene. 6. eim?) muz. kameni) a pfiponarni -ovi (stromovi. Pad Podstatmi jmena (stejne jako pi'fdavna jmena.muzem. pad (na otazku kdo. jako eelek. zenu. ale ozna­ cuji vetSi mnozstvi veci tehoz druhu pohromade.(0) muzi. zelezo). zeny muze. Neruda). 2. Podstatmi jmena v 1a s t n i mivaji zpravidla jen tvary cisla jednotne­ ho (Praha. -stvo (obyvatelstvo. psani). muzu. Rip. sladkost. zeleza = pouta nebo past na zvef). rostlinstvo). Dostala z domova nekolik p san n. Vdnoce. pad (na otazku kym. zenami 33 . lezeni. muzum. zenou. muzi. nuzky. zena. Byvaji tvofe­ na zejrnena koneovkou -i (uhU. Hradcany. 3. co?) pad (na otazku kobo. Padu je sedm a zjisiu­ jeme je padovyrni otazkami. Po z n a m k a: Ve vyznamu latkovem se jich uziva v jednotnem eisIe. ceho?) pad (na otazku komu. Podstatna jmena latkova oznacuji tvarem cisla jednotn6ho samu 1<1t­ ku bez zfetele k mnozstvi (mleko. tvar mnozneho cisla se vyskytne zpravidla jen tehdy. jestlize oznacuji jen jednu vee (dvefe. chuze. zendch . 5. Podstatna jmena pomnozna maji pouze tvary mnozneho cisla. cemu?) pad (na otazku koho. muzi.

ktera se pfipfna ke kmeni. rnluvi 0 zenl). Z kazde takove skupiny je vybrano jedno slovo jako vzor. YetSinou zustava nezrnene­ na. Marne vzory pro rod muzsky (zivotny a nezivotny). ale delfrne je na skupiny. ktere se ve sklonovanf zcela shodujf nebo se lisf jen rnalyrni odchylkami. ktery reprezen­ tuje celou skupinu. venrn zenej a pad y pre d I 0 Zk 0 v e (dfvarn se na muze. pro rod zensky a pro rod strednf. v nekterych tvarech muze byt kmen obrnenen podle pravidel hlasko­ veho smdanf. Kmen je cast spolecna vsern tvarum slova. Skloiiovani podstatnych jmen Sklonovanf podstatnych jrnen je tvoreni ruznych jejich tvaru podle padu a podle cfsla. tvar slova spoluzak spoluzaka spoluzakovi spoluzaci spoluzacka spoluzacky spoluzacce spoluzackami = kmen spoluzak spoluzak spoluzak spoluzac spoluzack spoluzack spoluzacc . Vzory se pak dale lisf podle zakoncenf v 1. spoluzack + koncovka a ovi a y e ami Podstatna jmena se svym sklonovanfrn lisf. popnpa­ de jeste take podle koncovky v 2. pade. Koncovka je cast tvaru slova. 34 . Pri sklonovanf rozlisujeme v slove kmen a koncov­ ku..Rozlisujerne pad y pro s t e (vidim muze. Prvnf pad je vzdy prosty. sesty pad je vzdy predlozkovy. pade.

pade Koncovka 2. padu -a bez koncovky -u nebo-a bez koncovky bez koncovky -e bez koncovky -e s koncovkou -a s koncovkou -e tvrdy vzor: zena mekky vzor: ruze vzor: piseit vzor: kost Vzory pro rod sttedni s koncovkou-a s koncovkou-e bez koncovky bez koncovky -e (-e) -j tvrdy vzor: mesto mekky vzor: more smfSeny vzor: kure dlouhy vzor: staveni s koncovkou -0 s koncovkou-e s koncovkou -e (-e) s koncovkou-i -et-. v mnoznem elsIe 0 -at-. -e -et-e (-et-ef * Kmen je tu rozsrren 0 35 .Prehled vzoru podstatnych jnlen Vzory pro rod muisky tvrdy zivotny: pan tvrdy nezivotny: brad mekky zivotny: muz mekky nezivotny: stroj tvrdy zivotny: predseda mekky zivotny: soudee Vzory pro rod iensky Zakonceni v 1.

muzem Mnozne efslo pani. hrad.Skloitovani podstatnych jmen rodu muzskeho podle vzoru pan. p. ktera majf v 2. jedn. 2. paml 3. Vzory nezivotne Mekky Tvrdy Mekky pan pana muz muze pauu. 5. -ovi pana muze pane! (otee)! muzi (hochu)! (otee)! 6. stroj Vzory zivotne Tvrdy Jednotne Cislo 1. jedn. -u bradem (0) stroji strojem muzi. Podle vzoru muz se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho zivotne­ 36 . (0) panu. -ove (ueitele) muzu muzum muze muzi! -ove! (0) muzich muzi brady stroje bradu stroju bradum strojum brady stroje brady! stroje! (0) bradech (0) strojich (potoclch) brady stroji Podle vzoru pan se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho zivotne­ ho konefcf v 1. 3. 4. efsla souhlaskou tvrdou nebo obojetnou. 1. jedn. panum pany 4. Podle vzoru hrad se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho nezivot­ neho konefcf v 1. 5. p. p. (0) panech (hosich) pany 7. -ovi panem 7. jedn. muz. brad bradu (potoka) bradu brad brade! stroj stroje stroji stroj stroji! (0) brade. -ove (obeane) 2. pani! -ove! 6. efsla koncovku -a. ktera majf v 2. p. -ovi (0) muzi. efsla koncovku -u nebo -a. efsla souhlaskou tvrdou nebo obojetnou. -ovi muzi.

vzdy koncovka -ovi (Janovi. a 6. cisla koncovku -e. jedn. a 6. tdeu . cisla jen koncovku -e (v lese). nektera jen -u (v krku) a nektera maji koncovku -u i -e (0 jazyku i jazyce. p. a) vetsina podstatnych jmen vzoru hrad rna v 2. p. Pravopis: U vzoru paD piSeme mekke -i v koncovce -ovi (3. cislaje mekke i v koncovce -ieh (v lesfch jako v potocfch). p. kostela. cisla). p. na schudc{ch . Po Z n am k a: Ojedinele se u vzom hrad piSe v koncovce tvrde y take po souhhlsce e. Seifer­ tovi). cisla (0 pstruzich jako 0 hosfch).ho koncicf v 1. p. p. p.pytlickdch) a u nekterych podstatnych jmen na -ek (na hffbcfch .. jedn. mnoi. potoka . Ve 3. cisla koncovku -e. p. trojuhelnfku i trojuhelnfka. stolu. b) Nekteni jmena tohoto vzoru majf v 6. p. napr.1. kteni maji v 2. mnol. p. jedn. v okresu i okrese). 0 bdsnfku Frantisku Hru­ binovi). jedn. 37 . ve spojenf s jinym podstatnym jmenem rna koncovku -ovi zpravi­ dla poslednf jmeno (fediteli Lubosi Slavikovi.halfckdch. mene jich ma koncovku -a (lesa. mnoz. tde.o uCitelich jako 0 muz{ch. 2. Ve 4. ale nektera maji koncovku -u i-a. Clsla tdey jako hrady. mnoz. padejednotneho clslaje u vlastnichjmen osobnich vzoru pdn a muz. p. bochnfku i bochnfka. stojf-li sama. jedn. cisla souhhiskou mekkou nebo obojetnou. a to u zdrobnelych podstatnych jmen zakoncenych na -cek (v baliccfch . cisla (orli. v koncovce -i v 1. cislaje v koncovce tvrde -y (vidim orly jako pdny).). mnoi. Jen v 6. V koncovkach vzoru hradje tvrde y. Podle vzoru stroj se sklonuji podstatmi jmena rodu muiskeho neiivot­ neho koncid v 1. jedn. Lubosovi. pfsku. v pytliccfch . p. 0 penezich jako 0 stro­ jfch). dubu . Napr. pstruzi jako pdni) a v koncovce -fch v 6.hfibkdch. cisla kon­ covku -u (zdmku. a 5. Cisla souhhiskou mekkou nebo obojetnou..schud­ kdch).. V koncovkach vzorU mUl a stroj je vzdy mekke i nebo i (uCiteli jako muzi.). p. jedn.. kteni maji v 2. Cisla tohoto vzoru byva vedle koncovky -fch take koncovka -dch. a 7. POZNAMKY K NEKTERYM TVARlTM A ODCHYLKAM OD VZORU 1. 2. chleba. pytli jako stroji. mnoz. c) V 6. p. roku.

(pod) kotli i kotly. sindel. -s maji mekke sklonovani vitez. -z.) 38 . Nektera podstatna jmena kolisaji mezi vzory zivotnymi a nezivotny­ mi. kachel. 5. z ostatnich napr. Tato slova maji tedy v 7. kdmen. Cinitele .. hNdel. vuz. uhel. ale nektera maji sklonovani mekke. knez. napr.3. . platYs. ledoborci . kotle i kotlu apod. veli­ tel. p. a) Podstatmijmena muzskeho rodu zakoncena na -I. jez. napr. motYl. V 7.. penezokaz. ze jmen na -el: kotel. chmel.jmenovatele aj. okres). slanecci . napr. mestyse i mestysu. 7. cili. ukazatele . cviCitel. cfsla (s) rorysi i rorjsy. c) Nektera podstatna jmena na -I kolfsaji. nekolik podstatnych jmen nezivotnych (vzoru stroj) na -el (jetel. kfen. p. Shoda je urcena koncovkou tvaru iivotneho nebo neiivotneho. mandel) a Z jinych cil. cisla muzeme tedy napsat (s) rubli i rubly. jmenovatele . hfeben. Kolfsaji take nektera obecna podstatna jmena zakoncena na -s a -z. p. stfechYI. femen. maji dvoji tvary.jednatel. obrnenci . kul. kuzel. kasel.pandky. uciteli. Francouz. popel.slede. pes.: berdnci . mestysi i mestysy apod.leden. anebo byla utvofena pfiponami obvyklymi u jrnen iivot­ nych. plevel.berdnky. kmen. Francouzi. peniz.). jednak podle vzoru mekkeho. vsekaz. lupen. pramen.obrnence. 4. zivotna rorys. Po obloze pluli bflf berdnci.slanecky. s traspytel (tedy 2. roryse i rorysa. zejmena -tel a -ec. ruble i rublu). rubl (tedy aprile i aprila. mnoz. april. pytli. kfemen.ledoborce. svizel. nezi­ votne mestys (tedy 2. p. cisla v koncovce mekke -i: (s) pfdte­ ii. penezi. Podstatna jmena rodu muzskeho nezivotneho zakoncena na -en se sklolluji podle vzoru hrad. p. jecmen maji v jednotnem Cfsle krome tvam podle vzoru hrad take vzory podle vzoru stroj. AloiselAloize i AloisalAloiza. (Kolisajici jmena oznacovala puvodne osoby nebo zvifata a byla pak pfenesena na veci neiive. b) Z podstatnych jmen na -I maji mekke sklonovani predevsim zivotna (VZOfU muf) s pffponou -tel (pNtel. a nektera vlastnf jmena takto zakoncena (2. Napr.). -s maji vetsi­ nou sklonovani tvrde (andel. Halase i Halasa. pilous. simpanz.Po obloze pluly bile berdnky. pytel. sledi . stdvkokaz. Avsak podstatnajme­ na plamen. mnoz.Cinitele. p. Amose i Amosa). ucilel. Z podstatnych jmen na -z. jitrocel. mnoz.). hlasatel.uka­ zatele. kofen. jednak podle vzoru tvrdeho. pandci .

-y. bratf{. (Podobne 1. fidi. 7. bratf{ Capkove. p. lid{. Shoda je podle zivotnosti: B{l{ kone klusali. p. p. p. 9. p. 2. 4. a 5. Podstatne jrneno rodic rna v 1. 6. p. -urn. Tyto tvary se vyskytuji zffd­ ka. (0) bratf{ch. p. p. Podstatne jrneno bratr se V cisle jednotnern skloiluje pravidelne po­ dIe vzorupdn. p. 6. 8. p. p. dnem. 39 . dni i dny. 3. konu i kon{. p. napr. (ve) dne. dn{i dnu. Ale: V rohu telocvicny stdly nove kone. p. p. p. 6. lidmi (prevazne ve shode s tvary vzoru kost). 10. Podstatne jrneno kun rna v jednotnern cisle tvary podle vzoru muz. (0) kon{ch. dny. a 4. -y) jeste tyto tvary: 1. knezz. p. 4. -a i -u. Zffdka se vyskytuje zivotny tvar dnove (Dnove mldd{ uplynuli). dnum. 6. V rnnoznem cisle se skloiluje takto: 1. dni i dnu. p. bratf{m. p. p. 6. -a i -u. (0) dni i dnu. kone. p. a 5. Podstatne jrneno den rna v jednotnern cisle tyto tvary: 1. Shoda je podle nezivotnosti. (0) knez{ch. 2. 7. 3. 3. kne­ Zfm. Mikrobi byli objeveni nebo Mikroby byly objeveny. 7. p. a 4. a 2. v rnnoznern cisle rna tyto tvary: 1. p. kneze. 2. ale 4. 7. a 5. bratf{mi. 6. koni i konmi. bra­ tru. kone. pad fide. p. p. p. 3. dne.Podstatmi jmena bad! a mikrob maji tvary zivotne i nezivotne Ude 0 jejich chapani jako jmen zivocichu. p. 2. 7.) 7. 3. cest{ bratff. Dni (dny) uplynuly. 6.. mikrob. konum i kon{m. -ech. 3. p. fidem. v rnnoznern Cfsle rna vedle pravidelnych tvan'l (bratfi. p. 2. Shoda je podle zivotnosti: Rodice me pfiv{tali. bratf{. den. (0) fidech. 4. (0) dnech. p. nebo rostlin): baci!. knez{mi. p. K podstatnernu jrnenu clovek je rnnozne cislo fide: 1. Rad!i se sta!i nejverSfmi nepfdte!i lidskeho zdravf nebo Bacily se staly.. rnnozneho cisla koncovku -e. p. bratf{. 7. p. p.

5. -i 2. predsedum 4. 4. -ovi soudcem Mnozne cislo 1. 2. V jednotnem cisle maji tvary jako vzor zena. hrdina. toho nemluvy jako naseho pfedsedy. 3. predsedy 5. predsedy soudci. soudce Vzory zivotne Tvrdy Jednotne cislo 1. . jen v 3. naseho May. cisla zakoncena na -a. p. MfSa . jmena husita. nemluva.Sklonovani podstatnych jmen rodu muiskeho podle vzoru predseda.mahdrddzi. -ovi soudce soudce! (0) soudci. 7. Po mekke souhlasce se vsak pfSe mekke i (baca . predsedove fotbaliste. a 6. houslista. predseda predsedy predsedovi predsedu predsedo! (0) predsedovi predsedou soudce soudce soudci. pade maji koncovku -ovi. Mfla. -ove soudcu soudcum soudce soudci! -ove! (0) soudcich soudci Podle vzoru predseda se sklonuji podstatmi jmena rodu muzskeho.baCi. V mnoznem cisle se sklonujf jako vzor pan. Jinde je v koncov­ kach vzoru predseda po 0 b 0 jet n e souhlasce tvrde y (napr. 6. mahdradza . (0) predsedech 7. P r a v 0 pis: V koncovce -ovi je vzdy mekke i.Mfsi). K tomuto vzoru patn napr. fotbalista. predsedu 3. jedn. predsedove! fotbaliste! -i! 6. kteni jsou v 1. toho pfedsedy). 40 .

obrance. ~2. 2.fotbalisti) jsou hovo­ rove. a 5. kost Vzor tvrdy Jednotne cislo 1. pad je stejny jako 1.pruvodce. 4. 2. napr.fotbalistel. 3. 6.imen rodu zenskeho podle vzoru zena. Tvary s koncovkou -i (husiti. 6. -ista maji v 1. Podle vzoru soudce se sklonuji podstatml jrn6na rodu rnuzsk6ho. zeny zen zenam zeny zeny! zemich zenami rftze rftzi (ulic) rozim (0) rftze rozel rftzich rftzemi (0) pfsne pfsni pfsnim pisne pfsne! pfsnich pfsnemi (0) kosti kosti kostem kosti kosti! kostech kostmi. V 3. pane sprdvce! pane pruvodce! Tyto tvary je ti'eba odliSovat od tvaru 5. proto je nutno ji opakovane uzit napr. jedn. tedy napi'. p. (0) 7. (0) rozi (0) (0) Mnozn6 cislo 1. sprdv­ ce.Po z n a m k a: 1. (0) 7. Po z n am k a: 5. mnol. kteni jsou V 1. 41 . K tornuto vzoru parri napr. p. pisen. zena zeny zene zenu zenor zene zenou rftze rftze rftzi rftzi rftze! rozi pfsen pisne pisni pisen pfsni pisni pfsni kost kosti kosti kost kosti kosti kosti Vzor rnekky 4. padu jmen zakoncenych na -ec. 5. pade je u vzoru predseda jen koncovka -ovi. 5. 3. ruze. v tomto spojeni: k predsedovi Otovi Svobodovi. cisla koncovku -I (husitl. Podstatna jmena vzoru predseda zakoncena na -ita. cisla zakoncena na -e.zastupce. otee! pane poslanee! Sklonovani podstatnYch . pad. a 6.

2.). Pr a v 0 pis: Vzor zena rna v koncovkach vzdy tvrde y. cisla koncovku: ulic. Podstatnajmena ruka a noha. oznacuji-li casti tela. je vzdy mozna kmenova samohlaska nezkracena (krome nekterych ustale­ nych spojeni jako tou merou. kuchyft i kuchynz. mnoz. mnoz. tj. Podstatne jmeno ovce a jmena na -yne maji ve 2. cisla -ami (penkavy jako zeny. 6. praczch. 4. krati zavazne pouze v 2. Podle vzoru ruze se sklolluji podstatml jmena rodu zenskeho.). kteni maji v 1.. Ke kraceni nluze dojit v 7. 3. cisla koncovku -a. V dalSich padech. piseil a kost maji v koncovkach vzdy jen mekke i. maji toto SklOllO­ vani: 42 . mrkvi jako pzsni. cisla a v 2. jedn. ktera krat!. plnou parou). p. mn. p. Podle vzoru piseil se SklOllUji podstatml jmena rodu zenskeho bez kon­ covky. penkavami jako zena­ mi). POZNAMKY K NEKTERYM TVARUM A ODCHYLKAM OD VZORU 1. v 7. 3. p. p. Cisla koncovku -e. cisla. i (kosili jako ruzi. nlnoz. a 7. Ostatni podstatna jmena. p. c. dvoji tvary: ovec i ovcz. silnic aj. konvzm jako pzsnzm apod. jedn. praczm. p. kteni maji v 2. jedn. p. Podle vzoru kost se SklOllUji podstatml jmena rodu zenskeho bez kon­ covky. p. Podstatna jmena na -ice nemaji v 2. (ale u jmen cizmo puvodu jsou dvoji tvary: dispozic i dispozicz. p. Cisla. p. krome kon­ covky 7. jedn. kompozic i kompozicz apod. mn. p. Cisla a v 3. cisla koncovku -e (-e'). Cisla. Cisla koncovku -i. jedn. p. Vzory ruze.. mnoz. U nekterych dvojslabicnym podstatnych jmen vzoru zena a ruze se v nekterych padech krat! kmenova samohlaska. jedn. pracemi).Podle vzoru rena se SklOllUji podstatmi jmena rodu zenskeho. Ve vsech uvedenych padech krat! zavazne pouze podstatne jmeno prd­ ce (tedy pracz.. jeskyft i jeskynz aj. a 7. ktenl maji v 1. obuvi jako kosti. ktenl maji v 2. 6.

maji nalefite tvary podle vzoru zena: stul se etyfmi nohami. ruce nohy 2. napr. p. a v 1. a 6.I. Jina jmena. soutez. mn. Neoznacuji-li tato slova casti tela. a) Podle vzoru kost se ve vsech padech sklonujf jmena zakoncena na -ost (rychlost. Lito­ mysl aj. mySlch (ale mysmi). U vzorU pfsen a kost se projevujf nektere nepravideinosti.: hrdt na etyfi ruce. jedn. a 4. Opava.. ) a podstatna jmena fee avec. b) Podle vzoru p{sen se ve vsech padech sklonujf predevs(m jmena zakoncena na -n. hute i huti. trate i trati. Je ti'eba odlisovat tato mfstnf jmena od tech. p. noc. p. napr. jedn. ron. p. Chrudim. do C hrudime i do C hrudimi apod. Koncovka -ama je i u zdrobnelin: Dfte tleskalo ruCickama. p. -f. napr. kteni sc skloiiujf podle vzoru iena (Bratislam. p. jedn. . mys{m. noc{ch. mysi. p. p. 5. Na rozdil od toho: Ma hodinky se zlarymi ruCickami. Ke vzoru pfsen patn tef vlastnf jmena mfstni. kterajsou zakoneena na -va -m. Ta. mys. rukam 3. radost. nocfm. rukou nohou i noh 3. sedatko se tfemi noziekami. a 4. C. noci. Cisla ke vzoru kost. do Boleslave i do Boleslavi. pnzp-usobuje koncovce podstatneho jmena: Zhotovil to svyma vlastnfma rukama. -j (jako basen. jako narue. Cisia tef tvar podle kost: Boleslav. tvaf. e. v 7. nocemi. kopalo noziekama. popr. Odjeli jsme do Boleslavi. p. p. Nektera jmena zakoneena na -(. 2. ktera radime podle zakoncenf 2. na rukou 7. p. c. 2. Ostrava). -d'maji ve 2. 6. maji v mnofnem efsie v 3. rukama i rukach noham na nohou nohama i nohach Napr. mohou mit v 2. tvary podle vzoru pfsen. Koncovka pndavneho jmena a zajmena se v 7. Odjeli jsme do Bratislavy. 43 .. Jaromef. p.. labut. tvary dva. p. krupej) a nektera jina.. kun kope nohama. napr. p.

kteni maji v 1. eisla koncovku -e a v ostatnfch padech (mimo 4. staveni Vzor tvrdy Jednotne cislo mesto mesta mestu mesto mesto! 5.) kmen rozsrreny v jedn. jedn. 6. Podle vzoru kute se skloiiuji podstatna jmena rodu suednmo. Podle vzoru mesto se skloiiuji podstatmi jmena rodu strednmo. jedn. (0) mestech mesteckach mesty 7. Mnozne cislo 1. 2. 3. 2. p. cisla koncovku -f. v mnoznem cisle s koncovkami vzoru mesto. jedn. p. p. -u mestem 7. p. V jednotnem eisle se koncovky vzoru kure shoduji s koncovkami vzo­ ru more. cisIe 0 -at-. mote. a 5. 44 . 4. jedn. 4.Sklonovani podstatnjch jmen rodu sttedniho podle vzoru mesto. eisle 0 -et. 3. ktera majf v 1. mesta mest more mori (strniSt) monm more more! (0) monch mori more more mori more more! (0) nl0ri morem kure kurete kureti kure kurel (0) kureti kuretem staveni staveni staveni staveni staveni! (0) staveni stavenim Vzor mekky Vzor smiSeny Vzor dlouhy kurata kurat kuramm kurata kurata! (0) kuratech kuraty staveni staveni stavenim staveni staveni! (0) stavenich stavenimi mestum mesta mesta! 5. (0) meste. Podle vzoru staveni se sklotmji podstatmi jmena rodu suedniho. c. 6. 1. proto se vzor kure oznaeuje jako smiseny.a v mnoz. ktenl maji v 1. kute. eisla koncovku -0.

na luzkdch. jedn. detf. majiv mnoz­ nem cisle tyto tvary: 1. Podstatnajmenaoko. v blahu. padu vzoru mesto se piSe tvrde y (s my­ dly jako s mesty). Nektera podstatna jmena podle vzoru mesto kniti kmenovou samo­ hlasku v 2. p.let apod.).Podle vzoru kure se sklolluji nazvy mlad'at. eisla koncovka -u (v mestecku. ucho. jdtra ­ jater.jader. oC1m uSlm 6. cisla rna tvar vajec. ve vyznamu "rok" jsou vedle nich i tvary s e (po /etech i po letech). dao . detmi (jako kosti) a podle toho i shodu: Nase dili si hrdly a vYskaly. deti.del. koncovku -dch (0 kofdtkdch. 0 jablfckdch). V mnoz. Clsle je rodu zenskeho a rna tvary deli. detem.). 5. p. jddro . p. pade mnoz. p. cisla -dch (v mesteckdch). U vzoru mesto byva u podstatnych jmen na -ko. zeto .jmen. a 4. p. C. 4. na koleckdch. (0) detech. zvfre.. ptdce. OC1 usi 3. i (poli jako mofi. Podstatne jmeno vejce se sklolluje jako more. nekolik roku s ddtivymi /ety). polfm jako moNm apod. V koncovkach vzoru more se piSe vzdy mekke i. (0) ocich 7.roeni obdobi" se uziva v ostatnich padech jen tvaru s dlouhym e (parne lito. ridceji vedle -dch take -fch (v strediscfch. mn. poupe. poll jako moN. Zdrobnela podstatna jmena na -ko maji vzdy v 6. P r a v 0 pis: V koncovce 7. kote.jestlize znamenaji casti tela. Podstatne jmeno dfte je v jednotnem eisle roku stredniho a sklolluje se podle kure. vole. -cho v 6. ale v 2. koste. 3. v 6. napr. oci usi 2. -ho. V koncovkach vzoru staveni se piSe vzdy mekke i (obill jako stavenf. tele. p. mnoz. pade cisla mnozneho. jako napr. jmino . U podstatneho jmena leto ve vyznamu . jablcfch). hflbe. obillm jako stavenfm. POZNAMKY K NEKTERYM TVARUM A ODCHYLKAM OD VZORU 1. mldde. 2. p. ocima usima 45 usich . v tichu). doupe. a podstatna jmena devce. v udolfch jako v stavenfch apod. p.

exponat jako hrad. hrnecky s peknymi ouSky. o genifch. kaktusu. historie jako ruze apod. jako organismus. p. 6. Sklonovani nekterych jmen ptejatych Yetsina podstatnych jrnen obecnych ciziho puvodu se v cestine sklonu­ je podle sveho rodu a zakonceni jako slova dornaci (diplomat jako pan. koleno. usi jsou rodu zenskeho a podle toho je i shoda: J eji cerne oCi to videly. dale napt. 2. p. na prsou). a 4. cisla a 1. gl6bus. p. ucha u hrnce. -ium. Podstatne jrneno prsa rna v 2. 2. ucho. 2. p. a 4. vsak zakonceni 1. virusu. genia. Ale nektera jrnena toto zakonceni n e 0 d sou v a j i nebo rnaji tvary obojf. Podstatna jrnena koleno. 2. rnnoz. p. koleny rarneny Neznarnenaji-li slova oko. Tvary na -ma rnaji i zdrobneliny: oCickama. p. 4. genie. Ptidavne jrneno a zajrneno (i cislovka ctyfi. mezi ctyrma oCima. 3. rameno rnaji v rnnoznern elsIe tyto tvary: 1. rameno casti tela. Jrnena rn u zs k e h 0 rod u zakoncena na -us toto zakonceni vets i­ nou 0 d sou v a j i a rnaji tvary podle vzoru hrad nebo pan. realismus. or­ ganismu. genius. Zakonceni odsouvaji vsechnajrnena na -ismus. (v rnnoz. cisla podle 46 . ouskama. p. kaktus. kolenou kolen rarnenou ramen 3..Tvary oci.). v morskYch okach. realismu. Nase usi to slysely. gl6bu. U nekterych typu podstatnych jrnen. p. pade rnnozneho cisla tvar prsou (z prsou. genii). p. (na) kolenou kolenech (na) rarnenou rarnenech 7. 7. p. tfi) se tvarern ptizpusobuji: svyma vlast­ nfma oCima. zejrnena puvodu latinskeho a tec­ keho. padu nerozhoduje. p. Napt. popt.: humus.. kolena rarnena 2. kultura jako zena. Jrnena s t fed nih 0 rod u zakoncena na-eum. p. virus. geniovi. kolenurn rarnenurn 6. -uum 0 d sou­ v aj i zakonceni -um a rnaji tvary jedn. p. gl6busu i viru. reka 0 nekolika ramenech. p. cisle rna toto jrneno tvary podle vzoru rnuz: geniove. humusu. sklonuji se pravidelne podle mesto: morska oka. a 6.

p. p. p. Skloilovani nekterych typo vlastnich jrnen Porn n 0 z n a j men ami s t n i zakoncena na -y. vakul. p. 2. data . ktera zretelne po­ ciiujeme jako vznikla ze jmen obecnych. Bory. idey! (0) ideach. idey. Dolany.. dramatu . c. p. se sklonuji podIe vzoru hrad. c. mn. cisla tematu. v Cechdch. file. 5.. a 4. ideji Nektera podstatna jmena cizmo puvodu se n e skI 0 ii u j f. Uher. Boru. jako Klatovy. 3. p. j.. drama. mn. kupe. 47 .a sklolluji se podle vzoru mesto s vyjimkou 2. jedn. tema. ostatni tvary mnoz. ideu ideo! ideji ideou. lednotne cislo Mnozne cislo idey. muzeum. c. c. p. Podstatne jmeno idea rna sklonovanf z6isti podle vzoru zena. 2. Napr. 1. Hradcany. do Ldn i Lanu. Bendtky. ideami. 6. p. . schemata. Kladruby. 2. studium. centrum. p. Uhrami). datum. -any.. dat.findle. nektera takova kolisaji: do Karlovych Val' i Varu. Hradcan). dramata. nad Ce­ chami. p. centra. Ostatni jmena strednmo rodu zakoncemi na -um maji tvary obou Cisel podle vzoru mesto (zakonceni -um se odsouva).. maji -u: Mosty. Napr. c. vyslov [revi]. ideje ideji idejim ideje ideje! idejich idejemi 1. Mostu. . ale v 2. schema. . 2. 2. p. revue. 4. Uhrdm.. mn. Jen ta. muzez. Napr.. ideje ideji ideam.. Uhry. vakua . p. studia. jedn. p. turne. p. cisla podle vzoru more. Hodkovicky se sklolluji podle vzoru zena (z Cech. temata.vzoru mesto. center. Jmena stfedniho rodu zakoncena na -ma naopak kmen rozsirujf o -at. 2. p. muzea. 7. studif. jedn.. zcasti podle vzoru ruze a v nekterych padech rna tvary podle obou vzoru. Pomnozna jmena Cechy. vakuum. idea idey. 2. cisla. Uhrdch. Cechdm. derby. maji tvar bez koncovky (z Klatov. (0) p. bulY. Napr. . schematu.

Marie (vzor ruze).jako pnslusna jrnena obecna (2. U nekterych typu jrnen. k nirnz patn svyrn zakoncenirn: fan . Jrnena na -u (Janku.). Lubos . koncovku -e (-e. Velikonocum) a v 7.Purkyne (vzor soudce). Neruda . v 3.lana (vzor pan). -ice. panu Janovi. -e. Vietnam. p. Janko) se sklonujf podle vzoru pdn (Slunecka. p. Budejovice. Mdna.Lubose (vzor muZ).) nebo -i (Ddse . p. ktera rnaji tvar jako pndavmi jrnena. Zenska jrnena jako Ddsa. Poupe rnajf vedle tvam podle vzoru soud­ ce take tvary s kmenern rozsirenyrn 0 -et. Nedele. jako Kosire. jsou tvary dva: Vdnocemi. p. Nemcova (vzor mladal Po z n am k a: V urednim a verejnem styku uzivame jmen jen v tom zneni. p. Tomse.Pomnozmi jrnena rnistni zakoncemi na -e. Skocdopole . Sryblo. p. koncovku -i (Dasi. Domackych obmen (Stdfw. Anglie. p. Hrabe. Nedelovi. bez koncovky (Vdnoc. se sklonuji jako ruze. sklonujf se podle pn­ slusnych vzoru pndavnych jrnen: Vrchlickj (vzor mlady). Piljrneni na -e (-e.. Pnjrneni. a 6. Mohou se vsak take sklonovat jako jrnena bez zakonceni -u (pana Jana. -u. Mdni.Nerudy (vzor predseda). Velikonocemi a i'idceji take Vdnoci. Tomsovi). Purkyne . rnaji kon­ covku -ovi (Srdce. p. 3. Pardubice.Ddsi. -a). -a.Srdcovi. Po z n a m k a: Podobne se sklonuji take pomnozmi jmena svatku Vdnoce. Pardubic) ave 3. Horejsi (vzor jarmJ. p. N as e j rn e n a apr i j rn e n i se sklonuji vetsinou podle vzorU. ale 5.). jak jsou zapsa­ na v matrice a v rodnem liste. Maji 2. Velikonoci. jen s koncovkou -um (Vdnocum. Pnjrneni Dfte.Very (vzor zena). Vera . Velikonoc). p. Pnjrnenf na -0 (Slunecko. Pardubicum i Pardubicim). vsak zakonceni 1. Ruza rnajf v 2. ale ve 2. p. a 6. Borneo. p. 3. Di(ovi. Skocdopolovi). Dite i Ditete. ve 3. Avsak napr.. Srybla. Jirka. jen tvar Hranicim Uako je tvar obecneho jrnena hranicim). Tomsu) zustavaji zpravidla nesklonna (pana Janu). Take c i z f j rn en a se vetSinou sklonujf podle vzom ve shode se svyrn rodern a zakoncenfrn 1. Janka). Ddsa) muzeme uzivat jen v pratelskem styku. jsou obvykle vedle sebe tvary s kon­ covkou -im a -um (Kosirum i Kosif{m. Marie . Knize. padu nerozhoduje. Ruzi). jsou bez kon­ covky (z Kosif. Diteti i Ditetovi atp. Mane ­ Mdni apod. Hrncire. 48 . padu (Einstein. Pavlu. p. Velikonoce. zejrnena latinskeho a feckeho puvo­ du. jrneno Hranice rna v 3. je shodny s 1.) se sklonuji podle vzoru soudce.

Sofokla. jako Romeo. 49 . J men a z emf zakoncena na -ea. se sklonuji jako idea (2. dobry C!ovek. Nero. p. GorkU. nebo mekkeho vzoru muz (Base). p.).. p. Slowacke­ ho. Leonidas. Augusta. S pod­ statnyrni jrneny. Slowackemu). Napt. maji sklonovanf podle vzoru pan (Romea. Napr. Artemidy. k nirnz patti. Archimedes.. bratruv pNtel. Koreou nebo Korejt). Slowacki sklonujeme jako ptidavna jmena (Tolsteho. p. Tbilisi. (0) Koreji. Guinea. se shoduji v pade. Korey nebo Koreje. 2. Korea. Base. StaJe casteji se vsak objevuji tvary typuHeineho. anebo jejich vyznamjinak blfze urcuji. 2. 2. Napr. p. -es. p. Cicero. dobrym fidem. Daidala. Parida. Nerona. Gorkeho. Nektera 1a tin s k a ate c k a jmena majf pti sklonovani p 0 z m e ­ n e n y k men. Gizl pes. 2. p. Aischylos. a nabyvaji ptevahy nad sklonovanfm piivod­ nim. Skulthy) maji tvary tohoto typu: 2. 6. Sofokles. 2. Chile. Benonimu. Cizl pnjmenf na -0. -as 0 d sou v a a koncovky jsou podle vzoru pan. Aischyla. p. -os. Koreu. a to piisobenim predchozi souhlasky bud' podle tvrdeho vzoru pan (Heina. dobry zena. o vidia. Pythagora. Paris. p. p. Pythagoras. Nekteracizivlastnijmena se nesklonujf. Basemu . Napt. Benoni. veci nebo jevu ozna­ cenych podstatnymjmenem. 2... p. Ovidius. Goethemu. 3. Goethe.U I a tin sky c h are c k y c h j men se zakonceni 1. napr. vesely smlch. dobre Irohliky). p. hezkd vdza. Benoniho.jakoHeine. Baseho. Tolstemu . vyslov [cile]. Archimeda.). Peru. Mazzini. C i z f p r fj men i na -e. Benonim. 6. Hei­ nemu. novy spoluzdk. Goetha atd. 2. elsIe a rode (napt. p. Marko. p. zvitat. Koreji. Goetheho. mivajitvary pod­ Ie vzorU bez koncovky. Sevcenka atd. a 4. S 10 van s k a ptijmenf typu Tolstoj. 4. Sevcenko.. 3. 7. padu -us. Augus­ tus. Artemis. Ptijmeni na -i nebo -y (napt. 2. Leonida. Cicerona. dobrymi fidmi) a v rode mUlskem se v nekterych padech rozlisuji i tvary zivotne a nezivotne (dobN fide.. p. Daidalos. a 7. Pa(ffy. Marka. . . p. Gorkemu . Prometheus. Pfidavna jrnena Ptidavnajmena vyjadfuji vlastnosti osob. Promethea.

v rode zenskem s koncovkou -a.. uZlvame jineho pndavne­ ho jmena (matefskd ldska) nebo 2. Napr. Od podstatnych jmen rodu muzskeho se tvoi'i pnponou -uv (-ova. Pridavna jmena mekka maji v 1. je podobne jako stftdcini techto samohlasek napr. Pridavna jmena tvrda jsou bud' s d lou h 0 usa m 0 h 1ask 0 u v k 0 nco vee a maji v 1. -ino). . te­ tina mYdlo. 50 . v tvarech dum. Na pndavna jmena pfivlastnovacf se muzeme zeptat tazacfm zajme­ nem cf (napi'. v rode zenskem koncovku -d a v rode sti'ednim koncovku -e (mlady a zdravy chlapec..: bratruv sesit. 2. zdrdva jako zena. nekdy take od vlastnich jmen zvii'at. od podstatnych jmen rodu zenskeho pi'iponou -in (-ina. Na rozdfl od pndavneho jmena pnvlastiiovaciho ve spojeni typu Alfkova bouda je ve spojeni typu psi bouda pndavne jmeno mekke. mlade a zdrave devce) . jestlize nepfivlastiiujeme urcite osobe. v rode sti'ednim s koncovkou -0 (bratr byl tehdy jeste mldd a zdrdv. jak to dopadne. Alfkova bouda. mladd a zdravd dfvka.. zdrdvo jako mesto. Tvar s dlou­ hou samohlaskou v koncovce vyjadfuje vlastnost stalou.: StrjCek byl zdravy. pade jednotneho cisla v rode nluzskem kon­ covku -y. -ovo). jarnf bouTe. devce bylo zdrdvo). bratrova. bra-· trova kniha.Karel byl zvedav. 3. Ma-li pi'fdavne jmeno obojf tvary. tetin byt. Pndavne jmeno privlastiiovaci privlastiiuje jedne urcite osobe (matcina ldska = laska te jedne matky). 2. bratruv sesit . Napi'. jmenny tvar vlastnost prechodnou. pade jednotneho cisla v rode muzskem bez kon­ covky. .cf sesit ?). 3. Po z n a m k a: 1. Jmennych tvanl se uziva jen u nekterych pi'idavnych jmen tvrdych ve jmennem pi'isudku nebo v doplllku: Otec byl nemocen. bratrovo kolo. domu . pndavna jmena mekka a pndavna jmena pfivlastnovacf. sestra byla zdrdva. Otec se vrdtil nemocen.. Stftdanf u a 0 v tvarech bratruv. tetina zahrada. anebo v t v a r u j men n e m (s kratkou samohlaskou v koncovce nebo bez koncovky) a jsou v 1. Po z n am k a: 1. Pridavna jmena ptivlastiIovacl se tvoi'i od podstatnych jmen ozna­ cujicfch osoby. Karel byl velice zvedavy. padu podstatneho jmena (ldska matky). pade jednotneho cisla ve vsech ro­ dech koncovku -f (jarnf vdnek. byva mezi nimi casto vyznamovy rozdfl.Strycek byl uz zase zdrdv. jarnf pocasz).Druhy pndavnych jrnen Rozlisujeme pndavmi jmena tvrda. Jmenne tvary pi'idavnych jmen tvrdych maji stejne zakoncenf jako tvrde vzory podstatnych jmen: zdrdv jako pdn.

mlademu 3.capkovskj humor. 6.Smetanova hudba. p.p.) Sklonovani pndavnych jrnen Skloitovani piidavnych .p. p.litCin bratr). Capek . napi'. stromek) mladeho 2. Ceskj Krumlov. p.imen tvrdych Pridavna jmena tvrda s d lou h 0 usa m 0 h I ask 0 u v k 0 n ­ co vee se sklonuji podle vzoru mladj (mlada. 6. Cechy . p. mladeho (muze) mladj (stromek) mladj 5.smetanovskd hudba. Smetana . mlade (muze. 4. p. 3. stromky) ITlladi (muZi) mlade (stromky) mlada (devcata) mlada (devcata 7.P r a v 0 pis: Pffdavmi jrnena ptivlasti'iovaci utvofemi od jrhen vlastnich piSerne s velkyrn po­ cateenlm pfsrnenern (Smetana . p.prazskj roddk. Capek . mladj (muz. p. 2. p. Prazskj hrad. p.Capkova kniha. (0) mladem mladjm 7. (Ve vlastnich mizvech se piS! i tato pndavna jrnena s pocatecnfm pfsmenem velkym. mlade): Muzsky rod lednotne cislo 1. mladi (muzi) mlade (stromky) mlade (zeny) mladjch mladjm mlade (zeny) mlade (feny) (0) mladjch mlada (devcata) 4. p. p.ceskd krajina. Ostatnf pndavna jrnena utvoi'ena od jrnen vlastnfch piSeme s rnalym pocatecnfm pfsmenem. 5. Praha . Mnozne cislo Zensky rod mlada (zena) mlade mlade mladou mlada (0) mlade Strednf rod mlade (devce) mladeho mlademu nllade mlade (0) mladem mladou mladym 1. Napi'. litka . Ceskd republika. mladymi 51 .

na -e (vstupne. ra­ da). Pfidavne jrneno rad. rado rna pouze tvary jmenne. pade cislajednotne­ ho nebo mnozneho. pade. a 5.znam. hruby.ameriCtf hraci) pnpona -cky v -cd (belouckY motyl .krotci ptaci) r v r (stary clovek . Napr.laskav.kanadstf hokejiste) popona -cky v -ctl (americkj hrac . Pridavnajmena tvrda v t va r u j men n e m maji vzormlad (mhi­ da. CelakovskY. Slany jako mlady). V ostatnich koncovkach pfSeme tvrde y (zdravy clovek. Vysoke n. vratny. Byvaji obvykle jen v 1. Nemcova. zivy .plasf jeleni) k v c (krotkY ptak . laskavy . rad (rada. mlado). hostinskY. hostinska.: Radice nasli oba chlap­ ce zivy a zdrdvy. zdravy ­ zdrav. Po z n am k a : J ako pridavna jmena tvrda se sklolluji i nekteni podstatna jmena stejne zakoncena: na -y (hajny. Chlapci byli zdravi (mladi.staff lide) popona -sky v -sti (kanadskY hokejista . Devce bylo zdravo (mlddo. zdravym /idem. rado). najemne. stastny .Ziv. hloupy). syrovy. na -a (pokojska. pade mnozneho cisla rodu muzskeho zivotneho (zdravf /ide'). mify. a 5.ubozf sirotci) ch v s (plachy jelen . pade mnozneho cisla rodu muzskeho zivotneho se u vzoru mlady nektere souhlasky pred koncovkou -fmeni. bfly. zdravych /idech). rad).: Chlapec byl zdrav (mlad. Dfvky byly zdrdvy (middy.. chromy. Svetla n. dravy. Po Z n a m k a: Naprosta vetSina pfidavnychjmen tvrdych majen tvary slofene (napr. zdravych /idf. Zffdka se techto tvan'l uziva i ve 4. 52 . v 7. rada. Sazavou jako mladal.beloucc( motyli) P r a v 0 pis: V koncovkach ptidavnych jmen tvrdych s dlouhou samohlaskou v koncovce piseme mekke i jen v 1. rado). znamy . Jizerou jako mladel. Napr. Devcata by/a zdrava (m/ada. Napr. mala cast rna tvary oboji (napr. zvedavy .V 1. rada).: h v z (ubohy sirotek .~tasten). pade mnozneho cisla je koncovka -ymi (zdravymi /idmi). Dfvka byla zdrava (mlada. radi).zvedav. rddy).

jarni). p. jami jami (kvet) jami jami p. cizf kocka. p. V ostatnich padeeh se piSe tvrde y. 7. 6. cizf kote. 5. pan pruvodCi. p. (0) jami p. cizfmi /idmi). 2. noei. 3. 6. firf. (0) jamim jamim jami p. cizfm /idem. Skloitovani pNdavnych jmen mekkych PNdavna jnlena mekka se sklOllUji podle vzoru jarni (jarni. jami Uitro) jamiho jamimu jami jami (0) jamim Zensky rod Stredni rod jamim Mnozne cislo 1. jami (motyli. cizfch /idf. 4. p. pan HorejSi. 2. kvety. (chf pes. p. pani HorejSi jako jarm) 53 . p. 4. Po Z n a m k a: Jako pfldavna jmena mekka se sklonuji take podstatna jmena rodu muiske­ ho nebo zenskeho zakoncena na -f (koCi. p.P r a v 0 pis: V koneovkaeh pfidavnych jmen tvrdych v tvaru jmen­ nem se pise mekke i jen v l. jamimu jami jamiho (mot)'la) p. p. 3. 5. jami (moty!) jami (noe) (kvet) jamiho jami p. 7. slecna poklad­ nf. jitra) jamich jamim jami jami (0) jamich jamimi P r a v 0 pis: V koneovkaeh pNdavnych jmen mekkych piSeme jen mekke i. Muzsky rod lednotne cislo 1. krejCi.pade mnozneho cisla rodu muzskeho zivot­ neho. p.

p. p. kabate1 (mladym) 1. 4. 6. 4.p. matcino). otcuv otcova otcovu otcova otcuv (0) otcove. p. 2. -u otcovym matcin mateina matcinu matcina matein matcine. a 5.p. -u otcovym matcino matcina mateinu mateino matcine. otcovo) a matcin (matcina. 3. p. p. 4.Sklonovani pridavnych jmen pfivlastitovacich Pridavna jmena pfivlastnovaci se SklOllUji podle vzoru OtCDV (otco­ va. p. 7. 7. p. p. p. p. 3. a 5. 3. p. Iednotne cislo Muzsky rod 1. 6. otcova otcovy otcove otcovu (0) otcove otcovou matcina matciny matcine matcinu (0) matcine mateinou Srredni rod (sestra) (sestry) (sesrre) (sestru) (sesrre) (sestrou) 1. -l) (mladym) 54 . kabat) (bratra) (bratru) (bratra) (kabat) (bratru. -u mateinym Zensky rod (bratr. -u mateinym (slovo) (slova) (slovu) (slovo) (sIQvu. p. otcovo otcova otcovu otcovo (0) otcove. a 5. p. 7.p. 2. 6.p. p. 2.

Nape. p 0 z n a rn k a : t. v 7. zda misleduje i. maly). 7. 2. p. a 5. 55 .). Vzory otcuv a rnatCin se liSi jen pi'iponami. p. kabaty) (0) otcovych. Tvary podle vzoru otcuv (matCin) maji take rodinmijmena typuNovdkovi (= Novakovic). y (otcovy bratry.) Pujdeme tam s Novdkovymi (7.). mensl). Stupnovani pndavnych jrnen Nektera pndavna jmena mohou pri srovmivani vyjadrovat zvlastnimi tvary troji stupeii vlastnosti: p r v n i stu pen vyjadi'uje zakladni miru vlastnosti (rychly. nejmensl). otcovi otcovy otcova matcina (slova) matcini (brarri) matciny (sestry) otcovy matciny (kabaty) otcovych.: Vedle nds bydlf Novdkovi (1. 2. v nernz vy­ slovnost "n" nebo "i'i" jasne ukazuje. 6. Pti oduvodi'iovani pravopisu koncovek je vyhodnejsi uZlvat vzoru matCin.). pade mnofneho cislarodu mufskeho fivotneho (otcovi bratfi). pade mnofneho cfslaje koncov­ ka -ymi (otcovymi bratry). p. Pozdravujte Novdkovy (4.Mnozne cislo Muzsky rod Zensky rod Srredni rod 1. a 5. p. nlatcinyrni (mladymi) P r a v 0 pis: V koncovkach pNdavnych jrnen pfivlastilovacich se piSe rnekke ijen v 1. 3. Novdkovi! (5. 4. Bud'te zdrdvi. otcovych bratril atd. t ret i stu pen nejvetsi miru vlastnosti (nejrychlejsf. otcovy kabdty. otcovy sestry. d r u h y stu pen vetsi mim vlastnosti nef stu­ pen prvni (rychlejsf. matcinym (mladym) matciny (sestry) matcina (slova) otcovy matciny (bratry.). p. p. p. p. p. matcinych (mladych) otcovym. V ostatnfch koncovkach se pfSe tvrde y.). Ci y/y (dedeekovi pfdtele jako matCini pfdtele. dedeekovy pfdtele jako rnatCiny pfdtele atd. jejich koncovky jsou zcela shodne.p. matcinych (mladych) otcovyrni.

zesilovat nebo i zeslabovat take rUznymi pi'islovci: vlce spokojeny.deiSt). mekcl. napr. nybrz jen zastupuji pnslusna podstatna a pndavna jmena nebo na osoby. Podobne se pred pnponou -sf odsouvaji pnpony -okj (hlubokj . zvirata.hlub­ -ny (snadny . napr. Po z n am k a: Zajmena maji nazev podle toho. zVlrata. J irk il v otec k a mar d d y vfele pfivftal = J e h 0 otec j e vfele pfivftal. h v s v S.vetSf. Nektere souhlasky se pred pnponou -Sf meni: ch v S. S6 . pine vyhovujfd. Zajrnena Zajrnena jsou slova. ktera sarna neoznacuji osoby. mene spokojeny.) Napr. s pnponou -Sl i -ejsf.(nejpomalejst). Koncovkou -l se tvon druhy stupen pndavnych jmen na -kj a k se pfi­ tom mekci v C (lehkj -lehcl.snazst). Pavel mdtake zlute tricko. hezcl. snazst). nekdy d v z apod. = On mdtake takove tric­ ko. pomerne spokojeny. nejlepe vyhovujfd apod. -nf (zadnl . Tfeti stupeil se tvon z dnLheho stupne predponou nej. Nekolik pndavnych jmen tvon druhy stupen od jineho korene (dobry ­ lepsl. melkj .bUzst).(nej)zazSf i zadnejsf. velmi spokojeny. sO. drazSf. tenct). zcela spokojeny. vysSf. uzsf. -Sl nebo koncovkou -l (pomalejsl. peknejsl. ze se jich uziva "zajmena" (= misto jmen). zly .Druhy stupeil pndavnych jmen se tvon z prvniho pnponami -ejsl. lehcO. (tiSSl.kfehcl i kfehcejSf.snazsf i snadnejs{. veci. snadny . Nektera pndavna jmena maji dvoji stupiiovane tvary: s koncovkou -l i pnponou -ejs{. hrubsl. ukazuji. deje a vlastnosti. Pnpona -kj se casto pfi tvoreni dnLheho stupne odsouva a druhy stupen se tvon pnponou -sf (bUzkj . ck se pred pnponou -ejsf meni v st.melcl i melcejs{. mnohem lepSf.menst) nebo od korene znacne obmeneneho (dlouhy . P 0 z n am k a: Vyznam pi'idavneho jmena je mozno stupi'iovat. z. kritictejst). zadnl . veci apod. Skupiny souhlasek sk. maly . (Nabyvaji vyznamove urcitosti tepr­ ve ze situace a souvislosti.horsl.zazst). velkj . ct(pfdtelstej­ sf. kfehkj . dale napr. -ejsl.

vas. jen£). liSi se vsak svym uplatnenim ve vetach. Muj otec je uCitelem. Po z n am k a: Prvni osobou oznacujeme sami sebe (ja. 0 kom nebo 0 cem je rec. Napr. ono). kdokoli . leckterj . jejl. 0 nichz mluvime (on. ktera. vsechen). Zranil jsem se. nejakj. onen. jakj. Zajrnena rodova vyjadfujf rUznymi tvary trojf rod a u rodu muzskeho i zivotnost nebo ne­ zivotnost (on. niCf jsou zaroveil take zajmeny pi'ivlastilovacimi. nas.jakj. 57 . jakjsi. Kdo uzje hotov? Zajrnena vztaina pnpojujf k sobe nektere vety v souvetf (kdo.. Napr. kterymi pnvlastnujeme osobe prvnf. ty. Oni si (= sobe) postavili chatu. zvii'eti nebo veci). Po z n am k a: Zajmena Cf. Cl. on. jejich a zvratne zajmeno svuj). kterymi se tazeme po osobe.. leckdo. s nimiz mluvime (ty. ona. co. . nijakj. Podle rodu rozlisujeme zajmena rodova a bezroda. vy. zadny). vztazna. vy). clsi. ono. druhou osobou oznacujeme ty osoby. zvffeti. veci nebo vlastnosti (kdo. ona. privlastnovacf. Napr. Nekdo by mel neco hezkiho zazplvat. jeho. tento. muze jlt domu. Zajrnena tazacijsou ta. Kdo uz je hotov. Cfsi. kterymi v reci ukazujeme na urcitou oso­ bu. Zajrnena neurcita jsou ta zajmena. cosi. tenhle. necl. Nikdo 0 tom nic nevedel. fa jsem se (= sebe) sam poranil. oni. neco. ct). co. ony. Napi'. Zajrnena piivlastnovaci jsou ta. kte­ rj. kdosi. ryz. ktery. tazacf. Napr. kterymi blfze neurcujeme. Zajrnena osobni oznacujf prvnf. zvfrete. lecco. druhe nebo tretf (muj. zvfre. neCf. a ti'eti osobou oznacujeme osoby. ona a zvratne zajmeno se). druhou nebo tretf osobu (ja. vee nebo vlastnost (ten. nicl. Tento strom zasadil dedecek. takovy. tvuj. kterj. Zajrnena zaporna jsou ta zajmena. Zvratnym zajmenem se oznacujeme vztah ke jmenu (k osobe. . zvii'ata nebo veci. kterymi popframe existenci nejake osoby. veei nebo vlastnosti (nikdo. nekterj. kterysi. Napr. Napr. my. ukazo­ vacf. kazdy. tenryz. neurCita a zapoma. ona.. nic. Po z n am k a: Krome pouze vztazneho zajmenajenz jsou zajmena tazaci a vztazna taz. ono. Zajrnena ukazovaci jsou ta. my).Druhy zajrnen Podle vyznamu rozezmivame zajmena osobnf.. kteri apod. fa jdu domu. sam). Napr. nebo to urcujeme jen obeene (nekdo.). ktere je ve vete podmetem.

ti. mne. p. zensky a stredni tytez tvary. ty. my. p. 2. Me (mne) se neptal. my. kratsi (me. Tobe neveflm. co. se maji v nekterych padech dvoji tvary.jmen bezrodych Bezroda osobni zajmenaja. 3. 7. Nefekl mne (mi) nic. uziva take tvarumi. tebe (0) tobe tebou vy vas sebe si. p. p. ja me. vedle ni se uziva take tvarumne.Zajmena bezroda maji pro rod muzsky. Mne nic nefekl. mne mi. Tebe jsem nevidel). Zajmena ja. Tesim se na tebe) a po durazu (Tebe se ne­ ptam. 7. Napr. sebe (0) sobe sebou yam vas (0) vas varni Zvratne zajmeno se nema tvar pro 1. 1. sobl). vy a zvratne se a dale take kdo. se. si) a deISi (mne. On se me (mne) neptal. Ve 3. p. se. U zajmena jd je podoba me v 2. Jinde uzivame tVan! k rat s f c h (Neptam se teo Nevef[m ti. 58 . p. te. tobe te. 1. tebe ti. U zajmen ty a se uzivame del sic h tVan! po predlozkach (Bez tebe tam nepujdu. sobe se.mne (0) mne mnou my nas nanl nas (0) nas nami ty te. pade je vzdycky spravna podobamne. ty. p. 2. a 4.p. pad. Pfijdu k tobe. p. p. ty. p. mi. 6. ale ridceji. tobe. Nevidel jsem tl). Jsou to osobni zajmenaja. mne me. vy maji zvlastni sklonovani. 3. Pfisel ke mne.p. 6. Skloiiovani zajmen Skloilovani za. 4. vedle ni se v pnpadech bez predlozky. 4. a neni-Ii na zajmenu duraz. Napr. sebe. Dival se na me (mne). pade vzdycky spravna. tebe.

tzv. NAs Muzsky rod Jednotne Cislo 1. 4. ti nasi (psi) ty nase (stromy) ty nase (pisne) tech nasich tern nasim ty nase (0) tech nasich ta nase (mesta) 2. p. dal to mne (jaleo tobe). odlisne od pndav­ nych jmen.Po z n a m k a: 1. 7. Je treba zachovavat rozdil v psani mi (3. Napr. strom) toho naseho tomu nasemu toho naseho (psa) ten nas (strom) (0) tom nasem tim nasim ta nase (pisen) te nasi te nasi tu nasi (0) te nasi to nase (mesto) toho naseho tomu nasemu to nase (0) tom nasem tou nasi tim nasfm Mnozne cislo 1.p. videl me (jaleo te). 2. Napr. Pes sebou vrtel jako Pes vrtel ocasem. 4. bdl se me (jaleo te). p. Sklonovani zajrnen rodovjTch Nekteni zajmena rodova maji zvlastni sklonovani.p. mluvil 0 mne (jako 0 tobe). ty nase (psy. osoby mnoz­ neho cisla). Zensky rod Stredni rod 6. 3. sklonovani zajmenne. a 4. 2. 7. V dopisech se zajmena Ty a Vy obvykle piSi s velkym pismenem. p. 4. Je treba rozlisovat uziti pouheho tvam sebou a spojeni s sebou. Jina zajmena rodova se sklonuji podle vzorU pndavnych jmen. stromy) ta nase temi nasimi 59 . p. a 6. p. 6. 3. pad) a mne (3. Zajrnenne sklonovani zajrnen rodovych SKLONOvANI ZAlMEN TEN. pad) mohou pomoci tvary zajmena ty. p. p. pad zajmenajd) a my (zajmeno 1. Pti psani tvam me (2. Nemdme s sebou psa jako Pes nenf s ndmi. 3. p. p. ten nas (pes.p.

. Napr. ). nieeho. 4. 2. ONA. tato. neurcita zajmena nekdo. nase): Muzsky rod lednotne cislo Zensky rod Stfedni rod 1. koho. cemu. ona.. ho jej jemu. z naSi (vaSi) ti'idy jako z te tlidy. Podle vzoru ten se sklonuji ukazovacf zajmena tento. p.. c[m. vee apod.. ho. V dopise se zajmeno Vas obvykle piSe s velkym pismenem. . tazacf nebo vztaine kdo. ceho. 6. kdosi. SKLONovANt ZAJMEN ON. i neziv. U zajmen nas a vas je v koncovce kratke i v tech padech. ono se sklolluji v podstate jako zajmeno nas (nase. kdokoli a zapome zajmeno nikdo (napt. 0 cem.. p. mu jej. Dlouhe i je u zajmen nas a vas v tech padech. eokoli a zapome zajmeno nie (napt. Podle vzoru nas se sklonuje tazacf nebo vztazne zajmeno co. teto . leckdo. k nasim (vasim) rodicum jako k tem rodicum. tomuto .. p. zae. eosi. -0 (iiv. nasi (vasi) spoluidci jako ti spoluzaci. k nasi (vas£) tfide jako k te tfide.Stejne jako pfivlastnovacf zajmeno ntis se sklonuje i piivlastnovacf zajmeno vaS.). jej jemu. nieemu.. komu . ) a onen (onoho. 3. ona. p. onoho . neurcita zajmena neeo. p. v nichz je u zajmena ten dlouha samohlaska nebo dvojWaska ou. je. ledakdo.. . ho. pade rna zajmeno co jeste take tvar -e.. nikjrn apod. jej (0) ni ji (0) nem jim 60 .. 7. v kterych je kratka samohlaska i u zajmena ten. pro nasi (vasi) tlidu jako pro tu tfidu. s naSi (vasi) tfidou jako s tou tfidou. ktery se piipojuje k pi'edlozce (nae. 0 nieem.. one .. ledaeo. P 0 z n am k a : 1. 2. onomu . kjrnsi. p. ono. on jeho. ale 7. tenhle (tohoto. toto. leeeo (leeeos). nie{m). Napi'.) jeho (jen iiv. jeZ). Podle vzoru nas se sklOllUji take osobni zajmenaon.) (0) nem jim ona ji ji ji ono jeho.. ona.). tohoto . Ve 4. . pad kjm. ONO Osobni zajmena on.. s naSim (vasim) uCftelem jako s tim uCitelem. mu ho. ono a vztaine zajmeno jenz (jez.

) Po z n am k a: Tvary zajrnen on. ono misto j sou­ hlaska n: bez neho. Napf.te (nasf) spoluzacce. ono se od tvaru zajmena nas odchyluji. pomohuj{ . jemu nevef(m). 7. to sarnohlasku dlouhou. nemu) se uziva po predlozkach (pujdu tam bez neho. mu) se uziva jen tam. p. p. kde rna kratkou sarnohlasku v koncovce i zajrneno ten. ono rnaji v koncovkach kratke i tam. kde nejsou po predlozce a kde na nich neni duraz (nebojfm se ho. Po predlozkach je na zacatku tvarU zajmen on. ona. Je tu tedy shoda take s tvary zajrnena nds. neni tedy spravna podoba "don". p. Ve 4. ta. 61 .) ony (neziv. neho.chlapce). (Tento tvar neni v 2. stn?m).) ony jich jim je (0) nich jimi ona 2. a 4. p. pade rna zajmeno on jeste take tvar -n. s nimi atd. ta. pujdu s n(m -s tIm (naSfm) spoluzdkem. oni (ziv. bez nf. p. pade jednotneho cisla tvary kratSi a delsl. pujdu k nemu) nebo pri duraze (jeho se nebojfm. zan).Mnozne cislo 1. zndm ho . ono jsou v 2. ona. ona. tvar jeho je jen pro rod muzsky zivotny (jeho zndm . zndm ji . Ve 4.3. to. 6. pade jsou tvary jej. kde rna zajrneno ten. 4. jemu. 3. Nektere tvary zajmen on.chlapce. U zajmen on. ktery se pripojuje k nekte­ rym predlozkam (nan. ho pro rod muzsky zivotny i nezivotny (zndm jej. a dlouhe (je tam. k nim. pron. K rat sic h tvaru (ho.tu (nasi) spolu­ zacku. nevef(m mu). Del sic h tvari'I (jeho. pujdu k nim­ k tem (nasim) spoluZdkum.. pade. p.

p. jiz jez (zeny) jez jichZ jimz jez (0) nichz jimiz 1. jehoz jiz p. p. je nas soused. p. p. 3. Zajmeno jenz rna stejny vyznarn jako zajrneno ktery (Pan. jeZ) rna pred zakoncenim mimo 1. jimz jiz Mnozne cislo 1. jeZ) na zacatku if (jako zajmeno on. Po z n a rn k a: L. ona. 3. (pan) (zena) jenz jez p. ono).p. tvuj. Zajmeno jenz (jez. co jde pfed nami. tenryz. (0) liz 7. Po predlozkach rna zajmeno jenz (jez. jejz jiz (les) jejz (0) nemz 6. 2. (pan) jehoz. svuj (u nichz jSOll zcasti tez tvary jine). pad tvary jako zajmeno on (ona.je nas soused).SKLONovANt ZAJMENA JENZ (JEZ. p. Zvlasf i'idke jsou tvary jiz. je nas soused). . -z Skloiiovani zajmen rodovych podle vzoru pfldavnych jmen Podle vzoru mlady se sklonuji pnvlastnovaci zajmena muj. ono). p. jemuz jfz p. takovya 62 . jenz jde pfed nami. Zajrneno jenz vsak pi'i stylizaci souvisleho psaneho textu urnozlluje vhodne vysti'idat casto se opakujici zajrneno kterj. ukazovacf zajmena ryz. Misto zajrnen ktery ajeni se nekdy uziva zajrnena co. kterj jde pfed nami. 7. (pani) (lesy) 2. p. JEZ) Muzsky rod Jednotne cislo Zensky rod Stredni rod p. ale zajrnenajeni se v beznern vyjadi'ovani uziva zi'idka. jet. 2. (devce) jez jehoz jemuz jez (0) nemz jimz (devcata) jez 6. 4. takove vyjadi'eni rna [az hovorovy (Pan. 4.Pan.

moji (bratfi) me. 2. moje (bratry. moje (sestra) me. moje (sestry) mych mym me. moje. Tvary jako "mojeho" bratra. Po Z n a m k a: 1. mojf. moje me. nejakY. kazdy a zapoma zajmena nijakY.p. moje (pero) meho me. p. zddnY. 3. 2. lecjakY. moji (bratfi) me. p. neurcita zajmena nekterj. moje (sesity) me. jakY. 6. sesit) meho memu meho (bratra) miij (sesit) miij (0) mem mym rna. rna. 6. rna. moji. jsou nespisovne. Zajmeno Tvuj se v dopisech obvykle piSe s velkym pismenem. moje (pera) rna. 4. p. moje me. p. 5. moje me. moje rna. p. 2. pade jednotneho cisla zenskeho rodu) jsou hovorove. SKLONovANt ZAJMEN MUJ (TVUJ. 6. moje (sesity) me. a 7. leckterj. ktera je vyjad­ rena podmetem (Ja mam svuj pldn. jakYsi. SVUJ) Muzsky rod lednotne cislo Zensky rod Sti'edni rod 1. 63 . mojf me. Ty mas svuj pldn apod.. p. Tvary mojf(ve 2. mi. moji. p. 3..p. 3.p. 3. "mojich" rodicu apod. 5. moje me. nTuj (bratr. moji (0) mem mym Mnozne cislo 1. 7. moje. kterjsi. p. 4. sesity) mt. 7. mojf mou.). moje (0) me.tazaci nebo vztazna zajmena kterj. p. Zvratnym zajmenem svuj privlasti'iujeme obvykle osobe. mojf mou. moje (0) mych mymi Od vzoru mlady se odchylujf tvary muj.p. p.

Podle vzoru jarnz se sklolluje pfivlasmovaci zajmeno jejz. totiz). obou cise!. 7. p. p. p. tataz. tentyz taz. titiz (chlapci) tytez (stroje tytez (divky) tychz tymz tytez (0) tychz tymiz tataz (pera) tytez (chlapce. p. 3. stroj) (divka) tehoz teze temuz teze tehoz (chlapce) touz. Po Z n a ill k a: Podle rodu a padu se ffdf pravopis. 6. samy se sklolluje jako vzor mlad. tyz. tazaci nebo vztazne cz. p. p. Muzsky rod lednotne cislo 1. czsi a zapome zajmeno nic£. 6. Jmenne tvary jsou jen v 1. tataz (chlapec. a 4. Dhi si hrdly samy. 7. mlady. p. 2. Chlapci si poradili sami. p.SKLONovANt ZAJMENA TYZ/TENTYZ Zajmeno ryz se sklolluje jako vzor mlady (mladeho: teho-z. 4. p. toutez totez (pero) tehoz temuz totez (0) temz tymz Zensky rod Stfedni rod Mnozne Cislo 1. stroje) tataz Zajmeno sam. 64 . 2. 3. p. p. Napr. p. mlade: ti­ ze) ale v nekterych padech jsou i tvary slozene ze zajmena ten a ryz (ten­ ryi. Matka nechala chlapce samy doma. neurcita zajmena necz. 4. p. tutez tyz. tentyz (stroj) (0) temz (0) teze tymz touz.

Cislovky fadove oznacujf mfsto v cfselne rade. trojf (uniforma). Oboji tyto Cfslovky (urcite a neurcite) se dale deli na cislovky zakladni. mnoho. ktere oznacuji urCity. tfetf. malo (zaku). nekolikdtj. nekolikerj. aneurcite. Napr. urcite: dvojf. jejich otci . stokrdt (zvitezit). napr. jeho otce. nekolikandsobny (vitez). stj (zak). druhove a nasobne. nekolikrdt. urcite: jeden (zak). Napr. sto (zaku). jejich (a vztaZne jejichZ) se nesldoiiujf (jeho otec. radove. neurcite: ne­ kolikdtj (zak). . 65 . urcite: prvnf. kolikrat se neeo znasobilo (odpovidajf na otazku kolikrdt.. dva. tNkrdt. ktere neoznacuji urcity. neurcite: nekolikrat (zvitezit). presny pocet (lze jej vyjadnt cislieemi. Napr. napr. tfi (zad). presny pocet (nelze jej vyjadnt cislieemi. jeho otd . tN = 3. Napt. Vim to od jejich spoluZtiku (= od spoluzaku nekolika lid!) . poradf (odpovidaji na otazku kolikdtj?). dvoje housle. mnoho. kolikandsobnY?).. Po z n a m k a: Ie tfeba rozlisovat podoby jejich a jejfch. Cislovky Cislovky jsou slovy vyznamu cfselneho: oznacuji pocet. dvoje. sto == 100). druhy. nekolik.Zajmena nesklonna Pfivlasmovaci zajmena jeho. troje nutky. ctverj (ehleb). Cislovky druhove oznacujf mnozstvi druhu (odpovidaji na otazku ko­ likerj?). ). Druhy cislovek Rozlisujeme cislovky urcite. neurcite: nekolik... urcite: dvakrdt. mdlo. napr. Po z n a m k a: U podstatnych jmen pomnoznych a hromadnych se uZiva cislovek druho­ vych k oznaceni poctu (misto cislovek zakladnich). koliknit se nejaka vee vyskyta. dvojndsobny (vftez). Cislovky zakladnivyjadfuji pocet (odpovidaji na otazkukolik?). poradi apod. Napr. Cislovky nasobne vyjadfujf. jejich otce.Vim to od jejfch spoluidku (= od spoluzaku jedne divky). troje (obiH). nekolikandsobnY). neurcite: nekolikerj (ufitek).

roku tiSle devet set (devatenact set) osmdesat devet (devetaosmdesat). strane dole). Cfslovky slozene z jednotek a desftek pfSeme a vyslovujeme dvo­ jiin zpusobem: jedenadvacet. aby nedoslo k omylu. Cteni a psani cislovek V textu pfSeme efslovky urCite efslicemi jen tehdy. (jako dva taci) Uzfva se vsak take typu: Ve tNde bylo dvacet dva taku. ). o tvaru jmen poeftanych predmeru (i tvaru slovesa) rozhoduje ob­ vykle poslednf cast efslovky: ° Ve tNde bylo dvaadvacet iaku. sto deset). ale pri poCtech a po diktovanf efsel je lepe uzfvat zpusobu druheho. jsou-li slozitejsf. dvacet. dvaadvacet .. ) a efslovky s 10 zen e (dvacet sest. Mam dva sourozence. Soucet lihlu v trojlihelnz'kuje 180 stupnu. a dale ve vetach smyslu poetarskeho. nebo dvacet jedna.. Prvnf tvary lze snaze sklonovat (jedenadvaceti. kapitoly.Podle slozenf muzeme rozlisovat efslovky jed nod u c h e (sest. OpiSte 3. de­ set. roku 1989 = roku tisfdho devftisteho (devatenactisteho) osmdesateho devate­ ho (devetaosmdesateho). 66 . stoletf. polovine 19. Napt.. odstavce apod. zaloiii v Praze univerzi­ tu. sto . Karel IV. cvicenz' na 23.: V hledisti bylo 857 divaku. stojf-li efslovky za jmenem (Opiste cvicenz' 3 na strane 23 dole). zde ji muzeme vyslovovat take jako Cfslovku zakladnf (cvicenz' na strane dvacet tfi). dvaadvaceti .. Za tadovymi efslovkami napsanymi efslicemi se pfSe teeka (Karel Hy­ nek Macha til v 1. (jako dvacet iaku) Ve tNde byli dvacet dva taci... dvacet dva . (jako dvaadvacet taku) Letopoety eteme jako efslovky tadove nebo zakladnf. sestadvacet.. jinde je pfSe­ me slovy... statistickeho a v datech. b) za oznaeenfm stranky. Teeka se vsak nepfSe: a) za datem napsanym zlomkem (l0/5 1991). Napr.

obe (mesta) dvou. mn. SKLONOVANt ttSLOVEK TIn. te jedne (divky).: toho jednoho (chlapce. j. to): ten jeden (chlapec. obou (muzfch. Zensky rod Stredni rod 2. tajed­ na (devcata). ta jedna (divka). tfech.: techjednech (chlapcu. tfemi x kostmi. stroj). c. OBE 1. p. obema (muzi. obema (muzum. 1. mn. oba (muzi) dve. zenami. dfvek. mestum) dva. stroju. obe maji zvlastnf tvary: Muzsky rod 1. OBA. mesty) 0 Po z n am k a: Jde zbytky stareho dvojneho clsla. p. 2. 4. DVE. SKLONOVANi tiSLOVEK DVA. p. zenam. devcat) atd. odchylky: v 7. jedno) se skloiiuje jako zajmeno ten (ta. p. p. obou (muzu. mestech) dvema. dve a oba. tTYIn Cislovky tfi a ctyfi nejsou rozliseny podle rodu a majf tvary v podstate shodne s mnoznym cislem vzoru kost. ty jedny (dfvky). 2. obe (mesta) (0) dvou. dva. j. p. obe (zeny) dve. 2. oba (muze) dve. p. p. toho jed­ noho (devcete) atd. zem1ch. p. c. p. 67 . p.Skloiiovanf cfslovek Sklonovani Cfslovek zakladnich SKLONOVANi tiSLOVKY JEDEN (JEDNA. c.: Cfslovky dva. 7. obe (zeny) dve. JEDNO) Cislovka jeden (jedna.ty jedny (stroje). to jedno (devce). 3. p. zen. ctyf a ctyfech x kostf. mest) dvema.: tijedni (chlapci) . stroje). 6. c.

dvaceti i dvacfti. pred sto dvaceti tremi [ety. ctyrech jSOll hovorove. housata) divky. trech. p. TISIC. p. dvaceti jednomu taku atd. 7. tficet. ke sto lidem. Nape.. p. se sto lidmi (vedle ke stu lidf nebo ke stu lidem.. bez peti set tficeti dvou korun. ctyficeti i ctyficfti. MILlON.p. p.. 68 . p.1. ctyhcet majf tvary deseti i desfti. 2. ctyn (chlapci) tri (chlapci) divky. p.. je koncovka -i (pntom rna pocitany predmet ve 3. Ale ve spojenf dve ste je star-y tvar (zbytek dvojneho Cfsla). MILlARDA Cfslovka sto se sklolluje podle vzoru mesto: tfi sta (mesta). SKLONovANI CISLOVEK PET . 7. bez sto tficeti dvou korun. tficeti i thcfti. housata) ctyr i ctyrech to i trech ctyrem trem ctyn tfi (0) trech (0) ctyrech tremi ctyrmi Poznamka: Tvary 2. p. a 7. 6. pade pnslusnou padovou koncovku): 1. pet (chlapcu) peti (chlapcu) peti (chlapcum) pet (chlapcu) (0) peti (chlapcich) peti (chlapci) Cfslovky deset. napr. 6.. Pfi sklollovanf Cfslovek jako dvacet jeden. p. 4. p. Po z n am k a: Je rozdil pi'i llzitl clslovky sto v clsle jednotnem a v clsle mnoznem. 4. dvacet dva . 0 stu lidf nebo 0 stu lidech. p. Cfslovkasto nekdy zustava ve spojenf s poCftanym predmetem nesklon­ na. 0 sto lidech. a 4. 2. ale pfed dvema sty dvaceti tremi [ety. se stem lidO. p. SKLONovANI CISLOVEK STO. 6. dvacet. 3. tf{ set (mest) . 3. p. se sklolluje kazda cast zvlasi: dvaceti jednoho taka. Ve vsech pa­ dech krome 1.DEVETADEVADESAT Cislovky pet az devetadevadesat maji sklollovani shodne.

. Krome toho miva cislovka tis(c v 7.6. mnoz. a 7. 69 . Cislovka milion se sklolluje podle vzoru hrad. tolikmaji ve 2. nedostane nic). Cislovky mnoho. mnoz. k tis(ci tfem stum pilapadesati. 6. p.. nekolik (chlapcii) mnoha. nekolika (chlapcii) mnoha. 3. mnoho. c. jen ve spojenf s 2. jedn. p. desitkami a jednotkami se uplat­ lluje dvoji zpiisob SklOllOVani: bud' se sklOlluji vsechny cleny (bez tis(ce tf{ set petapadesati. p. cislovka miliarda podle vzoru zena. padem byva take tvar mala. 7. k tislc tfi sta pilapa­ desati . MNOHO. c. pade koncov­ ku -a: 1. TOLIK) Cislovka malo se ve spojeni s pocitanym predmetem nesklolluje. nekolik. p. nekolika (chlapci) malo (chlapcii) malo..3. sklolluje se podle vzoru mesto (Davejme z mala malo. je vedle tvaru tis(cu take tvar tis(c (pet tislc). p. SKLONovANI NEURCITYCH CISLOVEK MALO. 2.Cislovka tis(c se sklolluje podle vzoru stroj. ). a 4. p. 0 peti tis(ci Zidech vedle 0 pili tis(c(ch lidt')o Ve spojeni Cislovky tis(c se stovkami. a ve 3. p. Dobreho po malu. a 6. C.. NEKOLIK (KOLIK. ale v 2. z mnoha mnoho. nekolika (chlapciim) (0) mnoha. mala (chlapcii) malo (chlapciim) (0) malo (chlapcfch) malo (chlapci) Jestlize cislovka malo neni spojena s pocitanym predmetem. take tvar s koncovkou -i (s tis(ci Zidmi vedle s tis(cem lidl. k peti tis(ci Zidem vedle k pili tislcum lidf. nebo se SklOllUji pouze posledni cleny (hez tis(c tfi sta petapadesati. koZik... nekolika (chlapcfch) mnoha. Kdo se nespokoj( s malem. p. ).

ctvero. staY (stat.. maji nektere tvary jmenne: dvoje. ten vsakje u vsech tvam tehoz slovesa stejny. pul pdta (psano tez pUlctvrta.dvojf saty (napr. Slovesa pn casovani vyjadfuji rUznymi tvary osobu. Druhove cislovky dvoji. cinnost (mluvit. se sklollujfpodle vzoru mlady (druhy. ctvery. Po z n a m k a: Tvary pncesti minuleho (cinneho). Radove cislovky (od cislovky ctvrry vyse) maji ve spojeni spill tvary jmenne: pul ctvrta. Ie to predevsim porn 0 c n e sloveso by t. pracovnf a svatec­ nf). Plnovyznamova slovesa maji samostatny slovni vyznam. Nektere druhy sloves Slovesa muzeme delit na plnovyznamova a neplnovyznamova. dvoji. ctvery. nesena. cislo. vyrdblt). druhove a misobne. praeovat. nekolikery. patery. ktera se casuji a vyjadfuji dej. Po Z n am k a: V nekterych pnpadech je take mozno vyuzft dvojf podoby druhovych cf810­ vek k rozliSeni vyznamovemu: dvoje saty (= dva obleky) . tretf. tj. neseno . ctvrry. nesen. patera (ldtka). ktere maji zakonceni jako pffdav­ na jmena. patero (sukno). by vat ve 70 . trojt). druho:vych a nasobnych Cislovky radove. nekolikanasobny) nebo podle vzorujarnf (prvnf.Skloitovani cislovek radovych. sry. pncesti trpneho a prechodniky vyjadfu­ ji i jmenny rod (nesl. nekolikdry. p. Neplnovyznamova slovesa maji slovni vyznam oslabeny a spojuji se s jinymi slovesy. tisfef. sestery (Saty) apod.. patery atd. oboji. stat. J.. pateru (ldtku).. troje kleite (= tri mistroje tohoto druhu) . napi'. sedlt) nebo zmenu stavu (stdrnout. patery. zpusob a slovesny rod. kovarske. troji. neslo . pUlpdta) litru (krome 7. ctvery. zblednout). Cislovky nasobne zakoncene na -krdt se nesklolluji (maji charakter pff­ sloveD· Slovesa Siovesa jsou slova. Krome toho vyjadfuji slovesa take vid. troje. nesla. cist.. obojf dvojf. muzskeho a strednmo rodu a vseeh padu rodu zenskeho). stipaci a univerzalni). . oboje. cas.troj( kleite (napr. dvojnasobny.

Slovesa dokonava se casto tvon ze sloves nedokonavych pfipojenim ptedpony: psat . s t a vat seve funkci s p 0 nyu jmenneho ptisudku (je vesely. pre s tat. cetl jsem. byl vyvolan.slozenem tvaru slovesnem (napt. budu zpf­ vat). Slovesa nedokonava vyjadfuji budouci dej zpravidla tvarem slozenym z tvaru pomocneho slovesa byt a z infinitivu (budu zpivat. cist . se nazyvaji zvratna. Jenom u nekolika nedokonavych sloves vyjadfujicich pohyb se tvon budouci cas a take rozkazovaci zpusob pomoci ptedpony po. moe i! s met u infinitivu (chce pracovat. hodit . pripojit . zpivam. stava se znamym). smel odejft) a fa z 0 v a slovesa za ­ cit.pfipojovat. Slovesa dokonava vyjadfuji dej nejak ohraniceny (v minulosti nebo v budoucnosti: zazpfval jsem. pre s t a vat u infinitivu (zacalo prset. pojd'. V casti 0 tvorenf vet se rozliSujf slovesa dejova (akcnf a neakcnf) a slovesa stavova. mel se uci!.hazet. pojed'. neohraniceny (v minu­ losti. Slovesa nedokonava vyjadfuji dej probfhajici. m {t (povinnost). sloveso by t.(pu-): jedu ­ pojedu. Po z n am k a: Delenf sloves na dokonava (zazp{vat) a nedokonava (zp{vat) je uvedeno v casti 0 slovesnem vidu. mohl spat. letim . stal se uCitelem. dale to jsou z pus 0 b 0 v a (modalni) slovesa c h tit. Mluvnicke vyznamy a tvary sloves Slovesny vid Slovesny vid je schopnost slovesa vyjadfit dokonavost nebo nedoko­ navost deje. s tat s e. polet. Tato slovesa mohou vyjadfit vsechny tti easy. by vat. zazpfvam). Tato slovesa nemohou vyjadfit ptitomny dej. m u sit. 71 . v pntomnosti nebo v budoucnosti: zpfval jsem. myslet si). smat se. musf se zlepsit.poletim. si (ptat se. Slovesa. prestala plakat). jejich pntomne tvary vyjadfuji dej budouci.pujdu. pracuji). z a c f nat. bude zkousen).precist. budes zpivat) a tvary pntomneho casu vyjadfuji skutecne dej pntomny (zpivam.napsat. kterajsou spojena se zvratnym zajmenem se. jdu .fetat. Slovesa nedokonava se casto tvon ze sloves dokonavych zmenou pti­ pony (a take zmenou hlasek v kmeni): letl! . byl by byval cetl.

2. Nejcastejsi odchylka je vyka­ n1. venovat. pfitomny tvar slovesa nedokonaveho muze nekdy vyjadrovatdej budouci (napr. sedat.Po z n a m k a: 1. slovesa dokonava vyjadfuji jen cas minuly a cas budouci (napsal jsem. Po z n am k a: V uzivani cisla dochazi k jistym odchylkam. Co si pfejete. kdy se slovesny dej kona.neposflej mu to. 4. prezens historicky. poSli mu to . tj. budu psat). 1. nemohou vyjadfit dej pntomnY· Po z n am k a: V uziV<lni slovesnych tvarU se projevuji take odchylky. jednotne a mnoine. chodivdval tam. Ridi se podle podmetu ve vete. Slovesa nedokonava vyjadfuji vsechny tfi easy (pisu. darovat. pntom­ ny tvar slovesa dokonaveho nebo nedokonaveho muze vyjadrovat dej minuly Ode 0 tzv. ne­ smesovat je. Osoba Siovesmi osoba je troji: prvni. sednout (si). Podle situace pak vyjadfuji pritomne tvary dej pntomny nebo budouci (napr. Nektera slovesa jsou 0 b 0 u v i d 0 va. pozaviral okna. druba a tfeti. de j n a sob e n y: chodivd tam. konal nebo bude konat. sedel jsem je tvar nedokonaveho slovesa sedet. Nektera slovesa nedokonava i slovesa dokonava vyjadfuji dej. Napr. naptsu). absolvo­ vat. LiSi se podle toho. sedet. ktery se opakuje. podle toho. ze oznacuje minuly dej. napr. jedno po druMm.0soba: 2.osoba: (ja) pfSu (ty) p[ses (on) pfSe (my) piseme (vy) p[sete (oni) pisou Cislo Cislo je u sloves stejne jako u sklonovani dvoji. Pntom je take treba dobre rozliSovat tvary sloves jako napr. Vsechny tvary tehoz slovesa maji stejny vid. Jd vdm to venuji znamena ted' nebo v budoucnosti). psal jsem. kdo nebo co je ve vete podmetem.osoba: 3. jdi tam . Nonza si sedl a zacal jist a najednou se pfed nim objevi staTeeek a Zddd ho 72 . Zitrajdeme do kina). neni rozhodujfci.nezavirej dvefe. minulj a budouci. kde bychom cekali vid dokonavy. Nekdy se uziva sloves vidu nedokonaveho tam. 3. ktery Ul skoncil. napr. Napr. napr.nechod' tam. Je to zpravidla v zap 0 r n e m r 0 Z k a z e: zavfi dvefe . pane? Vy jste se vrdtil? Jste spokojen? Cas Siovesnj cas je troji: pfitomnj.

Po z n a m k a: 1. Rod cinny vyjadfuje. Po z n a m k a: Neni zadny zpusob tazacf. Rod trpny vyjadi'uje. K vyjadI'en( durazneho rozkazu nebo zakazu muzeme uzft oznamovacmo zpusobu (Ni­ kam nepujdd! MItiS!) nebo infinitivu (Stdt! Nemluvit!). Videl ho? . Napr.o kousek chleba) nebo dej platny ve vsech casech (Kdo jinemu jdmu kopd. kdy­ by se splnila jista podmfnka (Rad bych sel ven. pnvodce deje je tedy podmetem. Utkan{ bylo vys{[dno televizl. Dub jednou ranou nepadne. Pro rozkaz nebo pranf v jinych osobach se uzfva tvaru oznamovacmo zpusobu s casticemi ai. co cinf podmet. kez vyhraji. Rozdil je jen v druhu vet podle obsahu. Jablka zraji v zdfl). pisme. Dva zaci byli vyvoldni ucitelem. 2. ktera vyjadfujf puvodce deje. sdm do n{padd. rozkazovaci a podmino­ vaci. Zpnsob podminovaci vyjadfuje dej mozny a dej. piste). Videl ho. co cini nekdo jiny nez podmet. Videl ho? Sel by tam? jsou vety tazacl. Tento dvojf rod vsak mohou vyjadrovat zpravidla jen slovesa predmetova. Sel by tam? jsou tytez slovesne tvary. Zpnsob oznamovaci oznamuje slovesny dej (PfSu). Napr. necht'pfijdou).Sel by tam. ktery by nastal. Zpnsob rozkazovaci vyjadfuje rozkaz nebo prani. Utkan{ vys[fala televize. Ve vetach Vide! ho. Koupil bych si to. osobu cfsla jednotneho a pro 1. (vetne cleny uCitelem. Sel by tam jsou vety oznamovacf. pnvodce deje tedy neni podmetem. televiz{ jsou tu pnslovecna urce­ nf. a 2. UCitel vyvolal dva zaky. nechf(at'p[se.) Trpny rod je v techto vetach vyjadren 0 pis n y m t v are m t r p ­ nYm. Ma tvary jen pro 2. Zpusob U slovesa rozlisujeme zpnsob oznamovaci. byl bych byval sel). Stovesn! rod Slovesny rod je cinny a trpny. Trpny rod muze byt vyjadten take z v rat n 0 u pod 0 b 0 u s 10 v e ­ 73 . kii. kdybych mel pen{ze). Podminovaci zpnsob je dvojf: ptitomny (sel byeh) a minuly (byl bych sel. osobu cfsla mnozneho (pis.

ze se vyznamenal svym cinem. mluv. ktere samy urcitou osobu nevyjadfujf (mluvit. . oddelfme-li od tvaru 74 . mluvil. nesen). Utkdnf se vysflalo v televizi. vyjadi'eni vystava se pol-ddd je vhodnejsi nez vystava je poldddna. Vystava uz je otevfena (otevi'ena). ktere jsou vyjadreny vice slovy (bude mluvit. se nazyvajf tvary neurcite. ktera zustane. Slovesne tvary. Slovesne tvary a jejich tvoreni ze slovesnych kmenu Tvary urcite a neurcite. Napi'. S10vesa se zvratnym zajmenem se neni mozno uzit k vyjadi'eni trpneho rodu tehdy.S 10 iIi f j sou lei proti mne pysnt). Tvary pfitomneho casu slovesa dokonaveho vsak nemaji dejovy vyznam trpneho rodu. ne ze byl vyznamemin. tvary jednoduche a sloiene Slovesne tvary. mluv. Vystava bude otevl-ena jeste v tomto roee. mluvili uzite ve vetach jsou od puvodu soucasti tvaru slozenych (misto mluvil jest. jine od kmene minuleho. Opisneho tvaru trpneho se uziva z:vlaste u sloves dokonavYch. 2. z Kmen ptitomny a kmen minuly Vsechny tvary tehoz slovesa nemajf stejny kmen. Spojenijednoducheho slovesneho tvaru se zvratnym se. tvary. Vystava byla otevfena v roee 1997. Vojdk se vyznamenal znamena. mluvit).sa. 3. Napi'. kde je mozno uzit opisneho tvaru trpneho i zvtlatneho slovesa. mluvil jsem. hraje si). se nazyvajf tvary sloiene. Vstupenky se proddvajf od 16 hodin. se nazyvajf tvary urcite. kdyz by mohlo dojit k nedorozumenL Napi'. a to tvarem 3. v Bibli kralicke: Zp{vejte Hospodinu p{sen novou. tvary. byl nesen). nybrz maji vyznam vysledneho stavu. ktere jsou vyjadreny jednfm slovem (mluv{m. mluvili jsou) a maji vyznam tvarU urcitych. Napi'. Tvary jako mluvil. Napf. P 0 z n a m k a: 1. nebof j est divne veei u c i nil. Po z n a m k a: 1. Tam. Kmen ptitomny je cast slova. se nazyvajf tvary jednoduche. si za slozeny tvar nepovazujeme (smeji se. 2. mluvil jsem. osoby Cinneho rodu se zvratnym zajmenem se. mluvil bych). davame v beznem vyjadi'ovani pi'ednost slovesu zvratnemu. ktere vyjadfujf urcitou osobu jednotneho nebo mnoz­ neho cfsla (mluvfme. (Viz napi'. nybrz nektere se tvo­ n od kmene pntomneho. mluvil bych.

osobu cfsla jednotneho a mnozneho a pro 1. U sloves s tvarem 3. Tvary od kmene pfitomneho Oznamovaci zposob pfitomneho casn Tvon se osobnfmi koncovkami: -u nebo -i -fm -am -es-e (nesu. od kmene minuleho se tvon infinitiv. osobu cfsla mnozneho pfipojenfm koncovek. rozkazovaci zpiisob a pfechodnik pntomny. osoby cfsla mnozneho zakoncenym na -{ (zp{vajO rna koncovky -e (pro rod muzsky). ved-I. -ice (pro mnozne Cislo vsech rodii): zplvaje. -ie (pro rod zensky a strednf). nesouc. piSi) (prosfm. usmlva-I se). U sloves s tvarem 3. oddelfme-li od pncestf mi­ nuleho (Cinneho) -I (mluvi-I. nes (bez koncovky) nes-me nes-te tiskn-i tiskn-eme tiskn-ete mysl-i mysl-eme mysl-ete zpfv-ej zpfv-ejme zpfv-ejte Pfeehodnik pfitomnj Tvon se dvojfmi koncovkami. zp{vaj{ce. usmlv-d se). osoby cfsla mnozneho zakoncenym na -ou (nesou) rna koncovky -a (pro rod muzsky). -once (pro mnozne cIslo vsech rodii): nesa. -one (pro rod zensky a stfednf). nesouce. Kmen minnlj je cast slova. Od kmene pntomneho se tvon oznamovaci zpiisob pntomneho casu. zplvaj{c. osoby jednotneho Cisla pntomneho casu osobnf koncovku (mluv-l. pncestf trpne a prechodnfk minuly. pncesti minule (cinne). sazfm) -is -f (zpivam) -as -erne -fme -arne -ete -fte -ate -ou nebo -f -f nebo -ejf (-elf) -ajf -a Rozkazovaelzposob Tvon se pro 2. ktera zllstane. ved­ e.3. 75 .

Nekteni slovesa vsak maji tvoreni jine, napr. vida, -oue, -ouee (vidi), veda, -oue, -ouee (vedi).
Po z n am k a: 1. Pfechodnik pi'itomny sloves nedokonavych vyjadi'uje dej soucasny s de­ jem pi'itomnym, minulym nebo budoucim, napi'.: chlapec sel a zpival si divka tancHa a zpivala si divky budou tancit a zpivat
chlapec sel zpfvaje si dfvka tancila zpfvajfc si dfvky budou tantit zpfvajfce

Pfechodniku muzeme uzit jen tehdy, maji-li slovesa stejny podmet. 2. Rozvitou vazbu pi'echodnikovou oddelujeme carkou, napi'.: Dfvky tancily, zpfvajfce cesktf a slovenske pfsne. Holou nebo maIo rozvitou tesnou vazbu pi'echodnikovou zpravidla carkou neoddelujeme, napi'.: Usmfvaje se pffvftal jednoho po druhem. 3. Ve vete jsou pi'echodniky doplllkem.

Tvary od kmene minuh~ho Infinitiv
Tvon se zpravidla pripojenim -t, ndceji -ti: hrdt, hrdti. Siovesa, jejichz kmen minuly je zakoncen na -k, -h, maji V infinitivu zakonceni -ci (pek-l - peci, tlouk-l - tlouci, moh-l - moci) a -ct (peet, tlouet, moet). S tvary budouciho casu pomocneho slovesa bYt (budu, budes, bude, budeme, budete, budou) tvon infinitiv budoucf cas nedokonavych sloves: budu hrdt.

Pticesti minule (pticesti cinne)
Tvon se pnpojenim -I (-la, -10, -ii, -ly, -la): videl. Pffcesti minuIeho se uZlva ve s I 0 zen y c h t v are c h slovesnych: v minuIem case a v podminovacfm zpusobu. Minuly cas se sklada z pntomnych tvarU slovesa byt (jsem, jsi, jsme, jste) a pncesti minuleho pnslusneho slovesa: pfisel jsem ... ; v 3. osobe cisla jednotneho a mnozneho je pouhe pricesti minuIe (cinne): pfisel, pfi­ sla, pfislo, pfisii, pfisly, pfisla.
Po z n a m k a: V 2. osobe cisla jednotneho byva nekdy misto tvaru jsi pouhe -s, ktere se piSe s pi'icestim dohromady, napi'. pfisels, reklas,. toto -s se spojuje i se zajmenem osobnim (tys to rekl), se zvratnym zajmenem se, si (snaZil ses, koupil sis), se spojkou i.e (zes zapomnel), pi'islovcem kde (kdes byl?) apod.

76

Podminovaci zposob pfitomny se skhida ze zvlastnich tvan'i slovesa byt (bych, bys, by, bychom, byste, by) a pneesti minuleho (einneho) pn­ slusneho slovesa (musel bych, dokazal bys, napsal by apod.). V 2. osobe efslajednotneho se u zvratnych sloves -s pfipojuje k zvrat­ nemu zajmenu se, si: smal by ses, koupil by sis. Podminovaci zposob minuly se sklada z podminovaciho zpusobu slo­ vesa byt (byl bych, byl bys ...) a pneestf minuleho (einneho) pnslusneho slovesa (byl by prisel, byli bychom prisli).
Po z n am k a: 1. Tvary jako "bysme", "by jsme". "by jste" jsou nespisovne. 2. Slovesne tvary bych, bys ... byvaji casto spojeny se spojkou aby, kdyby v jedno slovo, napr. abych vide!. abys videl, kdybys prisel, kdybychom chteli.

Pficestl trpne
Tvon se pi'ipojenfm -en nebo -n (-na, -no, -ni, -ny, -na): nesen, sazen, nebo pi'ipojenfm -t (-ta, -to, -ti, -ty, -ta): kryt. Pneesti trpneho se zpravidla uzfva v 0 pis nyc h t v are c h t r p ­ n e h 0 rod u (jsem veden, byl jsem veden, budu veden, jsa veden, byt veden apod.).
Po z n a m k a: 1. Od pncesti trpneho se tvori pfipojenim -f pod s tat n e j men 0 s 10­ v e s n e (psanf, myti). SkloI1uje se podle vzom stavenf. 2. Podstatna jmena slovesna zvratnych sloves nemivaji zvratne se, si, napr. koupdnf (koupat se), rozmyslenf (rozmyslet se), loucenf (louCit se), prdnf (prdt sO.

Prechodnik minuly
Tvon se dvojim zpusobem. Konef-li kmen minuly na souhhisku (vynes-l), rna pfechodnik minuly v rode muzskem tvar bez koncovky, v rode zenskem a stfednim rna kon­ covku -si, v mnoznem eisle -se: vynes, vynessi, vynesse. Pfechodniko­ vych tvarii tohoto typu se uziva velmi zndka. Konei-li kmen minuly na samohlasku (ukloni-l se), rna pfechodnik mi­ nuly koncovky -v, -vsi, -vse: ukloniv se, uklonivsi se, uklonivse se.
Po z n a m k a: 1. Prechodnik minuly sloves dokonavych vyjadfuje dej predcasny, predcha­ zejici pred dejem pnsudkoveho slovesa (Ukloniv se oddel). 2. Z pncesti a prechodniku pntomnych a minulych se tvon pndavna jmena: minuly, byvaly, kryry, neseny; doufajfcf, jsoucf, minuvSf, vrdtivsf se apod. 3.0 psani carky u prechodnikove vazby viz pozmirnku na str. 76.

77

PREHLED SLOVESNYCH TVARU

Tvary urcite Oznamovaci zpusob casu pntomneho casu minuleho casu budouciho rozkazovaclzpusob podmiiiovacf zpusob pntomny minuly Tvary neurcite Infinitiv prechodnik pntomny prechodnik minuly pncesti nlinuIe (cinne) pncesti trpne
ehvdlit(i) ehvdle, -fe, -fee poehvdliv, -vsi -vse ehvdlil, -a, -0 byt ehwilen jsa ehvdlen byv poehvdlen ehvdlen, -a,
-0

rod Cinny ehwilfm ehvdlil jsem budu ehvdlit ehval
ehvdlil byeh byl byeh ehvdlil

rod trpny jsem ehvdlen byl jsem ehvdlen budu ehvdlen bud' ehvdlen
byl byeh ehvdlen byl byeh byval ehvdlen

Casovani sloves podle tnd a vzorU
Slovesa delfme podle zakonceni tvaru 3. osoby jednotneho cisla pn­ tomneho casu do peti trid se vzory: 1. slovesa zakoncemi na -e, pred nimz neni n nebo j: nese, bere, nlaze, pece, umre 2. slovesa zakonceml na -ne: tiskne, mine, zacne 3. slovesa zakoncemi na -je: kryje, kupuje 4. slovesa zakoncena na -i: prosi, trpi, sazi 5. slovesa zakoncena na -a: dela

1. tfida
a) vzory tvrde: nese bere 78 nesl brat nest brat

-ou a -{ (pfSu. v rozkazovacfm zpusobu jsou tvary pomoz..Pied -e je v kmeni pntomnem souhhiska tv r d a nebo 0 b 0 jet n a . a hovorove tvary s z a it (mu­ ZU . Tvary rozkazovaciho zpusobu majf zpravidla podle vzoru dela. mohu. -m. -ou apod. pomohu. -ou. kjvej). pomozme. b) vzory mekke: maze (mazu i mazi) pece (pecu) umre (umru) mazal pekl umrel mazat peci. . YetSina sloves vzoru maze rna take tvary podle vzoru dela (5.. V rozkazovacfm zpusobu majinekteni z nichjen tvary podledelej(kou­ sej. -ou a -aji (klouzu se. dffmej. os. -z. klouzu. i sypdm . klouzou se... osobe mnoz. hryz i hryzej . V kmeni minulem jsou rozdily: V vzoru maze je kmen minuly zakoncen na -a: maza-l. -ou.. mnoz. -ou jsou castejsi.. -{ vubec neuziva (jen kousu. mohou. tnda): hryzu i hryzdm . -i majf vetsinou raz knizni. cisla a v 3. piIO. mnoz. jedn. ). V vzoru umre je kmen minuly zakoncen na -e: umre-l. Nektera slovesa zakoncemi v kmeni prftomnem na -p.. pisou.. apod. ale bra-I. lzu. klouzdm se.. . -v rnajf pntornne tvary podle vzoru bere i dela: sypu . dNmu i dNmdm. -c mohou mit v 1. Dba vzory se lisi v kmeni minulem. lamej i lam). cisla vedle koncovky -u take -i a v 3. klouzej se). tdzu se i tdzi se. klouzaji se). jedn. kluIu. dele} (skffpej. piIi. cfsla pntomneho casu tvary se souhlaskou h. nes-l. osobe jedn. V vzoru pece je kmen minuly zakoncen souhhiskou: pek-l. -b. peet umrit Pred -e je v kmeni pntomnem souhhiska m e k k a. Nektera slovesa vzoru maze zakoncemi v kmeni pntomnem na -I. anebo s koncovkou -u a -am. dlabej i dlab. ridceji i podle vzoru bere. Tvary na -u. protoze tvary na -i. Slovesa vzoru pete s pntomnym kmenern na -z maji v 1. os. a v 3. -ou. V 1. napr. Cisla mohou tedy mit mnoha slovesa vzom maZe dvoji tvary: bud's koncovkou -u a -i.). pldcu i pldci. dlabu i dlabdm. os. 79 .). p{sou i p{Sl. V vzoru bere je kmen minuly zakoncen na -a: ber-e. . U nekterych sloves se tvarU na -i. pomohou. pomozte. c. kjvu i kjvdm. os. Cisla vedle koncovky -ou take -i (pisu i pisi. V vzoru nese se rovna kmen minuly kmeni pntomnemu: nes-e.. ber (sypej i syp..

Pouze sloveso pnout a slovesa odvozena maji tvary oboji: pjat. ruka byla stisk­ nuta. najat i najmut. sehnut. bodl i bodnul.jsou hovorove).klnul. piehl i piehnul (tyto dnlhe tvary s pnponou -nu. Nektera slovesa maji tvary oboji: tisknut . vleei. moet. zal i inul. vzepnut. oblecen. V pncestf minulem (cinnem) maji pied koncovym -I pnponu -nu. napr.minul. bouehl i bouehnul. U vzoru zacne je kmen minuly v pncesti minulem (cinnem) zakoncen na -a (zaca-/).Infmitiv sloves tohoto vzoru na -ci rna raz knifni: peei. 2. vymknut. padne . kteni maji pied -ne samohlasku nebo slabikotvorne I. Nekdy je mezi nimi vyznamovy rozdf1: kniha byla tistena. ktera maji pied -ne souhlasku. pohnul.tdhl. iat i inut. kfikl i kfiknul. tiet. 80 .(mine . tdhne . napnut. moci.pocal. zdviien. odejme. hrnut. klnu . tici. Stejne tvary rna i nekolik sloves zakoncenych na -me. dupl i dupnul.tiskl. vynat i vyjmut. trne .trnul). napjat i napnut.padl. vyjme .uzamcen.listen. Vedle neho se ufiva tvarn peet. Ke vzoru tiskne pam vetsina sloves. trida tiskne mine zacne tiskl minul zacal tisknout minout zacit Ke vzoru mine patn slovesa. ale z vyslovnostnfch duvodii je napr. nacne . PTIcesti trpne sloves vzoru zacne je stejne jako pncestf minuIe (cinne) bez pnpony -nu-: zacat. Patn k nemu slovesa pocne . zne s dvojimi tvary: tal i tnul. pfijme. vzepjat i vzepnut. napjat i pnut. vzepjat. tlouei.vanul. vynal i vyjmul. sehnul. najal i najmul. usnul a nektera slovesa maji dvoji tvary.kopl).tonul. r. obleci.(tiskne . odnal. najme. pfijat. tlouet apod. kopne . pomoei.pfijal. V pncestf trpnem je u sloves vzoru tiskne vetsinou pnpona -nu-: odfiz­ nut. ale vetsina jich ma tvary oboji: tat i tnut.a nektera jina slovesa maji pncestf trpne se zakoncenim -en: roztazen. V pricesti minulem (cinnem) vetsinou nemajf pnponu -nu. tone . uzamknut . Slovesa s minulym kmenem zakoncenym na -h. odfeknut. U sloves vzoru mineje v pncesti trpnem pnpona -nu-: pominut. vane . strzen. zamitnut apod.nacal a slove­ sa tne.

(oni) (sazej!) .nahromaden. lisi se v zakoncenf kmene minuleho: -i.zkazen). osobe mnozneho Cisla -f (kryji. Vzor S3Z1 rna kmen minuly zakonceny na -e-. dekujou.sob: trp . sl v sl (vymyslit ..(oni) sazejf. P r a v 0 pis: V koncovkach tvarU p tit 0 m n e hoc as u piSeme vzdy mekke I (mluvfm. tal.. napr. os. Take v pacesti minulem (cinnem) je pied -1 samohlaska kratka. 81 . U nekterych sloves jsou tvary oboji. Tvary s koncovkami -u a -ou (dekuju.(oni) (trp!) .3. zlobfte.(oni) prosi trpi sazeji i sazi prosil trpel sazel prosit trpet s3zet Vzory prost a trpi maji shodne patomne tvary. kupujz).(saze-l. bil. lil . slibujou) u techto sloves jsou hovorove.(trpe-l. nosf. hfal.(kup-ova-l). -e.(prosi-l) a -e-. fadit . s v s (brousit ­ brousen). lij. ale hral. osobe jednotneho cisla koncovku -i a v 3. mnoz. cisla (sazejf i sazf x trpt) a v rozkazo­ vacim zpu. ale i sazt. st v st (pohostit . Slovesa obou vzorU maji v patomnem case po -j. z v z (zkazit . zral. zd'v zd' (zpozdit . zuslechtit . Cistit ­ cisten i Cisten. 4. chvaUs. U nekterych sloves vsak zustavaji tyto souhlasky nezmeneny. c (platit ­ placen.zuslechten. placent). slibuju. ttida prosi trpi sazi (pros!) .nahrazen. kupuji.zobrazen.(oni) trpf x sazej . kryjf.fazen i faden. pochopfme. -e.v 1. nahromadit .sob vzoru kryje rna pled -j samohlasku kratkou: kryj. U sloves vzoru prosl se v pncesti trpnem (a tedy i v podstatnem jmenu slovesnem) obycejne meni nektere kmenove souhlasky: t v. vise-I). hrozt). bij. . Rozkazovacf zpu. vzor kupuje rna v minuIem kmeni paponu -ova.zpozden). pfal. rozuml-l) a od VZ~)fU trpi se lisi v 3. nahrazenz).vymyslen). ryj apod. napf. d'v z (nahradit .pohosten). tfida kryje kupuje kryl kupoval kryt kupovat Vzory se lisi v kmeni minulem: vzor kryje rna minuly kmen bez papo­ ny (kry-l). jen -d­ je vzdy dlouhe: kryl. zobrazit . smal se. sij.sobu (sazej x trp). K rozliseni sloves vzoru trpi a sazf pomaha rozkazovaci zpu.

je (zffdka jest). miry. nabyt.. nekde. jsme. vedi. jist. Cisla tvar nenf.odbydu. vypoveden i vypovezen. blfzko) prislovce casu (ted'. sneden. odbudu take hovorove tvary typu doby­ dU. Jsou to slovesa nepravidelna. nabudu. Prislovce Prislovce jsou slova neohebna. v rozkazovacfm zpusobu chtij. vez. bud'te. odbyt.nabydu. jsou. proto) 82 . dobyt. ale zapoveden i zapovezen. budes. vyjeden. bud'me. Sloveso chtit rna v 3. jsi. Slovesa jist a vedet majf: v 3. chtit se neshoduji se zadnym ze sloves­ nych vzoru ve vsech tvarech... zpusobu. napr. bud'. jste. ktera vyjadruji ruzne blizsf okolnosti deju neoo vlastnostf: urcenf mfsta. pnCiny. osobe mnoz. osobe mnoz. majf vedle tvaru typu dobudu. cesd i cese. kopa i kope. Cisla pnt. casto) prislovce zposobu (dobfe. Slovesa odvozena od slovesa byt. cesky. hodne. casu tvary chteji i chti. Cisla pfft. trida dela delal delat Nekteni slovesa maji tvary podle vzoru dela i podle vzoru prvni tffdy bere nebo maze. zitra.. Sloveso by! rna tvary z trojiho ruzneho korene: jsem. tak) prislovce miry (velmi. V zaporu (nejsem . budu. poveden. pfiUS) prislovce priCiny (proc. bude . pncestf trpne je najeden. byt.5. jako napr. ) je v 3. Siovesa nepravidelna Tvary sloves byt. v rozkazovacfm zpusobu tvary jez. byl. casu. Druhy pnslovci Podle vyznamu rozlisujeme: prislovce mista (tam. dffma i dffme. osobe jedn. casu tvary jedi. vedet.

smele. zima . V pnslovcich jako zfejme. provzdy). Nastal Stedrj vee e r. rozumny. pravo . ­ PrednaIel baseft zpamlti.blfzko.rano. zblfzka i z blfzka. Nazy­ vame je pnslovecne spfezky a piSeme je jako jedno slovo dohromady (nahofe. Od pfedlozkove vazby se spfezky lisf vyznamem. zdaleka. Bylo mi zima.hlasite bUzkj .dlouho.horko ceskj . zpocatku i z pocdtku. vedome. (= nazpamei). dokonce. Sprezky je take mozno Nektere vyrazy miizeme stejne dobfe chapat jako pnslovce i jako spo­ jeni predlozky se jmenem a psat je bud' dohromady. . beztak. skromne piSeme -mn-. (Viz rozdfly ve vetach: Nastalo krasne r d no. skrom­ ny. horkj . . obden i ob den. tfetf stupen (nej­ krasneji). Nekteni pnslovce vznikla ustmutfm tvaru podstatneho jmena: celek­ celkem. dlouhy . vecer . . bezpochyby i bez pochyby. hezkY . zleva. to znamemi vyjadrovat zvlastnimi tvary troji stupen vlastnosti nebo mfry: prvnf stupen (krdsnl) . Napr.vecer. rozumne. protoze jsou utvofena od pndavnychjmenpfijemny. Napf.hezky P r a v 0 pis: V pnslovcich jako pNjemne. polskY . Vratili jsme se vee e r. nejde nahradit jinym pi'islovcem. nebo zvlasf. napNklad ina pNklad (ale zkratkajen napf. Jestlize muzeme do vyrazu vsunout pi'ivlastek.: Vystoupil na (tu) horu.dlouze. druhy stupen (krdsneji) . Nevymizf mi to z (me) pameti. V tom (= v teto veci) se liI[me.) Nektera prfslovce vznikla spojenfm predlozky s jinym slovem. vedomy.polsky. zticha.Vstaneme brzy ran o. 83 . soukromy. Stupnovani pnslovci Stejne jako nekteni pndavna jmena se mohou i nektera pnslovce stup­ novat. PhIla kruta z i m a . dlouhy . soukrome piSerne -m-. hlasiry .cesky.zima. 0 sprezku. protoze vznikla z pndavnych jmen zfejmy. predt[m.Vylezl po zebNku nahoru (= vzhiiru).Vtom (= nahle) zaznel vystfel. ranD .prdvem. proto.).Tvoreni pnslovci Yetsina pnslovci se tvon z pndavnych jmen pnponami -e (-l): -0: -y: smely .

Po z n am k a: Nevlastni predlozkou je take slovo behem ve spojeni behem prazdnin prazdninach). rozumneji) nebo fidceji priponou -e. Po z n am k a: Vyznam pnslovce je mozno zesilovat nebo zeslabovat take rUznymi pn­ slovci: velmi dobfe.sel okolo. k lesu. nad lesem). s nimz je spojena (do lesa.blizoucko. malinko. s. dost dobfe. huf. Predlozky Pfedlozky jsou slova neohebna. jedno­ duseji. bez. miru. Napr. k. mnohem tepe.stfelil vedle. okolo nds . mene hezky. pomerne dobfe.(nejjedno­ duseji). kteni se vyskytujf jen jako pred­ lozky. ktenl se muie i vynechat (napr. nektere s dvema pady (napr. niie i nii.vice.mene). neobycejne dobfe. zpusob. od nds. (= 0 Nektere predloiky se poji jen s jednim padem (napr. vztahy (misto. nadmiru hezky. Napr. vice doprava. vedle domu . Funkci predlozky nevlastni muze mit i spojeni dvou slov.malicko. na.Dr u h y stu p e Ii prislovcf se tvon pnponami -eji. malilinko. mnoho . z. krdtce . Druhy predlozek Rozeznavame predlozky vlastnf (puvodni) a nevlastni (nepuvodni). zle . -eji (napr. v. mdlo . Predloiky nevlastni mohou byt podle vetne souvislosti i jinym slov­ nim druhem. Nekolik pnslovcf tvon druhy stupeIi od jineho korene. ktenl vyjadfujf podobne jako pnslovce rUzne okolnosti. sndze i sndz).brzicko. Up. v lese. uprostfed hfiste . Vhodne lze vyuzit i zdrobnelych pnslovci: blfzko . vic.hufe. mdlo . brzy . Tr e tis t u p e Ii se tvon z druheho stupne predponou nej.). od. na les. ale je­ jich vyznam se projevuje teprve ve spojeni se jmeny ve vazbe predloz­ kove. vyse i vys.na zahrade. slovo ndsledkem ve spojeni ndsledkem nemoci (= pro nemoc) apod.kra­ ticko. Predloiky vlastni jsou takova slova. Napr. bUze i bUz. od. pncinu apod. 84 . pod: na zahradu . bez tebe).sedel upro­ stfed. Predloika ndi pad jmena. cas. ddle i ddl. vzhledem k spatnemu pocasi (= pro spatne pocasi). kratince. do. nez je v prvnim stupni (dobfe -lepe.

pode mnou.pod stromem) nebo s rrenli pady (napr. 2:Neslabicne predlozky s. ku. jindy neslabicna (ve stole . padem uzit i predlozky s. k piSeme na tyz Tadek jako slovo. V. P0 Z n a m k a: 0 vyslovnosti predlozek viz str. 85 . Byva to pred slovem zacfnajfcfm stej­ nou nebo podobnou souhlaskou. pfede mnou. jakou rna predlozka.je mozno ve spojenf s 2. predlozka mimo se 4. ke stroji).v starostech). kupredu a v matema­ tickych vyrazech jako a:b [a ku be]. Uzivani predlozek s a z Se 7. padem (kaidy den krome soboty). od. ku pomoci. Podoba ku je i v pffslovecnych sprezkach kupodivu. za chalupu. ze zahrady. ze.pod strom . z. Lze tedy (ale nenf nutno) rozlisit napr. k nemu? naleZL Neslabicne predlozky s. kde pisatel muze a chce odlisit pohyb z povrchu pryc od pohy­ bu zevnirr. ku podivu. Predlozka k rna take slabicnou podobu ku. padem (kaZdy den mimo sobotu). S 2. padem lze ve vsech pnpadech uzit predlozky z (z tabule. Z.pod. za: za soumraku. v. popr. ale jen v techto spojenfch: ku pNkladu.pred pres) nekdy pnbfraji pro snazsi vyslovnost zakonceni -e (beze mne. ze strachu. Pred skupinou dvou souhhisek byva nekdy podoba slabicna. SanlY nejsou vetnymi cleny. Spojky Spojky jsou slova neohebna. ku prospechu. anebo pred slovem zacinajfcfm skupinou to souhlasek (se sestrou. prese vsechno. Take slabicne predlozky zakoncene souWaskou (bez. nade mnou. z cesty). ku Praze. za chalupou). ode mne. sundat vdzu se skffne x vyndat vdzu ze skNne. k nekdy majf pro snazsf vyslovnost slabic­ nou podobu se. 126.: vz{t pen{ze se stolu x vz{t pen{ze ze stolu. ve. ke. nad. Predlozka krome se poji s 2. Po z n a m k a: 1. vyslov [pre­ zeD. Jen tam. s babickou). ktera spojuji vetne cleny nebo vety. kupNkladu. padem se poji predlozka s (s bratrem.

By/o to jednou t a k hIe na podzim. to. nezli. ponivadz. tud{z. i kdyzjsou spojeny spojka­ mi. nebo. . ani.: Z d ali sis na mi nikdy vzpomnel? Co z jsi to nevidil? K e z se ndm to podaff! N e chi wis provdz{ stestf! Ai zije svoboda! Ze spadnes! Pry je to dobry zdk. anebo podobne vyjadfuji i charakter vetneho clenu. (Podrobnejsi pouceni viz str. avsak. tfebas i. i kdyz.). nybrz. P r a v 0 pis: lednotlive vety v souvetf a jednotlive cleny v nekolika­ nasobnem vetnem clenu oddelujeme carkami. Muze mu byt tak pet let. Carku nepfSeme pred spojkami a. vsak. vzdyf. tfebaze. Za castice se povazuji take slovaano. MusfS se polepsit z e j men a v cestini. i. protoze. ani. V s a k jd uz jdu. z ptislovci. ze zajrnen. napt.). nebof. vsak. ale vetSina castic vzni­ kla z jinych slovnich druM (ze spojek. a tak). spojky podfadici (ze. Napr.jestiize. Po z n a rn k a: 1.Rozlisujeme: spojky soufadici (a. proto. ktere spojujf souradne vety (hlavnf nebo vedlejsf) nebo souradne cleny. ktere pfipojujf vetu vedlejsf k vete. jestlize majf vyznam slucovaci. (P~ideS tam? Ano. kef. takhle. kdyby.) Castice Castice jsou slova neohebna.Ne. aby. pred nfnlZ stojf. napt. rUzny postoj mluvcf­ ho k jejich obsahu. As i to bude pravda. nez. Z r e j me mu to by/o nePffjemne. Samy nejsou vetnymi cleny. i. rozkaz. ale. jelikoz. T a k uz se na me nezlob! To prSf! Ono prsf! To by nevypoc[tal ani Pavel. Nektere castice jsou zvhiStni slova (at'. prj). bud'. Ci. nebo. Nektere spojkove vyrazy jsou dvojclenne (i kdyby. anebo. zat{mco apod.). tedy. zvolanf apod. 86 . fe. tak. jakmile. ktera uvozujf samostatne vety a naznacu­ jf jejich druh (otazku. -ii. pranf. ackoli. na nfz zavisf. ale proto. ne v odpovedi na otazku.).ale apod. a proto. ono). z v 1ast e ruze. lana mila rdda kvetiny. nybrz i. 2.nebo. napr. ac. az. 101. kdyz. sice .

nekdy vykficnfkem (Beda! Co si mam pocft!). paneeku. pane. hop. (uk). odvahu! Hrome. to je krasa! Au. Necftfme-li citoslovce jako samostatne.juj. nenf. netvon s jinym slovem skladebni dvojici. paneeku. a je tedy vetnym cle­ nem. to je krasa! Ten ma. bu. Napr. Stojf ve vete zpravidla samostatne. V pfsmu carkou (napr. hro­ me (Bofe. 0. Nekdy citoslovce nahrazuje slovesny pnsudek. jak mysUS). P 0 z n a m k a: Nektera citoslovce vznikla z tvaru 5. cehy) nebo oznacuji hlasy a zvuky (haf. cink. bum. Ach nenf tu. Takove citoslovce carkou neoddelujeme. to je smillaf). to se budeme mft dobfe!). napr. co by me tesilo. psst. hej. bofe. to . bac. kteni vyjadfujf milady. city a vuli mluv­ cillo (aha. aU. Nu dobfe. miiau. 87 . Ach.to boU! Hoj. padu.Citoslovce Citoslovcejsou slova neohebmi. Myska sup do dfry (= Myska vbehla do dfry). vrku. v reci oddelujeme citoslovce obvykle prestavkou. halo. ach. carku nepfSeme (napr.

Ve skladbe si vsimame predevsim takovych jevu. 97 a 116. 0 rozdilu mezi vetou jednoduchou a souvetim viz str. kdy takova spojitost neplati. jejichz vnitfui stavba je usporadana a mezi jejichz cleny jsou zretelne vztahy formalni a vyznamove. Napr.) vety majijednak stranku obsahovou. zvane promluvy nebo texty. otaznikem nebo vykficni­ kern. nekdy se k nim fadi take 88 . zacatek naznacujeme velkym pocatecnim pismenem v prvnim slove. jakOll funkci veta v promluve plni. Vypoved' je jednotka promluvy.v. jednak mluvnickou. tj. kterou posluchac vnima jako ukonceni vy­ povedi. ale po strance mluvnicke. rozkazovaci. jsou stejne (viz str. rozlisujeme tyto drohy vet: oznamovaci. 92) a take z hlediska vetnych clenu neni mezi nimi rozdil (viz str. kterou oddelujeme od ostatnmo textu. V mluvene feci oddelujeme vypoved' od ostatnmo textu na konci pfestavkou a takovou melodii. kteni obsahuji. u kterych pro urCity vyznam marne v cestine take zvlastni formu. Vypovedi. vytvanme celky. 99. 89). SKLADBA Vypoved' a veta Kdyz pfSeme nebo mluvime. z hlediska skladby se od ni nijak nelisi: obe vety patn k temuz druhu (viz str. 102). V pis m u oznacujeme konec vyPovedi teckou. Vesmes z vet se skladaji promluvy psane. Druhy vet podle funkce (postoje mluvciho) Podle toho. naproti tomu s vetou Pavel mi jeste vysvetlil nektere otazky dillezite pro zkousku do gymndzia nema sa­ mozrejme stejny obsah. Take ve skole se zabyvame vetSinou jen ve­ tami. nazyvame vetami. skladebni vztahy mezi slovy. veta Maminka namjiz pfipravila vsechny veci potfebne na cestu na hory vyjadfuje stejny obsah jako veta Vsechny veci potfebne na cestu na hory mame jiz od maminky pfipravene. pfaci a tazaci. Mluvnicka stranka vety zahrnuje jednak for m u . (0 dalSich dulezitych vlastnostech vety viz str. Budeme vsak upozomovat i na pnpady. jednak v y z n am.

Pani ze sousedstvi me pozadala. nekoho o necem infonnujeme. abyste se je1te nerozchdzeli. Podle toho. Fonnalne se rozlisujl piedevsfm uZlvanim urcitych sloves­ nych zpusobu. zcasti tez jinych slov se zvhlstnf skladebnf ulohou. Vety oznamovad Wtami oznamovadmi nekomu neco oznamujeme. v plsmu interpunkcnfmi (rozdelovacf­ mi) znamenky na konci vety. nebo naopak mu to zakazujeme. zadosti apod. napi'. proseni apod. Byl bych rdd. aby neco udelal. Napf. Vstup zakdzdn. zakazu. Na konci vet tazacich pfSeme otaznik. Mohli bychom jit na vylet a odpoledne se nekde vykoupat.: Jablka ne­ jsou jeste zrala. 0 neco ho zadame. Zadam tlmto 0 odklad zkousky ze zdravotnfch duvodu. pros{m te. Yety oznamovacf jsou v pfsmu ukon­ ceny teckou. Cely den prselo a bylo velmi chladno. aby mim dal nejakou infor­ mad. Na konci vet rozkazovacfch piseme vykficnik. Slovesny pffsudek je v nekterem tvaru zpusobu oznamovacfho nebo podminovacfho. tu knizku.. Prosfm. Slo­ vesny pnsudek je v nekterem tvaru zpusobu rozkazovacfho. kde nekdy pro zi'etelnost uzijeme slovesa s vyznamem zadani. ale pied poklesnutim obvykle hlas stoupne. se slovesem v tvaru podmi­ i'iovacmo zpusobu. mene casto v infinitivu. vyzvy. Mohl bys mi podat tu knrzku? Nezahrdli byste sijeSte jeden set?. mohou mit i vety s jinou formou. jinak obvykle jen tecku. Napi.vety zvolacl. Vety rozkazovaci Wtami rozkazovacimi nekomu pfikazujeme. vybfzf­ me ho k tomu. me10die otazky se lis} 89 . jde-li 0 duraz­ ny pi't1<:az. Ph odchodu z mistnosti zhasnete svetlo! Neslapej na ten zdhon! Dej pozor. tvrdfme. Bud'te tak laskav a po­ mozte mi s tIm balikem. nebezpec[ vybuchu! Zastavit stat! Po z n a m k a: Vyznam rozkazu. v proje­ vu mluvenem casto take melodii. abych ji dosel nakoupit. Vety tazaci Wtami tazadmi se obracfme na nekoho. 0 jakou infonnaci jde. Zdvoi'ilou zadost vyjadi'ujeme casto vetou s formou tazaci. nebo oznamovaci. kdybyste nam s tIm poradil. rozlisujeme otazky zjisiovaci a doplnovad. aby ses neumazal! Podej mi. napi'. V mluvenych projevech veta koncf melodif klesavou. Nekoufit. v mluvenych projevech klesavou melodif.

zpravidla 90 . jejiz spravnost rna otazany bud' potvrdit. 0 jaky druh otazky jde. 1.: v pdtem) je ve vete zastoupena tazacim zajmenem nebo pn­ slovcem. zda obsah vety plati. Rekni mi. Chybejici cast informace (zde napr. Pnsudkem je sloveso v nekterem tvaru zpusobu oznamovacfho nebo podminovacfho. kez. jestli jsou jeste listky na ten koncert? Po z n a m k a: 1. Otazka zjisfovacije takova veta. Zapoma otazka byva vsak nekdy zaroven zdvorilou zadostl. nebo odmitnout. popr.) 0 cem jste si povidali. nebo zapomou. a jen si chceme doplnit pi'esnejsi urceni mista. aby do­ plnil neco. Otazka dopliJovaci je takova veta. 2. uskutecnilo neco pnzniveho (nebo neco nepnzniveho nestalo). Napr. necht apod. Pujdes dnes odpoledne na hfiste? Poznala bys opravdu jeste to misto.) P 0 z n am k a: Vyznam otazky doplnovaci rna i otazka s formou zjiSt'ovaci. pokud obsahu­ je zajmeno neurcite. Kdo nenapsal domdci ukol? (Mirek. kde jste bydleli pfed vdlkou? Neumite nemecky? Pojede s ndmi take Jakub ? Nevis. nebo ne. Melodie doplnujfci otazky obvykle klesa od tazacfho slova az do konce vety.) Kdy ses vcera vrdtila domu? (V devet hodin. Nemate. Otazka zjiSfovaci rna na konci melodii stoupavou. vety praci vetami pracimi davame najevo prani. napr. kterou zadame nekoho. zda (jestli) pujdes odpoledne na hfiSte. Obsahem otazky zjiSt'ovaci je tedy urCita domnenka. Vyznam otazky zjiSt'ovaci mohou mit i vety s formou rozkazovaci. kterou se nekoho ptame. proto zpravidla staci na ni odpovedet take jen slovem (castici) ano. Nekdy se muzeme zeptat tak.) Pit'a. Tazatel proto muze s tymz vysledkem volit formu klad­ nou. protoze zatim nevi. Po strance formalni se tyto vety lisi od jinych tim. nebo ne? Koup(s si to kolo.. kdyz jsem odesla? (0 vYlete. nebo radeji pojedeme na prazdniny do ciziny? Takove vety se nazyvaji 0 t a z k y vylucovaci.) Proc nesmime sahat na vypinac mokrou rukou? (Protoze by­ chom mohli byt zasazeni elektrickym proudem.podle toho. co platl. ze pan Kouba v dome bydli. nekdy sami pro sebe. Dojde nekdo pro vodu? (Ano.j(zdn{ lad? Nemohl bych se s vami svezt? 2. nebo ne. tOUQu. otazka V kterem poschodi bydlipan Kouba? vychazi z jistoty. napr. ze uvedeme obe moznosti: Pfinesl jsi mi ten atlas. pros{m. Neobracime se vsak jimi na nikoho s zadosti 0 uskutecneni. zadame-li 0 odpoved'. Napr. co nam do uplnosti informace schazi: napr. 3. aby pnznivy stay trval. aby se stalo. ze obsahujf castice at. ale jen vyjadfujeme sve pocity.

Kdybyeh Tak vyhrdl prvn{ eenu! Vety zvolad Wty zvolaci jsou vety oznamovacf. Citove zabarvenf zesiluji ruz­ ne castice: To byla prdce! KoZik ta jejfpardda ui stdla penez! Ze jsi mu ale ukdzal. 90. ani ten zub tolik nebolel! Po z n am k a: Mene jednotnou formu majf vety s funkcemi jako vyzva (Nedejme se oTrd­ viti). ze spojfme slovesny pnsudek (viz str. meni se na ani: PN­ jde Eva i Mirka ~ Nepfijde (ani) Eva ani Mirka. nebylo vysvitleno). viz pozn. napr. V pisemne forme se objevujf zffdka. coz Cinfme formou vety kladne. tazacf i pracf. nebo jako neplatny. str. Ve s10zenych tvarech s10vesnych se zaporka spojuje nekdy s tvarem s10­ vesa vyznamoveho (neeetl jsem. Napr. 1.jimi zacinaji. infinitivem. co je to stfpat dffvf! Kdyhys radeji mlcel! No vida. K1adne a zaporne otazky zjist'ovacf maji stejny vyznam. dovo1enf (fen pojd'te ddll). \'ety kladne a zapome Obsah vety muzeme bud' podavat jako platny. Preji vdm brzki uzdraveni. napr. jindy s tvarem s10vesa pomocneho (nebudu Cist. vystraha (At' neuklouznd!). na konci proto piSeme vzdy vykficnik. Piste tuikou! ~ Nepiste tuikou! Po z n a m k a: 1. i. zapomou vetou tedy popirame obsah vety kladne. namitka (Copak ty um{s!raneouz­ sky?) atd. Je-Ii v kladne vete za­ ljmeno nebo zajmenne pnslovce neurCite. nebo vetou s podmiiiovacim zpuso­ bem v pnsudku. ktere se projevuje i V melo­ dii. pokud je pronasime se silnym citovym zabarvenfm. nevysvetlil by). 2. a pak volfme formu vety zaporne. Z kladne vety utvoffme zapomou tak. 104) s ptedponou (zaporkou) ne-: Tu knihu jsem cetl ~ Tu knihu jsem necetl. ph popteni jejfho obsahu se zmeru 91 . VyhrdT Tak prvn{ eenu!. Atse brzy uzdravfte! Kei bych vyhrdl prvnf cenu! Kei bych se byl do te hddky vilbec nemfchal! Frantfka at vezme tertI Nechtje nase zeme pofdd tak krdsnd! Po z n am k a: Vyznam pranf se vyjadfuje i vetami s formou oznamovaci. rozkazovacf. napI'. Ten ryhnfk byste pfeplavaZi ~ Ten rybnfk byste nepfeplavali. Pokud veta kladna obsahuje spojky slucovacf a. na jejich konci piSeme obvykle vykficnik.

Vyzna­ move k soM patfi casto i slova.k Vdnoeum. Napr.raketu). Od tvorenf zapomych vet je treba odlisovat zapor slovni. 2. Po z n a m k a: Skladebnf vztahy nesmfme zamenovat se sousedstvim slov ve vete. je mozno je do popreni zahmout vsechny. Vsiehni nepfisli (tj. veta Vsichni nepfisli muze tam mit obojf vyznam.na zapome: Rikal nekdy neeD zajfmaveho ~ Neflkal nikdy nie zajimave­ ho. 3. koho potkdte ~ N ezastavujte se s kazdym. V psanem proje­ vu se vsak tento rozdil nemuze projevit. napr. Slova nebo skupiny slov. nebo castecne popreni. dostal . vetne cleny Nektera slova ve vete k sobe svym vyznamem pam. Pri poprenf vety rozkazovaci se nekdy menf take pnsudkove sloveso dokonave na nedo­ konave: 210m tu vetev! ~ Nezldmej tu vetev! veta se slovesem dokonavym rna vyznam varova­ nf: Nezlom tu vetev! Stavba vety Skladebnf vztahy' a skladebnf dvojice. Vsiehni pfisli ~ Nikdo nepfisel. dostal. Tyto vztahy tvon stavbu vety.Mirek. novou .raketu. se na­ 92 . nekten nepnsli a nekten pnsli). zajmenny vyraz zustava beze zmeny. Pacienta nekde boU ~ Paeienta nikde neboU. Pokud do vetnych vztahu vstupuji slozitejsi celky (napr. skladebni dvojice (napr. V mluvenych projevech se nekdy vyjadfuje i uplne popreni tak.dostal. a naopak.novou rake­ tu. Tyka-li se obsah vety nejakeho mnozstvi jevu. koho potkdte. ktere vstupuji do skladebnich vztahu.novou). Po z n am k a: 1. Je vsak take mozno zaporku spojit s vyrazem pro mnozstvi. tj. Nepfijal neis nevlfdne (tj. ale pak je na vyrazu s vyznamem mnozstvf duraz.novou raketu). Hledistl bylo zeela pine ~ Hlediste nebylo zeela pine. muzeme je rozlozit na vztahy dvojclenne. letos . dostal. novou . Hle­ diste bylo ne zeela pine. napr. tvoreni novych slov pomoci zaporky ne-: nepfftel. dostal. nebo jen jejich cast. protoze napr. pnjal nas vlidne). do­ stal.raketu). Wi takovem castec­ nem popreni se zaporka spojuje jen se slovem. ve veteLetos Mirek dostal k Vdnoeum novou rake­ tu jsou v skladebnich vztazich slova Mirek . skladebni dvojici nemusf tvont slova sousednf ([etos . a slovesny pnsudek zustane pak v podobe kladne: Ne vsiehni pfisli.dostal. ktera spolu nesousedf ([etos .dostal. nevlfdny atp. Zastavte se s kazdym. vyjadrovat uplne. ze zapor­ ka se spoji jen se slovesem. jsou spojena skla­ debnimi vztahy.

Vyjadtovani skladebnich vztahu To.prestat. napf. napi'. ale 1. stdvat se jako tzv. e) sloveso byt. napi'. zac(nat. smfS (si hrdt). Letadlo jdte bylo (letelo) nad Atlantikem. mus(me (odejft). 2.prestdvat) ve spojeni s infinitivem. kef. (boj(m) se. kterym je skladebni vztah vyjadi'en. (poznal) jsi. jestlize je muzeme nahradit podstatnym jmenem nebo sirsfm tvarem zajrnena.zyvaji vetne cleny. to jsou zejmena: a) pi'edlozky s podst. prestdva (priet). smh) a fazova slovesa (zacft. Moznost takove nahrady svedcf 0 tom. asi atp. nebo. vyjadfuji jen vztah mezi vetnymi cleny nebo vetami. byvat jako pomocne v slozenych tvarech slovesnych. bude (ucitelkou). konat se apod. ze v uvedenych pffpadech jsou se. kdyf. tvon jediny vetny clen s jinym slovem plnovyznamovym. chce (j(st). byli bychom (pfisli). stat se. Take sloveso byt je sarno vetnym clenem. 3. pozname vetsinou i podle je­ jich formy.. napi'. a. byt slovy plnovyznamovymi. napi'. byla bys (hloupd). Formalnfm prosrredkem. blhem (z(tfka). lTIUZe byt: 93 . Tato spojeni povazujeme proto za cleny hole. b) zvratna zajmena ve spojeni se slovesem. moci. musit.. Takove vetne cleny. napt. napr. ve vete Neuhod' set ~ Neuhod' Jirku! Maminka se ucesala ~ Maminka sebe ucesala. Zdpas je (kona se) ve stledu. nestal se (vftlzem). (pochvalu­ je) si. Nektera slova nemaji samostatny vyznam. mohl (pracovat) . bude (cestovat). ze dva cleny tvon skladebni dvojici. postoj k obsahu vety nebo clenu. kvilli (vam). 105) s pnsudkemjmennym. to jsou castice. vyskyto­ vat se. maj( (zaplatit). 114). Viz take 0 clenech nezapojenych do skladebnfch vztahu (s. c) zpusobova slovesa (chtft. zacal (psdt). napi'. Po z n a m k a: Zvratna zajmena jsou vetnymi cleny jen tehdy. byvat. mft. jsou vetne cleny hole. fe. vyjadfuji nejakou vyznamovou vlastnost vety jako celku. spona (viz str. na (skrfni). to jsou spojky. napi'. d) sloveso byt. jmenem nebo zajmenem. spojuje-li se s urcenfm mfsta nebo casu. at. muzeme-li je nahradit slovesem existovat. proto take nevstupuji do skla­ debnich vztahu samostatne. ktere jiz nemuzeme dal rozkladat na vetne dvojice. tj.

tj. jmenny rod. Chlubil se novou ~ (7. fizeoost . vetu Nase maminka denne nakupuje cerstvou zeleninu u zndmeho zahradnCka znazornfme takto: 94 . pade s predlozkou na (zvedavy. Evicka --) (3. shoda . jmenem zvedavy bude druhy clen jen v 4. cislo a jmenny rod (proto se take h1ca. My --) (1... nedaleko . napr. Skladebni vztahy ve vete muzeme graficky znazornit spojnicemi. os. fidici clen je vyse. os. c. 2. se slovesem dostat bude druhy clen jen v 4. rodu) ~ raketou. 3. dostanes . p. zen. c. a to tak. zen. aby slovosledu odpovi­ dal jejich prumet na vodorovnou rovinu. Cislo. os. atd. p. prejima od neho osobu. c. ze prisudek neco pnsu­ zuje podmetu a vyznamovy vztah mezi nimi se oznacuje jako vztah pfi­ suzovaoi). na nove kamarddy). s pnd. pade (dostanu. c. pnsudek se shoduje s podmetem.) --) jsme si hrdli. pred domem. jedn. Clen zavisly se s clenem ridicim shoduje. . rodu) ~ raketu. ze spojnice v zakladnf skladebni dvojici je vodorovna a zdvoje­ na. jedn.. Druhy skladeboich dvojic RozIisujeme skladebnf dvojice zakladnf a skladebnf dvojice urcovaci: 1. Md novou ~ (4. a slovesny tvar urcity. mluvime o pfimykaoi. podmet..1. napr.. nekdy take pad. dostal by . jedn. v kterem pade bude vzdy clen druhy. Pep{k --) (3. jedn. urcovaci skladeboi dvojice: tvon ji vetny cleo fidici a vetny cleo zavisly.jeden clen skladebni dvojice predava druhemu mluvnic­ kou osobu. pfisudek. nebo jde 0 primykanf (dostal --) k Vdnocum). slovosled. Napr.. c. mnoz. zakladoi skladeboi dvojice: tvon ji podstatne jmeno nebo zajmeno v 1. naproti tomu spojnice v urcovaci skladebnf dvojici smeruje dolu. zen. Pokud jde 0 formalni vyjadreni jejich vztahu. hrdl si --) na dvofe.jeden clen skladebni dvojice urcuje. zvedave­ ho . muzo rodu) --) si hrdl. Napr. Grafickym znazornenim muzeme zachytit i pora­ dek clenu. nebo je jfmjeho pad nzen (dostal--) raketu).. novou raketu). rodu) --) si hrdla. napr. pade. proto vztah mezi cleny skladebni dvojice urcovaci nazyvame vzta­ hem zavislosti. jestIize je umistime tak. raketu ~ novou.. 2. Neni-Ii skladebni vztah vyjadren shodou nebo nzenosti.

rozvijen. clen rozvijejid je vzdy clenem zavislym. Jde-li 0 vetny clen zavisly. popr. zpresnovan. Cleny zavisle muzeme proto casto vynechat. Maminka na­ kupuje jsou spravne utvorene vety. denne atd. Napr. Proto skladebni dvojici urcovaci ozna­ cujeme take jako rozvity vetny clen. maminka. pH tom majf stejnou skladebni funkci a jako celek tvoff jediny vetny clen. rozvitym clenem je i nakupuje cerstvou zeleninu. 102). Ve skladebni dvojici urcovaci je vyznam ndiciho clenu clenem zavis­ lym jen doplnovan. nase. co maminka nakupuje. aniz veta ztrati vyznam. nakupuje zeleninu. clen znameho. jsou cleny hole. nakupuje. jakou vlastnost rna zahradnik. Tyto vztahy nejlepe ukaze graficke znazomenf: zaklad clen rozvity { nakuP. cerstvou zeleninu atd. na rozdil od clenu hoh~ho (viz str. veta Nase maminka nakupuje zeleninu u zahradnfka. clen zeleninu bHze urcu­ je. Napr.nase / maminka ==== nakupuje denne / -----------= / zeleninu u zahradnika zmlmeho cerstvou / Cleny skladebni dvojice zakladni jsou z hlediska vyznamu stejne dule­ zite. jeho casti jsou ve stejnem vztahu 95 . zaklad je vzdy clenem ffdicfm.je clen ffdfcf I cleny rozvijejicf { I zeleninu v clen zavisly / clen ffdfci clen zavisly I cerstvou I Zmnozene vetne cleny Zmnozeny vetny clen se sklada z nekolika (dvou i vice) skladebne rovnocennych vyrazu. nakupuje denne. V rozvi­ tern clenu muzeme rozlisit jeho zaklad a cleny rozvfjejfci. Napf. ktere nejsou navzajem ve vztahu prisuzovanf ani zavislosti. ale v slozitej­ sim spojenf (napt. navzajem se podminuji a nemuzeme zadny z nich vynechat. nakupujeme cerstvou zeleninu) muze byt zaroven take clenem ffdfcfm vzhledem k jinemu clenu zavislemu. nase maminka. jsou cleny rozvite.

k clenu ildicfmu. Casti zmnozeneho vetneho clenu jsou navzajem ve vztahu soufadnosti, nebo ve vztahu pilstavkovem. Vztah soufadnosti Casti vetneho clenu, mezi kterymi je vztah soufadnosti, oznacuji jevy ruzne; jejich oznacenijsou k sobe proste pfifazeny. Jako celek tvonneko­ likanasobny vetny C1en, napf. nekolikanasobny podmet (maminka i teta nakupuji), nekolikanasobny pnsudek (Mirek brusH nebo lyzuje), nekoli­ kanasobny clen rozvijejicf, napf. pfedmet (dostal raketu a svetr) atd. Jednotlivymi cleny nekolikanasobneho vetneho clenu mohou byt cle­ ny hole, napf. maminka i teta, raketu a svetr, ale i cleny rozvite, napf. nase maminka i teta, (dostal) novou raketu a modry svetr. Graficky znazomfme nekolikamisobne vetne cleny tak, ze jejich jed­ notlive cleny spojime svorkou. Napf. vetu Nase maminka i teta nakupuji u znameho zahradnika cerstvou zeleninu a ovoce zobrazime takto:
~

nase

--------

maminka i teta === nakupuji ________

znameho

/

u zahradnika

/

zeleninu a ovoce cerstvou

/

~

Mezi vyrazy v nekolikanasobnem vetnem clenu muze byt ruzny vy­ znamovy pomer. Vyjadfuje se casto spojkami soufadidmi, popf. dvojity­ mi spojkovymi vYrazy. Muze jit 0 pomer . 1. slucovaci, napr. Cesi, Polaci a Mad'aN; (vyzna se) jak v hudbe, tak ve sportu; spojky: a, i, ani, jak - tak, jednak - jednak; 2. stupnovaci, napr. (v nmskych ulidch bylo) teplo, ba az nepfijemne horko; (v televizi muzeme sledovat) nejen zaznamy, ale i pffme pfenosy sportovnich utkani; spojky: dokonce, ba, nejen - ale i, nybrz i; 3. odporovaci, napf. (mluvil) skromne, avsak pfesvedCive (je to auto) sice pekne, ale pfflis drahe; spojky: ale, avsak, nybrz,jenze, sice - ale; 4. vylucovaci, napf. (pujdeme) bud' na hfiste, nebo do kina; spojky: nebo, bud' - nebo, bud'- anebo, Ci; 5. duvodovy, napr. neuspesne, nebof nepfipravene (vystoupeni) - ob­ jevuje se velmi zfidka;

96

6. dusledkovy, napr. (choval se) sebevedome, a proto vlastne nevhod­ ne; spojky: (a) proto, tedy, a tak. Carky v nekolikanasobnem vetnem clenu
Jednotlive vyrazy v nekolikamisobnem vetnem clenu oddelujeme na­ vzajem carkami. Carku neklademe jen tehdy, jsou-li vyrazy spojeny spoj­ kami a, i, ani s vyznamem slucovacfm; rovnez tak nedehime carku pied spojkou nebo, jestlize vyjadfuje spiSe libovolnost nez duraz na volbu je­ dine moznosti: Piljdeme na hfiste nebo do kina, podle pocasf.
Po z n am k a: Nekdy mezi cleny, ktere jsou ve vztahu souradnosti, spojka neni, napr. V ffmskjch ulicfch bylo velmi teplo, horko, k zadusenf! Spojka a muie spojovat i cleny v pome­ ru jinem nef slucovacim: pak prvni clen obvykle konci vyraznejsim stoupnutim hlasu, v pismu se oddeli carkou: Je neochotny. a (= ale) pfitom domySlivy. V takovych pripadech je vyhodne vyzkouset, kteni spojka se na pnizdne misto mezi cleny hodi, popr. nahradit spojku a spojkou jinou, kteni vyznamovy pomer osvetli lepe.

Vztah ptistavkovy
Ve vztahu pnstavkovem je vyraz, ktery oznacuje tyz jev jako vyraz bezprostredne predchazejfci, a pfi tom spolecne tvon zmnozeny vetny clen (tj. obe casti majf stejnou skladebnf funkci). Nejcasteji je prvnf casti pnstavkoveho spojeni podstatne jmeno, napf. Mirek, milj spoluzdk, dostal novou raketu. (Proto se pnstavkovy vyraz nekdy povazuje za druh volne­ ho pnvlastku, viz str. 113.) Ale pffstavkovy vyraz muze nasledovat i po jinych slovnfch druzfch, napt. Byli tam vsichni, Mirek, Petr i Honza. Pus­ til se ddl, az do Norska. Pnstavkovy vyraz oddelujeme na obou koncfch interpunkcnimi znamenky, napt. Novdk, stfelec rozhodujfcf branky, v ne­ deli nenastoupi.
Po z n am k a: Vztah pi'istavkovy byva vzhledem k formalni podobnosti se vztahem sou­ radnosti povazovan za druh souradnosti, rozdil je pak jen ve vyznamovem pomeru casti.

vety dvojclenne a jednoclenne
V spisovnych projevech, piedevsfm psanych, se vetsinou vyjadfujeme ve vetach s uspoiadanou stavbou. Uspoiadanosti rozumime to, ze vsech­ ny vetne cleny jsou zapojeny do skladebnich vztahu, a to takovym zpuso­ bern, ze tvon nebo rozvfjeji jedinou zakladnf skladebnf dvojici, nebo jde

97

o jediny holy, nebo rozvity clen jako zakladnf. Podle toho rozlisujerne vety dvojclenne a jednoclelllle. veta dvojclenna je takova veta, ktera se sklada jen z podrnetu a pnsud­ ku, napi'. Vyucovani konci, nebo v ktere vsechny cleny (pnrno nebo nepn­ rno) rozvfjejf bud' podrnet, nebo pnsudek; proto ji rnilZerne rozClenit na cast podmetovou a prisudkovou. Napr. ve vete Vojdci zahranicnich armad II stdle vefi/i ve vitezstvi a v ndvrat do osvobozene vlasti rozvfjejf cleny prvnf casti podrnet vojdci, cleny druhe casti rozvfjejf pnsudek vefili; prvnf cast se nazYva podrnetova, druha pnsudkova. v grafickem znazomenf: vojaci
::====:==:==::=:::=:==:

verili _______
A --,

_____

~

annad zahranicnfch

stale

v~ vftezstvf a v navr~t

/

-------­ /

do vlasti

osvobozene

Po z n am k a: Za dvojclennou vetu povazujeme i takovou, v ktere je podmet nevyjadi'eny nebo vseobecny (viz str. 104).

vetajednoclennaje takova veta, ktera se sklada zjedineho zakladnfho clenu, napr. PrSf. Blyska se, nebo v ktere vsechny cleny (porno nebo ne­ porno) tento jediny zakladni clen rozvfjejf, napr. Vsem derem se ve sta­ nech velmi dobfe spalo. V grafickern znazomeni:

vsern

/'

detern

/ ---=======---­
ve stanech velrni

spalo se

dobre

/

Podle toho, ke kterernu slovnfrnu druhu (popr. tvaru) pam zakladni vetny clen, rozlisujerne zejrnena vety jednoclenne 1. slovesne, v kterych je zakladem slovesny tvar urcity; vyjadfujf po­ rodnf jevy, napr. Svita. Od rana huste snezi/o; telesne a dusevnf stavy, napr. Bolf me v krku. Ie mi smutno; nebo jsou to vety se slovesern v tvaru trpneho rodu, napr. 0 vasem pfijeti na skolu nebylo zatim rozhodnuto. S jarnimi pracemi se letos zacalo hodne pozde. 98

Nevidela jsem ji od ctvrte tfidy ~ Vcerajsem potkala kamarddku. ktera si v souveti zachovava vyznamovou i formaIni samostatnost. Mlcet! Zapnout motory! 3. napr. jak se oznacena vee jmenuje. Jednotlive vety v souvetl oddelujeme od sebe stoupavou melodii na konci a prestavkou.Horolezci byli zkusenf.4. To mim pomuze odlisit vetu jednoclennou od dvojclenne. Napr. je-li zakladnim vetnym Clenem podst. jimi sdelujeme.). Stanice Malostranskd. veta vedlejsi vyznamovou i formalni samostatnost ztrad. Spojenim nekolika vet jednoduchych do vetneho celku vznikne veta sloiena neboli souvetl. ze dvou samostatnych vet druha se stava v souveti vetou vedlejsf. zavis­ lou na clenu kamarddku: Vcera jsem potkala kamarddku. oznacime ji jako vetu jednoduchou. Napr. slovesne infinitivni. napr. Vystoupili snadno na vrchol. ze obsahuje spojovad vyraz. . Kapitola druhd. citoslovecne. popr. co to je atd. pade. vety jednoduche spojene do souvetl jsou bud'vety hlavni. osobe jedn. casto maji funkci rozkazovad.Bolely me zuby. se nekdy nazyvaji vetne ekvivalenty. oznameni atd. napisy. jejichz zakladem neni slovesny tvar urcity (odst. obvykle jsou vsak navie jeste spojeny spojkami souradidmi. jrnenne. pncesti v rode stfednfm. Na jejf fonne se to projevi tak. Vchod. jmeno v 1. Obecnf urad. ale nemaji vetnou formu. 2. Horolezci byli zkusenf. napr. v pismu vetsinou carkou. jmena v 5. podst. (a tak) vystoupili snadno na vrchol. a to spojku podfadid nebo vztazne zajmeno. . pade jsou vzdy jednoclennymi vetami. smva se za­ vislou na jine vete v souvetl.. nebo vedlejsi. Halo! Beda! Hal hal! Po z n a m k a: Vypovecti.). prislovce. Spojeni vet hlavnich do souvetl vznika pouhym pnrazenim. uzi­ vaji se jako nadpisy. 2. napr. Souveti Vety jednoduche a souveti Zaklada-li se stavba vety na jedine zakladni skladebni dvojici nebo na jedinem vetnem clenu. veta hlavni je takova veta. takZe ji muzeme povazovat za vetny clen vyjadreny vetou. Platit! (= chci platit). Karlovo ndmestf. protoze mohou mit stejnou funkci jako vety (napi'. v ktere se pficesti s podmetem shoduje v rodu: Bolda me)' krku . napr.Po z n am k a: Slovesny tvar un::ity je v jednoclenne vete v 3. kteroujsem nevidela od ctvrte tfidy. Mild maminko! 4. 99 . cisla.

jak . napf. Drobne prselo a foukal studeny v(tr. caste spojky ale. Tentokrdt pfisli na predstaven(vsiehni spoluzdci. e) pflcinny (duvodovy). napr. caste spojky ba (i).anebo.ale. ale stdle jeste poprehdvalo.Po z n a m k a: Vztaznymi zajmeny a ptislovcijsou napf. K rdnu se bourka (siee) utisila. pomer se nazyva podle slozky na druhem miste. nebo se vyprav(me nekam do ciziny. nejen . obdobne jako mezi cleny vety jednoduche. napf. kdo. a tak. 2.jednak. nybrz (i). c) odporovaci. Pomer z3vislosti (podobne jako ve skladebni dvojici urcovaci) je Vsouvetl mezi vetoll tidici a z3visloll. Zdvod se pojede v so­ botu. b) stllpnovaci. d) vyillcovaci. Ci. jenze. napf. proto s vdmi dnes nikam nepu­ jdu.). eokoli atd. napf. caste spojky nebof. jsou-li spolecne stej­ nym zpusobem zavisle na vete hlavni. liz nekolik rydnu nenapsal ani nikdo nepfinesl od neho zddny vzkaz.ale (i). napf. napf. Vytrhali jsme plevel. mdm totiz moe ukolu. Je to bud' vztah soufadnosti. Po z n a m k a: Duvod (mdm moe ukolu) a dusledek (nikam nepujdu) jsou v techto vetach vzdy oba obsazeny. napadne-li tolik snehu. kde. Napr. totiz. 100 . Vztah sOllfadnostije mezi vetami hlavnimi. bezne je i spojeni bez spojek. Ve vztahu soufadnosti mezi vetami lze dale rozlisovat . i. ktere jinou funkci nema. 0 prdzdnindeh bud' pojedeme na vodu. Ale vztaznym zajmenem je take jenz.tak. Mdm moe ukolu.podobne jako mezi cleny ve vete jednoduche . napr. dokonee. Vztahy mezi vetami v sOllveti Mezi vetami v souvetl muze byt n1zny skladebni vztah. tedy. jednak . avsak. napf. siee . 1. f) dosledkovy. Ridici VetOll je veta Wavni. ani. ktery. aby trat byla sj(zdnd a startuj(e[m nehrozi­ 10 nebezpecf urazu. Vcera jsem potkala kama­ rddku. caste spojky (a) proto. Dnes s vdmi nikam nepujdu. a neurcita zajmena s casH -koli (kdokoli. vetsinou maji stejnou fonnu jako zajmena a ptislovce tazacl.vyznamovy pomer a) sillcovaci. nebo mezi vetami vedlejsimi. (ba) dokonee nekteN pfivedli i sve zndme. v slo­ zitejsim sOllvetl ji muze byt take veta vedlejsi. kterou jsem nevidela od Ctvrte tNdy a jez nyn( ehod( do skoly v Plzni. caste spojky bud' . nebo vztah za­ vislosti. vzdyi. nebo konecne na jine vete vedlejsi.jak. caste spojky a. zryli zdhony a vyseli mrkev.

Zdvod se pojede v sobotu . jsou-li ve vztahu zavislosti. ale vzapetf museU zas dolu. popr. i. ani. kdy jsou ve vztahu souradnem slucovacim a jsou spojeny spoj­ kami a.kdyz ~ 1Vv. co je treba udelat znazornime graficky takto: . \!ety vedlejsf je pak mozno zmenit na vetne cleny tak. protoze se zvedala vichfice. Casto muzeme bez poruseni smyslu souveti souradne zmenit v podrad­ ne tak. Ho­ rolezci vystoupiU na vrchol. ze z hledis­ ka skladebnich vztahu neni mezi vetami vedlejsfmi v souveti a vetnymi cleny ve vete jednoduche zadny podstatny rozdil.veta zavishi / veta ffdicl veta vedlejsi .co 5Vv. museli vzdpetf zas dolu.veta zavisla Na vetu zavislou se muzeme vetou ffdici zeptat: Podjakou podminkou se zavod v sobotu pojede? Kolik snehu musf napadnout? Souvetl souradne a podradne Souveti souradne obsahuje aspon dye vety hlavnf. 2Vh ------­ a4Vh . ze z nich odstranime pffsudky (urcite tvary slovesne). Carka v souvetl vety uvnitr souveti oddelujeme na obou stranach carkou. Zachovavame jejich poradi a zaznamenavame spojovaci vyrazy.veta hlavni . ze nektere vety hlavni uvedeme do zavislosti najinYch. Pfi grafickem znazorneni vety jednoduche cislujeme. Napr. Souveti podradne obsahuje jednu vetu hlavni a jednu nebo vice vet vedlejsich. spojkou nebo. protoze chalupa byla vymrzla. souveti Kdyz pfijela. a pak se teprve mohla rozhUzet. \!ety ve vztahu souradnosti jsou vedle sebe. kdyz vystoupili na vrchol.veta ffdicl veta vedlejsi .protoze 3Vv. RozesUjsme se po lese. v. Napr. druhy vet odlisu­ jeme pismeny h. zapisujeme je pod sebe. musela nejdNve zatopit v kamnech. zvedala se totiZ vichfice ~ Horolezci. takze vysledkem bude veta jednoducha: Horolezci po vystupu na vrchol museU vzdphf zas dolu kvuU zvedajfcf se vichfici. ----- .napadne-U toUk snehu . napr. To ukazuje. s vyjimkou pffpadu. nasbfrali 101 .aby trat byla sjfzdnd .

Nasbfrali jsme dfevo.jen kdyz to bude tl"-eba.ktereho 2 Vv. 0 prdzdnindch pojedeme na vodu nebo se vyprav{me nlkam do ciziny. zvldste apod. nebo pujdes z gymndzia! Podobne kladerne carku pi'ed a. zdurazi'iuje volbu jenjedne rnoznosti: Budd se ucit. prove. a rozdllali jsme oheii. Po z n a rn k a: Stoji-Ii na konci vety fidfcl pffslovce teprve. ktere pnmo ne­ sousedi (je-Ii mezi ne vlozena veta dalSi).nebo. tedyaj. Po z n a rn k a: pfed spojkou nebo napiSerne carku. vetnymi cleny mohou byt take vety' vedlej8i (viz str. a ~3Vh kdyz 2 Vv. kladerne carku obvykle pi'ed pnslovce. klademe carku pred spojku. jen.. Zavoldm. ktere spolu tvon zakladni skladebni dvojici. rna-Ii vyznarn jiny nez slucovacf. doplnek). rna-Ii podobnou platnostjako ve dvoji­ tern spojkovern vyrazu bud'. Pfi vztahu dusledkovern tento vyznarn naznacujf i vyrazy jakoproto. tak. napi'. Druhy vetnjch clenu vetne cleny maji ve vete rUzne funkce. Iestlize vsak spojka uvadi do slucovacmo vztahu vety. pnslovecne urceni. tj. rozdllali jsme oheii. a vetne cleny rozvijejici (predmet.: Nasbfrali jsme dfevo. napi'. Podle toho rozlisujeme vetne cleny zakladni (podmet a pnsudek). kterym vetnym clenem jsou.dfevo a rozdllali jsme oheii. Podle toho. 96). po nernz misleduje spojka. a takjsme byli za chvilku hotovi. a kdyz se setmllo. ktereho bylo v lese plno. 95) nebo nekolikanasobne (viz str. rozvite (viz str. Podle slozitosti mohou byt vetne cleny hole. V grafickem znazomeni 1 Vh. rozli­ 102 .. V grafickem zmizomeni: IVh ~ a3Vh . pnvlas­ tek. Napr. 99). V lese bylo dr-eva plno.

napr. kdo bude hrdt v brance je ve vedlejsi vete predmetne podmetern zajrneno kdo Qe v 1. pade). predmet novou raketu se sklada ze zakladu raketu a pnvlastku novou. kterymi se pfipojuji vety zavisle k i'idfcim. napr. predmetne. vetny clen rozvity muzeme rozlozit na zaklad (clen holy) a na daISi clen (nebo cleny) rozvijejici. kolo oba predmety rozvijejicimi clen dostal. nejsou vetny­ mi cleny. pn­ vlastkove a dopliikove. Cleny rozvijejici mohou vsak byt jeste samy rozvite. ptame se na nej otazkou kdo / co? a pnsudkovym slovesem: Maminka stune. v souveti Radili jsme se 0 tom. Napr. zakladni skladebni dvojici atd. ve veteMirek dostal raketuje spojenidostal rake­ tu rozvitym pnsudkem. ty zpravidla pam k jinemu druhu vetnych clenu nez zaklad. . ale vztazmi zajmena a pi'islovce ano. pnslovecne. Naproti tomu clen nekolikanasobny se sklada z casti.Kdo / co stune? Maminka. ktere vzdy maji stejnou skladebni funkci. V grafickem znazomeni: Mirek ============ dostal~ / I-~-ak-et-u-a-k-O-Io-I Po z n am k a: Spojky podradici. V grafickem znazomeni: Mirek ~========= dostal ~ ~------. v nemz je zaklad.sujeme vedlejsi vety podmetne. Napr. raketu novou Ve vete vedlejsi take muzeme urcovat vetne cleny. pade. odka­ zovaci slova ve vete fidfcf (zde vyraz 0 tom) za samostatne vetntS cleny nepokladame. Wtne cleny zakladnf Podmet Podmetemje ve vete clen v 1. Tzv. ve spojeni dostal raketu a kolo jsou hole cleny raketu. Podmet rozvity: Statecny clovek se nevzdava. pnsudkove. nekolikanasobny: Na tabor 103 . holy pnsudek dostal rozvit pred­ metem raketu.

Kritizo­ vat je snadne (srov. Podmet se take nevyjadfuje. Kritika je snadna). ty se podmet vyjadru­ je jen tehdy. On to nevedel. Mil byeh zatelefonovat. napt. osobe. citoslovcem. Pfisudek Prisudkem je ve vete sloveso v tvaru urcitem (vyjadfuje osobu). mluvci). jako kdyz utne ("nekdo"). a to v zakladni stavebni dvojici s podmetem (vyjadtenym. zryl a uhrabal pul zahrady. Jirka vyplel. napt. eo): Kdo lze. aby zmenil zamestndnf(srov. tak si leh­ nes ("kazdY"). je-li vseobecny. jen nejsou-li vice rozvite. Zavinil (fidic) tak srdzku. za­ jmenem. tj. vedlejsi veta podmetmi (casto byva pripojena zajmenemkdo. jestlize ho lze snadno doplnit z textove souvislosti: Ridic autobusu jel pHlis ryehle. Kdo to provedl?. napi'. je-li jej treba zduraznit. napi'. napt. 104 . Byla mu doporucena zmena zamestndm). Setkame se vsak s nevyjadrenym podmetem i v 3. Co se 0 mne rfka. Neztra( ty penize! Najedl jsem se doma. Vy si jed'te na vodu. nebo maji-li rozvijejfcf cleny spo­ lecne. ze situace: Uz jedou! (zavodnici). Zajmenemjd. napt. Tim se muze poranit i opatrny. Podmet se vyjadfuje podstatnym jmenem. Veril jsem mu (tj. Zmlkla. Maminka stline. osoba). Petr vcera na kluzisti upadl a zlomil si levou nohu. ja. napr. a to tehdy. ve vete vedlejsi zajmenem vztaznym. Za pnsudek nekolikanasobny povazuje­ me spojeni urcitych tvaru slovesnych. Bylo mu doporuceno. ze Eva nepfijde. napr. infinitivem. protoze rozdil mezi mluvcfm a posluchacem v postavenf podmetu je dostatecne vyjad­ ten mluvnickou osobou v pnsudku. nevim. tenkrade (srov. napt. Jestlize je podmetem mluvCf (1. nebo nevyjadI'e­ nym). Ze vsech stran se ozyvalo radostne hurd. Napi'. posluchac). vyjadfeni tehoz obsahu podst. Je uz jiste. Nedfvej se! Vetsinou byva pnsudek rozvit da. (Soused) ocesal jablka. Vezmi si rukaviee! (tj. Eva uz odmalicka rdda sije a pikni plete. napr.se pfihhlsili ehlapei i dfvky. jmenem: Lhdrkrade). Jinak je chapeme jako souradna spojenf vet. ty. Nikdo to nevedel. Mirek lyzuje. osoba) nebo posluchac (2. Ten film jeste neddvali. pndavnym jmenem. napr. Jak si usteles. ale jd zusta­ nu doma.lSfmi cleny. Vlastnf jmena pfseme s velkYm p[smenem. pod­ met zustava obvykle nevyjadreny (samostatnym slovem). popr. veta se vztahuje na presneji nepojmenovane lidi (shoda ukazuje na podmet muzsky zivotny). napr. napi'.

Pnsudkem miize byt vyjimecne i citoslovee: Kanar frnk (= uletl) ok­ nem Yen. cas. vee apod. sponou (nazyvame je slovesa sponova).). ktere ndi jeho pad. je-Ii sponou sloveso byt. Pnsudek jmenny je v 1.mokrd). Ndmaze jsem zvyklY. Listonos podal dfvce obdlku. Rozhodl se zpravu utajit pfed otcem. a ndic1m clenem: CiSnfk obsluhoval hosty. Ta latka nesmf byt mokra. nekolikanasobny: Za­ sazeli jsme rajcata a saldt. zpiisob). stavat se zpravidla s podstatnym nebo pndavnym jmenem. viz str. Karel zatal byt netrpelivy. 93. jako kdyz neslysf (srov. Na predmet se ptame otazkou na jiny pad nez 1. Moudn Iide uci nevyhybat se pfekdzkam. Vyjadfuje jev (osobu. Ve vete miize byt predmetii nekolik. Pred­ met rozvity: napr. Mirek je samotaf: Ta latka byla mokra. ze se snazf byt prospesny. byva v 7. Jiiik byl. napr. stat se. shoduje se take s podmetem v cisle a v jmennem rode (latka . pade. Jen jmennou cast pnsudku lze vyjadfit vedlejsf vetou pnsudkovou (zpra­ vidla je pak pfipojena spojkou jako). pak ve vete jsou tzv.Koho / co obsluhoval (ciSnfk)? Hosty. Ivan je Slovak. Napr. kdy za holy prisudek povazujeme vyraz viceslovny. napr.Za pnsudek holy povazujeme take spojeni sloves byt.­ 105 . pokud tato slovesa nemaji zadny obsah. ale jen vyjadfuji mluvnicke vyznamy (oso­ bu. napr. . Marta se stane osetfovatelkou. Musime setfit tepelnou energif. cislo. zajmeny i pnslovci): Vidim. Je-Ii prisudkem jmen­ nym pndavne jmeno. napr. ktery je slo­ vesnym dejem pnmo zasahovan nebo jehoz se dej nejak tyka. Nase ehata je ze dfeva (dfevend). jen pokud je pnsudkem podstatne jmeno vyjadfujic1 preehodnou vlastnost nebo vznik­ ly stav. Ridici musejf byt dva. byvat.Komu / cemu jsem zvykly? Nama­ ze. ale nejsou v stejnem pade. Yetne cleny rozvijejici Predmet Predmetem je ve vete clen zavisly na slovese nebo pndavnem jmenu. pade. zvire. je naSfm vedoucfm. o spone ajinych pnpadech. jako hluchY). vedlejsi veta predmetna (byva pfipojena rUz­ nymi spojkami. . Po z n a m k a: Soucasti holeho pi'isudku muze byt jeste take sloveso zpusobove nebo fa­ zove.

vyjadreni tehoz obsahu podstatnym jmenem: Vi­ dim jeho snahu byt prospesnY). Ma zakazanu zmrzlinu). Je podobna otd . neni to vsak vetsinou otazka padova. Rozdil mezi nimi je vylucne vyznamovy. Vedlejsf vety prfslovecne jsou pnpojeny spojkami nebo pnslovci. . prfciny. casu. Ma zakazano pit studene napoje (srov. ucelu. pndavnem jmenu nebo pnslovci. Nesla hrnec naplnenyvodou -7. PTIslovecnych urceni je nekolik druhu.Koho / ceho se domahejte? (srov. predlozkovych padech. primykanf). ten to je.pnslovecne urcenL Na rozdil od predmetu muze veta obsahovat vice pnslovecnych urceni tehoz druhu (sel po strani podellesa . p. Predmet rozvfjejicf sloveso se nejcasteji vyjadfuje podstatnymjmenem v 4.). napr. podminky a pnpustky. urceni je casto vhodne vyjadrit je vetou. Forma (pad) pnslovecneho urceni neni ndiclm clenem urcena (jde 0 tzv. U pndav­ nych jmen naopak 4. nejcastejsi jsou pn­ slovecna urceni mista. nevlastnfmi p~edlozkami vzniklymi ze spojenf predlozky a podst. napf. Pfipoj sek nam!Nebudes setomusmat?. protoze oboji zavisf na slovesu.aby byl zdravy. kabat visf na vlSdku . 106 . Hledal. pade. ve vedlejsi vete zajmeno vztazne: Na koho ukazu. nebo pi'idavnem jmenu. zpusobu a miry. Hledal cestu).2. kudy by se dostal ven. Po z n am k a: Nekdy je ponckud obtizne odlisit ptislovecne urcenf od pi'edmetu. U nekterych pfislovec­ nych urceni je beznejsf vyjadrenf vetou nez vetnym clenem.Koho / co hledal? (srov. Domahejte se lekarske prohUdky). Chodi dvakrat tydne plavat kvuli zdravi . Domahejte se toho. mene casto v jinych.. pad obvykly nebyva (napr. Vyjadfuje rozmanite pnivodni okolnosti a vztahy. Pri rozlisovani druhu pns!.pi'edmet.na kom I cern II kde visf? . Vzala hrnec plnyvody . a to casto s tzv. vedle toho i na pi'islovecne urceni se muzeme casto ptat padovou otazkou. infinitiv. p. protoze tak se vyznamovy rozdil ukaze zfetelneji. Pnslovecne urcenf se vyjadfuje zpravidla pnslovcem nebo podstatnym jmenem v predlozkovem pade. aby vas lekar prohle­ dl. zatimco u pi'edmetu pi'edstavuje padova otazka jedinou moznost: spoleha na pldtele . Podle nich se nizni i otazka na ne. . Ptislovecne ureeni Ptislovecnym urcenim je ve vete clen zavisly na slovese.. napr. popr. jmena. Ale ptislovecne urcenf odpovida pi'irozeneji otazce jine.3.kudy?).Koho / co vidim? (srov. Pred­ metem muze byt i zajmeno.na koho I co spole­ ha? . p.

hole. Eva se obl6ka ndpadne. Evropa prozila jiz pul stoleti v miru. napf. vedlejsf veta pnslovecna casova (byva pfipojena spojkami kdyi.odkud atd.Pnslovecne urceni mista (na otazku kde? kam? odkud? kudy?). napf. Skrz tak spinave okno neni vubec videt. kam apod. Cvicte denne!. nebo pffslovcemjak).jak se Pavel zachova.jako. Jitka sla. napf. Vcera jsme sli pozde spat. rozvit6. kdykoli se ti to bude hodit. Chovalijste se tak. bude na Vysocine zase krasne. tam byla legrace. jak mi radis. napf. jak mnoho?. Zuby si cistime rano. napi'. hol6. ale s vkusem. Muzes pfijit. Za vlddy posled­ nich Premyslovcu doslo k velik6mu rozkvetu mest. vedlejsf veta zpusobova (je casto pI'ipojena spojkou te. Kam Jirka pfisel. At pfijde jaro. Nevite. napf. Vratil se z pnizdnin opaleny jako indian. Gtec pracoval celou noc. Cestovatel pfivazel do sbirky pi'edmety. Zhostil se sv6ho tikolu velmi uspesne. 107 ./. napf. napf. Nestavte na stupne eskaldtoru tezke predmety! Deti se vnitily z vyletu na Karlstejn. napr. hole. nekolikana­ sobn6. ai. Petr se dosud nevratil.). Nastehovali sem nabytek. Zabyvam se tou mys­ lenkou od zacatku skoln(ho roku.). Sestra bydli v novem dome. kudy ji nohy nesly. Pan Novotny tu bydli uz od led­ na. Udelam to. Do lod'ky tekla dirou voda. Pnslovecne urcenf zpusobu a miry a) zpusobu (na otazku jak? jakym zpusobem?). zatimco nebo pnslovci kdy. b) mfry (na otazku kolik? /popi'. Kazdy se rad vracel tam. jakou merou?). vedlejsi veta pnslovecna mistni (byva pfipojena pnslovcemkde. Postupujte podle na­ vodu na obalu. jakmile. rozvite. kde stravil sve detstvi. ne­ kolikamisobne. PI'fsiovecn6 urcenf casu (na otazku kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak casto? najak dlouho? atd.). nekolikanasobne. Z pokoje bylo slyset hovor. Yetsinu dne travil ve skole nebo na hristi. Ctete nahlas! Rad bych vedel. odkud to jen bylo motne. vecer a po kaidem j(dle. ie to vzbudilo obecnou nelibost. napf. Nezastihl jsem ho doma. rozvite. 0 kolik? apod. napf. napr. Snazit se mluvit jasne a presved­ cive. odkud a kam ty lodi pluji? Traf zavodu povede po poln(ch cestdch a le­ sem.

hole, napr. Nemel bys toUk jist! Je trochu knitkozraky. Udelal jsi to velmi peclive. Stal po pds ve vode; rozvite, napr. Ta kniha stoji ctyficet korun. Jeho obrazy se prodavaji za velki penize; nekolikanasobne, napr. Eva je 0 dva nebo tfi mesice starsi nez Irena; vedlejsi veta merova (casto jsou ve vete ffdici nebo zavisle vyrazy jako toUk - koUk, vic nez apod.), napi'. Jezte jen tolik, abyste zahnali hlad. Vydelava vic, nez kolik spotfe­ buje. eim vic jazykil umis, tim lip pro tebe. Pffslovecne urceni pfiCiny (na otazku proc? z jakeho duvodu? z jake pficiny?); hole, napr. Nechtel se podruhe ozenitkvilli derem (srov. vyjadreni tehoz obsahu vedlejsi vetou: protoze mel deti). Nevim, prot to udelal; rozvite, napr. Mel ruce od teiki prdce samy mozol. Nas zavodnik vzdal pro poru­ chu pfevodovky. Na pfdnf divdku opakujeme inscenaci ve stredu; nekoli­ kanasobne, napf. Byla by se asi utrapila hofem a samotou. Vinou tepla nebo vlhkosti by se deska mohla zkroutit; vedlejsi veta pficinna (je zpra­ vidla pfipojena spojkou protoie, ponevadZ), napr. Pfisel jsem na zkousku pozde, protoie vlak mel zpoiden{ (... pozde proto, ze vlak mel zpozdeni). Vsechno se posuzovalo jinak, ponevadi byla vdlka. Pilslovecne urceni ucelu (na otazku proc? za jakym ucelem?); hole: Udelej mi to pro radost! Sli jsme do lesa na houby (srov. vyjadre­ ni stejneho obsahu vetami vedlejsimi: abych mel radost, abychom sbiraH houby). Prodejna je uzavrena za ucelem opravy; rozvite: Radfm ti to v zdjmu tviho zdravf. Nater dobre chrani zelezo proti povetrnostn{m vli­ vilm; nekolikanasobne: Studenti tam pracujf za byt a stravu. Odesla domu uklidit a uvafit; vedlejsf veta ucelova (pfipojuje se spojkou aby, ve vetach rozkazovacich take at), napr. Odjel do hor, aby se zotavil. Jste tu proto, abyste neco delali. Dej pozor, at neuklouznes!
Po z n a m k a: lestlize je pnsloveene ureeni vyjadfeno nevetne, tj. bez slovesa, nerozpo­ zname nekdy, zda jde 0 pnCinu, nebo ueel: Odjel na hory kvuli zdravf muze znamenat "protoze mel spatne zdravi", nebo "aby si zlepsil zdrav(" apod.

108

Ptislovecne urceni podminky (na otazku za jake podminky?); hole: Bez razltka je recept neplatny (srov. stejny obsah vyjadreny ved­ lejsi vetou: jestlize na receptu neni razitko...). V prfpade nevolnosti vyhle­ dejte ihned lekare (= pri nevolnosti); rozvite: S tvymi schopnostmi bych dokazal vic. Ph pretlzenl vozidla by snadno mohlo dojit k vaznemu po­ skozeni hnaclho agregatu; nekolikamisobne, napr. V prlpade nehody nebo pozdru volejte linku 317; vedlejsi veta podminkova (pnpojuje se zpravi­ dla spojkami jestlize, -li, kdyby), napr. lestlize nasi zVltezl, postupuji do finale. Budes-li mit cestu do Prahy, pak tu vystavu nevynechej! Kdybych mel tolik penez, jel bych radeji do Pafize nez k mori.
Po z n a m k a: Ma-li veta vedlejsi podminkova stejny podmet s vetou fidici, je casto moz­ no nahradit ji vyrazem, jehoz zakladem je infinitiv, napf. M(t toUk penez, jel bych radeji do Pafize. - Nektere vety podminkove lze povazovat i za vety casove (Kdyz budd m(t cestu do Prahy ... ).

Pnslovecne urceni pnpustky Otazka "i (ani) v kterem pripade?" je pouzitelna, ale nepnrozena; nej­ castejsi forma, vedlejsi veta pnpustkova, vyjadfuje dej, ktery nema pred­ pokladany dusledek (vyjadreni Clenem, tj. nevetne, urcime nejsnaze tak, ze je prevedeme na vetu vedlejsi): hole: Pracovali i za deste (i kdyz prselo); Dokoncil sve pokusy navzdo­ ry nemoci (ackoli byl nemocen); rozvite: Pres odpor rodicu se Jana roz­ hodla jit na skolu; nekolikanasobne: Chteji tu vybudovat parkoviste i za cenu znicenl sadu a zneCistenl okolf vyfukovymi plyny; vedlejsi veta pn­ pustkova (pripojuje se zejmena spojkami ac, ackoli, i kdyz, i kdyby, pres­ toze, trebaze), napr. Ackoli bylo pri vyrobe pouzito ndrocnejsl technologie, cena vYrobku se nezvysila. I kdyby pri zkousce neuspel, zasluhuje pochvalu za vynalozene usili. Vydali jsme se na cestu, prestoze huste snezi/o.

Privlastek Ptivlastkem je ve vete kazdy vetny clen, ktery zavisi na podstatnem jmenu. Pritom neni rozhodujiei, jakym vetnym clenem toto ndiei podstat­ ne jmeno je. Z hlediska formalnlho i vyznamoveho muzeme rozlisit rUzne druhy pnvlastku, proto se zavislost pnvlastku vyjadfuje v nekterych pn­

109

padech shodou, v jinych nzenosti, nekdy zustava nevyjadfena (jde 0 pn­ mykanf). Z tychz duvodu neni mozno pnvlastekjednoznacne urcit pomo­ cl otazky. Po strance vyznamove je pnvlastkem ndicl podst. jmeno blize urceno (viz dale 0 pnvlastku tesnem a volnem). Pnvlastek rnuze byt holy, napf. peknd taska, rozvity, napf. taska plnd knfiek, nebo nekolikanasobny, napf. peknd, ale teikd taska. Muze byt vy­ jadfen take vetou privlastkovou (je casto pfipojena vztaznyrn zajrne­ nem ktery, jeni, jakj), ale je-li fi'dicim podstatnym jmenern jmeno s ab­ straktnejsirn vyznanlern, objevuji se i pfipojeni rUznyrni pnslovci nebo spojkarni, napf. To je ten spoluzak, kterem jsme mluvili. Radi se vradrne do mist, kde jsme proiili sve detstvf. Dostal jsern zpravu, ze jsem pfijat ke studiu.

°

Pnvlastek shodny a neshodny
Ptivlastek shodny pfejirna od fi'diciho podstatneho jrnena pad, cislo a jrnenny rod. Vyjadfuje se nejcasteji pfidavnyrn jrnenem, popr. zajmenem nebo Clslovkou, pokud se jako pndavne jrneno sklolluji, napf. Mlady le­ kaf (1. p. muzo jedn. c.) osetfil mou matku (4. p. zen. jedn. c.). Podobne: svedomitd zakyne, Nerudovy povidky, takove nestestl, druhy den. Za shodny pnvlastek povazujeme take vlastnf jmeno ve spojeni jako pre­ zidentMasaryk, mestoPraha, fekaLabe (sklolluje se s ndidm podstatnyrn jrnenem a pnsudek rna shodu podle jmena ndfcfho: prezidenta Masaryka, rnesta Prahy, mesto Praha se probudilo, feka Labe se rOlvodnila).
Po z n a m k a: Ve spojenich jako Mirek Hloch, profesor Bafek nenf mozno jednoznacne rozhodnout, jaky je smer urcovanf, proto se povazujf za jediny, tzv. stejnorody vetny clen a dale se nerozebfrajf.

V nekterych skladebnich dvojicich s pnvlastkern shodnyrn neni shoda v 1. pade, jen v padech jinych: necemu zajfmavemu (ale neeD zajfmave­ ho), mnoha, deseti lidem (ale mnoho, deset lidt')o
ptivlastek neshodny zustava v stejne podobe bez zfetele na pad ndid­ ho podstatneho jrnena. Napf. ve skladebni dvojici mistr republiky je pff­ vlastek republiky vzdy v 2. pade, ve dvojici vrh koulf je pnvlastek koulf vzdy v 7. pade: Byl mistrern (7. p.) republiky (2. p.) ve vrhu (6. p.) kouU (7. p.). Neshodnym pnvlastkem je nejcasteji podst. jmeno v 2. pade, napf. 110

vzpominka na prdzdniny. nebo v jinych padech.-~--'A . v hotelu Zvon._ _. peknd. ne­ shodny za nim. cesta zpdtky. Napr. napr. graficky: ______ taska . schopnost soustfedit se.. muze jit 0 a) ptivlastek nekolikanasobny. . 0 nekoIik pnvlastku souradnych. peknd. v povidce Diva Bam. napi'.. tj. hukot stroju.. ktery je novy). nebo je jim slovo nesklonne. napi'.. kteraje v poi'adi prvni. jizda po silnici i v terenu.. sluzba zdkaznfkum. otcuv pntel ze studif. napr.. novy vlneny zimnf kabat (tedy jde 0 Smetanovu operu.. c) ptivlastek postupne rozvijejici. jen je-li shodny pnvlastek rozvity. napr.. jmeno rozvfjeno nekolika povlastky.. graficky: _______ pntel ________ otcuv ze studii (s rozvitym pnvlastkem napr. tumaj v kosfkove. hlavne pi'ed­ lozkovych.. ale velmi tezkd taska): b) ptivlastky nesoufadne rUzneho druhu.. jmena s druhym pnvlastkem (popr. taska plnd knfzek... NekoIik pnvlastku u podstatneho jmena Je-Ii podst. stava casto az za pod­ statnym jmenem. s dalSimi pnvlastky) jako celek. V grafickem znazoTIleni: 111 . pficemz v poradi prvni z nich rozviji a blize urcuje spojeni podst. vlneny zimni kabat. prvnf Smetanova opera. skhida se ze dvou (nebo vice) ne­ souradnych pnvlastku shodnych.zahon nlH. vychova detf.. Po Z n a m k a: Zvlastni druh pi'ivlastku neshodneho predstavuje pojmenovani vyjadrene v 1. pade: na hore Rip. ale tezkd taska.. napi'. Pnvlastek shodny stoji obvykle pi'ed i'idiclm podstatnym jmenem. otcuv potel ze studif na prumyslovce). (privlastky mohou byt dale rozvite.

takovyto bystry a uspesny stfedoskolsky student. a) pnvlastek ornezujfci je tesny. Pffvlastek tesny a volny Pnvlastek blize urcuje fidici podstatne jmeno dvojim zpusobem: a) 0 m e z u j e v y z n am 0 v y r 0 z s a h ndicmo podstatneho jme­ na. napi'. protoze se vyslovuje bez pfestavek a neoddeluje se carkami. schopny clovek. stovezatd Praha. napi'. zpfesnuje pojmenovanf.stary dfeveny dum. Cleny pnvlastku postupne rozvijejicmo neoddelujeme carkou.opera ~ Smetanova prvnl zimni ~ kabat ~ ~' v neny ~ novy l Ie tfeba odlisovat pfivlastek postupne rozvijejici od pfivlastku neko­ likamisobneho (mezi cleny nekolikamisobneho pfivlastku muzeme vlo­ zit spojku soufadici. skromny clovek ---) mily a skromny clovek). Potfebujeme cloveka schopneho vest letn{ tabor (tesny pnvlastek ne1ze vynechat bez zmeny smyslu: porrebujeme jen takoveho cloveka.V nekterych pi'ipadech muzeme viceclenny pfivlastek chapat jako nekolikamisobny i jako postupne rozvijejicl. mily. ale rozsah ndiciho podst. b) pnvlastek vysvetlujfci je volny. napt. Novdk je (aspon v dane souvislosti) jeho nositel jednoznacne urcen a daISi zptesneni neni mozne. Rozdfl mezi pnvlastky ornezujfcimi a vysvetlujicfmi je zavazny z hle­ diska zvukoveho a pravopisneho. mallf kra­ jindf (na rozdfl od cloveka neschopneho. vlastnim jmenem Praha. (a proto) dfeveny dum . zimnikabat. . To je film vhodny i pro nejmenSi deti. Po z n a m k a: V postupne rozvijejicim pi'ivlastku muze byt nektery clen take nekolikana­ sobny. stary. b) pfidava jen nejake b liz s ivy s vet len i. ktery rna uvedenou vlastnost). protoze se oddeluje z obou stran 112 . strelec rozhodujicf branky No­ vak. jmena neomezuje. napf. napi'. napi'. od letnmo kabatu. stojf-li za svym ndfcirn podstatnymjme­ nem a jsou-li rozvity. mallfe malu­ jfciho portrety).

Tako­ vyto pnvlastek se nazyva pristavek.JakY dum?). s nim se pak casto shoduje. nebo v pade predlozkovem. Volnym pnvlastkem byva i rozvite podstatne jmeno: T. Na chodbe jsem uvidel Jirku. urychlujicim chemickou reakci (volny pnvlastek lze vyne­ chat. yam muzeme doporucit. otazku na privlastek: U lesa staI opusteny dum. Dobu tuhnuti nasrriku lze zkratit ka­ talyzatorem. Ridicim podstat­ nym jmenem u pnvlastku volneho jsou casto vlastni jmena. prechodnikem. Videl jsem Janu. Videl jsem Janu vychdzet z domu. vedlejsi vetou doplllkovou Ue nejcasteji pfipojena vztaznym pnslovcemjak). doplnek nekolikanasobny: Deti se vratily z vyletu unavene. zvidavi prohlf:ejiciho vystaveny model. ktery zavisi na slovesu (to je obvykle v pnsudku) a zaroven se vyznamove vztahuje k podstatnemu jmenu (to je obvykle v podmetu nebo predmetu). Doplnek vyjadfuje vlastnost. napr. stfelec rozhodujici branky.Jaky se dum zdal? Opusteny (srov. kterou rna jev oznaceny podstatnym jmenem za deje. v spisovnych promluvach nekdy ve jmennem tvaru. G. Masaryk. napr. napr. napr. vhodny i pro nejmen­ Si diti. pade. Dvere zustaly nenatfeny / nenatfene. Povazuji ho za schopneho pracovnika. proto se casto muzeme na doplnek zeptat otazkou jaky?. Dum se zdal opus­ tiny. napr. prvni prezident naSi republiky. infinitivem. napr. napr. Doplnek se vyjadruje take jmenem podstatnym.prestavkami. Napr. Graficky: dum ------~ opusteny se zdaI Doplnek byva vyjadren shodnym pndavnym jmenem. Mirek velmi rdd hraje hokej. casto v 7. Znajice porreby rostliny muzeme ridit jeji rust. Mluvil 0 Pet­ rovijako 0 svem pf{teli. napr. 113 . napr. . . v pismu carkami. Tento film. napr. jak vychdzi z domu. Ruku mel osklivi odfe­ nou. ale pak vzdy take ve spojeni se slovesem. nebo podstat­ ne jmena s ukazovacim zajmenem. kaidy katalyzator urychluje chemickou reakci). rozvity. ale s(astne. Doplnek Doplnkem je ve vete clen. tim se lisi od privlastku. Udelali kozla zahradnikem. Novak.

Mezi vetou uvozova­ cf a pomou reef nenf skladebnf vztah. co dovedla. tam se cftil nejlepe. 114 . Napf. nebo za nf. ie se ui asi neuvidfme."Nepujdes s ndmi?" ptala se Eva. ze autor promluvy doslovne reprodukuje vetu (nebo i vice vet) a toto vyjado tzv. Vsechno ho tahla tam."Ai pfijedes na rozcestf. vetou uvozovaci. ktere na nej odkazu­ je. popr. uzavrena teekou. nebo podmetna. v pfsmu vetsinou earkami nebo pomlekami. ten rna stestf! Mirek. Kdyi jsme se rozchdzeli.Vlicf beiely dhi volajfce: "Voda strhla most!" . popr. napr. "Dnes urCite pfseme diktdt. napr. Jestlize predchazf. to je lyzar! Na hordch. Pavel ndhle fekl: "Vi se asi neuvidfme. Zvolili ho starostou (doplnek). Poma ree byva v uvozovkach. ale je do vety zapojena jako vedlejsf veta predmetna. konef v pfsmu zpravidla dvojteekou. Miize byt umfstena pred pomou ree. Rozvfjf-li podstatne jmeno. 2. Stafenka mu poradila.Po z n am k a: 1. to bylo vsechno. Pavel fekl. kdy se sejdeme. toho ztfestence. Uvozovaci veta obvykle obsahuje sloveso (popr. Bylo domluveno. Pfinla a nepfima fee Prima fee vznika tak. " napadlo me. Je (stal se) starostou (pffsudek jmennY)." . " . jinak je odde­ lena earkami. Petr. ktere je ve vete vZdy dopliikem. jim~ slovo) s vyzna­ mem mluvenf. aby se dal na rozcestf napravo. Nepfima fee je take reprodukci jine promluvy. tedy nikoli sponova. do rodneho kraje. Sedet a snft. Jsou to zvlaste: a) samostatoy vetoy cleo. stojf pro zdiiraznenf pred vetou. Napr. Na dveffch byl zfeteilly ndpis. poslovce. aby dovnitf nikdo nevstupoval s otevfenym ohnem. uvnitr vety je na jeho mfste zajmeno. "dej se napravo. Slovo rad je pridavne jmeno. Doplnek rozviji jen slovesa plnovyznamova. Udelal jsem to rad. jde vsak 0 vetu vedlejsi pnvlastkovou. nebo za nf." radila stafenka. napr. napr. napf. uprosrred nl. Vzdyi jsem ho varoval. Odchylky od pravidelne vetne stavby Cleny nezapojene do skladebnich vztahu Tyto eleny oddelujeme v feci prestavkami.

popr. napr. clovece. napr. stestf. Co nejdfiv. Kdes byla vcera? V divadle (jsem byla). Vratlm se doufdm kolem pate. V noci bude zdd se mrznout. jezevcik zas hup ke mne do postele. napr. . je vysunut za vetu jako samostatna vy­ poved' (je dodatecne pripojen). a proto vyjadfuje neco. Karle. Seslo se nas. c) citoslovce. Napr. Zpravidla uziva­ me neuplnych vet jako odpovedi na otazky doplllovacf. ze se nevyjadff nektery clen. co je 115 . nejmene osm. napr.Nebylo slyset nic. Cemu se smejete? Pepikovi. Hledal po kapsach. Jak to dopadlo? Spatne. napt'o Sotvajsem si lehl. Cleneni na v y c hod i s k 0 a j a d r 0 s del e n i Promluva se sklada z vet. Na rozdfl od samostatneho vetneho clenu se na nej ve vete neodkazuje. Napr. 0 ktere mluvime. jedinym slovem. ale je ovlivnen ciniteli tro­ jmo druhu: 1. se vsak zvukove ani interpunkcne ne­ oddeluji. pad). pak se carkou neoddeluje. abych nelhal. jejz si ze souvislosti snadno doplnime. hlavne kratsi. Poradek slov (slovosled) Pohidek slov ve vete neni zcela libovolny. \'ety netiplne (elipticke) Vznikaji tak. nemas nic uzitecnejsmo na praci? Po Z n am k a: Citoslovce vsak muze byt uzito take v platnosti ptisudku. Cos to n'kal? Ze si s tim nevim rady. e) osamostatneny vetny clen. po strance formalni je vetou nebo jen slovnim spojenim. jd uz ne­ mohu (jist). ktere navazuji na vety predchazejicf nebo na situaci. nejcasteji rna povahu poznamky k obsahu vety. Napisu ti. d) vsuvka. Ach. nezapomen mi vzit plavky! Mel jsi. Ustalene vsuvky.az vecer. ktere navazani umoznuje. to byla legrace! Hele. lTlohy pfSe . napr.uz asi jiny nebude . vetu tedy muzeme rozdelit na dye casti: na vy­ chodisko sdeleni. Ani hudbu. Mam to tu tak fikajic z prvni ruky. ale kUcek nikde (nebyl).b) osloveni (5. Jen jezte. Takove vynechani se nazyva elipsa.

ti. napi'. ale pouhe pojmenovani neni jeste opravdovym sdelenim: kdyz mluvime. napr. Napr. C i nit e 1e m 1u v n i c k e (viz str. popr. se. tvary slove­ sa byt v slozenych tvarech slovesnych). ktery nam vyjadfeni vztahu umoznuje. ho. ve vetnem useku. az. vety tvonme. pi'ikazali mu. jake jsou mezi temito jevy vztahy. Valence je 116 . pokud je na jadru zvukovy duraz. Po z n a m k a: Viz tez v casti 0 zvukove strance jazyka str. Toto cleneni nejvice ovlivnuje poradek slov ve vete: v klidne pronasene vete je na zacatku vychodisko. Jazykovym prostredkem. kde se bude ten zapas brat. Mel by ffdit Michal je v druhe vete slovesny tvar mel by ffdit vychodiskem. i kdyz k nemu vyznamem nepa­ tn. V mluvenem projevu muze vsak byt sei'azeni opacne. 126. kterou veta primisi. jakou fonnu bude veta mit. Jsou to: a) p r i k 10 n k y (kratsi tvary zajmen mi. To. kde se mluvi 0 jizde autem. popr. aby s nimi neco udelal). jak se vety vytvareji z jednodussich stavebnich casti. Vsechny tyto jevy dovedeme pojmenovat. napr.Cinitele rytmicke Nektera slova nepnzvucna se kladou tesne za prvni pnzvucny clen ve vete. jadro je na konci. Tvorenf vet V nauce 0 skladbe muzeme nejen rozebirat vety. vzruseni apod. ale take si vsfmat toho. abychom jimi nekomu neco sdelili 0 lidech. ze obsahuji pnsudek. Proto take jednim z hlavnich znaku vet je to. zavisi na valenci slovesa. novou infonnaci. nebo za nej. v souvislosti Petr jezd{ autem teprve dva mes{ce. zvffatech a vecech (zeptali se na ne nekoho. je slo­ veso. zatimco podmet Michal je jadrem. vyjadfujeme predevsim. protoze vyplyva z vety predchozi. mu. Zacal se ucit. 2. az kdyz znal presne datum zkousky. zaklad slovesne vety jednoclenne. 111 0 postaveni pfivlastku) 3.ze souvislosti nebo situace zname. te. Karel mi teprve vcera vecer vzkazal. a na jadro sdeleni. Michal by mel ffdit! veta tim dostane raz nalehavosti. ze). Petr jezd{ autem teprve dva mes{ce. b) pi' e d k 10 n k y (zejmena spojky a.

napr. 2. pade . Podle v y z n am u rozlisujeme predevsfm slovesa dejova a sta­ vova.schopnost slovesa vazat na sebe urcity pocet clenii s urcirym vyznamem a urcitou formou. Jirka poslal Irene dopis. dvou. ptame se na ne Co se mu stalo? Co se s nim deje?: jednovalencni.s valencnimi cleny patffcfmi jinym slovnim druhiim (Pavel nepozdravil ucitelku. s cinitelem. a na takova.Doslo ke spo­ ru). nebo obvykle: jednovalencnf. trojvalencni. zda dej probfha prave nyni. ale Jirkaje dobry klavfrista . Irena zu­ stala mou kamaradkou. zda dej probfha nyni. dvouvalencni. vyjadfujf lidskou cinnost a ptame se na ne Co dela?: jednovalencnf. Jirka md kolo. Jirka si hvfzdd. napr.podle souvislosti pozna­ me. napr. Evicka stune. Irena vysvetlila spoluzacce ukol. Jirka hraje na klavir . napr. .v jinem pade (Irena pfiucuje spoluzacku.bez podmetu (Vznikl spor. v grafickem znazomeni napr. na slovesa s podmetem . u nichz nerozlisime. Evicka upustila vazu. Jirka opravuje kolo. napr.Pavel se nechoval zdvon­ Ie). MraCf se jsou nevalencni. .a trojvalencnf. u nichz miizeme valencni clen vy­ nechat (cleny m 0 z n e). Valenci miizeme obecne vyjadrit jako schema s misty pro vetne cleny. s cinitelem a dIem (vysledkem) deje nebo s jeho ad­ resatem.nyni i stale). s. Z hlediska for m y miizeme rozlisit slovesa podle riiznych vlastnosti. takto (pro sloveso vysvetlit): 117 . nebo zdaje to jeho zaliba. na slovesa. 1. b) neakcni. Irena veff pff­ telkynim. Jirkovi se Ubf hudba. Evicka nakreslila lod'. s valencnimi podstatnymi jmeny . s cinitelem. Jirka uklouzl. s vlastnfkem a vlastnenou ved.Pavel se nechoval) atd. s nositelem a cilem deje. zda hraje nyni. Po Z n a m k a: Slovesa ve vetach jako Pdf. Slovesa dejov3 jsou ta. s predmetem v 4. Evicka se umyla. ta jsou a) akcni. Slovesa stavov3 jsou ta. u nichz miizeme urcit. s nositelem vlastnosti. dIem (vysledkem) a adresatem deje.nositelenl deje. dvouvalencnfmi. dvouvalencni. u kterych to mozne neni (cleny nut n e ) (Pavel nepozdravil . napr. napr. Podle poctu clenii rozlisujeme sloveso jedno-. nebo obvykle (srov. Jirka je poctivy. napr. ­ Irena pomdhd spoluzacce).

napr. Poradi jednotli­ vyeh vetnyeh clenu se pak upravuje predevsfm podle pozadavku slovo­ slednyeh (viz str. Valencf slovesneho pffsudku (nebo zakladu vety jednoclenne) je dan vzorec (zakladova struktura) vety. eim jsou v dane vete jednotliva valeneni mista obsazena. Napr. Z hlediska obeene podoby vety (jejf vnitfui stav­ 118 .vysvetlf --------. ell v 4. napt. 115). rozvitymi nebo nekolikanasobnymi. obecne si stanovit jeho valenci a pak teprve zjiSiovat. zejmena pffslovecnymi urcenfmi. napt. ell v 4. ulohu atp. Jestlize se tvar slovesa zmeni. Irena vysvetlila spoluzacce ulohu. Formu valencnieh clenu udavame pro tvary slovesne v zpusobu ozna­ movacfm a rodu cinnem. jak se vypocftd obsah vdlce. nikoli vsak stranky vyznamove. Tento vzoree pak doplilujeme dalSf­ mi Neny. pad 4. Irena vcera (casu) sro­ zumitelne (zpusobu) vysvetlila spoluzacee l1lohu. pade). pade. co je pnsudkem (tedy najit slovesny tvar urCity).il I cinitel e 1. mfva to za nasle­ dek zmenu formalnf stranky clenu. Zmeny se tykaji jen clenu valencnfeh. vysvetli spoluzacee ulohu! (cinitel v 5. kteff schdzeli. pade) ~ Ireno. Irena vysvet­ lila spoluzacce ulohu. Sou vet i sou r a d n e vznika spojenfm nekolika vetnyeh vzoreu soutadnym vztahem. zejmena pffslovecnym urcenfm l1celu nemuze byt doplnen vzoree se slo­ vesem neakcnim. pade. pad Jednotliva mfsta muzeme pak obsadit cleny holymi. Moznosti takoveho doplllovanf nejsou neomezene. napr. Irena vysvetlila spoluzacee ulohu (cinitel v 1. Irena vy­ svetlila spoluzacce z vedlejsf tffdy ulohu i ldtku z minuleho rydne. Po z n am k a: Proto je pfi rozboru vetnem vyhodne ureit nejdnve. pade) ~ Ulo­ ha byla spoluzacee vysvltlena Irenou (cinitel v 7. nikoli ostatnich. Kdo byl ve skole. Valence pffsudku urcuje formu vety v obeene podobe. aby se mohla pfihldsit ke zkousce (ucelu). ell v 1. takze vznikne sou vet f pod­ tad n e: Irena vysvetlila spoluzacce. dokonce jf pomohla ukol napsat. Do kaZdeho mfsta muzeme dosadit take vetu. rozumi se z tvaru slovesa: ty. vysvetf( tern. pad 3.adresat---------. pade. • Po z n a m k a: Podmet v posledni vete neni pnmo vyjadi'en.

Ze jde 0 souveti. ani. vyjadfuje nekdy jen spojka a. napr. Valenci maji i cetna podstatna jmena.. II A ten si pfal. Pn tom zustava slovesna valence bud' nezmenena.11 J eho otec byl nezdmozny krejcf. elipsy a tematicke posloupnosti.) 119 . Pravidelne se meni predmet ve 4. pad.11 Nemohl si vsak dovolit vetS{pfepych nez nejstarsfho Frantiska na studifch. pade u sloves ve 2. v psa­ nem textu je muzeme oddelit bud' carkami. obchodovat s laluldkami ~ obchod s lahudkami. 144. (Viz tez str.jinakj lipe feceno. tedy. zvedavy na + 4. Zalezi jen na tom. I aby se jeho synum dobfe vedlo. Za tex­ tovy utvar muzeme povazovat i souveti souradna.by) neni rozdil mezi vetamiIrena vysvltlila spoluzacce ulohu. dokonce. napr. avsak jde prevaine 0 jmena odvozena od sloves. a pak jde o souveti. v jeden vyssi celek. hlavne pndavnych jmen. II Ale brzy je vymenil za feznictvf. Vnitfui soudrznost textu je vytvarena jednak obsahovou sou­ vislosti mezi vetami (text jako celek je . a tak aj./I A tak mladsf Vaclav musel zustat u otcova femesla. jakymi prostredky jsou vety navzajem oddeleny: napr. Navazovaci prostfedky Vyjadfuji vyznamovy pomer mezi vetami a souvetimi v textu.: Klicpera se narodil v roce 1792. ale.) Jako navazovaci prostredky funguji jednak nektere spojky souradici (i. radovat se z uspechu ~ radost z uspechu. V ukazce oznacuje II mista. protoze se od posloup­ nosti samostatnych vet v textu mluvnicky nijak podstatne nelisI. napr. Ulohu spo­ luzacce Irena vysvetlila atd. nebo teckami. (Naproti tomu znacka I oddeluje vetu vedlejsi od vety hlavni a jako samostatna vypoved' v textu stat nemuze.). zdroveii. ale take nekterymi mluvnickymi prostredky. zkrdtka aj. ktera by mohla byt take hranicemi vet v souveti souradnem. Valence nem jen vlastnosti sloves. nebo 0 text. pad.vvat kamarddum ~ duvera v kamarddy. proto. ale take jinych slovnich druhu. napr.0 necem"). Jsou to hlavne prostredky navazovaci a odkazo­ vaci. nebo se meni. jenze. duve. verny + 3. ztratit kUce ~ ztrdta kllcu. tj. jednak nektere daISi vyrazy. Napr. pad u podstatneho jmena: opravovat auto ~ oprava auta. Stavba textu Textem nazyvame spojeni vice vypovedi. vet nebo souveti.

PrUbezne je vychodiskem v teto posloupnosti "Mirek" (i kdyz se jeho pojmenovani neopakuje). aby se venoval take jinemu sportu. Tak v ukazce v textu b) by mohla nasledovat veta Proto Mirkovi rodice chtej{. v lete hraje tenis. Napi. Text muze byt uspoiadan v zasade dvojim zpusobem: a) vychodiskem sdeleni je stale totez (maji stejne tema). V textu obvykle nebyva zachovan jeden z techto postupu dusledne v celem jeho pDibehu. Je to pro Mirka snad­ ne. Retezce. co bylo v piedchazejicf vete jeho jadrem. nemohl si dovolit mfsto Klicperuv otec si nemohl dovolit atd. b) vychodiskem sdeleni je to. ten si pial mfsto otec si pial aj.jeho otec mis­ to Klicperuv otec. protoze jeho otec je sprdvcem kurtu."zdravotni potIze". Venuje hodne casu sportu.: Mirek dostal k Vdnocum novou raketu. Tato raketa se svou vahou a napet{m strun jiz podobd rakete zdvodn{ho hrdce. kdykoli md volnou chvai. nejstars{ho Frantiska misto nejstars{ho syna Frantiska. vymenil je misto vymenil femeslo."podoba s raketami za­ vodnich hracu" . se nazyvaji tematicke posloupnosti. Kdybychom misto odkazovacfch vyrazu uzivali vzdy plnovyznamo­ vych slov. Napi. napi. byl by text casto nepnrozeny a stylisticky neobratny. coz odpo­ vida postupu a). co zname z vet piedchazejicfch. ktere takto vznikaji.Odkazovaci prostredky a elipsa Odkazovacfmi prostiedky jsou hlavne zajmena a zajmenna piislovce. 120 . Tematicka navaznost vet Vnitfui souddnost textu je take zajiSiovana tim. Je dobrym lyzafem. na jejichz misto si umime doplnit vyrazy z piedchazejicfch vet. ktera zastupuji plnovyznamova slova znama z piedchazejicfch vet. 115) je to. e{m vetS{ je vsak vdha rakety a napetf strun. Posloupnost je tu nasledujicf: "nova raketa" .: Mirek dostal k Vdnocum novou raketu. Podobnou funkci maji elipsa a nevyjadieny podmet. ze vychodiskem sde­ leni ve vete (viz str. t{m vets{ je take jednostranne zatlzen{ pdtefe hrdce a nebezpec{ zdravotn{ch" pot{Zl. Tak odkazuji pies hranice vet a vyjadfujijejich souvislost. napi.

prepfnanf hlasu ph prekonavanf hluku. Dale zjisiuje a popisuje zvukovou stranku slabiky. 121 . Ale nektere jine odchylky jsou nezadoucf a dajf se cvikem odstranit. ndklad). ze se bHzi hlasce i. tezko asi hned pochopfme. mluvidlech) upravujeme. vet. mluvenf pfi zanetech homich dycha­ cich cest. jak se tvon hlasky. Tou se zabyva cast jazyko­ vedy zvana fonetika. Nektere hlaso­ ve rozdily jsou mun vrozene. ze se trochu bHzf hlasce a. Hlasove ustroji se posiluje take kultivovanym zpevem. jeho zabar­ venf. mluvni tempo. s mluvcfm z Moravy. maminka nez ve slovech nosit. jakou l. P 0 z n am k a: 1. vetna melodie. Vsechny rozdily zjistene v reci nejsou ovsem pro dorozumenf stejne zavazne. po nichz by se pak prudce fOzvf­ raly hlasivky. n znf jinak ve slovech tenlry. vyslovujfcf hlasku e tak. Ale vyslovf-li napr. nebo naopak pnliS chladne mfstnosti. cizinec mfsto [beru] slovo [peru]. pnzvuk. jak je slysfme a jak se rUzne obmenujf ve spojenf s hlaskami jinymi (napr. 2. Mluveni vznika tak. Mluveni Ucinnost mluveneho projevu zalezf na vyuzfvanf hlasu. ze bychom meli rychle a silne vdechovat (zpravidla usty i nosem zaroven) a zvolna vydechovat. Hlasova tistrojf jsou jiste velmi dUlezita. ktery e vyslovuje tak. co nam chtel sdelit. a proto je zapoti'ebf venovat velkou pozomost jejich hygiene. je za­ potrebf zfskat prehled 0 jeho zvukove stavbe. napr. Zkouma. ze vydechovy proud vzduchu v hrdle a v ustech (v tzv. vetnych usekil.VI. nemuzeme je pi11is zmenit. ZVUKovA STRANKA JAZYKA Fonetika Abychom dobre poznali kterykoli jazyk (i nelS jazyk matersky). Tak naprfklad si dobre rozumf mluvcf z Cech. pi'etopene. to znamena. nevetrane. Skodf jim dlouhe mluvenf v hlucne.Hohu rna delka hIa­ sek. Ph delSich mluvenych projevech musfme ucelne hospodafit s dechem. Prospiva jim plynule mluvenf bez zbytecnych pauz.

Samohhisky jsou tony. napr. t. ve slovech louka. nebo musi proniZet nejakou prehradu. k. au) a dvoj­ hlasku eu (pneumatika. e. se nazyvaji zne­ Ie. jako napr. pauza. Ta vznika. Z neznele: p. Souhlaska . pfi vyslovovam souhlasek s. Jsou to dvojice: znele: b. Souhlasky se vytvarejf tak. n. k. s. i. pak se vyslovujf jako [dz] a [dz] .Yo muze byt znela i neznela. bloudit). pfi jejichz vyslovovanf se hlasivky chvejf.s. rozdily ve vyslovnosti slov dfe x tfe. z. m. Souhlasky lisfci se pouze znelostf nazyvarne parove. Neznele souhlasky cae nabyvajf znelosti v postavenf pred znelou souhlaskou. u) a dlouhe (d. 6. V cestine marne pet samohlasek. Neparove souhlasky (j. Mohou byt kratke (a. Na rychlosti kmitani hlasivek zavisi vyska tonu. mnau. ze vydechovany vzduch rozkmita hlasivky. Neznela je tehdy. napr. [ledzgdo. souhlasky vyslovovane bez ucasti hlasivek jsou neznele. 122 . Souhlasky. Projevuji se u nich vyslovnostni vady. Pro jejich tvoreni je nej­ dulezitejsi tvar ustni dutiny. Barvu dodavaji hlasu rUzne ozvucne dutiny. d. jestlire nasleduje po jine neznele sou­ hlasce nebo jestlize stojf na konci slova (srov. Po Z n am k a: Nekten lide (hlavne deti) nedovedou vyslovit spravne vsechny hUsky (napf. e. r) jsou znele. f. n. Ton vznika tak. v hrdle a v hrudniku. v nose. g. v ustech. I). napr. pfi vyslovnosti souhlasek p. 0. 11). ledzba]. f.j. leukoplast). pruzne vazy ulozene v hrtanu. S. muzeme je zazpivat. k. I. V takovych pnpadech byva vhodne hledat pomoc v logopedickych poradnach. j. Ve slovech prejatych z jinych jazyku a ojedinele v nekterych domacich citoslovcich vyslovujeme dvojhlasku au (auto. Hhisky se deli na samohlasky a souhlasky.s Rozdil ve znelosti je i mezi dvema podobnymi souhlaskami h a ch. r.Hhisky a jejich druhy Nejmensi zvukove jednotky reci jsou hlasky. d'. napr. kefe x kef). v. i.t. kdyz se v jedne slabice spoji dye samohlasky. poloha a pohyby rtu a jazyka. ze vydechovany proud vzduchu bud' procha­ zf vytvorenou uzinou. Vedle nich je v ceskych slovech take dvojhlaska ou (napt.

nebo pismeny d. ta-bu-le.Slabiky Jednotliva slova nevyslovujeme po hlaskach. Jadrem slabiky je bud' samohlaska.). til. objev. vje (napt. dobri Tecnici apod. Tai hlaska nebo skupina hlasek se v pismu oznacuje dvojim zpuso­ bern: a) samohlaska [i] se piSe bud' i. telo. obed. ale po slabikach. herci. t. tajemne. skupiny hlasek [pje] a [fje] se piSi vidycky pe afe (pena. kUl). napr. c) souhlasky [d1. zeme). b) samohlaska [ti] se piSe bud' 11. ve (napr. Slabi­ ku muie tvofit bud' jednotliva samohlaska. spisovna vyslovnost se urcuje podle toho. ja-bl-ko). t. vec). po-ho-dl-nost). vjezd). ctvrt. nebo ti (napr. v kterych slo­ vech budeme psat velke zacatecni pismeno nebo ktere casti vety budeme oddelovat carkou apod. nebo jako me (mefit. Rozdily mezi psanou a zvukovou podobou slov Mezi psanou a vyslovovanou podobou slov jsou v cestine mnohem vetsi shody nei v jinych jazycich. aby rozdelovaci znamenko pfipadlo mezi slabiky (napr. 2. nebo pnpony (mast-ny). oddelujeme cleny sloieniny (mdlo­ mluvny). ale presto jsou tu nektere dUleiite rozdily. dfl. ve francouzstine nebo v anglicti­ ne. postupujeme tak. [t1. dian). pomnen­ ka).fertoch). rozhlasovi a televizni hlasatele. prv-nf. kde zretelne rozeznavame jejich stavbu. Skupina parovych souhlasek v slove nebo na rozhrani predloiky a 123 . nebo slabikotvoma souhlaska r nebo I (la-vi­ ce. pit x pyl). n (napr. Spisovna vyslovnost Zatimco 0 zpusobu psani se muieme dohodnout (napr. U slov. En] se oznacuji bud' pismeny d'. n (napr. [vje] se piSi bud' bje. e) skupina hlasek [mne] se piSe bud' jako mne (napT. nebo skupina hlasek. I. predpony (od-stup). jak mluvi lide.). kteri jsou zvykli uiivat spisovneho jazyka beine a uvedomele (napr. nebo be. nebo y (napr. ucitele. d'dbel. diane). d) skupiny hlasek [bje]. Rozdelujeme-li na konci radku jednotliva slova.

c. Pocatecnfj ve tvarech slovesa byt: jsem. pfvo. c. [vysf]. tedy rna zhleda­ nou]. napr. srdce. kde doslo ke spodobe znelosti. 2. na shledanou rna schledanou]. rak. Skupi­ na sh se vyslovuje v Cechach cela neznele jako [sch]. zakum. [lot]. ktere i'{ka­ me spodoba. napr. Nedodduje se delka nebo kratkost samohlasek. 5. podst. podst. [rossoudit]. povinnost vysl. vetIl vyslovujeme zjednodusene: [cera. [roz­ zant]. z postele [s postele]. Znela souhlaska nebo cela skupina znelych parovych souhlasek ztnici svou znelost na konci slova pred pauzou. K tomu do­ chazf zejmena na styku mezi koi'enem a pffponou. napr. napi'. vyslovujeme tuto skupinu jako [fst]. kam dete? co chcete?]. na Morave se 124 . jm. nebo se naopak zkracuji.jsou vyslovu­ jeme jen tehdy. p. napi'. [s varni] a [z vas] tak. [zelf. je-li na nich duraz. napt'o sb{rat se vyslovi [zbirat].jsme. napr.jste. p. Tomu se rfka volne vyzneni. Bud' se v nespisov­ nych projevech prodluzujf. mekkj vysl. [slesko]. rozzdfit vysl. domu] apod. srce. [sjest]. kde je zaporrebf odlisit rUzna slova. V Cechach se v nespisovne mluve blfzf samohlasky e. lod'vysl. nedochazf vsak pi'ed souhlaskou v. detskj. jm. napr. s brat~ rem se vyslovi [z bratrem]. ve skupine vzt je poslednf souhhiska neznela. rca chcas? ta namama] misto [co chces? to nemame]. Slezsko vysl. mn. [myslim.slova se vyslovuje bud' ceIa znehi. sjezd vysl. 0 temer k [a]. ze vyslovu­ jeme slova [svolat] a [zvolat]. mn. prdh vysl. K teto zmene. Dve sousednf stejne souhlasky se vyslovujf splyvave. racek x [raci] = 1. cnost. fikat. napi'. [meky]. jak bylo slovo utvoreno. To znamena. 3. napr. vecf]. ctnost. napr. vysSf vysl. Jen v tech pffpadech. [povinost]. kdezto na Morave cela znele jako [zh]. vztyk vyslovujeme [fstyk].jsi. Splyvave se vyslovujf i tY skupiny. Slova dcera. decky. napr. pomahat. Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti slov domacich 1. rozsoudit vysl. [racci] = 1. Po­ dobne vzpom{nka vyslovfme jako [fspomfnka]. 4. jakje piSeme. 0 vyslovnosti rozhoduje poslednf souhhiska ve skupine. [prach]. se tyto skupiny hlasek vyslovujf nesplyva­ ve. Podobne nesplyvave se vyslovujf skupiny na styku pfedpon se zakladovymi slovy nebo na styku casH slozenin. zp{vatse vyslovi [spi­ vat]. nebo cehi neznehi. Protoze tedy napi'. Tato vyslovnost se pi'ipoustf i v projevech spisovnych. kde nepocifujeme.

sf se na zacatku slov nespravne vyslovuji jako [sk. [fmale] misto [finale]. nebo se samohlasky nespravne prodluzuji. Skupiny sch. [demogracie. pridu. V cesti­ ne vyslovujeme nejsilneji zpravidla prvnf slabiku slova. napr. muzsky. [serna. 2. Nejcastejsf nedostatky ve vyslovnosti slov prejatych 1. Bud' se samohlasky zkracuji. smycec. [plajte. dal to babice] misto [platte. dal to babicce] aj. Pfizvuk na prvni slabice je slovnf pi'izvuk hlavni. ctvrtek. musky. lonsky. Nedodrzuje se d6lka samohlasek. napr. jestlize se meni nebo splyvave vyslovuji souhlasky. 4. posad'te se. dresy] apod.zase samohhiska e nekde bliZi ponekud k [i]. st]. napr. cyglus. re­ ben. plzensk6. sp. koroptef] aj. specialni. jedenast] misto [slupka. Vyslovuje se [z] tam. 4. V nespisovne mluve se neopnivnene meni souhhlsky. posajte se. kanicka. vlastni. tkanicka. napr. pocta. lepci. Skupina sch se ve slovech reck6ho nebo latinskeho puvodu vyslovu­ je podle nemeck6ho zptisobu jakO [s] napr. plzensk6. napr. student] aj. logal] misto [demokracie. ischias] aj. cyklus. Nespisovne je take vyslovnostni rozlisovani i a y v nekterych nare­ cich. 125 . trecha. nekter6 vyslovu­ jeme silneji. iSias] misto [schema. [nisimi] misto [nese­ me]. ktere se nelis] znelosti. posta. vlasni. student] misto [skica. jedenact] aj. skola. 5. pfijdu. Tomuto zesileni vyslovnosti r}kame slovni ptizvuk. [komprezor. korotef] misto [hr1Jitov. lepsi. stvrtek. specialni. napr. 3. stre­ cha. ulice. [slupka. sp. 3. V nespisovnych projevech se vysouvaji souhlasky. [fuitof. ale mekkosti. Zvukova stranka slova Vsechny slabiky v slove nevyslovujeme stejne silne. kde se rna vyslovovat [s]. lonsky. hfeben. napr. napr. napr. smytec. 5. [primar] misto [primar]. Misto [k] se pred samohlaskou nebo pred slabikotvomou souhhls­ kou [r] nebo [1] vyslovuje [g] napr. lokal] aj. drezy] misto [kompresor. [skica. Za nespisovne se rovnez poklada.

a ne do skoly. ale pripo­ juji se ke slovum predchazejicfm. me. nepo­ lepsitelny. krom toho.jsi. napr. Dvojslabicne n e v I a s t n f pre d I 0 z k y (vznikle z jinych slovnich druhu a uzivane v jinych souvislostech jako jine slovnf druhy) nemfvaji hlavni pnzvuk. po. nade mnou aj. ZvhiSi se projevuje ve slovech slozenych. die ztikona. Rfkame jim priklonky a ve vete je klademe zpravidla hned za prvni vyznamovy celek. Zvukova straoka vety V mluvenych projevech predstavuje veta krome celku mluvnickeho take celek zvukovy. To bych se byl nacekal! Utkdnf jsem nevidel. kdy po vlastni predlofce misleduje slovo nesklonne. Vyslovujeme tedy do skoly. bych aj. na. Tato slova oznacujeme jako pied­ klonky. jestlize se na ne klade dilraz. ze hlavnf pnzvuk byva na nich. spojka vsak. cervenob11y. 126 . Ve vetach jsou take slova. to zname­ mi. zvIaste kdyz se jich uzije ve zknicene podobe. pro. proti ntivrhu. u. si. jsme.jsem. Jasnosti a srozumitelnosti mluvenych vet pomaha krome spravne vyslovnosti take logicke cleneni na vetne useky. kteni nemaji svuj vlastni pfizvuk. na silnici. napr. napr. Jednoslabicne v I a s t n f pre d 10 z k y (napr. napr. Ten je slabsf nez pnzvuk hlavnf a umfsiuje se vetsinou ob slabiku. za) se vyslovujf s nasledujfcfm slovem jako jediny mluvnf takt. slovo prflis dlouhe. pod. pode mnou. napr. kolem zahrady. tj. napr. ti. na Karla si dejte pozor. ho. Jsou to tvary zajmenmi. ktera vyjadfuje postoj mluvcfho k obsahu vety. nebo slovo zdu­ raznovane. mu. i: brath a sestry. kdyz se pro snazsf vyslovnost rozsfn a stanou se dvojslabicnymi. a konecne vetna melodie. do nejnepffstupnejSfho vjklenku. Jina slova se ve vyslovnosti spojujf se slovem nasledujfcfm. spoj­ ky a. se. napr. napr. radost i starost. Pfizvuk na techto predlozkach zustava i tehdy. napr. Vyjimku tvon jen ty pnpady. Tyto dvojslabicne predlozky vsak mohou mit hlavni pnzvuk. tvary slovesa byt . jste. do. nalezite kladeni vetneho pnzvuku.Slova s vetSfm poctem slabik mfvajf krome hlavnfho prfzvuku jeste ptizvuk vedlejsi (zejmena pfi pomalejsf a peclivejsf vyslovnosti). od zcela nezndmeho cloveka. na silnici. te. jsou. pracovneprdvnf. je. napr. zduraznovani nejdiHezitejsich casH vety.

na nektera klademe vetny ptizvuk neboli duraz. neprodam) (= Karlovi. ze i prvni kolo zavodu se uskuteenf zitra. Naproti tomu z vety Z(trejsl druhe kolo zavodu / zaclna v pet hodin (vyslovene bez pau­ zy po slove z(trejsf) pozname. ktera spolu vyznamove tesne souvisi. vete Zitrejsi / druhe kolo zavodu / zacina v pet hodin rozumime tak. nebo zda si marne vyzvednout obuv. Podle umisteni pauzy ve vete Vyzvednite si vcas opravenou obuv pozna­ me. Pauzy se ovsem nemaji klast nahodile. proto se tam take umisiuje vetny pffzvuk. Moderni veda / nachazi mnoho spolecneho / mezi hmotnymi vytvory Cloveka / a duchovnimi vy­ tvory / lidsJrych spolecenstvi. ne starou) (= knihu. zda si marne opravenou obuv yeas vyzvednout (Vyzvednete si vcas / opravenou obuv).: Dam Karlovi novou knihu. kde v mluvenem projevu delame prestavku. Napr. Dam Karlovi novou knihu. kdyz byehom se ehteli nadeehnout. ktera byla yeas opravena (Vyzvednete si / vcas opravenou obuv). ne Petrovi) (= novou. Naproti tomu v cito­ ve vzrusenyeh vetaeh byva duraz treba na samem poeatku (napt. Nikdy nemaji od sebe oddelovat ta slova. prave tehdy. prvni ze se konalo dffve. proto nemuzeme ps<it carku vsude tam. 127 . ze zittejsi kolo zavodu je uz druhe.Cleneni na vetne tlseky Slozitejsi vety rozelenujeme pauzami na skupiny slov (nekdy to mo­ hou byt i jednotliva slova) zvane vetne tlseky. vetny pnzvuk Vseehna slova ve vete nepronasime stejne silne. P 0 Z n am k a: V psanych projevech se i'idi kladeni carky hledisky mluvnickymi.lVadher­ nti zeme to byla). Napr. Dam Karlovi novou knihu Dam Karlovi novou knihu (= dam. ne desku) V klidne pronasenyeh vetaeh byvaji nejduleZitejsi obsahove easti na konei vety. Z umisteni durazu muzeme usuzovat na ne­ vyjadrene daISi okolnosti. Nespravne umfstena pauza v mluvenem projevu muze vyvolat stejne nedorozumenf jako nespravne polozena earka v projevu psanem.

ze nekde to prece jen platl. veta Tahle mfstnost zcela ne­ vyhovuje znamena.Take nevhodne umisteny duraz muze velmi ztlzit porozumeni smyslu vety. Pfipravujeme zdjezd najiznz Moravu. Oeste vhodnejsf by byla ovsem fonnulace Snafime se nejen 0 zvyseni mnoistvi vyrobku. muze vyjadrit nejriiznejsf city a nalady mluvcmo. Podle toho. SnaZfme se llejen 0 zvysen[ mnoi. v tako­ vych. 128 . ale pak zase stoupa. Z melodie poznavame postoj mluvcmo k obsahu vety. muze riizne umisteni diira­ zu zmenit smysl velmi podstatne. kdezto tataz veta vyslovena s durazem na slovese (Tato mzstnost zcela nevyhovuje) zname­ mi. ktera srovnani nebo protiklad pnmo vyjadi'uji (napr. zmeny ve vysce hlasu. tj. ale i 0 zvysenf kvality vyrobku). na konci dochazi k t6no­ veho poklesu napr. ze mistnost vyhovuje alespon castecne. ze mistnost je naprosto nevhodmi. jak vyslovil treba vetu Zavfi okno. zamer mluvcmo by se ponekud zastrei. ale i 0 zvy­ seni kvality vYrobku).stvi vyrobku. kde je sloveso vyjadi'ujici zapor. b) Melodie vet tazacich se lisl. tj. zda mu slo 0 zdvotilou prosbu. a) Melodie vet oznamovacich je klesava. Kdybychom v teto vete polozili duraz na slovni tvar vyrobku (SllaZfme se nejen 0 zvysenf mnofstvf vyrobku. ze neco neplatf nikde. ktery v psanych projevech poznavame podle riiznych in­ terpunkcnich znamenek. ale i 0 zlepsenf jejich kvaIity. kdezto s durazem na slovese (Vsu­ de to neplatf) pripousti moznost.) Ve vetach. cHi je klesave stoupava. strohy rozkaz nebo netrpelive vybidnutf. Yetna melodie vetna melodie. \leta vyslovemi Vsude to ne­ platz vyjadI'uje. muzeme poznat. t6novy priibeh vety. Tak napr. na ktere lze odpovedet slovem ano ci ne) na konci ponekud klesa. v otazkach zjisfovacich (tj. Ve vetach vyjadi'ujicich srovnani nebo zduraznujicich protiklady je za­ potrebi zduraznovat prave ta slova.

Bud'te uz zticha! nebo klesava. 129 . Ty mas ale stesti! vetnou melodif a durazem se v Inluvenych projevech vyjadfuje. d) Melodie vet zvolacich byva bud' klesava. Ty mas ale stesti! nebo stoupave klesava. napt. cHi je klesava. nebo zda ji mluvcf ukoncuje. napt.Budes odpoledne doma? v otazkach doplilovacich (na ktere se odpovfda bud' vetnym clenem. napt. neni-li rozkaz durazny (v psanem projevu se takoya veta zakoncuje teckou. Pujc mi tu knizku. Kam pojedete zitra? nebo je vrchol na tazacfm slove a pak postupne klesa. nebo celou vetou) je melodie bud' stoupave klesava. napt. vyjadfujf-Ii roz­ kaz s citovym zaujetfm. ne vykficnfkem). Kam pojedete zitra? c) Melodie vet rozkazovacich byva stoupave klesava. napt. zda bude vypoved' jeste pokracovat. napt.

Ve verejnych mluvenych projevech (v rozhlasovem a televiznim zpravodajstvi.).Vyslovnostni styly I ve vyslovnosti muzeme vybirat ruzne jazykove prostredky a vyuzivat je k ruznym sdelovacim zamerum. na predmiSkach.) se casto uplamujestyl vyssi. ve skole apod. Hradcany [hracany] apod. Ten se vyznacuje peclivym dodrzovanim vsech pravidel spisovne vyslov­ nosti. rossvitit] aj. fstycit. rosvitit] misto [jablko. svid­ skj [svecky]. pfi beznem dorozumivani se uziva stylu neutralniho. Nespisovna vyslovnost se projevuje nedbalou artikulaci hlasek a jeste vetsim zjednodusovanim hlaskovych skupin (napr. napr. 130 . V neoficialnich projevech. Muzeme proto mluvit 0 vyslovnost­ nich stylech. vyslovnost: [japko. kdy se zjednodusuji nektere souhlaskove skupiny. stycit.

plod x plot. Pravopis umoztluje rozlisit slova a slovni tvary. i.p. ph ctenl. jakje slovo utvoreno (lidsJeY. y. tj. c.a x . k. h. a soubor techto zasad a pravidel oznacujeme nazvem pravo­ pis. a. t. jednak pri v y b a v 0 van { jejich obsahu. ktere v mluvenych pro­ jevech znej{ stejne (v{r x vyr. Proto kdyz se v urcitych obdoblch delaj{ rUzne t1pravy pravopisu. V cestine se zpravidla kaida h I ask a oznacuje jed n imp ism e ­ 131 . e. d'. sprdva x zprdva. z. Spfezku ch povazujeme zajedine p{smeno. z. ch. s.fad{me je za v . PRAVOPIS Pismo a pravopis Aby se lide mohli vzajemne dorozum{vat i na daIku nebo aby zachova­ li sve myslenky prlSt{m generadm. Oznacovanl hlasek pismeny Pismena oznacuj{d ceske Wasky rad{me do abecedy v tomto sledu: a. Ve slovech ciz{­ ho puvodu se vyskytuj{ daIS{ p{smena: q (casto ve spfezce qu) . b. n. vytvohli si soubory grafickych znaku. ph psan{. Ph stanoven{ pravopisnych pravidel se usiluje 0 to. f. otcovi x otcovy). d. i. g. C. dava nam moznost poznat. dale w . jak se maj{ mluvene projevy p{smem za­ znamenavat. 0. {. s x s. zp{vafi x zp{valy. z x z. aby pusobila co nejmene potlz{ jednak ph z a z n am e n a van { projevu. m. r x 1. v. r.to fad{me za p. e. mus{ se vzdycky brat v t1vahu oba tyto jeho t1koly. I. Nase pismo je hhiskove. I.!. latinkou. if.j. nejjemnejsz) a jake jsou vztahy mezi jednotlivymi vetnymi cleny (davy fid{ trpefive cekaly x fide trpefive mlceli). V cestine se plSe tzv.VII. y. D. d. I.rad{me je za w. hlasky zaznamenavame pismeny. P 0 z n am k a: Pfi abecednim fazeni se vetSinou nebere zfetel na rozlisovaci znamenka. kterym marne pismo. tj. u. Postupne se ustalily zasady. zi. ale lisi se c x C. Bezpecne ovladani pravopisnych pravidel patri k nejvlce zduraznova­ nym pozadavkum jazykove kultury.

ii) piSeme i. obyvatel. kde se drti zmi x mlit = drtit na prach slynout = byt prosluly x s!init = navlhcovat slinami lyze = sportovni mieini x !iziny = tnimce 132 . Jen v domac1ch slovech zvukomalebnych a v llekterych citoslovc1ch piSeme i po techto souhlaskach i (napr. tip nip Jen v koncovkach llekolika podstatnych jlllen vzoru hrad se i po e piSe y (tdey.plys Rozlisujte: mlyn = budova. z) se piSe llekdy i. byt . s. presneji receno po pismenech oznacujicich pravopiSlle tvrde souhlasky (h. ehiehotat se.vt =zmensit se x ubft =usmrtit bydlo = zivobyti x bidlo = tye byli = plevel x bily = majici barvu snehu Po I: slyset. n).j. bydlit. jindy y. bylilla . Je treba poznat. iii vsak piSeme di. dobytek . t.lyko. llabytek. lytko . plynout.Pfibyslav Rozlisujte: byt = existovat x bft se = bojovat nabyt = ziskat x nabft = natlouci. Misto d'i. Vyjmenovana slova Po b: byt. plytvat . m.vzlykat. d'. hihihi). r.obycej. I. eh. Existuji vsak nektere vyjimky. f. vsunout miboj dobyt = zmocnit se x dobit = dokonCit usmrceni. p. Po pravopisne obojetnych souhlaskach (b. v.z. byk . e. I. pelynek . Psani iii a y/9 Ve slovech domaclho puvodu piSeme y po tzv. lyie. blyskat se . j.pnbytek. s. keey). bystry. mlyn. Po pismellech oZllacujicich pravopisne mekke souhlasky (. V koreni domacich slov se piSe y jen ve vyjmenovanych slovech a ve slovech s nimi pnbuznYch. d. k.n e m a kaide pismeno oznacuje jen jed n u hI ask u. doplllit elektrickym mibojem odbyt =ledabyle provest x odbit = odtlouci pfibyt = pi'icestovat x pribit = pi'itlouci hi'ebikem ub.kobyla.polykat. pravopisne tvrdych sou­ hhiskach. 0 kterou cast slova jde. Ii. truey. c. lysy.

Po m: my, myt, myslit, mylit se - hmyz, mys, hlemyzd' - mytit, zamy­ kat, smykat - dmychat, chmyi'i, nachomytnout se - Litomysl
Rozlisujte:
myt

my rozdmychavat

=Cistit vodou x mft =vlastnit = mluvci a daiSi osoby x mi = mne
= rozfoukavat x rozmfclzavat == rozkvedlavat

Po p: pycha, pytel, pysk - netopyr, slepys, pyl- kopyto, klopytat, ti'py­ tit se - zpytovat, pykat, pyr - pyi'it se, cepynt se
Rozlisujte:
pyl = prasek v kvetech x pi! napil se pycha == nadutost x pfcha = boda pysky == rty x pfsA.'}' == pisciny

=

Po s: syn, syty, syr - syrovy, sychrav)\ usychat - sykora, sycek, sysel­ sycet, sypat
RozliSujte: sypat = nechat padat x s{pat = chraptet syrovy == ze syra x sfrovy = obsahujicf siru

Po v: vy, vysoky, vyt - vyskat, zvykat, zvykat - vydra, vyr, vyzle ­ povyk, vyhen a slova s pfedponou vy-, vyRozliSujte:
vyt vyr zvykat si
== vydavat narHcave zvuky x vft == propletanim spojovat = druh sovy x vfr = tocivy pohyb x vir == mikroorganismus == pfivykat x zviklat = zbavit jistoty

Po z: brzy, jazyk, nazyvat - Ruzyne
Rozlisujte:
brzy x brzicko (prfpona -icko, jako kraticko, mali(':ko)
nazyvat se == jmenovat se x nazfvat se == mnoho zivat

V ptiponach se pO obojetnych souhhlskach piSe zpravidla -i- nebo -(­ (napi'. ps-{k, polov-ina, lv-ice, krav-{n, p{skov-iste, voz-(eek, ale: jazye-ek, bye-ek, zddnl-ivy, zelez-iry, sUb-it aj.). V predponach se piSe -y- nebo -y- pouze v pfedpone vy- (vyjit) nebo vy- (vylet). Proto je treba poznat, kdy jde 0 pfedponu, a kdy nikoli: vy-sury = dopredu vycnivajici x visury = zaveseny vy-s{t = zasft (obili) x viset = byt zavesen 133

Ve slovech vidlt, vinit, v(tat, v(fit, v(tez it, vinout, vidle, vikjf aj. neni predpona vy-, proto se v nich po v piSe i. V koncovkach podstatnych a pridavnych jmen se psani -inebo -y ndi podle pnslusnych vzoru. (Poueeni je v kapitole 0 tvaroslovL) V koncovkach prftomnych tvaru sloves se piSe vzdy jen mekke -(- nebo -i-: pros-(m, hdz-(me, (vsichni) chvdl-(, posl-i (mi to) atd. V koncovkach p r i e est i min u I e h 0 (e inn e h 0) ve slozenych tvarech slovesnych rozhoduje 0 psani -i nebo -y mluvnicka s hod a s pod met em. Mekke -i se tam piSe tehdy, je-li podmet rodu muzskeho zivotneho v mnoznem eisle (Spisovatele snemovali). Mluvnicky zivotna mo­ hou ovsem b)'t i jmena oznaeujici predmety nezive (Pap(rov( draci letali vy­ soko). Nektera podstatna jmena mohou byt mluvnicky zivotna i nezivotna (ledoborci i ledoborce, mikrobi i mikroby, ukazatele i ukazatele). Zivotnost ei nezivotnost pozname podle koncovky 1. padu mnozneho eisla. Podstatnajmenarodice, kone, lidicky jsou mluvnicky zivotna, prestoze maji nezivotnou koncovku. Naopak podstatne jmeno dni zustava mluv­ nicky nezivotne (Dni mladosti uplynuly). Ve vetach s podmetem vseobecnym (neni ve vete uveden, ale rozumi se jim "nejaci lide" je shoda pocHe muzskeho rodu zivotneho (Pov(dali, ze mu hrdli). Ve vetach s pod met e m n e k 0 I i k a n a sob n y m rna pneestf koncovku -i, je-Ii mezi podmety aspon jeden muzskeho rodu zivotneho (Chlapci, devcata i male dlti se sebehli na ndvsi). Neni-Ii mezi podmety zadne podstatne jmeno muzskeho rodu zivotne­ ho a nejsou-Ii podmetem pouze podstatna jmena rodu stredniho v mnoz­ nem Cisle, rna pneestf koncovku -y (Zdravotn( stfediska i lekdrny zustaly otevfeny. Svedsko ani Finsko nez(skaly tenkrdt na mistrovstv( medaile). Stoji-Ii vsak pnsudek pred nekoIikanasobnym podmetem, muze se kon­ covka pneestf ndit take podle nejblizsiho podmetu (Na turnaj odjely vsech­ ny hrdcky i oba jejich trenefi).

Psaniu au

u piSeme:

a) na zaecitku slov (zikol, uzas, uskaU),
b) po predponach nebo po prvnfch eastech slozenin (neuspech, bez­ lihonny, trojuheln(k, v(ceuce!ovy),

134

c) v nekterych citoslovcfch (bu, vrku, cukru), d) v nekterych pfejatych slovech (skutr, tura, Lecebnd kura, manikura, pedikura aj.), e) ve slove ocun.

u pfSeme:

a) uprostfed slova (stul, duvod, pruvod),
b) v koncovkach podstatnych jmen (pdnu, hradum, mestum),
c) v zakonceni pnslovcf (dolu, domu).
Kratke u piSeme ve slovech s pnponami -ura, -urka, -urni, -urovy, i
kdyz tam vyslovujeme dlouhe u(kultura, brozurka, strukturni, inventuro­ vYaj.).

Psani bje, vje a be, ve, pe
Skupinu bje, vje pfSeme jen tehdy, jestlize po pfedponach ob- nebo
v- nasleduje kofen zacinajicf skupinou je- (ob-jevit, ob-jednat, ob-jem,

v-jezd, v-jem). Skupinu be, ve piSeme ve vsech ostatnich pnpadech (obed, sber, befi­ dlo, venec, vec aj.). Skupinu pe pfSeme vzdy bezj (zpev, opet, napet{ atd.).

Psani me a mne

Skupinu vyslovovanou [mne] pfSeme bud'me, nebo mne. V kofenu slova pfSeme vzdycky -me- (mesto, merit, mesic aj.). Na roz­ hrani slova se ndime podle stavby slova: soukromy - soukromejsi - sou­ krome, stfidmy - stfidmejSi - stfidme; tajemny - tajemnejsi - tajemne, rozumny - rozumnejsi - rozumne. Slovo tamejSi se piSe s -e-, protoze neni 2. stupnem pndavneho jmena tamni, ale bylo utvofeno od zajmenneho pnslovce tam pnponou -ejSijako pndavna jmena dol-ejSi, hof-ejsi apod. Pn rozhodovani 0 psanf -me- nebo -mne- v niznych slovesnych tvarech pomaha podoba tvaru 3. osoby jednotneho cfsla pntomneho casu:

um-i, um-et, um-el, um-eni po-roz-um-i, po-roz-um-et, po-roz-um-el, po-roz-um-eni

135

nebo zustavaji v nezjednodusene podobe.vin-ny. vin-ik). korun-a .nejuCinneji.jsou utvoreny od sloves zapomnit. Pnpony -ny a -ni Tvon-li se pndavne jmeno pnponou -ny nebo -ni od podstatneho jmena.zapomenul.pfipomenul. -stvi. as-skY. vinno). cen-fk. 136 . mefictvO. pfipomenout. a 3.nejnevinnejsi. pametnik piSeme -e-. Tvary s -mne. ale: meficky. -s. ze nebylo odvozeno od podstatneho jmena rdno. -z. -z (pfeloue-skY. Pridavne jmeno rany (= easny. vzpomnel . napr. -stvo) Souhlaskove skupiny. Ve slovech pamef.ran-ni.za-temn-i. pldt-eny). u-zemn-eni Od sloves zapomenout. ktere vznikaji pn odvozovani pnponami -skY. Be z e z men y zustavaji skupiny po zakoneeni korene na -e.vzpomenul. S jednim n se piSi slova odvozemi pnponami -fk (den-fk.Lieinneji . za-temn-it. Srovnej podstatne jmeno pomnik nebo infinitiv do­ mnivat se. paNz-skY. u-zemn-it. -stvo. za-temn-il. S jednim n piSeme i pndavna jmena odvo­ zena od nazvu zvirat zakoneenych na -n koncovkou -i (havran-i. ran-o . kohout-t)o Se dvema n se piSi tvary 2. za-temn-eni u-zemn-i.vin-ny. jehoz koren konei na -n. protoze je tvoren priponou -en (vin-en). vzpomenout se tvon minule tva­ ry dvojim zpusobem: zapomnel . stupi'iu utvorenych od pndavnychjmen a pnslovcl psanych se dvema n: nevinny .nevinnejsi. naopak podstatne jmeno rdno by10 utvoreno od pndavneho jmena rany. Pnpony -sky (-stvi. vzpomnit. vin-o . kroca­ n-i podobne jako sokol-i. pfipomnit.korun-ni. Ve tvaru pndavneho jmena muzskeho rodu jednotneho Cisla vinen jsou dye n oddelena samohlaskou e. LiCinne . -ice (den-ice) a -ina (cen-ina). u-zemn-il. se bud' zjednodusuji. slez-skY. pametlivy. piSi se v takovem pndavnem jmenu dye n vedle sebe: vin-a . pfipomnel . S jednim n se take piSi pndavna jmena odvozena od podstatnych jmen pnponou -eny (napr. rany stfedovek) se piSe s jednim n proto. rane brambory. Ve tvaru zenskeho a stredniho rodu se piSi dye n (vinna. tech se vsak neuziva.

sbihat. n se pred pnponou -skj nemeni' (vinohradskj. t.hongkongskj.skj = -zskj prazskj g . Peking . uzkj jsou utvorena pfiponou -kj.se ridi jednak vyznamem.cky = -ckj = -ckj = -skj brandyskj susickj piseckj K est rid ani h I a s e k dochazf pfi odvozovani ve skupinach: ch .a z.pekingskj). U nekterych odvozenin z podstatnych jmen skl0I10vanych podle vzoru kule se skupina -tsk. a ne podle puvodniho tvorenL Psanf predpon s. Tato slova uz piSeme podle vyslovnosti.nymburskj.na -ctv­ (zvf1~ectvo. nikoli pffponou -skj.skj c . srust. 137 .heidelberskj. slizkj. na jedno misto.se piSe a) u sloves vyjadfujidch s mer 0 van ish 0 r ado I u nebo z p 0 ­ v r c h u pry c (stikat. nizkj.helsinsky aj.Z jed nod u s u j i se tyto skupiny: s . spldtelit se). brzky. sloupnout. Nymburk .skj = -ssky adrspassky. b) u sloves vyjadrujidch s mer 0 van i doh rom ad y. knizectvt). nebo zustava: chicagskj Pffdavna jmena bUzkj.a zPsani predpon s. Souhlasky d. vyjimka: ceskj h . studentskj.meni na -ck. t. Pri tvoreni pffdavnych jmen od mistnich jmen zakoncenych na -berk (-berg). -burk (-burg) a -inky (-ingen) se 0 d sou v a koncove -k nebo -g (Heidelberg .). setNt. Helsinky . kluzkj. smazat).skY = -zskj konzskj.ckj k . d'. radhostskj. P fed p 0 n a s. sered'skj.(decko. jednak ustalenou tra­ did. sesit. n. k sobe (schdzet se. zvileckj) a skupina -tsv. Skupina -ng v orientalnich jmenech se ponechava beze zmeny (Hong­ kong . zenskj. plzenskj).

b) u dokonavych sloves utvorenych od podstatnych nebo pndavnych jmen. d) fidceji j in e v y z n amy (vzkazovat. spropitne. splatit. c) zapoceti stupilujiciho se deje (vzkvitat. organizovat . zeasti. co oznacuje slovo zakladove (tvrdy . strdvit potravu i cas). vzmahat se. 138 . zprostit. vzpouzet se). tj. ztratit.zhudebnit. Uplatiluje se take psani podle u s tal e net r ad ice. vztyeit.zniCit. ztroskotat). schovat. vztahovat se aj. vzplanout. pozorovat . vz!etnout. V nekterych pnpadech se temito predponami r 0 z 1i s u j e v y z n am sl 0 v: sb{t (neco dohromady) x zb{t (nekoho) sbeh (lidu) x zbeh (z armady) shlednout (dolu) x zhlednout (film) sprava (statku) x zprava (z domova) smazat (tabuli) x zmazat (si boty) sjednat (mir) x zjednat (poradek) stezovat si (na nekoho) x ztezovat (nekomu neco) suzovat (nekoho trapenim) x zuzovat (kalhoty) PiSe se stez{(vzniklo ze spojeni s t{zl).zpozorovat. ucinit nebo stat se tim. zticha). ale ztezka (podobne jako zlehka. kde vy­ jadfuje prostou do k 0 n a v 0 s t (nicit . vzboufit se. ale jindy se od vyslovnosti lisi (zpecovat se. obraz­ zobrazit). vzklfCit). vztahovat aj. Tento zpusob se casto shoduje se spisovnou vyslovnosti (skoncit. b) P 0 h y b pro t i necemu (vzp{rat se. kde vyjadfuje z men u s t a v u. spo­ tfebovat.Pre d p 0 n a z· se piSe a) u dokonavych sloves utvorenych od sloves nedokonavych.zorganizovat). vzpom{nat. Psani pfedpony vz­ Pi'edpona vz· vyjadfuje tyto vyznamy: a) po h yb smerem v z h ur u (vzpazit. zpusobit. zkoumat. vzdychat. vzddt se.).). hudba .ztvrdnout. zkouset.

Spolkovd republika Nemecko. husita. ulice. Bystfice pod Hostjnem. ZEMEPISNA JMENA U z erne pis n y e h jmen obsahujfcfeh slovo more. V n a z vee h 0 sad a jejich castf se pfsou s velkym zacatecnfm pfsmenem vetsinou vseehna slova krome predlozek: Hradec Krdlove. smetanovec). VICESLOVNA VLASTNI JMENA U vlastnfchjmen v fee s 10 v n ye h pfSeme s velkym zacatecnfm pfs­ rnenem jen prvnf slovo (Spojene stdty americke. Maid Strana. Ie-Ii vsak castf vfceslovneho vlastnfbo jmena jeste jine vlastnf jmeno. sldviste. 139 . skodovdk aj.poloostrov Balkdnskf. zamestnan­ eu tovaren apod. ulice Bratr{Capku. pnvrzeneu klubu. Luznice). Cerny Most. Bures. restaurace U TN pstrosu. ndmest{M{ru. ostrov. pokladame za vlastnf nazev pouze rozIisujfcf pnvlastek. pfSe se rovnez s velkym zacatecnfm pfsmenem (Kralupy nad Vltavou. spolku. Cerveny Vrch aj. ndmest{. poIitickyeh stran. C{nskd lidovd republika. ulice Na Mustku. Cech. S malym zacatecnfm pfsmenem pfSeme rovnez nazvy clenu ruznyeh mnisskyeh radu. Rokytnice v Orlickfch hordch. xantipa = hasteriva zena. S malym zacatecnfm pfsmenem se pfSf take nazvy rUznyeh smeru a jejieh stoupeneu odvozene od vlastnfch jmen osob (napr. Nove Mesto nad Metuj{. sady Vrchlickeho. most Legil. Brdy. Dukla Pra­ ha. darwinismus. po­ loostrov. sokolove. zdliv Bengdlskf. zdliv. jde-Ii 0 jmeno obeene nebo vlastnf: ulice U Stare posty. lazar == ubozak. kteryeh se uzfva v prenesenem obeenem vyznamu. PfSeme tedy: more Jaderske. teskd stdtn{ sporitelna aj.). Zacfmi-Ii vlastnf jmeno predlozkou. ndbrez{ Kapitdna Jarose apod. ost­ rov Svate Heleny.). lidovec. (jrantiskdn. Zahradn{ Mesto. Zelenina Ostrava aj. donchudn == svudee. Evropan. pfSe se s velkym pfsmenem vzdy prvni slovo po predlozee bez ohledu na to.). sady apod. napr.Psani velkych zacatecnich pismen S velkym zacatecnfm pfsmenem pfSeme vseehna v 1a s t n f j men a jed nos 10 v n a (Radom{r. Vlastnfmi jmeny prestala byt ta jmena.

Hudebn{ divadlo v Karlfne apod. Vdnoce. napi'. Podrobnejsi pouceni 0 psani velkych pismen lze najit v skolnim vydani Pravidel ceskeho pravopisu v § 56-103 na str. Zknicene lze lllit takoveho vlastniho jmena bez predlozky nebo s jinoll pi'edlozkou: Prestupn{ stani­ ce je Mustek. NAzvy VYROBKU. VYRAZUCTY Velkym zacatecnfm pismenem se projevuje spolecenska nebo nabo­ zenska ucta.'f:edn{ prumyslovd skola sta­ vebnf v Hradei Krdlove. 140 . okres Praha-zdpad. vystavn{ sil'1 U Hybernu. NAZVY INSTITUCI A ORGANIZACI Za vlastni jmena se pokhldaji ofichHni jmena nlznych institucl a organi­ zad: Ceskd republika. Valdstejnskj palde. Zdkladn{ skola v Hostivici. Excelence. Tynskj chrdm aj. Labskd bouda. sportovnfch a jinych soutezi (Pohdr mistru evropskjch zem{. piSeme je s malym pfsmenem (k vecefi mel ementdl. Ceskj slavik). Velikonoce). 34--50. prijelJavoritem apod. vystava Zahrada Cech).). Vy. automobil zn.). Pevecki sdruzenf mo­ ravskjch utilelu. vyznamnych dnu a svatku (Sted­ ry den. Gymndzium v Ndehode. vezmi sf aspirin. Favorit apod. Ty. diplomatickych aktu (Charta Organizace spojenych ndrodu). Kance­ ldr prezidenta republiky. Poslaneckd snemovna. avsak pokud uz zobecnela. Za vlastnf jmena pokladame take nazvy nlznych vyrobku a dopravnfch prostredku (syr Hermelfn. Tvuj. Zdvod m{ru. St. vyznamemlnf a radu (Rdd b{liho Iva). Mistr Jirdsek (ale mistr Jan Hus). S velkym zacatecnim pfsmenem pfSeme i nazvy vyznamnych budov: Prazskj hrad (nebo jenom Hrad). Sli jsme na obed ke Trem pstrosum. Ministerstvo spravedlnosti. Ceskd tiskovd kaneeldf. Obeen{ urad v Best{ne. NAzvy VYZNAMNYCH UDALOSTI A SVATECNICH DNU S velkymi zacatecnfmi pismeny pfSeme nazvy vyznamnych udalostl (VelkdJrancouzskd revoluce.dum U Dvou sluncu. Fakultn{ nemocnice s poliklinikou na Bulovce. DOPRAVNICH PROSTREDKU APOD. Svary otec (= papez). psac{ stroj Zeta. Vds. Bl~h. Ndrodn{ knihovna v Praze.

kultura. je-Ii ve spisovne vyslovnosti pevna (napr. fyzika. -rs. kurs i kurz. boje.) PiSe se tedy puIs i pulz. -ns. 141 . ekonomie misto oekonomie. Nemuzeme vsak psat jednu cast slova v podobe.levy vsak nepocesiujeme: a) Ponechavame psani i a y (riskovat x rytmus. renesance i renezance. /antazie. t. b) Ve slovech reckeho nebo latinskeho puvodu ponechavame puvodni x (praxe. benzin i benzfn. Dvoji psanou podobu (se s nebo z) muze mit i pfipona vyslovovana [-izmus]. resort i rezort. ale nikoli "analyza" nebo "analysa". mechanismus i mechanizmus. iluze. lokomotiva. recidiva. atelier. u nichz je pripus­ tena dvoji vyslovnost. ale v rade pfipaduje mozno psat samohlasku krat­ kou nebo dlouhou (vagon i vagon. expres. chlor i chlor. Jen ve slovech zcela zdomacnelych piSeme po d. (Je tomu tak proto. sezona i sezona). barie­ ra. PiS erne analyza nebo analysa. Zilladni je podoba se s. ale bezne se uzivaji podoby se z. literatura). Zvlaste casto se ve shode s vyslovnosti meni puvodni s na z: poezie. televize. se [s] nebo [z]: diskuse i diskuze. Dvoji podoba se vyskytuje i na konci slov zakoncenych na -Is. Dvo. pedagog misto paedagog. tora. kakao misto cacao. ackoli se tam vyslovuje pouze [s]. tenismisto tennis aj. nytovat). tygr. archiv i archfv.Psani slav prejatych a cizich SLOVA OBECNA Slova prejata z cizich jazyku piSeme vetsinou pravopisem pocestenym. napr. V mnohych prejatych slovech delka kollsa. poezie i poesie). kura). Nektere . radio. vitrfna. V takovychto pripadech se pfipousti i psani se s (tedy napr. Vyslovovana delka samohlasek se v pismu oznacuje predevsim tehdy. signal x sympatie). azyl. n pismeno y bez zretele na puvod slova (krokodyl. existence). Zakladni jsou podoby se s.lim zpusobem (se s nebo z) lze psat take ta slova. moda. Pak zpravidla piSeme pis­ menD pro samohlasku kratkou (motiv. kursista i kurzista apod. ze se ve vetSine ostatnich padll a v odvozenych slovech vyslovuje [z]. atletmisto athlet. pulsovat i pulzovat. rezerva. chinin. akvarium./fkus.puvodni a jinou cast v podobe pocestene. reziser i rezizer.). gale­ rie. zvlast slova dlouho a casto uzivana (napr.

Mnichov. Jen nekterych vlastnfchjmen uzfvame ve vzite pocestene podobe. DilU. Buddha. Chang-cchun. napr. napr. napr. Boris Pasternak. Krysto[ Kolumbus. Jmena pochazejfcf z jazyku uzfvajfcfch jinych pfsmovych soustav se prepisujf podle ustalenych pravidel tak. R(m aj. Henryk Sienkiewicz [henrik senkjevic]. 142 . vyslov [sarI d gol]. PaNt.JMENA VLASTNI Vlastnf jmena pochazejfcf z jazyku uzfvajfcfch latinky se pISf vetsinou pravopisem puvodnfm. Bir­ mingham [bermingem]. Isldmabdd aj. abychom ceskymi pfsmeny pfi­ bliine vystihli jejich vyslovnost v puvodnfm jazyce. Archangelsk. V(den. Charles de Gaulle.

TEXT A SLOH Text Pri vzajemnem dorozumfvani uzivaji lide rUznych prostredku: jazyko­ vych. 119).VIII. co bude nasledovat. i hudebni skladby. v reklamach. predchazejfcf vypoved' pnpravuje po­ sluchace nebo ctenare na to. Soudrznost textu zajisiuje spolecne tema projevu a vecnevyznamova souvislost mezi vyjadrovanymi obsahy. To t 0 d i va ­ d I 0 bylo postaveno (t at 0 bud 0 va byla postavena) . Vysledkem jazykoveho vyjadfovcini jsou rUzne druhy komunikatu. K mimojazykovemu (nejazykovemu) vyjadfovanf slouzf obnizky. Jestlize nedochazf k smda­ ni mluvcfch. mikresy. obsahuje nektere jejf prvky. kombinovanYch. (Viz tei str. Jazykove dorozumivani je mluvene a psane. S kombinacf jazykoveho a nejazykoveho vyjadrovanf se setka­ vame casto v knihach pro deti (viz komiks). Napr. Dialog se clenf na repliky. na plakatech.. Vyslovne vyjadrovanf souvislostf pak obstaravajf specialnf prosrredky vystavby textu a specialni jazykove navazovacf prostredky. soudrznost: text "drzf pobromade". Tyto rozmluvy majf casto charakter sledu otazek a odpovedf. textu (j a z y k 0 v Yc h pro j evil. ale napr. na vystupovani (a smdaml jednotlivych mluvcfch. jestliie projev promiSi nebo piSe jeden autor. tj. rozhovory dvou a vfce lidf. pro m I u v ). Na ndbfeZf Vltavy stojl N d rod n I d i v a d I o. tj. SpechUni prosti'edky kompozice (vystavby) textu Pfi vystavbe projevu nasledujicf vypoved' navazuje na predchazejfcf. NejcastejSi projevy jsou dialogy . nejde tedy 0 pouhe razenfjednotlivych vet (vypovedf) za sebou.. spojitost. jde 0 monolog. popr. mimojazykovych. Soudrznost textu Zakladni vlastnosti textu je jeho navaznost.rozmluvy. Moje sestfe­ 143 ...

Existuji i daISi prosti'edky navazovaci: spojovaci vyrazy. v ro­ mane.. ale take mist­ ni a casova ptislovce. zat{mco ona se s ndmi bavila /pfisel.Petr: ona se bavila . Zaver shmuje podstatne myslenky textu. ).. d f tv e jsem byl utitelem).nice Lucka ma dva psy a 0 nich ti pov{m. Te d' pracuji v nakladatelstvt. Tento postup vychazi ze vztahu uz zname informace (z vypovedi pred­ chazejicD a dosud nezname informace (podavane ve vypovedi nasledujici). jejich zduvodnovani. anebo se uzije jeho synonymum nebo slovo nadrazene (budova) apod. podstatne informace. Spechllni jazykove navazovaci prostredky Prostredky soudrznosti textu jsou rUzneho druhu: prostfedky slovni (opakuje se pojmenovani z ptedchozi vety ve vete nasledujici. Luetin soused. jindy nazna­ cuje dalsi vyvoj nebo reseni problemu apod. d r u hem u zemrel jeho pan. shoda pnsudku s podmetem: Pozdl veLYer prisel Petr s Martinou. s t a i (hlavni cast) a z a v e r. Zpravidla obsahuji jednu rozvinutou myslenku. Uvod ptedjima hlavni obsah textu. dale jeste na kapitoly. nekdy hodnotf. ktera navazuji jednak na prvky daneho textu. pfipravuje posluchace nebo ctenare na jeho ptijeti. Text (delSi) obsahuje Uv 0 d. nebo oddfly). V basni odpovida odstavci sloka (strofa). prostredky gramaticke (napr. Stat (hlavni cast) obsahuje jadro sdeleni.. napt. vyse: divadlo. sel. jed­ nak mimo text (Bydlfm v Praze. Odstavce zacinajf na novem tadku odsazene (odstavene ~ odstavec) od jeho zacatku. Clenitost textu DaISi vyraznou vlastnosti textu je jeho clenitost (cleneni). srov. 144 . Text (zvlaste jeho hlavni cast) byva casto rozclenen (pro prehlednost a pro dobrou orientaci ctenafe) do odstavcu (u dlouheho textu. odkazuje se zajmenem: toto. 0 nich . dusledky '" Proto je tato cast nejdeISi. tam j sem se pfestlhoval pfed rokem. a tedy se skladaji z vice vet nebo ridceji z jedne. byva pomerne kratkY. lednoho nasla opusteneho v lese. Hned sel spat.Martina/).

plynuly.Sousedni odstavce jednoho textu zpravidla na sebe navazuji. nahly zvrat deje apod. srov. goticky). Slobotvorni cinitele Styl jazykoveho projevu je zavisly na jeho autorovi: na autorove vzde­ lani. stylI. Jazykovy styl byva vymezovan jako z pus 0 b v Yb e r u a us p 0 ­ r a dan i j a z y k 0 v Yc h pro s t red k u v jazykovych projevech. rozmarily). ale 0 stylu mluvime i u rUznych jinych Iidskych vytvOnl. biedermeier). na jeho osobnfch vlastnostech a sklonech (napi'. jde me z i ods t a v c i 0 prechod mekky. nebo realistickou). Suehe­ ho). ktere pfi tvorbe proje­ vu probfhaji. ro­ mansky. tad odpovfdali. Je-Ii tato navaznost zrejma (byva vyslovne vyjadrena). 145 . na jeho vyjadi'ovacfch schopnostech. styl bytoveho zaflzeni ("Lud­ vik". Pak ukol dokoncili a utilel praee sebral. pouze chceme-Ii naznacit rychlou zmenu. plynule prechody. Tato mi­ vaznost je zajistena obdobne jako navaznost jednotlivych vet v textu (viz vyse). podle nehoz styl (sloh) je jed­ notfci (sjednocujicf) a diferencujici princip jazykove­ ho projevu. vtipnost x nezajimavost.. na rozdfl od sirsfho pojeti. sty1 literarni (napr. zai'adfme projev do urcite doby nebo k literamfmu smeru (jde-li 0 basefi. nebo alespofi. rUzne styly skoku do vysky). To je chapani uzsi. usilujeme 0 mekke. jde 0 prechod ostrY. volfme prechod ostry az prudkY. v popisovani predmetu apod. sportovni styl (napr. Slob (sty)) Vlastnostf jazykoveho projevu je i jeho styl (sloh). styl architektonicky (napr.. romantickou. sportovnf). Styl je vlastnostf nejen jazykoveho projevu. neni-Ii tomu tak. realisticky). romanticky. styl oblekanf (romanticky. mnohomluvnost X strohost. jen obcas se na neeD zeptali. Pffidad mekkeho pi'eehodu: Utilel kladl ZMum otazky a daval jim pokyny k praei. pilne zapisovali.. Mladka a J. ale i styl zivotni (asketicky. Ve vypravovani. vymezene podle hlavnich cinnosti. Prave podle stylu mnohdy pozname autora projevu (odliSfme napi'.

2. 0 verejny projev (srov.. Druhy stylu Pod 1e fun k e e rozlisujeme tyto zakladnf (funkcnf) styly (slohy): 1. mira pi'ipravenosti projevu: projevy pripravene. . nebo psana.. Individualni (osobni) styl autora tedy z a vis f n a uvedenyeh indivi­ dualnich cinitelich. 4. na jeho milade apod. jinak odbomfkum. Projevy pfipravene byvajf usporadanejsf. jindy se tento styl vydeluje zvlasi. komu je projev urcen. publicisticky. nehromadf se v nem fakta.. komu je projev urcen (jinak fonnulujeme text urceny detem. ehee­ me nekoho rozesmat. ell. ze muze sledovat jen urcite mnozstvf infonna­ cf v danem okarnziku. letadel). licel. situace. funkce projevu (napr. nebo 0 pro­ jev soukromy (povfdanf v lizkem kruhu pratel) az intimnf. 3. styl recnicky (styl verejnyeh a oficial­ 146 . eheeme nekoho poucit.peclivost x lajdaetvi) i na jeho okamzitem stavu.podle stupne odbomosti a podle toho. do ktere projev vstupuje: zdajde napr. vystoupenf pred vetSfm okruhem lid!). Krome toho styl kazdeho jazykoveho projevu zavisf na mnoha cinite­ lfeh nezavislyeh na autorovi. K nemu se nekdy pfirazuje i tzv. adresat: ten. Nekdy se k tomuto stylu pmazuje i styl administrativni (lirednf. promyslenejsf po stranee obsahove i vyrazove nez nepfipravene. prednasky. pritom oba texty se mohou tykat tehoz predme­ tu promluvy. eheeme nekoho zfskat pro neeo nebo jen mu neeo sdelit . 3. Proto mluveny projev byva fonnulovan jednodu­ seji. K nim patn: 1. odborny. referaty aj. ). ze se posluehac zpravidla nemuze znovu k textu vratit (nenf-Ii text nahran). Mluveny projev na rozdil od psaneho bere zretel na to. nebo nepfiprave­ ne. forma projevu: mluvena. uzfvany v neoficialnfm a neverejnem styku pfi sdeIovanf kazdo­ dennfch skutecnostf. zamer. prakticky odbomy a populari­ zacnf . prostesdelovaci (nekdy se mu rHea bezne dorozumfvacf nebo hovo­ rovy). jed­ nacf). oznacujeme je jako slohotvorne cinitele objektivni. napr. 2. 5. rozhlasu i televize. prevazuje v nem prostsf vetna stavba. ktery se cleni na vedeeky.. styl novin ajinyeh hromadnyeh sdelovacfeh prostred­ ku.

stroju. 6da. slohove utvary byly omezeny jen na jednu slohovou oblast.nich mluvenych projevu. k nejbeznejsim druhum projevu pro s t e s del 0 v a c f c h pam oznameni. vyskytujicf se v novinach i jinde v publicistice. popr. U mel e c k y sty I obsahuje bohatou skalu forem basnickych (viz Iyrika... povidka. komedie. v nichz autor s dokumentami presnosti ctenare. nekdy i ironic­ kym zpusobem s cflem kritizovat. novela. komentujici ho). Mezi nejcastejsi administrativni utvary nalezf tiredni dopi­ sy a zadosti. zprava. V oblasti publicisticke jsou caste i reportaze. jednoduchy popis a proste vypravovanf. oznament.. Autori se ve fejetonu vyslovuji k aktualnim jevum. pro urcity funkcni styl jsou pnznacne ur­ cite postupy zpracovani (slohove postupy) a formy projevu (slohove utvary neboli zanry). ze by urcite formy. vyvolat odezvu. humomym. fo­ rem prozaickych (roman. sonet. provozech. Reportaze mohou byt zpracovany umelecky. snahu po napra­ ve chyb a omylu. Funkeni styly a formy projevu Pro kazdou slohovou oblast.). jindy se tento styl vycleiluje jakO' samostatny. 4. ktere maji uvahovy cha­ rakter a zab9vaji se vyznamnymi spolecenskymi problemy). utvary. inzerat. Vsechny projevy techto oblasti jsou bez citoveho zabarveni. Napr. 147 . Nejbeznejsi jsou uvodniky (clanky zpravidla zacfnajici na prvni strane novin.) a dramatickych (tragedie. ovsem zamyslejici se nad konkretnim aktual­ nim probIemem. a to na zaklade sveho pn­ meho styku s temito misty.. prostredich. prozaickych (belet­ ristickych) i dramatickYch. napr. zafuenf. kazani). b9vaji zpra­ covany umelecky. Take fejetony. ale na rozdfl od uvodniku a komentare lehkym. umelecky.). komentare (rovnez pnspevky uvahove. zahrnujici styl projevu basnickych. epika) ajejich zanrovych druhu (napr... srov. soudni rec. Ovsem nelze nci. hymnus. samozrejme do novin. posluchace nebo divaka informuje o zajimavych mistech. zprava. interviewy (rozhovory se zajimavymi osobnostmi z ruznych oblasti zivota). tj. Pub lie i s t i k a zahrnuje ruzne formy. Do 0 b I a s t i 0 d b 0 r n e pam vedecke i popularizacni vyklady a prak­ ticke odborne popisy a vyklady 0 slozeni a fungovani urcit)'ch pnstroju. rozhlasu i tele­ vize patn i zpravodajske utvary.

zvlaste soukromeho. popisu. Ve vyja­ drovacf praxi se s jednotlivymi slohovymi utvary nesetkavame vzdy v jejich ciste podobe.). ale i dalSich. Naopak nejcastejsimi prosti'edky teto oblasti jsou v Ce­ ehaeh obeena cestina a na Morave pnslusny dialekt nebo interdialekt. Slohove utvary a slohove postupy Rozlisujeme tyto slohove utvary: zprava a oznameni vypravovani popis vyklad uvaha S 1 0 h 0 v e u t v a r y jsou z a 10 zen y n a tzv. Rozlisujeme tyto slohove postupy: 148 . s 10 h 0 v Yc h p 0 stu pee h. od spisovneho jazyka pi'es obeenou cestinu. zvlaste psane.Umeleeky styl vyuziva nejn1znejsich slohovyeh utvan'l. hanaeke. profesni vyrazy apod. Napr. Heeni (subjektivniho popisu) uvahy. v navaznosti na sebe rUzne slohove postupy.). vypravovani. mivaji za zaklad spi­ sovne vyjadi'ovani. slang (napi'. profesni mlm u (napi'. Umeleeky styl na rozdil od odborneho a publicistiekeho vyuziva vseeh utvan'l a n1znyeh prosti'edku. spor­ toveu. lekaru. Oblast prosteho sdelovani.sob podani. Styly a spisovny jazyk Odborne a publicisticke projevy. zpraeovani te­ matu. hereu. lasske). narodniho jazyka. Slohovy postup je eelkovy zpu. SpfSe se tedy v jednom jazykovem projevu vyskytujf vedle sebe. pri vypravenf udalostf je nejdrfve popsano mfsto deje nebo se pred vykladem nejakeho zai'izenf uvadf jeho popis a po vykladu pak ll<lsleduje uvaha 0 jeho budoucfm praktickem uplat­ nenf apod.) k mistnim narecim (napi'. Jsou-li realizovany mluvenou formou. setkavame se nekdy i v nieh s prosti'edky z jinyeh utvan1 narodniho jazyka (obeeneces­ ke podoby. neni omezovana na pro­ sti'edky spisovne.

prezentu his­ torickeho /pn vypraveni minuleho deje se uzije tvaru pntomneho casu/. Vykladovy postup spociva ve vysvetlovanf podstaty urcitych jevu. 0 napeti a to se odrazi v rozmanitosti a pestrosti vyjadrovani (zvlaste ve vyuzivani dejovych sloves. zpravi­ ella podle toho. kdy.infonnacnf vypnivecf popisny vykladovy uvahovy Dva posledne jmenovane postupy byvaji nekdy spojovany do postupu vykladove-uvahoveho. vypravujeme udalost. pracovitost x Zenost). jindy jde 0 vypravovani s famcem (vychazi se z konce udalosti a pak se vypravovani vracf k jeji­ mu zacatku a odtud se postupuje dale).tako­ vy popis muze slouzit i jako navod k Cinnosti) v urcitem poraclku. znaky ob­ jektu (predmetu. pnbehy jako jedinecne. popr. Postupuje se od nejdulezitejsich nebo nejnapadnej­ sfch rysu k vedlejsfm nebo mene napadnym. rozlisujfcfmi a hodnoticfmi pndavnymi nebo podstat­ nymi jmeny: velikj x maZy. pn niz se projevil urcity charakte­ risticky rys osoby). Popisny postup vystihuje charakteristicke. napr. .. Wi tom popisujeme osobu bud' pnmo (pojmenovavame jeji vlastnosti. pracovnich postupu . zvlaste pndavna jmena a pnslovecne vyrazy mistni. ). Casto se pn vypravovani uplatnuje postup shodny s postu­ pem deje Uakjeho slozky za sebou nasledovaly)... Vypravecf postup podava deje. zpredu dozadu. casovych) nebo fonnalnich (abecednich) souvislostech. tzv. jak deje probihaji. a to vnejsi i vnitfui. Pred­ mety se popisuji zpravidla v ustalenem poradi: zdola nahofU. Na rozdil od popisu (i odbomeho) se nespokojuje s vystizenfm vnejsf podo­ 149 . charakteristika. a proto se vyznacuje snahou 0 zajimavost. jak jsou objekty usporadany. hezkj x osklivy. zleva dopra­ va. zivych bytost!) i deju (napr. ca­ sove aj. V tomto pnpade se vedle popisneho postupu uplatiiuje i postup vypravecf (napr. Informacnf slohovy postup podava fakta (co. kde se stalo nebo stane) bez zvlastnmo fonnalniho zpracovani jen ve vecnych (mistnich. K popisnemu postupu se vaze i popis osoby. nebo nepnmo. udalosti. pnme reci. Vyznamne mfsto tady majf hodnotfcf slova. pnznacne rysy.

v nfz jsou ulozena potrubf a rUzna vedenf). zvolad. Tento postup se casto kombinuje s postupem vykla­ dovym (v odborne oblasti) nebo s postupem vypravecfm (v umelecke ob­ lasti) apod. Uvahovy postup zalezf v piedvadeni autorovych osobnfch nazorii. piechodnfky apod. podmfnky vzniku a trvanf jevu i jeho diisledky. uhlf. propracovanou stavbou vetnou. chmel. Ve s pis 0 v n em pro j e v u pro s t e s del 0 va c f m se uZlva prostiedkii neutralnfch a hovorovych. uspofddat brifink = kratke strucne informativnf setkanf s novinan) a umeleckych. hodnocenf slouzf citove z~barvene vyrazy i vety. uhlO. a proti tomu kniz­ nlch (nazirdno z tohoto uhlu pohledu. uherdk). zvl. ted'. Jazykove prostredky z hlediska slo­ hoveho. cukr.) aZ za­ staralych.by. publicistickych (bile. bezne dorozumfvacfch (tedka.. zelene zla­ to = cukr. existujf i speci­ alnf vrstvy prostiedkii odbornych (meningitida = infekcnf zanet mozko­ vych blan. pospi­ chat. znoj = pot. proudovd vystavba. Te dosahujeme pomocf odbornych nazvu (termfnu) ajednoznac­ ne uzitych jinych pojmenovanf. napi. Slohove vrstvy jazykovych prostredku Riizne druhy jazykovych projevii a cele jejich oblasti jsou rUzne naroc­ ne na vyber jazykovych prostiedkii. cerne. neuzfva se zpravidla prostredkii zastaralych a kniznfch.jaro. protoze. citoveho a doboveho neutralnl. vesna = jaro). archaickych (jakjsem byl pravil.mohou byt expresivnf.). anzto apod. ale postihuje vnitfuf souvislosti a vztahy. mesic. ktera vy­ 150 . mimo. Vedle teto neutralnf sty­ love vrstvy jsou vsak prostredky slohove zabarvene: vrstva prostredku hovorovych. kolektor = podzemnf chodba. Na rozdil od vykladu se v uvaze uplatnuji city a postoje autora a to se odrazf i ve volbe jazykovych pro­ stiedkii . nezabarvene (srov. z titulu. basnickych (luna = mesfc. se uzfvajf ve vsech funkcnfch stylovych oblastech a ve vsech druzfch projevii. K vyjadienf osobniho zaujetf. protoze autor z vykladu jevu nebo z vypravenf udalosti vy­ chazf nebo jimi sve uvahy doplnuje. rozkazovad. piacf (Cert aby to vzal! Ne abys pfisel pozde! Aby uz byly prdzdniny!). v zamyslenf se nad skutecnostf a v jejfm hodnocenf a v zaujfmanf postojii k jeviim skutecnosti. V 0 d b 0 r nyc h t ext e c h je nutna piesnost a jednoznacnost vyja­ drovanf.

ktereho zde pouzijeme. Tim. abstraktnf. Potom objasnfme jejich aplikaci v rilznych situa­ cich s vyuzitfm (vyuZivajfce k tomu) nasich df{ve zlskanych vedomostf. vychdzf z nekolika obecnych a vidy platnych zdsad. Pro publieistiku je vedle aktualizaee typieka i automatizaee vyjadfova­ ni (opakujf se eele "bloky" vyrazu. a to podle sveho osobniho vkusu. Pub lie i s tie k e pro j e v y. Projevy mluvene a psane Ve vseeh stylovyeh oblasteeh se projevuji rozdily mezi projevy mluve­ nymi a psanYmi.: Druhy zpusob. smnit je vreholna sehuzka. ze je uzfvajf mimo odbomy text. rozmanitost a pu­ sobivost. jeho frazovani (Clenenf) a uiivani pauz. predstavy. jez pnpomfnaji projevy umeleeke. napr. ktere nejdffve popfSeme a rozebereme. ale zaroven uvolllujf jejich jednoznacny vyznam. Zameme je voH z vyrazu a jinyeh prostredku synonymnieh. vznikajfci nutnostf ryeWe. je sice rozsifujf. nazome.stihuje vztahy mezi jevy skutecnosti. byva obrazne. a proto uZlvajf pnslusnyeh prosrredku. ze nektere pnmo nevyrcene skutec­ nosti jsou zrejme ze situace projevu a ze souvislosti. zvednuty ukazovak znacf vystrahu: pozor!. k nim patn elipticke (neuplne) vyjadfovani v oblasti slovni i vetne stavby. Autor sdeluje adresatovi svoje vize. Mnohe v projevu dokreslujf i gesta a mimika autora. Proto z hlediska uzi­ tyeh jazykovyeh prostredku maji sve zvlastnosti. pffiezitostnyeh ozi­ veni. vrcholny sumit. jez majf za ell informovat. popr. cerstve informaee. Projevy mluvene pocitaji stirn. privrene aZ zavrene oCi posluchace mohou signalizovat jeho nezajem 0 projev (jindy ovsem premyslenf). tresenf brady je znakem rozechvenf mluvciho. Napr. k tomu casto slouzf podradna sou­ vetf a jednoduehe vety s bohate rozvitymi cleny. napr. vreholne setka­ nf). a to rozmanitymi zpusoby a prostredky. Vyznamna je intonace projevu. presvedco­ vat a zfskavat verejnost. Z oblasti odbome prebirajf publi­ ciste termfny. zajfmavost. ktere je po­ jmove. Vy j ad r 0 van i u mel e eke na rozdfl od odbomeho. usiluji 0 aktualnost. kyvani hlavy ve smeru zepredu dozadu a zpet znamena u nas souhlas (u Bulhanl nesouhlas). protoze se jich uzfva mnohdy nepresne (napr. adresata projevu. 151 . Napr. delegace setrvaly v delUrn prdtel­ skim rozhovoru).

2. V rUzne situaci a podle rUzne intonace muie napt'o slovo pros(m (izolovane.(No) pros(m! (= zase to neudelal: v jine situaci = jak to najednou udelal dobi'e). tempo feCi apod. koordinace pohybil a slusny postoj.Pros(m. co bude pred­ metem jazykoveho projevu. zvlaste ne­ pi'ipraveny. 1.Pros(m. aby ho posluchaCi staciIi vnimat a chapat. dlouhe pauzy byvaji pfiznacne pro vahavost autorovu. podejte mi vodu. Proto psany projev je mirocnejsi na vyjadrovani souvislosti a vztahil. Ke kultivovanemu vystupovani patri i vhodne ("nejazykove") chovani.: Pros(m. poznatky. shromazd'u­ jeme zkusenosti. . co se k danemu tematu hodi. Shromazdeny material posoudime. ze jde o dillezite sdeleni. umimena gestikulace a mimika. S ohledem na posluchace projev cleni a spravne pnzvukuje. Projevy mluvene na rozdil od psanych jsou bezprostrednejsi. otazku. co autor mini (zpravidla se ho primo nemilze zeptat).. Je-Ii dana tema. Kompozice.zvlast je-Ii zesileni spojeno se zmenou vysky hlasu. pak sbirame fakta a poznatky. ale take muze byt odrazem autorova rozcileni . co neni vhodne. uzite jako vypo­ ved') znamenat zadost. aby cte­ nan bylo zrejme. byvaji citove zabarvenejsi. Vybrana fakta.si'la blasu. reaguji na jeho chovani. nabidku. . Mluvci voH takove tempo projevu.Je tady pan( Novdkovd? Pros(m (ozve se pani Novakova). aby nebyl monotonni. to. Mluveny projev klade na luluvciho jine miroky nez projev psany.. primerene zdilraziiuje to. je pro nej typicka propracovanejsi. zesileni hlasu milze znamenat snahu vyjadfit. Invence. hodnoticf vztah mluvcmo k nejake skutecnosti (negativni i pozitivnf). zkusenosti. Napr. vezmere si to. reakci na osloveni. vybereme. roztfidime a zvolime postup pro zpracovava­ 152 . protoze smefuji primo k posluchaci. Etapy tvorby jazykoveho projevu PO vytvareni (produkovani) jazykoveho projevu se osvedcuje zacho­ vavat jisty postup. co rna byt zdilrazneno. slozitejsi vetna stavba a vilbec peeli­ vejsi volba jazykovych prostfedku nez pro projev mluveny. . Na rozdil od toho psany projev musi byt formulovan tiplneji. muze znamenat i povzbuzenf apod. odstiiiuje intonacne i sHou hlasu projev. cojste iYkal? . a vyradime to.

Ide-Ii 0 delSi projev. ale i ustnfho projevu predern pfipraveneho. vetna. 153 . eely postup (body 1-3) znovu posoudfrne a provederne potrebne upravy a opravy. a v souladu se zvolenyrn postupern (viz bod 2) clenfrne text na odstavce. pfipravirne si jeho osnovu. citu. ta zvazu­ jerne a vybfrarne nejpfilehavejsf. postoju. 4. Pfi styIizovanf projevu shrornazd'ujerne rUzna resenf. Osnova rnuze byt: heslovita. Korektura (uprava). 3.ni projevu. Rozhodnerne 0 usporadani obsahovych slozek. Tento postup se uplatnuje nejen pfi tvorbe pfsernneho. Usilujerne 0 vystizne a vhodne vyjadrenf rnyslenek. avsak v jedne osnove heslovite a vetne vyjadrovani radeji nestndarne.. Stylizace..

....... Slovnf zasoba a jejf jednotky Slova a pojmy Slovnfky Slohove rozvrstvenf slovnf zasoby Citove zabarvenf slov Slova jednoznacna a mnohoznacna Homonyma Zmeny slovnmo vyznamu .. Slohove rozdfly mezi synonymy.......... Rec........ slova odvozena a jejich casti Odvozovanf pnponami.......... Vyznamy slov . Skladanf slov Zkracovanf Spojovanf slov v souslovf Prejfmanf slov z jinych jazyku ............ Odvozovanf Slova pi'touzna....... Slova vyznamove protikladna (antonyma) Odbome mizvy (termfny) 5 5 6 7 8 9 II...Obsah I................. Odvozovanf predponami Obmenovanf vyznamu slov predponami .. Tvoreni slov Zpusoby tvorenf novych pojmenovanf.... 11 11 12 13 13 15 15 15 16 17 17 18 19 19 20 20 20 20 22 22 24 24 25 26 26 27 III... Tffdenf slov odvozenych pffponami... jazyky Cesky jazyk a jeho utvary Jazykoveda a jejf sloiky o dejimkh ceskeho jazyka Jazykova kultura... Slova souznacna (synonyma) Vyznamove rozdfly mezi synonymy................. Obecne vyklady 0 jazyce ......

....... kure........... rUze........................... soudce Sklonovani podstatnych jmen rodu zenskeho podle vzorU zena......................... muz.......... Sklonovani nekterych typu vlastnich jmen ffidavna jmena Druhy pndavnych jmen........ Druhy zajmen Sklonovani zajmen Sklonovani zajmen bezrodych Sklonovani zajmen rodovych Zajmenne sklonovani zajmen rodovych Sklonovani zajmen rodovych podle vzorU pndavnych jmen Zajmena nesklonna 28 28 3 1 31 32 32 32 33 34 35 36 40 41 44 46 47 49 50 51 51 53 54 55 56 57 57 58 59 59 62 65 .... Druhy podstatnych jmen Mluvnicke vyznamy podstatnych jmen Rod Cislo Pad Sklonovani podstatnych jmen Pfehled vzorU podstatnych jmen Sklonovani podstatnych jmen rodu muzskeho podle vzorU pan...... Druhy slov a jejich vyznamy Podstatna jmena... brad...... Sklonovani pndavnych jmen tvrdych '" Sklonovani pndavnych jmen mekkych Sklonovani pndavnych jmen pfivlasmovacich Stupnovani pndavnych jmen.. more...........I~ Tvaroslovi ....... staveni Sklonovani nekterych jmen prejatych .. pisen.................. Sklonovani pndavnych jmen................ Zajmena....... kost Sklonovani podstatnich jmen rodu stredniho podle vzorU mesto.. stroj Sklonovani podstatnych jmen rodu muzskeho podle vzorU predseda.....

. 65 65 66 67 67 69 70 70 71 71 72 72 72 73 73 74 74 74 75 76 78 78 78 80 81 81 82 82 82 82 83 83 84 84 85 . Tvary od kmene minuleho . tnda 4. Slovesny vid .. tnda . Uzfvanf predlozek sa z . . Tvary urcite a neurcite. tnda Slovesa nepravidelna . Skloiiovani cislovek fadovych. Slovesa . druhovych a nasobnych . Stupiiovani pnslovcl . 2. A " a psanI CIS Iovek "V" Ltenl . Tvary od kmene pntomneho . Druhy cislovek . Druhy pfedlozek . Pnslovce . Slovesne tvary a jejich tvoreni ze slovesnych kmenu . Predlozky . Nektere druhy sloves . Cas .Cislovky . tnda . tvary jednoduche a slozene . Osoba . 3. Skloiiovani cislovek . Slovesny rod . tffda . Tvofeni pnslovcf . Kmen pntomny a kmen minuly . 1. . PfeWed slovesnych tvarU Casovani sloves podle tffd a vzorU . Mluvnicke vyznamy a tvary sloves . Cislo . Druhy pnslovci ... Skloiiovani cislovek zakladnich :.. Zpusob . 5.

........................................................................... 99 Wty jednoduche a souvetl 99 Vztahy mezi vetami v souveti............. 103 Podmet 103 Pnsudek 104 Wtne cleny rozvijejfci 105 Predmet 105 Pffslovecne urceni 106 Pnslovecne urcenf mfsta 107 Pnslovecne urceni casu 107 ................ 88 Druhy vet podle funkce (postoje mluvcmo) 88 Wty oznamovacf 89 Wty rozkazovacf 89 Wty tazaci 89 Wty pracf 90 Wty zvolaci 91 Wty kladne a zapome 91 Stavba vety 92 Skladebnf vztahy a skladebnf dvojice...Spojky Castice Citoslovce ........................ 85 86 87 v... vetne cleny 92 Vyjadrovani skladebnfch vztahu 93 Druhy skladebnfch dvojic 94 Zmnozene vetne cleny 95 Vztah souradnosti 96 Carky v nekolikanasobnem vetnem clenu 97 Vztah pnstavkovy 97 Wty dvojclenne a jednoclenne 97 Souvetf. 100 101 Souvetl souradne a podradne Carka v souvetf 101 Druhy vetnych clenu 102 Wtne cleny zakladni................ Skladba ~.. 88 Vypoved' a veta..............................................

. ..... .... ........ 107 Pnslovecne urceni pnciny 108 Pnslovecne urceni ucelu 108 Pnslovecne urceni podminky 109 Pnslovecne urceni pnpustky 109 Pi'ivIastek 109 11 0 Pnvlastek shodny a neshodny 111 Nekolik pnvlastkil a podstatneho jmena Pnvlastek tesny a volny 112 Doplnek. . 113 Pnma a nepnma fee 114 Odchylky od pravidelne vetne stavby 114 Cleny nezapojene do skladebnich vztahil 114 115 vety neuplne (elipticke) Pofadek siov (siovosled) 115 Tvofeni vet 116 119 Stavba textu Navazovacf prostfedky 119 Odkazovacf prostfedky a elipsa 120 Tematicka navaznost vet 120 VI.... 121 121 121 122 123 123 123 124 125 125 126 127 127 128 130 . ................ .... .... ... ........ ...... .... Zvukova stranka jazyka Fonetika M1uveni Hlasky a jejich druhy Siabiky Spisovna vyslovnost Rozdfly mezi psanou a zvukovou podobou siov Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti siov Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti siov pfejatych Zvukova stranka siova Zvukova stranka vety »..1 V " v" L enenl na vetne " k use y vetny pnzvuk vetna melodie Vys1ovnostni sty1y ..... ......Pnslovecne urceni zpilsobu a miry..... .... ...........

a zPsanf predpony vzPsani velkych zaeateenich pismen Psanf slov prejatych a cizich Slova obecna Jmena vlastni 131 131 131 132 134 135 135 136 136 137 138 139 141 141 142 VIII.... Pravopis Pismo a pravopis Oznaeovani hhisek pismeny Psani iIi a y/y Psani ti a U Psani bje.......................... ve............. pe Psani me a mne Pnpony -ny a -ni......... Pnpony -sky (-stvi....... vje a be. Text a slob Text Soudrznost textu Specialni prostiedky kompozice (vystavby) textu Specialni jazykove navazovacf prostredky Clenitost textu Sloh (styl) Slohotvomf einitele Druhy stylu Funkeni styly a formy projevu Styly a spisovny jazyk Slohove titvary a slohove postupy Slohove vrstvy jazykovych prosrredku Projevy mluvene a psane Etapy tvorby jazykoveho projevu 143 143 143 143 144 144 145 145 146 147 147 148 149 151 152 .... -stvo) Psanf predpon s....VII..

expedicni stredisko... s. K MiHcovu 674. Marie Cechova. DrSc. PhDr.PhDr.lfax 02-24 23 4515 (ucebnice pro vsechny typy zakladnfch a strednfch skol) FORTUNA . doplnene vydani Cena Kc 69. J ungmannova 7. PhDr. esc.o. Miloslav Dlouhy Vytvarml a technicka redaktorka Jitka Greplova Publikaci vyrobila: Tiskarna dr. tel. Gregr a syn. 11000 Praha 1 Odpovedny redaktor PhDr. esc.. 14900 Praha 4. 11000 Praha 1./fax 02-791 05 13 . prof. Frantisek Talian. teJ. FORTUNA = UCEBNICE Nase ucebnice si mufete objednal na vysc uvedene adrese nakladatclstvf nebo zakoupit primo v nasich prodcjnach Velkoprodejna Ostrovnl30. JUDr. PhDr. E. Antonin Tejnor Prehledn6: mluvnice cestiny pro~ a~ mmm vlceletych Obalku navrhla Olga Tesarova Vydalo roku 1997 nakladatelstvi ucebnic Fortuna.r. Vlastimil Styblik. Pocet stran 160 Druhe.­ ISBN 80-7168-474-0 176-072/2-97 UCEBNICE FORTUNA. Zdenek Hlavsa.

Sign up to vote on this title
UsefulNot useful