a odpovldajlcl

'V' "
rocnlky
; ;
vlceletych
a
FORTUNA
VLASTIMIL STYBLlK, MARIE {5ECHOVA, ZDENEK HLAVSA, ANTONIN TEJNOR
Prehledna
mluvnice
cestiny
pro"
EI
a
rocniky
vlceletych
..- ...­
gymnazll
Druhe, doplnene vydanf
NAKLADATELSrvf FORTUNA PRAHA, 1997
Lektorovali:
Prof. PhDr. Pfemysl Hauser, esc.,
PhDr. Jarmila Nekvapilova,
Eva Beninkova
Schvalilo MSMT CR pod c. j. 22779/97·20 ze dne 6. cervna 1997 k zafazeni do
seznamu ucebnic pro zakladni skoly.
K teto ucebnici mluvnice vysla cvicebnice: V. Styblik, Mluvnicka a pravopisna
cviceni, Fortuna, 1996
© Vlastimil Styblik, Marie Cechova, Zdenek Hlavsa, Antonin Tejnor, 1992, 1997
© Nakladate1stvi FORTUNA v Praze, 1992, 1997
ISBN 80·7168·474·0
4
I. OBECNE WKLADY 0 JAZYCE
Rec, jazyky
Se vznikem a rozvojem lidske spolecnosti vznikla a vZrUsta potreba
vzajemne si sdelovat myslenky, pocity a predstavy. Vyhradne lidskym na­
strojem dorozumivani je fee. Jednotlive promluvy jsou ovliviiovany situ­
ad, ve ktere vznikajf, a dIem, ktery sleduji (oznamenl, dotaz, vyzva aj.).
Lide si vytvareji i jine soustavy dorozumivadch prostredku, ale za­
kladnim a nejdokonalejsim z nich je pfirozeny jazyk. Vsechny ostatni
umele soustavy Gako jsou napr. znaky hluchonemych, vlajkove signaly
apod.) jsou nahrazky, a nedovedou ani zdaleka vyjadrit bohate a rUznoro­
de myslenky.
Clenove kazdeho naroda se vyjadfuji spolecnym jazykem. Proto mu
marne jazyk narodni. Jazyk, ktery poznavame zpravidla z ust sve mat­
ky, nazyvame jazyk matefsky a projevujeme tim zaroveii sviij citovy
vztah k nemu.
V Evrope existuji tfi hlavni skupiny jazyku: g e r man s k e (napr.
nemcina, anglictina), rom an s k e (vznikle na zaklade zlidoveIe latiny,
napr. italstina, francouzstina) a s 10 van s k e .
Slovanske jazyky se vyvinuly ze spolecneho zakladu - p r a s 10 van ­
s tin y - a deli' se na vychodni (rustina, belorustina a ukrajinstina), jizni
(bulharstina, makedonstina, srbstina, chorvatstina a slovinstina) a zapad­
nf (cestina, slovenstina, polStina, homf a dolni luzicka srbstina).
Po z n a m k a: Mezi jizni slovanske jazyky patff take staroslovenstina, jazyk nabozenskych
textu vytvoreny v 9. stoled.
Rozdfiy mezi jednotlivymi jazyky vyplyvaji z toho, ze riizne narody
prosly rUznym spolecenskym vyvojem. V dejinach dochazi nekdy ke sbli­
zovani, jindy k oddalovani jazyku.
Cestine nejblizsi je slovenstina. Pffslusnici ceskeho a slovenskeho na­
roda svym jazykovym projevum navzajem dobre rozumeji. Blizkost tech­
to jazyku vyplyva z toho, ze mnoha slova v nich jsou uplne stejna (pole,
potok, pes, vrabee, veela, strom, jablon, otee, syn, strye, sekera, lopata,
hlava ... ) nebo velmi podobna (slunee - slnko, feka - rieka, mliko ­
5
mlieko, mesto - mesto, louka -lzika, bezet - bezat . .. ) a take jejich mluv­
nicka pravidla se do znacne miry shoduji.
Cesky jazyk a jeho utvary
Cestina se vyviji uz pres tisk let. Rozvrstvila se do rilznych utvaril,
z nichz nejpropracovanejsi a nejvyznamnejsf je cestina spisovna. Te uzi­
vame pn oficialnim styku, ve skole, v rozhlase, v televizi, pri urednim
jednanf apod. V beznem neoficialnim dorozumivani uzivame cestiny ho­
vorove. Ta patn rovnez ke spisovnemu jazyku, ale nezahrnuje jazykove
prostfedky kniznf nebo zastarale, ovsem ani narecni nebo slangov'e.
V rilznych krajkh se dnve mluvilo mistnimi naiecimi neboli d i a ­
Ie k t Y (napr. chodsky, podkrkonossky, lassky, hanacky, slovacky aj.).
Rozdfly mezi mifecimi se postupne stirajf, vznikaji nadnaieci (i n t e r­
d i a I e k t y), z nich se nejvfce prosazuje obecna cestilla. Ta se vsak
vlivem piisobenf hromadnych sdelovacfch prostredkii postupne sblizuje
s cestinou hovorovou.
Ukazky narecnich textu:
NareCi zapadoceske:
No, to se takle uz vo poledni, anebo diz bilo v zimje, tak us se musela vzit mouka do sednici,
teda vo poledni, aby se vohh1a do vecera.
NareCi chodske:
Derek potom - mili sme dvje knivi a dojit nehumnel a bili sena - tak ja potom holt: "Jen d'i
a doj!"
NareCi podkrkonosske:
Taklecki nat pecej viseli pjekni nov) boti, zanouili boti, jo a uon mnel takovl boti rozbiti, ten
zebrak.
Narecl hanacke:
Tos tenknit esce ta oed'ina vepadala nacesto inac. Zadmi takova selnica a takova opravena
cesta. To se jezd'ilo to OVOZOVO cesto ke skole tam a teprva ovozem zas smjerem
k Tovere.
Nareci valasske:
Ot sesii roku sem kravi pasla do strnasii roku, boski kolig razu, odespala sem za kravami,
vlezli mne do zboza, tatka prisel as tam do husfa a chitnul na za ruku a virezal na.
6
NareCi lasske:
Do teho se vieia ta kyska ohreta a pi'ydzelala se takovu desku. To bylo trosku oble, tak sme
to dycky v zimje vzaIi a sIi se vozidz na to. To sme mjeIi jako sallky, no.
(Ceske mifecnf texty, 1976)
Po z n am k a: Samohlaska [i] se v pi'episu nai'ecf zaznamenava jen pfsmenem i;
u narecf lasskeho. kde se rozliSuje vyslovnost [i] a [y], se uzfva pfsmen i a y.
Jazykoveda a jeji sloiky
veda 0 jazyce (jazykoveda) se deli na tyto dflci obory:
1. nauka 0 slovni zasobe
a) 0 vyznamech slov
b) 0 tvoi'eni slov
2. mluvnice (gramatika)
a) tvaroslovi (0 obmenovani slov)
b) skladba (0 spojovani slov ve vety)
3. nauka 0 zvukove strance jazyka a 0 pravopisu
4. nauka 0 slohu (stylistika), 0 vyberu a uspoi'adavani jazykovych
prosti'edku v jazykovych projevech
5. nauka 0 nafecich (dialektologie)
Jazykove pfirucky
Uzivatele jazyka majf k dispozici radu jazykovych pnrucek a slovnfku,
ktere jim umozllujf vyjadrovat se nejen spnivne, ale i slohove pfimerene.
K nejrozsfrenejsfm pam Ceska mluvnice od B. Havranka a AI. Jedlicky,
Strucna mluvnice ceska od tychz autom, vydana predevsfm pro skolskou
poti'ebu, Pravidla ceskeho pravopisu, Slovnfk spisovne cestiny.
V Pravidlech ceskeho pravopisll se muzeme poucit v uvodnf casti
o pravopisnych zasadach a v slovnfkove casti nejen 0 pravopisne podobe
pravopisne obtfznejsfeh slov, ale v jednotlivych pnpadech i 0 jejich vy­
slovnosti a v tzv. skolnfm vydanf i 0 tvarech, pri jejichz tvorenf bychom
mohli byt na pochybach (napr. hotel, -u m., jedn. 6. -u, mn. 1., 4., 7. -y,
6. -ech i -feh; hotel Zlata husa).
7
Slovnik spisovne cestinyzpracovava ve 47 000 heslech spisovnou slov­
ni zasobu (mene vsak pnhlizi k jazyku mluvenemu). Poucuje 0 riiznych
vyznamech vfceznacnych slov, uvadi jejich slovni druh, zpusob ohybanl,
slovesny vid, vyslovnost, typicka spojeni, v nichz se slovo vyskytuje,
u spojovacich vyrazu phKlady vet nebo slov temito vyrazy pnpojenych
(napi'. to je mimo diskusi).
o dejinach ceskeho jazyka
Asi v 5. stoleti se do nasich zemi pristehovaly ruzne slovanske kme­
ny (napt. Cechove, Lucane, Lemuzi, Doudlebi, Charvati, Zlicane aj.).
V 9. stoleti, v dobe Velkomoravske riSe, tvorily tyto kmeny jiz pevnejsi
svaz. R. 863 prinesli solunsti bratn Konstantin (Cyril) a Metodej na Mo­
ravu kfesianstvi a vytvonli take nejstarsi slovanske pismo (hlaholici a
cyrilici). Nejstarsi slovansky spisovny jazyk se nazyva starosloven­
stina.
Kdyz se r. 907 Velkomoravska i'iSe rozpadla, pi'esunulo se centrum
zapadoslovanskych kmenu do Cech pod vladu Pi'emyslovcu. Staroslo­
venska literatura byla llahrazena literaturou latinskou, ale v latinskych
nabozenskych knihach se brzy zacala objevovat jednotliva ceska slova.
Od konce 13. stoleti vznika jiz cesky psana literalura, zejmena pravnicka
a nabozenska. Ve 14. stoleti byla vytvoi'ena prvni cesky psana kronika,
recena Dalimilova, ale vznikaly i prvni slovniky a studentske divadelnf
hry. Tehdejsi cestina mela jine hlaskoslovi a tvaroslovi, ale podlehala po­
meme rychlym zmenam. Tento prudky vyvoj se zpomalil viS. stoletf,
zejmena po vynalezeni knihtisku. VYvoj cestiny silne ovlivnil Jan Hus.
Upravil cesky pravopis tim, ze misto sprezek zavedl psani rozlisovacich
znamenek (tzv. nabodenicek, napi'. cmisto cz) a odstranil nektere cizi
vYrazy.
V obdobf humanismu (od 15. do 17. stoleti) se obraz cestiny uz pfflis
nemenil, jen se do n1 ve vetsi mITe dostavala slova pi'ejata z jinych jazyku
a napodobovala se latinska slozita vetna stavba. Velkym pnnosem byly
odbome spisy a slovniky, ktere vydaval tiskaf Daniel Adam z Veleslavina.
Vznikly i prvni mluvnice spisovne cestiny. 0 rozvoj a kultivovani cestiny
se vyznamne zaslouzili cesti bram, zejmena vydanim Bible kralicke (1579­
1593).
8
Po bitve na Bile hore, kdy valmi cast ceske inteligence musela opusti
zemi, byla cestina vytlacena ze skol a tiradu, mesta se ponemcovala a
cesky jazyk se udrzoval vetSinou jen mezi venkovskym lidem.
Novy vzestup cestiny se pocina az koncem 18. stoleti. Josef Dobrov­
sky napsal Zevrubnou mluvnici ceskeho jazyka (v nemcine) a Josef Jung­
mann s prateli sestavil petidilny Cesko-nenlecky slovnik. Tim byly dany
predpoklady pro rozvoj ceske vedecke i umelecke literatury. Zacalo se
take vytvaret ceske odbome nazvoslovi. V chemii se ticeIne vyuiilo nlz­
nych pnpon pro vyjadreni mocenstvi (-ny, -naty, -ity, -icity atd.), k telovy­
chovne nazvoslovne soustave poloiil zaklady Miroslav Tyrs, prirodoved­
ne nazvy vytvarel Jan Svatopluk Presl.
Se vznikem samostatne republiky r. 1918 se cestina stala tirednim jazy­
kern, vytvonlo se chybejici odbome mizvoslovf (napr. vojenske, postov­
ni, dopravni aj.) a s rozvojem skolstvi i hromadnych sdelovacfch pro­
stredku se spisovna cestina dostala do nejsirsich vrstev. Zakladni mluv­
nicka dila vytvonli Frantisek Travnfcek, Bohuslav Havranek, Alois Jed­
licka, Vladimir Smilauer aj.
Jazykov3 kultura
Pod pojmem jazykov3 kultura rozumirne jednak p e c i 0 j a z y k ,
jednak ti r 0 v e Ii v y j a d r 0 van L
Neustale je nutno dopliiovat s 10 v n i z a sob u j a z y k a (napr.
sponzor, marketing, xerox aj.), avsak nektera pojrnenovani z uifvanf mizi
(krajskj ndrodnf vybor, brigdda soeialistieke prdee aj.).
Pornaleji se meni m1u v n i c k a s t a v b a , do spisovneho jazyka
pronikajf pro s t red k y h 0 v 0 r 0 v e (napr. do nej, fiet, uZlvat neeo,
kupuju aj.).
Dnve se soudilo, ze v jazyce je spravne jen to, co 1ze doloiit ze stareho
nebo z lidoveho jazyka. Ocekavalo se, ie jazykoveda rozhodne 0 sprav­
nosti nebo nespravnosti jazykoveho prostredku s definitivnf platnostf.
. Ones hodnotime jazykove prostredky podle toho, jak vhodne slouif
nasim vyjadrovacim potrebam. Pritom musime pnhliiet ke slohovemu
zamerenf projevu. Napr. nektere prostredky, ktere jsou vhodne v proje­
\vech teoreticky odbomych, by v projevech bezne dorozumfvacfch vypa­
daly srnesne.
9
Pohyb v mirodnim jazyce je tedy tfeba neustale sledovat a snazit se
o slohovou vytffbenost vyjadrovani.
Poznamka: Siohova vytfibenost se projevi vhodnym vyberem jazykovych prostredku,
zejmena take vyberem slov, ktera svym slohovym nebo citovym zabarvenim nejvystizneji od­
povidaji vyjadi'ovacim zamerum. V odbomych projevech se nemaji vyskytovat slova nespisov­
m1 nebo citove zabarvena. V soukromych projevech uziti slangovych slov nebo slov z obecne
cestiny obvykle nepusobi nikterak rusive. Slova citove zabarvena se v takovych projevech vy­
skytuji casto, slova kniznf nebo zastarala se tam nehodi.
Jen v umelecke literature vyuzivaji autofi slov a slovnich spojeni ze vsech spisovnych
i nespisovnych vrstev slovni zasoby podle slohoveho razu celeho dila nebo jeho nekterych
castf.
10
II. vYZNAMY SLOV
Slovni z3soba a jeji jednotky
Aby jazyk dobte slouzil vyjadtovanf lidskyeh myslenek, citu i pted­
stav, musf byt sehopen pojmenovavat ryehle se menfci skutecnost, vseeh­
ny ptedmety a jevy. Nejvyrazneji na tyto potteby reaguje slovni zasoba,
tj. souhrn vseeh slov a souslovf, kteryeh se v jazyee uzfva.
Zakladnf jednotkou slovnf zasoby je slovo, to je skupina hhisek - ne­
kdy jen hlaska jedina -, jez tvon v jazyee ustaleny eelek a rna svuj vlastni
vyznam (otec, delat, k, a).
Nektere skutecnosti nepojmenovavame jen jednfm slovem, ale uzfva­
me ustalenych spojeni dvou nebo nekolika slov (napt. barevne kovy, mly­
nek na maso, skok °tyCi). Temto ustalenym spojenfm pojmenovavajfcfm
jednu skutecnost nKame souslovi.
Nekdy existujf vedle souslovf i pojmenovani jednoslovna se stejnym
vyznamem (napt. prumyslovd skola - prumyslovka,fotografickj apardt­
fotoapardt, elektrickd kapesnf svftilna - baterka aj.). Casto vsak maji tato
jednoslovna pojmenovanf slohove zabarvenf hovorove (napt. dechovka
mlsto dechovd hudba) nebo nespisovne (tryskdc mfsto tryskove letadlo
aj.).
Pffdavna jmena mohou mit v souslovi nekdy jiny vyznam nez pfi sa­
mostatnem uzitf (srov. napt. vysokd skola x vysokd trdva).
Nektera souslovf majf obrazny vyznam, ktery nesouvisf s vyznamem
jednotlivyeh slov, ktera souslovf vytvatejf (napt. babf ucho je lidovy na­
zev jitroeele,pav[ocko je nazev akvarijnf rybky,jecne zrno je nazev zane­
tu zlazky na ocnfm vicku apod.).
Po z n am k a: Ruzna ustalena spojeni uvadeji frazeologicke slovniky.
Mezi jednotky slovnf zasoby tadime i rceni, ptislovi a potekadla.
Reeni je ustalene slovni spojeni, zpravidla obrazne (napt. vz(t nohy na ramena, mlt na ru­
zlch ustldno apod.).
Prislovi je kratke mravni naucenf, uddovane lidovou tradicf, casto rymovane (napt. Komu
se nelenl, tomu se zelenf).
Porekadlo je kratke vyjadteni zivotnfch zkusenostf, udrzovane tradici a casto rymovane
(oapt. Dockej casu jako husa klasu).
11
Siova a pojrny
vetsina slov a souslovi pojmenovava pojmy. To jsou zakladni jednot­
ky mysleni, ktere vytvarime ve svem vedomi srovnavanim, rozlisova­
nim, tridenim a zobecnovanim poznanych skutecnosti.
Napr. pfi stavbe bylo zapotrebi pojmenovavat kasovitou stavebni hnlo­
tu uzivanou k spojovani zdiva a k omitani. Pro tento pojem se v italStine
vytvoril a do cestiny prevzal nazev malta. Pojmy se ovsem netvon jen pro
tndy konkretnich predmetu (dum, louka, strom) a deju (kreslit, chuze), ale
i vlastnosti (hladkj, modf, kfehkost) , citu (radost, sryskat si), jevu ab­
straktniho mysleni (usudek, ndsobit) i popisu jazykoveho vyjadrovani (pf{­
sudek, casovat).
Soubor znaku odlisujfcich dany pojem od pojmu jinych je obsah po­
jmu, soubor predmetu nebo jevu majicich stanovene znaky je rozsah po­
jmu. Napr. obsah pojmu ctyfuhelnik je: rovinny utvar omezeny ctyrmi
useckami, rozsah tohoto pojmu tvon obrazce: ctverec, kosoctverec, ob­
delnik, kosodelnik, lichobeznik, deltoid, obecny ctyruhelnik. eim sirsi je
obsah pojmu, tim uzsf je jeho rozsah.
Mezi pojmy mohou byt rUzne vztahy a podle toho rozliSujeme tez slo­
va vyznamem
a) nadtazena: automobil (pojem druhovy) - v 0 z i d 10 (pojem rodo­
vy),
b) podrazena: ryba (pojem rodovy) - k apr (pojem druhovy),
c) soutadna: t f e Sn e, vis n e, Sv est k a, s 1i v a (druhove po­
jmy rodoveho pojmu domdci peckove ovoce).
Nektera slova nepojmenovavaji pojmy pnmo, ale bud' jen k nejake sku­
tecnosti odkazuji, nebo nektera pojmenovani zastupuji (napr. zajmena on,
tento, nebo zajmenna pnslovce takhle, tam aj.).
Slova vsak pojmy jen nepojmenovavaji, ale vyjadfuji take rUzne vzta­
hy mezi nimi (napr. protoze, ackoli), rUzne city (achich, hejsa), napodo­
bujf zvuky (prdsk, bu aj.).
Vysvetlenim nebo popsanim pojmenovavane skutecnosti se urcuje vecny
(slovnf) vyznam slova nebo souslovi (napr. malebny - pffjemne pusobici
svou tvarovou a barevnou rozmanitosti).
Vedle tohoto vyznamu majf slova i vyznamy mluvnicke (patn k urcite­
mu slovnimu druhu, vyjadfuji rUzne mluvnicke kategorie, napr. rod, pad,
cislo, cas aj.). (Viz tez str. 28.)
12
Slovoiky
Slovnf zasoba jazyka se zachycuje ve slovnfcfch. Ty jsou bud' prekla­
dove, tj. uvadejf k jednotlivym slovum vyznamove shodne protejsky
v jinemjazyce, nebo vykladove, ty vysvetlujf nebo popisujf vecne vyzna­
my slov.
Vyznam se vyklada:
a) uvadenfm podstatnych vyznamovych znaku (letiste = prostranstvf
a zaifzenf pro vzletanf a pnstavanf letadel a odbavovanf cestujfcfch),
b) vedeckou definicf (kybernetika = matematickyvedni obor zabyvajf­
cf se kvantitativnfmi a strukturaInfmi zakonitostmi TIzenf, sdelovani a kon­
troly samoregulujfcfch soustav, vcetne zivych organismu a lidske spolec­
nosti),
c) opisem nebo pnrovnanfm (fialovy =majfcf barvu vznikajfcf smfSe­
nfm cervene a modre, barvu kvetu fialek),
d) vyznamove shodnymi slovy (izolace = osamocenf, odloucenf, od­
loucenost, separace),
e) vyznamove protikladnymi slovy (mdlo = opak: mnoho).
Slohove rozvrstveoi slovni z3soby
1. S pis 0 v n a s I 0 v a a sou s I 0 v f mohou byt rUzne slohove
zabarvemi:
a) hovorova - obvykla v mluvene i'eci v soukromych projevech (muzi­
ka, motorka, sundat, prima aj.), .
b) kniini - vyskytujfcf se hlavne v psanych projevech (a to nejen lite­
rarnich) nebo ve slohove nadnesenych mluvenych projevech (sat, finout
se, necht,jelikoi aj.),
c) odborna - oznacujicf predmety a jevy vedeckych, vyrobnfch a ji­
nych oborU (mnohouhelnik, citoslovce, transformdtor, suchd destilace aj.),
d) basnicka - uzfvana hlavne v poezii 19. stoletf (napr. luna, vesna,
jesen); casto to byly obmeny slovnfch podob (napr. ruiny mfsto ruiovy,
c"arnymfstocarovny) nebo neobvykle slozeniny (napr. modrojas). V mo­
demf poezii se jich uzfva jen velice zrfdka (napi'. krdCivec mfsto cho­
dec).
13
Yetsina spisovnych pojmenovanf jeslohove neutralni (jaro, mlady, ona
pet, dobre, mluvit, pro, ale, hop, at).
2. Take slova n e s pis 0 v n a jsou rUzne s I 0 h 0 v e z a bar v e n a :
a) slova obecne cestiny - uzivana v soukromych mluvenych projevech
bez krajoveho omezenf (napr.jlaska, masina, extra, svindlovat aj.),
b) narecni slova - uzfvaml jen v nekterem z mfstnfch mrrecf (napr. chod­
ske hyjta - navsteva, valasske ogar - chlapec, moravskoslovacke krum­
pta - brambor aj.); pokud se takovych slov uzfva v sirsf jazykove oblasti,
napi'. na ceIe Morave, i'fkame jim oblastni a nepokladame je za nespisov­
na (napi'. moravske stolar- ceske truhldf, moravske lfcit- ceske bait aj.),
c) profesionalni a slangova slova - uzfvana v neoficialnfch projevech
pnslusniku jednotlivych povolanf nebo zajmovych skupin (napi'. v reci
sportovcu prkjnka - lyze, kopat desftku - kopat pokutovy kop, v mluve
vojakU bazant - novacek, esus - jidelnf miska). Zatfmco profesionaInf
vyrazy (v elektrotechnice trafo mfsto transformator, ve vojenske mluve
palpost mfsto palebne postavenf aj.) podporujf strucnost vyjadfenf, slan­
gove nazvy byvajf casto citove zabarvene a vznikajf ruznym prenasenfm
vyznamu (napi'. v mluve zeleznicafu papousek = druh pesti'e zbarvene
lokomotivy),
d) argoticka slova - vyskytujfcf se v projevech spolecensky vyi'aze­
nych lidf (zlodeju, tulaku apod.), ktei'f se uzfvanfm zvlastnfch, obecne
nesrozumitelnych slov snazf utajit obsah sdelenf pi'ed nezasvecenymi
osobami (stNkacka - revolver, zatloukat - zapfrat, bonzovat - udavat
aj.).
Slovum pojmenovavajfcfm zanikle skutecnosti ffkame historismy (napi'.
brnenf, paledt, kratiknot aj.).
Slova, ktera se v soucasnem jazyce pi'estala uzivat a vyskytuji se jen ve
starsf literature, se ve slovnfcfch oznacuji jako zastarala (silozpyt - fyzi­
ka, lucba -chemie, ujee- stryc z matCiny strany aj.). Nektera slova zasta­
rala jen v jednom ze svych vyznamu (napi'. hruby ve vyznamu velky, po­
ledne ve vyznamu jih, zbozf ve vyznamu majetek aj.).
Zastarala slova pouzita v umelecke literatui'e pro pi'iblfzenf doby, 0 kte­
re autor vypravi, se nazyvaji archaismy (napi'. salse - omacka, varmuz ­
kase aj.).
Nove utvoi'ena nebo pi'ejata slova, ktera se zacala pouzivat teprve
v nedavne dobe a jejichz novost se v textu dosud pociiuje, se pokladajf za
neologismy (napi'. posilovna, plavenka, windsurfing, rogalo aj.).
14
Citove zabarveni slov
Nektenl slova nejen pojmenovavajf, ale zaroven vyjadtujf kladny nebo
zapomy citovy vztah mluvcmo nebo piSfcmo k oznacovane skutecnosti.
Kladny citovy vztah mluvcmo vyjadrujf slova Iichotna (tat{cek, matic­
ka, devenka, belounkY) nebo detska (hajat, bumbat).
Zapomy citovy vztah vyjadfujf slova hanliva (cizak, vydfiduch, cach­
rovat, barabizna), slova zhrubeIa (kecat ve vyznamu zvanit, dachat, slo­
va jako chlastat, tlama, pafaty apod., uzije-li se jich 0 cloveku).
SHne citove zabarvena jsou slova vulgarn), uzivaml pti nespolecen­
skem vyjadtovanf.
Slova jednoznacna a mnohoznacna
Pomeme malou cast slovnf zasoby tvon slovajednoznacna, ktera majf
pouze jedinyvyznam. Jsou to vlastni jmena (Evropa, Nymburk, Vltava,
Janacek, Horym{r), zvukomalebna citoslovce (jrnk, bfink) a nektera slo­
va jina (vrtulnrk, ackoli, uv{tat aj.).
U slov mnohoznacnych, oznacujicfch rUzne skutecnosti, muzeme po­
znat jejich aktualni vyznam teprve ze situace nebo ze souvislosti s ostat­
nim textem (napt. javorovy list, titulni list v knize, precist si list od pntele,
ptedlozit rodny list, nabrousit list pily, ulomit list padla atd.).
Homonyma
Od mnohoznacnych slov odlisujeme homonyma, slova, ktera sice
majf stejnou podobu, ale lisi se svym puvodem. (Napt. zdrobnelina tra­
vicka je odvozena od podstatneho jmena trava, ptechylene podstatne
jmeno travicka bylo odvozeno od podstatneho jmena travic. Slovo role,
znamenajicf omou pudu, je domacmo puvodu, homonymnf slovo role,
znamenajicf svitek, bylo ptevzato z nemciny.) Homonyma rozeznava­
me od mnohoznacnych slov hlavne podle toho, ze v jejich vyznamech
nemuzeme najft zadnou podobnost ani vecnou souvislost. Casto byvajf
vitanym prostredkem jazykove komiky (napt. Rekla mi "Ozen se H, tak
jsem se ohnal).
15
Zmeny slovniho vyznamu
Slova ziskavaji vedle sveho vyznamu zakladnlho jeste daISf vyzna­
my, ktere oznacujeme jako vyznanly druhotne. Vznikajf rUznym zpuso­
bern.
Casto se nazev prenasi na zaklade podobnosti vzhledu pojmenovava­
neho predmetu nebo podobnosti jeho funkce. Tomuto zpusobu se i'ika
metafora. Napr. jehla - 1. nastroj k siti, 2. podobne vypadajicf soucastka
starych gramofonu, 3. zakonceni injekcnfch sITikacek, 4. nastroj k oryso­
vavani strojnfch soucasti, 5.ukazate1 rUznych mericfch pnstroju, 6. stfhla
morska ryba aj. Zanzeni v pocitaci, ktertS rna za ukol trvale uchovavat
k6dovane informace, bylo nazvanopamef, protoze rna stejnou funkci jako
obdobna lidska schopnost. Nekdy se zameiiuji rUzne kvality lidskeho vni­
mani a mluvi se pak 0 sladke hudhe, 0 kfiklave barYe nebo 0 vysokem
tonu.
Metaforicke preneseni sloves oznacujicfch deje, jejichz ciniteli byvaji
lide, nebo preneseni lidskych vlastnostf na predmety nezive nebo na jevy
abstraktnf se nazyva personifikace (napi'. slunce vychdzl, cas nezadrzitel­
ne bezl aj.).
Jindy se nazvy pi'enasejf na zaklade mistni, casove nebo pnCinne sou­
vislosti. Tomuto zpusobu se fika metonymie. Napi'. kovdnf neznamena
jen tepelne zpracovavani kovu, ale take kovove soucastky na vyrobku,
slovo sber neznamena jen sbirani, ale take nasbirany material; nazvy abs­
traktni se tedy stavaji pojmenovanfmi vecf konkretnfch. Nazev lekarske­
ho pi'istroje rentgen vznikl pi'enesenim pnjmeni objevitele rentgenoveho
zareni, nemeckeho fyzika W. C. Roentgena. Rikame, ze cteme Capka,
kdyz cteme Capkovu knihu.
Uzijeme-li nazvu casti pro pojmenovani celku (napr. vrch misto kopec)
nebo celku pro pojmenovani casti (napr. policie mfsto policisteJ, nazyva­
me takove preneseni mlzvu synekdocha.
Po z n a m k a: 1. Metafory, metonymie i synekdochy se bohate uplati'iuji v umelecke lite­
rature, zvlaste v lyricke poezii (napr. Zhave odpoledne houkalo parn(mi troubami... V i l l ~ m Za­
vada). Take se s nimi casto setkavame v lidovych rcenich (nap!. honit bycha -litovat nejakeho
skutku; m(t dlouhe veden( - byt nechapavy atd.).
2. Nekterych prenesenych pojmenovani uZlvame zcela bezne a souvislost s puvodnfm vy­
znamem si pntom casto ani neuvMomujeme (napr. koleno potrubf, kfidlo budovy, hrdlo lahve
atd.).
16
V nekterych pnpadech menime vyznam slov z duvodu eitovych. Uzije­
me-Ii vyrazu vyznamove silnejsiho mfsto vyrazu bezneho, fikame tomu
nads3zka cHi hyperbola (napr. mfsto ze film byl hezq, rekneme, ze byl
uzasny, nadherny, jedinecny apod.).
Snazime-li se vyhnout nepnjemnym nebo nespolecenskym vyrazum,
uzijeme zjemneni cHi eufemismu (napr. misto abychom 0 nektere dfvce
prohlasili, ze je tlustd, rekneme ze je plnostfhla, si!nejsf, ph tele apod.).
Casto uzijeme pro hodnocenf uzite situace slov s opacnym vyznamem.
Tomu rfkame ironie (napr. To jsi provedla moe chytfe - hloupe apod.).
V psanych projevech se ironie casto oznacuje uvozovkami, v mluvenych
projevech zvlastnf melodif.
Slova souznacna (synonyma)
Slovum, kteni maji rUznou podobu, ale stejny nebo alespon podobny
vyznam, takze je muzeme v urcitych souvislostech vzajemne zamenovat,
fikame synonyma. Vyskytuji se u vsech slovnich druhu (pf{tel - kama­
rad, hezkj - krasny, ktery - jenz, mnoho - hodne, volat - khcet, krome ­
mimo, ale - avsak, bum - prask, at - kez).
Malokdy se setkavame se synonymy, jejichz vyznam je zcela totozny.
Yetsinou to jsou jenom rUzne slovotvome varianty (napi'. doCista - naCis­
to) nebo slova domaci a vyznamove shodna slova pi'ejata (pofad - pro­
gram, dejiny - historie). Ve vetsine pnpadu jde 0 slova vyznamove bliz­
ka, ktera nelze ve vsech situacich zameiiovat libovolne.
Vyznamove rozdily mezi synonymy
lednotliva synonyma se od sebe lisi nekdy jen velmi jemnymi rozdily ve
vyznamu. Napr. 0 cloveku, ktery si zak!ada na svych vlastnostech, muze­
me nei, ze jepysny, hrdy, domyslivy, povyseny. Pokud chceme vyjadfit, ze si
na svych vlastnostech zaklada pravem, musime voHt pndavne jmeno hrdY.
Zadne z ostatnich uvedenych synonym tuto vlastnost nevystihuje, naopak,
pndavna jmena domysliry nebo pysny vyjadfujf zapome hodnoceni.
Synonyma mohou oznacovat stejnou skutecnost, ale v rUznem stupni
intenzity (napr. vymknutf kotnfku je nehoda, ztfata zraku je nestestf, kru­
pobiti je pohroma, zemetiesenf je katastrofa).
17
Nektenl slova majf omezenou schopnost spojovat se ve vete s jinYmi.
Napr. slovesa leknout lze uzft jen 0 rybach (kapr lekl) nebo prenesene
o zfznfdch lidech (malem bych lekl zfznl). pffdavneho jmena vrany
(= cerny) lze uzitjen ve spojeni s podstatnymijmeny oznacujfcimi kone
(kun, kobyla, hfebec, valach, hffbe). Nelze uzit napr. spojeni vrany ko­
cour.
V neodbornem vyjadrovani se ovsem jako synonym uzfva i takovych
nazvu, ktere se v odbomych projevech vyznamove rozlisuji (napr. zele­
zo x oce!, tloust'ka x sf/a, tvrdost x pevnost, vtef"ina x sekunda aj.).
Slohove rozdily mezi synonymy
Synonyma se take mohou lisit pffslusnostf k rUznym slohovym vrst­
yam nebo citovym zabarvenim:
slovo slohove slovo slohove jeho slohova
nezabarvene: zabarvene: charakteristika:
protoze jelikoz knizni
krabice skatule hovorove
baHt pakovat obecneceske
jist zrat (0 cloveku) zhrubele
ucit se se sprtat slangove
vezeni lapak argoticke
mladik suhaj narecni
vesnice dedina oblastni moravske
pluk regiment zastarale
Synonyma zvysuji slohovou pestrost, proto se nejvice uplatiiuji v lite­
rature umelecke. V literature odborne, ktera usiluje 0 presnost a jedno­
znacnost vyrazu, nejsou synonyma vitana. Mohou totiz budit zdani, ze
pojmenovavaji rUzne pojmy.
Ponechavajf se vsak vetsinou synonymni nazvy domacf vedle preja­
tych nazvu mezinarodnfch (napr. vldsecnice =kapildra, kfemiCitan =sili­
kdt), protoze mezinarodnim nazvum se dava prednost v literature teore­
ticky odbome, kdezto v literature prakticky odborne a populmizacni se
uziva spfSe nazvu domadch.
18
Siova vyznamove protikladna (antonyma)
Pri objasnovanf slovnfho vyznamu casto pomahajf slova vyznamove
protikladna (antonyma). Napr. vyznamovy rozdfl mezi slovy prfbuzny­
mi nebo vyznamove blfzkymi se snadno vysvetli pomocf slov S opacnym
vyznamem: vydej - opak: pNjem, ale prodej - opak: koupe; tesny - opak:
volny, ale uzkY - opak: sirokY. ~
Zapornych antonym se vhodne vyuzfva ph vyjadrovanf eufemistickem,
zjemnujfcfm (napr. neslySfc{ mfsto hluchy, nepravda mfsto lez atd.).
Odborne nazvy (terminy)
V odbornych projevech se pojmenovavajf presne vymezene pojrny usta­
lenymi odbornymi nazvy (terminy) (napr. odvodiiovat, tihlopf{cka, cito­
slovce, krvinka, hlasovacf prdvo aj.). Nauka 0 terminech ijejich soubor se
nazyva odborne nazvoslovi (terminologie).
19
III. TVORENI SLOV
Zpusoby tvofeni novych pojmenovani
Ie-Ii treba pojmenovat nejakou novou skutecnost, muzeme uzit existu­
jicmo slova nebo souslovi s novym vyznamem, ale muzeme take do ces­
tiny zavest dosud neexistujici pojmenovani, a to bud' z prosrredku vlastni­
ho, nebo cizmo jazyka.
Cestina rna pro tvoreni novych pojmenovani tyto zpusoby:
1.odvozovani
a) pnponami (sviti-dlo)
b) predponami (pra-les)
2. skladani (plyno-vod)
3. zkracovani (AV CR, Cedok)
4. spojovani v souslovi (zdkladni skola)
5. prejimani z jinych jazykn (sport)
Odvozovani
Slova prfbuzna, slova odvozena a jejich casti
YetSina slov se svym tvarem i vyznamem opfra 0 slova jina a tim uz
naznacuje svuj vyznam (napr. pndavne jmeno jarni se opfra 0 podstatne
jmeno jaro, sloveso vyhrdt se opira 0 sloveso hrdt).
Takovym slovum, z jejichz podoby muzeme usuzovat na vyznamovou
souvislost s jinym slovem, fikame motivovana. Tern slovum, z jejichz
podoby vyznam dnes uz odhadnout nedokazeme (napr. feka, klesteJ, fika­
me nemotivovana neboli znackova. I tato slova mela ovsem kdysi svou
motivaci. (Napr. slovo kleste se opfralo 0 sloveso kleskat = svirat, stiskat a
vyznamove souviselo se slovy klec, kUste nebo klepeto.)
Po z n am k a: Motivovanost slov usnadiiuje poznat vyznam novych pojmenovani. Tak
napi'. setkame-li se poprve se slovem vznasedlo, uvedomime si, ze je utvoi'eno stejnym zpuso­
20
bern jako slovo vozidlo, letadlo apod., tedy jako jmena (dopravnich) prosti'edku. Pnivem tedy
usoudime, ze je to nejaky prostredek, ktery se vzmiSi. Tento odhadnuty vyznam vsak neni jeSte
zcela presny; ve vykladovem slovniku se docteme, ze vzmiSedlo je "dopravni prostredek pohy­
bujici se nizko nad zemi nebo nad vodou po vzduchovem polStan".
V kazdem jazyce existujf skupiny slov, kteni majf spolecny zillad,
nazyvany koren. lemto slovum fikame ptibuzna (napr. pracovat, napra­
covat, zpracovat, prdce, pracovnf, pracovitJ, pracovnfk, bezpracny atd.;
spolecnym korenem techto pi'fbuznych slov je -prac-). Slovo, od nehoz
nove odvozene slovo predponou nebo pnponou tvonme, se nazyva slovo
zakladove. Toto slovo muze byt uz samo odvozene (napr. chalupa - cha­
lup-df - chalupdf-skj, cfst - do-cfst - ne-docfst).
Ptipona je cast slova, ktera je pripojena za korenem a obmenuje jeho
vyznam. Casto menf i slovnf druh odvozeneho slova ve srovnanf se slo­
vern zakladovym.
Poznam ka: Od pnpony se lisi koncovka (kdysi se ji ffkalo ohybaci pnpona), tou se meni
tvar slova.
Predpona je cast slova, ktera je pfipojena pred korenem a obmenuje
vyznam odvozeneho slova. Nemenf vsak jeho slovnf druh.
V odvozenem slove muze byt nekolik predpon i nekolik pnpon (napr.
ne-za-men-i-telny, pra-pil-vod-n-ost).
Casti slova, ktera presla ze slova zakladoveho do slova odvozeneho,
i'ikame slovotvorny zaklad. Napr. slovo rybdfskj je utvoreno ze zakla­
doveho slova rybdf pnponou -skj, slovotvomy zaklad je rybdf; slovo dfe­
vdk je utvoreno ze zakladoveho slova dfevo pnponou -dk, slovotvomy
zaklad je dfev; slovo prosba je utvoi'eno ze zakladoveho slova prosit pi'f­
ponou -ba, slovotvomy zaklad je pros.
Pi'edpony se vzdy pfipojujf k celym slovum (za-brousit, po-vytdhnout,
pra-pilvodnf apod.).
Po z n a m k a: Je rozdfl v posuzovani, jak slovo vzniklo a jak je utvoreno. Urcujeme-li
napr.,jak vzniklo slovo vystavba, uvedeme, ze bylo odvozeno od zakladoveho slovesa vystavet
pnponou -ba a ze odvozene podstatne jmeno oznacuje cinnost. Zaroven si vsimneme, ze pri
odvozovani doslo ke stndani samohhisek y-y v predpone.
Naproti tomu marne-Ii urCit, z kterych casH je slovo rystavba utvoreno, uvedeme, ze je
v nem koren -stav-, predpona vy- a pnpona -ba (presneji: pnpona -b- a koncovka -a). -
Pfi odvozovanf se V odvozenych slovech casto stndajf nektere hlasky
ve srovminf se slovy zakladovymi (napi'. vyzkoumat - vyzkum, prokdzat ­
21
prukaz, para - parn{, fldit - feditel, noc - nocn{, noha - nozka, prach­
prasny, sv{tit - sv{ce, chodit - chuze apod.).
Odvozovani pffponami
Nejcasteji odvozujeme nova slova od zakladovych slov pomocf pn­
pon.
Ptipona je hlaska nebo skupina hlasek, ktera sice nema svuj vlastni
vyznam, ale zarazuje nove utvorene slovo do urcite vyznamove skupiny.
Napr. pnpona -arna ve slove panelarna, utvorenem podobne jako slova
lik-arna, vod-arna, obraz-arna, cement-arna aj., zarazuje toto slovo mezi
jmena mist, kde se neco vyrabi, uchovava nebo zpracovava. Pravem tedy
usoudime, ze je to mistnost, budova nebo prostranstvi, kde se neco dela
s panely. Podle pnpony tedy odhadujeme slovotvorny vyznam. Ten je
zpravidla jen pnblizny.
Po z n a m k a: Nekterymi pnponami muzeme tvont nova slova jeste dnes (napr. silon-ovy,
usmerrIOVa-C), temto pnponam marne prodnktivni. Tern, kterymi dnes uz nova slova netvon­
me, marne neprodnktivni (napr. kop-yto, kfiv-da, mldd-eZ aj.). Mnohe prfpony nemenf pouze
vyznam slova, ale take jeho slovnf druh (napr. barvit.V - barvitost, prostor - prostorovy,jreza ­
jrezovat aj.).
Nektera slova se tvon pouhymi koncovkami. 1emi se mem casto i slovm
druh slova (napr. zly - zlo, ozdobit - ozdoba aj.).
Pripony se uvadeji i s tvaroslovnou koncovkou (napr. v pripone -ota
koncovka -a zarazuje podstatna jmena mastnota, teplota aj. k rodu
zenskemu a sklonovani podle vzoru zena). V jednotlivych slovnich tva­
rech je ovsem vzdy nutno priponu od tvaroslovne koncovky odlisovat
(napr. mastn-ot-y, kde -ot- je pripona a -y je koncovka 2. padu jednotne­
ho cisla).
Tffdeni slov odvozenych priponami
Odvozena slova ti'fdime podle jednotlivych slovnich druhu, podle je­
jich vyznamovych skupin? dale podle pnpon, jimiz byla nova slova odvo­
zena, a konecne podle slovnedruhove pnslusnosti slov zakladovych.
22
Podstatmi jrnena
1. Nazvy osob podle cinnostf
a) odvozene od sloves (dorueova-tel, steva-e, soud-ce, pruvod-et),
b) odvozene od podstatnych jmen (eukr-af, truhl-df, kamen-fk, housl-ista).
Po z n a m k a: Pi'iponou -tel se tvon nazvy osob vykonavajicfch cinnost dusevni (spisova­
tel, stavitel), pi'iponou -e mizvy osob vykomivajfcfch cinnost telesnou (nosie, pokryvae).
2. Na z v y pro s t i' e d k U a n a s t r 0 j u (ehladi-e, promfta-eka, pil-nfk, stfni-dlo, tlaCf­
-tko, hoi'-ak aj.).
3. N a z v y m is t (budov, mistnosti, prostranstvi), kde se neco kona, vyrabi nebo chova,
a) odvozene od sloves (sber-na, kov-arna, brus-frna, vale-ovna, cvic-istl),
b) odvozene od podstatnych jmen (kotel-na, plyn-arna, stroj-ovna, semen-iste, ove-fn, zver­
-inee, holub-nfk aj.). '.
4. N a z v y de j u se tvon od sloves pnponami (udrz-ba, okopav-ka), nebo koncovkami
vzoru zena (dopravit - doprav-a), vzoru rUze (ehodit - ehuz-e), casto koncovkami vzoru brad
(vaht - var, letet -let aj.).
5. N az v y v ysI e dk u de j e (vylis-ek, tkan-ina).
6. N a z v y v J as t nos t i se tvon od pndavnych jmen ptiponami (barevn-ost, prost-ota,
bohat-stvf aj.).
7. Pi' e c h y len e n a z v y zenskych podstatnych jmen se odvozuji od podstatnych jmen
rodu muzskeho (manzel-ka, pfftel-kyne, kadefn-iee, kreje-ova).
Zenska pi'fjmeni
Pi'iponou -ova se tvon zenska pnjmeni (MaUkova, Kuehafova, Kueerova, Kareninova, Po­
povova, Joliotova-Curieova). Pi'itom vypoustime samohlasku -e- v tech pi'ipadech, kde se vy­
poustf i pi'i skloiiovani muzskeho pnjmeni (lakoubek - lakoubka - lakoubkova, Adamec ­
Adamee - Adamcova, ale: Benes - BeneSe - BeneSova) V pi'ipadech, kdy jsou mozne dye
podoby, zaidi na zvyklostech v rodine (napi'. KlimeSova - Klimsova). U pnjmeni, ktera maji
podobu pi'idavnych jmen, tvonme zenske pnjmeni tvarem zenskeho pndavneho jmena (Smut­
ny - Smutnd, DolejSf - DolejSf, ale: Dolejs - DolejSovd). U pnjmeni zakoncenych v muzskem
rode na samohlasku se rovnez i'idirne podle skloiiovanf pnjmeni muzskeho (Kouble - Koubla ­
Koublovd, Hrabe - Hrabete - Hrahetova, Vasa - Vasi - Vasova, Talaeko - Talaeka - Talackova,
Martinu - Martinu nebo Martinoval
8. N a z v y z d rob n elese tvoi'i od podstatnych jrnen priponami (strom-ek, strom-ecek,
prst-fk, prst-feek, rue-ka, rue-icka, sluv-ko, slov-fcko aj.).
9. N a z v y h romad n e se tvon pnponarni (strom-ovf, mui-stvo) nebo koncovkami vzo­
ru staveni (list-I).
10. N a z v y 0 b y vat else tvon pnponami (Evrop-an, Brazil-ee, Slov-ak). Ptipona -ak
je spisovna v podstatnych jrnenech Slovak, Hanak, Poldk, ale hovorova v nazvech jako Plze­
flak. Briidk, Kladeiiak apod.
23
Pridavmi jrnena
a) odvozemi od pod s tat nyc h j men vyjadfuji v1astnost ve vztahu k tomu, co oznacu­
je slovo zakladove (puvod, 1<itku, v1astnictvi, podobnost, charakteristicky rys apod.): mosaz-ny,
stroj-nf, mramor-ovy, skol-skj,
b) odvozemi od s 10 v e s vyjadfuji vlastnost vyp1yvajici z deje (zpusobi10st, nachy1nost,
lice1 aj.): tavi-telny, promok-avy, vfr-ivy, prusvit-ny, kresli-d,
Po z n am k a: Na rozdil od pffdavnych jmen odvozenych od minuleho kmene pnponou
-d a vyjadfujicich licel vyjadfuji p1'idavna jmena utvo1'ena z p1'echodniku p1'itomneho to, co se
pnive deje. Nap1'. kreslid papir =papir na kres1eni x kreslfd rnaIii' =malii', ktery prave kresli,
mefid pnstroj =pnstroj na me1'eni x technik meNd napeti =technik, ktery prave men aj.
Rozdil je stejny jako mezi dvojicemi slov hrad x hrajfd, mycf x myjfd.
c) odvozena od jinych pi' ida v nyc h j men vyjadfuji zes1abeni nebo zesileni v1astnosti
(chud-ickj, ten-ounkj, velik-anskj).
Slovesa
a) odvozena od pod s tat nyc h j men vyjadi'uji nejruznejsi vyznamove vztahy k slo­
vum zak1adovym (soustruz-it, jrez-ovat, rozum-it),
b) odvozena od pi' ida v nyc h j men vyjadfuji 1. stavat se nejakym (zelen-at se, star­
-nout, sediv-it), 2. (;init nejakym (sus-it, bel-it),
c) odvozena od jinych s 10 v e s vyjadfuji rozdily ve slovesnem vidu (vest x vod-it, spla­
tit x splac-et, zabrousit x zabrus-ovat, vypoCftat x vypoCft-avat aj.).
Odvozovani predponami
Predpony se pfipojuji vzdy k celemu slovu, a nemeni tedy slovni druh
zakladoveho slova (stroj - pf(stroj, ddvny - praddvny, nest - odnest). Na
rozdil od pnpon predpony pouze obmenuji zakladni vyznam slova.
P 0 z n am k a: Nektere p1'edpony jsou tvarove shodne s p1'ed10zkami (do-, mimo-, na-.
nad-, 0-, od-, po-, pod-, pro-, proti-, pred-, pfi-, S-, V-, za-), jine existuji pouze jako p1'edpony
(nej-, pra-. pre-, roz-, vy-, vz- aj.).
Obmenovani vyznamu slov predponami
P1'edpony mohou vyznam podstatnych a pffdavnych jmen a pns10vc1 z e s i 10 vat (pra­
-predek, pra-stary, pfe-mnoho), z e s 1abo vat (po-stadt, pfi-hlouply, na-mrzly), pop ira t
(ne-mluva. bez-mocny, ne-malo) i vyjadrovat vyznamove rysy shodne s p1'ed10z­
kami (mimo-dek, pod-ndjemntk, proti-Ieteckj aj.). Slovesa odvozena p1'edponami casto vyja­
dfuji s mer (ode-jft, pfi-Ietet), vel k 0 u m i r u (na-hazet), malo u m i r u (po-streit).
24
Po z n a m k a: 1. Casto se slovesa spojuji s nekolika pi'edponami (po-vy-skoCit, roz-po­
zndvat). Takova slovesa se odvozovala postupne (skoCit - vyskoCit - povyskoCit).
2. Pfi odvozovani pfedponami se meni slovesny vid (za-hrdt, z-hasnout, u-vadnout). Nekdy
se vsak krome slovesneho vidu pfedponou meni i daISi vyznamove rysy (vy-tdh-hnout = zevniti'
yen, pfe-skocit = pfes pfekazku, od-valit = ponekud pryc atp.).
3. Podstatna jmena jako vylov, doskok, rozbeh nebo pridavna jmena jako rozbitj, nakresleny
nebyla odvozena primo predponami, ale od pnslusnych sloves (vylovit, doskoc'!it, rozbehnout,
rozbft, nakreslit).
Skladani slov
Tento slovotvorny zpusob, spocfvajfcf ve skhidanf dvou nebo vfce slov
nebo kofenu, se poklada pro cestinu nepravem za mene vhodny. Nenf sice
tak casty jako tfeba v nemcine, ale je odedavna bezny a stale uzfvany.
Vyznam slozeneho slova se casto ponekud lisf od vyznamu skladebnf
dvojice. Velkomesto nenf totez co kterekoli velke.mesto. Lesostep nenf jen
les a step, ale pfechodna oblast mezi lesem a stepf.
Rozlisnjeme slozeniny
a) vlastni (prave), kde prvnf castslozeniny se pnpojuje k druhe spojo­
vacf samohlaskou -0- (vod-o-vod), -e- (koz-e-luh) nebo -i- (pit-i-boj). Pfi­
tom druha cast slozeniny nemusf existovat samostatne (pNrod-o-pis),
b) nevlastDi (DepraVe) Deboli sprezky, ktere se daji rozliSit na slovni
spojenf beze zmeny slozek (napf. pravdepodobny, dlouhohraj{c{, zaru­
vzdorny,jaksepatN apod.).
Mezi castmi slozeniny muze byt vztah:
a) soufadny (napi'. sterkopfsek, sladkokysely),
b) podfadny, kde jedna slozka ureuje druhou (napr. sedovlasy, dlevoprumysl, barvoslepy aj.).
Mnoho sloienych podstatnych a pndavnych jmen se uplati'iuje v odbomem nazvoslovi (napi'.
v chemii - sirouhlfk, v zoologii -lichokopytnfk aj.).
P r a v 0 pis: Slozena pi'idavna jmena, jejichz slozky jsou ve vztahu podfadnem, se piSi
dohromady, konei-Ii prvni cast na -0 (napi'. dlouhovlasy. Konei-Ii vsak prvni cast
na -e nebo -i, chapeme ji obvykle jako pi'fslovce zpusobu (muieme-li se na ni zeptat otazkou
jak?) a pfSeme ji oddelene (napf. cihlovi cerveny, stfedni velkj apod.).
Ve slozenych pndavnych jmenech, jejichz slozky jsou ve vztahu souradnem, pfSeme mezi
obema slozkami spojovnik, ma-li se vyjadtit samostatnost slozek (napt. zahradnicko-ovocndf­
skd skola). ZvhiSte pak jde-Ii 0 vztah vzajemnosti (napt. anglicko-cesJ...1 a cesko-anglid.j slov­
nik). Tvon-li vsak obe casti tesnou vyznamovou jednotu, pfSeme je dohromady (hluchonimy,
sladkokyselY)·
25
Vyznamove se lisf slozemi pndavmijmena modrozeleny (= zeleny s nadechem do modra) a
modro-zeleny (= modry a zeleny). Tam, kde nenf mozna zamena kombinace barev s odstfnem,
se slozene pi'fdavne jmeno piSe dohromady (cervenob(fy, cernozlutj).
Zkracovani
Snaha pojmenovavat rUzne podniky, urady, spolky apod. co nejpresneji
vede k tomu, ze vznikaji pn1is dlouha nekolikaslovna pojmenovani. Je­
jieh delka pusobi zejmena pri jejich castem opakovani V textu potize. Pro­
to se z nieh vytvareji zkratky a zkratkova slova.
Nejcasteji se uziva zkratek utvorenyeh ze zacatecnich pismen vice­
slovneho pojmenovani, napr. CVUT (cti: ce - ve - u - te) = Ceske vysoke
uceni teehnicke, OSN (cti: 6 - es - en) =Organizaee spojenyeh narodu,
MZP (cti: em - zet - pe) = Ministerstvo iivotnfho prosrredi aj.
Po z n a m k a: V psanem projevu se vyskytujf take zkratky jineho druhu. Zkracujeme jimi
nektere obvykle obraty a easto uzfvana slova, piSeme je s malym pfsmenem a zakoneujeme
teekou: p. =pan, d,: =doktor, apod. =a podobne, atd. =a tak dale, aj. =a jine, tj. =to je. tzn. =
to znamena.
Z pocatecnich skupin hlasek jednotlivyeh slov viceslovneho pojmeno­
vani se tvon zkratkova slova. Ta se pak daji sklonovat a lze od nich tvorit
odvozeniny. Napr. z nazvu Ceskoslovenskd dopravnf kaneeldfbylo utvo­
reno zkratkove slovo Cedok (2. p. - do Cedoku) a z neho odvozeniny:
cedokovy, cedokdf apod. Z pojmenovaniDruzstvo telesne vadnyeh vzniklo
zkratkove slovo Druteva.
Poi n a m k a: Pi'i uzfvanf zkratek musfme vzdy myslet na to, zda jsou tomu, komu je
projev meen, dostateene zname. Jinak je vhodne alespon pi'i prvnfm uzitf jejich vyznam vysvet­
lit. V mluvenych projevech davame pi'ednost nezkracenym podobam.
Spojovani slov V souslovi
Zejmena V odbomem vyjadrovanI se tvon vfceslovna pojmenovani, sou­
slovi. lednotliva slova V nich casto pozmenuji svuj vyznam (napr. vysokd
pee neni jakakoli pee majici velkou vysku, ale pee urcena k vyrobe suro­
v6ho zeleza).
Poradek slov V souslovich je ustaleny, napr. souslovi skok dalekj ozna­
26
cuje atletickou disciplinu, kdezto skladebni dvojice dalekj skok jen hod­
noti delku skoku. Jednotliva slova v souslovi nelze nahradit synonymy,
nelze napr. uiit nazvu "velice knitke vlny" misto velmi krdtke vlny nebo
"ve1ike napeti" misto vysoke naphf.
P 0 z n a m k a: 1. Viceslovna pojmenovani maji nektere nevyhody, napt. nelze od nich tvo­
tit odvozeniny a zpomaluji dorozumivanl. Proto se zejmena v pracovnf mluve a v hovorove feci
vedle nich vytvateji jednoslovna synonyma (posuvne mbYtko - posuvka, psad stroj - stroj,
automobilistickd mapa - automapa, sekand peeene - sekand, kolfnskd voda - kolfnskd aj.).
Nektera z techto jednoslovnych synonym jsou zabarvena hovorove (pololetky), jina patTI do
obecne cestiny (tryskdC), nebo do slangu (trestndk). Iednoslovna pojmenovani jsou casto mene
ptesna nei jejich viceslovna synonyma (napt. desftka muze oznacovat tramvaj, trestny kop,
pivo, bankovku aj.).
2. Ve sdelovadch prostteddch a v odbornych projevech se naopak jednoslovny vyraz nekdy
nahrazuje vyrazem viceslovnym (napt. kontrolovat - provddet kontrolu, podobne - podobnym
zpusobem, osa se zlomila - do flo ke zlomenf osy). Ie tteba dbat na to, aby se tohoto zpusobu
neuzivalo nadbytecne.
Prejimani slov z jinych jazyku
Ve vsech dejinnych obdobich prejima kaidy jazyk slova z jinych jazy­
ku. Prejata slova jsou dusledek mezimirodnich hospodarskych, politic­
kych a kulturnich styku.
Mnoha slova byla prejata z latiny nebo z rectiny, tedy z jazyku, ktere
pronikave ovlivnily jazykovyvyvoj Evropy (napr. drama,/ilozo/ie, autor,
literatura aj.), jina byla z reckych a latinskych zakladu nove vytvorena
(napr. televize, magnet%n, kosmonautika aj.). Vyhodou techto slov je
jejich siroka mezimirodni srozumitelnost, ktera pak usnadiiuje mezina­
rodni vymenu vedeckych a technickych infonnad.
P r a v 0 pis: Nektera z prejatych slov se pravopisne prizpusobila nasi
vyslovnosti (hockey - hokej, juice - dzus), jina si zachovala puvodni pra­
vopis i vyslovnost (napr. revue, vyslov [revi]; interview, vyslov [intervju],
rendez-vous, vyslov [randevu] aj.). U nekterych jsou povoleny pravopis­
ne dvojtvary (dzudo i judo, dzentlmen i gentleman), nekde se viila vy­
slovnost podle puvodni pravopisne podoby (jotbal, radar aj.).
Po z n a m k a: Pn uzivani cizich slov musime vzdy brat zretel na to, zda budou poslucha­
cum nebo ctenarum, jimz je projev urcen, dostatecne srozumitelna. Vzdy bychom meli uzivat
jen tech cizich slov, jejichz vyznam, pravopis i vyslovnost bezpecne sami ovladame.
27
IV. TVAROSLOVI
Druhy slov a jejich vyznamy
Slovo je skupina hhlsek (zildka jen jedna hhiska), ktenl rna urcity vy­
znam (napr. pan, dobry, ty, tfi, nest, vcera, pod, ale, at, zbluiik).
U slov rozlisujeme vyznamy slovni (veene) a vyznamy mluvnicke.
(Viz tez str. 12.)
Slovni vyznamy maji slova sarna 0 sobe: oznacuji nejakou zivou by­
tost, vee, vlastnost, dej, vztah, cit, naladu, zvuk apod. Takoveto vyznamy
uvadi slovnfk.
Mluvnicke vyznamy dostavaji slova ve vete ve vztahu k jinym slo­
vUm. Vyjadfuji se vetsinou rUznymi tvary slova (napr. cislem a padem
u podstatnyeh jmen, rodem, cislem a padem u pndavnyeh jmen, osobou,
cislem, zpusobem a casem u sloves apod.).
Podle toho, ktere vyznamy vyjadfuji, rozlisujeme slova plnovyznamo­
va a slova mluvnicka.
Siova plnovyznamova maji slovni vyznam sarna 0 sobe. Napr.: pan,
dobry, ty, tri, nest, vcera, zbluiik.
Siova mluvnicka vyjadfuji mluvnicke vztahy slov nebo vet, s nimiz
jsou spojena. Nemaji sarna 0 sobe slovni vyznam, nybrz dostavaji ho tepr­
ve ve spojeni s jinymi slovy nebo vetami. Napr. pod (stromem), (maly)
ale (hezky), at (zije).
Podle toho, zda slovo muze ci nemuze menit svoji podobu, rozlisujeme
slova ohebna a slova neohebna.
Siova ohebna mohou mit rUzne tvary, mohou se ski 0 Ii 0 vat (napr.
pan, pana, panovi ... , dobry, dobreho, dobremu ... , ty, tebe, tiL., tfi, tfl,
tfem.. .) nebo cas 0 vat (napr. nesu, neseI... ).
SklOllUji se j men a: podstatna jmena (pan), pridavna jmena (dobry),
zajmena (ty), cislovky (tfi).
Casuji se s 10 v e sa.
Siova neohebna nemuzeme sklollovat ani casovat.
Jsou to: pnslovee (vcera, tam), predlozky (pod,pres), spojky (ale, ani),
castice (at, ket), citoslovee (bum, ach).
Slovni zasobu ceskehojazyka tvonteehto deset slovnieh druhu.
28
, ~
e:
.D
v
..c:
0
~
>
0
rn
SklOllUjf se 1. podstatna jrnena - jsou nazvy osob, zvffat, vecf a samostatne
nazvy pro vlastnosti a deje; majf jeden ze tff rodd (pan, kocka,
jablko, krasa, plavba)
2. pfidavmijmena- vyjadfujf vlastnosti osob, zvffat, vecf nebo jevu
oznacenych podstatnym jmenem, anebo jejich vyznam jinak bH­
ze urcujf; mohou svymi tvary vyjadfit trojf rod (velkj, cizl, otcuv,
babicCin)
3. zajrnena - zastupujf podstatna jmena a pffdavna jmena nebo na
osoby, zvifata, veci apod. ukazujf (ja, on, nas, tento, nekterj)
4. cislovky - jsou slova vyznamu ciselneho: oznacujf pocet, potadf
apod. (dva, nekolik, prvn(, dvoj{)
Casujf se 5. slovesa - vyjadfujf dej, a to cinnost nebo stay (pracovat, bezet,
steit, sedet)
, ~
e:
.D
v
..c:
0
Nesklolluji
se ani
necasuji
6. ptlslovce - vyjadi'uji rUzne blizsf okolnosti deju nebo vlastnostf:
urceni mista, casu, zpusobu, miry, pnCiny (zde, vcera, hezky. vel-
mi, proto)
7. predloiky - vyjadfuji podobne blizsf okolnosti jako pnslovce,
ale teprve ve spojeni se jmeny (na stole, u stolu, pod stolem)
8. spojky - spojujf vetne cleny nebo vety (Otec a matka zpfvali.
v
r::
~
>
0
rn
Matka vanIa a otec ukHzel.)
9. castice - uvozuji nejcasteji samostatne vety a naznacujijejich druh
nebo vyjadfuji charakter vetneho clenku, pfed kterym stoji (Kef
se to podaff! C02 jsi to nevedel? - Mel rad jen sebe. Bavila ho
zejmena cetba.)
10. citoslovce - vyjadi'uji nalady, city a vuli mluvcfho nebo oznacuji
hlasy a zvuky (ach, 6, hop, bzi, burn)
Protoze se pfi tndenf slov na slovni druhy uplatiiuje nejen vyznam slovni,
nybrZ i vyznamy mluvnicke a tvary slova, vyskytuji se take slova, kteni
po jedne stnince patti k jinemu slovnimu druhu nez po stnince druhe.
Napr.:
Slova jako plavdnf, plavba, beh maji vyznam dejovy, jaky maji slove­
sa, ale podle jejich mluvnickych vyznamu je fadime mezi podstatmi jme­
na (jsou to samostatne mizvy deju, majf jeden mluvnicky rod a sklonuji
se).
Slovajako moudrost, krdsa, pfle maji vyznam vlastnosti, jaky maji ptf­
davml jmena, ale podle jejich mluvnickych vyznamu je fadime mezi pod­
statmi jmena (jsou to samostatne mizvy vlastnosti a majf jeden mluvnicky
rod).
29
Slova jako plovoucf, pleteny maji vyznam dejovy, jaky maji slovesa,
ale podle jejich mluvnickych vyznamu je radime mezi pndavmi jmena
(vyjadfujf vlastnost nejakeho predmetu oznaceneho podstatnymjmenem,
napr. plovoucf lad', pleteny svetr, mohou svymi tvary vyjadrit tfi rody a
skloiiuji se).
Slova jako hajny, vratny, vypravcf maji tvary jako pndavna jmena, ale
podle jejich vyznamu je radime mezi podstatnajmena Qsou to nazvy osob).
Pfi urcovanf slovnfch druhu nekterych slov je tedy nutno zvlasf peclive
pfihlizet k jejich rozhodujfcfm znakum.
Slovni druh nekterych slov lze spravne urcit pouze s prihlednutfm
k jejich vyznamu v dane vete. Rozhodujicf je tu zpravidla skladebni plat­
nost. Napr.:
Ran e n y brae by1osetren. - slovo ranenyje pndavne jmeno, pnvlas­
tek (ktery brae?)
Ran e n y byl osetren. - slovo raneny je podstatne jmeno, pod­
met (kdo byl osetren?)
od pol e d n e pujdu Yen. - slovo odpoledne je pnslovce (slovo
neohebne, vyjadfuje cas: kdy pujdu?)
Tesim se na 0 d pol e d n e . - slovo odpoledne je podstatne jmeno
(skloiiuje se, na co se tesfm?)
Se1 jsem 0 k 0 1 0 rybnika. - slovo okoloje predlozka (slovo neoheb­
ne, vyjadruje misto ve spojeni s podstat­
nym jmenem, jehoz pad ndi: okolo ryb­
nfka)
Sel jsern jen 0 k 010 . - slovo okolo je pnslovce (slovo neoheb­
ne, vyjadfuje rnfsto bez spojeni se jrne­
nem, sarno 0 sobe: kudy jsern sel?)
Byt je maly, ale tituloy. - slovo ale je spojka (spojuje vetne cle­
ny)
Ale to je nahoda! - slovo ale je castice (uvozuje vetu a na­
znacuje jeji zvlastni, citovy charakter)
V nekterych pnpadech je treba rozlisit rUzne slovnf druhy, jejichz nektere
tvary se shodujf. Napr.:
Bra t r 0 v i je patnact let. - slovo bratrovi je podstatne jmeno
(komu? - 3. pad slova bratr)
30
Jsou to bra t r 0 v i p r a t e k ~ : - slovo bratrovi je pndavne jmeno (Ci pra­
tele? - 1. p. mn. c. slova bratruv)
Cistota pul z d r a vi. - slovo zdravl je podstatne jmeno (pul
ceho? - 2. pad)
Oba byli z d r a v f . - slovo zdravl je pridavne jmeno (jad? ­
1. p. mn. c. slova zdravy)
Lodi se na mon z d r a vi. - slovo zdravl (se) je tvar slovesa zdravit
(eo delaji? - 3. os. mn. c. pritomneho
casu)
Podstatna jmena
Podstatnajrnenajsou l1azvy osob, zvirat a ved (pan, kocka, mesto) a
samostatne nazvy vlastnosti a deju (chytrost, beh). Majijeden ze tfijmen­
nyeh rodiI a sklonuji se, to znamena, ze svymi tvary vyjadfujf sedm padiI
a dvoji cislo.
Druhy podstatnych jmen
Rozlisujeme podstatna jmena konkretni a abstraktni.
Podstatna jrnena konkretni jsou nazvy osob, zvuat a ved (pan, koc­
ka, mesto). Podstatna jrnena abstraktni jsou samostatne nazvy vlast­
nosH a deju (chytrost, beh).
P 0 z n a m k a: Jmena abstrakmi se casto stavaji nazvy konkretnich veci. Takova podstatna
jmena moholl mit v jedne sOllvislosti vyznam abstraktnf (P san ( ukolu jej nebavilo. Vosy
Idkala s I ad k 0 s t ovoce) a v jine vyznam konkretnf (Dostal p san ( od spoluidka. Babicka
mu vidy phnesla nejakou s I a d k 0 s t ).
Podstatna jmena konkretni se deli na obeena a vlastni.
Podstatna jrnena obecna oznacujf kteroukoli osobu, zvfre nebo vee
toho druhu (pan, kOfka, mesto).
Podstatna jrnena vlastni oznacujf jednu urCitou osobu, zvfre nebo vee
(Neruda, Micka, Liberec).
Po z n a m k a: 1. Vlastnf jmena piSeme s velkym zacatecnfm pismenem; odlisujeme je tak
v pismu odjmen obecnych (viz str. 139).
2. Nektere daISi druhy podstatnych jmen viz dale v oddflu 0 Cfsle (str. 33).
31
Mluvnicke vyznamy podstatnych jmen
Rod
U podstatnyeh jmen (a take u pridavnyeh jmen, nekteryeh zajmen
a cislovek) rozlisujemerod muzsky (zivotnya nezivotny), zenskya stfed­
ni (ten pan, ta kocka, to mesto).
Kazde podstatne jmeno ma jeden z teehto tn rodu. Jen zndka podstatna
jmena kolisaji v rode. Napr. slovarez, hffdel, smecjsou rodu muzske­
ho nebo zenskeho, slovo rukojmf je rodu muzskeho nebo stredniho.
Nekolik podstatnyeh jmen ma v mnoznem cisle jiny rod nez v cisle
jednotnem, napr. dfte (sdedni rod) - deti (zensky rod), oko, ucho (sdedni
rod) -oei, usi (zensky rod), knfZe, hrabe (muzsky rod) -knfzata, hrabata
(sdedni rod).
Jmena rodu muzskeho se jeste deli na zivotna a nezivotna. Rozdil mezi
nimi se projevuje v nekteryeh tvareeh (viz 4. pad jednotneho cisla pana ­
hrad, muze - stroj, 1. pad mnozneho cisla pani - hrady, muzi - stroje).
Je nutno rozlisovat biologickou zivost a mluvniekou zivotnost. Napr.
slova lid, narod. hmyz, dobytek se skloiiuji podle vzoru hrad (viz 4. pad:
napr. dobytek jako hrad), jsou rodu muzskeho nezivotneho. Naproti tomu
napr. slova snehulak, strasdk, pandk se skloiiuji podle vzoru pan (viz 4.
pad: napr. snehuldka jako pana) , jsou rodu muzskeho zivotneho.
Nektera podstatna jmena rodu muzskeho kolisaji mezi zivotnosti a ne­
zivotnosti, napr. zavindc, uzenac, slanecek (1. pad mnozneho cisla zavi­
ndei, uzenaci, slanecci i zavindce, uzenace, slanecky), ukazatel, delitel,
delenec, ledoborec (1. pad mnozneho cisla ukazatele, ledoborce i ukaza­
tele, ledoborci). (Viz tez str. 38.)
Cislo
Podstatna jmena (stejne jako pndavnajmena, zajmena a cislovky a take
slovesa) svymi tvary vyjadfuji dvoji cislo: jednotne a mnozne. U pod­
statnyeh jmen oznacujejednotne cislo vetsinou jednu osobu, vee atd. (pan,
hrad), mnozne cislo jejich vetsi pocet (pant, hrady).
Avsak nektera podstatna jmena nevyjadruji dvoji cislo. Jsou to prede­
vsim podstatna jmena abstraktni a z podstatnyeh jmen konkretnieh jmena
latkova, pomnozna, hromadna a vetSinou take jmena vlastni.
32
Podstatmi jmena a b s t r a k t n i obvykle nemivaji tvary mnomeho cisla
(mlddi, pracovitost, sladkost, chuze, lezeni, psani); tvar mnozneho cisla
se vyskytne zpravidla jen tehdy, jde-li 0 uziti slova ve vyznanlu konkret­
nim (Babicka mu pfichystala ruzne s lad k 0 s t i. Dostala z domova
nekolik p san n.
Podstatmi jmena v 1a s t n i mivaji zpravidla jen tvary cisla jednotne­
ho (Praha, Rip, Neruda). Tvar mnozneho cisla u pnjmeni muze oznaco­
vat cleny rodiny (bratf[ Capkove).
Podstatna jmena pomnozna maji pouze tvary mnozneho cisla, a to
i tehdy, jestlize oznacuji jen jednu vee (dvefe, nuzky, Vdnoce, Hradcany,
Pardubice).
Podstatnajmena hromadna maji jen tvary cislajednotneho, ale ozna­
cuji vetSi mnozstvi veci tehoz druhu pohromade, jako eelek. Byvaji tvofe­
na zejrnena koneovkou -i (uhU, kameni) a pfiponarni -ovi (stromovi, kfo­
vi), -stvo (obyvatelstvo, rostlinstvo), -ctvo (zactvo, ptactvo).
Podstatna jmena latkova oznacuji tvarem cisla jednotn6ho samu 1<1t­
ku bez zfetele k mnozstvi (mleko, mouka, zelezo).
Po z n a m k a: Ve vyznamu latkovem se jich uziva v jednotnem eisIe; uzije-li se jich
v mnoznem CisIe, maji pozmeneny vyznam (dve mLeka =dva sacky nebo dye sklenice mlcka,
zeleza =pouta nebo past na zvef).
Pad
Podstatmi jmena (stejne jako pi'fdavna jmena, zajrnena a cislovky) vy­
jadi'uji zpravidla rUznymi tvary pady (sklonuji se). Padu je sedm a zjisiu­
jeme je padovyrni otazkami.
1. pad (na otazku kdo, co?) - muz, zena; muzi, zeny
2. pad (na otazku kobo, ceho?) - muze, zeny; muzu, zen
3. pad (na otazku komu, cemu?) - muzi, zene; muzum, zendm
4. pad (na otazku koho, co?) - muze, zenu; muze, zeny
5. pad (nekoho oslovujeme) - muzi! zeno! muzi! zeny!
6. pad (na otazku (0) kom (0) eem?) - (0) muzi, zene, (0) muZfch,
zendch
7. pad (na otazku kym, eim?) - muzem, zenou; muzi, zenami
33
Rozlisujerne pad y pro s t e (vidim muze, venrn zenej a pad y
pre d I 0 Zk 0 v e (dfvarn se na muze, rnluvi 0 zenl). Prvnf pad je vzdy
prosty, sesty pad je vzdy predlozkovy.
Skloiiovani podstatnych jmen
Sklonovanf podstatnych jrnen je tvoreni ruznych jejich tvaru podle
padu a podle cfsla. Pri sklonovanf rozlisujeme v slove kmen a koncov­
ku.
Kmen je cast spolecna vsern tvarum slova. YetSinou zustava nezrnene­
na, v nekterych tvarech muze byt kmen obrnenen podle pravidel hlasko­
veho smdanf.
Koncovka je cast tvaru slova, ktera se pfipfna ke kmeni.
tvar slova = kmen + koncovka
spoluzak spoluzak
spoluzaka spoluzak a
spoluzakovi spoluzak ovi
spoluzaci spoluzac
spoluzacka spoluzack a
spoluzacky spoluzack y
spoluzacce spoluzacc e
spoluzackami .. spoluzack ami
Podstatna jmena se svym sklonovanfrn lisf, ale delfrne je na skupiny,
ktere se ve sklonovanf zcela shodujf nebo se lisf jen rnalyrni odchylkami.
Z kazde takove skupiny je vybrano jedno slovo jako vzor, ktery reprezen­
tuje celou skupinu.
Marne vzory pro rod muzsky (zivotny a nezivotny), pro rod zensky a
pro rod strednf. Vzory se pak dale lisf podle zakoncenf v 1. pade, popnpa­
de jeste take podle koncovky v 2. pade.
34
Prehled vzoru podstatnych jnlen
Vzory pro rod muisky
tvrdy zivotny: pan
tvrdy nezivotny: brad
mekky zivotny: muz
mekky nezivotny: stroj
tvrdy zivotny: predseda
mekky zivotny: soudee
Vzory pro rod iensky
tvrdy vzor: zena
mekky vzor: ruze
vzor: piseit
vzor: kost
Vzory pro rod sttedni
tvrdy vzor: mesto
mekky vzor: more
smfSeny vzor: kure
dlouhy vzor: staveni
Zakonceni v 1. pade Koncovka 2. padu
bez koncovky
bez koncovky
bez koncovky
bez koncovky
s koncovkou -a
s koncovkou -e
s koncovkou-a
s koncovkou-e
bez koncovky
bez koncovky
s koncovkou -0
s koncovkou-e
s koncovkou -e (-e)
s koncovkou-i
* Kmen je tu rozsrren 0 -et-, v mnoznem elsIe 0 -at-.
-a
-u nebo-a
-e
-e
-e (-e)
-j
-e
-et-e (-et-ef
35
Skloitovani podstatnych jmen rodu muzskeho
podle vzoru pan, hrad, muz, stroj
Vzory zivotne
Tvrdy
Jednotne Cislo
1. pan
2. pana
3. pauu, -ovi
4. pana
5. pane! (otee)!
(hochu)!
6. (0) panu, -ovi
7. panem
Mnozne efslo
1. pani, -ove
(obeane)
2. paml
3. panum
4. pany
5. pani! -ove!
6. (0) panech
(hosich)
7. pany
Mekky
muz
muze
muzi, -ovi
muze
muzi
(otee)!
(0) muzi, -ovi
muzem
muzi, -ove
(ueitele)
muzu
muzum
muze
muzi! -ove!
(0) muzich
muzi
Vzory nezivotne
Tvrdy Mekky
brad stroj
bradu stroje
(potoka)
bradu stroji
brad stroj
brade! stroji!
(0) brade, -u (0) stroji
bradem strojem
brady stroje
bradu stroju
bradum strojum
brady stroje
brady! stroje!
(0) bradech (0) strojich
(potoclch)
brady stroji
Podle vzoru pan se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho zivotne­
ho konefcf v 1. p. jedn. efsla souhlaskou tvrdou nebo obojetnou, ktera
majf v 2. p. jedn. efsla koncovku -a.
Podle vzoru hrad se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho nezivot­
neho konefcf v 1. p. jedn. efsla souhlaskou tvrdou nebo obojetnou, ktera
majf v 2. p. jedn. efsla koncovku -u nebo -a.
Podle vzoru muz se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho zivotne­
36
ho koncicf v 1. p. jedn. Cisla souhhiskou mekkou nebo obojetnou, kteni
maji v 2. p. jedn. cisla koncovku -e.
Podle vzoru stroj se sklonuji podstatmi jmena rodu muiskeho neiivot­
neho koncid v 1. p. jedn. cisla souhhiskou mekkou nebo obojetnou, kteni
maji v 2. p. jedn. cisla koncovku -e.
Pravopis: U vzoru paD piSeme mekke -i v koncovce -ovi (3. a 6. p.
jedn. cisla), v koncovce -i v 1. a 5. p. mnoi. cisla (orli, pstruzi jako pdni)
a v koncovce -fch v 6. p. mnoz. cisla (0 pstruzich jako 0 hosfch). Ve 4. a
7. p. mnoz. cislaje v koncovce tvrde -y (vidim orly jako pdny).
V koncovkach vzoru hradje tvrde y. Jen v 6. p. mnoz. cislaje mekke
i v koncovce -ieh (v lesfch jako v potocfch).
V koncovkach vzorU mUl a stroj je vzdy mekke i nebo i (uCiteli jako
muzi,o uCitelich jako 0 muz{ch; pytli jako stroji, 0 penezich jako 0 stro­
jfch).
Po Z n am k a: Ojedinele se u vzom hrad piSe v koncovce tvrde y take po souhhlsce e.
Napr. tde, 2. p. tdeu - 1. p. mnol. Clsla tdey jako hrady.
POZNAMKY K NEKTERYM TVARlTM A ODCHYLKAM OD VZORU
1. a) vetsina podstatnych jmen vzoru hrad rna v 2. p. jedn. cisla kon­
covku -u (zdmku, pfsku, stolu, roku, dubu...), mene jich ma koncovku -a
(lesa, chleba, kostela, potoka... ), ale nektera maji koncovku -u i-a, napr.
bochnfku i bochnfka, trojuhelnfku i trojuhelnfka.
b) Nekteni jmena tohoto vzoru majf v 6. p. jedn. cisla jen koncovku -e
(v lese), nektera jen -u (v krku) a nektera maji koncovku -u i -e (0 jazyku
i jazyce, v okresu i okrese).
c) V 6. p. mnoi. Cisla tohoto vzoru byva vedle koncovky -fch take
koncovka -dch, a to u zdrobnelych podstatnych jmen zakoncenych na
-cek (v baliccfch - halfckdch, v pytliccfch - pytlickdch) a u nekterych
podstatnych jmen na -ek (na hffbcfch - hfibkdch, na schudc{ch - schud­
kdch).
2. Ve 3. a 6. padejednotneho clslaje u vlastnichjmen osobnich vzoru
pdn a muz, stojf-li sama, vzdy koncovka -ovi (Janovi, Lubosovi, Seifer­
tovi); ve spojenf s jinym podstatnym jmenem rna koncovku -ovi zpravi­
dla poslednf jmeno (fediteli Lubosi Slavikovi, 0 bdsnfku Frantisku Hru­
binovi).
37
3. a) Podstatmijmena muzskeho rodu zakoncena na -I, -z, -s maji vetsi­
nou sklonovani tvrde (andel, motYl, kul, vuz, jez, pes, okres), ale nektera
maji sklonovani mekke.
b) Z podstatnych jmen na -I maji mekke sklonovani predevsim zivotna
(VZOfU muf) s pffponou -tel (pNtel, cviCitel, ucilel, hlasatel,jednatel, veli­
tel... ), nekolik podstatnych jmen nezivotnych (vzoru stroj) na -el (jetel,
jitrocel, pytel, hNdel, kasel, kachel, sindel, svizel, mandel) a Z jinych cil,
stfechYI.
Z podstatnych jmen na -z, -s maji mekke sklonovani vitez, Francouz,
simpanz, knez, peniz.
Tato slova maji tedy v 7. p. mnoz. cisla v koncovce mekke -i: (s) pfdte­
ii, uciteli, pytli, Francouzi, cili, penezi.
c) Nektera podstatna jmena na -I kolfsaji, maji dvoji tvary, jednak podle
vzoru tvrdeho, jednak podle vzoru mekkeho. Napr. ze jmen na -el: kotel,
kuzel, plevel, chmel, uhel, popel, straspytel (tedy 2. p. kotle i kotlu apod.),
z ostatnich napr. april, rubl (tedy aprile i aprila, ruble i rublu).
V 7. p. mnoz. cisla muzeme tedy napsat (s) rubli i rubly, (pod) kotli
i kotly.
Kolfsaji take nektera obecna podstatna jmena zakoncena na -s a -z,
napr. zivotna rorys, platYs, pilous, vsekaz, penezokaz, stdvkokaz, nezi­
votne mestys (tedy 2. p. roryse i rorysa, mestyse i mestysu, 7. p. mnoz.
cfsla (s) rorysi i rorjsy, mestysi i mestysy apod.), a nektera vlastnf jmena
takto zakoncena (2. p. AloiselAloize i AloisalAloiza, Halase i Halasa,
Amose i Amosa).
4. Podstatna jmena rodu muzskeho nezivotneho zakoncena na -en se
sklolluji podle vzoru hrad, napr.leden, kfen, lupen. Avsak podstatnajme­
na plamen, kdmen, kfemen, kmen, hfeben, pramen, kofen, femen, jecmen
maji v jednotnem Cfsle krome tvam podle vzoru hrad take vzory podle
vzoru stroj.
5. Nektera podstatna jmena kolisaji mezi vzory zivotnymi a nezivotny­
mi, napr.: berdnci - berdnky, pandci - pandky, ledoborci - ledoborce,
obrnenci - obrnence, slanecci - slanecky, sledi - slede, ukazatele - uka­
zatele, Cinitele - Cinitele, jmenovatele - jmenovatele aj.
Po obloze pluli bflf berdnci. - Po obloze pluly bile berdnky. Shoda je urcena koncovkou
tvaru iivotneho nebo neiivotneho. (Kolisajici jmena oznacovala puvodne osoby nebo zvifata a
byla pak pfenesena na veci neiive, anebo byla utvofena pfiponami obvyklymi u jrnen iivot­
nych, zejmena -tel a -ec.)
38
Podstatmi jmena bad! a mikrob maji tvary zivotne i nezivotne Ude 0 jejich chapani jako
jmen zivocichu, nebo rostlin): baci!, -a i -u. mikrob, -a i -u. Rad!i se sta!i nejverSfmi nepfdte!i
lidskeho zdravf nebo Bacily se staly... Mikrobi byli objeveni nebo Mikroby byly objeveny.
6. Podstatne jrneno bratr se V cisle jednotnern skloiluje pravidelne po­
dIe vzorupdn; v rnnoznern Cfsle rna vedle pravidelnych tvan'l (bratfi, bra­
tru, -urn, -y, -ech, -y) jeste tyto tvary: 1. p. bratf{, 2. p. bratf{, 3. p. bratf{m,
4. p. bratf{, 6. p. (0) bratf{ch, 7. p. bratf{mi. Tyto tvary se vyskytuji zffd­
ka, napr. cest{ bratff, bratf{ Capkove. (Podobne 1. a 2. p. knezz, 3. p. kne­
Zfm, 6. p. (0) knez{ch, 7. p. knez{mi; ale 4. p. kneze.)
7. K podstatnernu jrnenu clovek je rnnozne cislo fide: 1. a 5. pad fide,
2. p. lid{, 3. p. fidem, 4. p. fidi, 6. p. (0) fidech, 7. p. lidmi (prevazne ve
shode s tvary vzoru kost).
8. Podstatne jrneno kun rna v jednotnern cisle tvary podle vzoru muz,
v rnnoznern cisle rna tyto tvary: 1. a 5. p. kone, 2. p. konu i kon{, 3. p.
konum i kon{m, 4. p. kone, 6. p. (0) kon{ch, 7. p. koni i konmi. Shoda je
podle zivotnosti: B{l{ kone klusali. Ale: V rohu telocvicny stdly nove kone.
9. Podstatne jrneno rodic rna v 1. a 5. p. rnnozneho cisla koncovku -e.
Shoda je podle zivotnosti: Rodice me pfiv{tali.
10. Podstatne jrneno den rna v jednotnern cisle tyto tvary: 1. a 4. p. den,
2. p. dne, 3. p. dni i dnu, 6. p. (0) dni i dnu, (ve) dne, 7. p. dnem.
V rnnoznem cisle se skloiluje takto: 1. a 4. p. dni i dny, 2. p. dn{i dnu, 3. p.
dnum, 6. p. (0) dnech, 7. p. dny.
Shoda je podle nezivotnosti. Dni (dny) uplynuly. Zffdka se vyskytuje
zivotny tvar dnove (Dnove mldd{ uplynuli).
39
Sklonovani podstatnych jmen rodu muiskeho
podle vzoru predseda, soudce
Vzory zivotne
Tvrdy
Jednotne cislo
1. predseda soudce
2. predsedy soudce
3. predsedovi soudci, -ovi
4. predsedu soudce
5. predsedo! soudce!
6. (0) predsedovi (0) soudci, -ovi
7. predsedou soudcem
Mnozne cislo
1. predsedove soudci, -ove
fotbaliste, -i
2. predsedu soudcu
3. predsedum soudcum
4. predsedy soudce
5. predsedove! soudci! -ove!
fotbaliste! -i!
6. (0) predsedech (0) soudcich
7. predsedy soudci
Podle vzoru predsedase sklonuji podstatmi jmena rodu muzskeho, kteni
jsou v 1. p. jedn. cisla zakoncena na -a.
V jednotnem cisle maji tvary jako vzor zena, jen v 3. a 6. pade maji
koncovku -ovi. V mnoznem cisle se sklonujf jako vzor pan.
K tomuto vzoru patn napr. jmena husita, hrdina, houslista, fotbalista,
nemluva, Mfla.
. P r a v 0 pis: V koncovce -ovi je vzdy mekke i. Jinde je v koncov­
kach vzoru predseda po 0 b 0 jet n e souhlasce tvrde y (napr. naseho
May, toho nemluvy jako naseho pfedsedy, toho pfedsedy). Po mekke
souhlasce se vsak pfSe mekke i (baca - baCi, mahdradza - mahdrddzi,
MfSa - Mfsi).
40
Po z n a m k a: 1. Podstatna jmena vzoru predseda zakoncena na -ita, -ista maji v 1. a 5. p.
mnol. cisla koncovku -I (husitl,fotbalistel. Tvary s koncovkou -i (husiti,fotbalisti) jsou hovo­
rove.
2. V 3. a 6. pade je u vzoru predseda jen koncovka -ovi, proto je nutno ji opakovane uzit
napr. v tomto spojeni: k predsedovi Otovi Svobodovi.
Podle vzoru soudce se sklonuji podstatml jrn6na rodu rnuzsk6ho, kteni
jsou V 1. p. jedn. cisla zakoncena na -e. K tornuto vzoru parri napr. sprdv­
ce,pruvodce,zastupce,obrance.
Po z n amk a: 5. pad je stejny jako 1. pad, tedy napi'. pane sprdvce! pane pruvodce! Tyto
tvary je ti'eba odliSovat od tvaru 5. padu jmen zakoncenych na -ec, napr. otee! pane poslanee!
Sklonovani podstatnYch .imen rodu zenskeho
podle vzoru zena, ruze, pisen, kost
Vzor tvrdy Vzor rnekky
Jednotne cislo
1.
2.
3.
4.
5.
6. (0)
7.
zena
zeny
zene
zenu
zenor
zene
zenou
(0)
rftze
rftze
rftzi
rftzi
rftze!
rozi
rozi
(0)
pfsen
pisne
pisni
pisen
pfsni
pisni
pfsni
(0)
kost
kosti
kosti
kost
kosti
kosti
kosti
Mnozn6 cislo
1.
~ 2 .
3.
4.
5.
6. (0)
7.
zeny
zen
zenam
zeny
zeny!
zemich
zenami
(0)
rftze
rftzi (ulic)
rozim
rftze
rozel
rftzich
rftzemi
(0)
pfsne
pfsni
pfsnim
pisne
pfsne!
pfsnich
pfsnemi
(0)
kosti
kosti
kostem
kosti
kosti!
kostech
kostmi,
41
Podle vzoru rena se SklOllUji podstatmi jmena rodu zenskeho, ktenl
maji v 1. p. jedn. cisla koncovku -a.
Podle vzoru ruze se sklolluji podstatml jmena rodu zenskeho, kteni
maji v 1. p. jedn. Cisla koncovku -e.
Podle vzoru piseil se SklOllUji podstatml jmena rodu zenskeho bez kon­
covky, ktenl maji v 2. p. jedn. cisla koncovku -e (-e').
Podle vzoru kost se SklOllUji podstatml jmena rodu zenskeho bez kon­
covky, kteni maji v 2. p. jedn. Cisla koncovku -i.
Pr a v 0 pis: Vzor zena rna v koncovkach vzdy tvrde y, krome kon­
covky 7. p. mnoz. cisla -ami (penkavy jako zeny, penkavami jako zena­
mi).
Vzory ruze, piseil a kost maji v koncovkach vzdy jen mekke i,
i (kosili jako ruzi, mrkvi jako pzsni, obuvi jako kosti, konvzm jako pzsnzm
apod.).
POZNAMKY K NEKTERYM TVARUM A ODCHYLKAM OD VZORU
1. U nekterych dvojslabicnym podstatnych jmen vzoru zena a ruze se
v nekterych padech krat! kmenova samohlaska.
Ke kraceni nluze dojit v 7. p. jedn. cisla a v 2., 3., 6. a 7. p. mnoz. Cisla.
Ve vsech uvedenych padech krat! zavazne pouze podstatne jmeno prd­
ce (tedy pracz, praczm, praczch, pracemi). Ostatni podstatna jmena, ktera
krat!, krati zavazne pouze v 2. p. mnoz. Cisla.
V dalSich padech, tj. v 7. p. jedn. Cisla a v 3., 6. a 7. p. nlnoz. cisla, je
vzdy mozna kmenova samohlaska nezkracena (krome nekterych ustale­
nych spojeni jako tou merou, plnou parou).
2. Podstatna jmena na -ice nemaji v 2. p. mn. cisla koncovku: ulic,
silnic aj. (ale u jmen cizmo puvodu jsou dvoji tvary: dispozic i dispozicz,
kompozic i kompozicz apod.).
3. Podstatne jmeno ovce a jmena na -yne maji ve 2. p. mn. c. dvoji
tvary: ovec i ovcz, kuchyft i kuchynz, jeskyft i jeskynz aj.
4. Podstatnajmena ruka a noha, oznacuji-li casti tela, maji toto SklOllO­
vani:
42
I. a 4. p. ruce 2. p. rukou 3. p. rukam 3. p. na rukou 7. p. rukama
i rukach
nohy nohou noham na nohou nohama
i noh i nohach
Napr.: hrdt na etyfi ruce, kun kope nohama. Koncovka -ama je
i u zdrobnelin: Dfte tleskalo ruCickama, kopalo noziekama. Neoznacuji-li
tato slova casti tela, maji nalefite tvary podle vzoru zena: stul se etyfmi
nohami, sedatko se tfemi noziekami.
Koncovka pndavneho jmena a zajmena se v 7. p. c. mn. pnzp-usobuje
koncovce podstatneho jmena: Zhotovil to svyma vlastnfma rukama. Na
rozdil od toho: Ma hodinky se zlarymi ruCickami.
5. U vzorU pfsen a kost se projevujf nektere nepravideinosti.
a) Podle vzoru kost se ve vsech padech sklonujf jmena zakoncena na
-ost (rychlost, radost... ) a podstatna jmena fee avec.
Jina jmena, ktera radime podle zakoncenf 2. p. jedn. Cisla ke vzoru kost,
napr. mys, 2. p. mysi, noc, 2. p. noci, maji v mnofnem efsie v 3. a 6. p.,
popr. v 7. p. tvary podle vzoru pfsen, napr. mys{m, mySlch (ale mysmi),
nocfm, noc{ch, nocemi.
b) Podle vzoru p{sen se ve vsech padech sklonujf predevs(m jmena
zakoncena na -n, -f, -j (jako basen, tvaf, krupej) a nektera jina, jako narue,
soutez, labut. ..
Nektera jmena zakoneena na -(, -d'maji ve 2. p. jedn. e. a v 1. a 4. p. ron.
C. tvary dva, napr. trate i trati, hute i huti.
6. Ke vzoru pfsen patn tef vlastnf jmena mfstni, napr. Jaromef, Lito­
mysl aj. Ta, kterajsou zakoneena na -va -m, mohou mit v 2. p. jedn. Cisia
tef tvar podle kost: Boleslav, do Boleslave i do Boleslavi, Chrudim, do
Chrudime i do Chrudimi apod.
Je ti'eba odlisovat tato mfstnf jmena od tech, kteni sc skloiiujf podle vzoru iena (Bratislam,
Opava. Ostrava). Odjeli jsme do Boleslavi. Odjeli jsme do Bratislavy.
43
Sklonovani podstatnjch jmen rodu sttedniho
podle vzoru mesto, mote, kute, staveni
Vzor Vzor Vzor
tvrdy mekky smiSeny
Jednotne cislo
1. mesto more kure
2. mesta more kurete
3. mestu mori kureti
4. mesto more kure
5. mesto! more! kurel
6. (0) meste, -u (0) nl0ri (0) kureti
7. mestem morem kuretem
Mnozne cislo
1. mesta more kurata
2. mest mori kurat
(strniSt)
3. mestum monm kuramm
4. mesta more kurata
5. mesta! more! kurata!
6. (0) mestech (0) monch (0) kuratech
mesteckach
7. mesty mori kuraty
Vzor
dlouhy
staveni
staveni
staveni
staveni
staveni!
(0) staveni
stavenim
staveni
staveni
stavenim
staveni
staveni!
(0) stavenich
stavenimi
Podle vzoru mesto se skloiiuji podstatmi jmena rodu strednmo, ktenl
maji v 1. p. jedn. eisla koncovku -0.
Podle vzoru staveni se sklotmji podstatmi jmena rodu suedniho, kteni
maji v 1. p. jedn. cisla koncovku -f.
Podle vzoru kute se skloiiuji podstatna jmena rodu suednmo, ktera
majf v 1. p. jedn. eisla koncovku -e a v ostatnfch padech (mimo 4. a 5. p.
jedn. c.) kmen rozsrreny v jedn. eisle 0 -et- a v mnoz. cisIe 0 -at-.
V jednotnem eisle se koncovky vzoru kure shoduji s koncovkami vzo­
ru more, v mnoznem cisle s koncovkami vzoru mesto; proto se vzor kure
oznaeuje jako smiseny.
44
Podle vzoru kure se sklolluji nazvy mlad'at, jako napr. kote, hflbe,
tele, ptdce, mldde, a podstatna jmena devce, zvfre, doupe, poupe, koste,
vole.
P r a v 0 pis: V koncovce 7. padu vzoru mesto se piSe tvrde y (s my­
dly jako s mesty).
V koncovkach vzoru more se piSe vzdy mekke i, i (poli jako mofi, poll
jako moN, polfm jako moNm apod.). V koncovkach vzoru staveni se piSe
vzdy mekke i (obill jako stavenf, obillm jako stavenfm, v udolfch jako
v stavenfch apod.).
POZNAMKY K NEKTERYM TVARUM A ODCHYLKAM OD VZORU
1. U vzoru mesto byva u podstatnych jmen na -ko, -ho, -cho v 6. p.
jedn. eisla koncovka -u (v mestecku, v blahu, v tichu), v 6. p. mnoz. cisla
-dch (v mesteckdch), ridceji vedle -dch take -fch (v strediscfch, jablcfch).
Zdrobnela podstatna jmena na -ko maji vzdy v 6. p. mn. C. koncovku -dch
(0 kofdtkdch, na koleckdch, na luzkdch, 0 jablfckdch).
2. Nektera podstatna jmena podle vzoru mesto kniti kmenovou samo­
hlasku v 2. pade cisla mnozneho, napr. dao - del, jddro - jader, jdtra ­
jater, jmino - jmen, zeto - let apod.
U podstatneho jmena leto ve vyznamu .,roeni obdobi" se uziva v ostatnich padech jen tvaru
s dlouhym e (parne lito, nekolik roku s ddtivymi /ety); ve vyznamu "rok" jsou vedle nich
i tvary s e (po /etech i po letech).
3. Podstatne jmeno vejce se sklolluje jako more, ale v 2. pade mnoz.
cisla rna tvar vajec.
4. Podstatne jmeno dfte je v jednotnem eisle roku stredniho a sklolluje
se podle kure. V mnoz. Clsle je rodu zenskeho a rna tvary deli, detf, detem,
deti, (0) detech, detmi (jako kosti) a podle toho i shodu: Nase dili si hrdly
a vYskaly.
5. Podstatnajmenaoko, ucho,jestlize znamenaji casti tela, majiv mnoz­
nem cisle tyto tvary:
1. a 4. p. 2. p. 3. p. 6. p. 7. p.
oci OC1 oC1m (0) ocich ocima
usi usi uSlm usich usima
45
Tvary oci, usi jsou rodu zenskeho a podle toho je i shoda: Jeji cerne oCi
to videly. Nase usi to slysely.
Tvary na -ma rnaji i zdrobneliny: oCickama, ouskama. Ptidavne jrneno
a zajrneno (i cislovka ctyfi, popt. tfi) se tvarern ptizpusobuji: svyma vlast­
nfma oCima, mezi ctyrma oCima.
Podstatna jrnena koleno, rameno rnaji v rnnoznern elsIe tyto tvary:
1. a 4. p. 2. p. 3. p. 6. p. 7. p.
kolena kolenou kolenurn (na) kolenou koleny
kolen kolenech
rarnena rarnenou rarnenurn (na) rarnenou rarneny
ramen rarnenech
Neznarnenaji-li slova oko, ucho, koleno, rameno casti tela, sklonuji se
pravidelne podle mesto: morska oka, v morskYch okach, ucha u hrnce,
reka 0 nekolika ramenech, hrnecky s peknymi ouSky.
Podstatne jrneno prsa rna v 2. a 6. pade rnnozneho cisla tvar prsou
(z prsou, na prsou).
Sklonovani nekterych jmen ptejatych
Yetsina podstatnych jrnen obecnych ciziho puvodu se v cestine sklonu­
je podle sveho rodu a zakonceni jako slova dornaci (diplomat jako pan,
exponat jako hrad, kultura jako zena, historie jako ruze apod.).
U nekterych typu podstatnych jrnen, zejrnena puvodu latinskeho a tec­
keho, vsak zakonceni 1. padu nerozhoduje.
Jrnena rn u zs k e h 0 rod u zakoncena na -us toto zakonceni vetsi­
nou 0 d sou v a j i a rnaji tvary podle vzoru hrad nebo pan. Zakonceni
odsouvaji vsechnajrnena na -ismus, jako organismus, realismus, 2. p. or­
ganismu, realismu, dale napt. genius, 2. p. genia, 3. p. geniovi... (v rnnoz.
cisle rna toto jrneno tvary podle vzoru rnuz: geniove, 4. p. genie, 6. p.
o genifch, 7. p. genii).
Ale nektera jrnena toto zakonceni n e 0 d sou v a j i nebo rnaji tvary
obojf. Napt.: humus, kaktus, 2. p. humusu, kaktusu; virus, gl6bus, 2. p.
virusu, gl6busu i viru, gl6bu.
Jrnena s t fed nih 0 rod u zakoncena na-eum, -ium, -uum 0 d sou­
v aj i zakonceni -um a rnaji tvary jedn. cisla a 1. a 4. p. rnnoz. cisla podle
46
vzoru mesto, ostatni tvary mnoz. cisla podle vzoru more. Napr. muzeum,
studium, vakuum, 2. p. jedn. c. muzea, studia, vakua... , 2. p. mn. c. muzez,
studif, vakul. ..
Ostatni jmena strednmo rodu zakoncemi na -um maji tvary obou Cisel
podle vzoru mesto (zakonceni -um se odsouva). Napr. centrum, datum,
2. p. j. c. centra, data ... , 2. p. mn. c. center, dat ...
Jmena stfedniho rodu zakoncena na -ma naopak kmen rozsirujf
o -at- a sklolluji se podle vzoru mesto s vyjimkou 2. p. jedn. cisla. Napr.
tema, schema, drama, 2. p. jedn. cisla tematu, schematu, dramatu ... , 1. a
4. p. mn. c. temata, schemata, dramata.
Podstatne jmeno idea rna sklonovanf z6isti podle vzoru zena, zcasti
podle vzoru ruze a v nekterych padech rna tvary podle obou vzoru.
lednotne cislo Mnozne cislo
1. p. idea idey, ideje
2. p. idey, ideje ideji
3. p. ideji ideam, idejim
4. p. ideu idey, ideje
5. p. ideo! idey! ideje!
6. p. (0) ideji (0) ideach, idejich
7. p. ideou, ideji ideami, idejemi
Nektera podstatna jmena cizmo puvodu se n e skI 0 ii u j f. Napr. file,
kupe, turne, revue, vyslov [revi], derby, bulY,findle.
Skloilovani nekterych typo vlastnich jrnen
Porn n 0 z n a j men ami s t n i zakoncena na -y, -any, jako Klatovy,
Kladruby, Dolany, Hradcany, se sklonuji podIe vzoru hrad, ale v 2. p.
maji tvar bez koncovky (z Klatov, Hradcan). Jen ta, ktera zretelne po­
ciiujeme jako vznikla ze jmen obecnych, maji -u: Mosty, Bory, 2. p.
Mostu, Boru; nektera takova kolisaji: do Karlovych Val' i Varu, do Ldn
i Lanu.
Pomnozna jmena Cechy, Uhry, Bendtky, Hodkovicky se sklolluji podle
vzoru zena (z Cech, Uher, Cechdm, Uhrdm, vCechdch, Uhrdch, nad Ce­
chami, Uhrami).
47
Pomnozmi jrnena rnistni zakoncemi na -e, -ice, jako Kosire, Hrncire,
Pardubice, Budejovice, se sklonuji jako ruze, ale ve 2. p. jsou bez kon­
covky (z Kosif, Pardubic) ave 3. p. jsou obvykle vedle sebe tvary s kon­
covkou -im a -um (Kosirum i Kosif{m, Pardubicum i Pardubicim). Avsak
napr. jrneno Hranice rna v 3. p. jen tvar Hranicim Uako je tvar obecneho
jrnena hranicim).
Po z n a m k a: Podobne se sklonuji take pomnozmi jmena svatku Vdnoce, Velikonoce. Maji
2. p. bez koncovky (Vdnoc, Velikonoc), 3. p. jen s koncovkou -um (Vdnocum, Velikonocum)
a v 7. p. jsou tvary dva: Vdnocemi. Velikonocemi a i'idceji take Vdnoci, Velikonoci.
N as e j rn e n a apr i j rn e n i se sklonuji vetsinou podle vzorU,
k nirnz patn svyrn zakoncenirn: fan - lana (vzor pan), Lubos - Lubose
(vzor muZ), Neruda - Nerudy (vzor predseda), Purkyne - Purkyne (vzor
soudce), Vera - Very (vzor zena), Marie - Marie (vzor ruze).
Zenska jrnena jako Ddsa, Mdna, Ruza rnajf v 2. p. koncovku -i (Dasi,
Mdni, Ruzi), ve 3. a 6. p. koncovku -e (-e,,) nebo -i (Ddse - Ddsi, Mane ­
Mdni apod.).
Piljrneni na -e (-e,,) se sklonuji podle vzoru soudce, v 3. a 6. p. rnaji kon­
covku -ovi (Srdce, Nedele, Skocdopole - Srdcovi, Nedelovi, Skocdopolovi).
Pnjrnenf na -0 (Slunecko, Sryblo, Janko) se sklonujf podle vzoru pdn
(Slunecka, Srybla, Janka), ale 5. p. je shodny s 1. p.
Jrnena na -u (Janku, Pavlu, Tomsu) zustavaji zpravidla nesklonna (pana
Janu). Mohou se vsak take sklonovat jako jrnena bez zakonceni -u (pana
Jana, panu Janovi, Tomse, Tomsovi).
Pnjrneni Dfte, Hrabe, Knize, Poupernajf vedle tvam podle vzoru soud­
ce take tvary s kmenern rozsirenyrn 0 -et- jako pnslusna jrnena obecna
(2. p. Dite i Ditete, 3. p. Di(ovi, Diteti i Ditetovi atp.).
Pnjrneni, ktera rnaji tvar jako pndavmi jrnena, sklonujf se podle pn­
slusnych vzoru pndavnych jrnen: Vrchlickj (vzor mlady), Horejsi (vzor
jarmJ, Nemcova (vzor mladal
Po z n am k a: V urednim a verejnem styku uzivame jmen jen v tom zneni, jak jsou zapsa­
na v matrice a v rodnem liste. Domackych obmen (Stdfw. Jirka, Ddsa) muzeme uzivat jen
v pratelskem styku.
Take c i z f j rn en a se vetSinou sklonujf podle vzom ve shode se
svyrn rodern a zakoncenfrn 1. padu (Einstein, -a, Vietnam, -u, Anglie, -e,
Borneo, -a). U nekterych typu jrnen, zejrnena latinskeho a feckeho puvo­
du, vsak zakonceni 1. padu nerozhoduje.
48
U I a tin sky c h are c k y c h j men se zakonceni 1. padu -us,
-os, -es, -as 0 d sou v a a koncovky jsou podle vzoru pan. Napr. Augus­
tus, Ovidius, Prometheus, 2. p. Augusta, ovidia, Promethea; Aischylos,
Daidalos, 2. p. Aischyla, Daidala; Sofokles, Archimedes, 2. p. Sofokla,
Archimeda; Pythagoras, Leonidas, 2. p. Pythagora, Leonida.
C i z f p r fj men i na -e,jakoHeine, Goethe, Base, mivajitvary pod­
Ie vzorU bez koncovky, a to piisobenim predchozi souhlasky bud' podle
tvrdeho vzoru pan (Heina, Goetha atd.), nebo mekkeho vzoru muz (Base).
StaJe casteji se vsak objevuji tvary typuHeineho, Goetheho, Baseho, Hei­
nemu, Goethemu, Basemu... a nabyvaji ptevahy nad sklonovanfm piivod­
nim.
Cizl pnjmenf na -0, jako Romeo, Marko, Sevcenko, maji sklonovanf
podle vzoru pan (Romea, Marka, Sevcenka atd.).
Ptijmeni na -i nebo -y (napt. Benoni, Mazzini, Pa(ffy, Skulthy) maji
tvary tohoto typu: 2. a 4. p. Benoniho, 3. p. Benonimu, 6. a 7. p. Benonim.
S 10 van s k a ptijmenf typu Tolstoj, GorkU, Slowacki sklonujeme jako
ptidavna jmena (Tolsteho, Tolstemu... , Gorkeho, Gorkemu... , Slowacke­
ho, Slowackemu).
J men a z emf zakoncena na -ea, napr. Korea, Guinea, se sklonuji
jako idea (2. p. Korey nebo Koreje, 3. p. Koreji, 4. p. Koreu, 6. p.
(0) Koreji, 7. p. Koreou nebo Korejt).
Nektera 1a tin s k a ate c k a jmena majf pti sklonovani p 0 z m e ­
n e n y k men. Napr. Nero, 2. p. Nerona, Cicero, 2. p. Cicerona, Paris,
2. p. Parida, Artemis, 2. p. Artemidy.
Nekteracizivlastnijmena se nesklonujf. Napt. Chile, vyslov
[cile], Peru. Tbilisi.
Pfidavna jrnena
Ptidavnajmena vyjadfuji vlastnosti osob, zvitat, veci nebo jevu ozna­
cenych podstatnymjmenem, anebo jejich vyznamjinak blfze urcuji. Napt.
novy spoluzdk, Gizl pes, hezkd vdza, vesely smlch, bratruv pNtel. S pod­
statnyrni jrneny, k nirnz patti, se shoduji v pade, elsIe a rode (napt. dobry
C!ovek, dobry zena, dobrym fidem, dobrymi fidmi) a v rode mUlskem se
v nekterych padech rozlisuji i tvary zivotne a nezivotne (dobN fide, dobre
I
rohliky).
49
Druhy pndavnych jrnen
Rozlisujeme pndavmi jmena tvrda, pndavna jmena mekka a pndavna
jmena pfivlastnovacf.
Pridavna jmena tvrda jsou bud' s d lou h 0 usa m 0 h 1ask 0 u
v k 0 nco vee a maji v 1. pade jednotneho cisla v rode nluzskem kon­
covku -y, v rode zenskem koncovku -d a v rode sti'ednim koncovku -e
(mlady a zdravy chlapec, mladd a zdravd dfvka, mlade a zdrave devce) ,
anebo v t v a r u j men n e m (s kratkou samohlaskou v koncovce nebo
bez koncovky) a jsou v 1. pade jednotneho cisla v rode muzskem bez kon­
covky, v rode zenskem s koncovkou -a, v rode sti'ednim s koncovkou -0
(bratr byl tehdy jeste mldd a zdrdv, sestra byla zdrdva, devce bylo zdrdvo).
Po z n a m k a: 1. Jmenne tvary pi'idavnych jmen tvrdych maji stejne zakoncenf jako tvrde
vzory podstatnych jmen: zdrdv jako pdn, zdrdva jako zena, zdrdvo jako mesto.
2. Jmennych tvanl se uziva jen u nekterych pi'idavnych jmen tvrdych ve jmennem pi'isudku
nebo v doplllku: Otec byl nemocen. Otec se vrdtil nemocen.
3. Ma-li pi'fdavne jmeno obojf tvary, byva mezi nimi casto vyznamovy rozdfl. Tvar s dlou­
hou samohlaskou v koncovce vyjadfuje vlastnost stalou, jmenny tvar vlastnost prechodnou.
Napr.: StrjCek byl zdravy. - Strycek byl uz zase zdrdv. Karel byl velice zvedavy. - Karel byl
zvedav, jak to dopadne.
Pridavna jmena mekka maji v 1. pade jednotneho cisla ve vsech ro­
dech koncovku -f (jarnf vdnek, jarnf bouTe, jarnf pocasz).
Pridavna jmena ptivlastiIovacl se tvoi'i od podstatnych jmen ozna­
cujicfch osoby, nekdy take od vlastnich jmen zvii'at. Od podstatnych
jmen rodu muzskeho se tvoi'i pnponou -uv (-ova, -ovo), od podstatnych
jmen rodu zenskeho pi'iponou -in (-ina, -ino). Napi'.: bratruv sesit, bra-·
trova kniha, bratrovo kolo, Alfkova bouda; tetin byt, tetina zahrada, te­
tina mYdlo.
Na pndavna jmena pfivlastnovacf se muzeme zeptat tazacfm zajme­
nem cf (napi'. bratruv sesit - cf sesit?).
Po z n am k a: 1. Pndavne jmeno privlastiiovaci privlastiiuje jedne urcite osobe (matcina
ldska =laska te jedne matky). jestlize nepfivlastiiujeme urcite osobe, uZlvame jineho pndavne­
ho jmena (matefskd ldska) nebo 2. padu podstatneho jmena (ldska matky).
2. Na rozdfl od pndavneho jmena pnvlastiiovaciho ve spojeni typu Alfkova bouda je ve
spojeni typu psi bouda pndavne jmeno mekke.
3. Stftdanf u a 0 v tvarech bratruv, bratrova... je podobne jako stftdcini techto samohlasek
napr. v tvarech dum, domu ...
50
P r a v 0 pis: Pffdavmi jrnena ptivlasti'iovaci utvofemi od jrhen vlastnich piSerne s velkyrn po­
cateenlm pfsrnenern (Smetana - Smetanova hudba, Capek - Capkova kniha, litka - litCin bratr).
Ostatnf pndavna jrnena utvoi'ena od jrnen vlastnfch piSeme s rnalym pocatecnfm pfsmenem.
Napi'. Smetana - smetanovskd hudba, Capek - capkovskj humor, Cechy - ceskd krajina. Praha
- prazskj roddk. (Ve vlastnich mizvech se piS! i tato pndavna jrnena s pocatecnfm pfsmenem
velkym, napi'. Ceskj Krumlov, Ceskd republika, Prazskj hrad.)
Sklonovani pndavnych jrnen
Skloitovani piidavnych ,imen tvrdych
Pridavna jmena tvrda s d lou h 0 usa m 0 h I ask 0 u v k 0 n ­
co vee se sklonuji podle vzoru mladj (mlada, mlade):
Muzsky rod Zensky rod Strednf rod
lednotne cislo
1. p. mladj mlada mlade
(muz, stromek) (zena) (devce)
2. p. mladeho mlade mladeho
3. p. mlademu mlade mlademu
4.p. mladeho (muze) mladou nllade
mladj (stromek)
5. p. mladj
mlada mlade
6. p. (0) mladem (0) mlade (0) mladem
7. p. mladjm mladou mladym
Mnozne cislo
1. p. mladi (muzi) mlade (zeny) mlada (devcata)
mlade (stromky)
2. p. mladjch
3. p. mladjm
4.p. mlade (muze, mlade (zeny) mlada (devcata)
stromky)
5. ITlladi (muZi) mlade (feny) mlada (devcata
mlade (stromky)
6. p. (0) mladjch
7. p. mladymi
51
V 1. a 5. pade mnozneho cisla rodu muzskeho zivotneho se u vzoru
mlady nektere souhlasky pred koncovkou -fmeni. Napr.:
h v z (ubohy sirotek - ubozf sirotci)
ch v s(plachy jelen - plasf jeleni)
k v c (krotkY ptak - krotci ptaci)
r v r (stary clovek - staff lide)
popona -sky v -sti (kanadskY hokejista - kanadstf hokejiste)
popona -cky v -ctl (americkj hrac - ameriCtf hraci)
pnpona -cky v -cd (belouckY motyl - beloucc( motyli)
P r a v 0 pis: V koncovkach ptidavnych jmen tvrdych s dlouhou
samohlaskou v koncovce piseme mekke i jen v 1. a 5. pade mnozneho
cisla rodu muzskeho zivotneho (zdravf /ide').
V ostatnich koncovkach pfSeme tvrde y (zdravy clovek, zdravych /idf,
zdravym /idem, zdravych /idech); v 7. pade mnozneho cisla je koncovka
-ymi (zdravymi /idmi).
Po z n am k a : Jako pridavna jmena tvrda se sklolluji i nekteni podstatna jmena stejne
zakoncena:
na -y (hajny, hostinskY, vratny, CelakovskY, Slany jako mlady),
na -a (pokojska, hostinska, Nemcova, Svetla n. Sazavou jako mladal,
na -e (vstupne, najemne, Vysoke n. Jizerou jako mladel.
Pridavnajmena tvrda v t va r u j men n e m maji vzormlad (mhi­
da, mlado), rad (rada, rado). Byvaji obvykle jen v 1. pade cislajednotne­
ho nebo mnozneho. Napr.:
Chlapec byl zdrav (mlad, rad). Chlapci byli zdravi (mladi, radi).
Dfvka byla zdrava (mlada, rada). Dfvky byly zdrdvy (middy, rddy).
Devce bylo zdravo (mlddo, rado). Devcata by/a zdrava (m/ada, ra­
da).
Zffdka se techto tvan'l uziva i ve 4. pade. Napr.: Radice nasli oba chlap­
ce zivy a zdrdvy.
Po Z n a m k a: Naprosta vetSina pfidavnychjmen tvrdych majen tvary slofene (napr. bfly,
syrovy, dravy, hruby, mify, chromy, hloupy), mala cast rna tvary oboji (napr. zivy - Ziv, zdravy ­
zdrav, zvedavy - zvedav, laskavy - laskav, znamy - znam, stastny - . ~ t a s t e n ) . Pfidavne jrneno
rad, rada, rado rna pouze tvary jmenne.
52
P r a v 0 pis: V koneovkaeh pfidavnych jmen tvrdych v tvaru jmen­
nem se pise mekke i jen v l.pade mnozneho cisla rodu muzskeho zivot­
neho. V ostatnich padeeh se piSe tvrde y.
Skloitovani pNdavnych jmen mekkych
PNdavna jnlena mekka se sklOllUji podle vzoru jarni (jarni, jarni).
Muzsky rod Zensky rod Stredni rod
lednotne cislo
1. p. jami (moty!) jami (noe) jami Uitro)
(kvet)
2. p. jamiho jami jamiho
3. p. jamimu jami jamimu
4. p. jamiho (mot)'la) jami jami
jami (kvet)
5. p. jami jami jami
6. p. (0) jamim (0) jami (0) jamim
7. p. jamim jami jamim
Mnozne cislo
1. p. jami (motyli, kvety, noei, jitra)
2. p. jamich
3. p. jamim
4. p. jami
5. p. jami
6. p. (0) jamich
7. p. jamimi
P r a v 0 pis: V koneovkaeh pNdavnych jmen mekkych piSeme jen
mekke i. (chf pes, cizf kocka, cizf kote, cizfch /idf, cizfm /idem, cizfmi
/idmi).
Po Z n a m k a: Jako pfldavna jmena mekka se sklonuji take podstatna jmena rodu muiske­
ho nebo zenskeho zakoncena na -f (koCi, krejCi, firf, pan pruvodCi, pan HorejSi, slecna poklad­
nf, pani HorejSi jako jarm)
53
Sklonovani pridavnych jmen pfivlastitovacich
Pridavna jmena pfivlastnovaci se SklOllUji podle vzoru OtCDV (otco­
va, otcovo) a matcin (matcina, matcino).
Iednotne cislo
Muzsky rod
1. a 5. p. otcuv matcin (bratr, kabat)
2.p. otcova mateina (bratra)
3. p. otcovu matcinu (bratru)
4. p. otcova matcina (bratra)
otcuv matein (kabat)
6. p. (0) otcove, -u matcine, -u (bratru, kabate1
7.p. otcovym mateinym (mladym)
Zensky rod
1. a 5. p. otcova matcina (sestra)
2. p. otcovy matciny (sestry)
3. p. otcove matcine (sesrre)
4.p. otcovu matcinu (sestru)
6. p. (0) otcove (0) matcine (sesrre)
7. p. otcovou mateinou (sestrou)
Srredni rod
1. a 5. p. otcovo matcino (slovo)
2. p. otcova matcina (slova)
3. p. otcovu mateinu (slovu)
4.p. otcovo mateino (slovo)
6. p. (0) otcove, -u matcine, -u
(sIQvu, -l)
7. p. otcovym mateinym (mladym)
54
Mnozne cislo
Muzsky rod Zensky rod Srredni rod
1. a 5. p. otcovi otcovy otcova
matcini (brarri) matciny (sestry) matcina (slova)
otcovy
matciny (kabaty)
2. p. otcovych, matcinych (mladych)
3. p. otcovym, matcinym (mladym)
4. p. otcovy matciny (sestry) matcina (slova)
matciny (bratry,
kabaty)
6. p. (0) otcovych, matcinych (mladych)
7.p. otcovyrni, nlatcinyrni (mladymi)
P r a v 0 pis: V koncovkach pNdavnych jrnen pfivlastilovacich se
piSe rnekke ijen v 1. a 5. pade mnofneho cislarodu mufskeho fivotneho
(otcovi bratfi).
V ostatnfch koncovkach se pfSe tvrde y, y (otcovy bratry, otcovy sestry,
otcovy kabdty, otcovych bratril atd.); v 7. pade mnofneho cfslaje koncov­
ka -ymi (otcovymi bratry).
p 0 z n arn k a : t. Vzory otcuv a rnatCin se liSi jen pi'iponami, jejich koncovky jsou zcela
shodne. Pti oduvodi'iovani pravopisu koncovek je vyhodnejsi uZlvat vzoru matCin, v nernz vy­
slovnost "n" nebo "i'i" jasne ukazuje, zda misleduje i, Ci y/y (dedeekovi pfdtele jako matCini
pfdtele, dedeekovy pfdtele jako rnatCiny pfdtele atd.).
2. Tvary podle vzoru otcuv (matCin) maji take rodinmijmena typuNovdkovi (= Novakovic).
Nape.: Vedle nds bydlf Novdkovi (1. p.). Pozdravujte Novdkovy (4. p.). Bud'te zdrdvi, Novdkovi!
(5. p.) Pujdeme tam s Novdkovymi (7. p.).
Stupnovani pndavnych jrnen
Nektera pndavna jmena mohou pri srovmivani vyjadrovat zvlastnimi
tvary troji stupeii vlastnosti: p r v n i stu pen vyjadi'uje zakladni miru
vlastnosti (rychly, maly), d r u h y stu pen vetsi mim vlastnosti nef stu­
pen prvni (rychlejsf, mensl), t ret i stu pen nejvetsi miru vlastnosti
(nejrychlejsf, nejmensl).
55
Druhy stupeil pndavnych jmen se tvon z prvniho pnponami -ejsl,
-ejsl, -Sl nebo koncovkou -l (pomalejsl, peknejsl, hrubsl, lehcO.
Tfeti stupeil se tvon z dnLheho stupne predponou nej- (nejpomalejst).
Koncovkou -l se tvon druhy stupen pndavnych jmen na -kj a k se pfi­
tom mekci v C(lehkj -lehcl, dale napr. hezcl, mekcl, tenct).
Pnpona -kj se casto pfi tvoreni dnLheho stupne odsouva a druhy stupen
se tvon pnponou -sf (bUzkj - bUzst).
Podobne se pred pnponou -sf odsouvaji pnpony -okj (hlubokj - hlub­
sO, -ny (snadny - snazst), -nf (zadnl - zazst).
Nektere souhlasky se pred pnponou -Sf meni: ch v S, h v z, s v S, nekdy
d v z apod. (tiSSl, drazSf, uzsf, vysSf, snazst).
Skupiny souhlasek sk, ck se pred pnponou -ejsfmeni v st, ct(pfdtelstej­
sf, kritictejst).
Nektera pndavna jmena maji dvoji stupiiovane tvary: s koncovkou -l
i pnponou -ejs{, napr. kfehkj - kfehcl i kfehcejSf, melkj - melcl i melcejs{,
s pnponou -Sl i -ejsf, napr. snadny - snazsf i snadnejs{, zadnl - (nej)zazSf
i zadnejsf.
Nekolik pndavnych jmen tvon druhy stupen od jineho korene (dobry ­
lepsl, zly - horsl, velkj - vetSf, maly - menst) nebo od korene znacne
obmeneneho (dlouhy - deiSt).
P 0 z n am k a: Vyznam pi'idavneho jmena je mozno stupi'iovat, zesilovat nebo i zeslabovat
take rUznymi pi'islovci: vlce spokojeny, mene spokojeny, pomerne spokojeny, velmi spokojeny,
zcela spokojeny, mnohem lepSf, pine vyhovujfd, nejlepe vyhovujfd apod.
Zajrnena
Zajrnena jsou slova, ktera sarna neoznacuji osoby, zvirata, veci, deje a
vlastnosti, nybrz jen zastupuji pnslusna podstatna a pndavna jmena nebo
na osoby, zVlrata, veci apod. ukazuji. (Nabyvaji vyznamove urcitosti tepr­
ve ze situace a souvislosti.)
Napr. Pavel mdtake zlute tricko. = On mdtake takove tric­
ko. J irk il v otec k a mar d d y vfele pfivftal = J e h 0 otec j e vfele
pfivftal.
Po z n am k a: Zajmena maji nazev podle toho, ze se jich uziva "zajmena" (= misto jmen).
S6
Druhy zajrnen
Podle vyznamu rozezmivame zajmena osobnf, privlastnovacf, ukazo­
vacf, tazacf, vztazna, neurCita a zapoma.
Zajrnena osobni oznacujf prvnf, druhou nebo tretf osobu (ja, ty, on,
ona, ono, my, vy, oni, ony, ona a zvratne zajmeno se). Napr. fa jdu domu.
Zranil jsem se.
Po z n am k a: Prvni osobou oznacujeme sami sebe (ja, my); druhou osobou oznacujeme
ty osoby, s nimiz mluvime (ty, vy), a ti'eti osobou oznacujeme osoby, zvii'ata nebo veci, 0 nichz
mluvime (on, ona, ono). Zvratnym zajmenem se oznacujeme vztah ke jmenu (k osobe, zvii'eti
nebo veci), ktere je ve vete podmetem. Napi'. fa jsem se (= sebe) sam poranil. Oni si (= sobe)
postavili chatu.
Zajrnena piivlastnovaci jsou ta, kterymi pnvlastnujeme osobe prvnf,
druhe nebo tretf (muj, tvuj, jeho, jejl, nas, vas, jejich a zvratne zajmeno
svuj). Napr. Muj otec je uCitelem.
Zajrnena ukazovaci jsou ta, kterymi v reci ukazujeme na urcitou oso­
bu, zvfre, vee nebo vlastnost (ten, tento, tenhle, onen, takovy, ryz, tenryz,
sam). Napr. Tento strom zasadil dedecek.
Zajrnena tazacijsou ta, kterymi se tazeme po osobe, zvffeti, veci nebo
vlastnosti (kdo, co, ktery,jakj, ct). Napr. Kdo uzje hotov?
Zajrnena vztaina pnpojujf k sobe nektere vety v souvetf (kdo, co, kte­
rj, jakj, Cl, jen£). Napr. Kdo uz je hotov, muze jlt domu.
Po z n am k a: Krome pouze vztazneho zajmenajenz jsou zajmena tazaci a vztazna taz, liSi
se vsak svym uplatnenim ve vetach.
Zajrnena neurcita jsou ta zajmena, kterymi blfze neurcujeme, 0 kom
nebo 0 cem je rec, nebo to urcujeme jen obeene (nekdo, neco, nekterj,
nejakj, necl; leckdo, lecco, leckterj ... ; kdokoli ... ; kdosi, cosi, kterysi,
jakjsi, clsi; kazdy, vsechen). Napr. Nekdo by mel neco hezkiho zazplvat.
Zajrnena zaporna jsou ta zajmena, kterymi popframe existenci nejake
osoby, zvfrete, veei nebo vlastnosti (nikdo, nic, nijakj, nicl, zadny). Napr.
Nikdo 0 tom nic nevedel.
Po z n amk a: Zajmena Cf, neCf. Cfsi, niCf jsou zaroveil take zajmeny pi'ivlastilovacimi.
Podle rodu rozlisujeme zajmena rodova a bezroda. Zajrnena rodova
vyjadfujf rUznymi tvary trojf rod a u rodu muzskeho i zivotnost nebo ne­
zivotnost (on, ona, ono, kterj, ktera, kteri apod.).
57
Zajmena bezroda maji pro rod muzsky, zensky a stredni tytez tvary.
Jsou to osobni zajmenaja, ty, my, vy a zvratne se a dale take kdo, co.
Skloiiovani zajmen
Skloilovani za,jmen bezrodych
Bezroda osobni zajmenaja, ty, se, my, vy maji zvlastni sklonovani.
1. p. ja ty
2.p. me, mne te, tebe sebe
3. p. mi, mne ti, tobe si, sobe
4. p. me,mne te, tebe se, sebe
6. p. (0) mne (0) tobe (0) sobe
7. p. mnou tebou sebou
1. p. my vy
2. p. nas vas
3.p. nanl
yam
4. p. nas vas
6. p. (0) nas (0) vas
7. p. nami varni
Zvratne zajmeno se nema tvar pro 1. pad.
Zajmena ja, ty, se maji v nekterych padech dvoji tvary, kratsi (me, te,
se, mi, ti, si) a deISi (mne, tebe, sebe, mne, tobe, sobl).
U zajmen ty a se uzivame del sic h tVan! po predlozkach (Bez tebe
tam nepujdu. Pfijdu k tobe. Tesim se na tebe) a po durazu (Tebe se ne­
ptam. Tobe neveflm. Tebe jsem nevidel). Jinde uzivame tVan! k rat s f c h
(Neptam se teo Nevef[m ti. Nevidel jsem tl).
U zajmena jd je podoba me v 2. a 4. pade vzdycky spravna; vedle ni se
uziva take tvarumne, ale ridceji. Napr. On se me (mne) neptal. Dival se na
me (mne). Me (mne) se neptal.
Ve 3. pade je vzdycky spravna podobamne; vedle ni se v pnpadech bez
predlozky, a neni-Ii na zajmenu duraz, uziva take tvarumi. Napr. Pfisel ke
mne. Mne nic nefekl. Nefekl mne (mi) nic.
58
Po z n a mk a: 1. Pti psani tvam me (2. a 4. pad) a mne (3. a 6. pad) mohou pomoci tvary
zajmena ty. Napr. bdl se me (jaleo te), videl me (jaleo te), dal to mne (jaleo tobe), mluvil 0 mne
(jako 0 tobe).
2. Je treba zachovavat rozdil v psani mi (3. pad zajmenajd) a my (zajmeno 1. osoby mnoz­
neho cisla).
3. V dopisech se zajmena Ty a Vy obvykle piSi s velkym pismenem.
4. Je treba rozlisovat uziti pouheho tvam sebou a spojeni s sebou. Napr. Pes sebou vrtel jako
Pes vrtel ocasem. Nemdme s sebou psa jako Pes nenf s ndmi.
Sklonovani zajrnen rodovjTch
Nekteni zajmena rodova maji zvlastni sklonovani, odlisne od pndav­
nych jmen, tzv. sklonovani zajmenne.
Jina zajmena rodova se sklonuji podle vzorU pndavnych jmen.
Zajrnenne sklonovani zajrnen rodovych
SKLONOvANI ZAlMEN TEN, NAs
Muzsky rod Zensky rod Stredni rod
Jednotne Cislo
1. p. ten nas (pes, ta nase to nase
strom) (pisen) (mesto)
2. p. toho naseho te nasi toho naseho
3. p. tomu nasemu te nasi tomu nasemu
4.p. toho naseho (psa) tu nasi to nase
ten nas (strom)
6.p. (0) tom nasem (0) te nasi (0) tom nasem
7. p. tim nasim tou nasi tim nasfm
Mnozne cislo
1. p. ti nasi (psi) ty nase (pisne) ta nase
ty nase (stromy) (mesta)
2. p. tech nasich
3. p. tern nasim
4.p. ty nase (psy, ty nase ta nase
stromy)
6. p. (0) tech nasich
7. p. temi nasimi
59
Stejne jako pfivlastnovacf zajmeno ntis se sklonuje i piivlastnovacf
zajmeno vaS.
P 0 z n amk a : 1. U zajmen nas a vas je v koncovce kratke i v tech padech, v kterych je
kratka samohlaska i u zajmena ten. Napi'. pro nasi (vasi) tlidu jako pro tu tfidu; nasi (vasi)
spoluidci jako ti spoluzaci; k nasim (vasim) rodicum jako k tem rodicum.
Dlouhe i je u zajmen nas a vas v tech padech, v nichz je u zajmena ten dlouha samohlaska
nebo dvojWaska ou. Napr. z naSi (vaSi) ti'idy jako z te tlidy; k nasi (vas£) tfide jako k te tfide;
s naSi (vasi) tfidou jako s tou tfidou, s naSim (vasim) uCftelem jako s tim uCitelem.
2. V dopise se zajmeno Vas obvykle piSe s velkym pismenem.
Podle vzoru nas se sklonuje tazacf nebo vztazne zajmeno co, neurcita
zajmena neeo, ledaeo, leeeo (leeeos), eosi, eokoli a zapome zajmeno nie
(napt. ceho, cemu, 0 cem, c[m; nieeho, nieemu, 0 nieem, nie{m). Ve 4. pade
rna zajmeno co jeste take tvar -e, ktery se piipojuje k pi'edlozce (nae, zae,
vee apod.).
Podle vzoru nas se sklOllUji take osobni zajmenaon, ona, ono a vztaine
zajmeno jenz (jez, jeZ).
Podle vzoru ten se sklonuji ukazovacf zajmena tento, tenhle (tohoto,
tomuto ,. tato, teto ... ,. toto, tohoto ... ) a onen (onoho, onomu ... ,.
ona, one ,. ono, onoho ... ), tazacf nebo vztaine kdo, neurcita zajmena
nekdo, leckdo, ledakdo, kdosi, kdokoli a zapome zajmeno nikdo (napt.
koho, komu ... , ale 7. pad kjm, kjrnsi, nikjrn apod.).
SKLONovANt ZAJMEN ON, ONA, ONO
Osobni zajmena on, ona, ono se sklolluji v podstate jako zajmeno nas
(nase, nase):
Muzsky rod Zensky rod Stfedni rod
lednotne cislo
1. p. on ona ono
2. p. jeho, ho jej ji jeho, ho, jej
3. p. jemu, mu ji jemu, mu
4. p. jej, ho, -0 (iiv. ji ho, je, jej
i neziv.)
jeho (jen iiv.)
6. p. (0) nem (0) ni (0) nem
7. p. jim ji jim
60
Mnozne cislo
1. p. oni (ziv.) ony ona
ony (neziv.)
2. p. jich
3. p. jim
4. p. je
6. p. (0) nich
7. p. jimi
Po predlozkach je na zacatku tvarU zajmen on, ona, ono misto j sou­
hlaska n: bez neho, bez nf, k nim, s nimi atd.
Nektere tvary zajmen on, ona, ono se od tvaru zajmena nas odchyluji.
U zajmen on, ono jsou v 2.,3. a 4. pade jednotneho cisla tvary kratSi a
delsl.
Del sic h tvari'I (jeho, neho, jemu, nemu) se uziva po predlozkach
(pujdu tam bez neho, pujdu k nemu) nebo pri duraze (jeho se nebojfm,
jemu nevef(m).
K rat sic h tvaru (ho, mu) se uziva jen tam, kde nejsou po predlozce
a kde na nich neni duraz (nebojfm se ho, nevef(m mu).
Ve 4. pade jsou tvary jej, ho pro rod muzsky zivotny i nezivotny (zndm
jej, zndm ho - chlapce, stn?m); tvar jeho je jen pro rod muzsky zivotny
(jeho zndm - chlapce).
Ve 4. pade rna zajmeno on jeste take tvar -n, ktery se pripojuje k nekte­
rym predlozkam (nan, pron, zan). (Tento tvar neni v 2. pade, neni tedy
spravna podoba "don".)
Po z n am k a: Tvary zajrnen on. ona, ono rnaji v koncovkach kratke i tam, kde rna kratkou
sarnohlasku v koncovce i zajrneno ten, ta, to. a dlouhe (je tam, kde rna zajrneno ten, ta, to
sarnohlasku dlouhou. Je tu tedy shoda take s tvary zajrnena nds. Napf. zndm ji - tu (nasi) spolu­
zacku; pomohuj{- te (nasf) spoluzacce; pujdu s n(m -s tIm (naSfm) spoluzdkem; pujdu k nim­
k tem (nasim) spoluZdkum.
61
SKLONovANt ZAJMENA JENZ (JEZ, JEZ)
Muzsky rod Zensky rod Stredni rod
Jednotne cislo
1. p. (pan) jenz (zena) jez (devce) jez
2. p. jehoz jiz jehoz
3. p. jemuz jfz jemuz
4. p. (pan) jehoz, jejz jiz jez
(les) jejz
6. p. (0) nemz (0) liz (0) nemz
7. p. jimz jiz jimz
Mnozne cislo
1. p. (pani) jiz (zeny) jez (devcata) jez
(lesy) jez
2. p. jichZ
3. p. jimz
4. p. jez
6.p. (0) nichz
7. p. jimiz
Zajmeno jenz (jez, jeZ) rna pred zakoncenim -z mimo 1. pad tvary jako
zajmeno on (ona, ono).
Po predlozkach rna zajmeno jenz (jez, jeZ) na zacatku if (jako zajmeno
on, ona, ono).
Po z n a rn k a: L. Zajmeno jenz rna stejny vyznarn jako zajrneno ktery (Pan, jenz jde pfed
nami, je nas soused. - Pan, kterj jde pfed nami, je nas soused), ale zajrnenajeni se v beznern
vyjadi'ovani uziva zi'idka. Zvlasf i'idke jsou tvary jiz, jet.
Zajrneno jenz vsak pi'i stylizaci souvisleho psaneho textu urnozlluje vhodne vysti'idat casto
se opakujici zajrneno kterj.
2. Misto zajrnen ktery ajeni se nekdy uziva zajrnena co; takove vyjadi'eni rna [az hovorovy
(Pan, co jde pfed nami,je nas soused).
Skloiiovani zajmen rodovych podle vzoru pfldavnych jmen
Podle vzoru mlady se sklonuji pnvlastnovaci zajmena muj, tvuj, svuj
(u nichz jSOll zcasti tez tvary jine), ukazovacf zajmena ryz, tenryz, takovya
62
tazaci nebo vztazna zajmena kterj, jakY, neurcita zajmena nekterj, nejakY,
kterjsi, jakYsi, leckterj, lecjakY, kazdy a zapoma zajmena nijakY, zddnY.
SKLONovANt ZAJMEN MUJ (TVUJ, SVUJ)
Muzsky rod Zensky rod Sti'edni rod
lednotne cislo
1. p. nTuj rna, moje me, moje
(bratr, sesit) (sestra) (pero)
2.p. meho me, mojf meho
3. p. memu me, mojf me, moje
4.p. meho (bratra) mou, moji, me, moje
miij (sesit)
5. p. miij rna, moje me, moje
6.p. (0) mem (0) me, mojf (0) mem
7. p. mym mou, moji mym
Mnozne cislo
1. p. mi, moji (bratfi) me, moje rna, moje
me, moje (sesity) (sestry) (pera)
2. p. mych
3. p. mym
4. p. me, moje (bratry, me, moje rna, moje
sesity)
5. p. mt, moji (bratfi) me, moje, rna, moje
me, moje (sesity)
6. p. (0) mych
7.p. mymi
Od vzoru mlady se odchylujf tvary muj, moje, mojf, moji.
Tvary mojf(ve 2., 3., 6. a 7. pade jednotneho cisla zenskeho rodu) jsou
hovorove.
Po Z n am k a: 1. Zvratnym zajmenem svuj privlasti'iujeme obvykle osobe, ktera je vyjad­
rena podmetem (Ja mam svuj pldn. Ty mas svuj pldn apod.).
2. Zajmeno Tvuj se v dopisech obvykle piSe s velkym pismenem.
3. Tvary jako "mojeho" bratra, "mojich" rodicu apod. jsou nespisovne.
63
SKLONovANt ZAJMENA TYZ/TENTYZ
Zajmeno ryz se sklolluje jako vzor mlady (mladeho: teho-z; mlade: ti­
ze) ale v nekterych padech jsou i tvary slozene ze zajmena ten a ryz (ten­
ryi, tataz, totiz).
Muzsky rod Zensky rod Stfedni rod
lednotne cislo
1. p. tyz, tentyz taz, tataz totez
(chlapec, stroj) (divka) (pero)
2. p. tehoz teze tehoz
3. p. temuz teze temuz
4. p. tehoz (chlapce) touz, tutez totez
tyz, tentyz (stroj)
6. p. (0) temz (0) teze (0) temz
7. p. tymz touz, toutez tymz
Mnozne Cislo
1. p. titiz (chlapci) tytez (divky) tataz (pera)
tytez (stroje
2. p. tychz
3. p. tymz
4. p. tytez (chlapce, tytez tataz
stroje)
6. p. (0) tychz
7. p. tymiz
Zajmeno sam, samy se sklolluje jako vzor mlad, mlady. Jmenne tvary
jsou jen v 1. a 4. p. obou cise!.
Po Z n a ill k a: Podle rodu a padu se ffdf pravopis. Napr. Chlapci si poradili sami. Dhi si
hrdly samy. Matka nechala chlapce samy doma.
Podle vzoru jarnz se sklolluje pfivlasmovaci zajmeno jejz, tazaci nebo
vztazne cz, neurcita zajmena necz, czsi a zapome zajmeno nic£.
64
Zajmena nesklonna
Pfivlasmovaci zajmena jeho, jejich (a vztaZne jejichZ) se nesldoiiujf
(jeho otec, jeho otce, jeho otd ... , jejich otce, jejich otci ... ).
Po z n a mk a: Ie tfeba rozlisovat podoby jejich a jejfch. Napr. Vim to od jejich spoluZtiku
(= od spoluzaku nekolika lid!) - Vim to od jejfch spoluidku (= od spoluzaku jedne divky).
Cislovky
Cislovky jsou slovy vyznamu cfselneho: oznacuji pocet, poradi apod.
Druhy cislovek
Rozlisujeme cislovky urcite, ktere oznacuji urCity, presny pocet (lze
jej vyjadnt cislieemi, napr. tN =3, sto == 100), aneurcite, ktere neoznacuji
urcity, presny pocet (nelze jej vyjadnt cislieemi, napr. nekolik, mnoho,
mdlo, nekolikdtj, nekolikerj, nekolikrdt, nekolikandsobnY).
Oboji tyto Cfslovky (urcite a neurcite) se dale deli na cislovky zakladni,
radove, druhove a nasobne.
Cislovky zakladnivyjadfuji pocet (odpovidaji na otazkukolik?). Napr.
urcite: jeden (zak), dva, tfi (zad), sto (zaku), neurcite: nekolik, mnoho,
malo (zaku).
Cislovky fadove oznacujf mfsto v cfselne rade, poradf (odpovidaji na
otazku kolikdtj?). Napr. urcite: prvnf, druhy, tfetf, stj (zak), neurcite: ne­
kolikdtj (zak).
Cislovky druhove oznacujf mnozstvi druhu (odpovidaji na otazku ko­
likerj?). Napr. urcite: dvojf, trojf (uniforma), dvoje, troje (obiH), ctverj
(ehleb), neurcite: nekolikerj (ufitek).
Po z n a m k a: U podstatnych jmen pomnoznych a hromadnych se uZiva cislovek druho­
vych k oznaceni poctu (misto cislovek zakladnich), napr. dvoje housle, troje nutky.
Cislovky nasobne vyjadfujf, koliknit se nejaka vee vyskyta, kolikrat
se neeo znasobilo (odpovidajf na otazku kolikrdt, kolikandsobnY?). Napt.
urcite: dvakrdt, tNkrdt, stokrdt (zvitezit), dvojndsobny (vftez), neurcite:
nekolikrat (zvitezit), nekolikandsobny (vitez).
65
Podle slozenf muzeme rozlisovat efslovky jed nod u c h e (sest, de­
set, dvacet, sto ... ) a efslovky s 10 zen e (dvacet sest, sestadvacet, sto
deset).
Cteni a psani cislovek
V textu pfSeme efslovky urCite efslicemi jen tehdy, jsou-li slozitejsf, a
dale ve vetach smyslu poetarskeho, statistickeho a v datech; jinde je pfSe­
me slovy. Napr.: V hledisti bylo 857 divaku. Soucet lihlu v trojlihelnz'kuje
180 stupnu. Mam dva sourozence.
Cfslovky slozene z jednotek a desftek pfSeme a vyslovujeme dvo­
jiin zpusobem: jedenadvacet, dvaadvacet ... nebo dvacet jedna, dvacet
dva ... Prvnf tvary lze snaze sklonovat (jedenadvaceti, dvaadvaceti ... ),
ale pri poCtech a po diktovanf efsel je lepe uzfvat zpusobu druheho, aby
nedoslo k omylu.
o tvaru jmen poeftanych predmeru (i ° tvaru slovesa) rozhoduje ob­
vykle poslednf cast efslovky:
Ve tNde bylo dvaadvacet iaku. (jako dvacet iaku)
Ve tNde byli dvacet dva taci. (jako dva taci)
Uzfva se vsak take typu: Ve tNde bylo dvacet dva taku. (jako dvaadvacet
taku)
Letopoety eteme jako efslovky tadove nebo zakladnf. Napt. roku
1989 = roku tisfdho devftisteho (devatenactisteho) osmdesateho devate­
ho (devetaosmdesateho), roku tiSle devet set (devatenact set) osmdesat
devet (devetaosmdesat).
Za tadovymi efslovkami napsanymi efslicemi se pfSe teeka (Karel Hy­
nek Macha til v 1. polovine 19. stoletf. Karel IV. zaloiii v Praze univerzi­
tu. OpiSte 3. cvicenz' na 23. strane dole).
Teeka se vsak nepfSe:
a) za datem napsanym zlomkem (l0/5 1991),
b) za oznaeenfm stranky, kapitoly, odstavce apod., stojf-li efslovky za
jmenem (Opiste cvicenz' 3 na strane 23 dole); zde ji muzeme vyslovovat
take jako Cfslovku zakladnf (cvicenz' na strane dvacet tfi).
66
Skloiiovanf cfslovek
Sklonovani Cfslovek zakladnich
SKLONOVANi tiSLOVKY JEDEN (JEDNA, JEDNO)
Cislovka jeden (jedna, jedno) se skloiiuje jako zajmeno ten (ta, to):
1. p. j. c.: ten jeden (chlapec, stroj), ta jedna (divka), to jedno
(devce);
2. p. j. c.: toho jednoho (chlapce, stroje), te jedne (divky), toho jed­
noho (devcete) atd.
1. p. mn. c.: tijedni (chlapci) - ty jedny (stroje), ty jedny (dfvky), tajed­
na (devcata),
2. p. mn. c.: techjednech (chlapcu, stroju, dfvek, devcat) atd.
SKLONOVANi tiSLOVEK DVA, DVE, OBA, OBE
Cfslovky dva, dve a oba, obe maji zvlastnf tvary:
Muzsky rod Zensky rod Stredni rod
1. p. dva, oba (muzi) dve, obe (zeny) dve, obe (mesta)
2. p. dvou, obou (muzu, zen, mest)
3. p. dvema, obema (muzum, zenam, mestum)
4. p. dva, oba (muze) dve, obe (zeny) dve, obe (mesta)
6. p. (0) dvou, obou (muzfch, zem1ch, mestech)
7. p. dvema, obema (muzi, zenami, mesty)
Po z n am k a: Jde 0 zbytky stareho dvojneho clsla.
SKLONOVANt ttSLOVEK TIn, tTYIn
Cislovky tfi a ctyfi nejsou rozliseny podle rodu a majf tvary v podstate
shodne s mnoznym cislem vzoru kost; odchylky: v 7. p. tfemi x kostmi,
2. p. tfech, ctyf a ctyfech x kostf.
67
1. p. tri (chlapci) ctyn (chlapci)
divky, housata) divky, housata)
2. p. to i trech ctyr i ctyrech
3. p. trem ctyrem
4. p. tfi ctyn
6. p. (0) trech (0) ctyrech
7. p. tremi ctyrmi
Poznamka: Tvary 2. p. trech, ctyrech jSOll hovorove.
SKLONovANI CISLOVEK PET - DEVETADEVADESAT
Cislovky pet az devetadevadesat maji sklollovani shodne. Ve vsech pa­
dech krome 1. a 4. je koncovka -i (pntom rna pocitany predmet ve 3., 6. a
7. pade pnslusnou padovou koncovku):
1. p. pet (chlapcu)
2. p. peti (chlapcu)
3. p. peti (chlapcum)
4.p. pet (chlapcu)
6. p. (0) peti (chlapcich)
7. p. peti (chlapci)
Cfslovky deset, dvacet, tficet, ctyhcet majf tvary deseti i desfti, dvaceti
i dvacfti, tficeti i thcfti, ctyficeti i ctyficfti.
Pfi sklollovanf Cfslovek jako dvacet jeden, dvacet dva... se sklolluje
kazda cast zvlasi: dvaceti jednoho taka, dvaceti jednomu taku atd.
SKLONovANI CISLOVEK STO, TISIC, MILlON, MILlARDA
Cfslovka sto se sklolluje podle vzoru mesto: tfi sta (mesta), tf{ set
(mest) ... Ale ve spojenf dve ste je star-y tvar (zbytek dvojneho Cfsla).
Cfslovkasto nekdy zustava ve spojenf s poCftanym predmetem nesklon­
na, napr. ke sto lidem, 0 sto lidech, se sto lidmi (vedle ke stu lidf nebo ke
stu lidem, 0 stu lidf nebo 0 stu lidech, se stem lidO.
Po z n am k a: Je rozdil pi'i llzitl clslovky sto v clsle jednotnem a v clsle mnoznem. Nape.
pred sto dvaceti tremi [ety, bez sto tficeti dvou korun, ale pfed dvema sty dvaceti tremi [ety, bez
peti set tficeti dvou korun.
68
Cislovka tis(c se sklolluje podle vzoru stroj, ale v 2. p. mnoz. c. je vedle
tvaru tis(cu take tvar tis(c (pet tislc). Krome toho miva cislovka tis(c
v 7. p. jedn. c. a ve 3. a 6. p. mnoz. C. take tvar s koncovkou -i (s tis(ci
Zidmi vedle s tis(cem lidl; k peti tis(ci Zidem vedle k pili tislcum lidf; 0 peti
tis(ci Zidech vedle 0 pili tis(c(ch lidt')o
Ve spojeni Cislovky tis(c se stovkami, desitkami a jednotkami se uplat­
lluje dvoji zpiisob SklOllOVani: bud' se sklOlluji vsechny cleny (bez tis(ce
tf{ set petapadesati, k tis(ci tfem stum pilapadesati... ), nebo se SklOllUji
pouze posledni cleny (hez tis(c tfi sta petapadesati, k tislc tfi sta pilapa­
desati ... ).
Cislovka milion se sklolluje podle vzoru hrad, cislovka miliarda podle
vzoru zena.
SKLONovANI NEURCITYCH CISLOVEK MALO, MNOHO, NEKOLIK
(KOLIK, TOLIK)
Cislovka malo se ve spojeni s pocitanym predmetem nesklolluje, jen ve
spojenf s 2. padem byva take tvar mala.
Cislovky mnoho, nekolik, koZik, tolikmaji ve 2.,3.,6. a 7. pade koncov­
ku -a:
1. a 4. p. mnoho, nekolik malo (chlapcii)
(chlapcii)
2. p. mnoha, nekolika malo, mala (chlapcii)
(chlapcii)
3. p. mnoha, nekolika malo (chlapciim)
(chlapciim)
6. p. (0) mnoha, nekolika (0) malo (chlapcfch)
(chlapcfch)
7. p. mnoha, nekolika malo (chlapci)
(chlapci)
Jestlize cislovka malo neni spojena s pocitanym predmetem, sklolluje
se podle vzoru mesto (Davejme z mala malo, z mnoha mnoho. Dobreho
po malu. Kdo se nespokoj( s malem, nedostane nic).
69
Skloitovani cislovek radovych, druho:vych a nasobnych
Cislovky radove, druhove a misobne, ktere maji zakonceni jako pffdav­
na jmena, se sklollujfpodle vzoru mlady (druhy, ctvrry, sry, nekolikdry;
ctvery, patery, nekolikery,. dvojnasobny, nekolikanasobny) nebo podle
vzorujarnf (prvnf, tretf, tisfef; obojf dvojf, trojt).
Radove cislovky (od cislovky ctvrry vyse) maji ve spojeni spill tvary
jmenne: pul ctvrta, pul pdta (psano tez pUlctvrta, pUlpdta) litru (krome
7. p. muzskeho a strednmo rodu a vseeh padu rodu zenskeho).
Druhove cislovky dvoji, oboji, troji, ctvery, patery atd. maji nektere
tvary jmenne: dvoje, oboje, troje, ctvero, patero (sukno), patera (ldtka),
dvoji, pateru (ldtku), ctvery, patery, sestery (Saty) apod.
Po Z n am k a: V nekterych pnpadech je take mozno vyuzft dvojf podoby druhovych cf810­
vek k rozliSeni vyznamovemu: dvoje saty (= dva obleky) - dvojf saty (napr. pracovnf a svatec­
nf), troje kleite (= tri mistroje tohoto druhu) - troj( kleite (napr. kovarske, stipaci a univerzalni).
Cislovky nasobne zakoncene na -krdt se nesklolluji (maji charakter pff­
sloveD·
Slovesa
Siovesa jsou slova, ktera se casuji a vyjadfuji dej, tj. cinnost (mluvit,
vyrdblt), staY (stat, sedlt) nebo zmenu stavu (stdrnout, zblednout).
Slovesa pn casovani vyjadfuji rUznymi tvary osobu, cislo, cas, zpusob
a slovesny rod. Krome toho vyjadfuji slovesa take vid; ten vsakje u vsech
tvam tehoz slovesa stejny.
Po z n a m k a: Tvary pncesti minuleho (cinneho), pncesti trpneho a prechodniky vyjadfu­
ji i jmenny rod (nesl, nesla, neslo ... , nesen, nesena, neseno ... J.
Nektere druhy sloves
Slovesa muzeme delit na plnovyznamova a neplnovyznamova.
Plnovyznamova slovesa maji samostatny slovni vyznam, napi'. cist,
praeovat, stat.
Neplnovyznamova slovesa maji slovni vyznam oslabeny a spojuji se
s jinymi slovesy. Ie to predevsim porn 0 c n e sloveso by t, by vat ve
70
slozenem tvaru slovesnem (napt. cetl jsem, byl by byval cetl, byl vyvolan,
bude zkousen), sloveso by t, by vat, s tat s e, s t a vat seve
funkci s p 0 nyu jmenneho ptisudku (je vesely, stal se uCitelem, stava se
znamym), dale to jsou z pus 0 b 0 v a (modalni) slovesa c h tit, m {t
(povinnost), m u sit, moe i! s met u infinitivu (chce pracovat, mel
se uci!, musf se zlepsit, mohl spat, smel odejft) a fa z 0 v a slovesa za ­
cit, z a cf nat, pre s tat, pre s t a vat u infinitivu (zacalo prset,
prestala plakat).
Slovesa, kterajsou spojena se zvratnym zajmenem se, si (ptat se, smat
se, myslet si), se nazyvaji zvratna.
Po z n am k a: Delenf sloves na dokonava (zazp{vat) a nedokonava (zp{vat) je uvedeno
v casti 0 slovesnem vidu.
V casti 0 tvorenf vet se rozliSujf slovesa dejova (akcnf a neakcnf) a slovesa stavova.
Mluvnicke vyznamy a tvary sloves
Slovesny vid
Slovesny vid je schopnost slovesa vyjadfit dokonavost nebo nedoko­
navost deje.
Slovesa nedokonava vyjadfuji dej probfhajici, neohraniceny (v minu­
losti, v pntomnosti nebo v budoucnosti: zpfval jsem, zpivam, budu zpf­
vat). Tato slovesa mohou vyjadfit vsechny tti easy.
Slovesa dokonava vyjadfuji dej nejak ohraniceny (v minulosti nebo
v budoucnosti: zazpfval jsem, zazpfvam). Tato slovesa nemohou vyjadfit
ptitomny dej; jejich pntomne tvary vyjadfuji dej budouci.
Slovesa nedokonava vyjadfuji budouci dej zpravidla tvarem slozenym
z tvaru pomocneho slovesa byt a z infinitivu (budu zpivat, budes zpivat) a
tvary pntomneho casu vyjadfuji skutecne dej pntomny (zpivam, pracuji).
Jenom u nekolika nedokonavych sloves vyjadfujicich pohyb se tvon
budouci cas a take rozkazovaci zpusob pomoci ptedpony po- (pu-): jedu ­
pojedu, pojed', letim - poletim, polet, jdu - pujdu, pojd'.
Slovesa dokonava se casto tvon ze sloves nedokonavych pfipojenim
ptedpony: psat - napsat, cist - precist.
Slovesa nedokonava se casto tvon ze sloves dokonavych zmenou pti­
pony (a take zmenou hlasek v kmeni): letl! - fetat, hodit - hazet, pripojit
- pfipojovat.
71
Po z n a mk a: 1. Nektera slovesa jsou 0 b 0 u v i d 0 va, napr. venovat, darovat, absolvo­
vat. Podle situace pak vyjadfuji pritomne tvary dej pntomny nebo budouci (napr. Jd vdm to
venuji znamena ted' nebo v budoucnosti).
2. Nekdy se uziva sloves vidu nedokonaveho tam, kde bychom cekali vid dokonavy. Je to
zpravidla v zap 0 r n e m r 0 Z k a z e: zavfi dvefe - nezavirej dvefe, jdi tam - nechod' tam,
poSli mu to - neposflej mu to.
3. Nektera slovesa nedokonava i slovesa dokonava vyjadfuji dej, ktery se opakuje, de j
n a sob e n y: chodivd tam, chodivdval tam. pozaviral okna, tj. jedno po druMm.
4. Vsechny tvary tehoz slovesa maji stejny vid. Napr. sedel jsem je tvar nedokonaveho
slovesa sedet; neni rozhodujfci, ze oznacuje minuly dej, ktery Ul skoncil.
Pntom je take treba dobre rozliSovat tvary sloves jako napr. sedet, sedat, sednout (si), ne­
smesovat je.
Osoba
Siovesmi osoba je troji: prvni, druba a tfeti. LiSi se podle toho, kdo
nebo co je ve vete podmetem.
1.0soba: (ja) pfSu (my) piseme
2.osoba: (ty) p[ses (vy) p[sete
3.osoba: (on) pfSe (oni) pisou
Cislo
Cislo je u sloves stejne jako u sklonovani dvoji, jednotne a mnoine.
Ridi se podle podmetu ve vete.
Po z n am k a: V uzivani cisla dochazi k jistym odchylkam. Nejcastejsi odchylka je vyka­
n1, napr. Co si pfejete, pane? Vy jste se vrdtil? Jste spokojen?
Cas
Siovesnj cas je troji: pfitomnj; minulj a budouci, podle toho, kdy se
slovesny dej kona, konal nebo bude konat. Slovesa nedokonava vyjadfuji
vsechny tfi easy (pisu, psal jsem, budu psat); slovesa dokonava vyjadfuji
jen cas minuly a cas budouci (napsal jsem, naptsu), nemohou vyjadfit dej
pntomnY·
Po z n am k a: V uziV<lni slovesnych tvarU se projevuji take odchylky. Napr. pfitomny tvar
slovesa nedokonaveho muze nekdy vyjadrovatdej budouci (napr. Zitrajdeme do kina), pntom­
ny tvar slovesa dokonaveho nebo nedokonaveho muze vyjadrovat dej minuly Ode 0 tzv. prezens
historicky, napr. Nonza si sedl a zacal jist a najednou se pfed nim objevi staTeeek a Zddd ho
72
o kousek chleba) nebo dej platny ve vsech casech (Kdo jinemu jdmu kopd. sdm do n{padd. Dub
jednou ranou nepadne. Jablka zraji v zdfl).
Zpusob
U slovesa rozlisujeme zpnsob oznamovaci, rozkazovaci a podmino­
vaci.
Zpnsob oznamovaci oznamuje slovesny dej (PfSu).
Zpnsob rozkazovaci vyjadfuje rozkaz nebo prani. Ma tvary jen pro
2. osobu cfsla jednotneho a pro 1. a 2. osobu cfsla mnozneho (pis, pisme,
piste).
Po z n a m k a: 1. Pro rozkaz nebo pranf v jinych osobach se uzfva tvaru oznamovacmo
zpusobu s casticemi ai. kii, nechf(at'p[se, kez vyhraji, necht'pfijdou).
2. K vyjadI'en( durazneho rozkazu nebo zakazu muzeme uzft oznamovacmo zpusobu (Ni­
kam nepujdd! MItiS!) nebo infinitivu (Stdt! Nemluvit!).
Zpnsob podminovaci vyjadfuje dej mozny a dej, ktery by nastal, kdy­
by se splnila jista podmfnka (Rad bych sel ven. Koupil bych si to, kdybych
mel pen{ze).
Podminovaci zpnsob je dvojf: ptitomny (sel byeh) a minuly (byl bych
sel, byl bych byval sel).
Po z n a m k a: Neni zadny zpusob tazacf. Ve vetach Vide! ho. Videl ho? - Sel by tam. Sel by
tam? jsou tytez slovesne tvary. Rozdil je jen v druhu vet podle obsahu. Videl ho. Sel by tam jsou
vety oznamovacf. Videl ho? Sel by tam? jsou vety tazacl.
Stovesn! rod
Slovesny rod je cinny a trpny. Tento dvojf rod vsak mohou vyjadrovat
zpravidla jen slovesa predmetova.
Rod cinny vyjadfuje, co cinf podmet; pnvodce deje je tedy podmetem.
Napr. UCitel vyvolal dva zaky. Utkan{ vys[fala televize.
Rod trpny vyjadi'uje, co cini nekdo jiny nez podmet; pnvodce deje
tedy neni podmetem. Napr. Dva zaci byli vyvoldni ucitelem. Utkan{ bylo
vys{[dno televizl. (vetne cleny uCitelem, televiz{ jsou tu pnslovecna urce­
nf, ktera vyjadfujf puvodce deje.)
Trpny rod je v techto vetach vyjadren 0 pis n y m t v are m t r p ­
nYm.
Trpny rod muze byt vyjadten take z v rat n 0 u pod 0 b 0 u s 10 v e ­
73
sa, a to tvarem 3. osoby Cinneho rodu se zvratnym zajmenem se. Napf.
Utkdnf se vysflalo v televizi. Vstupenky se proddvajf od 16 hodin.
P 0 z n a m k a: 1. S10vesa se zvratnym zajmenem se neni mozno uzit k vyjadi'eni trpneho
rodu tehdy, kdyz by mohlo dojit k nedorozumenL Napi'. Vojdk se vyznamenal znamena, ze se
vyznamenal svym cinem, ne ze byl vyznamemin.
2. Tam, kde je mozno uzit opisneho tvaru trpneho i zvtlatneho slovesa, davame v beznem
vyjadi'ovani pi'ednost slovesu zvratnemu. Napi'. vyjadi'eni vystava se pol-ddd je vhodnejsi nez
vystava je poldddna.
Opisneho tvaru trpneho se uziva z:vlaste u sloves dokonavYch. Napi'. Vystava byla otevfena
v roee 1997. Vystava bude otevl-ena jeste v tomto roee.
3. Tvary pfitomneho casu slovesa dokonaveho vsak nemaji dejovy vyznam trpneho rodu,
nybrz maji vyznam vysledneho stavu. Napi'. Vystava uz je otevfena (otevi'ena).
Slovesne tvary a jejich tvoreni ze slovesnych kmenu
Tvary urcite a neurcite, tvary jednoduche a sloiene
Slovesne tvary, ktere vyjadfujf urcitou osobu jednotneho nebo mnoz­
neho cfsla (mluvfme, mluv, mluvil jsem, mluvil bych), se nazyvajf tvary
urcite;
tvary, ktere samy urcitou osobu nevyjadfujf (mluvit, mluvil, nesen), se
nazyvajf tvary neurcite.
Slovesne tvary, ktere jsou vyjadreny jednfm slovem (mluv{m, mluv,
mluvit), se nazyvajf tvary jednoduche;
tvary, ktere jsou vyjadreny vice slovy (bude mluvit, mluvil jsem, mluvil
bych, byl nesen), se nazyvajf tvary sloiene.
Po z n a mk a: 1. Tvary jako mluvil, mluvili uzite ve vetach jsou od puvodu soucasti tvaru
slozenych (misto mluvil jest, mluvili jsou) a maji vyznam tvarU urcitych. (Viz napi'. v Bibli
kralicke: Zp{vejte Hospodinu p{sen novou, nebof j est divne veei u ci nil. - S 10 ziIi f
j sou lei proti mne pysnt).
2. Spojenijednoducheho slovesneho tvaru se zvratnym se, si za slozeny tvar nepovazujeme
(smeji se, hraje si).
Kmen ptitomny a kmen minuly
Vsechny tvary tehoz slovesa nemajf stejny kmen, nybrz nektere se tvo­
n od kmene pntomneho, jine od kmene minuleho.
Kmen ptitomny je cast slova, ktera zustane, oddelfme-li od tvaru
74
3. osoby jednotneho Cisla pntomneho casu osobnf koncovku (mluv-l, ved­
e, usmlv-d se).
Kmen minnlj je cast slova, ktera zllstane, oddelfme-li od pncestf mi­
nuleho (Cinneho) -I (mluvi-I, ved-I, usmlva-I se).
Od kmene pntomneho se tvon oznamovaci zpiisob pntomneho casu,
rozkazovaci zpiisob a pfechodnik pntomny; od kmene minuleho se tvon
infinitiv, pncesti minule (cinne), pncestf trpne a prechodnfk minuly.
Tvary od kmene pfitomneho
Oznamovaci zposob pfitomneho casn
Tvon se osobnfmi koncovkami:
-u nebo -i (nesu, piSi) -es-e -erne -ete -ou nebo -f
-fm (prosfm, sazfm) -is -f -fme -fte -f nebo -ejf
(-elf)
-am (zpivam) -as -a -arne -ate -ajf
Rozkazovaelzposob
Tvon se pro 2. osobu cfsla jednotneho a mnozneho a pro 1. osobu cfsla
mnozneho pfipojenfm koncovek.
nes (bez koncovky) tiskn-i mysl-i zpfv-ej
nes-me tiskn-eme mysl-eme zpfv-ejme
nes-te tiskn-ete mysl-ete zpfv-ejte
Pfeehodnik pfitomnj
Tvon se dvojfmi koncovkami.
U sloves s tvarem 3. osoby cfsla mnozneho zakoncenym na -ou (nesou)
rna koncovky -a (pro rod muzsky), -one (pro rod zensky a stfednf), -once
(pro mnozne cIslo vsech rodii): nesa, nesouc, nesouce.
U sloves s tvarem 3. osoby cfsla mnozneho zakoncenym na -{(zp{vajO
rna koncovky -e (pro rod muzsky), -ie (pro rod zensky a strednf), -ice (pro
mnozne Cislo vsech rodii): zplvaje, zplvaj{c, zp{vaj{ce.
75
Nekteni slovesa vsak maji tvoreni jine, napr. vida, -oue, -ouee (vidi),
veda, -oue, -ouee (vedi).
Po z n am k a: 1. Pfechodnik pi'itomny sloves nedokonavych vyjadi'uje dej soucasny s de­
jem pi'itomnym, minulym nebo budoucim, napi'.:
chlapec sel a zpival si chlapec sel zpfvaje si
divka tancHa a zpivala si dfvka tancila zpfvajfc si
divky budou tancit a zpivat dfvky budou tantit zpfvajfce
Pfechodniku muzeme uzit jen tehdy, maji-li slovesa stejny podmet.
2. Rozvitou vazbu pi'echodnikovou oddelujeme carkou, napi'.: Dfvky tancily, zpfvajfce cesktf
a slovenske pfsne. Holou nebo maIo rozvitou tesnou vazbu pi'echodnikovou zpravidla carkou
neoddelujeme, napi'.: Usmfvaje se pffvftal jednoho po druhem.
3. Ve vete jsou pi'echodniky doplllkem.
Tvary od kmene m i n u h ~ h o
Infinitiv
Tvon se zpravidla pripojenim -t, ndceji -ti: hrdt, hrdti.
Siovesa, jejichz kmen minuly je zakoncen na -k, -h, maji V infinitivu
zakonceni -ci (pek-l - peci, tlouk-l - tlouci, moh-l - moci) a -ct (peet,
tlouet, moet).
S tvary budouciho casu pomocneho slovesa bYt (budu, budes, bude,
budeme, budete, budou) tvon infinitiv budoucf cas nedokonavych sloves:
budu hrdt.
Pticesti minule (pticesti cinne)
Tvon se pnpojenim -I (-la, -10, -ii, -ly, -la): videl.
Pffcesti minuIeho se uZlva ve s I 0 zen y c h t v are c h slovesnych:
v minuIem case a v podminovacfm zpusobu.
Minuly cas se sklada z pntomnych tvarU slovesa byt (jsem, jsi, jsme,
jste) a pncesti minuleho pnslusneho slovesa: pfisel jsem ... ; v 3. osobe
cisla jednotneho a mnozneho je pouhe pricesti minuIe (cinne): pfisel, pfi­
sla, pfislo, pfisii, pfisly, pfisla.
Po z n a m k a: V 2. osobe cisla jednotneho byva nekdy misto tvaru jsi pouhe -s, ktere se
piSe s pi'icestim dohromady, napi'. pfisels, reklas,. toto -s se spojuje i se zajmenem osobnim (tys
to rekl), se zvratnym zajmenem se, si (snaZil ses, koupil sis), se spojkou i.e (zes zapomnel),
pi'islovcem kde (kdes byl?) apod.
76
Podminovaci zposob pfitomny se skhida ze zvlastnich tvan'i slovesa
byt (bych, bys, by, bychom, byste, by) a pneesti minuleho (einneho) pn­
slusneho slovesa (musel bych, dokazal bys, napsal by apod.).
V 2. osobe efslajednotneho se u zvratnych sloves -s pfipojuje k zvrat­
nemu zajmenu se, si: smal by ses, koupil by sis.
Podminovaci zposob minuly se sklada z podminovaciho zpusobu slo­
vesa byt (byl bych, byl bys ...) a pneestf minuleho (einneho) pnslusneho
slovesa (byl by prisel, byli bychom prisli).
Po z n am k a: 1. Tvary jako "bysme", "by jsme". "by jste" jsou nespisovne.
2. Slovesne tvary bych, bys ... byvaji casto spojeny se spojkou aby, kdyby v jedno slovo,
napr. abych vide!. abys videl, kdybys prisel, kdybychom chteli.
Pficestl trpne
Tvon se pi'ipojenfm -en nebo -n (-na, -no, -ni, -ny, -na): nesen, sazen,
nebo pi'ipojenfm -t (-ta, -to, -ti, -ty, -ta): kryt.
Pneesti trpneho se zpravidla uzfva v 0 pis nyc h t v are c h t r p ­
n e h 0 rod u (jsem veden, byl jsem veden, budu veden, jsa veden, byt
veden apod.).
Po z n a m k a: 1. Od pncesti trpneho se tvori pfipojenim -f pod s tat n e j men 0 s 10­
v e s n e (psanf, myti). SkloI1uje se podle vzom stavenf.
2. Podstatna jmena slovesna zvratnych sloves nemivaji zvratne se, si, napr. koupdnf (koupat
se), rozmyslenf (rozmyslet se), loucenf (louCit se), prdnf (prdt sO.
Prechodnik minuly
Tvon se dvojim zpusobem.
Konef-li kmen minuly na souhhisku (vynes-l), rna pfechodnik minuly
v rode muzskem tvar bez koncovky, v rode zenskem a stfednim rna kon­
covku -si, v mnoznem eisle -se: vynes, vynessi, vynesse. Pfechodniko­
vych tvarii tohoto typu se uziva velmi zndka.
Konei-li kmen minuly na samohlasku (ukloni-l se), rna pfechodnik mi­
nuly koncovky -v, -vsi, -vse: ukloniv se, uklonivsi se, uklonivse se.
Po z n a m k a: 1. Prechodnik minuly sloves dokonavych vyjadfuje dej predcasny, predcha­
zejici pred dejem pnsudkoveho slovesa (Ukloniv se oddel).
2. Z pncesti a prechodniku pntomnych a minulych se tvon pndavna jmena: minuly, byvaly,
kryry, neseny; doufajfcf, jsoucf, minuvSf, vrdtivsf se apod.
3.0 psani carky u prechodnikove vazby viz pozmirnku na str. 76.
77
PREHLED SLOVESNYCH TVARU
Tvary urcite
Oznamovaci zpusob rod Cinny rod trpny
casu pntomneho ehwilfm jsem ehvdlen
casu minuleho ehvdlil jsem byl jsem ehvdlen
casu budouciho budu ehvdlit budu ehvdlen
rozkazovaclzpusob ehval bud' ehvdlen
podmiiiovacf zpusob
pntomny ehvdlil byeh byl byeh ehvdlen
minuly byl byeh ehvdlil byl byeh byval ehvdlen
Tvary neurcite
Infinitiv ehvdlit(i) byt ehwilen
prechodnik pntomny ehvdle, -fe, -fee jsa ehvdlen
prechodnik minuly poehvdliv, -vsi -vse byv poehvdlen
pncesti nlinuIe (cinne) ehvdlil, -a, -0
pncesti trpne ehvdlen, -a, -0
Casovani sloves podle tnd a vzorU
Slovesa delfme podle zakonceni tvaru 3. osoby jednotneho cisla pn­
tomneho casu do peti trid se vzory:
1. slovesa zakoncemi na -e,
pred nimz neni n nebo j: nese, bere, nlaze, pece, umre
2. slovesa zakonceml na -ne: tiskne, mine, zacne
3. slovesa zakoncemi na -je: kryje, kupuje
4. slovesa zakoncena na -i: prosi, trpi, sazi
5. slovesa zakoncena na -a: dela
1. tfida
a) vzory tvrde:
nese nesl nest
bere brat brat
78
Pied -e je v kmeni pntomnem souhhiska tv r d a nebo 0 b 0 jet n a .
Dba vzory se lisi v kmeni minulem.
V vzoru nese se rovna kmen minuly kmeni pntomnemu: nes-e, nes-l.
V vzoru bere je kmen minuly zakoncen na -a: ber-e, ale bra-I.
b) vzory mekke:
maze (mazu i mazi) mazal mazat
pece (pecu) pekl peci, peet
umre (umru) umrel umrit
Pred -e je v kmeni pntomnem souhhiska m e k k a. V kmeni minulem
jsou rozdily:
V vzoru maze je kmen minuly zakoncen na -a: maza-l.
V vzoru pece je kmen minuly zakoncen souhhiskou: pek-l.
V vzoru umre je kmen minuly zakoncen na -e: umre-l.
Nektera slovesa vzoru maze zakoncemi v kmeni pntomnem na -I, -z,
-c mohou mit v 1. os. jedn. cisla vedle koncovky -u take -i a v 3. os. mnoz.
Cisla vedle koncovky -ou take -i (pisu i pisi, tdzu se i tdzi se, pldcu i pldci;
p{sou i p{Sl...). Tvary na -u, -ou jsou castejsi, protoze tvary na -i, -i majf
vetsinou raz knizni.
U nekterych sloves se tvarU na -i, -{ vubec neuziva (jen kousu, -ou,
kluIu, -ou, klouzu, -ou, lzu, -ou apod.).
YetSina sloves vzoru maze rna take tvary podle vzoru dela (5. tnda):
hryzu i hryzdm ... , hryz i hryzej ... apod.
V rozkazovacfm zpusobu majinekteni z nichjen tvary podledelej(kou­
sej, klouzej se).
V 1. os. jedn. c. a v 3. os. mnoz. Cisla mohou tedy mit mnoha slovesa
vzom maZe dvoji tvary: bud's koncovkou -u a -i, -ou a -{ (pfSu, piIi;
pisou, piIO, anebo s koncovkou -u a -am, -ou a -aji (klouzu se, klouzdm
se; klouzou se, klouzaji se).
Nektera slovesa zakoncemi v kmeni prftomnem na -p, -b, -m, -v rnajf
pntornne tvary podle vzoru bere i dela: sypu .. , i sypdm ... , dlabu i
dlabdm, dNmu i dNmdm, kjvu i kjvdm. Tvary rozkazovaciho zpusobu
majf zpravidla podle vzoru dela, dele} (skffpej, dffmej, kjvej), ridceji i
podle vzoru bere, ber (sypej i syp, dlabej i dlab, lamej i lam).
Slovesa vzoru pete s pntomnym kmenern na -z maji v 1. osobe jedn.
cisla a v 3. osobe mnoz. cfsla pntomneho casu tvary se souhlaskou h,
napr. mohu, mohou, pomohu, pomohou, a hovorove tvary s za it (mu­
ZU ... ); v rozkazovacfm zpusobu jsou tvary pomoz, pomozme, pomozte.
79
Infmitiv sloves tohoto vzoru na -ci rna raz knifni: peei, moci, pomoei, tici,
tlouei, vleei, obleci. Vedle neho se ufiva tvarn peet, moet, tiet, tlouet apod.
2. trida
tiskne
mine
zacne
tiskl
minul
zacal
tisknout
minout
zacit
Ke vzoru mine patn slovesa, kteni maji pied -ne samohlasku nebo
slabikotvorne I, r. V pncestf minulem (cinnem) maji pied koncovym -I
pnponu -nu- (mine - minul, tone - tonul, vane - vanul, klnu - klnul, trne
- trnul).
Ke vzoru tiskne pam vetsina sloves, ktera maji pied -ne souhlasku.
V pricesti minulem (cinnem) vetsinou nemajf pnponu -nu- (tiskne - tiskl,
tdhne - tdhl, padne - padl, kopne - kopl); ale z vyslovnostnfch duvodii je
napr. sehnul, pohnul, usnul a nektera slovesa maji dvoji tvary, napr. bouehl
i bouehnul, bodl i bodnul, dupl i dupnul, kfikl i kfiknul, piehl i piehnul
(tyto dnlhe tvary s pnponou -nu- jsou hovorove).
U vzoru zacne je kmen minuly v pncesti minulem (cinnem) zakoncen
na -a (zaca-/). Patn k nemu slovesa pocne - pocal, nacne - nacal a slove­
sa tne, zne s dvojimi tvary: tal i tnul, zal i inul.
Stejne tvary rna i nekolik sloves zakoncenych na -me; pfijme, odejme,
najme, vyjme - pfijal, odnal, najal i najmul, vynal i vyjmul.
V pncestf trpnem je u sloves vzoru tiskne vetsinou pnpona -nu-: odfiz­
nut, vymknut, odfeknut, zamitnut apod.
Slovesa s minulym kmenem zakoncenym na -h- a nektera jina slovesa
maji pncestf trpne se zakoncenim -en: roztazen, strzen, zdviien, oblecen.
Nektera slovesa maji tvary oboji: tisknut - listen, uzamknut - uzamcen.
Nekdy je mezi nimi vyznamovy rozdf1: kniha byla tistena, ruka byla stisk­
nuta.
U sloves vzoru mineje v pncesti trpnem pnpona -nu-: pominut, hrnut,
sehnut.
PTIcesti trpne sloves vzoru zacne je stejne jako pncestf minuIe (cinne)
bez pnpony -nu-: zacat, pfijat, ale vetsina jich ma tvary oboji: tat i tnut,
iat i inut, najat i najmut, vynat i vyjmut, napjat i napnut, vzepjat i vzepnut.
Pouze sloveso pnout a slovesa odvozena maji tvary oboji: pjat, vzepjat,
napjat i pnut, vzepnut, napnut.
80
3. tfida
kryje kryl kryt
kupuje kupoval kupovat
Vzory se lisi v kmeni minulem: vzor kryje rna minuly kmen bez papo­
ny (kry-l), vzor kupuje rna v minuIem kmeni paponu -ova- (kup-ova-l).
Slovesa obou vzorU maji v patomnem case po -j- v 1. osobe jednotneho
cisla koncovku -i a v 3. osobe mnozneho Cisla -f (kryji, kupuji, kryjf, kupujz).
Tvary s koncovkami -u a -ou (dekuju, slibuju, dekujou, slibujou) u techto
sloves jsou hovorove.
Rozkazovacf zpu.sob vzoru kryje rna pled -j samohlasku kratkou: kryj,
bij, lij, sij, ryj apod.
Take v pacesti minulem (cinnem) je pied -1 samohlaska kratka, jen -d­
je vzdy dlouhe: kryl, bil, lil ... , ale hral, smal se, pfal, hfal, zral, tal.
4. ttida
prosi
trpi
sazi
(pros!)
(trp!)
(sazej!)
- (oni)
- (oni)
- (oni)
prosi
trpi
sazeji i sazi
prosil
trpel
sazel
prosit
trpet
s3zet
Vzory prost a trpi maji shodne patomne tvary; lisi se v zakoncenf
kmene minuleho: -i- (prosi-l) a -e-, -e- (trpe-l, vise-I).
Vzor S3Z1 rna kmen minuly zakonceny na -e-, -e- (saze-l, rozuml-l) a
od V Z ~ ) f U trpi se lisi v 3. os. mnoz. cisla (sazejf i sazf x trpt) a v rozkazo­
vacim zpu.sobu (sazej x trp). K rozliseni sloves vzoru trpi a sazf pomaha
rozkazovaci zpu.sob: trp - (oni) trpf x sazej - (oni) sazejf, ale i sazt.
U sloves vzoru prosl se v pncesti trpnem (a tedy i v podstatnem jmenu
slovesnem) obycejne meni nektere kmenove souhlasky: t v. c (platit ­
placen, placent), d'v z (nahradit - nahrazen, nahrazenz), s v s (brousit ­
brousen), z v z(zkazit - zkazen), st v st (pohostit - pohosten), zd'v zd'
(zpozdit - zpozden), sl v sl (vymyslit - vymyslen).
U nekterych sloves vsak zustavaji tyto souhlasky nezmeneny, napf.
nahromadit - nahromaden, zuslechtit - zuslechten, zobrazit - zobrazen.
U nekterych sloves jsou tvary oboji, napr. fadit - fazen i faden, Cistit ­
cisten i Cisten.
P r a v 0 pis: V koncovkach tvarU p tit 0 mn e hoc as u piSeme
vzdy mekke I (mluvfm, chvaUs, nosf, pochopfme, zlobfte, hrozt).
81
5. trida
dela delal
delat
Nekteni slovesa maji tvary podle vzoru dela i podle vzoru prvni tffdy
bere nebo maze, napr. kopa i kope, dffma i dffme, cesd i cese.
Siovesa nepravidelna
Tvary sloves byt, vedet, jist, chtit se neshoduji se zadnym ze sloves­
nych vzoru ve vsech tvarech. Jsou to slovesa nepravidelna.
Sloveso by! rna tvary z trojiho ruzneho korene: jsem, jsi, je (zffdka
jest), jsme, jste, jsou; budu, budes, bude ... bud', bud'me, bud'te; byl, byt.
V zaporu (nejsem ... ) je v 3. osobe jedn. Cisla tvar nenf.
Slovesa odvozena od slovesa byt, jako napr. dobyt, nabyt, odbyt, majf
vedle tvaru typu dobudu, nabudu, odbudu take hovorove tvary typu doby­
dU,nabydu,odbydu.
Slovesa jist a vedet majf:
v 3. osobe mnoz. Cisla pfft. casu tvary jedi, vedi,
v rozkazovacfm zpusobu tvary jez, vez,
pncestf trpne je najeden, vyjeden, sneden, poveden, ale zapoveden
i zapovezen, vypoveden i vypovezen.
Sloveso chtit rna v 3. osobe mnoz. Cisla pnt. casu tvary chteji i chti,
v rozkazovacfm zpusobu chtij.
Prislovce
Prislovce jsou slova neohebna, ktera vyjadruji ruzne blizsf okolnosti
deju neoo vlastnostf: urcenf mfsta, casu, zpusobu, miry, pnCiny.
Druhy pnslovci
Podle vyznamu rozlisujeme:
prislovce mista (tam, nekde, blfzko)
prislovce casu (ted', zitra, casto)
prislovce zposobu (dobfe, cesky, tak)
prislovce miry (velmi, hodne, pfiUS)
prislovce priCiny (proc, proto)
82
Tvoreni pnslovci
Yetsina pnslovci se tvon z pndavnych jmen pnponami
-e (-l): smely - smele, dlouhy - dlouze, hlasiry - hlasite
-0: bUzkj - blfzko, dlouhy - dlouho, horkj - horko
-y: ceskj - cesky, polskY - polsky, hezkY - hezky
P r a v 0 pis: V pnslovcich jako pNjemne, rozumne, skromne piSeme
-mn-, protoze jsou utvofena od pndavnychjmenpfijemny, rozumny, skrom­
ny. V pnslovcich jako zfejme, vedome, soukrome piSerne -m-, protoze
vznikla z pndavnych jmen zfejmy, vedomy, soukromy.
Nekteni pnslovce vznikla ustmutfm tvaru podstatneho jmena: celek­
celkem, pravo - prdvem, ranD - rano, vecer - vecer, zima - zima. (Viz
rozdfly ve vetach: Nastalo krasne r d no. Nastal Stedrj vee e r. PhIla
kruta z i m a . - Vstaneme brzy ran o. Vratili jsme se vee e r. Bylo mi
zima.)
Nektera prfslovce vznikla spojenfm predlozky s jinym slovem. Nazy­
vame je pnslovecne spfezky a piSeme je jako jedno slovo dohromady
(nahofe, dokonce, zticha, zdaleka, zleva, proto, predt[m, beztak, provzdy).
Od pfedlozkove vazby se spfezky lisf vyznamem. Napf.: Vystoupil na
(tu) horu. - Vylezl po zebNku nahoru (= vzhiiru). V tom (= v teto veci) se
liI[me. - Vtom (= nahle) zaznel vystfel. Nevymizf mi to z (me) pameti. ­
PrednaIel baseft zpamlti. (= nazpamei).
Jestlize muzeme do vyrazu vsunout pi'ivlastek, nejde 0 sprezku. Sprezky je take mozno
nahradit jinym pi'islovcem.
Nektere vyrazy miizeme stejne dobfe chapat jako pnslovce i jako spo­
jeni predlozky se jmenem a psat je bud' dohromady, nebo zvlasf. Napr.
bezpochyby i bez pochyby, obden i ob den, zblfzka i z blfzka, zpocatku i
z pocdtku, napNklad ina pNklad (ale zkratkajen napf.).
Stupnovani pnslovci
Stejne jako nekteni pndavna jmena se mohou i nektera pnslovce stup­
novat, to znamemi vyjadrovat zvlastnimi tvary troji stupen vlastnosti nebo
mfry: prvnf stupen (krdsnl) , druhy stupen (krdsneji) , tfetf stupen (nej­
krasneji).
83
Dr u h y stu p e Ii prislovcf se tvon pnponami -eji, -eji (napr. jedno­
duseji, rozumneji) nebo fidceji priponou -e, ktenl se muie i vynechat (napr.
vyse i vys, niie i nii, bUze i bUz, ddle i ddl, sndze i sndz).
Tr e tis t u p e Ii se tvon z druheho stupne predponou nej- (nejjedno­
duseji).
Nekolik pnslovcf tvon druhy stupeIi od jineho korene, nez je v prvnim
stupni (dobfe -lepe, Up; zle - hufe, huf; mnoho - vice, vic; mdlo - mene).
Po z n am k a: Vyznam pnslovce je mozno zesilovat nebo zeslabovat take rUznymi pn­
slovci: velmi dobfe, neobycejne dobfe, pomerne dobfe, dost dobfe, nadmiru hezky, mene hezky,
mnohem tepe, vice doprava.
Vhodne lze vyuzit i zdrobnelych pnslovci: blfzko - blizoucko, brzy - brzicko, krdtce - kra­
ticko, kratince, mdlo - malicko, malinko, malilinko.
Predlozky
Pfedlozky jsou slova neohebna, ktenl vyjadfujf podobne jako pnslovce
rUzne okolnosti, vztahy (misto, cas, zpusob, miru, pncinu apod.), ale je­
jich vyznam se projevuje teprve ve spojeni se jmeny ve vazbe predloz­
kove.
Predloika ndi pad jmena, s nimz je spojena (do lesa, k lesu, na les,
v lese, nad lesem).
Druhy predlozek
Rozeznavame predlozky vlastnf (puvodni) a nevlastni (nepuvodni).
Predloiky vlastni jsou takova slova, kteni se vyskytujf jen jako pred­
lozky. Napr. s, z, v, k, do, od.
Predloiky nevlastni mohou byt podle vetne souvislosti i jinym slov­
nim druhem. Napr. okolo nds - sel okolo, uprostfed hfiste - sedel upro­
stfed, vedle domu - stfelil vedle.
Po z n am k a: Nevlastni predlozkou je take slovo behem ve spojeni behem prazdnin
(= 0 prazdninach), slovo ndsledkem ve spojeni ndsledkem nemoci (= pro nemoc) apod. Funkci
predlozky nevlastni muze mit i spojeni dvou slov. Napr. vzhledem k spatnemu pocasi (= pro
spatne pocasi).
Nektere predloiky se poji jen s jednim padem (napr. od, bez; od nds,
bez tebe), nektere s dvema pady (napr. na, pod: na zahradu - na zahrade,
84
pod strom - pod stromem) nebo s rrenli pady (napr. za: za soumraku, za
chalupu, za chalupou).
Po z n a mk a: 1. Predlozka krome se poji s 2. padem (kaidy den krome soboty), predlozka
mimo se 4. padem (kaZdy den mimo sobotu).
2:Neslabicne predlozky s, Z, v, k piSeme na tyz Tadek jako slovo, k nemu? naleZL
Neslabicne predlozky s, z, V, k nekdy majf pro snazsf vyslovnost slabic­
nou podobu se, ze, ve, ke, popr. ku. Byva to pred slovem zacfnajfcfm stej­
nou nebo podobnou souhlaskou, jakou rna predlozka, anebo pred slovem
zacinajfcfm skupinou to souhlasek (se sestrou, ze zahrady, ze strachu, ke
stroji). Pred skupinou dvou souhhisek byva nekdy podoba slabicna, jindy
neslabicna (ve stole - v starostech).
Predlozka k rna take slabicnou podobu ku, ale jen v techto spojenfch:
ku pNkladu, ku podivu, ku pomoci, ku prospechu, ku Praze. Podoba ku je
i v pffslovecnych sprezkach kupodivu, kupNkladu, kupredu a v matema­
tickych vyrazech jako a:b [a ku be].
Take slabicne predlozky zakoncene souWaskou (bez, od,pod, nad,pred
pres) nekdy pnbfraji pro snazsi vyslovnost zakonceni -e (beze mne, ode
mne, nade mnou, pode mnou, pfede mnou, prese vsechno, vyslov [pre­
zeD.
P 0 Z n a m k a: 0 vyslovnosti predlozek viz str. 126.
Uzivani predlozek s a z
Se 7. padem se poji predlozka s (s bratrem, s babickou). S 2. padem lze
ve vsech pnpadech uzit predlozky z (z tabule, z cesty).
Jen tam, kde pisatel muze a chce odlisit pohyb z povrchu pryc od pohy­
bu zevnirr,je mozno ve spojenf s 2. padem uzit i predlozky s. Lze tedy (ale
nenf nutno) rozlisit napr.: vz{t pen{ze se stolu x vz{t pen{ze ze stolu, sundat
vdzu se skffne x vyndat vdzu ze skNne.
Spojky
Spojky jsou slova neohebna, ktera spojuji vetne cleny nebo vety. SanlY
nejsou vetnymi cleny.
85
Rozlisujeme:
spojky soufadici (a, i, ani, nebo, anebo, Ci, ale, avsak, vsak, proto,
nebof, vzdyf, nybrz, tedy, tud{z, bud'- nebo, sice - ale apod.), ktere spojujf
souradne vety (hlavnf nebo vedlejsf) nebo souradne cleny;
spojky podfadici (ze, aby, kdyby, ac, ackoli, tfebaze, az, kdyz,jestiize,
-ii, jakmile, protoze, ponivadz, jelikoz, nez, nezli, zat{mco apod.), ktere
pfipojujf vetu vedlejsf k vete, na nfz zavisf.
Nektere spojkove vyrazy jsou dvojclenne (i kdyby, i kdyz, tfebas i, nybrz
i, a proto, ale proto, a tak).
P r a v 0 pis: lednotlive vety v souvetf a jednotlive cleny v nekolika­
nasobnem vetnem clenu oddelujeme carkami, i kdyzjsou spojeny spojka­
mi. Carku nepfSeme pred spojkami a, i, ani, nebo, jestlize majf vyznam
slucovaci.
(Podrobnejsi pouceni viz str. 101.)
Castice
Castice jsou slova neohebna, ktera uvozujf samostatne vety a naznacu­
jf jejich druh (otazku, rozkaz, pranf, zvolanf apod.), rUzny postoj mluvcf­
ho k jejich obsahu, anebo podobne vyjadfuji i charakter vetneho clenu,
pred nfnlZ stojf. Samy nejsou vetnymi cleny.
Napr.: Z d ali sis na mi nikdy vzpomnel? Co z jsi to nevidil? K e z
se ndm to podaff! N e chi wis provdz{ stestf! Ai zije svoboda! Ze
spadnes! Pry je to dobry zdk. As i to bude pravda. Z re j me mu to
by/o nePffjemne. V sa k jd uz jdu. T a k uz se na me nezlob! To prSf!
Ono prsf! To by nevypoc[tal ani Pavel. Muze mu byt tak pet let.
By/o to jednou t a k hIe na podzim. MusfS se polepsit z e j men a
v cestini. lana mila rdda kvetiny, z v 1ast e ruze.
Po z n a rn k a: 1. Nektere castice jsou zvhiStni slova (at', kef, prj), ale vetSina castic vzni­
kla z jinych slovnich druM (ze spojek, napt. fe, vsak, z ptislovci, napr. tak, takhle, ze zajrnen,
napt. to, ono).
2. Za castice se povazuji take slovaano, ne v odpovedi na otazku. ( P ~ i d e S tam? Ano. - Ne.).
86
Citoslovce
Citoslovcejsou slova neohebmi, kteni vyjadfujf milady, city a vuli mluv­
cillo (aha, ach, 0, aU,juj, hej, hop, psst, halo, cehy) nebo oznacuji hlasy a
zvuky (haf, miiau, bu, vrku, bum, bac, cink, (uk). Stojf ve vete zpravidla
samostatne, netvon s jinym slovem skladebni dvojici.
P 0 z n a m k a: Nektera citoslovce vznikla z tvaru 5. padu, napr. bofe, pane, paneeku, hro­
me (Bofe, to je krasa! Ten ma, paneeku, odvahu! Hrome. to je smillaf).
v reci oddelujeme citoslovce obvykle prestavkou, V pfsmu carkou (napr.
Ach, to je krasa! Au, to .to boU! Hoj, to se budeme mft dobfe!), nekdy
vykficnfkem (Beda! Co si mam pocft!).
Necftfme-li citoslovce jako samostatne, carku nepfSeme (napr. Ach nenf
tu, nenf, co by me tesilo. Nu dobfe, jak mysUS).
Nekdy citoslovce nahrazuje slovesny pnsudek, a je tedy vetnym cle­
nem. Takove citoslovce carkou neoddelujeme. Napr. Myska sup do dfry
(= Myska vbehla do dfry).
87
v. SKLADBA
Vypoved' a veta
Kdyz pfSeme nebo mluvime, vytvanme celky, zvane promluvy nebo
texty.
Vypoved' je jednotka promluvy, kterou oddelujeme od ostatnmo textu.
V pism u oznacujeme konec vyPovedi teckou, otaznikem nebo vykficni­
kern, zacatek naznacujeme velkym pocatecnim pismenem v prvnim
slove.
V mluvene feci oddelujeme vypoved' od ostatnmo textu na konci
pfestavkou a takovou melodii, kterou posluchac vnima jako ukonceni vy­
povedi.
Vypovedi, jejichz vnitfui stavba je usporadana a mezi jejichz cleny jsou
zretelne vztahy formalni a vyznamove, nazyvame vetami. Vesmes z vet
se skladaji promluvy psane. Take ve skole se zabyvame vetSinou jen ve­
tami. (0 dalSich dulezitych vlastnostech vety viz str. 97 a 116. 0 rozdilu
mezi vetou jednoduchou a souvetim viz str. 99.)
vety majijednak stranku obsahovou, jednak mluvnickou.
Napr. veta Maminka namjiz pfipravila vsechny veci potfebne na cestu na
hory vyjadfuje stejny obsah jako veta Vsechny veci potfebne na cestu na
hory mame jiz od maminky pfipravene; naproti tomu s vetou Pavel mi
jeste vysvetlil nektere otazky dillezite pro zkousku do gymndzia nema sa­
mozrejme stejny obsah, ale po strance mluvnicke, tj. z hlediska skladby
se od ni nijak nelisi: obe vety patn k temuz druhu (viz str. 89), skladebni
vztahy mezi slovy, kteni obsahuji, jsou stejne (viz str. 92) a take z hlediska
vetnych clenu neni mezi nimi rozdil (viz str. 102).
Mluvnicka stranka vety zahrnuje jednak for m u , jednak v y z n am.
Ve skladbe si vsimame predevsim takovych jevu, u kterych pro urCity
vyznam marne v cestine take zvlastni formu. Budeme vsak upozomovat i
na pnpady, kdy takova spojitost neplati.
Druhy vet podle funkce (postoje mluvciho)
Podle toho, jakOll funkci veta v promluve plni, rozlisujeme tyto drohy
vet: oznamovaci, rozkazovaci, pfaci a tazaci; nekdy se k nim fadi take
88
vety zvolacl. Fonnalne se rozlisujl piedevsfm uZlvanim urcitych sloves­
nych zpusobu, zcasti tez jinych slov se zvhlstnf skladebnf ulohou, v proje­
vu mluvenem casto take melodii, v plsmu interpunkcnfmi (rozdelovacf­
mi) znamenky na konci vety.
Vety oznamovad
Wtami oznamovadmi nekomu neco oznamujeme, tvrdfme, nekoho
o necem infonnujeme. Slovesny pffsudek je v nekterem tvaru zpusobu
oznamovacfho nebo podminovacfho. Yety oznamovacf jsou v pfsmu ukon­
ceny teckou, v mluvenych projevech klesavou melodif. Napf.: Jablka ne­
jsou jeste zrala. Cely den prselo a bylo velmi chladno. Mohli bychom jit
na vylet a odpoledne se nekde vykoupat. Pani ze sousedstvi me pozadala,
abych ji dosel nakoupit.
Vety rozkazovaci
Wtami rozkazovacimi nekomu pfikazujeme, aby neco udelal, vybfzf­
me ho k tomu, 0 neco ho zadame, nebo naopak mu to zakazujeme. Slo­
vesny pnsudek je v nekterem tvaru zpusobu rozkazovacfho, mene casto
v infinitivu. Na konci vet rozkazovacfch piseme vykficnik, jde-li 0 duraz­
ny pi't1<:az, jinak obvykle jen tecku. V mluvenych projevech veta koncf
melodif klesavou, ale pied poklesnutim obvykle hlas stoupne. Napi. Ph
odchodu z mistnosti zhasnete svetlo! Neslapej na ten zdhon! Dej pozor,
aby ses neumazal! Podej mi, pros{m te, tu knizku. Bud'te tak laskav a po­
mozte mi s tIm balikem. Nekoufit, nebezpec[ vybuchu! Zastavit stat!
Po z n a m k a: Vyznam rozkazu, zakazu, vyzvy, zadosti apod. mohou mit i vety s jinou
formou. Zdvoi'ilou zadost vyjadi'ujeme casto vetou s formou tazaci, se slovesem v tvaru podmi­
i'iovacmo zpusobu, napi'. Mohl bys mi podat tu knrzku? Nezahrdli byste sijeSte jeden set?, nebo
oznamovaci, kde nekdy pro zi'etelnost uzijeme slovesa s vyznamem zadani, proseni apod., napi'.
Vstup zakdzdn. Byl bych rdd, kdybyste nam s tIm poradil. Zadam tlmto 0 odklad zkousky ze
zdravotnfch duvodu. Prosfm, abyste se je1te nerozchdzeli.
Vety tazaci
Wtami tazadmi se obracfme na nekoho, aby mim dal nejakou infor­
mad. Podle toho, 0 jakou infonnaci jde, rozlisujeme otazky zjisiovaci a
doplnovad. Na konci vet tazacich pfSeme otaznik, me10die otazky se lis}
89
podle toho, 0 jaky druh otazky jde. Pnsudkem je sloveso v nekterem tvaru
zpusobu oznamovacfho nebo podminovacfho.
1. Otazka zjisfovacije takova veta, kterou se nekoho ptame, zda obsah
vety plati, nebo ne; proto zpravidla staci na ni odpovedet take jen slovem
(castici) ano, nebo ne. Otazka zjiSfovaci rna na konci melodii stoupavou.
Napr. Pujdes dnes odpoledne na hfiste? Poznala bys opravdu jeste to
misto, kde jste bydleli pfed vdlkou? Neumite nemecky? Pojede s ndmi
take Jakub? Nevis, jestli jsou jeste listky na ten koncert?
Po z n a m k a: 1. Obsahem otazky zjiSt'ovaci je tedy urCita domnenka, jejiz spravnost rna
otazany bud' potvrdit, nebo odmitnout. Tazatel proto muze s tymz vysledkem volit formu klad­
nou, nebo zapomou, protoze zatim nevi, co platl. Zapoma otazka byva vsak nekdy zaroven
zdvorilou zadostl. Nemate, pros{m,j(zdn{ lad? Nemohl bych se s vami svezt?
2. Nekdy se muzeme zeptat tak, ze uvedeme obe moznosti: Pfinesl jsi mi ten atlas, nebo ne?
Koup(s si to kolo, nebo radeji pojedeme na prazdniny do ciziny? Takove vety se nazyvaji 0 t a z k y
vylucovaci.
3. Vyznam otazky zjiSt'ovaci mohou mit i vety s formou rozkazovaci, zadame-li 0 odpoved',
napr. Rekni mi. zda (jestli) pujdes odpoledne na hfiSte.
2. Otazka dopliJovaci je takova veta, kterou zadame nekoho, aby do­
plnil neco, co nam do uplnosti informace schazi: napr. otazka V kterem
poschodi bydlipan Kouba? vychazi z jistoty, ze pan Kouba v dome bydli,
a jen si chceme doplnit pi'esnejsi urceni mista. Chybejici cast informace
(zde napr.: v pdtem) je ve vete zastoupena tazacim zajmenem nebo pn­
slovcem. Melodie doplnujfci otazky obvykle klesa od tazacfho slova az
do konce vety. Napr. Kdo nenapsal domdci ukol? (Mirek.) Kdy ses vcera
vrdtila domu? (V devet hodin.) 0 cem jste si povidali, kdyz jsem odesla?
(0 vYlete.) Proc nesmime sahat na vypinac mokrou rukou? (Protoze by­
chom mohli byt zasazeni elektrickym proudem.)
P 0 z n am k a: Vyznam otazky doplnovaci rna i otazka s formou zjiSt'ovaci, pokud obsahu­
je zajmeno neurcite, napr. Dojde nekdo pro vodu? (Ano.) Pit'a.
vety praci
vetami pracimi davame najevo prani, tOUQu, aby se stalo, uskutecnilo
neco pnzniveho (nebo neco nepnzniveho nestalo), popr. aby pnznivy stay
trval. Neobracime se vsak jimi na nikoho s zadosti 0 uskutecneni, ale jen
vyjadfujeme sve pocity, nekdy sami pro sebe. Po strance formalni se tyto
vety lisi od jinych tim, ze obsahujf castice at, kez, necht apod., zpravidla
90
jimi zacinaji. V pisemne forme se objevujf zffdka; na jejich konci piSeme
obvykle vykficnik. Napr. Atse brzy uzdravfte! Kei bych vyhrdl prvnf cenu!
Kei bych se byl do te hddky vilbec nemfchal! Frantfka at vezme tertI
Nechtje nase zeme pofdd tak krdsnd!
Po z n am k a: Vyznam pranf se vyjadfuje i vetami s formou oznamovaci, napr. Preji vdm
brzki uzdraveni, infinitivem, napI'. VyhrdT Tak prvn{ eenu!, nebo vetou s podmiiiovacim zpuso­
bem v pnsudku, napr. Kdybyeh Tak vyhrdl prvn{ eenu!
Vety zvolad
Wty zvolaci jsou vety oznamovacf, rozkazovacf, tazacf i pracf, pokud
je pronasime se silnym citovym zabarvenfm, ktere se projevuje i V melo­
dii; na konci proto piSeme vzdy vykficnik. Citove zabarvenf zesiluji ruz­
ne castice: To byla prdce! KoZik ta jejfpardda ui stdla penez! Ze jsi mu ale
ukdzal, co je to stfpat dffvf! Kdyhys radeji mlcel! No vida, ani ten zub tolik
nebolel!
Po z n am k a: Mene jednotnou formu majf vety s funkcemi jako vyzva (Nedejme se oTrd­
viti), vystraha (At' neuklouznd!), dovo1enf (fen pojd'te ddll), namitka (Copak ty um{s!raneouz­
sky?) atd.
\'ety kladne a zapome
Obsah vety muzeme bud' podavat jako platny, coz Cinfme formou vety
kladne, nebo jako neplatny, a pak volfme formu vety zaporne; zapomou
vetou tedy popirame obsah vety kladne.
Z kladne vety utvoffme zapomou tak, ze spojfme slovesny pnsudek
(viz str. 104) s ptedponou (zaporkou) ne-: Tu knihu jsem cetl ~ Tu knihu
jsem necetl. Ten ryhnfk byste pfeplavaZi ~ Ten rybnfk byste nepfeplavali.
Piste tuikou! ~ Nepiste tuikou!
Po z n a m k a: 1. Ve s10zenych tvarech s10vesnych se zaporka spojuje nekdy s tvarem s10­
vesa vyznamoveho (neeetl jsem, nevysvetlil by), jindy s tvarem s10vesa pomocneho (nebudu
Cist, nebylo vysvitleno).
2. K1adne a zaporne otazky zjist'ovacf maji stejny vyznam; viz pozn. 1, str. 90.
Pokud veta kladna obsahuje spojky slucovacf a, i, meni se na ani: PN­
jde Eva i Mirka ~ Nepfijde (ani) Eva ani Mirka. Je-Ii v kladne vete za­
ljmeno nebo zajmenne pnslovce neurCite, ph popteni jejfho obsahu se zmeru
91
na zapome: Rikal nekdy neeD zajfmaveho ~ Neflkal nikdy nie zajimave­
ho. Pacienta nekde boU ~ Paeienta nikde neboU.
Tyka-li se obsah vety nejakeho mnozstvi jevu, je mozno je do popreni
zahmout vsechny, napr. Vsiehni pfisli ~ Nikdo nepfisel, nebo jen jejich
cast, napr. Vsiehni nepfisli (tj. nekten nepnsli a nekten pnsli). Hledistl
bylo zeela pine ~ Hlediste nebylo zeela pine. Zastavte se s kazdym, koho
potkdte ~ Nezastavujte se s kazdym, koho potkdte. Wi takovem castec­
nem popreni se zaporka spojuje jen se slovem, zajmenny vyraz zustava
beze zmeny. Je vsak take mozno zaporku spojit s vyrazem pro mnozstvi,
a slovesny pnsudek zustane pak v podobe kladne: Ne vsiehni pfisli. Hle­
diste bylo ne zeela pine.
Po z n am k a: 1. V mluvenych projevech se nekdy vyjadfuje i uplne popreni tak, ze zapor­
ka se spoji jen se slovesem, ale pak je na vyrazu s vyznamem mnozstvf duraz. V psanem proje­
vu se vsak tento rozdil nemuze projevit, protoze napr. veta Vsichni nepfisli muze tam mit obojf
vyznam, vyjadrovat uplne, nebo castecne popreni.
2. Od tvorenf zapomych vet je treba odlisovat zapor slovni, tj. tvoreni novych slov pomoci
zaporky ne-: nepfftel, nevlfdny atp. Nepfijal neis nevlfdne (tj. pnjal nas vlidne).
3. Pri poprenf vety rozkazovaci se nekdy menf take pnsudkove sloveso dokonave na nedo­
konave: 210m tu vetev! ~ Nezldmej tu vetev! veta se slovesem dokonavym rna vyznam varova­
nf: Nezlom tu vetev!
Stavba vety
Skladebnf vztahy' a skladebnf dvojice, vetne cleny
Nektera slova ve vete k sobe svym vyznamem pam, jsou spojena skla­
debnimi vztahy. Napr. ve veteLetos Mirek dostal k Vdnoeum novou rake­
tu jsou v skladebnich vztazich slova Mirek - dostal, dostal - novou rake­
tu, dostal- k Vdnoeum, letos - dostal, novou - raketu. Tyto vztahy tvon
stavbu vety. Pokud do vetnych vztahu vstupuji slozitejsi celky (napr. do­
stal- novou raketu), muzeme je rozlozit na vztahy dvojclenne, skladebni
dvojice (napr. novou - raketu).
Po z n a m k a: Skladebnf vztahy nesmfme zamenovat se sousedstvim slov ve vete. Vyzna­
move k soM patfi casto i slova, ktera spolu nesousedf ([etos - dostal, dostal- raketu), a naopak.
skladebni dvojici nemusf tvont slova sousednf ([etos - Mirek, dostal- novou).
Slova nebo skupiny slov, ktere vstupuji do skladebnich vztahu, se na­
92
zyvaji vetne cleny. Takove vetne cleny, ktere jiz nemuzeme dal rozkladat
na vetne dvojice, jsou vetne cleny hole.
Nektera slova nemaji samostatny vyznam, proto take nevstupuji do skla­
debnich vztahu samostatne, ale
1. vyjadfuji nejakou vyznamovou vlastnost vety jako celku, postoj
k obsahu vety nebo clenu; to jsou castice, napi'. at, kef, asi atp.;
2. vyjadfuji jen vztah mezi vetnymi cleny nebo vetami; to jsou spojky,
napi'. a, nebo, fe, kdyf;
3. tvon jediny vetny clen s jinym slovem plnovyznamovym; to jsou
zejmena:
a) pi'edlozky s podst. jmenem nebo zajmenem, napi'. na (skrfni), kvilli
(vam), blhem (z(tfka);
b) zvratna zajmena ve spojeni se slovesem, napi'. (boj(m) se, (pochvalu­
je) si;
c) zpusobova slovesa (chtft, musit, mft, moci, smh) a fazova slovesa
(zacft, zac(nat,prestat,prestdvat) ve spojeni s infinitivem, napi'. chce (j(st),
mohl (pracovat) , smfS (si hrdt), maj( (zaplatit), mus(me (odejft); zacal
(psdt), prestdva (priet);
d) sloveso byt, byvat jako pomocne v slozenych tvarech slovesnych,
napi'. (poznal) jsi; bude (cestovat), byli bychom (pfisli);
e) sloveso byt, byvat, stat se, stdvat se jako tzv. spona (viz str. 105)
s pnsudkemjmennym, napt. bude (ucitelkou), byla bys (hloupd), nestal se
(vftlzem).
Tato spojeni povazujeme proto za cleny hole.
Po z n a m k a: Zvratna zajmena jsou vetnymi cleny jen tehdy, jestlize je muzeme nahradit
podstatnym jmenem nebo sirsfm tvarem zajrnena; napf. ve vete Neuhod' set ~ Neuhod' Jirku!
Maminka se ucesala ~ Maminka sebe ucesala. Take sloveso byt je sarno vetnym clenem,
spojuje-li se s urcenfm mfsta nebo casu, tj. muzeme-li je nahradit slovesem existovat, vyskyto­
vat se, konat se apod., napr. Letadlo jdte bylo (letelo) nad Atlantikem. Zdpas je (kona se) ve
stledu. Moznost takove nahrady svedcf 0 tom, ze v uvedenych pffpadech jsou se, byt slovy
plnovyznamovymi.
Viz take 0 clenech nezapojenych do skladebnfch vztahu (s. 114).
Vyjadtovani skladebnich vztahu
To, ze dva cleny tvon skladebni dvojici, pozname vetsinou i podle je­
jich formy. Formalnfm prosrredkem, kterym je skladebni vztah vyjadi'en,
lTIUZe byt:
93
1. shoda - jeden clen skladebni dvojice predava druhemu mluvnic­
kou osobu, Cislo, jmenny rod, nekdy take pad. Napr. Pep{k --) (3. os.
jedn. c. muzo rodu) --) si hrdl; Evicka --) (3. os. jedn. c. zen. rodu) --) si
hrdla; My --) (1. os. mnoz. c.) --) jsme si hrdli; Md novou ~ (4. p. jedn.
c. zen. rodu) ~ raketu; Chlubil se novou ~ (7. p. jedn. c. zen. rodu)
~ raketou;
2. fizeoost - jeden clen skladebni dvojice urcuje, v kterem pade bude
vzdy clen druhy, napr. se slovesem dostat bude druhy clen jen v 4. pade
(dostanu, dostanes ... , dostal by ... atd. novou raketu), s pnd. jmenem
zvedavy bude druhy clen jen v 4. pade s predlozkou na (zvedavy, zvedave­
ho ... na nove kamarddy).
3. Neni-Ii skladebni vztah vyjadren shodou nebo nzenosti, mluvime
o pfimykaoi, napr. hrdl si --) na dvofe, pred domem, nedaleko ...
Druhy skladeboich dvojic
RozIisujeme skladebnf dvojice zakladnf a skladebnf dvojice urcovaci:
1. zakladoi skladeboi dvojice: tvon ji podstatne jmeno nebo zajmeno
v 1. pade, podmet, a slovesny tvar urcity, pfisudek. Pokud jde 0 formalni
vyjadreni jejich vztahu, pnsudek se shoduje s podmetem, tj. prejima od
neho osobu, cislo a jmenny rod (proto se take h1ca, ze prisudek neco pnsu­
zuje podmetu a vyznamovy vztah mezi nimi se oznacuje jako vztah pfi­
suzovaoi);
2. urcovaci skladeboi dvojice: tvon ji vetny cleo fidici a vetny cleo
zavisly, proto vztah mezi cleny skladebni dvojice urcovaci nazyvame vzta­
hem zavislosti. Clen zavisly se s clenem ridicim shoduje, napr. raketu ~
novou, nebo je jfmjeho pad nzen (dostal--) raketu), nebo jde 0 primykanf
(dostal --) k Vdnocum).
Skladebni vztahy ve vete muzeme graficky znazornit spojnicemi, a
to tak, ze spojnice v zakladnf skladebni dvojici je vodorovna a zdvoje­
na, naproti tomu spojnice v urcovaci skladebnf dvojici smeruje dolu,
fidici clen je vyse. Grafickym znazornenim muzeme zachytit i pora­
dek clenu, slovosled, jestIize je umistime tak, aby slovosledu odpovi­
dal jejich prumet na vodorovnou rovinu. Napr. vetu Nase maminka
denne nakupuje cerstvou zeleninu u zndmeho zahradnCka znazornfme
takto:
94
maminka ==== nakupuje
/ / -----------=
nase denne zeleninu u zahradnika
/
/
cerstvou zmlmeho
Cleny skladebni dvojice zakladni jsou z hlediska vyznamu stejne dule­
zite, navzajem se podminuji a nemuzeme zadny z nich vynechat.
Ve skladebni dvojici urcovaci je vyznam ndiciho clenu clenem zavis­
lym jen doplnovan, zpresnovan, rozvijen. Napr. clen zeleninu bHze urcu­
je, co maminka nakupuje, clen znameho, jakou vlastnost rna zahradnik.
Cleny zavisle muzeme proto casto vynechat, aniz veta ztrati vyznam. Napr.
veta Nase maminka nakupuje zeleninu u zahradnfka, popr. Maminka na­
kupuje jsou spravne utvorene vety. Proto skladebni dvojici urcovaci ozna­
cujeme take jako rozvity vetny clen, na rozdil od clenu h o h ~ h o (viz str.
102). Napf. maminka, nase, nakupuje, denne atd. jsou cleny hole; nase
maminka, nakupuje denne, nakupuje zeleninu, cerstvou zeleninu atd. jsou
cleny rozvite; rozvitym clenem je i nakupuje cerstvou zeleninu. V rozvi­
tern clenu muzeme rozlisit jeho zaklad a cleny rozvfjejfci; zaklad je vzdy
clenem ffdicfm, clen rozvijejid je vzdy clenem zavislym, ale v slozitej­
sim spojenf (napt. nakupujeme cerstvou zeleninu) muze byt zaroven take
clenem ffdfcfm vzhledem k jinemu clenu zavislemu. Tyto vztahy nejlepe
ukaze graficke znazomenf:
zaklad nakuP,je
clen ffdfcf
clen
I
rozvity
{
I { zeleninu
clen zavisly / clen ffdfci
cleny rozvijejicf I v
I
cerstvou clen zavisly
Zmnozene vetne cleny
Zmnozeny vetny clen se sklada z nekolika (dvou i vice) skladebne
rovnocennych vyrazu, ktere nejsou navzajem ve vztahu prisuzovanf ani
zavislosti, pH tom majf stejnou skladebni funkci a jako celek tvoff jediny
vetny clen. Jde-li 0 vetny clen zavisly, jeho casti jsou ve stejnem vztahu
95
k clenu ildicfmu. Casti zmnozeneho vetneho clenu jsou navzajem ve vztahu
soufadnosti, nebo ve vztahu pilstavkovem.
Vztah soufadnosti
Casti vetneho clenu, mezi kterymi je vztah soufadnosti, oznacuji jevy
ruzne; jejich oznacenijsou k sobe proste pfifazeny. Jako celek tvonneko­
likanasobny vetny C1en, napf. nekolikanasobny podmet (maminka i teta
nakupuji), nekolikanasobny pnsudek (Mirek brusH nebo lyzuje), nekoli­
kanasobny clen rozvijejicf, napf. pfedmet (dostal raketu a svetr) atd.
Jednotlivymi cleny nekolikanasobneho vetneho clenu mohou byt cle­
ny hole, napf. maminka i teta, raketu a svetr, ale i cleny rozvite, napf. nase
maminka i teta, (dostal) novou raketu a modry svetr.
Graficky znazomfme nekolikamisobne vetne cleny tak, ze jejich jed­
notlive cleny spojime svorkou. Napf. vetu Nase maminka i teta nakupuji
u znameho zahradnika cerstvou zeleninu a ovoce zobrazime takto:
~
maminka i teta === nakupuji ________
-------- / ~
nase u zahradnika zeleninu a ovoce
/ /
znameho cerstvou
Mezi vyrazy v nekolikanasobnem vetnem clenu muze byt ruzny vy­
znamovy pomer. Vyjadfuje se casto spojkami soufadidmi, popf. dvojity­
mi spojkovymi vYrazy. Muze jit 0 pomer
. 1. slucovaci, napr. Cesi, Polaci a Mad'aN; (vyzna se) jak v hudbe, tak
ve sportu; spojky: a, i, ani, jak - tak, jednak - jednak;
2. stupnovaci, napr. (v nmskych ulidch bylo) teplo, ba az nepfijemne
horko; (v televizi muzeme sledovat) nejen zaznamy, ale i pffme pfenosy
sportovnich utkani; spojky: dokonce, ba, nejen - ale i, nybrz i;
3. odporovaci, napf. (mluvil) skromne, avsak pfesvedCive (je to auto)
sice pekne, ale pfflis drahe; spojky: ale, avsak, nybrz,jenze, sice - ale;
4. vylucovaci, napf. (pujdeme) bud' na hfiste, nebo do kina; spojky:
nebo, bud' - nebo, bud' - anebo, Ci;
5. duvodovy, napr. neuspesne, nebof nepfipravene (vystoupeni) - ob­
jevuje se velmi zfidka;
96
6. dusledkovy, napr. (choval se) sebevedome, a proto vlastne nevhod­
ne; spojky: (a) proto, tedy, a tak.
Carky v nekolikanasobnem vetnem clenu
Jednotlive vyrazy v nekolikamisobnem vetnem clenu oddelujeme na­
vzajem carkami. Carku neklademe jen tehdy, jsou-li vyrazy spojeny spoj­
kami a, i, ani s vyznamem slucovacfm; rovnez tak nedehime carku pied
spojkou nebo, jestlize vyjadfuje spiSe libovolnost nez duraz na volbu je­
dine moznosti: Piljdeme na hfiste nebo do kina, podle pocasf.
Po z n am k a: Nekdy mezi cleny, ktere jsou ve vztahu souradnosti, spojka neni, napr.
V ffmskjch ulicfch bylo velmi teplo, horko, k zadusenf! Spojka a muie spojovat i cleny v pome­
ru jinem nef slucovacim: pak prvni clen obvykle konci vyraznejsim stoupnutim hlasu, v pismu
se oddeli carkou: Je neochotny. a (= ale) pfitom domySlivy. V takovych pripadech je vyhodne
vyzkouset, kteni spojka se na pnizdne misto mezi cleny hodi, popr. nahradit spojku a spojkou
jinou, kteni vyznamovy pomer osvetli lepe.
Vztah ptistavkovy
Ve vztahu pnstavkovem je vyraz, ktery oznacuje tyz jev jako vyraz
bezprostredne predchazejfci, a pfi tom spolecne tvon zmnozeny vetny
clen (tj. obe casti majf stejnou skladebnf funkci). Nejcasteji je prvnf casti
pnstavkoveho spojeni podstatne jmeno, napf. Mirek, milj spoluzdk, dostal
novou raketu. (Proto se pnstavkovy vyraz nekdy povazuje za druh volne­
ho pnvlastku, viz str. 113.) Ale pffstavkovy vyraz muze nasledovat i po
jinych slovnfch druzfch, napt. Byli tam vsichni, Mirek, Petr i Honza. Pus­
til se ddl, az do Norska. Pnstavkovy vyraz oddelujeme na obou koncfch
interpunkcnimi znamenky, napt. Novdk, stfelec rozhodujfcf branky, v ne­
deli nenastoupi.
Po z n am k a: Vztah pi'istavkovy byva vzhledem k formalni podobnosti se vztahem sou­
radnosti povazovan za druh souradnosti, rozdil je pak jen ve vyznamovem pomeru casti.
vety dvojclenne a jednoclenne
V spisovnych projevech, piedevsfm psanych, se vetsinou vyjadfujeme
ve vetach s uspoiadanou stavbou. Uspoiadanosti rozumime to, ze vsech­
ny vetne cleny jsou zapojeny do skladebnich vztahu, a to takovym zpuso­
bern, ze tvon nebo rozvfjeji jedinou zakladnf skladebnf dvojici, nebo jde
97
o jediny holy, nebo rozvity clen jako zakladnf. Podle toho rozlisujerne
vety dvojclenne a jednoclelllle.
veta dvojclenna je takova veta, ktera se sklada jen z podrnetu a pnsud­
ku, napi'. Vyucovani konci, nebo v ktere vsechny cleny (pnrno nebo nepn­
rno) rozvfjejf bud' podrnet, nebo pnsudek; proto ji rnilZerne rozClenit na cast
podmetovou a prisudkovou. Napr. ve vete Vojdci zahranicnich armad II
stdle vefi/i ve vitezstvi a v ndvrat do osvobozene vlasti rozvfjejf cleny prvnf
casti podrnet vojdci, cleny druhe casti rozvfjejf pnsudek vefili; prvnf cast se
nazYva podrnetova, druha pnsudkova. v grafickem znazomenf:
vojaci ::====:==:==::=:::=:==: verili _______
_____ ~ A --,
annad stale v ~ vftezstvf a v n a v r ~ t
zahranicnfch
/ -------­
do vlasti
/
osvobozene
Po z n am k a: Za dvojclennou vetu povazujeme i takovou, v ktere je podmet nevyjadi'eny
nebo vseobecny (viz str. 104).
vetajednoclennaje takova veta, ktera se sklada zjedineho zakladnfho
clenu, napr. PrSf. Blyska se, nebo v ktere vsechny cleny (porno nebo ne­
porno) tento jediny zakladni clen rozvfjejf, napr. Vsem derem se ve sta­
nech velmi dobfe spalo. V grafickern znazomeni:
spalo se
/ ---=======---­
detern ve stanech dobre
/' /
vsern velrni
Podle toho, ke kterernu slovnfrnu druhu (popr. tvaru) pam zakladni vetny
clen, rozlisujerne zejrnena vety jednoclenne
1. slovesne, v kterych je zakladem slovesny tvar urcity; vyjadfujf po­
rodnf jevy, napr. Svita. Od rana huste snezi/o; telesne a dusevnf stavy,
napr. Bolf me v krku. Ie mi smutno; nebo jsou to vety se slovesern v tvaru
trpneho rodu, napr. 0 vasem pfijeti na skolu nebylo zatim rozhodnuto.
S jarnimi pracemi se letos zacalo hodne pozde.
98
Po z n am k a: Slovesny tvar un::ity je v jednoclenne vete v 3. osobe jedn. cisla, pncesti
v rode stfednfm. To mim pomuze odlisit vetu jednoclennou od dvojclenne, v ktere se pficesti
s podmetem shoduje v rodu: Bolda me)' krku - Bolely me zuby.
2. slovesne infinitivni; napr. Platit! (= chci platit); casto maji funkci
rozkazovad, napr. Mlcet! Zapnout motory!
3. jrnenne; je-li zakladnim vetnym Clenem podst. jmeno v 1. pade, uzi­
vaji se jako nadpisy, napisy, oznameni atd., napr. Kapitola druhd. Vchod.
Obecnf urad. Karlovo ndmestf. Stanice Malostranskd; podst. jmena v 5.
pade jsou vzdy jednoclennymi vetami, napr. Mild maminko!
4. citoslovecne, napr. Halo! Beda! Hal hal!
Po z n a m k a: Vypovecti, jejichz zakladem neni slovesny tvar urcity (odst. 2. - 4.), se
nekdy nazyvaji vetne ekvivalenty. protoze mohou mit stejnou funkci jako vety (napi'. jimi
sdelujeme, jak se oznacena vee jmenuje, co to je atd.), ale nemaji vetnou formu.
Souveti
Vety jednoduche a souveti
Zaklada-li se stavba vety na jedine zakladni skladebni dvojici nebo na
jedinem vetnem clenu, oznacime ji jako vetu jednoduchou. Spojenim
nekolika vet jednoduchych do vetneho celku vznikne veta sloiena neboli
souvetl. Jednotlive vety v souvetl oddelujeme od sebe stoupavou melodii
na konci a prestavkou, v pismu vetsinou carkou.
vety jednoduche spojene do souvetl jsou bud'vety hlavni, nebo vedlejsi.
veta hlavni je takova veta, ktera si v souveti zachovava vyznamovou i
formaIni samostatnost. Spojeni vet hlavnich do souvetl vznika pouhym
pnrazenim, obvykle jsou vsak navie jeste spojeny spojkami souradidmi.
Napr. Horolezci byli zkusenf. Vystoupili snadno na vrchol. - Horolezci
byli zkusenf, (a tak) vystoupili snadno na vrchol.
veta vedlejsi vyznamovou i formalni samostatnost ztrad, smva se za­
vislou na jine vete v souvetl, takZe ji muzeme povazovat za vetny clen
vyjadreny vetou. Na jejf fonne se to projevi tak, ze obsahuje spojovad
vyraz, a to spojku podfadid nebo vztazne zajmeno, popr. prislovce. Napr.
ze dvou samostatnych vet druha se stava v souveti vetou vedlejsf, zavis­
lou na clenu kamarddku: Vcera jsem potkala kamarddku. Nevidela jsem ji
od ctvrte tfidy ~ Vcerajsem potkala kamarddku, kteroujsem nevidela od
ctvrte tfidy.
99
Po z n a m k a: Vztaznymi zajmeny a ptislovcijsou napf. ktery, kdo,jak, kde; vetsinou maji
stejnou fonnu jako zajmena a ptislovce tazacl. Ale vztaznym zajmenem je take jenz, ktere jinou
funkci nema, a neurcita zajmena s casH -koli (kdokoli, eokoli atd.).
Vztahy mezi vetami v sOllveti
Mezi vetami v souvetl muze byt n1zny skladebni vztah, obdobne jako
mezi cleny vety jednoduche. Je to bud' vztah soufadnosti, nebo vztah za­
vislosti.
1. Vztah sOllfadnostije mezi vetami hlavnimi, napf. Drobne prselo a
foukal studeny v(tr, nebo mezi vetami vedlejsimi, jsou-li spolecne stej­
nym zpusobem zavisle na vete hlavni, napf. Vcera jsem potkala kama­
rddku, kterou jsem nevidela od Ctvrte tNdy a jez nyn( ehod( do skoly
v Plzni, nebo konecne na jine vete vedlejsi, napf. Zdvod se pojede v so­
botu, napadne-li tolik snehu, aby trat byla sj(zdnd a startuj(e[m nehrozi­
10 nebezpecf urazu.
Ve vztahu soufadnosti mezi vetami lze dale rozlisovat - podobne jako
mezi cleny ve vete jednoduche - vyznamovy pomer
a) sillcovaci, napf. Vytrhali jsme plevel, zryli zdhony a vyseli mrkev.
liz nekolik rydnu nenapsal ani nikdo nepfinesl od neho zddny vzkaz; caste
spojky a, i, ani, jak - tak, jednak - jednak, bezne je i spojeni bez spojek;
b) stllpnovaci, napf. Tentokrdt pfisli na predstaven(vsiehni spoluzdci,
(ba) dokonee nekteN pfivedli i sve zndme; caste spojky ba (i), dokonee,
nejen - ale (i), nybrz (i);
c) odporovaci, napf. K rdnu se bourka (siee) utisila, ale stdle jeste
poprehdvalo; caste spojky ale, avsak, jenze, siee - ale;
d) vyillcovaci, napr. 0 prdzdnindeh bud' pojedeme na vodu, nebo se
vyprav(me nekam do ciziny; caste spojky bud' - anebo, Ci;
e) pflcinny (duvodovy), napf. Dnes s vdmi nikam nepujdu, mdm totiz
moe ukolu; caste spojky nebof, vzdyi, totiz;
f) dosledkovy, napr. Mdm moe ukolu, proto s vdmi dnes nikam nepu­
jdu; caste spojky (a) proto, tedy, a tak;
Po z n a m k a: Duvod (mdm moe ukolu) a dusledek (nikam nepujdu) jsou v techto vetach
vzdy oba obsazeny; pomer se nazyva podle slozky na druhem miste.
2. Pomer z3vislosti (podobne jako ve skladebni dvojici urcovaci) je
Vsouvetl mezi vetoll tidici a z3visloll. Ridici VetOll je veta Wavni, v slo­
zitejsim sOllvetl ji muze byt take veta vedlejsi. Napr.
100
-----
veta hlavni - Zdvod se pojede v sobotu - veta ffdicl
veta vedlejsi - napadne-U toUk snehu - veta zavishi / veta ffdicl
veta vedlejsi - aby trat byla sjfzdnd - veta zavisla
Na vetu zavislou se muzeme vetou ffdici zeptat: Podjakou podminkou
se zavod v sobotu pojede? Kolik snehu musf napadnout?
Souvetl souradne a podradne
Souveti souradne obsahuje aspon dye vety hlavnf.
Souveti podradne obsahuje jednu vetu hlavni a jednu nebo vice vet
vedlejsich.
Pfi grafickem znazorneni vety jednoduche cislujeme, druhy vet odlisu­
jeme pismeny h, v. \!ety ve vztahu souradnosti jsou vedle sebe; jsou-li ve
vztahu zavislosti, zapisujeme je pod sebe. Zachovavame jejich poradi a
zaznamenavame spojovaci vyrazy. Napr. souveti Kdyz pfijela, musela
nejdNve zatopit v kamnech, protoze chalupa byla vymrzla, a pak se teprve
mohla rozhUzet, co je treba udelat znazornime graficky takto:
2Vh a4Vh
~ ------­
.kdyz 1Vv, ,protoze 3Vv, ,co 5Vv.
Casto muzeme bez poruseni smyslu souveti souradne zmenit v podrad­
ne tak, ze nektere vety hlavni uvedeme do zavislosti najinYch. Napr. Ho­
rolezci vystoupiU na vrchol, ale vzapetf museU zas dolu, zvedala se
totiZ vichfice ~ Horolezci, kdyz vystoupili na vrchol, museli vzdpetf zas
dolu, protoze se zvedala vichfice. \!ety vedlejsf je pak mozno zmenit na
vetne cleny tak, ze z nich odstranime pffsudky (urcite tvary slovesne),
takze vysledkem bude veta jednoducha: Horolezci po vystupu na vrchol
museU vzdphf zas dolu kvuU zvedajfcf se vichfici. To ukazuje, ze z hledis­
ka skladebnich vztahu neni mezi vetami vedlejsfmi v souveti a vetnymi
cleny ve vete jednoduche zadny podstatny rozdil.
Carka v souvetl
vety uvnitr souveti oddelujeme na obou stranach carkou, s vyjimkou
pffpadu, kdy jsou ve vztahu souradnem slucovacim a jsou spojeny spoj­
kami a, i, ani, popr. spojkou nebo; napr. RozesUjsme se po lese, nasbfrali
101
dfevo a rozdllali jsme oheii. 0 prdzdnindch pojedeme na vodu nebo se
vyprav{me nlkam do ciziny.
Po z n a rn k a: pfed spojkou nebo napiSerne carku, rna-Ii podobnou platnostjako ve dvoji­
tern spojkovern vyrazu bud' - nebo, tj. zdurazi'iuje volbu jenjedne rnoznosti: Budd se ucit, nebo
pujdes z gymndzia!
Podobne kladerne carku pi'ed a, rna-Ii vyznarn jiny nez slucovacf. Pfi vztahu dusledkovern
tento vyznarn naznacujf i vyrazy jakoproto, tak, tedyaj., napi'. V lese bylo dr-eva plno, a takjsme
byli za chvilku hotovi.
Iestlize vsak spojka uvadi do slucovacmo vztahu vety, ktere pnmo ne­
sousedi (je-Ii mezi ne vlozena veta dalSi), klademe carku pred spojku.
Napr.: Nasbfrali jsme dfevo, ktereho bylo v lese plno, a rozdllali jsme
oheii. V grafickem zmizomeni:
IVh a3Vh
~
,ktereho 2 Vv,
Nasbfrali jsme dfevo, a kdyz se setmllo, rozdllali jsme oheii.
V grafickem znazomeni
1 Vh, a
~ 3 V h
kdyz 2 Vv,
Po z n a rn k a: Stoji-Ii na konci vety fidfcl pffslovce teprve, jen, prove, zvldste apod., po
nernz misleduje spojka, kladerne carku obvykle pi'ed pnslovce, napi'. Zavoldm,jen kdyz to bude
tl"-eba.
Druhy vetnjch clenu
vetne cleny maji ve vete rUzne funkce. Podle toho rozlisujeme vetne
cleny zakladni (podmet a pnsudek), ktere spolu tvon zakladni skladebni
dvojici, a vetne cleny rozvijejici (predmet, pnslovecne urceni, pnvlas­
tek, doplnek). Podle slozitosti mohou byt vetne cleny hole, rozvite (viz
str. 95) nebo nekolikanasobne (viz str. 96). vetnymi cleny mohou byt take
vety' vedlej8i (viz str. 99). Podle toho, kterym vetnym clenem jsou, rozli­
102
sujeme vedlejsi vety podmetne, pnsudkove, predmetne, pnslovecne, pn­
vlastkove a dopliikove.
vetny clen rozvity muzeme rozlozit na zaklad (clen holy) a na daISi
clen (nebo cleny) rozvijejici; ty zpravidla pam k jinemu druhu vetnych
clenu nez zaklad. Napr. ve veteMirek dostal raketuje spojenidostal rake­
tu rozvitym pnsudkem, v nemz je zaklad, holy pnsudek dostal rozvit pred­
metem raketu. Cleny rozvijejici mohou vsak byt jeste samy rozvite, napr.
predmet novou raketu se sklada ze zakladu raketu a pnvlastku novou.
V grafickem znazomeni:
Mirek dostal

raketu
/
novou
Ve vete vedlejsi take muzeme urcovat vetne cleny, zakladni skladebni
dvojici atd. Naproti tomu clen nekolikanasobny se sklada z casti, ktere
vzdy maji stejnou skladebni funkci, napr. ve spojeni dostal raketu a kolo
jsou hole cleny raketu, kolo oba predmety rozvijejicimi clen dostal.
V grafickem znazomeni:
Mirek ============

Po z n am k a: Spojky podradici, kterymi se pfipojuji vety zavisle k i'idfcim, nejsou vetny­
mi cleny, ale vztazmi zajmena a pi'islovce ano. Napr. v souveti Radili jsme se 0 tom, kdo bude
hrdt v brance je ve vedlejsi vete predmetne podmetern zajrneno kdo Qe v 1. pade). Tzv. odka­
zovaci slova ve vete fidfcf (zde vyraz 0 tom) za samostatne vetntS cleny nepokladame.
Wtne cleny zakladnf
Podmet
Podmetemje ve vete clen v 1. pade; ptame se na nej otazkou kdo / co?
a pnsudkovym slovesem: Maminka stune. - Kdo / co stune? Maminka.
Podmet rozvity: Statecny clovek se nevzdava; nekolikanasobny: Na tabor
103
se pfihhlsili ehlapei i dfvky, vedlejsi veta podmetmi (casto byva pripojena
zajmenemkdo, eo): Kdo lze, tenkrade (srov. vyjadfeni tehoz obsahu podst.
jmenem: Lhdrkrade). Bylo mu doporuceno, aby zmenil zamestndnf(srov.
Byla mu doporucena zmena zamestndm). Je uz jiste, ze Eva nepfijde.
Podmet se vyjadfuje podstatnym jmenem, napr. Maminka stline; za­
jmenem, napr. Nikdo to nevedel. On to nevedel. Kdo to provedl?, ve vete
vedlejsi zajmenem vztaznym, napr. Co se 0 mne rfka, nevim; pndavnym
jmenem, napt. Tim se muze poranit i opatrny; infinitivem, napr. Kritizo­
vat je snadne (srov. Kritika je snadna), citoslovcem, napt. Ze vsech stran
se ozyvalo radostne hurd.
Jestlize je podmetem mluvCf (1. osoba) nebo posluchac (2. osoba), pod­
met zustava obvykle nevyjadreny (samostatnym slovem), protoze rozdil
mezi mluvcfm a posluchacem v postavenf podmetu je dostatecne vyjad­
ten mluvnickou osobou v pnsudku, napt. Veril jsem mu (tj. ja, mluvci).
Vezmi si rukaviee! (tj. ty, posluchac). Zajmenemjd, ty se podmet vyjadru­
je jen tehdy, je-li jej treba zduraznit, napt. Vy si jed'te na vodu, ale jd zusta­
nu doma. Setkame se vsak s nevyjadrenym podmetem i v 3. osobe, a to
tehdy, jestlize ho lze snadno doplnit z textove souvislosti: Ridic autobusu
jel pHlis ryehle. Zavinil (fidic) tak srdzku, popr. ze situace: Uz jedou!
(zavodnici).
Podmet se take nevyjadfuje, je-li vseobecny, tj. veta se vztahuje na
presneji nepojmenovane lidi (shoda ukazuje na podmet muzsky zivotny).
Napi'. Vlastnf jmena pfseme s velkYm p[smenem. Jak si usteles, tak si leh­
nes ("kazdY"). Zmlkla, jako kdyz utne ("nekdo"). Ten film jeste neddvali.
Pfisudek
Prisudkem je ve vete sloveso v tvaru urcitem (vyjadfuje osobu), a to
v zakladni stavebni dvojici s podmetem (vyjadtenym, nebo nevyjadI'e­
nym), napi'. Mirek lyzuje. Mil byeh zatelefonovat. Nedfvej se! Vetsinou
byva pnsudek rozvit da.lSfmi cleny, napt. (Soused) ocesal jablka. Neztra(
ty penize! Najedl jsem se doma. Za pnsudek nekolikanasobny povazuje­
me spojeni urcitych tvaru slovesnych, jen nejsou-li vice rozvite, napi'. Eva
uz odmalicka rdda sije a pikni plete, nebo maji-li rozvijejfcf cleny spo­
lecne, napr. Jirka vyplel, zryl a uhrabal pul zahrady. Jinak je chapeme
jako souradna spojenf vet, napi'. Petr vcera na kluzisti upadl a zlomil si
levou nohu.
104
Za pnsudek holy povazujeme take spojeni sloves byt, byvat, stat se,
stavat se zpravidla s podstatnym nebo pndavnym jmenem, pokud tato
slovesa nemaji zadny obsah, ale jen vyjadfuji mluvnicke vyznamy (oso­
bu, cislo, cas, zpiisob); pak ve vete jsou tzv. sponou (nazyvame je slovesa
sponova). Napr. Mirek je samotaf: Ta latka byla mokra. Nase ehata je ze
dfeva (dfevend). Marta se stane osetfovatelkou. Je-Ii prisudkem jmen­
nym pndavne jmeno, shoduje se take s podmetem v cisle a v jmennem
rode (latka - mokrd).
Po z n a m k a: Soucasti holeho pi'isudku muze byt jeste take sloveso zpusobove nebo fa­
zove, napr. Ta latka nesmf byt mokra. Ridici musejf byt dva. Karel zatal byt netrpelivy.
Pnsudek jmenny je v 1. pade, je-Ii sponou sloveso byt; jen pokud je
pnsudkem podstatne jmeno vyjadfujic1 preehodnou vlastnost nebo vznik­
ly stav, byva v 7. pade, napr. Ivan je Slovak, je naSfm vedoucfm.
Jen jmennou cast pnsudku lze vyjadfit vedlejsf vetou pnsudkovou (zpra­
vidla je pak pfipojena spojkou jako), napr. Jiiik byl, jako kdyz neslysf
(srov. jako hluchY).
o spone ajinych pnpadech, kdy za holy prisudek povazujeme vyraz viceslovny, viz str. 93.
Pnsudkem miize byt vyjimecne i citoslovee: Kanar frnk (= uletl) ok­
nem Yen.
Yetne cleny rozvijejici
Predmet
Predmetem je ve vete clen zavisly na slovese nebo pndavnem jmenu,
ktere ndi jeho pad. Vyjadfuje jev (osobu, zvire, vee apod.), ktery je slo­
vesnym dejem pnmo zasahovan nebo jehoz se dej nejak tyka. Na predmet
se ptame otazkou na jiny pad nez 1. a ndic1m clenem: CiSnfk obsluhoval
hosty. - Koho / co obsluhoval (ciSnfk)? Hosty. Moudn Iide uci nevyhybat
se pfekdzkam. Ndmaze jsem zvyklY. - Komu / cemu jsem zvykly? Nama­
ze. Ve vete miize byt predmetii nekolik, ale nejsou v stejnem pade, napr.
Listonos podal dfvce obdlku. Rozhodl se zpravu utajit pfed otcem. Pred­
met rozvity: napr. Musime setfit tepelnou energif; nekolikanasobny: Za­
sazeli jsme rajcata a saldt; vedlejsi veta predmetna (byva pfipojena rUz­
nymi spojkami, zajmeny i pnslovci): Vidim, ze se snazf byt prospesny.­
105
Koho / co vidim? (srov. vyjadreni tehoz obsahu podstatnym jmenem: Vi­
dim jeho snahu byt prospesnY). Domahejte se toho, aby vas lekar prohle­
dl. - Koho / ceho se domahejte? (srov. Domahejte se lekarske prohUdky).
Hledal, kudy by se dostal ven. - Koho / co hledal? (srov. Hledal cestu).
Predmet rozvfjejicf sloveso se nejcasteji vyjadfuje podstatnymjmenem
v 4. pade; mene casto v jinych, popr. predlozkovych padech. U pndav­
nych jmen naopak 4. pad obvykly nebyva (napr. Je podobna otd - 3. p.,
Vzala hrnec plnyvody - 2. p., Nesla hrnec naplnenyvodou -7. p.). Pred­
metem muze byt i zajmeno, napr. Pfipoj sek nam!Nebudes setomusmat?,
ve vedlejsi vete zajmeno vztazne: Na koho ukazu, ten to je; infinitiv, napf.
Ma zakazano pit studene napoje (srov. Ma zakazanu zmrzlinu).
Ptislovecne ureeni
Ptislovecnym urcenim je ve vete clen zavisly na slovese, pndavnem
jmenu nebo pnslovci. Vyjadfuje rozmanite pnivodni okolnosti a vztahy.
Forma (pad) pnslovecneho urceni neni ndiclm clenem urcena (jde 0 tzv.
primykanf). PTIslovecnych urceni je nekolik druhu, nejcastejsi jsou pn­
slovecna urceni mista, casu, zpusobu a miry, prfciny, ucelu, podminky a
pnpustky. Rozdil mezi nimi je vylucne vyznamovy. Podle nich se nizni i
otazka na ne; neni to vsak vetsinou otazka padova.
Pnslovecne urcenf se vyjadfuje zpravidla pnslovcem nebo podstatnym
jmenem v predlozkovem pade, a to casto s tzv. nevlastnfmi
vzniklymi ze spojenf predlozky a podst. jmena. U nekterych pfislovec­
nych urceni je beznejsf vyjadrenf vetou nez vetnym clenem. Vedlejsf vety
prfslovecne jsou pnpojeny spojkami nebo pnslovci.
Po z n am k a: Nekdy je ponckud obtizne odlisit ptislovecne urcenf od pi'edmetu, protoze
oboji zavisf na slovesu, nebo pi'idavnem jmenu, vedle toho i na pi'islovecne urceni se muzeme
casto ptat padovou otazkou. Ale ptislovecne urcenf odpovida pi'irozeneji otazce jine, zatimco u
pi'edmetu pi'edstavuje padova otazka jedinou moznost: spoleha na pldtele - na koho I co spole­
ha? - pi'edmet; kabat visf na vlSdku - na kom I cern II kde visf? - pnslovecne urcenL
Na rozdil od predmetu muze veta obsahovat vice pnslovecnych urceni
tehoz druhu (sel po strani podellesa - kudy?). Pri rozlisovani druhu pns!.
urceni je casto vhodne vyjadrit je vetou, protoze tak se vyznamovy rozdil
ukaze zfetelneji, napr. Chodi dvakrat tydne plavat kvuli zdravi - aby byl
zdravy.
106
Pnslovecne urceni mista
(na otazku kde? kam? odkud? kudy?);
hol6, napf. Nezastihl jsem ho doma. Nastehovali sem nabytek. Z pokoje
bylo slyset hovor. Do lod'ky tekla dirou voda; rozvit6, napf. Sestra bydli
v novem dome. Nestavte na stupne eskaldtoru tezke predmety! Deti se
vnitily z vyletu na Karlstejn. Skrz tak spinave okno neni vubec videt; ne­
kolikamisobne, napf. Yetsinu dne travil ve skole nebo na hristi. Nevite,
odkud a kam ty lodi pluji? Traf zavodu povede po poln(ch cestdch a le­
sem; vedlejsi veta pnslovecna mistni (byva pfipojena pnslovcemkde, kam
apod.), napr. Kam Jirka pfisel, tam byla legrace. Kazdy se rad vracel tam,
kde stravil sve detstvi. Cestovatel pfivazel do sbirky pi'edmety, odkud to
jen bylo motne. Jitka sla, kudy ji nohy nesly.
PI'fsiovecn6 urcenf casu
(na otazku kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak casto? najak dlouho?
atd.);
hole, napf. Vcera jsme sli pozde spat. Pan Novotny tu bydli uz od led­
na. Petr se dosud nevratil. Cvicte denne!; rozvite, napf. Za vlddy posled­
nich Premyslovcu doslo k velik6mu rozkvetu mest. Zabyvam se tou mys­
lenkou od zacatku skoln(ho roku. Gtec pracoval celou noc; nekolikana­
sobn6, napf. Zuby si cistime rano, vecer a po kaidem j(dle; vedlejsf veta
pnslovecna casova (byva pfipojena spojkami kdyi, ai, jakmile, zatimco
nebo pnslovci kdy,odkud atd.), napf. At pfijde jaro, bude na Vysocine
zase krasne. Muzes pfijit, kdykoli se ti to bude hodit.
Pnslovecne urcenf zpusobu a miry
a) zpusobu (na otazku jak? jakym zpusobem?);
hole, napf. Ctete nahlas! Rad bych vedel,jak se Pavel zachova. Evropa
prozila jiz pul stoleti v miru. Vratil se z pnizdnin opaleny jako indian;
rozvite, napr. Zhostil se sv6ho tikolu velmi uspesne. Postupujte podle na­
vodu na obalu; nekolikanasobne, napf. Snazit se mluvit jasne a presved­
cive. Eva se obl6ka ndpadne, ale s vkusem; vedlejsf veta zpusobova (je
casto pI'ipojena spojkou te,jako, nebo pffslovcemjak), napi'. Chovalijste
se tak, ie to vzbudilo obecnou nelibost. Udelam to, jak mi radis;
b) mfry (na otazku kolik? /popi'. 0 kolik? apod./, jak mnoho?, jakou
merou?);
107
hole, napr. Nemel bys toUk jist! Je trochu knitkozraky. Udelal jsi to
velmi peclive. Stal po pds ve vode; rozvite, napr. Ta kniha stoji ctyficet
korun. Jeho obrazy se prodavaji za velki penize; nekolikanasobne, napr.
Eva je 0 dva nebo tfi mesice starsi nez Irena; vedlejsi veta merova (casto
jsou ve vete ffdici nebo zavisle vyrazy jako toUk - koUk, vic nez apod.),
napi'. Jezte jen tolik, abyste zahnali hlad. Vydelava vic, nez kolik spotfe­
buje. eim vic jazykil umis, tim lip pro tebe.
Pffslovecne urceni pfiCiny
(na otazku proc? z jakeho duvodu? z jake pficiny?);
hole, napr. Nechtel se podruhe ozenitkvilli derem (srov. vyjadreni tehoz
obsahu vedlejsi vetou: protoze mel deti). Nevim, prot to udelal; rozvite,
napr. Mel ruce od teiki prdce samy mozol. Nas zavodnik vzdal pro poru­
chu pfevodovky. Na pfdnf divdku opakujeme inscenaci ve stredu; nekoli­
kanasobne, napf. Byla by se asi utrapila hofem a samotou. Vinou tepla
nebo vlhkosti by se deska mohla zkroutit; vedlejsi veta pficinna (je zpra­
vidla pfipojena spojkou protoie, ponevadZ), napr. Pfisel jsem na zkousku
pozde, protoie vlak mel zpoiden{ (... pozde proto, ze vlak mel zpozdeni).
Vsechno se posuzovalo jinak, ponevadi byla vdlka.
Pilslovecne urceni ucelu
(na otazku proc? za jakym ucelem?);
hole: Udelej mi to pro radost! Sli jsme do lesa na houby (srov. vyjadre­
ni stejneho obsahu vetami vedlejsimi: abych mel radost, abychom sbiraH
houby). Prodejna je uzavrena za ucelem opravy; rozvite: Radfm ti to
v zdjmu tviho zdravf. Nater dobre chrani zelezo proti povetrnostn{m vli­
vilm; nekolikanasobne: Studenti tam pracujf za byt a stravu. Odesla domu
uklidit a uvafit; vedlejsf veta ucelova (pfipojuje se spojkou aby, ve vetach
rozkazovacich take at), napr. Odjel do hor, aby se zotavil. Jste tu proto,
abyste neco delali. Dej pozor, at neuklouznes!
Po z n a m k a: lestlize je pnsloveene ureeni vyjadfeno nevetne, tj. bez slovesa, nerozpo­
zname nekdy, zda jde 0 pnCinu, nebo ueel: Odjel na hory kvuli zdravf muze znamenat "protoze
mel spatne zdravi", nebo "aby si zlepsil zdrav(" apod.
108
Ptislovecne urceni podminky
(na otazku za jake podminky?);
hole: Bez razltka je recept neplatny (srov. stejny obsah vyjadreny ved­
lejsi vetou: jestlize na receptu neni razitko... ). Vprfpade nevolnosti vyhle­
dejte ihned lekare (= pri nevolnosti); rozvite: S tvymi schopnostmi bych
dokazal vic. Ph pretlzenl vozidla by snadno mohlo dojit k vaznemu po­
skozeni hnaclho agregatu; nekolikamisobne, napr. V prlpade nehody nebo
pozdru volejte linku 317; vedlejsi veta podminkova (pnpojuje se zpravi­
dla spojkami jestlize, -li, kdyby), napr. lestlize nasi zVltezl, postupuji do
finale. Budes-li mit cestu do Prahy, pak tu vystavu nevynechej! Kdybych
mel tolik penez, jel bych radeji do Pafize nez k mori.
Po z n a m k a: Ma-li veta vedlejsi podminkova stejny podmet s vetou fidici, je casto moz­
no nahradit ji vyrazem, jehoz zakladem je infinitiv, napf. M(t toUk penez, jel bych radeji do
Pafize. - Nektere vety podminkove lze povazovat i za vety casove (Kdyz budd m(t cestu do
Prahy ... ).
Pnslovecne urceni pnpustky
Otazka "i (ani) v kterem pripade?" je pouzitelna, ale nepnrozena; nej­
castejsi forma, vedlejsi veta pnpustkova, vyjadfuje dej, ktery nema pred­
pokladany dusledek (vyjadreni Clenem, tj. nevetne, urcime nejsnaze tak,
ze je prevedeme na vetu vedlejsi):
hole: Pracovali i za deste (i kdyz prselo); Dokoncil sve pokusy navzdo­
ry nemoci (ackoli byl nemocen); rozvite: Pres odpor rodicu se Jana roz­
hodla jit na skolu; nekolikanasobne: Chteji tu vybudovat parkoviste i za
cenu znicenl sadu a zneCistenl okolf vyfukovymi plyny; vedlejsi veta pn­
pustkova (pripojuje se zejmena spojkami ac, ackoli, i kdyz, i kdyby, pres­
toze, trebaze), napr. Ackoli bylo pri vyrobe pouzito ndrocnejsl technologie,
cena vYrobku se nezvysila. I kdyby pri zkousce neuspel, zasluhuje pochvalu
za vynalozene usili. Vydali jsme se na cestu, prestoze huste snezi/o.
Privlastek
Ptivlastkem je ve vete kazdy vetny clen, ktery zavisi na podstatnem
jmenu. Pritom neni rozhodujiei, jakym vetnym clenem toto ndiei podstat­
ne jmeno je. Z hlediska formalnlho i vyznamoveho muzeme rozlisit rUzne
druhy pnvlastku, proto se zavislost pnvlastku vyjadfuje v nekterych pn­
109
padech shodou, v jinych nzenosti, nekdy zustava nevyjadfena (jde 0 pn­
mykanf). Z tychz duvodu neni mozno pnvlastekjednoznacne urcit pomo­
cl otazky. Po strance vyznamove je pnvlastkem ndicl podst. jmeno blize
urceno (viz dale 0 pnvlastku tesnem a volnem).
Pnvlastek rnuze byt holy, napf. peknd taska, rozvity, napf. taska plnd
knfiek, nebo nekolikanasobny, napf. peknd, ale teikd taska. Muze byt vy­
jadfen take vetou privlastkovou (je casto pfipojena vztaznyrn zajrne­
nem ktery, jeni, jakj), ale je-li fi'dicim podstatnym jmenern jmeno s ab­
straktnejsirn vyznanlern, objevuji se i pfipojeni rUznyrni pnslovci nebo
spojkarni, napf. To je ten spoluzak, °kterem jsme mluvili. Radi se vradrne
do mist, kde jsme proiili sve detstvf. Dostal jsern zpravu, ze jsem pfijat ke
studiu.
Pnvlastek shodny a neshodny
Ptivlastek shodny pfejirna od fi'diciho podstatneho jrnena pad, cislo a
jrnenny rod. Vyjadfuje se nejcasteji pfidavnyrn jrnenem, popr. zajmenem
nebo Clslovkou, pokud se jako pndavne jrneno sklolluji, napf. Mlady le­
kaf (1. p. muzo jedn. c.) osetfil mou matku (4. p. zen. jedn. c.). Podobne:
svedomitd zakyne, Nerudovy povidky, takove nestestl, druhy den.
Za shodny pnvlastek povazujeme take vlastnf jmeno ve spojeni jako pre­
zidentMasaryk, mestoPraha, fekaLabe (sklolluje se s ndidm podstatnyrn
jrnenem a pnsudek rna shodu podle jmena ndfcfho: prezidenta Masaryka,
rnesta Prahy, mesto Praha se probudilo, feka Labe se rOlvodnila).
Po z n a mk a: Ve spojenich jako Mirek Hloch, profesor Bafek nenf mozno jednoznacne
rozhodnout, jaky je smer urcovanf, proto se povazujf za jediny, tzv. stejnorody vetny clen a dale
se nerozebfrajf.
V nekterych skladebnich dvojicich s pnvlastkern shodnyrn neni shoda
v 1. pade, jen v padech jinych: necemu zajfmavemu (ale neeD zajfmave­
ho), mnoha, deseti lidem (ale mnoho, deset lidt')o
ptivlastek neshodny zustava v stejne podobe bez zfetele na pad ndid­
ho podstatneho jrnena. Napf. ve skladebni dvojici mistr republiky je pff­
vlastek republiky vzdy v 2. pade, ve dvojici vrh koulf je pnvlastek koulf
vzdy v 7. pade: Byl mistrern (7. p.) republiky (2. p.) ve vrhu (6. p.) kouU
(7. p.). Neshodnym pnvlastkem je nejcasteji podst. jmeno v 2. pade, napf.
110
zahon nlH, hukot stroju, vychova detf, nebo v jinych padech, hlavne pi'ed­
lozkovych, napi'. sluzba zdkaznfkum, vzpominka na prdzdniny, tumaj
v kosfkove, nebo je jim slovo nesklonne, napr. cesta zpdtky, schopnost
soustfedit se. .
Po Z n a m k a: Zvlastni druh pi'ivlastku neshodneho predstavuje pojmenovani vyjadrene
v 1. pade: na hore Rip, v povidce Diva Bam, v hotelu Zvon.
Pnvlastek shodny stoji obvykle pi'ed i'idiclm podstatnym jmenem, ne­
shodny za nim; jen je-li shodny pnvlastek rozvity, stava casto az za pod­
statnym jmenem, napi'. taska plnd knfzek.
NekoIik pnvlastku u podstatneho jmena
Je-Ii podst. jmeno rozvfjeno nekolika povlastky, muze jit 0
a) ptivlastek nekolikanasobny, tj. 0 nekoIik pnvlastku souradnych,
napr. peknd, ale tezkd taska, jizda po silnici i v terenu; graficky:
______ taska
. . . . . . - ~ - - ' A ......__......
(privlastky mohou byt dale rozvite, napi'. peknd, ale velmi tezkd taska):
b) ptivlastky nesoufadne rUzneho druhu, napr. otcuv pntel ze studif;
graficky:
_______ pntel ________
otcuv ze studii
(s rozvitym pnvlastkem napr. otcuv potel ze studif na prumyslovce);
c) ptivlastek postupne rozvijejici; skhida se ze dvou (nebo vice) ne­
souradnych pnvlastku shodnych, pficemz v poradi prvni z nich rozviji a
blize urcuje spojeni podst. jmena s druhym pnvlastkem (popr. s dalSimi
pnvlastky) jako celek. Napr. prvnf Smetanova opera, novy vlneny zimnf
kabat (tedy jde 0 Smetanovu operu, kteraje v poi'adi prvni; vlneny zimni
kabat, ktery je novy). V grafickem znazoTIleni:
111
opera kabat
~ ~
Smetanova zimni
~
prvnl l
~ '
v neny
~
novy
Ie tfeba odlisovat pfivlastek postupne rozvijejici od pfivlastku neko­
likamisobneho (mezi cleny nekolikamisobneho pfivlastku muzeme vlo­
zit spojku soufadici, napf. mily, skromny clovek ---) mily a skromny
clovek).
Cleny pnvlastku postupne rozvijejicmo neoddelujeme carkou.
Po z n am k a: V postupne rozvijejicim pi'ivlastku muze byt nektery clen take nekolikana­
sobny, napi'. takovyto bystry a uspesny stfedoskolsky student. - V nekterych pi'ipadech muzeme
viceclenny pfivlastek chapat jako nekolikamisobny i jako postupne rozvijejicl, napt. stary,
(a proto) dfeveny dum - stary dfeveny dum.
Pffvlastek tesny a volny
Pnvlastek blize urcuje fidici podstatne jmeno dvojim zpusobem:
a) 0 me z u j e v y z n am0 v y r 0 z s a h ndicmo podstatneho jme­
na, zpfesnuje pojmenovanf, napi'. schopny clovek, zimnikabat, mallf kra­
jindf (na rozdfl od cloveka neschopneho, od letnmo kabatu, mallfe malu­
jfciho portrety);
b) pfidava jen nejake b liz s ivy s vet len i, ale rozsah ndiciho podst.
jmena neomezuje, napi'. stovezatd Praha, strelec rozhodujicf branky No­
vak; vlastnim jmenem Praha, Novdk je (aspon v dane souvislosti) jeho
nositel jednoznacne urcen a daISi zptesneni neni mozne.
Rozdfl mezi pnvlastky ornezujfcimi a vysvetlujicfmi je zavazny z hle­
diska zvukoveho a pravopisneho, stojf-li za svym ndfcirn podstatnymjme­
nem a jsou-li rozvity;
a) pnvlastek ornezujfci je tesny, protoze se vyslovuje bez pfestavek a
neoddeluje se carkami, napi'. Potfebujeme cloveka schopneho vest letn{
tabor (tesny pnvlastek ne1ze vynechat bez zmeny smyslu: porrebujeme
jen takoveho cloveka, ktery rna uvedenou vlastnost). To je film vhodny i
pro nejmenSi deti;
b) pnvlastek vysvetlujfci je volny, protoze se oddeluje z obou stran
112
prestavkami, v pismu carkami, napr. Dobu tuhnuti nasrriku lze zkratit ka­
talyzatorem, urychlujicim chemickou reakci (volny pnvlastek lze vyne­
chat; kaidy katalyzator urychluje chemickou reakci). Ridicim podstat­
nymjmenemu pnvlastku volneho jsou casto vlastni jmena, napr. Na chodbe
jsem uvidel Jirku, zvidavi prohlf:ejiciho vystaveny model, nebo podstat­
ne jmena s ukazovacim zajmenem, napr. Tento film, vhodny i pro nejmen­
Si diti, yam muzeme doporucit.
Volnym pnvlastkem byva i rozvite podstatne jmeno: T. G. Masaryk,
prvni prezident naSi republiky; Novak, stfelec rozhodujici branky. Tako­
vyto pnvlastek se nazyva pristavek.
Doplnek
Doplnkem je ve vete clen, ktery zavisi na slovesu (to je obvykle
v pnsudku) a zaroven se vyznamove vztahuje k podstatnemu jmenu (to je
obvykle v podmetu nebo predmetu); s nim se pak casto shoduje. Doplnek
vyjadfuje vlastnost, kterou rna jev oznaceny podstatnym jmenem za deje;
proto se casto muzeme na doplnek zeptat otazkou jaky?, ale pak vzdy take
ve spojeni se slovesem; tim se lisi od privlastku. Napr. Dum se zdal opus­
tiny. - Jaky se dum zdal? Opusteny (srov. otazku na privlastek: U lesa staI
opusteny dum. - JakY dum?). Graficky:
dum se zdaI
- - - - - - ~
opusteny
Doplnek byva vyjadren shodnym pndavnym jmenem, v spisovnych
promluvach nekdy ve jmennem tvaru, napr. Dvere zustaly nenatfeny /
nenatfene; doplnek nekolikanasobny: Deti se vratily z vyletu unavene,
ale s(astne; rozvity; Mirek velmi rdd hraje hokej. Ruku mel osklivi odfe­
nou. Doplnek se vyjadruje take jmenem podstatnym, napr. Mluvil 0 Pet­
rovijako 0 svem pf{teli, casto v 7. pade, napr. Udelali kozla zahradnikem,
nebo v pade predlozkovem, napr. Povazuji ho za schopneho pracovnika,
infinitivem, napr. Videl jsem Janu vychdzet z domu, prechodnikem, napr.
Znajice porreby rostliny muzeme ridit jeji rust, vedlejsi vetou doplllkovou
Ue nejcasteji pfipojena vztaznym pnslovcemjak), napr. Videl jsem Janu,
jak vychdzi z domu.
113
Po z n am k a: 1. Doplnek rozviji jen slovesa plnovyznamova, tedy nikoli sponova, napr.
Zvolili ho starostou (doplnek). Je (stal se) starostou (pffsudek jmennY).
2. Slovo rad je pridavne jmeno, ktere je ve vete vZdy dopliikem, napr. Udelal jsem to rad.
Pfinla a nepfima fee
Prima fee vznika tak, ze autor promluvy doslovne reprodukuje vetu
(nebo i vice vet) a toto vyjado tzv. vetou uvozovaci. Mezi vetou uvozova­
cf a pomou reef nenf skladebnf vztah.
Uvozovaci veta obvykle obsahuje sloveso (popr. j i m ~ slovo) s vyzna­
mem mluvenf. Miize byt umfstena pred pomou ree, uprosrred nl, nebo za
nf. Jestlize predchazf, konef v pfsmu zpravidla dvojteekou, jinak je odde­
lena earkami, popr. uzavrena teekou. Poma ree byva v uvozovkach. Napf.
Kdyi jsme se rozchdzeli, Pavel ndhle fekl: "Vi se asi neuvidfme. " - Vlicf
beiely dhi volajfce: "Voda strhla most!" - "Ai pfijedes na rozcestf,"
radila stafenka, "dej se napravo." - "Nepujdes s ndmi?" ptala se Eva.
"Dnes urCite pfseme diktdt, " napadlo me.
Nepfima fee je take reprodukci jine promluvy, ale je do vety zapojena
jako vedlejsf veta predmetna, napf. Pavel fekl, ie se ui asi neuvidfme.
Stafenka mu poradila, aby se dal na rozcestf napravo, nebo podmetna,
napr. Bylo domluveno, kdy se sejdeme. Rozvfjf-li podstatne jmeno, jde
vsak 0 vetu vedlejsi pnvlastkovou, napr. Na dveffch byl zfeteilly ndpis,
aby dovnitf nikdo nevstupoval s otevfenym ohnem.
Odchylky od pravidelne vetne stavby
Cleny nezapojene do skladebnich vztahu
Tyto eleny oddelujeme v feci prestavkami, v pfsmu vetsinou earkami
nebo pomlekami. Jsou to zvlaste:
a) samostatoy vetoy cleo; stojf pro zdiiraznenf pred vetou, nebo za nf;
uvnitr vety je na jeho mfste zajmeno, popr. poslovce, ktere na nej odkazu­
je. Napr. Petr, ten rna stestf! Mirek, to je lyzar! Na hordch, tam se cftil
nejlepe. Sedet a snft, to bylo vsechno, co dovedla. Vzdyi jsem ho varoval,
toho ztfestence. Vsechno ho tahla tam, do rodneho kraje.
114
b) osloveni (5. pad), napr. Karle, nezapomen mi vzit plavky! Mel jsi,
clovece, stestf.
c) citoslovce, napr. Ach, to byla legrace! Hele, nemas nic uzitecnejsmo
na praci?
Po Z n am k a: Citoslovce vsak muze byt uzito take v platnosti ptisudku; pak se carkou
neoddeluje, napt'o Sotvajsem si lehl, jezevcik zas hup ke mne do postele.
d) vsuvka; nejcasteji rna povahu poznamky k obsahu vety, po strance
formalni je vetou nebo jen slovnim spojenim, popr. jedinym slovem, napr.
Seslo se nas, abych nelhal, nejmene osm. lTlohy pfSe - uz asi jiny nebude
- az vecer.
Ustalene vsuvky, hlavne kratsi, se vsak zvukove ani interpunkcne ne­
oddeluji, napr. Vratlm se doufdm kolem pate. Mam to tu tak fikajic z prvni
ruky. V noci bude zdd se mrznout.
e) osamostatneny vetny clen; je vysunut za vetu jako samostatna vy­
poved' (je dodatecne pripojen). Na rozdfl od samostatneho vetneho clenu
se na nej ve vete neodkazuje. Napr. Napisu ti. Co nejdfiv. - Nebylo slyset
nic. Ani hudbu.
\'ety netiplne (elipticke)
Vznikaji tak, ze se nevyjadff nektery clen, jejz si ze souvislosti snadno
doplnime. Takove vynechani se nazyva elipsa. Napr. Jen jezte, jd uz ne­
mohu (jist). Hledal po kapsach, ale kUcek nikde (nebyl). Zpravidla uziva­
me neuplnych vet jako odpovedi na otazky doplllovacf, napr. Kdes byla
vcera? V divadle (jsem byla). Jak to dopadlo? Spatne. Cemu se smejete?
Pepikovi. Cos to n'kal? Ze si s tim nevim rady.
Poradek slov (slovosled)
Pohidek slov ve vete neni zcela libovolny, ale je ovlivnen ciniteli tro­
jmo druhu:
1. Cleneni na v y c hod i s k 0 a j a d r 0 s del e n i
Promluva se sklada z vet, ktere navazuji na vety predchazejicf nebo na
situaci, 0 ktere mluvime. vetu tedy muzeme rozdelit na dye casti: na vy­
chodisko sdeleni, ktere navazani umoznuje, a proto vyjadfuje neco, co je
115
ze souvislosti nebo situace zname, a na jadro sdeleni, novou infonnaci,
kterou veta primisi. Toto cleneni nejvice ovlivnuje poradek slov ve vete:
v klidne pronasene vete je na zacatku vychodisko, jadro je na konci. Napr.
v souvislosti Petr jezd{ autem teprve dva mes{ce. Mel by ffdit Michal je
v druhe vete slovesny tvar mel by ffdit vychodiskem, protoze vyplyva
z vety predchozi, kde se mluvi 0 jizde autem, zatimco podmet Michal je
jadrem.
V mluvenem projevu muze vsak byt sei'azeni opacne, pokud je na jadru
zvukovy duraz, napr. Petr jezd{ autem teprve dva mes{ce. Michal by mel
ffdit! veta tim dostane raz nalehavosti, vzruseni apod.
2. C i nit e 1e m1u v n i c k e (viz str. 111 0 postaveni pfivlastku)
3.Cinitele rytmicke
Nektera slova nepnzvucna se kladou tesne za prvni pnzvucny clen ve
vete, popr. ve vetnem useku, nebo za nej, i kdyz k nemu vyznamem nepa­
tn. Jsou to:
a) p r i k 10 n k y (kratsi tvary zajmen mi, ti, te, mu, ho, se; tvary slove­
sa byt v slozenych tvarech slovesnych), napr. Karel mi teprve vcera vecer
vzkazal, kde se bude ten zapas brat;
b) pi' e d k 10 n k y (zejmena spojky a, az, ze), napi'. Zacal se ucit, az
kdyz znal presne datum zkousky.
Po z n a m k a: Viz tez v casti 0 zvukove strance jazyka str. 126.
Tvorenf vet
V nauce 0 skladbe muzeme nejen rozebirat vety, ale take si vsfmat toho,
jak se vety vytvareji z jednodussich stavebnich casti.
vety tvonme, abychom jimi nekomu neco sdelili 0 lidech, zvffatech a
vecech (zeptali se na ne nekoho, pi'ikazali mu, aby s nimi neco udelal).
Vsechny tyto jevy dovedeme pojmenovat, ale pouhe pojmenovani neni
jeste opravdovym sdelenim: kdyz mluvime, vyjadfujeme predevsim, jake
jsou mezi temito jevy vztahy.
Jazykovym prostredkem, ktery nam vyjadfeni vztahu umoznuje, je slo­
veso. Proto take jednim z hlavnich znaku vet je to, ze obsahuji pnsudek,
popr. zaklad slovesne vety jednoclenne.
To, jakou fonnu bude veta mit, zavisi na valenci slovesa. Valence je
116
schopnost slovesa vazat na sebe urcity pocet clenii s urcirym vyznamem a
urcitou formou.
Podle poctu clenii rozlisujeme sloveso jedno-, dvou- a trojvalencnf.
Podle v y z n am u rozlisujeme predevsfm slovesa dejova a sta­
vova.
1. Slovesa dejov3 jsou ta, u nichz miizeme urcit, zda dej probfha prave
nyni, nebo obvykle (srov. Jirka hraje na klavir - podle souvislosti pozna­
me, zda hraje nyni, nebo zdaje to jeho zaliba; ale Jirkaje dobry klavfrista
- nyni i stale); ta jsou
a) akcni, vyjadfujf lidskou cinnost a ptame se na ne Co dela?:
jednovalencnf, s cinitelem, napr. Jirka si hvfzdd. Evicka se umyla;
dvouvalencnfmi, s cinitelem a dIem (vysledkem) deje nebo s jeho ad­
resatem, napr. Jirka opravuje kolo. Evicka nakreslila lod'. Irena veff pff­
telkynim;
trojvalencni, s cinitelem, dIem (vysledkem) a adresatem deje, napr.
Jirka poslal Irene dopis. Irena vysvetlila spoluzacce ukol;
b) neakcni, ptame se na ne Co se mu stalo? Co se s nim deje?:
jednovalencni, s.nositelenl deje, napr. Jirka uklouzl. Evicka stune;
dvouvalencni, s nositelem a cilem deje, napr. Evicka upustila vazu.
Jirkovi se Ubf hudba.
2. Slovesa stavov3 jsou ta, u nichz nerozlisime, zda dej probfha nyni,
nebo obvykle:
jednovalencnf, s nositelem vlastnosti, napr. Jirka je poctivy. Irena zu­
stala mou kamaradkou;
dvouvalencni, s vlastnfkem a vlastnenou ved, napr. Jirka md kolo.
Po Z n am k a: Slovesa ve vetach jako Pdf. MraCf se jsou nevalencni.
Z hlediska for m y miizeme rozlisit slovesa podle riiznych vlastnosti,
napr. na slovesa s podmetem - bez podmetu (Vznikl spor. - Doslo ke spo­
ru), s valencnimi podstatnymi jmeny - s valencnimi cleny patffcfmi jinym
slovnim druhiim (Pavel nepozdravil ucitelku. - Pavel se nechoval zdvon­
Ie), s predmetem v 4. pade - v jinem pade (Irena pfiucuje spoluzacku. ­
Irena pomdhd spoluzacce), na slovesa, u nichz miizeme valencni clen vy­
nechat (cleny m 0 z n e), a na takova, u kterych to mozne neni (cleny
nut n e ) (Pavel nepozdravil - Pavel se nechoval) atd.
Valenci miizeme obecne vyjadrit jako schema s misty pro vetne cleny,
v grafickem znazomeni napr. takto (pro sloveso vysvetlit):
117
vysvetlf
cinitel ---------adresat I ----------eil
1. pad 3. pad 4. pad
Jednotliva mfsta muzeme pak obsadit cleny holymi, napt. Irena vysvet­
lila spoluzacce ulohu, rozvitymi nebo nekolikanasobnymi, napt. Irena vy­
svetlila spoluzacce z vedlejsf tffdy ulohu i ldtku z minuleho rydne. Do
kaZdeho mfsta muzeme dosadit take vetu, takze vznikne sou vet f pod­
tad n e: Irena vysvetlila spoluzacce, jak se vypocftd obsah vdlce. Kdo
byl ve skole, vysvetf( tern, kteff schdzeli, ulohu atp.
Po z n am k a: Proto je pfi rozboru vetnem vyhodne ureit nejdnve, co je pnsudkem (tedy
najit slovesny tvar urCity), obecne si stanovit jeho valenci a pak teprve zjiSiovat, eim jsou
v dane vete jednotliva valeneni mista obsazena.
Valencf slovesneho pffsudku (nebo zakladu vety jednoclenne) je dan
vzorec (zakladova struktura) vety. Tento vzoree pak doplilujeme dalSf­
mi Neny, zejmena pffslovecnymi urcenfmi, napr. Irena vcera (casu) sro­
zumitelne (zpusobu) vysvetlila spoluzacee l1lohu, aby se mohla pfihldsit
ke zkousce (ucelu). Moznosti takoveho doplllovanf nejsou neomezene,
zejmena pffslovecnym urcenfm l1celu nemuze byt doplnen vzoree se slo­
vesem neakcnim.
Formu valencnieh clenu udavame pro tvary slovesne v zpusobu ozna­
movacfm a rodu cinnem. Jestlize se tvar slovesa zmeni, mfva to za nasle­
dek zmenu formalnf stranky clenu, nikoli vsak stranky vyznamove. Napr.
Irena vysvetlila spoluzacee ulohu (cinitel v 1. pade, ell v 4. pade) ~ Ulo­
ha byla spoluzacee vysvltlena Irenou (cinitel v 7. pade, ell v 1. pade) ~
Ireno, vysvetli spoluzacee ulohu! (cinitel v 5. pade, ell v 4. pade). Zmeny
se tykaji jen clenu valencnfeh, nikoli ostatnich.
• Po z n a m k a: Podmet v posledni vete neni pnmo vyjadi'en, rozumi se z tvaru slovesa: ty.
Sou vet i sou r a d n e vznika spojenfm nekolika vetnyeh vzoreu
soutadnym vztahem, napr. Irena vysvetlila spoluzacce ulohu, dokonce jf
pomohla ukol napsat.
Valence pffsudku urcuje formu vety v obeene podobe. Poradi jednotli­
vyeh vetnyeh clenu se pak upravuje predevsfm podle pozadavku slovo­
slednyeh (viz str. 115). Z hlediska obeene podoby vety (jejf vnitfui stav­
118
by) neni rozdil mezi vetamiIrena vysvltlila spoluzacce ulohu, Ulohu spo­
luzacce Irena vysvetlila atd.
Valence nem jen vlastnosti sloves, ale take jinych slovnich druhu, hlavne
pndavnych jmen, napr. verny + 3. pad, zvedavy na + 4. pad. Valenci maji i
cetna podstatna jmena, avsak jde prevaine 0 jmena odvozena od sloves. Pn
tom zustava slovesna valence bud' nezmenena, napr. radovat se z uspechu
~ radost z uspechu, obchodovat s laluldkami ~ obchod s lahudkami, nebo
se meni, napr. duve,vvat kamarddum ~ duvera v kamarddy. Pravidelne se
meni predmet ve 4. pade u sloves ve 2. pad u podstatneho jmena: opravovat
auto ~ oprava auta, ztratit kUce ~ ztrdta kllcu.
Stavba textu
Textem nazyvame spojeni vice vypovedi, tj. vet nebo souveti, v jeden
vyssi celek. Vnitfui soudrznost textu je vytvarena jednak obsahovou sou­
vislosti mezi vetami (text jako celek je ,,0 necem"), ale take nekterymi
mluvnickymi prostredky. Jsou to hlavne prostredky navazovaci a odkazo­
vaci, elipsy a tematicke posloupnosti.
Navazovaci prostfedky
Vyjadfuji vyznamovy pomer mezi vetami a souvetimi v textu. Za tex­
tovy utvar muzeme povazovat i souveti souradna, protoze se od posloup­
nosti samostatnych vet v textu mluvnicky nijak podstatne nelisI. Zalezi
jen na tom, jakymi prostredky jsou vety navzajem oddeleny: napr. v psa­
nem textu je muzeme oddelit bud' carkami, nebo teckami, a pak jde
o souveti, nebo 0 text. Ze jde 0 souveti, vyjadfuje nekdy jen spojka a.
Napr.: Klicpera se narodil v roce 1792.11 Jeho otec byl nezdmozny krejcf.
II A ten si pfal, I aby se jeho synum dobfe vedlo.11 Nemohl si vsak dovolit
vetS{pfepych nez nejstarsfho Frantiska na studifch./I A tak mladsf Vaclav
musel zustat u otcova femesla. II Ale brzy je vymenil za feznictvf.
V ukazce oznacuje II mista, ktera by mohla byt take hranicemi vet
v souveti souradnem. (Naproti tomu znacka I oddeluje vetu vedlejsi od
vety hlavni a jako samostatna vypoved' v textu stat nemuze.)
Jako navazovaci prostredky funguji jednak nektere spojky souradici
(i, ani, dokonce, ale, jenze, proto, tedy, a tak aj.), jednak nektere daISi
vyrazy, napr.jinakj lipe feceno, zdroveii, zkrdtka aj. (Viz tez str. 144.)
119
Odkazovaci prostredky a elipsa
Odkazovacfmi prostiedky jsou hlavne zajmena a zajmenna piislovce,
ktera zastupuji plnovyznamova slova znama z piedchazejicfch vet. Tak
odkazuji pies hranice vet a vyjadfujijejich souvislost, napi.jeho otec mis­
to Klicperuv otec, vymenil je misto vymenil femeslo, ten si pial mfsto
otec si pial aj.
Podobnou funkci maji elipsa a nevyjadieny podmet, na jejichz misto si
umime doplnit vyrazy z piedchazejicfch vet, napi. nejstars{ho Frantiska
misto nejstars{ho syna Frantiska, nemohl si dovolit mfsto Klicperuv otec
si nemohl dovolit atd.
Kdybychom misto odkazovacfch vyrazu uzivali vzdy plnovyznamo­
vych slov, byl by text casto nepnrozeny a stylisticky neobratny.
Tematicka navaznost vet
Vnitfui souddnost textu je take zajiSiovana tim, ze vychodiskem sde­
leni ve vete (viz str. 115) je to, co zname z vet piedchazejicfch. Retezce,
ktere takto vznikaji, se nazyvaji tematicke posloupnosti.
Text muze byt uspoiadan v zasade dvojim zpusobem:
a) vychodiskem sdeleni je stale totez (maji stejne tema). Napi.: Mirek
dostal k Vdnocum novou raketu. Venuje hodne casu sportu. Je dobrym
lyzafem, v lete hraje tenis, kdykoli md volnou chvai. Je to pro Mirka snad­
ne, protoze jeho otec je sprdvcem kurtu.
PrUbezne je vychodiskem v teto posloupnosti "Mirek" (i kdyz se jeho
pojmenovani neopakuje);
b) vychodiskem sdeleni je to, co bylo v piedchazejicf vete jeho jadrem.
Napi.: Mirek dostal k Vdnocum novou raketu. Tato raketa se svou vahou a
napet{m strun jiz podobd rakete zdvodn{ho hrdce. e{m vetS{je vsak vdha
rakety a napetf strun, t{m vets{je take jednostranne zatlzen{ pdtefe hrdce
a nebezpec{ zdravotn{ch" pot{Zl.
Posloupnost je tu nasledujicf: "nova raketa" - "podoba s raketami za­
vodnich hracu" - "zdravotni potIze".
V textu obvykle nebyva zachovan jeden z techto postupu dusledne
v celem jeho pDibehu. Tak v ukazce v textu b) by mohla nasledovat veta
Proto Mirkovi rodice chtej{, aby se venoval takejinemu sportu, coz odpo­
vida postupu a).
120
VI. ZVUKovA STRANKA JAZYKA
Fonetika
Abychom dobre poznali kterykoli jazyk (i nelS jazyk matersky), je za­
potrebf zfskat prehled 0 jeho zvukove stavbe. Tou se zabyva cast jazyko­
vedy zvana fonetika. Zkouma, jak se tvon hlasky, jak je slysfme a jak se
rUzne obmenujf ve spojenf s hlaskami jinymi (napr. n znf jinak ve slovech
tenlry, maminka nez ve slovech nosit, ndklad). Dale zjisiuje a popisuje
zvukovou stranku slabiky, vetnych usekil, vet, jakou l.Hohu rna delka hIa­
sek, pnzvuk, vetna melodie, mluvni tempo.
Vsechny rozdily zjistene v reci nejsou ovsem pro dorozumenf stejne
zavazne. Tak naprfklad si dobre rozumf mluvcf z Cech, vyslovujfcf hlasku
e tak, ze se trochu bHzf hlasce a, s mluvcfm z Moravy, ktery e vyslovuje
tak, ze se bHzi hlasce i. Ale vyslovf-li napr. cizinec mfsto [beru] slovo
[peru], tezko asi hned pochopfme, co nam chtel sdelit.
Mluveni
Ucinnost mluveneho projevu zalezf na vyuzfvanf hlasu. Nektere hlaso­
ve rozdily jsou mun vrozene, nemuzeme je pi11is zmenit, napr. jeho zabar­
venf. Ale nektere jine odchylky jsou nezadoucf a dajf se cvikem odstranit.
Mluveni vznika tak, ze vydechovy proud vzduchu v hrdle a v ustech
(v tzv. mluvidlech) upravujeme.
P 0 z n am k a: 1. Ph delSich mluvenych projevech musfme ucelne hospodafit s dechem, to
znamena, ze bychom meli rychle a silne vdechovat (zpravidla usty i nosem zaroven) a zvolna
vydechovat.
2. Hlasova tistrojf jsou jiste velmi dUlezita, a proto je zapoti'ebf venovat velkou pozomost
jejich hygiene. Skodf jim dlouhe mluvenf v hlucne, nevetrane, pi'etopene, nebo naopak pnliS
chladne mfstnosti, prepfnanf hlasu ph prekonavanf hluku, mluvenf pfi zanetech homich dycha­
cich cest. Prospiva jim plynule mluvenf bez zbytecnych pauz, po nichz by se pak prudce fOzvf­
raly hlasivky. Hlasove ustroji se posiluje take kultivovanym zpevem.
121
Hhisky a jejich druhy
Nejmensi zvukove jednotky reci jsou hlasky. Pro jejich tvoreni je nej­
dulezitejsi tvar ustni dutiny, poloha a pohyby rtu a jazyka.
Hhisky se deli na samohlasky a souhlasky. Samohhisky jsou tony,
muzeme je zazpivat.
Ton vznika tak, ze vydechovany vzduch rozkmita hlasivky, pruzne vazy
ulozene v hrtanu. Na rychlosti kmitani hlasivek zavisi vyska tonu. Barvu
dodavaji hlasu rUzne ozvucne dutiny, napr. v ustech, v nose, v hrdle a
v hrudniku.
V cestine marne pet samohlasek. Mohou byt kratke (a, e, i, 0, u) a
dlouhe (d, e, f, 6, 11).
Vedle nich je v ceskych slovech take dvojhlaska ou (napt. ve slovech
louka, bloudit). Ta vznika, kdyz se v jedne slabice spoji dye samohlasky.
Ve slovech prejatych z jinych jazyku a ojedinele v nekterych domacich
citoslovcich vyslovujeme dvojhlasku au (auto, pauza, mnau, au) a dvoj­
hlasku eu (pneumatika, leukoplast).
Souhlasky se vytvarejf tak, ze vydechovany proud vzduchu bud' procha­
zf vytvorenou uzinou, napr. pfi vyslovovam souhlasek s, j, S, nebo musi
proniZet nejakou prehradu, jako napr. pfi vyslovnosti souhlasek p, t, k.
Souhlasky, pfi jejichz vyslovovanf se hlasivky chvejf, se nazyvaji zne­
Ie, souhlasky vyslovovane bez ucasti hlasivek jsou neznele.
Souhlasky lisfci se pouze znelostf nazyvarne parove.
Jsou to dvojice:
znele: b, d, d', g, v, z, Z
neznele: p,t, i, k,j,s,s
Rozdil ve znelosti je i mezi dvema podobnymi souhlaskami h a ch.
Neparove souhlasky (j, I, m, n, n, r) jsou znele. Souhlaska ,Yo muze byt
znela i neznela. Neznela je tehdy, jestlire nasleduje po jine neznele sou­
hlasce nebo jestlize stojf na konci slova (srov. napr. rozdily ve vyslovnosti
slov dfe x tfe, kefe x kef). Neznele souhlasky cae nabyvajf znelosti
v postavenf pred znelou souhlaskou, pak se vyslovujf jako [dz] a [dz] ,
napr. [ledzgdo, ledzba].
Po Z n am k a: Nekten lide (hlavne deti) nedovedou vyslovit spravne vsechny hUsky (napf.
r, f, s, k, I). Projevuji se u nich vyslovnostni vady. V takovych pnpadech byva vhodne hledat
pomoc v logopedickych poradnach.
122
Slabiky
Jednotliva slova nevyslovujeme po hlaskach, ale po slabikach. Slabi­
ku muie tvofit bud' jednotliva samohlaska, nebo skupina hlasek. Jadrem
slabiky je bud' samohlaska, nebo slabikotvoma souhlaska r nebo I (la-vi­
ce, ta-bu-le, prv-nf, ja-bl-ko).
Rozdelujeme-li na konci radku jednotliva slova, postupujeme tak, aby
rozdelovaci znamenko pfipadlo mezi slabiky (napr. po-ho-dl-nost). U slov,
kde zretelne rozeznavame jejich stavbu, oddelujeme cleny sloieniny (mdlo­
mluvny), predpony (od-stup), nebo pnpony (mast-ny).
Spisovna vyslovnost
Zatimco 0 zpusobu psani se muieme dohodnout (napr. v kterych slo­
vech budeme psat velke zacatecni pismeno nebo ktere casti vety budeme
oddelovat carkou apod.), spisovna vyslovnost se urcuje podle toho, jak
mluvi lide, kteri jsou zvykli uiivat spisovneho jazyka beine a uvedomele
(napr. rozhlasovi a televizni hlasatele, herci, ucitele, dobri Tecnici apod.).
Rozdily mezi psanou a zvukovou podobou slov
Mezi psanou a vyslovovanou podobou slov jsou v cestine mnohem
vetsi shody nei v jinych jazycich, napr. ve francouzstine nebo v anglicti­
ne, ale presto jsou tu nektere dUleiite rozdily.
I. Tai hlaska nebo skupina hlasek se v pismu oznacuje dvojim zpuso­
bern:
a) samohlaska [i] se piSe bud' i, nebo y (napr. pit x pyl),
b) samohlaska [ti] se piSe bud' 11, nebo ti (napr. til, kUl),
c) souhlasky [d1, [t1, En] se oznacuji bud' pismeny d', t, n (napr. d'dbel,
ctvrt, dian), nebo pismeny d, t, n (napr. dfl, telo, diane).
d) skupiny hlasek [bje], [vje] se piSi bud' bje, vje (napt. objev, vjezd),
nebo be, ve (napr. obed, vec), skupiny hlasek [pje] a [fje] se piSi vidycky
pe afe (pena,fertoch).
e) skupina hlasek [mne] se piSe bud' jako mne (napT. tajemne, pomnen­
ka), nebo jako me (mefit, zeme).
2. Skupina parovych souhlasek v slove nebo na rozhrani predloiky a
123
slova se vyslovuje bud' ceIa znehi, napt'o sb{rat se vyslovi [zbirat], s b r a t ~
rem se vyslovi [z bratrem], nebo cehi neznehi, napr. zp{vatse vyslovi [spi­
vat], z postele [s postele]. 0 vyslovnosti rozhoduje poslednf souhhiska ve
skupine. Protoze tedy napi'. ve skupine vzt je poslednf souhhiska neznela,
vyslovujeme tuto skupinu jako [fst], napi'. vztyk vyslovujeme [fstyk]. Po­
dobne vzpom{nka vyslovfme jako [fspomfnka]. K teto zmene, ktere i'{ka­
me spodoba, nedochazf vsak pi'ed souhlaskou v. To znamena, ze vyslovu­
jeme slova [svolat] a [zvolat], [s varni] a [z vas] tak, jakje piSeme. Skupi­
na sh se vyslovuje v Cechach cela neznele jako [sch], napr. na shledanou
rna schledanou], kdezto na Morave cela znele jako [zh], tedy rna zhleda­
nou].
Znela souhlaska nebo cela skupina znelych parovych souhlasek ztnici
svou znelost na konci slova pred pauzou, napr. lod'vysl. [lot], prdh vysl.
[prach], sjezd vysl. [sjest]. Tomu se rfka volne vyzneni.
3. Dve sousednf stejne souhlasky se vyslovujf splyvave, napr. mekkj
vysl. [meky], povinnost vysl. [povinost], vysSf vysl. [vysf]. K tomu do­
chazf zejmena na styku mezi koi'enem a pffponou, kde nepocifujeme, jak
bylo slovo utvoreno. Splyvave se vyslovujf i tY skupiny, kde doslo ke
spodobe znelosti, napr. Slezsko vysl. [slesko]. Jen v tech pffpadech, kde je
zaporrebf odlisit rUzna slova, se tyto skupiny hlasek vyslovujf nesplyva­
ve, napr. [racci] =1. p. mn. c. podst. jm. racek x [raci] =1. p. mn. c. podst.
jm. rak. Podobne nesplyvave se vyslovujf skupiny na styku pfedpon se
zakladovymi slovy nebo na styku casH slozenin, napi'. rozzdfit vysl. [roz­
zant], rozsoudit vysl. [rossoudit].
4. Slova dcera, srdce, ctnost, detskj, vetIl vyslovujeme zjednodusene:
[cera, srce, cnost, decky, vecf]. Tato vyslovnost se pi'ipoustf i v projevech
spisovnych.
5. Pocatecnfj ve tvarech slovesa byt: jsem,jsi,jsme,jste,jsou vyslovu­
jeme jen tehdy, je-li na nich duraz.
Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti slov domacich
1. Nedodduje se delka nebo kratkost samohlasek. Bud' se v nespisov­
nych projevech prodluzujf, napr. [zelf, pfvo, kam dete? co chcete?], nebo
se naopak zkracuji, napr. [myslim, zakum, fikat, pomahat, domu] apod.
2. V Cechach se v nespisovne mluve blfzf samohlasky e, 0 temer k [a],
napi'. rca chcas? ta namama] misto [co chces? to nemame], na Morave se
124
zase samohhiska e nekde bliZi ponekud k [i], napr. [nisimi] misto [nese­
me]. Nespisovne je take vyslovnostni rozlisovani i a y v nekterych nare­
cich.
3. V nespisovne mluve se neopnivnene meni souhhlsky, napr. [slupka,
smytec, lonsky, plzensk6, lepci, pocta, stvrtek, jedenast] misto [slupka,
smycec, lonsky, plzensk6, lepsi, posta, ctvrtek, jedenact] aj.
4. V nespisovnych projevech se vysouvaji souhlasky, napr. [fuitof, re­
ben, trecha, kanicka, pridu, vlasni, korotef] misto [hr1Jitov, hfeben, stre­
cha, tkanicka, pfijdu, vlastni, koroptef] aj.
5. Za nespisovne se rovnez poklada, jestlize se meni nebo splyvave
vyslovuji souhlasky, ktere se nelis] znelosti, ale mekkosti, napr. [plajte,
posajte se, musky, dal to babice] misto [platte, posad'te se, muzsky, dal to
babicce] aj.
Nejcastejsf nedostatky ve vyslovnosti slov prejatych
1. Nedodrzuje se d6lka samohlasek. Bud' se samohlasky zkracuji, napr.
[fmale] misto [finale], nebo se samohlasky nespravne prodluzuji, napr.
[primar] misto [primar].
2. Vyslovuje se [z] tam, kde se rna vyslovovat [s], napr. [komprezor,
drezy] misto [kompresor, dresy] apod.
3. Misto [k] se pred samohlaskou nebo pred slabikotvomou souhhls­
kou [r] nebo [1] vyslovuje [g] napr. [demogracie, cyglus, logal] misto
[demokracie, cyklus, lokal] aj.
4. Skupina sch se ve slovech reck6ho nebo latinskeho puvodu vyslovu­
je podle nemeck6ho zptisobu jakO [s] napr. [serna, iSias] misto [schema,
ischias] aj.
5. Skupiny sch, sp, sf se na zacatku slov nespravne vyslovuji jako [sk,
sp, st], napr. [skica, specialni, student] misto [skica, specialni, student] aj.
Zvukova stranka slova
Vsechny slabiky v slove nevyslovujeme stejne silne, nekter6 vyslovu­
jeme silneji. Tomuto zesileni vyslovnosti r}kame slovni ptizvuk. V cesti­
ne vyslovujeme nejsilneji zpravidla prvnf slabiku slova. Pfizvuk na prvni
slabice je slovnf pi'izvuk hlavni, napr. skola, ulice.
125
Slova s vetSfm poctem slabik mfvajf krome hlavnfho prfzvuku jeste
ptizvuk vedlejsi (zejmena pfi pomalejsf a peclivejsf vyslovnosti). Ten je
slabsf nez pnzvuk hlavnf a umfsiuje se vetsinou ob slabiku, napr. nepo­
lepsitelny. ZvhiSi se projevuje ve slovech slozenych, napr. cervenob11y,
pracovneprdvnf.
Jednoslabicne v I a s t n f pre d 10 z k y (napr. do, na, po, pod, pro, u,
za) se vyslovujf s nasledujfcfm slovem jako jediny mluvnf takt, to zname­
mi, ze hlavnf pnzvuk byva na nich. Vyslovujeme tedy do skoly, na silnici,
a ne do skoly, na silnici. Pfizvuk na techto predlozkach zustava i tehdy,
kdyz se pro snazsf vyslovnost rozsfn a stanou se dvojslabicnymi, napr.
pode mnou, nade mnou aj. Vyjimku tvon jen ty pnpady, kdy po vlastni
predlofce misleduje slovo nesklonne, napr. od zcela nezndmeho cloveka,
slovo prflis dlouhe, napr. do nejnepffstupnejSfho vjklenku, nebo slovo zdu­
raznovane, napr. na Karla si dejte pozor.
Dvojslabicne n e v I a s t n f pre d I 0 z k y (vznikle z jinych slovnich
druhu a uzivane v jinych souvislostech jako jine slovnf druhy) nemfvaji
hlavni pnzvuk, napr. kolem zahrady, proti ntivrhu, zvIaste kdyz se jich
uzije ve zknicene podobe, napr. die ztikona, krom toho. Tyto dvojslabicne
predlozky vsak mohou mit hlavni pnzvuk, jestlize se na ne klade dilraz.
Ve vetach jsou take slova, kteni nemaji svuj vlastni pfizvuk, ale pripo­
juji se ke slovum predchazejicfm. Jsou to tvary zajmenmi, ti, si, me, te, se,
ho, mu, spojka vsak, tvary slovesa byt - jsem,jsi, je, jsme, jste, jsou, bych
aj. Rfkame jim priklonky a ve vete je klademe zpravidla hned za prvni
vyznamovy celek, napr. To bych se byl nacekal! Utkdnf jsem nevidel.
Jina slova se ve vyslovnosti spojujf se slovem nasledujfcfm, napr. spoj­
ky a, i: brath a sestry, radost i starost. Tato slova oznacujeme jako pied­
klonky.
Zvukova straoka vety
V mluvenych projevech predstavuje veta krome celku mluvnickeho
take celek zvukovy. Jasnosti a srozumitelnosti mluvenych vet pomaha
krome spravne vyslovnosti take logicke cleneni na vetne useky, nalezite
kladeni vetneho pnzvuku, tj. zduraznovani nejdiHezitejsich casH vety, a
konecne vetna melodie, ktera vyjadfuje postoj mluvcfho k obsahu vety.
126
Cleneni na vetne tlseky
Slozitejsi vety rozelenujeme pauzami na skupiny slov (nekdy to mo­
hou byt i jednotliva slova) zvane vetne tlseky. Moderni veda / nachazi
mnoho spolecneho / mezi hmotnymi vytvory Cloveka / a duchovnimi vy­
tvory / lidsJrych spolecenstvi.
Pauzy se ovsem nemaji klast nahodile, prave tehdy, kdyz byehom se
ehteli nadeehnout. Nikdy nemaji od sebe oddelovat ta slova, ktera spolu
vyznamove tesne souvisi.
Nespravne umfstena pauza v mluvenem projevu muze vyvolat stejne
nedorozumenf jako nespravne polozena earka v projevu psanem. Napr.
vete Zitrejsi / druhe kolo zavodu / zacina v pet hodin rozumime tak, ze
zittejsi kolo zavodu je uz druhe, prvni ze se konalo dffve. Naproti tomu
z vety Z(trejsl druhe kolo zavodu / zaclna v pet hodin (vyslovene bez pau­
zy po slove z(trejsf) pozname, ze i prvni kolo zavodu se uskuteenf zitra.
Podle umisteni pauzy ve vete Vyzvednite si vcas opravenou obuv pozna­
me, zda si marne opravenou obuv yeas vyzvednout (Vyzvednete si vcas /
opravenou obuv), nebo zda si marne vyzvednout obuv, ktera byla yeas
opravena (Vyzvednete si / vcas opravenou obuv).
P 0 Z n am k a: V psanych projevech se i'idi kladeni carky hledisky mluvnickymi, proto
nemuzeme ps<it carku vsude tam, kde v mluvenem projevu delame prestavku.
vetny pnzvuk
Vseehna slova ve vete nepronasime stejne silne, na nektera klademe
vetny ptizvuk neboli duraz. Z umisteni durazu muzeme usuzovat na ne­
vyjadrene daISi okolnosti. Napr.:
Dam Karlovi novou knihu. (= dam, neprodam)
Dam Karlovi novou knihu. (= Karlovi, ne Petrovi)
Dam Karlovi novou knihu (= novou, ne starou)
Dam Karlovi novou knihu (= knihu, ne desku)
V klidne pronasenyeh vetaeh byvaji nejduleZitejsi obsahove easti na
konei vety, proto se tam take umisiuje vetny pffzvuk. Naproti tomu v cito­
ve vzrusenyeh vetaeh byva duraz treba na samem poeatku (napt.lVadher­
nti zeme to byla).
127
Take nevhodne umisteny duraz muze velmi ztlzit porozumeni smyslu
vety.
Ve vetach vyjadi'ujicich srovnani nebo zduraznujicich protiklady je za­
potrebi zduraznovat prave ta slova, ktera srovnani nebo protiklad pnmo
vyjadi'uji (napr. SnaZfme se llejen 0 zvysen[ mnoi.stvi vyrobku, ale i 0 zvy­
seni kvality vYrobku). Kdybychom v teto vete polozili duraz na slovni tvar
vyrobku (SllaZfme se nejen 0 zvysenf mnofstvf vyrobku, ale i 0 zvysenf
kvality vyrobku), zamer mluvcmo by se ponekud zastrei. Oeste vhodnejsf
by byla ovsem fonnulace Snafime se nejen 0 zvyseni mnoistvi vyrobku,
ale i 0 zlepsenf jejich kvaIity.)
Ve vetach, kde je sloveso vyjadi'ujici zapor, muze riizne umisteni diira­
zu zmenit smysl velmi podstatne. Tak napr. veta Tahle mfstnost zcela ne­
vyhovuje znamena, ze mistnost je naprosto nevhodmi, kdezto tataz veta
vyslovena s durazem na slovese (Tato mzstnost zcela nevyhovuje) zname­
mi, ze mistnost vyhovuje alespon castecne. \leta vyslovemi Vsude to ne­
platz vyjadI'uje, ze neco neplatf nikde, kdezto s durazem na slovese (Vsu­
de to neplatf) pripousti moznost, ze nekde to prece jen platl.
Yetna melodie
vetna melodie, tj. t6novy priibeh vety, zmeny ve vysce hlasu, muze
vyjadrit nejriiznejsf city a nalady mluvcmo. Podle toho, jak vyslovil treba
vetu Zavfi okno, muzeme poznat, zda mu slo 0 zdvotilou prosbu, strohy
rozkaz nebo netrpelive vybidnutf. Z melodie poznavame postoj mluvcmo
k obsahu vety, ktery v psanych projevech poznavame podle riiznych in­
terpunkcnich znamenek.
a) Melodie vet oznamovacich je klesava, tj. na konci dochazi k t6no­
veho poklesu napr.
Pfipravujeme zdjezd najiznz Moravu.
b) Melodie vet tazacich se lisl. v otazkach zjisfovacich (tj. v tako­
vych, na ktere lze odpovedet slovem ano ci ne) na konci ponekud klesa,
ale pak zase stoupa, cHi je klesave stoupava.
128
Budes odpoledne doma?
v otazkach doplilovacich (na ktere se odpovfda bud' vetnym clenem,
nebo celou vetou) je melodie bud' stoupave klesava, napt.
Kam pojedete zitra?
nebo je vrchol na tazacfm slove a pak postupne klesa, cHi je klesava,
napt.
Kam pojedete zitra?
c) Melodie vet rozkazovacich byva stoupave klesava, vyjadfujf-Ii roz­
kaz s citovym zaujetfm, napt.
Bud'te uz zticha!
nebo klesava, neni-li rozkaz durazny (v psanem projevu se takoya veta
zakoncuje teckou, ne vykficnfkem), napt.
Pujc mi tu knizku.
d) Melodie vet zvolacich byva bud' klesava, napt.
Ty mas ale stesti!
nebo stoupave klesava, napt.
Ty mas ale stesti!
vetnou melodif a durazem se v Inluvenych projevech vyjadfuje, zda
bude vypoved' jeste pokracovat, nebo zda ji mluvcf ukoncuje.
129
Vyslovnostni styly
I ve vyslovnosti muzeme vybirat ruzne jazykove prostredky a vyuzivat
je k ruznym sdelovacim zamerum. Muzeme proto mluvit 0 vyslovnost­
nich stylech.
Ve verejnych mluvenych projevech (v rozhlasovem a televiznim
zpravodajstvi, na predmiSkach, ve skole apod.) se casto uplamujestyl vyssi.
Ten se vyznacuje peclivym dodrzovanim vsech pravidel spisovne vyslov­
nosti. V neoficialnich projevech, pfi beznem dorozumivani se uziva stylu
neutralniho, kdy se zjednodusuji nektere souhlaskove skupiny, napr. svid­
skj [svecky], Hradcany [hracany] apod.
Nespisovna vyslovnost se projevuje nedbalou artikulaci hlasek a jeste
vetsim zjednodusovanim hlaskovych skupin (napr. vyslovnost: [japko,
stycit, rosvitit] misto [jablko, fstycit, rossvitit] aj.).
130
VII. PRAVOPIS
Pismo a pravopis
Aby se lide mohli vzajemne dorozum{vat i na daIku nebo aby zachova­
li sve myslenky prlSt{m generadm, vytvohli si soubory grafickych znaku,
kterym marne pismo. Nase pismo je hhiskove, hlasky zaznamenavame
pismeny. V cestine se plSe tzv. latinkou.
Postupne se ustalily zasady, jak se maj{ mluvene projevy p{smem za­
znamenavat, a soubor techto zasad a pravidel oznacujeme nazvem pravo­
pis. Ph stanoven{ pravopisnych pravidel se usiluje 0 to, aby pusobila co
nejmene potlz{ jednak ph z a z n am e n a van { projevu, tj. ph psan{,
jednak pri v y b a v 0 van { jejich obsahu, tj. ph ctenl. Proto kdyz se
v urcitych obdoblch delaj{ rUzne t1pravy pravopisu, mus{ se vzdycky brat
v t1vahu oba tyto jeho t1koly.
Pravopis umoztluje rozlisit slova a slovni tvary, ktere v mluvenych pro­
jevech znej{ stejne (v{r x vyr, plod x plot, sprdva x zprdva, zp{vafi x
zp{valy, otcovi x otcovy), dava nam moznost poznat, jakje slovo utvoreno
(lidsJeY, nejjemnejsz) a jake jsou vztahy mezi jednotlivymi vetnymi cleny
(davy fid{ trpefive cekaly x fide trpefive mlceli).
Bezpecne ovladani pravopisnych pravidel patri k nejvlce zduraznova­
nym pozadavkum jazykove kultury.
Oznacovanl hlasek pismeny
Pismena oznacuj{d ceske Wasky rad{me do abecedy v tomto sledu: a,
d, b, c, C, d, d', e, e, I,!, g, h, ch, i, {,j, k, I, m, n, if, 0, D,p, r, f, s, I, t, i, u, zi,
a, v, y, y, z, z. Spfezku ch povazujeme zajedine p{smeno. Ve slovech ciz{­
ho puvodu se vyskytuj{ daIS{ p{smena: q (casto ve spfezce qu) - to fad{me
za p, dale w - fad{me je za v - a x - rad{me je za w.
P 0 z n am k a: Pfi abecednim fazeni se vetSinou nebere zfetel na rozlisovaci znamenka,
ale lisi se c x C, r x 1, s x s, z x z.
V cestine se zpravidla kaida h I ask a oznacuje jed n imp ism e ­
131
n e m a kaide pismeno oznacuje jen jed n u hI ask u. Existuji vsak
nektere vyjimky.
Psani iii a y/9
Ve slovech domaclho puvodu piSemey po tzv. pravopisne tvrdych sou­
hhiskach, presneji receno po pismenech oznacujicich pravopiSlle tvrde
souhlasky (h, eh, k, r, d, t, n).
Jen v domac1ch slovech zvukomalebnych a v llekterych citoslovc1ch
piSeme i po techto souhlaskach i (napr. ehiehotat se, hihihi).
Po pismellech oZllacujicich pravopisne mekke souhlasky (.z, s, c, f, e,j,
d', I, ii) piSeme i. Misto d'i, Ii, iii vsak piSeme di, tip nip
Jen v koncovkach llekolika podstatnych jlllen vzoru hrad se i po e piSe
y (tdey, truey, keey).
Po pravopisne obojetnych souhlaskach (b. j, I, m, p, s, v, z) se piSe
llekdy i, jindy y. Je treba poznat, 0 kterou cast slova jde.
V koreni domacich slov se piSe y jen ve vyjmenovanych slovech a ve
slovech s nimi pnbuznYch.
Vyjmenovana slova
Po b: byt, bydlit, obyvatel, byt - pnbytek, llabytek, dobytek - obycej,
bystry, bylilla - kobyla, byk - Pfibyslav
Rozlisujte:
byt = existovat x bft se = bojovat
nabyt = ziskat x nabft = natlouci, vsunout miboj
dobyt = zmocnit se x dobit = dokonCit usmrceni, doplllit elektrickym mibojem
odbyt =ledabyle provest x odbit =odtlouci
pfibyt = pi'icestovat x pribit = pi'itlouci hi'ebikem
ub.vt =zmensit se x ubft =usmrtit
bydlo = zivobyti x bidlo = tye
byli =plevel x bily =majici barvu snehu
Po I: slyset, mlyn, blyskat se - polykat, plynout, plytvat - vzlykat, lysy,
lytko - lyko, lyie, pelynek - plys
Rozlisujte:
mlyn = budova, kde se drti zmi x mlit = drtit na prach
slynout = byt prosluly x s!init = navlhcovat slinami
lyze = sportovni mieini x !iziny = tnimce
132
Po m: my, myt, myslit, mylit se - hmyz, mys, hlemyzd' - mytit, zamy­
kat, smykat - dmychat, chmyi'i, nachomytnout se - Litomysl
Rozlisujte:
myt =Cistit vodou x mft =vlastnit
my =mluvci a daiSi osoby x mi =mne
rozdmychavat = rozfoukavat x rozmfclzavat == rozkvedlavat
Po p: pycha, pytel, pysk - netopyr, slepys, pyl- kopyto, klopytat, ti'py­
tit se - zpytovat, pykat, pyr - pyi'it se, cepynt se
Rozlisujte:
pyl = prasek v kvetech x pi! =napil se
pycha == nadutost x pfcha = boda
pysky == rty x pfsA.'}' == pisciny
Po s: syn, syty, syr - syrovy, sychrav)\ usychat - sykora, sycek, sysel­
sycet, sypat
RozliSujte:
sypat =nechat padat x s{pat =chraptet
syrovy == ze syra x sfrovy = obsahujicf siru
Po v: vy, vysoky, vyt - vyskat, zvykat, zvykat - vydra, vyr, vyzle ­
povyk, vyhen a slova s pfedponou vy-, vy-
RozliSujte:
vyt == vydavat narHcave zvuky x vft == propletanim spojovat
vyr = druh sovy x vfr = tocivy pohyb x vir == mikroorganismus
zvykat si == pfivykat x zviklat = zbavit jistoty
Po z: brzy, jazyk, nazyvat - Ruzyne
Rozlisujte:
brzy x brzicko (prfpona -icko, jako kraticko, mali(':ko)
nazyvat se == jmenovat se x nazfvat se == mnoho zivat
V ptiponach se pO obojetnych souhhlskach piSe zpravidla -i- nebo -(­
(napi'. ps-{k, polov-ina, lv-ice, krav-{n, p{skov-iste, voz-(eek, ale: jazye-ek,
bye-ek, zddnl-ivy, zelez-iry, sUb-it aj.).
V predponach se piSe -y- nebo -y- pouze v pfedpone vy- (vyjit) nebo
vy- (vylet). Proto je treba poznat, kdy jde 0 pfedponu, a kdy nikoli:
vy-sury =dopredu vycnivajici x visury =zaveseny
vy-s{t = zasft (obili) x viset = byt zavesen
133
Ve slovech vidlt, vinit, v(tat, v(fit, v(tezit, vinout, vidle, vikjf aj. neni
predpona vy-, proto se v nich po v piSe i.
V koncovkach podstatnych a pridavnych jmen se psani -inebo
-y ndi podle pnslusnych vzoru. (Poueeni je v kapitole 0 tvaroslovL)
V koncovkach prftomnych tvaru sloves se piSe vzdy jen
mekke -(- nebo -i-: pros-(m, hdz-(me, (vsichni) chvdl-(, posl-i (mi to) atd.
V koncovkach p r i e est i min u I e h 0 (e inn e h 0) ve slozenych
tvarech slovesnych rozhoduje 0 psani -i nebo -y mluvnicka s hod a
s pod met em. Mekke -i se tam piSe tehdy, je-li podmet rodu muzskeho
zivotneho v mnoznem eisle (Spisovatele snemovali). Mluvnicky zivotna mo­
hou ovsem b)'t i jmena oznaeujici predmety nezive (Pap(rov( draci letali vy­
soko). Nektera podstatna jmena mohou byt mluvnicky zivotna
i nezivotna (ledoborci i ledoborce, mikrobi i mikroby, ukazatele i ukazatele).
Zivotnost ei nezivotnost pozname podle koncovky 1. padu mnozneho eisla.
Podstatnajmenarodice, kone, lidicky jsou mluvnicky zivotna, prestoze
maji nezivotnou koncovku. Naopak podstatne jmeno dni zustava mluv­
nicky nezivotne (Dni mladosti uplynuly).
Ve vetach s podmetem vseobecnym (neni ve vete uveden, ale rozumi se
jim "nejaci lide" je shoda pocHe muzskeho rodu zivotneho (Pov(dali, ze
mu hrdli).
Ve vetach s pod met e m n e k 0 I i k a n a sob n y m rna pneestf
koncovku -i, je-Ii mezi podmety aspon jeden muzskeho rodu zivotneho
(Chlapci, devcata i male dlti se sebehli na ndvsi).
Neni-Ii mezi podmety zadne podstatne jmeno muzskeho rodu zivotne­
ho a nejsou-Ii podmetem pouze podstatna jmena rodu stredniho v mnoz­
nem Cisle, rna pneestf koncovku -y (Zdravotn( stfediska i lekdrny zustaly
otevfeny. Svedsko ani Finsko nez(skaly tenkrdt na mistrovstv( medaile).
Stoji-Ii vsak pnsudek pred nekoIikanasobnym podmetem, muze se kon­
covka pneestf ndit take podle nejblizsiho podmetu (Na turnaj odjely vsech­
ny hrdcky i oba jejich trenefi).
Psaniu au
upiSeme:
a) na zaecitku slov (zikol, uzas, uskaU),
b) po predponach nebo po prvnfch eastech slozenin (neuspech, bez­
lihonny, trojuheln(k, v(ceuce!ovy),
134
c) v nekterych citoslovcfch (bu, vrku, cukru),
d) v nekterych pfejatych slovech (skutr, tura, Lecebnd kura, manikura,
pedikura aj.),
e) ve slove ocun.
upfSeme:
a) uprostfed slova (stul, duvod, pruvod),
b) v koncovkach podstatnych jmen (pdnu, hradum, mestum),
c) v zakonceni pnslovcf (dolu, domu).
Kratke u piSeme ve slovech s pnponami -ura, -urka, -urni, -urovy, i
kdyz tam vyslovujeme dlouhe u(kultura, brozurka, strukturni, inventuro­
vYaj.).
Psani bje, vje a be, ve, pe
Skupinu bje, vje pfSeme jen tehdy, jestlize po pfedponach ob- nebo
v- nasleduje kofen zacinajicf skupinou je- (ob-jevit, ob-jednat, ob-jem,
v-jezd, v-jem).
Skupinu be, ve piSeme ve vsech ostatnich pnpadech (obed, sber, befi­
dlo, venec, vec aj.).
Skupinu pe pfSeme vzdy bezj (zpev, opet, napet{ atd.).
Psani me a mne
Skupinu vyslovovanou [mne] pfSeme bud'me, nebo mne.
V kofenu slova pfSeme vzdycky -me- (mesto, merit, mesic aj.). Na roz­
hrani slova se ndime podle stavby slova: soukromy - soukromejsi - sou­
krome, stfidmy - stfidmejSi - stfidme; tajemny - tajemnejsi - tajemne,
rozumny - rozumnejsi - rozumne.
Slovo tamejSi se piSe s -e-, protoze neni 2. stupnem pndavneho jmena
tamni, ale bylo utvofeno od zajmenneho pnslovce tam pnponou -ejSijako
pndavna jmena dol-ejSi, hof-ejsi apod.
Pn rozhodovani 0 psanf -me- nebo -mne- v niznych slovesnych tvarech
pomaha podoba tvaru 3. osoby jednotneho cfsla pntomneho casu:
um-i, um-et, um-el, um-eni
po-roz-um-i, po-roz-um-et, po-roz-um-el, po-roz-um-eni
135
za-temn-i, za-temn-it, za-temn-il, za-temn-eni
u-zemn-i, u-zemn-it, u-zemn-il, u-zemn-eni
Od sloves zapomenout, pfipomenout, vzpomenout se tvon minule tva­
ry dvojim zpusobem: zapomnel - zapomenul, pfipomnel - pfipomenul,
vzpomnel - vzpomenul.
Tvary s -mne- jsou utvoreny od sloves zapomnit, pfipomnit, vzpomnit,
tech se vsak neuziva. Srovnej podstatne jmeno pomnik nebo infinitiv do­
mnivat se.
Ve slovech pamef, pametlivy, pametnik piSeme -e-.
Pnpony -ny a -ni
Tvon-li se pndavne jmeno pnponou -ny nebo -ni od podstatneho jmena,
jehoz koren konei na -n, piSi se v takovem pndavnem jmenu dye n vedle
sebe: vin-a - vin-ny, ran-o - ran-ni, vin-o - vin-ny, korun-a - korun-ni.
Ve tvaru pndavneho jmena muzskeho rodu jednotneho Cisla vinen jsou
dye n oddelena samohlaskou e, protoze je tvoren priponou -en (vin-en).
Ve tvaru zenskeho a stredniho rodu se piSi dye n (vinna, vinno).
Pridavne jmeno rany (= easny, napr. rane brambory, rany stfedovek) se
piSe s jednim n proto, ze nebylo odvozeno od podstatneho jmena rdno,
naopak podstatne jmeno rdno by10 utvoreno od pndavneho jmena rany.
S jednim n se take piSi pndavna jmena odvozena od podstatnych jmen
pnponou -eny (napr. pldt-eny). S jednim n piSeme i pndavna jmena odvo­
zena od nazvu zvirat zakoneenych na -n koncovkou -i (havran-i, kroca­
n-i podobne jako sokol-i, kohout-t)o
Se dvema n se piSi tvary 2. a 3. stupi'iu utvorenych od pndavnychjmen
a pnslovcl psanych se dvema n: nevinny - nevinnejsi- nejnevinnejsi, LiCinne
- Lieinneji - nejuCinneji. S jednim n se piSi slova odvozemi pnponami -fk
(den-fk, cen-fk, vin-ik), -ice (den-ice) a -ina (cen-ina).
Pnpony -sky (-stvi, -stvo)
Souhlaskove skupiny, ktere vznikaji pn odvozovani pnponami -skY,
-stvi, -stvo, se bud' zjednodusuji, nebo zustavaji v nezjednodusene podobe.
Be z e z men y zustavaji skupiny po zakoneeni korene na -e, -s, -z,
-z (pfeloue-skY, as-skY, slez-skY, paNz-skY, ale: meficky, mefictvO.
136
Z jed nod u su j i se tyto skupiny:
s - skj = -skj brandyskj
c - ckj =-ckj susickj
k - cky =-ckj piseckj
Kest rid ani h I a s e k dochazf pfi odvozovani ve skupinach:
ch - skj = -ssky adrspassky, vyjimka: ceskj
h - skj = -zskj prazskj
g - skY = -zskj konzskj, nebo zustava: chicagskj
Pffdavna jmena bUzkj, brzky, kluzkj. nizkj, slizkj, uzkj jsou utvorena
pfiponou -kj, nikoli pffponou -skj.
Pri tvoreni pffdavnych jmen od mistnich jmen zakoncenych na -berk
(-berg), -burk (-burg) a -inky (-ingen) se 0 d sou v a koncove -k nebo -g
(Heidelberg - heidelberskj, Nymburk - nymburskj, Helsinky - helsinsky
aj.).
Skupina -ng v orientalnich jmenech se ponechava beze zmeny (Hong­
kong - hongkongskj, Peking - pekingskj).
Souhlasky d, t, n, d', t, n se pred pnponou -skj nemeni' (vinohradskj,
studentskj, zenskj, sered'skj, radhostskj, plzenskj).
U nekterych odvozenin z podstatnych jmen skl0I10vanych podle vzoru
kule se skupina -tsk- meni na -ck- (decko, zvileckj) a skupina -tsv- na -ctv­
knizectvt). Tato slova uz piSeme podle vyslovnosti, a ne podle
puvodniho tvorenL
Psanf predpon s- a z-
Psani predpon s- a z- se ridi jednak vyznamem, jednak ustalenou tra­
did.
P fed p 0 n a s- se piSe
a) u sloves vyjadfujidch s mer 0 van ish 0 r ado I u nebo z p 0 ­
v r c h u pry c (stikat, sbihat, setNt, sloupnout, smazat),
b) u sloves vyjadrujidch s mer 0 van i doh rom ad y, na jedno
misto, k sobe (schdzet se, sesit, srust, spldtelit se).
137
Pre d p 0 n a z· se piSe
a) u dokonavych sloves utvorenych od sloves nedokonavych, kde vy­
jadfuje prostou do k 0 n a v 0 s t (nicit - zniCit, pozorovat - zpozorovat,
organizovat - zorganizovat),
b) u dokonavych sloves utvorenych od podstatnych nebo pndavnych
jmen, kde vyjadfuje z men u s t a v u, tj. ucinit nebo stat se tim, co
oznacuje slovo zakladove (tvrdy - ztvrdnout, hudba - zhudebnit, obraz­
zobrazit).
Uplatiluje se take psani podle u s tal e net r ad ice. Tento zpusob
se casto shoduje se spisovnou vyslovnosti (skoncit, splatit, schovat, spo­
tfebovat, spropitne, strdvit potravu i cas), ale jindy se od vyslovnosti lisi
(zpecovat se, zpusobit, zkoumat, zkouset, zprostit, ztratit, ztroskotat).
V nekterych pnpadech se temito predponami r 0 z 1i s u j e v y z n am
sl 0 v:
sb{t (neco dohromady) x zb{t (nekoho)
sbeh (lidu) x zbeh (z armady)
shlednout (dolu) x zhlednout (film)
sprava (statku) x zprava (z domova)
smazat (tabuli) x zmazat (si boty)
sjednat (mir) x zjednat (poradek)
stezovat si (na nekoho) x ztezovat (nekomu neco)
suzovat (nekoho trapenim) x zuzovat (kalhoty)
PiSe se stez{(vzniklo ze spojeni s t{zl), ale ztezka (podobne jako zlehka,
zeasti, zticha).
Psani pfedpony vz­
Pi'edpona vz· vyjadfuje tyto vyznamy:
a) po h yb smerem v z h ur u (vzpazit, vz!etnout, vztyeit, vzklfCit),
b) P 0 h y b pro t i necemu (vzp{rat se, vzboufit se, vzpouzet se),
c) zapoceti stupilujiciho se deje (vzkvitat, vzplanout,
vzmahat se, vztahovat se aj.),
d) fidceji j in e v yz n amy (vzkazovat, vzdychat, vzpom{nat, vzddt
se, vztahovat aj.).
138
Psani velkych zacatecnich pismen
S velkym zacatecnfm pfsmenem pfSeme vseehna v 1a s t n f j men a
jednos 10 v n a (Radom{r, Bures, Cech, Evropan, Brdy, Luznice).
Vlastnfmi jmeny prestala byt ta jmena, kteryeh se uzfva v prenesenem
obeenem vyznamu, napr. donchudn == svudee, lazar == ubozak, xantipa =
hasteriva zena.
S malym zacatecnfm pfsmenem se pfSf take nazvy rUznyeh smeru a
jejieh stoupeneu odvozene od vlastnfch jmen osob (napr. darwinismus,
husita, smetanovec).
S malym zacatecnfm pfsmenem pfSeme rovnez nazvy clenu ruznyeh
mnisskyeh radu, poIitickyeh stran, spolku, pnvrzeneu klubu, zamestnan­
eu tovaren apod. (jrantiskdn, lidovec, sokolove, sldviste, skodovdk aj.).
VICESLOVNA VLASTNI JMENA
U vlastnfchjmen v fee s 10 v n ye h pfSeme s velkym zacatecnfm pfs­
rnenem jen prvnf slovo (Spojene stdty americke, C{nskd lidovd republika,
teskd stdtn{ sporitelna aj.).
Ie-Ii vsak castf vfceslovneho vlastnfbo jmena jeste jine vlastnf jmeno,
pfSe se rovnez s velkym zacatecnfm pfsmenem (Kralupy nad Vltavou.
Rokytnice v Orlickfch hordch, Spolkovd republika Nemecko, Dukla Pra­
ha, Zelenina Ostrava aj.).
ZEMEPISNA JMENA
U z erne pis n y e h jmen obsahujfcfeh slovo more, zdliv, ostrov, po­
loostrov, ulice, ndmest{, sady apod. pokladame za vlastnf nazev pouze
rozIisujfcf pnvlastek. PfSeme tedy: more Jaderske, zdliv Bengdlskf, ost­
rov SvateHeleny,poloostrov Balkdnskf, ulice Bratr{Capku, ndmest{M{ru,
sady Vrchlickeho, most Legil, ndbrez{ Kapitdna Jarose apod.
V n a z vee h 0 sad a jejich castf se pfsou s velkym zacatecnfm
pfsmenem vetsinou vseehna slova krome predlozek: Hradec Krdlove,
Bystfice pod Hostjnem, Nove Mesto nad Metuj{, Maid Strana, Zahradn{
Mesto, Cerny Most, Cerveny Vrch aj.
Zacfmi-Ii vlastnf jmeno predlozkou, pfSe se s velkym pfsmenem vzdy
prvni slovo po predlozee bez ohledu na to, jde-Ii 0 jmeno obeene nebo
vlastnf: ulice U Stare posty, ulice Na Mustku, restaurace U TN pstrosu,
139
dum U Dvou sluncu, vystavn{ sil'1 U Hybernu. Zknicene lze lllit takoveho
vlastniho jmena bez predlozky nebo s jinoll pi'edlozkou: Prestupn{ stani­
ce je Mustek. Sli jsme na obed ke Trem pstrosum.
NAZVY INSTITUCI A ORGANIZACI
Za vlastni jmena se pokhldaji ofichHni jmena nlznych institucl a organi­
zad: Ceskd republika, okres Praha-zdpad, Poslaneckd snemovna, Kance­
ldr prezidenta republiky, Ministerstvo spravedlnosti, Pevecki sdruzenf mo­
ravskjch utilelu, Zdkladn{ skola v Hostivici, St,'f:edn{ prumyslovd skola sta­
vebnf v Hradei Krdlove, Gymndzium v Ndehode, Ceskd tiskovd kaneeldf,
Obeen{ urad v Best{ne, Labskd bouda, Fakultn{ nemocnice s poliklinikou
na Bulovce, Ndrodn{ knihovna v Praze, Hudebn{ divadlo v Karlfne apod.
S velkym zacatecnim pfsmenem pfSeme i nazvy vyznamnych budov:
Prazskj hrad (nebo jenom Hrad), Valdstejnskj palde, Tynskj chrdm aj.
NAzvy VYZNAMNYCH UDALOSTI A SVATECNICH DNU
S velkymi zacatecnfmi pismeny pfSeme nazvy vyznamnych udalostl
(VelkdJrancouzskd revoluce, vystava Zahrada Cech), diplomatickych aktu
(Charta Organizace spojenych ndrodu), vyznamnych dnu a svatku (Sted­
ry den, Vdnoce, Velikonoce), sportovnfch a jinych soutezi (Pohdr mistru
evropskjch zem{, Zdvod m{ru, Ceskj slavik), vyznamemlnf a radu (Rdd
b{liho Iva).
NAzvy VYROBKU, DOPRAVNICH PROSTREDKU APOD.
Za vlastnf jmena pokladame take nazvy nlznych vyrobku a dopravnfch
prostredku (syr Hermelfn, psac{ stroj Zeta, automobil zn. Favorit apod.),
avsak pokud uz zobecnela, piSeme je s malym pfsmenem (k vecefi mel
ementdl; vezmi sf aspirin, prijelJavoritem apod.).
VYRAZUCTY
Velkym zacatecnfm pismenem se projevuje spolecenska nebo nabo­
zenska ucta, napi'. Ty, Tvuj, Vy, Vds, B l ~ h , Svary otec (= papez), Excelence,
Mistr Jirdsek (ale mistr Jan Hus).
Podrobnejsi pouceni 0 psani velkych pismen lze najit v skolnim vydani Pravidel ceskeho
pravopisu v § 56-103 na str. 34--50.
140
Psani slav prejatych a cizich
SLOVA OBECNA
Slova prejata z cizich jazyku piSeme vetsinou pravopisem pocestenym,
zvlast slova dlouho a casto uzivana (napr. ekonomie misto oekonomie,
pedagog mistopaedagog, kakao misto cacao, atletmisto athlet, tenismisto
tennis aj.).
Zvlaste casto se ve shode s vyslovnosti meni puvodni s na z: poezie,
iluze, televize, rezerva, azyl, /antazie, fyzika. V takovychto pripadech se
pfipousti i psani se s (tedy napr. poezie i poesie), ale bezne se uzivaji
podoby se z.
Dvoji podoba se vyskytuje i na konci slov zakoncenych na -Is, -rs, -ns,
ackoli se tam vyslovuje pouze [s]. (Je tomu tak proto, ze se ve vetSine
ostatnich padll a v odvozenych slovech vyslovuje [z].) PiSe se tedy puIs
i pulz, pulsovat i pulzovat, kurs i kurz, kursista i kurzista apod.
Dvoji psanou podobu (se s nebo z) muze mit i pfipona vyslovovana
[-izmus], napr. mechanismus i mechanizmus. Zilladni je podoba se s.
Dvo.lim zpusobem (se s nebo z) lze psat take ta slova, u nichz je pripus­
tena dvoji vyslovnost, se [s] nebo [z]: diskuse i diskuze, reziser i rezizer,
renesance i renezance, resort i rezort. Zakladni jsou podoby se s.
Vyslovovana delka samohlasek se v pismu oznacuje predevsim tehdy,
je-Ii ve spisovne vyslovnosti pevna (napr. akvarium, radio, atelier, barie­
ra,/fkus, vitrfna, boje, moda, tora, kura).
V mnohych prejatych slovech delka kollsa. Pak zpravidla piSeme pis­
menD pro samohlasku kratkou (motiv, lokomotiva, chinin, recidiva, gale­
rie, kultura, literatura), ale v rade pfipaduje mozno psat samohlasku krat­
kou nebo dlouhou (vagon i vagon. chlor i chlor, archiv i archfv, benzin i
benzfn, sezona i sezona).
Nemuzeme vsak psat jednu cast slova v podobe- puvodni a jinou cast
v podobe pocestene. PiSerne analyza nebo analysa, ale nikoli "analyza"
nebo "analysa".
Nektere .levy vsak nepocesiujeme:
a) Ponechavame psani i a y (riskovat x rytmus, signal x sympatie). Jen
ve slovech zcela zdomacnelych piSeme po d, t, n pismeno y bez zretele na
puvod slova (krokodyl, tygr, nytovat).
b) Ve slovech reckeho nebo latinskeho puvodu ponechavame puvodni
x (praxe, expres, existence).
141
JMENA VLASTNI
Vlastnf jmena pochazejfcf z jazyku uzfvajfcfch latinky se pISf vetsinou
pravopisem puvodnfm, napr. Charles de Gaulle, vyslov [sarI d gol], Bir­
mingham [bermingem], Henryk Sienkiewicz [henrik senkjevic].
Jmena pochazejfcf z jazyku uzfvajfcfch jinych pfsmovych soustav se
prepisujf podle ustalenych pravidel tak, abychom ceskymi pfsmeny pfi­
bliine vystihli jejich vyslovnost v puvodnfm jazyce, napr. Archangelsk,
Boris Pasternak, Buddha, Chang-cchun, DilU, Isldmabdd aj.
Jen nekterych vlastnfchjmen uzfvame ve vzite pocestene podobe, napr.
Krysto[ Kolumbus, V(den, Mnichov, PaNt, R(m aj.
142
VIII. TEXT A SLOH
Text
Pri vzajemnem dorozumfvani uzivaji lide rUznych prostredku: jazyko­
vych, mimojazykovych, kombinovanYch.
Jazykove dorozumivani je mluvene a psane. K mimojazykovemu
(nejazykovemu) vyjadfovanf slouzf obnizky, mikresy, ale napr. i hudebni
skladby. S kombinacf jazykoveho a nejazykoveho vyjadrovanf se setka­
vame casto v knihach pro deti (viz komiks), na plakatech, v reklamach...
Vysledkem jazykoveho vyjadfovcini jsou rUzne druhy komunikatu,
textu (j a z y k 0 v Yc h pro j evil, pro m I u v ). NejcastejSi projevy
jsou dialogy - rozmluvy, rozhovory dvou a vfce lidf. Tyto rozmluvy majf
casto charakter sledu otazek a odpovedf. Dialog se clenf na repliky, tj. na
vystupovani (a smdaml jednotlivych mluvcfch. Jestlize nedochazf k smda­
ni mluvcfch, tj. jestliie projev promiSi nebo piSe jeden autor, jde 0 monolog.
Soudrznost textu
Zakladni vlastnosti textu je jeho navaznost, spojitost, soudrznost: text
"drzf pobromade", nejde tedy 0 pouhe razenfjednotlivych vet (vypovedf)
za sebou.
Soudrznost textu zajisiuje spolecne tema projevu a vecnevyznamova
souvislost mezi vyjadrovanymi obsahy. Vyslovne vyjadrovanf souvislostf
pak obstaravajf specialnf prosrredky vystavby textu a specialni jazykove
navazovacf prostredky. (Viz tei str. 119).
SpechUni prosti'edky kompozice (vystavby) textu
Pfi vystavbe projevu nasledujicf vypoved' navazuje na predchazejfcf,
obsahuje nektere jejf prvky, popr. predchazejfcf vypoved' pnpravuje po­
sluchace nebo ctenare na to, co bude nasledovat.
Napr. Na ndbfeZf Vltavy stojl N d rod n I d i v a d I o. To t 0 d i va ­
d I 0 bylo postaveno (t at 0 bud 0 va byla postavena) ... Moje sestfe­
143
nice Lucka ma dva psy a 0 nich ti pov{m. lednoho nasla
opusteneho v lese, d r u hem u zemrel jeho pan, Luetin soused.
Tento postup vychazi ze vztahu uz zname informace (z vypovedi pred­
chazejicD a dosud nezname informace (podavane ve vypovedi nasledujici).
Spechllni jazykove navazovaci prostredky
Prostredky soudrznosti textu jsou rUzneho druhu:
prostfedky slovni (opakuje se pojmenovani z ptedchozi vety ve vete
nasledujici, srov. vyse: divadlo, anebo se uzije jeho synonymum nebo
slovo nadrazene (budova) apod.; odkazuje se zajmenem: toto, 0 nich ... ),
prostredky gramaticke (napr. shoda pnsudku s podmetem: Pozdl ve-
LYer prisel Petr s Martinou. Hned sel spat, zat{mco ona se s ndmi bavila
/pfisel, sel- Petr: ona se bavila - Martina/).
Existuji i daISi prosti'edky navazovaci: spojovaci vyrazy, ale take mist­
ni a casova ptislovce, ktera navazuji jednak na prvky daneho textu, jed­
nak mimo text (Bydlfm v Praze, tam j sem se pfestlhoval pfed rokem.
Te d' pracuji v nakladatelstvt, d f tv e jsem byl utitelem).
Clenitost textu
DaISi vyraznou vlastnosti textu je jeho clenitost (cleneni). Text (delSi)
obsahuje Uv 0 d, s t a i (hlavni cast) a z a v e r.
Uvod ptedjima hlavni obsah textu, pfipravuje posluchace nebo ctenare
na jeho ptijeti, byva pomerne kratkY.
Stat (hlavni cast) obsahuje jadro sdeleni, podstatne informace, jejich
zduvodnovani, dusledky '" Proto je tato cast nejdeISi.
Zaver shmuje podstatne myslenky textu, nekdy hodnotf, jindy nazna­
cuje dalsi vyvoj nebo reseni problemu apod.
Text (zvlaste jeho hlavni cast) byva casto rozclenen (pro prehlednost a
pro dobrou orientaci ctenafe) do odstavcu (u dlouheho textu, napt. v ro­
mane, dale jeste na kapitoly, nebo oddfly).
Odstavce zacinajf na novem tadku odsazene (odstavene ~ odstavec)
od jeho zacatku. Zpravidla obsahuji jednu rozvinutou myslenku, a tedy se
skladaji z vice vet nebo ridceji z jedne. V basni odpovida odstavci sloka
(strofa).
144
Sousedni odstavce jednoho textu zpravidla na sebe navazuji. Tato mi­
vaznost je zajistena obdobne jako navaznost jednotlivych vet v textu (viz
vyse). Je-Ii tato navaznost zrejma (byva vyslovne vyjadrena), jde me z i
ods t a v c i 0 prechod mekky, plynuly, neni-Ii tomu tak, jde 0 prechod
ostrY. Ve vypravovani, v popisovani predmetu apod. usilujeme 0 mekke,
plynule prechody, pouze chceme-Ii naznacit rychlou zmenu, nahly zvrat
deje apod., volfme prechod ostry az prudkY.
Pffidad mekkeho pi'eehodu:
Utilel kladl ZMum otazky a daval jim pokyny k praei. tad odpovfdali, pilne zapisovali, jen
obcas se na neeD zeptali.
Pak ukol dokoncili a utilel praee sebral...
Slob (sty))
Vlastnostf jazykoveho projevu je i jeho styl (sloh).
Styl je vlastnostf nejen jazykoveho projevu, ale 0 stylu mluvime
i u rUznych jinych Iidskych vytvOnl, srov. styl architektonicky (napr. ro­
mansky, goticky), sty1 literarni (napr. romanticky, realisticky), ale i styl
zivotni (asketicky, rozmarily), sportovni styl (napr. rUzne styly skoku do
vysky), styl oblekanf (romanticky, sportovnf), styl bytoveho zaflzeni ("Lud­
vik", biedermeier).
Jazykovy styl byva vymezovan jako z pus 0 b v Yb e r u a us p 0 ­
r a dan i j a z y k 0 v Yc h pro s t red k u v jazykovych projevech. To
je chapani uzsi, vymezene podle hlavnich cinnosti, ktere pfi tvorbe proje­
vu probfhaji, na rozdfl od sirsfho pojeti, podle nehoz styl (sloh) je jed­
notfci (sjednocujicf) a diferencujici princip jazykove­
ho projevu.
Prave podle stylu mnohdy pozname autora projevu (odliSfme napi'. stylI. Mladka a J. Suehe­
ho), nebo alespofi. zai'adfme projev do urcite doby nebo k literamfmu smeru (jde-li 0 basefi.
romantickou, nebo realistickou).
Slobotvorni cinitele
Styl jazykoveho projevu je zavisly na jeho autorovi: na autorove vzde­
lani, na jeho vyjadi'ovacfch schopnostech, na jeho osobnfch vlastnostech
a sklonech (napi'. vtipnost x nezajimavost, mnohomluvnost X strohost,
145
peclivost x lajdaetvi) i na jeho okamzitem stavu, na jeho milade apod.
Individualni (osobni) styl autora tedy z a vis f n a uvedenyeh indivi­
dualnich cinitelich.
Krome toho styl kazdeho jazykoveho projevu zavisf na mnoha cinite­
lfeh nezavislyeh na autorovi, oznacujeme je jako slohotvorne cinitele
objektivni. K nim patn:
1. zamer, ell, licel, funkce projevu (napr. eheeme nekoho poucit, ehee­
me nekoho rozesmat, eheeme nekoho zfskat pro neeo nebo jen mu neeo
sdelit ... );
2. forma projevu: mluvena, nebo psana. Mluveny projev na rozdil od
psaneho bere zretel na to, ze se posluehac zpravidla nemuze znovu k textu
vratit (nenf-Ii text nahran), ze muze sledovat jen urcite mnozstvf infonna­
cf v danem okarnziku. Proto mluveny projev byva fonnulovan jednodu­
seji, prevazuje v nem prostsf vetna stavba, nehromadf se v nem fakta... ;
3. situace, do ktere projev vstupuje: zdajde napr. 0 verejny projev (srov.
prednasky, referaty aj. vystoupenf pred vetSfm okruhem lid!), nebo 0 pro­
jev soukromy (povfdanf v lizkem kruhu pratel) az intimnf;
4. adresat: ten, komu je projev urcen (jinak fonnulujeme text urceny
detem, jinak odbomfkum, pritom oba texty se mohou tykat tehoz predme­
tu promluvy, napr. letadel);
5. mira pi'ipravenosti projevu: projevy pripravene, nebo nepfiprave­
ne. Projevy pfipravene byvajf usporadanejsf, promyslenejsf po stranee
obsahove i vyrazove nez nepfipravene.
Druhy stylu
Pod 1e fun k e e rozlisujeme tyto zakladnf (funkcnf) styly (slohy):
1. prostesdelovaci (nekdy se mu rHea bezne dorozumfvacf nebo hovo­
rovy), uzfvany v neoficialnfm a neverejnem styku pfi sdeIovanf kazdo­
dennfch skutecnostf;
2. odborny, ktery se cleni na vedeeky, prakticky odbomy a populari­
zacnf - podle stupne odbomosti a podle toho, komu je projev urcen.
Nekdy se k tomuto stylu pmazuje i styl administrativni (lirednf, jed­
nacf), jindy se tento styl vydeluje zvlasi;
3. publicisticky, styl novin ajinyeh hromadnyeh sdelovacfeh prostred­
ku, rozhlasu i televize.
K nemu se nekdy pfirazuje i tzv. styl recnicky (styl verejnyeh a oficial­
146
nich mluvenych projevu, srov. napr. soudni rec, kazani), jindy se tento
styl vycleiluje jakO' samostatny;
4. umelecky, zahrnujici styl projevu basnickych, prozaickych (belet­
ristickych) i dramatickYch.
Funkeni styly a formy projevu
Pro kazdou slohovou oblast, pro urcity funkcni styl jsou pnznacne ur­
cite postupy zpracovani (slohove postupy) a formy projevu (slohove
utvary neboli zanry). Ovsem nelze nci, ze by urcite formy, slohove utvary
byly omezeny jen na jednu slohovou oblast. Napr. k nejbeznejsim druhum
projevu pro s t e s del 0 v a c f c h pam oznameni, zprava, jednoduchy
popis a proste vypravovanf.
Do 0 b I a s t i 0 d b 0 r n e pamvedecke i popularizacnivykladya prak­
ticke odborne popisy a vyklady 0 slozeni a fungovani urcit)'ch pnstroju,
stroju, zafuenf. Mezi nejcastejsi administrativni utvary nalezf tiredni dopi­
sy a zadosti. Vsechny projevy techto oblasti jsou bez citoveho zabarveni.
Pub lie i s t i k a zahrnuje ruzne formy. Nejbeznejsi jsou uvodniky
(clanky zpravidla zacfnajici na prvni strane novin, ktere maji uvahovy cha­
rakter a zab9vaji se vyznamnymi spolecenskymi problemy), komentare
(rovnez pnspevky uvahove, ovsem zamyslejici se nad konkretnim aktual­
nim probIemem, komentujici ho), interviewy (rozhovory se zajimavymi
osobnostmi z ruznych oblasti zivota); samozrejme do novin, rozhlasu i tele­
vize patn i zpravodajske utvary, tj. zprava, oznament, inzerat.
V oblasti publicisticke jsou caste i reportaze, utvary, v nichz autor
s dokumentami presnosti ctenare, posluchace nebo divaka informuje
o zajimavych mistech, prostredich, provozech, a to na zaklade sveho pn­
meho styku s temito misty. Reportaze mohou byt zpracovany umelecky.
Take fejetony, vyskytujicf se v novinach i jinde v publicistice, b9vaji zpra­
covany umelecky. Autori se ve fejetonu vyslovuji k aktualnim jevum, ale
na rozdfl od uvodniku a komentare lehkym, humomym, nekdy i ironic­
kym zpusobem s cflem kritizovat, vyvolat odezvu, popr. snahu po napra­
ve chyb a omylu.
U mel e c k y sty I obsahuje bohatou skalu forem basnickych (viz
Iyrika, epika) ajejich zanrovych druhu (napr. sonet, 6da, hymnus...), fo­
rem prozaickych (roman, povidka, novela...) a dramatickych (tragedie,
komedie...).
147
Umeleeky styl vyuziva nejn1znejsich slohovyeh utvan'l, vypravovani,
popisu, Heeni (subjektivniho popisu) uvahy, ale i dalSich.
Umeleeky styl na rozdil od odborneho a publicistiekeho vyuziva vseeh
utvan'l a n1znyeh prosti'edku. narodniho jazyka, od spisovneho jazyka pi'es
obeenou cestinu, profesni mlm u (napi'. lekaru, hereu.), slang (napi'. spor­
toveu.) k mistnim narecim (napi'. hanaeke, lasske).
Styly a spisovny jazyk
Odborne a publicisticke projevy, zvlaste psane, mivaji za zaklad spi­
sovne vyjadi'ovani. Jsou-li realizovany mluvenou formou, setkavame se
nekdy i v nieh s prosti'edky z jinyeh utvan1 narodniho jazyka (obeeneces­
ke podoby, profesni vyrazy apod.).
Oblast prosteho sdelovani, zvlaste soukromeho, neni omezovana na pro­
sti'edky spisovne. Naopak nejcastejsimi prosti'edky teto oblasti jsou v Ce­
ehaeh obeena cestina a na Morave pnslusny dialekt nebo interdialekt.
Slohove utvary a slohove postupy
Rozlisujeme tyto slohove utvary:
zprava a oznameni
vypravovani
popis
vyklad
uvaha
S 10 h 0 v e u t v a r y jsou z a 10 zen y n a tzv. s 10 h 0 v Yc h p 0 stu pee h. Ve vyja­
drovacf praxi se s jednotlivymi slohovymi utvary nesetkavame vzdy v jejich ciste podobe.
Napr. pri vypravenf udalostf je nejdrfve popsano mfsto deje nebo se pred vykladem nejakeho
zai'izenf uvadf jeho popis a po vykladu pak ll<lsleduje uvaha 0 jeho budoucfm praktickem uplat­
nenf apod.
SpfSe se tedy v jednom jazykovem projevu vyskytujf vedle sebe, v navaznosti na sebe rUzne
slohove postupy.
Slohovy postup je eelkovy zpu.sob podani, zpraeovani te­
matu.
Rozlisujeme tyto slohove postupy:
148
infonnacnf
vypnivecf
popisny
vykladovy
uvahovy
Dva posledne jmenovane postupy byvaji nekdy spojovany do postupu
vykladove-uvahoveho.
Informacnf slohovy postup podava fakta (co, kdy, kde se stalo nebo
stane) bez zvlastnmo fonnalniho zpracovani jen ve vecnych (mistnich,
casovych) nebo fonnalnich (abecednich) souvislostech.
Vypravecf postup podava deje, udalosti, pnbehy jako jedinecne, a proto
se vyznacuje snahou 0 zajimavost, 0 napeti a to se odrazi v rozmanitosti a
pestrosti vyjadrovani (zvlaste ve vyuzivani dejovych sloves, prezentu his­
torickeho /pn vypraveni minuleho deje se uzije tvaru pntomneho casu/,
pnme reci. .. ). Casto se pn vypravovani uplatnuje postup shodny s postu­
pem deje Uakjeho slozky za sebou nasledovaly), jindy jde 0 vypravovani
s famcem (vychazi se z konce udalosti a pak se vypravovani vracf k jeji­
mu zacatku a odtud se postupuje dale).
Popisny postup vystihuje charakteristicke, pnznacne rysy, znaky ob­
jektu (predmetu, zivych bytost!) i deju (napr. pracovnich postupu - tako­
vy popis muze slouzit i jako navod k Cinnosti) v urcitem poraclku, zpravi­
ella podle toho, jak jsou objekty usporadany, popr. jak deje probihaji. Pred­
mety se popisuji zpravidla v ustalenem poradi: zdola nahofU, zleva dopra­
va, zpredu dozadu... Postupuje se od nejdulezitejsich nebo nejnapadnej­
sfch rysu k vedlejsfm nebo mene napadnym. Vyznamne mfsto tady majf
hodnotfcf slova, zvlaste pndavna jmena a pnslovecne vyrazy mistni, ca­
sove aj.
K popisnemu postupu se vaze i popis osoby, a to vnejsi i vnitfui, tzv.
charakteristika. Wi tom popisujeme osobu bud' pnmo (pojmenovavame
jeji vlastnosti, napr. rozlisujfcfmi a hodnoticfmi pndavnymi nebo podstat­
nymi jmeny: velikj x maZy, hezkj x osklivy, pracovitost x Zenost), nebo
nepnmo. V tomto pnpade se vedle popisneho postupu uplatiiuje i postup
vypravecf (napr. vypravujeme udalost, pn niz se projevil urcity charakte­
risticky rys osoby).
Vykladovy postup spociva ve vysvetlovanf podstaty urcitych jevu. Na
rozdil od popisu (i odbomeho) se nespokojuje s vystizenfm vnejsf podo­
149
by, ale postihuje vnitfuf souvislosti a vztahy, podmfnky vzniku a trvanf
jevu i jeho diisledky.
Uvahovy postup zalezf v piedvadeni autorovych osobnfch nazorii,
v zamyslenf se nad skutecnostf a v jejfm hodnocenf a v zaujfmanf postojii
k jeviim skutecnosti. Tento postup se casto kombinuje s postupem vykla­
dovym (v odborne oblasti) nebo s postupem vypravecfm (v umelecke ob­
lasti) apod., protoze autor z vykladu jevu nebo z vypravenf udalosti vy­
chazf nebo jimi sve uvahy doplnuje. Na rozdil od vykladu se v uvaze
uplatnuji city a postoje autora a to se odrazf i ve volbe jazykovych pro­
stiedkii - mohou byt expresivnf.
Slohove vrstvy jazykovych prostredku
Riizne druhy jazykovych projevii a cele jejich oblasti jsou rUzne naroc­
ne na vyber jazykovych prostiedkii. Jazykove prostredky z hlediska slo­
hoveho, citoveho a doboveho neutralnl, nezabarvene (srov. ted', pospi­
chat, protoze, mimo, mesic,jaro, cukr, uhlO, se uzfvajf ve vsech funkcnfch
stylovych oblastech a ve vsech druzfch projevii. Vedle teto neutralnf sty­
love vrstvy jsou vsak prostredky slohove zabarvene: vrstva prostredku
hovorovych, bezne dorozumfvacfch (tedka, uherdk), a proti tomu kniz­
nlch (nazirdno z tohoto uhlu pohledu, z titulu, piechodnfky apod.) aZ za­
staralych, archaickych (jakjsem byl pravil, anzto apod.); existujf i speci­
alnf vrstvy prostiedkii odbornych (meningitida = infekcnf zanet mozko­
vych blan, proudovd vystavba, kolektor = podzemnf chodba, v nfz jsou
ulozena potrubf a rUzna vedenf), publicistickych (bile, cerne, zelene zla­
to =cukr, uhlf, chmel, uspofddat brifink =kratke strucne informativnf
setkanf s novinan) a umeleckych, zvl. basnickych (luna = mesfc, znoj =
pot, vesna = jaro).
Ve s pis 0 v n em proj e v u pro s t e s del 0 va c f m se uZlva
prostiedkii neutralnfch a hovorovych, neuzfva se zpravidla prostredkii
zastaralych a kniznfch. K vyjadienf osobniho zaujetf, hodnocenf slouzf
citove z ~ b a r v e n e vyrazy i vety, napi. zvolad, rozkazovad, piacf (Cert aby
to vzal! Ne abys pfisel pozde! Aby uz byly prdzdniny!).
V 0 d b 0 r nyc h t ext e c h je nutna piesnost a jednoznacnost vyja­
drovanf. Te dosahujeme pomocf odbornych nazvu (termfnu) ajednoznac­
ne uzitych jinych pojmenovanf, propracovanou stavbou vetnou, ktera vy­
150
stihuje vztahy mezi jevy skutecnosti; k tomu casto slouzf podradna sou­
vetf a jednoduehe vety s bohate rozvitymi cleny.
Napr.: Druhy zpusob, ktereho zde pouzijeme, vychdzf z nekolika obecnych a vidy platnych
zdsad, ktere nejdffve popfSeme a rozebereme. Potom objasnfme jejich aplikaci v rilznych situa­
cich s vyuzitfm (vyuZivajfce k tomu) nasich df{ve zlskanych vedomostf.
Pub lie i s tie k e proj e v y, jez majf za ell informovat, presvedco­
vat a zfskavat verejnost, usiluji 0 aktualnost, zajfmavost, rozmanitost a pu­
sobivost, a proto uZlvajf pnslusnyeh prosrredku, napr. pffiezitostnyeh ozi­
veni, jez pnpomfnaji projevy umeleeke. Z oblasti odbome prebirajf publi­
ciste termfny. Tim, ze je uzfvajf mimo odbomy text, je sice rozsifujf, ale
zaroven uvolllujf jejichjednoznacny vyznam, protoze se jich uzfva mnohdy
nepresne (napr. vrcholny sumit; smnit je vreholna sehuzka, vreholne setka­
nf). Pro publieistiku je vedle aktualizaee typieka i automatizaee vyjadfova­
ni (opakujf se eele "bloky" vyrazu, napr. delegace setrvaly v delUrn prdtel­
skim rozhovoru), vznikajfci nutnostf ryeWe, cerstve informaee.
Vy j ad r 0 van i u mel e eke na rozdfl od odbomeho, ktere je po­
jmove, abstraktnf, byva obrazne, nazome. Autor sdeluje adresatovi svoje
vize, predstavy, a to rozmanitymi zpusoby a prostredky. Zameme je voH
z vyrazu a jinyeh prostredku synonymnieh, a to podle sveho osobniho
vkusu.
Projevy mluvene a psane
Ve vseeh stylovyeh oblasteeh se projevuji rozdily mezi projevy mluve­
nymi a psanYmi.
Projevy mluvene pocitaji stirn, ze nektere pnmo nevyrcene skutec­
nosti jsou zrejme ze situace projevu a ze souvislosti. Proto z hlediska uzi­
tyeh jazykovyeh prostredku maji sve zvlastnosti; k nim patn elipticke
(neuplne) vyjadfovani v oblasti slovni i vetne stavby. Mnohe v projevu
dokreslujf i gesta a mimika autora, popr. adresata projevu.
Napr. kyvani hlavy ve smeru zepredu dozadu a zpet znamena u nas souhlas (u Bulhanl
nesouhlas), zvednuty ukazovak znacf vystrahu: pozor!, tresenf brady je znakem rozechvenf
mluvciho, privrene aZ zavrene oCi posluchace mohou signalizovat jeho nezajem 0 projev (jindy
ovsem premyslenf).
Vyznamna jeintonace projevu, jeho frazovani (Clenenf) a uiivani pauz,
151
si'la blasu, tempo feCi apod. Napr. dlouhe pauzy byvaji pfiznacne pro
vahavost autorovu, zesileni hlasu milze znamenat snahu vyjadfit, ze jde
o dillezite sdeleni, ale take muze byt odrazem autorova rozcileni - zvlast
je-Ii zesileni spojeno se zmenou vysky hlasu.
V rUzne situaci a podle rUzne intonace muie napt'o slovo pros(m (izolovane, uzite jako vypo­
ved') znamenat zadost, nabidku, otazku, reakci na osloveni, hodnoticf vztah mluvcmo k nejake
skutecnosti (negativni i pozitivnf), muze znamenat i povzbuzenf apod.: Pros(m, podejte mi
vodu. - Pros(m, vezmere si to. - Pros(m, cojste iYkal? - Je tady pan( Novdkovd? Pros(m (ozve
se pani Novakova). - (No) pros(m! (= zase to neudelal: v jine situaci = jak to najednou udelal
dobi'e)...
Projevy mluvene na rozdil od psanych jsou bezprostrednejsi, byvaji
citove zabarvenejsi, protoze smefuji primo k posluchaci, reaguji na jeho
chovani.
Mluveny projev klade na luluvciho jine miroky nez projev psany. Mluvci
voH takove tempo projevu, aby ho posluchaCi staciIi vnimat a chapat.
S ohledem na posluchace projev cleni a spravne pnzvukuje, primerene
zdilraziiuje to, co rna byt zdilrazneno, odstiiiuje intonacne i sHou hlasu
projev, aby nebyl monotonni.
Ke kultivovanemu vystupovani patri i vhodne ("nejazykove") chovani,
umimena gestikulace a mimika, koordinace pohybil a slusny postoj.
Na rozdil od toho psany projev musi byt formulovan tiplneji, aby cte­
nan bylo zrejme, co autor mini (zpravidla se ho primo nemilze zeptat).
Proto psany projev je mirocnejsi na vyjadrovani souvislosti a vztahil, je
pro nej typicka propracovanejsi, slozitejsi vetna stavba a vilbec peeli­
vejsi volba jazykovych prostfedku nez pro projev mluveny, zvlaste ne­
pi'ipraveny.
Etapy tvorby jazykoveho projevu
PO vytvareni (produkovani) jazykoveho projevu se osvedcuje zacho­
vavat jisty postup.
1. Invence. Je-Ii dana tema, pak sbirame fakta a poznatky, shromazd'u­
jeme zkusenosti. Shromazdeny material posoudime; vybereme, co se
k danemu tematu hodi, a vyradime to, co neni vhodne.
2. Kompozice. Vybrana fakta, poznatky, zkusenosti, to, co bude pred­
metem jazykoveho projevu, roztfidime a zvolime postup pro zpracovava­
152
ni projevu. Rozhodnerne 0 usporadani obsahovych slozek. Ide-Ii 0 delSi
projev, pfipravirne si jeho osnovu. Osnova rnuze byt: heslovita, vetna,
avsak v jedne osnove heslovite a vetne vyjadrovani radeji nestndarne.
3. Stylizace. Usilujerne 0 vystizne a vhodne vyjadrenf rnyslenek, citu,
postoju... a v souladu se zvolenyrn postupern (viz bod 2) clenfrne text na
odstavce. Pfi styIizovanf projevu shrornazd'ujerne rUzna resenf, ta zvazu­
jerne a vybfrarne nejpfilehavejsf.
4. Korektura (uprava). eely postup (body 1-3) znovu posoudfrne a
provederne potrebne upravy a opravy. Tento postup se uplatnuje nejen pfi
tvorbe pfsernneho, ale i ustnfho projevu predern pfipraveneho.
153
Obsah
I. Obecne vyklady 0 jazyce .. 5
Rec, jazyky 5
Cesky jazyk a jeho utvary 6
Jazykoveda a jejf sloiky 7
o dejimkh ceskeho jazyka 8
Jazykova kultura...................................................................... 9
II. Vyznamy slov . 11
Slovnf zasoba a jejf jednotky 11
Slova a pojmy 12
Slovnfky 13
Slohove rozvrstvenf slovnf zasoby 13
Citove zabarvenf slov 15
Slova jednoznacna a mnohoznacna 15
Homonyma 15
Zmeny slovnmo vyznamu .. 16
Slova souznacna (synonyma) 17
Vyznamove rozdfly mezi synonymy................ 17
Slohove rozdfly mezi synonymy. 18
Slova vyznamove protikladna (antonyma) 19
Odbome mizvy (termfny) 19
III. Tvoreni slov 20
Zpusoby tvorenf novych pojmenovanf............. 20
Odvozovanf 20
Slova pi'touzna, slova odvozena a jejich casti 20
Odvozovanf pnponami. 22
Tffdenf slov odvozenych pffponami.. 22
Odvozovanf predponami 24
Obmenovanf vyznamu slov predponami . 24
Skladanf slov 25
Zkracovanf 26
Spojovanf slov v souslovf 26
Prejfmanf slov z jinych jazyku 27
I ~ Tvaroslovi . 28
Sklonovani podstatnych jmen rodu muzskeho podle
Sklonovani podstatnych jmen rodu muzskeho podle
Sklonovani podstatnych jmen rodu zenskeho podle
Sklonovani podstatnich jmen rodu stredniho podle
Sklonovani zajmen rodovych podle vzorU
Druhy slov a jejich vyznamy 28
Podstatna jmena....................................................................... 31
Druhy podstatnych jmen 31
Mluvnicke vyznamy podstatnych jmen 32
Rod 32
Cislo 32
Pad 33
Sklonovani podstatnych jmen 34
Pfehled vzorU podstatnych jmen 35
vzorU pan, brad, muz, stroj 36
vzorU predseda, soudce 40
vzorU zena, rUze, pisen, kost 41
vzorU mesto, more, kure, staveni 44
Sklonovani nekterych jmen prejatych .. 46
Sklonovani nekterych typu vlastnich jmen 47
ffidavna jmena 49
Druhy pndavnych jmen..... 50
Sklonovani pndavnych jmen... 51
Sklonovani pndavnych jmen tvrdych '" 51
Sklonovani pndavnych jmen mekkych 53
Sklonovani pndavnych jmen pfivlasmovacich 54
Stupnovani pndavnych jmen. 55
Zajmena................................................................................... 56
Druhy zajmen 57
Sklonovani zajmen 57
Sklonovani zajmen bezrodych 58
Sklonovani zajmen rodovych 59
Zajmenne sklonovani zajmen rodovych 59
pndavnych jmen 62
Zajmena nesklonna 65
Cislovky . 65
Druhy cislovek . 65
A" "V" I k
Ltenl a psanI CIS ove . 66
Skloiiovani cislovek . 67
Skloiiovani cislovek zakladnich :.. 67
Skloiiovani cislovek fadovych, druhovych
a nasobnych . 69
Slovesa . 70
Nektere druhy sloves . 70
Mluvnicke vyznamy a tvary sloves . 71
Slovesny vid . 71
Osoba . 72
Cislo . 72
Cas . 72
Zpusob . 73
Slovesny rod . 73
Slovesne tvary a jejich tvoreni ze slovesnych kmenu . 74
Tvary urcite a neurcite, tvary jednoduche a slozene .. 74
Kmen pntomny a kmen minuly . 74
Tvary od kmene pntomneho . 75
Tvary od kmene minuleho . 76
PfeWed slovesnych tvarU .. 78
Casovani sloves podle tffd a vzorU . 78
1. tnda . 78
2. tffda . 80
3. tnda . 81
4. tnda . 81
5. tnda . 82
Slovesa nepravidelna . 82
Pnslovce . 82
Druhy pnslovci . 82
Tvofeni pnslovcf . 83
Stupiiovani pnslovcl . 83
Predlozky . 84
Druhy pfedlozek . 84
Uzfvanf predlozek sa z .. 85
Spojky 85
Castice 86
Citoslovce . 87
v. Skladba ~ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
Vypoved' a veta......... 88
Druhy vet podle funkce (postoje mluvcmo) 88
Wty oznamovacf 89
Wty rozkazovacf 89
Wty tazaci 89
Wty pracf 90
Wty zvolaci 91
Wty kladne a zapome 91
Stavba vety 92
Skladebnf vztahy a skladebnf dvojice, vetne cleny 92
Vyjadrovani skladebnfch vztahu 93
Druhy skladebnfch dvojic 94
Zmnozene vetne cleny 95
Vztah souradnosti 96
Carky v nekolikanasobnem vetnem clenu 97
Vztah pnstavkovy 97
Wty dvojclenne a jednoclenne 97
Souvetf............................................................................. 99
Wty jednoduche a souvetl 99
Vztahy mezi vetami v souveti................................. 100
Souvetl souradne a podradne 101
Carka v souvetf 101
Druhy vetnych clenu 102
Wtne cleny zakladni........................................................ 103
Podmet 103
Pnsudek 104
Wtne cleny rozvijejfci 105
Predmet 105
Pffslovecne urceni 106
Pnslovecne urcenf mfsta 107
Pnslovecne urceni casu 107
Pnslovecne urceni zpilsobu a miry................. 107
Pnslovecne urceni pnciny 108
Pnslovecne urceni ucelu 108
Pnslovecne urceni podminky 109
Pnslovecne urceni pnpustky 109
Pi'ivIastek 109
Pnvlastek shodny a neshodny 110
Nekolik pnvlastkil a podstatneho jmena 111
Pnvlastek tesny a volny 112
Doplnek................................................................... 113
Pnma a nepnma fee 114
Odchylky od pravidelne vetne stavby 114
Cleny nezapojene do skladebnich vztahil 114
vety neuplne (elipticke) 115
Pofadek siov (siovosled) 115
Tvofeni vet 116
Stavba textu 119
Navazovacf prostfedky 119
Odkazovacf prostfedky a elipsa 120
Tematicka navaznost vet 120
VI. Zvukova stranka jazyka . 121
Fonetika . 121
M1uveni . 121
Hlasky a jejich druhy . 122
Siabiky . 123
Spisovna vyslovnost . 123
Rozdfly mezi psanou a zvukovou podobou siov . 123
Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti siov .. 124
Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti siov pfejatych . 125
Zvukova stranka siova . 125
Zvukova stranka vety . 126
»;1 V"
L enenl
v"" k
na vetne use y . 127
vetny pnzvuk . 127
vetna melodie . 128
Vys1ovnostni sty1y . 130
VII. Pravopis 131
Psanf predpon s- a z- 137
Psanf predpony vz- 138
Pismo a pravopis 131
Oznaeovani hhisek pismeny 131
Psani iIi a y/y 132
Psani ti a U 134
Psani bje, vje a be, ve, pe 135
Psani me a mne 135
Pnpony -ny a -ni.............................................................. 136
Pnpony -sky (-stvi, -stvo) 136
Psani velkych zaeateenich pismen 139
Psanf slov prejatych a cizich 141
Slova obecna 141
Jmena vlastni 142
VIII. Text a slob 143
Text 143
Soudrznost textu 143
Specialni prostiedky kompozice (vystavby) textu 143
Specialni jazykove navazovacf prostredky 144
Clenitost textu 144
Sloh (styl) 145
Slohotvomf einitele 145
Druhy stylu 146
Funkeni styly a formy projevu 147
Styly a spisovny jazyk 147
Slohove titvary a slohove postupy 148
Slohove vrstvy jazykovych prosrredku 149
Projevy mluvene a psane 151
Etapy tvorby jazykoveho projevu 152
PhDr. Vlastimil Styblik, esc., prof. PhDr. Marie Cechova, DrSc.,
PhDr. Zdenek Hlavsa, esc., PhDr. Antonin Tejnor
Prehledn6:
mluvnice
cestiny
p r o ~
mmm
a ~
vlceletych
Obalku navrhla Olga Tesarova
Vydalo roku 1997 nakladatelstvi ucebnic Fortuna,
JUDr. Frantisek Talian, Jungmannova 7, 11000 Praha 1
Odpovedny redaktor PhDr. Miloslav Dlouhy
Vytvarml a technicka redaktorka Jitka Greplova
Publikaci vyrobila: Tiskarna dr. E. Gregr a syn, s.r.o.
Pocet stran 160
Druhe, doplnene vydani
Cena Kc 69,­
ISBN 80-7168-474-0
176-072/2-97
UCEBNICE FORTUNA. FORTUNA = UCEBNICE
Nase ucebnice si mufete objednal na vysc uvedene adrese nakladatclstvf
nebo zakoupit primo v nasich prodcjnach
Velkoprodejna Ostrovnl30, 11000 Praha 1, teJ.lfax 02-24 23 4515
(ucebnice pro vsechny typy zakladnfch a strednfch skol)
FORTUNA - expedicni stredisko, K MiHcovu 674, 14900 Praha 4,
tel./fax 02-791 05 13

a

FORTUNA

VLASTIMIL STYBLlK, MARIE {5ECHOVA, ZDENEK HLAVSA, ANTONIN TEJNOR

Prehledna
mluvnice

cestiny

pro"
a

EI

rocniky vlceletych ..- . ..­ gymnazll
Druhe, doplnene vydanf

NAKLADATELSrvf FORTUNA PRAHA, 1997

PhDr. 1992.Lektorovali: Prof. Fortuna. 1997 ISBN 80·7168·474·0 4 . Jarmila Nekvapilova. cervna 1997 k zafazeni do seznamu ucebnic pro zakladni skoly. Mluvnicka a pravopisna cviceni. Eva Beninkova Schvalilo MSMT CR pod c. Pfemysl Hauser. K teto ucebnici mluvnice vysla cvicebnice: V. 1997 © Nakladate1stvi FORTUNA v Praze. Antonin Tejnor. Zdenek Hlavsa. j. PhDr. esc.. 1996 © Vlastimil Styblik. 1992. Styblik. 22779/97·20 ze dne 6. Marie Cechova.

lopata. pes. a dIem. potok. Slovanske jazyky se vyvinuly ze spolecneho zakladu .). napr. dotaz. italstina.a deli' se na vychodni (rustina. a nedovedou ani zdaleka vyjadrit bohate a rUznoro­ de myslenky. syn. belorustina a ukrajinstina).slnko. srbstina. jazyk nabozenskych textu vytvoreny v 9. Jednotlive promluvy jsou ovliviiovany situ­ ad.p r a s 10 van ­ s tin y . Jazyk. Vyhradne lidskym na­ strojem dorozumivani je fee. Po z n a m k a: Mezi jizni slovanske jazyky patff take staroslovenstina. ale za­ kladnim a nejdokonalejsim z nich je pfirozeny jazyk. Blizkost tech­ to jazyku vyplyva z toho. ktery poznavame zpravidla z ust sve mat­ ky. otee. Lide si vytvareji i jine soustavy dorozumivadch prostredku. Vsechny ostatni umele soustavy Gako jsou napr. V dejinach dochazi nekdy ke sbli­ zovani. vlajkove signaly apod. francouzstina) a s 10 van s k e . OBECNE WKLADY 0 JAZYCE Rec. Clenove kazdeho naroda se vyjadfuji spolecnym jazykem. jazyky Se vznikem a rozvojem lidske spolecnosti vznikla a vZrUsta potreba vzajemne si sdelovat myslenky. vyzva aj. jindy k oddalovani jazyku. strom.I.rieka. vrabee. ze mnoha slova v nich jsou uplne stejna (pole. chorvatstina a slovinstina) a zapad­ nf (cestina. hlava . sekera. ve ktere vznikajf. makedonstina. veela.) jsou nahrazky. strye. homf a dolni luzicka srbstina). ktery sleduji (oznamenl. Proto mu marne jazyk narodni. slovenstina. feka . nemcina.. anglictina). mliko ­ 5 . stoled. polStina. jizni (bulharstina. Rozdfiy mezi jednotlivymi jazyky vyplyvaji z toho. jablon. Cestine nejblizsi je slovenstina. Pffslusnici ceskeho a slovenskeho na­ roda svym jazykovym projevum navzajem dobre rozumeji. nazyvame jazyk matefsky a projevujeme tim zaroveii sviij citovy vztah k nemu. ) nebo velmi podobna (slunee . rom an s k e (vznikle na zaklade zlidoveIe latiny. ze riizne narody prosly rUznym spolecenskym vyvojem. pocity a predstavy. znaky hluchonemych. V Evrope existuji tfi hlavni skupiny jazyku: g e r man s k e (napr..

) a take jejich mluv­ nicka pravidla se do znacne miry shoduji. Zadmi takova selnica a takova opravena cesta. Nareci valasske: Ot sesii roku sem kravi pasla do strnasii roku. Ta patn rovnez ke spisovnemu jazyku. Ukazky narecnich textu: NareCi zapadoceske: No. Cesky jazyk a jeho utvary Cestina se vyviji uz pres tisk let. lassky. anebo diz bilo v zimje. ve skole. ovsem ani narecni nebo slangov'e. zanouili boti. to se takle uz vo poledni. hanacky. louka -lzika. tak us se musela vzit mouka do sednici. teda vo poledni.mili sme dvje knivi a dojit nehumnel a bili sena . Rozdfly mezi mifecimi se postupne stirajf. pri urednim jednanf apod. v televizi.bezat .).mesto. slovacky aj. NareCi chodske: Derek potom . ale nezahrnuje jazykove prostfedky kniznf nebo zastarale. vlezli mne do zboza.tak ja potom holt: "Jen d'i a doj!" NareCi podkrkonosske: Taklecki nat pecej viseli pjekni nov) boti. z nichz nejpropracovanejsi a nejvyznamnejsf je cestina spisovna. To se jezd'ilo to OVOZOVO cesto ke skole tam a teprva ovozem zas smjerem k Tovere. 6 . vznikaji nadnaieci (i n t e r­ d i a I e k t y). z nich se nejvfce prosazuje obecna cestilla. bezet . odespala sem za kravami. tatka prisel as tam do husfa a chitnul na za ruku a virezal na. aby se vohh1a do vecera. Rozvrstvila se do rilznych utvaril. .mlieko. Ta se vsak vlivem piisobenf hromadnych sdelovacfch prostredkii postupne sblizuje s cestinou hovorovou. ten zebrak. V beznem neoficialnim dorozumivani uzivame cestiny ho­ vorove. Narecl hanacke: Tos tenknit esce ta oed'ina vepadala nacesto inac. podkrkonossky.. V rilznych krajkh se dnve mluvilo mistnimi naiecimi neboli d i a ­ Ie k t Y (napr. v rozhlase. chodsky. jo a uon mnel takovl boti rozbiti. boski kolig razu. Te uzi­ vame pn oficialnim styku. mesto .

4. Jazykoveda a jeji sloiky veda 0 jazyce (jazykoveda) se deli na tyto dflci obory: 1. 6. 7... ktere jim umozllujf vyjadrovat se nejen spnivne. skolnfm vydanf i 0 tvarech. 1976) Po z n am k a: Samohlaska [i] se v pi'episu nai'ecf zaznamenava jen pfsmenem i. 7 . K nejrozsfrenejsfm pam Ceska mluvnice od B. hotel. ale i slohove pfimerene. To bylo trosku oble. Strucna mluvnice ceska od tychz autom. se uzfva pfsmen i a y. Jedlicky. Slovnfk spisovne cestiny. pri jejichz tvorenf bychom mohli byt na pochybach (napr.. -u. Havranka a AI. 0 vyberu a uspoi'adavani jazykovych prosti'edku v jazykovych projevech 5. tak sme to dycky v zimje vzaIi a sIi se vozidz na to.NareCi lasske: Do teho se vieia ta kyska ohreta a pi'ydzelala se takovu desku. nauka 0 slovni zasobe a) 0 vyznamech slov b) 0 tvoi'eni slov 2. To sme mjeIi jako sallky. kde se rozliSuje vyslovnost [i] a [y]. vydana predevsfm pro skolskou poti'ebu. nauka 0 nafecich (dialektologie) Jazykove pfirucky Uzivatele jazyka majf k dispozici radu jazykovych pnrucek a slovnfku. hotel Zlata husa). ale v jednotlivych pnpadech i 0 jejich vy­ slovnosti a v tzv. -ech i -feh. nauka 0 slohu (stylistika). Pravidla ceskeho pravopisu. -y. mn. (Ceske mifecnf texty. no. mluvnice (gramatika) a) tvaroslovi (0 obmenovani slov) b) skladba (0 spojovani slov ve vety) 3. -u m. 6. jedn. u narecf lasskeho. V Pravidlech ceskeho pravopisll se muzeme poucit v uvodnf casti o pravopisnych zasadach a v slovnfkove casti nejen 0 pravopisne podobe pravopisne obtfznejsfeh slov. 1. nauka 0 zvukove strance jazyka a 0 pravopisu 4.

uvadi jejich slovni druh. pi'esunulo se centrum zapadoslovanskych kmenu do Cech pod vladu Pi'emyslovcu. napi'. Zlicane aj. Doudlebi. Upravil cesky pravopis tim. recena Dalimilova. V 9. v nichz se slovo vyskytuje. Charvati. o dejinach ceskeho jazyka Asi v 5. stoleti. Lucane. 907 Velkomoravska i'iSe rozpadla. Tento prudky vyvoj se zpomalil viS. ale vznikaly i prvni slovniky a studentske divadelnf hry. 0 rozvoj a kultivovani cestiny se vyznamne zaslouzili cesti bram. ze misto sprezek zavedl psani rozlisovacich znamenek (tzv. Poucuje 0 riiznych vyznamech vfceznacnych slov. 8 . Cechove. stoleti se do nasich zemi pristehovaly ruzne slovanske kme­ ny (napt. V obdobf humanismu (od 15. zejmena pravnicka a nabozenska.Slovnik spisovne cestiny zpracovava ve 47 000 heslech spisovnou slov­ ni zasobu (mene vsak pnhlizi k jazyku mluvenemu). Staroslo­ venska literatura byla llahrazena literaturou latinskou. slovesny vid. ale podlehala po­ meme rychlym zmenam. tvorily tyto kmeny jiz pevnejsi svaz. stoleti vznika jiz cesky psana literalura. ktere vydaval tiskaf Daniel Adam z Veleslavina. zejmena vydanim Bible kralicke (1579­ 1593). stoleti) se obraz cestiny uz pfflis nemenil. Ve 14. Vznikly i prvni mluvnice spisovne cestiny. Velkym pnnosem byly odbome spisy a slovniky. VYvoj cestiny silne ovlivnil Jan Hus. 863 prinesli solunsti bratn Konstantin (Cyril) a Metodej na Mo­ ravu kfesianstvi a vytvonli take nejstarsi slovanske pismo (hlaholici a cyrilici).). c misto cz) a odstranil nektere cizi vYrazy. v dobe Velkomoravske riSe. nabodenicek. stoleti byla vytvoi'ena prvni cesky psana kronika. stoletf. ale v latinskych nabozenskych knihach se brzy zacala objevovat jednotliva ceska slova. zejmena po vynalezeni knihtisku. typicka spojeni. zpusob ohybanl. Kdyz se r. vyslovnost. R. do 17. Tehdejsi cestina mela jine hlaskoslovi a tvaroslovi. jen se do n1 ve vetsi mITe dostavala slova pi'ejata z jinych jazyku a napodobovala se latinska slozita vetna stavba. to je mimo diskusi). Lemuzi. Nejstarsi slovansky spisovny jazyk se nazyva starosloven­ stina. u spojovacich vyrazu phKlady vet nebo slov temito vyrazy pnpojenych (napi'. Od konce 13.

ie jazykoveda rozhodne 0 sprav­ nosti nebo nespravnosti jazykoveho prostredku s definitivnf platnostf. uZlvat neeo.). V chemii se ticeIne vyuiilo nlz­ nych pnpon pro vyjadreni mocenstvi (-ny. vytvonlo se chybejici odbome mizvoslovf (napr. . co 1ze doloiit ze stareho nebo z lidoveho jazyka. -ity. Zakladni mluv­ nicka dila vytvonli Frantisek Travnfcek. prirodoved­ ne nazvy vytvarel Jan Svatopluk Presl. marketing. do spisovneho jazyka pronikajf pro s t red k y h 0 v 0 r 0 v e (napr. Pornaleji se meni m 1u v n i c k a s t a v b a . brigdda soeialistieke prdee aj. xerox aj. byla cestina vytlacena ze skol a tiradu. nektere prostredky. postov­ ni. ktere jsou vhodne v proje­ \vech teoreticky odbomych. Novy vzestup cestiny se pocina az koncem 18. Napr. Tim byly dany predpoklady pro rozvoj ceske vedecke i umelecke literatury. jednak ti r 0 v e Ii v y j a d r 0 van L Neustale je nutno dopliiovat s 1 0 v n i z a sob u j a z y k a (napr. stoleti. -naty.). 1918 se cestina stala tirednim jazy­ kern. 9 . jak vhodne slouif nasim vyjadrovacim potrebam.) a s rozvojem skolstvi i hromadnych sdelovacfch pro­ stredku se spisovna cestina dostala do nejsirsich vrstev. mesta se ponemcovala a cesky jazyk se udrzoval vetSinou jen mezi venkovskym lidem. Pritom musime pnhliiet ke slohovemu zamerenf projevu. Bohuslav Havranek. Dnve se soudilo. Zacalo se take vytvaret ceske odbome nazvoslovi. vojenske. Se vznikem samostatne republiky r. sponzor. Jazykov3 kultura Pod pojmem jazykov3 kultura rozumirne jednak p e c i 0 j a z y k .).).Po bitve na Bile hore. -icity atd. Ones hodnotime jazykove prostredky podle toho. dopravni aj. by v projevech bezne dorozumfvacfch vypa­ daly srnesne. ze v jazyce je spravne jen to. kdy valmi cast ceske inteligence musela opusti zemi. do nej. Josef Dobrov­ sky napsal Zevrubnou mluvnici ceskeho jazyka (v nemcine) a Josef Jung­ mann s prateli sestavil petidilny Cesko-nenlecky slovnik. avsak nektera pojrnenovani z uifvanf mizi (krajskj ndrodnf vybor. Alois Jed­ licka. k telovy­ chovne nazvoslovne soustave poloiil zaklady Miroslav Tyrs. fiet. Vladimir Smilauer aj. Ocekavalo se. kupuju aj.

zejmena take vyberem slov. V odbomych projevech se nemaji vyskytovat slova nespisov­ m1 nebo citove zabarvena.Pohyb v mirodnim jazyce je tedy tfeba neustale sledovat a snazit se o slohovou vytffbenost vyjadrovani. ktera svym slohovym nebo citovym zabarvenim nejvystizneji od­ povidaji vyjadi'ovacim zamerum. slova kniznf nebo zastarala se tam nehodi. Jen v umelecke literature vyuzivaji autofi slov a slovnich spojeni ze vsech spisovnych i nespisovnych vrstev slovni zasoby podle slohoveho razu celeho dila nebo jeho nekterych castf. Poznamka: Siohova vytfibenost se projevi vhodnym vyberem jazykovych prostredku. 10 . V soukromych projevech uziti slangovych slov nebo slov z obecne cestiny obvykle nepusobi nikterak rusive. Slova citove zabarvena se v takovych projevech vy­ skytuji casto.

). vseeh­ ny ptedmety a jevy. jez tvon v jazyee ustaleny eelek a rna svuj vlastni vyznam (otec. tomu se zelenf). kteryeh se v jazyee uzfva.pav[ocko je nazev akvarijnf rybky. delat. Mezi jednotky slovnf zasoby tadime i rceni. a). mly­ nek na maso. barevne kovy. Dockej casu jako husa klasu).fotografickj apardt­ fotoapardt. elektrickd kapesnf svftilna . Nekdy existujf vedle souslovf i pojmenovani jednoslovna se stejnym vyznamem (napt. ktery nesouvisf s vyznamem jednotlivyeh slov.). Nektera souslovf majf obrazny vyznam. Temto ustalenym spojenfm pojmenovavajfcfm jednu skutecnost nKame souslovi.).baterka aj. dechovka mlsto dechovd hudba) nebo nespisovne (tryskdc mfsto tryskove letadlo aj. Zakladnf jednotkou slovnf zasoby je slovo.ne­ kdy jen hlaska jedina -. Nejvyrazneji na tyto potteby reaguje slovni zasoba. ° Po z n am k a: Ruzna ustalena spojeni uvadeji frazeologicke slovniky. ptislovi a potekadla. ru­ Prislovi je kratke mravni naucenf. k. ale uzfva­ me ustalenych spojeni dvou nebo nekolika slov (napt.). Nektere skutecnosti nepojmenovavame jen jednfm slovem. tj. vysokd skola x vysokd trdva). ktera souslovf vytvatejf (napt. vz(t nohy na ramena. skok tyCi). Casto vsak maji tato jednoslovna pojmenovanf slohove zabarvenf hovorove (napt. Pffdavna jmena mohou mit v souslovi nekdy jiny vyznam nez pfi sa­ mostatnem uzitf (srov. souhrn vseeh slov a souslovf.prumyslovka. zpravidla obrazne (napt. casto rymovane (napt. uddovane lidovou tradicf. musf byt sehopen pojmenovavat ryehle se menfci skutecnost. udrzovane tradici a casto rymovane (oapt. prumyslovd skola . Komu se nelenl. Porekadlo je kratke vyjadteni zivotnfch zkusenostf. babf ucho je lidovy na­ zev jitroeele. Reeni je ustalene slovni spojeni.II. mlt na zlch ustldno apod. 11 . napt.jecne zrno je nazev zane­ tu zlazky na ocnfm vicku apod. vYZNAMY SLOV Slovni z3soba a jeji jednotky Aby jazyk dobte slouzil vyjadtovanf lidskyeh myslenek. citu i pted­ stav. to je skupina hhisek .

nebo nektera pojmenovani zastupuji (napr.pffjemne pusobici svou tvarovou a barevnou rozmanitosti). 28. c) soutadna: t f e Sn e.Siova a pojrny vetsina slov a souslovi pojmenovava pojmy. ale i vlastnosti (hladkj. ndsobit) i popisu jazykoveho vyjadrovani (pf{­ sudek. pad. Pojmy se ovsem netvon jen pro tndy konkretnich predmetu (dum. nebo zajmenna pnslovce takhle. deltoid. eim sirsi je obsah pojmu. zajmena on. napr. Vedle tohoto vyznamu majf slova i vyznamy mluvnicke (patn k urcite­ mu slovnimu druhu. tim uzsf je jeho rozsah. kosodelnik.k apr (pojem druhovy). ale vyjadfuji take rUzne vzta­ hy mezi nimi (napr. Pro tento pojem se v italStine vytvoril a do cestiny prevzal nazev malta.). tento. hejsa). kosoctverec. ackoli).) 12 . Nektera slova nepojmenovavaji pojmy pnmo. strom) a deju (kreslit. napodo­ bujf zvuky (prdsk. lichobeznik. ale bud' jen k nejake sku­ tecnosti odkazuji. protoze. citu (radost. Napr. rod. b) podrazena: ryba (pojem rodovy) . ktere vytvarime ve svem vedomi srovnavanim. louka.v 0 z i d 10 (pojem rodo­ vy). rozsah tohoto pojmu tvon obrazce: ctverec. cas aj. Vysvetlenim nebo popsanim pojmenovavane skutecnosti se urcuje vecny (slovnf) vyznam slova nebo souslovi (napr. (Viz tez str. obecny ctyruhelnik. vis n e. jevu ab­ straktniho mysleni (usudek. Napr. rUzne city (achich. Sv est k a. ob­ delnik. bu aj. rozlisova­ nim. sryskat si). casovat). kfehkost) .). tam aj. s 1i v a (druhove po­ jmy rodoveho pojmu domdci peckove ovoce). soubor predmetu nebo jevu majicich stanovene znaky je rozsah po­ jmu. cislo. modf. tridenim a zobecnovanim poznanych skutecnosti. vyjadfuji rUzne mluvnicke kategorie. To jsou zakladni jednot­ ky mysleni. Mezi pojmy mohou byt rUzne vztahy a podle toho rozliSujeme tez slo­ va vyznamem a) nadtazena: automobil (pojem druhovy) . Soubor znaku odlisujfcich dany pojem od pojmu jinych je obsah po­ jmu. chuze). obsah pojmu ctyfuhelnik je: rovinny utvar omezeny ctyrmi useckami. Slova vsak pojmy jen nepojmenovavaji. malebny .). pfi stavbe bylo zapotrebi pojmenovavat kasovitou stavebni hnlo­ tu uzivanou k spojovani zdiva a k omitani.

c"arnymfstocarovny) nebo neobvykle slozeniny (napr. odloucenf. nebo vykladove.uzfvana hlavne v poezii 19. e) vyznamove protikladnymi slovy (mdlo = opak: mnoho).). separace). modrojas).). casto to byly obmeny slovnfch podob (napr. sundat. Vyznam se vyklada: a) uvadenfm podstatnych vyznamovych znaku (letiste = prostranstvf a zaifzenf pro vzletanf a pnstavanf letadel a odbavovanf cestujfcfch). ruiny mfsto ruiovy. ty vysvetlujf nebo popisujf vecne vyzna­ my slov. b) kniini . Slohove rozvrstveoi slovni z3soby 1. 13 . citoslovce. vcetne zivych organismu a lidske spolec­ nosti). uvadejf k jednotlivym slovum vyznamove shodne protejsky v jinemjazyce. motorka. S pis 0 v n a s I 0 v a a sou s I 0 v f mohou byt rUzne slohove zabarvemi: a) hovorova . necht. finout se. c) odborna . transformdtor. . luna.Slovoiky Slovnf zasoba jazyka se zachycuje ve slovnfcfch. sdelovani a kon­ troly samoregulujfcfch soustav. barvu kvetu fialek). b) vedeckou definicf (kybernetika = matematickyvedni obor zabyvajf­ cf se kvantitativnfmi a strukturaInfmi zakonitostmi TIzenf. c) opisem nebo pnrovnanfm (fialovy = majfcf barvu vznikajfcf smfSe­ nfm cervene a modre. Ty jsou bud' prekla­ dove. stoletf (napr.). suchd destilace aj. vyrobnfch a ji­ nych oborU (mnohouhelnik. krdCivec mfsto cho­ dec). d) basnicka . V mo­ demf poezii se jich uzfva jen velice zrfdka (napi'.vyskytujfcf se hlavne v psanych projevech (a to nejen lite­ rarnich) nebo ve slohove nadnesenych mluvenych projevech (sat.oznacujicf predmety a jevy vedeckych.jelikoi aj. vesna. jesen). tj. d) vyznamove shodnymi slovy (izolace = osamocenf.obvykla v mluvene i'eci v soukromych projevech (muzi­ ka. prima aj. od­ loucenost.

obecne nesrozumitelnych slov snazf utajit obsah sdelenf pi'ed nezasvecenymi osobami (stNkacka .lyze. ktera se zacala pouzivat teprve v nedavne dobe a jejichz novost se v textu dosud pociiuje. masina. hruby ve vyznamu velky. bonzovat . Slova. ona pet. mlady.kopat pokutovy kop. dobre. d) argoticka slova . Nove utvoi'ena nebo pi'ejata slova. ve vojenske mluve palpost mfsto palebne postavenf aj.udavat aj.).revolver. moravske lfcit.Yetsina spisovnych pojmenovanf je slohove neutralni (jaro. Nektera slova zasta­ rala jen v jednom ze svych vyznamu (napi'. moravske stolar.). se pokladajf za neologismy (napi'.jidelnf miska). c) profesionalni a slangova slova . zatloukat . 2. 14 . ktei'f se uzfvanfm zvlastnfch. se ve slovnfcfch oznacuji jako zastarala (silozpyt . Slovum pojmenovavajfcfm zanikle skutecnosti ffkame historismy (napi'.chlapec.novacek. napi'.). slan­ gove nazvy byvajf casto citove zabarvene a vznikajf ruznym prenasenfm vyznamu (napi'.fyzi­ ka.jlaska.).omacka. plavenka. kopat desftku . Zastarala slova pouzita v umelecke literatui'e pro pi'iblfzenf doby. po­ ledne ve vyznamu jih.uzfvana v neoficialnfch projevech pnslusniku jednotlivych povolanf nebo zajmovych skupin (napi'. ktera se v soucasnem jazyce pi'estala uzivat a vyskytuji se jen ve starsf literature. chod­ ske hyjta . salse . pokud se takovych slov uzfva v sirsf jazykove oblasti. i'fkame jim oblastni a nepokladame je za nespisov­ na (napi'. ujee. ale. extra. rogalo aj. v reci sportovcu prkjnka .) podporujf strucnost vyjadfenf.ceske truhldf.uzivana v soukromych mluvenych projevech bez krajoveho omezenf (napr. svindlovat aj. at). na ceIe Morave.). posilovna.).). moravskoslovacke krum­ pta .brambor aj. mluvit. v mluve vojakU bazant . zbozf ve vyznamu majetek aj. Take slova n e s pis 0 v n a jsou rUzne s I 0 h 0 v e z a bar v e n a : a) slova obecne cestiny . lucba -chemie.ceske bait aj. esus .).zapfrat. b) narecni slova . v mluve zeleznicafu papousek = druh pesti'e zbarvene lokomotivy). se nazyvaji archaismy (napi'.).stryc z matCiny strany aj. 0 kte­ re autor vypravi.vyskytujfcf se v projevech spolecensky vyi'aze­ nych lidf (zlodeju. Zatfmco profesionaInf vyrazy (v elektrotechnice trafo mfsto transformator. brnenf. kratiknot aj. windsurfing. paledt.navsteva. varmuz ­ kase aj.uzfvaml jen v nekterem z mfstnfch mrrecf (napr. hop. valasske ogar .). tulaku apod. pro.

Citove zabarveni slov Nektenl slova nejen pojmenovavajf. homonymnf slovo role. zvukomalebna citoslovce (jrnk. cach­ rovat. slova. matic­ ka. Jsou to vlastni jmena (Evropa. Homonyma Od mnohoznacnych slov odlisujeme homonyma. ktera majf pouze jedinyvyznam. ackoli. uv{tat aj. U slov mnohoznacnych. barabizna). vydfiduch. ze v jejich vyznamech nemuzeme najft zadnou podobnost ani vecnou souvislost. zdrobnelina tra­ vicka je odvozena od podstatneho jmena trava. Slovo role. Zapomy citovy vztah vyjadfujf slova hanliva (cizak. tlama. Kladny citovy vztah mluvcmo vyjadrujf slova Iichotna (tat{cek. ulomit list padla atd. znamenajicf omou pudu.). uzivaml pti nespolecen­ skem vyjadtovanf. 15 . Janacek. znamenajicf svitek. (Napt. bylo ptevzato z nemciny. Casto byvajf vitanym prostredkem jazykove komiky (napt.) Homonyma rozeznava­ me od mnohoznacnych slov hlavne podle toho. titulni list v knize. belounkY) nebo detska (hajat. precist si list od pntele. ale zaroven vyjadtujf kladny nebo zapomy citovy vztah mluvcmo nebo piSfcmo k oznacovane skutecnosti. oznacujicfch rUzne skutecnosti. ktera sice majf stejnou podobu. ale lisi se svym puvodem. uzije-li se jich 0 cloveku). je domacmo puvodu. ptedlozit rodny list. javorovy list. nabrousit list pily. SHne citove zabarvena jsou slova vulgarn). ptechylene podstatne jmeno travicka bylo odvozeno od podstatneho jmena travic. Rekla mi "Ozen se H. tak jsem se ohnal). Horym{r). bfink) a nektera slo­ va jina (vrtulnrk. slo­ va jako chlastat. Slova jednoznacna a mnohoznacna Pomeme malou cast slovnf zasoby tvon slovajednoznacna. dachat. bumbat). Nymburk. pafaty apod. muzeme po­ znat jejich aktualni vyznam teprve ze situace nebo ze souvislosti s ostat­ nim textem (napt.). slova zhrubeIa (kecat ve vyznamu zvanit.. Vltava. devenka.

ale take kovove soucastky na vyrobku. Metafory. Zanzeni v pocitaci. Rikame. zakonceni injekcnfch sITikacek.Zmeny slovniho vyznamu Slova ziskavaji vedle sveho vyznamu zakladnlho jeste daISf vyzna­ my. Take se s nimi casto setkavame v lidovych rcenich (nap!. 0 kfiklave barYe nebo 0 vysokem tonu. 6. nemeckeho fyzika W. Vznikajf rUznym zpuso­ bern. slovo sber neznamena jen sbirani. Nekdy se zameiiuji rUzne kvality lidskeho vni­ mani a mluvi se pak 0 sladke hudhe. C. 4. 16 . Casto se nazev prenasi na zaklade podobnosti vzhledu pojmenovava­ neho predmetu nebo podobnosti jeho funkce. bylo nazvano pamef. ale take nasbirany material. 5. koleno potrubf. Jindy se nazvy pi'enasejf na zaklade mistni. Zhave odpoledne houkalo parn(mi troubami. metonymie i synekdochy se bohate uplati'iuji v umelecke lite­ rature. kovdnf neznamena jen tepelne zpracovavani kovu. cas nezadrzitel­ ne bezl aj. Nekterych prenesenych pojmenovani uZlvame zcela bezne a souvislost s puvodnfm vy­ znamem si pntom casto ani neuvMomujeme (napr. slunce vychdzl. stfhla morska ryba aj. jejichz ciniteli byvaji lide. ze cteme Capka. m(t dlouhe veden( .. nazvy abs­ traktni se tedy stavaji pojmenovanfmi vecf konkretnfch. vrch misto kopec) nebo celku pro pojmenovani casti (napr. nastroj k siti. Vill~m Za­ vada). jehla . nazyva­ me takove preneseni mlzvu synekdocha. casove nebo pnCinne sou­ vislosti. hrdlo lahve atd. 3.byt nechapavy atd. Nazev lekarske­ ho pi'istroje rentgen vznikl pi'enesenim pnjmeni objevitele rentgenoveho zareni. 2. 2.1. Napr. Napi'. Roentgena. Metaforicke preneseni sloves oznacujicfch deje. kfidlo budovy.). protoze rna stejnou funkci jako obdobna lidska schopnost. ktertS rna za ukol trvale uchovavat k6dovane informace. Po z n a m k a: 1.). Uzijeme-li nazvu casti pro pojmenovani celku (napr. zvlaste v lyricke poezii (napr. podobne vypadajicf soucastka starych gramofonu. Tomuto zpusobu se i'ika metafora. Tomuto zpusobu se fika metonymie. kdyz cteme Capkovu knihu.). nebo preneseni lidskych vlastnostf na predmety nezive nebo na jevy abstraktnf se nazyva personifikace (napi'.. policie mfsto policisteJ.ukazate1 rUznych mericfch pnstroju. nastroj k oryso­ vavani strojnfch soucasti. ktere oznacujeme jako vyznanly druhotne. honit bycha -litovat nejakeho skutku.

dejiny . domyslivy. mnoho . fikame synonyma. kru­ pobiti je pohroma. Tomu rfkame ironie (napr.). fikame tomu nads3zka cHi hyperbola (napr. at . Vyznamove rozdily mezi synonymy lednotliva synonyma se od sebe lisi nekdy jen velmi jemnymi rozdily ve vyznamu. bum . nadherny.hloupe apod.hodne. uzijeme zjemneni cHi eufemismu (napr. volat . V psanych projevech se ironie casto oznacuje uvozovkami. ale . Slova souznacna (synonyma) Slovum. doCista . hrdy. Zadne z ostatnich uvedenych synonym tuto vlastnost nevystihuje. Ve vetsine pnpadu jde 0 slova vyznamove bliz­ ka. Yetsinou to jsou jenom rUzne slovotvome varianty (napi'. Snazime-li se vyhnout nepnjemnym nebo nespolecenskym vyrazum. vymknutf kotnfku je nehoda. ale v rUznem stupni intenzity (napr.naCis­ to) nebo slova domaci a vyznamove shodna slova pi'ejata (pofad . ktera nelze ve vsech situacich zameiiovat libovolne.historie). muze­ me nei. musime voHt pndavne jmeno hrdY. ze byl uzasny.krasny. ze je pysny.jenz. Napr. takze je muzeme v urcitych souvislostech vzajemne zamenovat. Malokdy se setkavame se synonymy. ph tele apod. Vyskytuji se u vsech slovnich druhu (pf{tel .). ze si na svych vlastnostech zaklada pravem. krome ­ mimo. naopak. ze je tlustd. 17 . kteni maji rUznou podobu. jejichz vyznam je zcela totozny.V nekterych pnpadech menime vyznam slov z duvodu eitovych.prask. misto abychom 0 nektere dfvce prohlasili. ale stejny nebo alespon podobny vyznam. mfsto ze film byl hezq. 0 cloveku.avsak.kez). Uzije­ me-Ii vyrazu vyznamove silnejsiho mfsto vyrazu bezneho. ktery si zak!ada na svych vlastnostech.kama­ rad. zemetiesenf je katastrofa). hezkj . jedinecny apod.pro­ gram. si!nejsf. To jsi provedla moe chytfe . rekneme ze je plnostfhla. v mluvenych projevech zvlastnf melodif. povyseny. Casto uzijeme pro hodnocenf uzite situace slov s opacnym vyznamem. Synonyma mohou oznacovat stejnou skutecnost.khcet. pndavna jmena domysliry nebo pysny vyjadfujf zapome hodnoceni. ztfata zraku je nestestf. ktery . rekneme. Pokud chceme vyjadfit.).

protoze mezinarodnim nazvum se dava prednost v literature teore­ ticky odbome. valach. hfebec. proto se nejvice uplatiiuji v lite­ rature umelecke. Ponechavajf se vsak vetsinou synonymni nazvy domacf vedle preja­ tych nazvu mezinarodnfch (napr. tloust'ka x sf/a. ktera usiluje 0 presnost a jedno­ znacnost vyrazu. spojeni vrany ko­ cour. slovesa leknout lze uzft jen 0 rybach (kapr lekl) nebo prenesene o zfznfdch lidech (malem bych lekl zfznl). 18 . hffbe). V neodbornem vyjadrovani se ovsem jako synonym uzfva i takovych nazvu. pffdavneho jmena vrany (= cerny) lze uzitjen ve spojeni s podstatnymijmeny oznacujfcimi kone (kun. kfemiCitan = sili­ kdt). zele­ zo x oce!. V literature odborne. tvrdost x pevnost. Mohou totiz budit zdani.). kdezto v literature prakticky odborne a populmizacni se uziva spfSe nazvu domadch. kobyla. vldsecnice = kapildra. ktere se v odbomych projevech vyznamove rozlisuji (napr. Napr. Nelze uzit napr. vtef"ina x sekunda aj. nejsou synonyma vitana. ze pojmenovavaji rUzne pojmy. Slohove rozdily mezi synonymy Synonyma se take mohou lisit pffslusnostf k rUznym slohovym vrst­ yam nebo citovym zabarvenim: slovo slohove nezabarvene: protoze krabice baHt jist ucit se vezeni mladik vesnice pluk slovo slohove zabarvene: jelikoz skatule pakovat zrat (0 cloveku) se sprtat lapak suhaj dedina regiment jeho slohova charakteristika: knizni hovorove obecneceske zhrubele slangove argoticke narecni oblastni moravske zastarale Synonyma zvysuji slohovou pestrost.Nektenl slova majf omezenou schopnost spojovat se ve vete s jinYmi.

cito­ slovce.).Siova vyznamove protikladna (antonyma) Pri objasnovanf slovnfho vyznamu casto pomahajf slova vyznamove protikladna (antonyma). ale prodej . zjemnujfcfm (napr. Odborne nazvy (terminy) V odbornych projevech se pojmenovavajf presne vymezene pojrny usta­ lenymi odbornymi nazvy (terminy) (napr. tesny . odvodiiovat. ~ Zapornych antonym se vhodne vyuzfva ph vyjadrovanf eufemistickem.opak: volny. hlasovacfprdvo aj.opak: koupe. Nauka 0 terminech ijejich soubor se nazyva odborne nazvoslovi (terminologie). ale uzkY .opak: sirokY. krvinka.opak: pNjem.). Napr. vyznamovy rozdfl mezi slovy prfbuzny­ mi nebo vyznamove blfzkymi se snadno vysvetli pomocf slov S opacnym vyznamem: vydej . 19 . tihlopf{cka. neslySfc{ mfsto hluchy. nepravda mfsto lez atd.

Cestina rna pro tvoreni novych pojmenovani tyto zpusoby: 1. fikame motivovana. uvedomime si. slovo kleste se opfralo 0 sloveso kleskat = svirat. Tak napi'. a to bud' z prosrredku vlastni­ ho.) Po z n am k a: Motivovanost slov usnadiiuje poznat vyznam novych pojmenovani. z jejichz podoby vyznam dnes uz odhadnout nedokazeme (napr. Tern slovum. TVORENI SLOV Zpusoby tvofeni novych pojmenovani Ie-Ii treba pojmenovat nejakou novou skutecnost. kUste nebo klepeto. zkracovani (AV CR. fika­ me nemotivovana neboli znackova. setkame-li se poprve se slovem vznasedlo. prejimani z jinych jazykn (sport) Odvozovani Slova prfbuzna. skladani (plyno-vod) 3. (Napr. stiskat a vyznamove souviselo se slovy klec. pndavne jmeno jarni se opfra 0 podstatne jmeno jaro. Cedok) 4. Takovym slovum.III. feka. klesteJ. sloveso vyhrdt se opira 0 sloveso hrdt).odvozovani a) pnponami (sviti-dlo) b) predponami (pra-les) 2. spojovani v souslovi (zdkladni skola) 5. slova odvozena a jejich casti YetSina slov se svym tvarem i vyznamem opfra 0 slova jina a tim uz naznacuje svuj vyznam (napr. ale muzeme take do ces­ tiny zavest dosud neexistujici pojmenovani. muzeme uzit existu­ jicmo slova nebo souslovi s novym vyznamem. nebo cizmo jazyka. z jejichz podoby muzeme usuzovat na vyznamovou souvislost s jinym slovem. I tato slova mela ovsem kdysi svou motivaci. ze je utvoi'eno stejnym zpuso­ 20 .

slovotvomy zaklad je rybdf.. tou se meni tvar slova. pra-pilvodnf apod.vyzkum. nazyvany koren. slovotvomy zaklad je dfev. slovo rybdfskj je utvoreno ze zakla­ doveho slova rybdf pnponou -skj. napra­ covat. predpona vy. ze bylo odvozeno od zakladoveho slovesa vystavet pnponou -ba a ze odvozene podstatne jmeno oznacuje cinnost.). Ptipona je cast slova. ktera je pripojena za korenem a obmenuje jeho vyznam. ne-za-men-i-telny. ze je to nejaky prostredek. z kterych casH je slovo rystavba utvoreno. Predpona je cast slova. Napr.. ktera je pfipojena pred korenem a obmenuje vyznam odvozeneho slova. V odvozenem slove muze byt nekolik predpon i nekolik pnpon (napr. spolecnym korenem techto pi'fbuznych slov je -prac-). lemto slovum fikame ptibuzna (napr. ktera presla ze slova zakladoveho do slova odvozeneho. kteni majf spolecny zillad. ze pri odvozovani doslo ke stndani samohhisek y-y v predpone. pracovat. uvedeme. se nazyva slovo zakladove. letadlo apod. slovotvomy zaklad je pros. pracovnf.cha­ lup-df . od nehoz nove odvozene slovo predponou nebo pnponou tvonme. cfst .a pnpona -ba (presneji: pnpona -b. Toto slovo muze byt uz samo odvozene (napr. po-vytdhnout. chalupa . Zaroven si vsimneme. Pi'edpony se vzdy pfipojujf k celym slovum (za-brousit. Urcujeme-li napr.ne-docfst). tedy jako jmena (dopravnich) prosti'edku. vyzkoumat . ve vykladovem slovniku se docteme. slovo prosba je utvoi'eno ze zakladoveho slova prosit pi'f­ ponou -ba.. Po z n a m k a: Je rozdfl v posuzovani. ze je v nem koren -stav-. Pnivem tedy usoudime. pra-pil-vod-n-ost). jak slovo vzniklo a jak je utvoreno. prdce.a koncovka -a).jak vzniklo slovo vystavba.chalupdf-skj. pracovnfk. V kazdem jazyce existujf skupiny slov. pracovitJ. zpracovat.bern jako slovo vozidlo. - Pfi odvozovanf se V odvozenych slovech casto stndajf nektere hlasky ve srovminf se slovy zakladovymi (napi'. Naproti tomu marne-Ii urCit. ze vzmiSedlo je "dopravni prostredek pohy­ bujici se nizko nad zemi nebo nad vodou po vzduchovem polStan". slovo dfe­ vdk je utvoreno ze zakladoveho slova dfevo pnponou -dk. Poznam ka: Od pnpony se lisi koncovka (kdysi se ji ffkalo ohybaci pnpona). prokdzat ­ 21 . Nemenf vsak jeho slovnf druh. ktery se vzmiSi. i'ikame slovotvorny zaklad. Casto menf i slovnf druh odvozeneho slova ve srovnanf se slo­ vern zakladovym. bezpracny atd. Tento odhadnuty vyznam vsak neni jeSte zcela presny. Casti slova. uvedeme. Slovo.do-cfst .

Po z n a m k a: Nekterymi pnponami muzeme tvont nova slova jeste dnes (napr. V jednotlivych slovnich tva­ rech je ovsem vzdy nutno priponu od tvaroslovne koncovky odlisovat (napr. kde se neco dela s panely. pnpona -arna ve slove panelarna. Ten je zpravidla jen pnblizny. fldit . sv{tit . jimiz byla nova slova odvo­ zena. noha . Ptipona je hlaska nebo skupina hlasek. mldd-eZ aj. 1emi se mem casto i slovm druh slova (napr. kop-yto. Tern. ze je to mistnost. a konecne podle slovnedruhove pnslusnosti slov zakladovych.nozka.je pripona a -y je koncovka 2. prach­ prasny. cement-arna aj. ale take jeho slovnf druh (napr. v pripone -ota koncovka -a zarazuje podstatna jmena mastnota. ale zarazuje nove utvorene slovo do urcite vyznamove skupiny..). temto pnponam marne prodnktivni.zlo. para . 22 . teplota aj. kde -ot. Tffdeni slov odvozenych priponami Odvozena slova ti'fdime podle jednotlivych slovnich druhu.parn{.V .ozdoba aj. Mnohe prfpony nemenf pouze vyznam slova. utvorenem podobne jako slova lik-arna. marne neprodnktivni (napr. mastn-ot-y. uchovava nebo zpracovava.). Odvozovani pffponami Nejcasteji odvozujeme nova slova od zakladovych slov pomocf pn­ pon. noc .). ktera sice nema svuj vlastni vyznam. obraz-arna. budova nebo prostranstvi. Pripony se uvadeji i s tvaroslovnou koncovkou (napr. vod-arna.nocn{.chuze apod.sv{ce.).prukaz. silon-ovy. padu jednotne­ ho cisla). prostor . chodit . Podle pnpony tedy odhadujeme slovotvorny vyznam.barvitost. k rodu zenskemu a sklonovani podle vzoru zena).jreza ­ jrezovat aj. kde se neco vyrabi. usmerrIOVa-C). ozdobit . kfiv-da. zarazuje toto slovo mezi jmena mist. Nektera slova se tvon pouhymi koncovkami. kterymi dnes uz nova slova netvon­ me.prostorovy.feditel. Pravem tedy usoudime. zly . barvit. podle je­ jich vyznamovych skupin? dale podle pnpon. Napr.

N a z v y m is t (budov. Martinu . vale-ovna. Hanak. Briidk. 3. tvonme zenske pnjmeni tvarem zenskeho pndavneho jmena (Smut­ ny . okopav-ka). Joliotova-Curieova).Adamcova. steva-e.Talackova. soud-ce. kde se vy­ poustf i pi'i skloiiovani muzskeho pnjmeni (lakoubek . ktera maji podobu pi'idavnych jmen. kadefn-iee. stroj-ovna. truhl-df. tlaCf­ -tko.DolejSovd).Vasi . kdy jsou mozne dye podoby.Klimsova).Podstatmi jrnena 1.doprav-a). hoi'-ak aj. 2. Ptipona -ak je spisovna v podstatnych jrnenech Slovak. N a z v y v J as t nos t i se tvon od pndavnych jmen ptiponami (barevn-ost. Pi' e c h y len e n a z v y zenskych podstatnych jmen se odvozuji od podstatnych jmen rodu muzskeho (manzel-ka. Kladeiiak apod. kov-arna. letet -let aj. Talaeko .). stavitel). cvic-istl).Smutnd. vyrabi nebo chova. prostranstvi). Po­ povova.Talaeka .Vasova. 5. tkan-ina). zaidi na zvyklostech v rodine (napi'. promfta-eka.DolejSf. plyn-arna. Kueerova.var. 10. ale: Benes . vzoru rUze (ehodit . rue-icka. b) odvozene od podstatnych jmen (eukr-af. N a z v y z d rob n e lese tvoi'i od podstatnych jrnen priponami (strom-ek. 9. Pi'itom vypoustime samohlasku -e. sluv-ko. housl-ista). ale hovorova v nazvech jako Plze­ flak. pil-nfk. U pnjmeni. nebo koncovkami vzoru zena (dopravit . Zenska pi'fjmeni Pi'iponou -ova se tvon zenska pnjmeni (MaUkova. Kareninova. b) odvozene od podstatnych jmen (kotel-na. kamen-fk.v tech pi'ipadech.ehuz-e). Vasa . mui-stvo) nebo koncovkami vzo­ ru staveni (list-I). slov-fcko aj. '. kreje-ova). N a z v y de j u se tvon od sloves pnponami (udrz-ba. semen-iste.Martinu nebo Martinoval 8. 6. N a z v y 0 b y vat else tvon pnponami (Evrop-an. pfftel-kyne. mistnosti. prst-feek. Slov-ak). Adamec ­ Adamee . Brazil-ee. brus-frna. prst-fk. U pnjmeni zakoncenych v muzskem rode na samohlasku se rovnez i'idirne podle skloiiovanf pnjmeni muzskeho (Kouble . N a z v y h rom ad n e se tvon pnponarni (strom-ovf.lakoubkova. casto koncovkami vzoru brad (vaht .lakoubka . rue-ka. pokryvae). Nazvy osob podle cinnostf a) odvozene od sloves (dorueova-tel. Po z n a m k a: Pi'iponou -tel se tvon nazvy osob vykonavajicfch cinnost dusevni (spisova­ tel.).Hrahetova. ale: Dolejs . 23 . Hrabe . pruvod-et). stfni-dlo.Koubla ­ Koublovd.BeneSova) V pi'ipadech. pi'iponou -e mizvy osob vykomivajfcfch cinnost telesnou (nosie. prost-ota. N a z v y pro s t i' e d k U a n a s t r 0 j u (ehladi-e. Kuehafova. bohat-stvf aj. a) odvozene od sloves (sber-na.). KlimeSova . strom-ecek. zver­ -inee. 7. holub-nfk aj. DolejSf . kde se neco kona.). 4.Hrabete . ove-fn. Poldk. N az v y v y s I e dk u de j e (vylis-ek.).BeneSe .

Rozdil je stejny jako mezi dvojicemi slov hrad x hrajfd. 24 .). vz. ktery prave kresli. S-. ddvny . stroj-nf. pre-. na-. na-mrzly). sediv-it). pfi-. velik-anskj).): tavi-telny. charakteristicky rys apod. ktery prave men aj. Nektere p1'edpony jsou tvarove shodne s p1'ed10zkami (do-. po-. vel k 0 u m i r u (na-hazet).). kresli-d. proti-Ieteckj aj. promok-avy. pfi-hlouply. (. pfi-Ietet). pfe-mnoho). pod-ndjemntk. Slovesa odvozena p1'edponami casto vyja­ dfuji s mer (ode-jft. P 0 z n am k a: nad-. mefid pnstroj = pnstroj na me1'eni x technik meNd napeti = technik.): mosaz-ny.pf(stroj. b) odvozemi od s 10 v e s vyjadfuji vlastnost vyp1yvajici z deje (zpusobi10st. co se pnive deje. Odvozovani predponami Predpony se pfipojuji vzdy k celemu slovu. v1astnictvi. Slovesa a) odvozena od pod s tat nyc h j men vyjadi'uji nejruznejsi vyznamove vztahy k slo­ vum zak1adovym (soustruz-it.). 0-. co oznacu­ je slovo zakladove (puvod. ten-ounkj. mramor-ovy. (nej-. spla­ tit x splac-et. nest . od-. pra-. star­ -nout. c) odvozena od jinych pi' ida v nyc h j men vyjadfuji zes1abeni nebo zesileni v1astnosti (chud-ickj. z e s 1abo vat (po-stadt. Nap1'. jrez-ovat. podobnost. mimo-. nachy1nost. pop ira t (ne-mluva. 1<itku. bel-it). Na rozdil od pnpon predpony pouze obmenuji zakladni vyznam slova. 2. ne-malo) i vyjadrovat vyznamove rysy shodne s p1'ed10z­ kami (mimo-dek. rozum-it). bez-mocny. skol-skj. pro-. V-. pred-. malo u m i r u (po-streit). mycf x myjfd. vfr-ivy.Pridavmi jrnena a) odvozemi od pod s tat nyc h j men vyjadfuji v1astnost ve vztahu k tomu. proti-. a nemeni tedy slovni druh zakladoveho slova (stroj . lice1 aj. stavat se nejakym (zelen-at se. jine existuji pouze jako p1'edpony Obmenovani vyznamu slov predponami P1'edpony mohou vyznam podstatnych a pffdavnych jmen a pns10vc1 z e s i 10 vat (pra­ -predek.init nejakym (sus-it. pra-stary.praddvny. kreslid papir = papir na kres1eni x kreslfd rnaIii' =malii'. prusvit-ny. za-). zabrousit x zabrus-ovat.aj. c) odvozena od jinych s 10 v e s vyjadfuji rozdily ve slovesnem vidu (vest x vod-it. Po z n am k a: Na rozdil od pffdavnych jmen odvozenych od minuleho kmene pnponou -d a vyjadfujicich licel vyjadfuji p1'idavna jmena utvo1'ena z p1'echodniku p1'itomneho to. pod-. b) odvozena od pi' ida v nyc h j men vyjadfuji 1. vy-. roz-.odnest). vypoCftat x vypoCft-avat aj.

Mezi castmi slozeniny muze byt vztah: a) soufadny (napi'.Po z n a m k a: 1. sedovlasy. Takova slovesa se odvozovala postupne (skoCit . spocfvajfcf ve skhidanf dvou nebo vfce slov nebo kofenu. ma-li se vyjadtit samostatnost slozek (napt.jaksepatN apod. sterkopfsek. ktere se daji rozliSit na slovni spojenf beze zmeny slozek (napf. Tvon-li vsak obe casti tesnou vyznamovou jednotu.).povyskoCit). Skladani slov Tento slovotvorny zpusob.). barvoslepy aj. kde jedna slozka ureuje druhou (napr. Rozlisnjeme slozeniny a) vlastni (prave). ale pfechodna oblast mezi lesem a stepf.(koz-e-luh) nebo -i. ale od pnslusnych sloves (vylovit. nakreslit). roz-po­ zndvat). dlouhohraj{c{. dlouhovlasy.vyskoCit .sirouhlfk.). Pfi­ tom druha cast slozeniny nemusf existovat samostatne (pNrod-o-pis). stl~edovekj). Nekdy se vsak krome slovesneho vidu pfedponou meni i daISi vyznamove rysy (vy-tdh-hnout = zevniti' yen. dlevoprumysl. Pfi odvozovani pfedponami se meni slovesny vid (za-hrdt. 3. zaru­ vzdorny. v chemii . anglicko-cesJ. chapeme ji obvykle jako pi'fslovce zpusobu (muieme-li se na ni zeptat otazkou jak?) a pfSeme ji oddelene (napf. P r a v 0 pis: Slozena pi'idavna jmena. se poklada pro cestinu nepravem za mene vhodny. pfe-skocit = pfes pfekazku.(pit-i-boj). u-vadnout). nakresleny nebyla odvozena primo predponami. jejichz slozky jsou ve vztahu podfadnem.mesto. v zoologii -lichokopytnfk aj. z-hasnout. sladkokysely). b) nevlastDi (DepraVe) Deboli sprezky.). 2.j slov­ nik). sladkokyselY)· 25 .. Vyznam slozeneho slova se casto ponekud lisf od vyznamu skladebnf dvojice. jejichz slozky jsou ve vztahu souradnem. Velkomesto nenf totez co kterekoli velke. se piSi dohromady. pfSeme mezi obema slozkami spojovnik. rozbeh nebo pridavna jmena jako rozbitj. ale je odedavna bezny a stale uzfvany. b) podfadny. ZvhiSte pak jde-Ii 0 vztah vzajemnosti (napt. od-valit = ponekud pryc atp. cihlovi cerveny.1 a cesko-anglid. stfedni velkj apod. -e. rozbehnout. pfSeme je dohromady (hluchonimy.(vod-o-vod).. Ve slozenych pndavnych jmenech. doskoc'!it. Podstatna jmena jako vylov. Lesostep nenf jen les a step.). doskok. pravdepodobny. kde prvnf castslozeniny se pnpojuje k druhe spojo­ vacf samohlaskou -0. Nenf sice tak casty jako tfeba v nemcine. zahradnicko-ovocndf­ skd skola). Konei-Ii vsak prvni cast na -e nebo -i. Casto se slovesa spojuji s nekolika pi'edponami (po-vy-skoCit. rozbft. konei-Ii prvni cast na -0 (napi'. Mnoho sloienych podstatnych a pndavnych jmen se uplati'iuje v odbomem nazvoslovi (napi'.

vysokd pee neni jakakoli pee majici velkou vysku. urady. souslovi skok dalekj ozna­ 26 . apod. Je­ jieh delka pusobi zejmena pri jejich castem opakovani V textu potize. se slozene pi'fdavne jmeno piSe dohromady (cervenob(fy. . tzn. kde nenf mozna zamena kombinace barev s odstfnem. Pro­ to se z nieh vytvareji zkratky a zkratkova slova. Poradek slov V souslovich je ustaleny. Nejcasteji se uziva zkratek utvorenyeh ze zacatecnich pismen vice­ slovneho pojmenovani. napr. Napr. dostateene zname. = to znamena. sou­ slovi. d. Zkracujeme jimi nektere obvykle obraty a easto uzfvana slova. Tam. = a podobne. aj. Z pojmenovaniDruzstvo telesne vadnyeh vzniklo zkratkove slovo Druteva. Jinak je vhodne alespon pi'i prvnfm uzitf jejich vyznam vysvet­ lit. CVUT (cti: ce . ale pee urcena k vyrobe suro­ v6ho zeleza). Zkracovani Snaha pojmenovavat rUzne podniky. = pan. V mluvenych projevech davame pi'ednost nezkracenym podobam. zda jsou tomu. Ta se pak daji sklonovat a lze od nich tvorit odvozeniny. Po z n a m k a: V psanem projevu se vyskytujf take zkratky jineho druhu.te) = Ceske vysoke uceni teehnicke.do Cedoku) a z neho odvozeniny: cedokovy. = to je. lednotliva slova V nich casto pozmenuji svuj vyznam (napr. cedokdf apod. OSN (cti: 6 . napr.en) = Organizaee spojenyeh narodu. co nejpresneji vede k tomu.Vyznamove se lisf slozemi pndavmijmena modrozeleny (= zeleny s nadechem do modra) a modro-zeleny (= modry a zeleny). z nazvu Ceskoslovenskd dopravnf kaneeldfbylo utvo­ reno zkratkove slovo Cedok (2. = a tak dale. ze vznikaji pn1is dlouha nekolikaslovna pojmenovani. MZP (cti: em . piSeme je s malym pfsmenem a zakoneujeme teekou: p.zet .ve . Spojovani slov V souslovi Zejmena V odbomem vyjadrovanI se tvon vfceslovna pojmenovani.pe) = Ministerstvo iivotnfho prosrredi aj. cernozlutj). tj.u . Z pocatecnich skupin hlasek jednotlivyeh slov viceslovneho pojmeno­ vani se tvon zkratkova slova. p. spolky apod. atd. Poi n a m k a: Pi'i uzfvanf zkratek musfme vzdy myslet na to.es .: = doktor. = a jine. komu je projev meen.

Prejata slova jsou dusledek mezimirodnich hospodarskych.posuvka. Prejimani slov z jinych jazyku Ve vsech dejinnych obdobich prejima kaidy jazyk slova z jinych jazy­ ku. kosmonautika aj. revue. napt. drama.). Po z n a m k a: Pn uzivani cizich slov musime vzdy brat zretel na to. psad stroj . ktere pronikave ovlivnily jazykovyvyvoj Evropy (napr. ktera pak usnadiiuje mezina­ rodni vymenu vedeckych a technickych infonnad.stroj. P r a v 0 pis: Nektera z prejatych slov se pravopisne prizpusobila nasi vyslovnosti (hockey . uiit nazvu "velice knitke vlny" misto velmi krdtke vlny nebo "ve1ike napeti" misto vysoke naphf. kontrolovat . Ie tteba dbat na to.). magnet%n. 27 . televize. kolfnskd voda . bankovku aj. sekand peeene . Proto se zejmena v pracovnf mluve a v hovorove feci vedle nich vytvateji jednoslovna synonyma (posuvne mbYtko .automapa. nelze napr. jina byla z reckych a latinskych zakladu nove vytvorena (napr.). pravopis i vyslovnost bezpecne sami ovladame. vyslov [intervju]. tedy z jazyku. zda budou poslucha­ cum nebo ctenarum.dzus).do flo ke zlomenf osy). vyslov [revi]. autor. Jednotliva slova v souslovi nelze nahradit synonymy. Nektera z techto jednoslovnych synonym jsou zabarvena hovorove (pololetky). vyslov [randevu] aj. literatura aj.kolfnskd aj. trestny kop. nebo do slangu (trestndk). Viceslovna pojmenovani maji nektere nevyhody. osa se zlomila .). interview. desftka muze oznacovat tramvaj. Iednoslovna pojmenovani jsou casto mene ptesna nei jejich viceslovna synonyma (napt. jimz je projev urcen. dostatecne srozumitelna.). Ve sdelovadch prostteddch a v odbornych projevech se naopak jednoslovny vyraz nekdy nahrazuje vyrazem viceslovnym (napt.provddet kontrolu. Mnoha slova byla prejata z latiny nebo z rectiny.podobnym zpusobem. rendez-vous. pivo. dzentlmen i gentleman).hokej.).cuje atletickou disciplinu. P 0 z n a m k a: 1. radar aj./ilozo/ie. podobne . Vzdy bychom meli uzivat jen tech cizich slov. automobilistickd mapa . U nekterych jsou povoleny pravopis­ ne dvojtvary (dzudo i judo. politic­ kych a kulturnich styku. juice . jina patTI do obecne cestiny (tryskdC). nelze od nich tvo­ tit odvozeniny a zpomaluji dorozumivanl. Vyhodou techto slov je jejich siroka mezimirodni srozumitelnost. jina si zachovala puvodni pra­ vopis i vyslovnost (napr. nekde se viila vy­ slovnost podle puvodni pravopisne podoby (jotbal.sekand. aby se tohoto zpusobu neuzivalo nadbytecne. kdezto skladebni dvojice dalekj skok jen hod­ noti delku skoku. 2. jejichz vyznam.

at. vcera. rozlisujeme slova ohebna a slova neohebna. neseI. Casuji se s 10 v e sa. cislem.. (Viz tez str. nest. Slovni zasobu ceskehojazyka tvonteehto deset slovnieh druhu.) Slovni vyznamy maji slova sarna 0 sobe: oznacuji nejakou zivou by­ tost. rozlisujeme slova plnovyznamo­ va a slova mluvnicka.. ktere vyznamy vyjadfuji. cit. naladu.. ty.: pan. mohou se ski 0 Ii 0 vat (napr.pres). spojky (ale. tam). castice (at. dobremu . .. osobou. zpusobem a casem u sloves apod. pan. pan.IV. tfl. Nemaji sarna 0 sobe slovni vyznam. zvuk apod. zbluiik. Podle toho. tri. Mluvnicke vyznamy dostavaji slova ve vete ve vztahu k jinym slo­ vUm. vcera. cislem a padem u podstatnyeh jmen. tfem. 28 . nest.. predlozky (pod. tfi. ach). pod (stromem). vztah. dobry.) nebo cas 0 vat (napr.. vlastnost.). panovi. zajmena (ty). Napr. vee. dobreho. ket). tebe. dobry. Takoveto vyznamy uvadi slovnfk. Podle toho.. Siova ohebna mohou mit rUzne tvary. Siova neohebna nemuzeme sklollovat ani casovat. ty. . nybrz dostavaji ho tepr­ ve ve spojeni s jinymi slovy nebo vetami. (maly) ale (hezky). cislovky (tfi).. Jsou to: pnslovee (vcera. s nimiz jsou spojena. zda slovo muze ci nemuze menit svoji podobu. Siova mluvnicka vyjadfuji mluvnicke vztahy slov nebo vet. dobry. pod. citoslovee (bum.. ani). tfi. pridavna jmena (dobry). 12. U slov rozlisujeme vyznamy slovni (veene) a vyznamy mluvnicke. TVAROSLOVI Druhy slov a jejich vyznamy Slovo je skupina hhlsek (zildka jen jedna hhiska). SklOllUji se j men a: podstatna jmena (pan). dej. Siova plnovyznamova maji slovni vyznam sarna 0 sobe. nesu. Vyjadfuji se vetsinou rUznymi tvary slova (napr. Napr. tiL. pana. ty. ktenl rna urcity vy­ znam (napr.). ale. at (zije). rodem. cislem a padem u pndavnyeh jmen. zbluiik).

zvffat. cislovky .c: v v r:: ~ rn 0 > 7. vcera. on. nybrZ i vyznamy mluvnicke a tvary slova. jaky maji slove­ sa.zastupujf podstatna jmena a pffdavna jmena nebo na osoby.c: v 2. Slovajako moudrost. plavba) . citoslovce . plavba. velmi. vyskytuji se take slova. veci apod. nekolik. krdsa. nekterj) 4. sedet) Nesklolluji se ani necasuji . dvoj{) 5. bezet. bzi. mohou svymi tvary vyjadfit trojf rod (velkj. pfed kterym stoji (Kef se to podaff! C02 jsi to nevedel? . casu. kteni po jedne stnince patti k jinemu slovnimu druhu nez po stnince druhe.vyjadfujf dej. zajrnena . Napr. cizl. (dva.~ 6. spojky ..jsou slova vyznamu ciselneho: oznacujf pocet.: Slova jako plavdnf. Bavila ho zejmena cetba. zvffat. burn) Protoze se pfi tndenf slov na slovni druhy uplatiiuje nejen vyznam slovni.~ . 29 .uvozuji nejcasteji samostatne vety a naznacujijejich druh nebo vyjadfuji charakter vetneho clenku. anebo jejich vyznam jinak bH­ ze urcujf. majf jeden ze tff rodd (pan. miry. castice . kocka.Mel rad jen sebe. a to cinnost nebo stay (pracovat. pnCiny (zde. ukazujf (ja. steit. ale podle jejich mluvnickych vyznamu je fadime mezi pod­ statmi jmena (jsou to samostatne mizvy vlastnosti a majf jeden mluvnicky rod). ale podle jejich mluvnickych vyznamu je fadime mezi podstatmi jme­ na (jsou to samostatne mizvy deju. krasa. city a vuli mluvcfho nebo oznacuji hlasy a zvuky (ach.spojujf vetne cleny nebo vety (Otec a matka zpfvali. vecf nebo jevu oznacenych podstatnym jmenem. u stolu. 6. pfle maji vyznam vlastnosti. babicCin) rn Casujf se > 0 ~ 3. beh maji vyznam dejovy. potadf apod.jsou nazvy osob. hop. jablko. Matka vanIa a otec ukHzel. ptlslovce .) 9. zpusobu.) 10.vyjadfujf vlastnosti osob. pod stolem) 8. jaky maji ptf­ davml jmena.vyjadi'uji nalady. nas. vecf a samostatne nazvy pro vlastnosti a deje.D e: 0 .D e: 0 . podstatna jrnena ..vyjadfuji podobne blizsf okolnosti jako pnslovce. slovesa . predloiky . tento. ale teprve ve spojeni se jmeny (na stole. zvifata. pfidavmijmena. hezky.vyjadi'uji rUzne blizsf okolnosti deju nebo vlastnostf: urceni mista. proto) . prvn(. otcuv.SklOllUjf se 1. majf jeden mluvnicky rod a sklonuji se).

Slovni druh nekterych slov lze spravne urcit pouze s prihlednutfm k jejich vyznamu v dane vete. pod­ met (kdo byl osetren?) . vyjadfuje rnfsto bez spojeni se jrne­ nem. . napr. vyjadruje misto ve spojeni s podstat­ nym jmenem.: Bra t r 0 v i je patnact let.Slova jako plovoucf. Byt je maly.slovo raneny je pndavne jmeno. Rozhodujicf je tu zpravidla skladebni plat­ nost. Pfi urcovanf slovnfch druhu nekterych slov je tedy nutno zvlasf peclive pfihlizet k jejich rozhodujfcfm znakum. mohou svymi tvary vyjadrit tfi rody a skloiiuji se). pleteny svetr.slovo okolo je pnslovce (slovo neoheb­ ne. d pol e d n e . Slova jako hajny. ale tituloy. . plovoucf lad'.slovo ale je spojka (spojuje vetne cle­ ny) . Ran e n y byl osetren. Napr. vyjadfuje cas: kdy pujdu?) .slovo okolo je predlozka (slovo neoheb­ ne. pnvlas­ tek (ktery brae?) . ale podle jejich vyznamu je radime mezi podstatna jmena Qsou to nazvy osob). pad slova bratr) 30 .3. jehoz pad ndi: okolo ryb­ nfka) . jaky maji slovesa. Napr. vratny. pleteny maji vyznam dejovy. na co se tesfm?) .slovo ale je castice (uvozuje vetu a na­ znacuje jeji zvlastni. Se1 jsem 0 k 0 1 0 rybnika.slovo bratrovi je podstatne jmeno (komu? . jejichz nektere tvary se shodujf. citovy charakter) o d pol e d n e Tesim se na 0 pujdu Yen.slovo raneny je podstatne jmeno.slovo odpoledne je pnslovce (slovo neohebne. Ale to je nahoda! V nekterych pnpadech je treba rozlisit rUzne slovnf druhy.slovo odpoledne je podstatne jmeno (skloiiuje se. ale podle jejich mluvnickych vyznamu je radime mezi pndavmi jmena (vyjadfujf vlastnost nejakeho predmetu oznaceneho podstatnymjmenem. sarno 0 sobe: kudy jsern sel?) . Sel jsern jen 0 k 010 . vypravcf maji tvary jako pndavna jmena.: Ran e n y brae by1osetren.

Oba byli z d r a v f . mesto). Vosy Idkala s I ad k 0 s t ovoce) a v jine vyznam konkretnf (Dostal p san ( od spoluidka. pad) . c.slovo zdravl (se) je tvar slovesa zdravit (eo delaji? . koc­ ka. mn. Micka. kOfka. Podstatna jrnena konkretni jsou nazvy osob. mesto) a samostatne nazvy vlastnosti a deju (chytrost. Takova podstatna jmena moholl mit v jedne sOllvislosti vyznam abstraktnf (P san ( ukolu jej nebavilo. beh). beh). 33). p. mesto). c. 2. os. Babicka mu vidy phnesla nejakou s I a d k 0 s t ). to znamena. slova bratruv) . zvfre nebo vee (Neruda.slovo zdravl je podstatne jmeno (pul ceho? . Lodi se na mon z d r a vi.J sou to bra t r 0 v i pratek~: Cistota pul z d r a vi. mn.2.1. zvirat a ved (pan. Podstatna jmena konkretni se deli na obeena a vlastni. Po z n a m k a: 1. P 0 z n a m k a: Jmena abstrakmi se casto stavaji nazvy konkretnich veci. p. 31 . kocka. Liberec). Podstatna jrnena abstraktni jsou samostatne nazvy vlast­ nosH a deju (chytrost. Nektere daISi druhy podstatnych jmen viz dale v oddflu 0 Cfsle (str. mn.3. Vlastnf jmena piSeme s velkym zacatecnfm pismenem. Druhy podstatnych jmen Rozlisujeme podstatna jmena konkretni a abstraktni. c. zvuat a ved (pan. Podstatna jrnena obecna oznacujf kteroukoli osobu. pritomneho casu) Podstatna jmena Podstatnajrnenajsou l1azvy osob. slova zdravy) . ze svymi tvary vyjadfujf sedm padiI a dvoji cislo. . odlisujeme je tak v pismu odjmen obecnych (viz str.slovo zdravl je pridavne jmeno (jad? ­ 1. Podstatna jrnena vlastni oznacujf jednu urCitou osobu. zvfre nebo vee toho druhu (pan. 139). Majijeden ze tfijmen­ nyeh rodiI a sklonuji se.slovo bratrovi je pndavne jmeno (Ci pra­ tele? .

hrabata (sdedni rod). napr. strasdk. nekteryeh zajmen a cislovek) rozlisujeme rod muzsky (zivotnya nezivotny). muzi . jsou rodu muzskeho zivotneho. Nektera podstatna jmena rodu muzskeho kolisaji mezi zivotnosti a ne­ zivotnosti. Kazde podstatne jmeno ma jeden z teehto tn rodu. pad: napr. zajmena a cislovky a take slovesa) svymi tvary vyjadfuji dvoji cislo: jednotne a mnozne. 1. muze . smecjsou rodu muzske­ ho nebo zenskeho. snehuldka jako pana) . oko. Je nutno rozlisovat biologickou zivost a mluvniekou zivotnost.) Cislo Podstatna jmena (stejne jako pndavna jmena.stroj. ledoborec (1. (pan. slanecek (1. slanecky). hmyz. usi (zensky rod). jsou rodu muzskeho nezivotneho.Mluvnicke vyznamy podstatnych jmen Rod U podstatnyeh jmen (a take u pridavnyeh jmen. ledoborce i ukaza­ tele. napr. zavindc.deti (zensky rod). hrady). 38. mnozne cislo jejich vetsi pocet (pant. pandk se skloiiuji podle vzoru pan (viz 4. Naproti tomu napr. Rozdil mezi nimi se projevuje v nekteryeh tvareeh (viz 4. uzenac. ukazatel. ledoborci). Jen zndka podstatna jmena kolisaji v rode. hrabe (muzsky rod) -knfzata. slovarez. vee atd.stroje). delenec. zenskya stfed­ ni (ten pan. slovo rukojmf je rodu muzskeho nebo stredniho.hrady. Jsou to prede­ vsim podstatna jmena abstraktni a z podstatnyeh jmen konkretnieh jmena latkova. pad jednotneho cisla pana ­ hrad. Nekolik podstatnyeh jmen ma v mnoznem cisle jiny rod nez v cisle jednotnem. slanecci i zavindce. Napr. ta kocka. narod. dobytek jako hrad). U pod­ statnyeh jmen oznacuje jednotne cislo vetsinou jednu osobu. pad mnozneho cisla zavi­ ndei. pad mnozneho cisla pani . knfZe. slova snehulak. uzenace. delitel. Avsak nektera podstatna jmena nevyjadruji dvoji cislo. hromadna a vetSinou take jmena vlastni. (Viz tez str. ucho (sdedni rod) -oei. dfte (sdedni rod) . uzenaci. Jmena rodu muzskeho se jeste deli na zivotna a nezivotna. hffdel. hrad). pad mnozneho cisla ukazatele. pomnozna. pad: napr. slova lid. to mesto). Napr. 32 . dobytek se skloiiuji podle vzoru hrad (viz 4.

zeny muzi! zeno! muzi! zeny! . Podstatna jmena pomnozna maji pouze tvary mnozneho cisla. zendm muze. pad (na otazku kdo. pad (na otazku kym. uzije-li se jich v mnoznem CisIe. sladkost. 1. -stvo (obyvatelstvo. zendch . Neruda). muzu. chuze. Podstatna jmena hromadna maji jen tvary cisla jednotneho.(0) muzi. -ctvo (zactvo. nuzky. Tvar mnozneho cisla u pnjmeni muze oznaco­ vat cleny rodiny (bratf[ Capkove). mouka. lezeni. cemu?) pad (na otazku koho. Hradcany. jako eelek. a to i tehdy. Pardubice). zena. pracovitost. muzi. co?) pad (na otazku kobo. zene. Rip. Pad Podstatmi jmena (stejne jako pi'fdavna jmena. jestlize oznacuji jen jednu vee (dvefe. Podstatmi jmena v 1a s t n i mivaji zpravidla jen tvary cisla jednotne­ ho (Praha. 6. ceho?) pad (na otazku komu. Podstatna jmena latkova oznacuji tvarem cisla jednotn6ho samu 1<1t­ ku bez zfetele k mnozstvi (mleko. zenami 33 . 5. zeny muze. ptactvo). tvar mnozneho cisla se vyskytne zpravidla jen tehdy. co?) pad (nekoho oslovujeme) pad (na otazku (0) kom (0) eem?) - 7. zajrnena a cislovky) vy­ jadi'uji zpravidla rUznymi tvary pady (sklonuji se). zenu. muzi. zenou. Po z n a m k a: Ve vyznamu latkovem se jich uziva v jednotnem eisIe. Padu je sedm a zjisiu­ jeme je padovyrni otazkami. kameni) a pfiponarni -ovi (stromovi. rostlinstvo). 2. muze. (0) muZfch. Dostala z domova nekolik p san n. zene.muzem. muzum. 4. zelezo). maji pozmeneny vyznam (dve mLeka = dva sacky nebo dye sklenice mlcka. jde-li 0 uziti slova ve vyznanlu konkret­ nim (Babicka mu pfichystala ruzne s lad k 0 s t i.Podstatmi jmena a b s t r a k t n i obvykle nemivaji tvary mnomeho cisla (mlddi. zen muzi. eim?) muz. zeny. Vdnoce. ale ozna­ cuji vetSi mnozstvi veci tehoz druhu pohromade. psani). 3. zeleza = pouta nebo past na zvef). kfo­ vi). Byvaji tvofe­ na zejrnena koneovkou -i (uhU.

. Z kazde takove skupiny je vybrano jedno slovo jako vzor. ale delfrne je na skupiny. pade. venrn zenej a pad y pre d I 0 Zk 0 v e (dfvarn se na muze. spoluzack + koncovka a ovi a y e ami Podstatna jmena se svym sklonovanfrn lisf. rnluvi 0 zenl). 34 . Kmen je cast spolecna vsern tvarum slova. v nekterych tvarech muze byt kmen obrnenen podle pravidel hlasko­ veho smdanf. sesty pad je vzdy predlozkovy. Skloiiovani podstatnych jmen Sklonovanf podstatnych jrnen je tvoreni ruznych jejich tvaru podle padu a podle cfsla. Pri sklonovanf rozlisujeme v slove kmen a koncov­ ku. pade. pro rod zensky a pro rod strednf.Rozlisujerne pad y pro s t e (vidim muze. Vzory se pak dale lisf podle zakoncenf v 1. Koncovka je cast tvaru slova. Prvnf pad je vzdy prosty. ktera se pfipfna ke kmeni. popnpa­ de jeste take podle koncovky v 2. tvar slova spoluzak spoluzaka spoluzakovi spoluzaci spoluzacka spoluzacky spoluzacce spoluzackami = kmen spoluzak spoluzak spoluzak spoluzac spoluzack spoluzack spoluzacc . YetSinou zustava nezrnene­ na. ktere se ve sklonovanf zcela shodujf nebo se lisf jen rnalyrni odchylkami. Marne vzory pro rod muzsky (zivotny a nezivotny). ktery reprezen­ tuje celou skupinu.

pade Koncovka 2. v mnoznem elsIe 0 -at-.Prehled vzoru podstatnych jnlen Vzory pro rod muisky tvrdy zivotny: pan tvrdy nezivotny: brad mekky zivotny: muz mekky nezivotny: stroj tvrdy zivotny: predseda mekky zivotny: soudee Vzory pro rod iensky Zakonceni v 1. padu -a bez koncovky -u nebo-a bez koncovky bez koncovky -e bez koncovky -e s koncovkou -a s koncovkou -e tvrdy vzor: zena mekky vzor: ruze vzor: piseit vzor: kost Vzory pro rod sttedni s koncovkou-a s koncovkou-e bez koncovky bez koncovky -e (-e) -j tvrdy vzor: mesto mekky vzor: more smfSeny vzor: kure dlouhy vzor: staveni s koncovkou -0 s koncovkou-e s koncovkou -e (-e) s koncovkou-i -et-. -e -et-e (-et-ef * Kmen je tu rozsrren 0 35 .

brad bradu (potoka) bradu brad brade! stroj stroje stroji stroj stroji! (0) brade.Skloitovani podstatnych jmen rodu muzskeho podle vzoru pan. p. p. -ovi (0) muzi. ktera majf v 2. (0) panech (hosich) pany 7. jedn. paml 3. 1. jedn. efsla souhlaskou tvrdou nebo obojetnou. p. panum pany 4. -ovi pana muze pane! (otee)! muzi (hochu)! (otee)! 6. Podle vzoru muz se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho zivotne­ 36 . pani! -ove! 6. hrad. 5. 5. -ove (ueitele) muzu muzum muze muzi! -ove! (0) muzich muzi brady stroje bradu stroju bradum strojum brady stroje brady! stroje! (0) bradech (0) strojich (potoclch) brady stroji Podle vzoru pan se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho zivotne­ ho konefcf v 1. Podle vzoru hrad se sklonujf podstatna jmena rodu muzskeho nezivot­ neho konefcf v 1. stroj Vzory zivotne Tvrdy Jednotne Cislo 1. efsla souhlaskou tvrdou nebo obojetnou. jedn. p. ktera majf v 2. -ovi panem 7. Vzory nezivotne Mekky Tvrdy Mekky pan pana muz muze pauu. 4. (0) panu. -u bradem (0) stroji strojem muzi. -ove (obeane) 2. -ovi muzi. 2. efsla koncovku -u nebo -a. efsla koncovku -a. jedn. muz. 3. muzem Mnozne efslo pani.

padejednotneho clslaje u vlastnichjmen osobnich vzoru pdn a muz. stolu.halfckdch. Po Z n am k a: Ojedinele se u vzom hrad piSe v koncovce tvrde y take po souhhlsce e. a 7. 37 . Cisla tohoto vzoru byva vedle koncovky -fch take koncovka -dch. kteni maji v 2. cisla souhhiskou mekkou nebo obojetnou. p. p. 0 bdsnfku Frantisku Hru­ binovi). cislaje mekke i v koncovce -ieh (v lesfch jako v potocfch). mene jich ma koncovku -a (lesa. mnoz.. p. tde. na schudc{ch . v pytliccfch . p. p. ale nektera maji koncovku -u i-a. cisla koncovku -e. cisla jen koncovku -e (v lese). p. roku. kostela. pstruzi jako pdni) a v koncovce -fch v 6. POZNAMKY K NEKTERYM TVARlTM A ODCHYLKAM OD VZORU 1.. mnoi. mnoz.. pfsku. cisla koncovku -e. Seifer­ tovi). cisla kon­ covku -u (zdmku. p. Ve 4. jedn. jedn. trojuhelnfku i trojuhelnfka. potoka . stojf-li sama. Lubosovi. a 6. a to u zdrobnelych podstatnych jmen zakoncenych na -cek (v baliccfch . p. p. Ve 3.o uCitelich jako 0 muz{ch. Napr. Podle vzoru stroj se sklonuji podstatmi jmena rodu muiskeho neiivot­ neho koncid v 1. mnol. v okresu i okrese). p. v koncovce -i v 1. cislaje v koncovce tvrde -y (vidim orly jako pdny). chleba. a 5. mnoz. kteni maji v 2. V koncovkach vzoru hradje tvrde y. p. a 6. bochnfku i bochnfka. Clsla tdey jako hrady. a) vetsina podstatnych jmen vzoru hrad rna v 2. pytli jako stroji.1. jedn. jedn. 0 penezich jako 0 stro­ jfch). nektera jen -u (v krku) a nektera maji koncovku -u i -e (0 jazyku i jazyce. dubu .). Jen v 6. jedn. tdeu . p. b) Nekteni jmena tohoto vzoru majf v 6.ho koncicf v 1. jedn. cisla (0 pstruzich jako 0 hosfch).pytlickdch) a u nekterych podstatnych jmen na -ek (na hffbcfch . V koncovkach vzorU mUl a stroj je vzdy mekke i nebo i (uCiteli jako muzi. jedn.schud­ kdch). 2.). 2.hfibkdch. cisla (orli. c) V 6. Pravopis: U vzoru paD piSeme mekke -i v koncovce -ovi (3.. p. vzdy koncovka -ovi (Janovi. napr. mnoi. cisla). Cisla souhhiskou mekkou nebo obojetnou. ve spojenf s jinym podstatnym jmenem rna koncovku -ovi zpravi­ dla poslednf jmeno (fediteli Lubosi Slavikovi. p.

-s maji vetsi­ nou sklonovani tvrde (andel. ledoborci . napr.). Podstatna jmena rodu muzskeho nezivotneho zakoncena na -en se sklolluji podle vzoru hrad. knez. cviCitel. jecmen maji v jednotnem Cfsle krome tvam podle vzoru hrad take vzory podle vzoru stroj. Avsak podstatnajme­ na plamen.slanecky. Francouzi. pes. 5. popel.3. mnoz. cili. uhel.jednatel.berdnky. anebo byla utvofena pfiponami obvyklymi u jrnen iivot­ nych. pytli. penezokaz. jez. plevel. p. pandci . Z podstatnych jmen na -z. sledi .slede. mestyse i mestysu. roryse i rorysa. nekolik podstatnych jmen nezivotnych (vzoru stroj) na -el (jetel. zivotna rorys.ledoborce. pilous. veli­ tel. stdvkokaz. cisla v koncovce mekke -i: (s) pfdte­ ii. a) Podstatmijmena muzskeho rodu zakoncena na -I. kasel. p. sindel. Napr. . kdmen. 7.Cinitele. vuz.leden. AloiselAloize i AloisalAloiza. chmel. maji dvoji tvary. 4.jmenovatele aj. a nektera vlastnf jmena takto zakoncena (2. jmenovatele . penezi. motYl. ruble i rublu). ze jmen na -el: kotel. Cinitele . femen. mandel) a Z jinych cil.uka­ zatele. p. Tato slova maji tedy v 7. Po obloze pluli bflf berdnci.) 38 .). uciteli.Po obloze pluly bile berdnky. kofen. (Kolisajici jmena oznacovala puvodne osoby nebo zvifata a byla pak pfenesena na veci neiive.: berdnci . kul. ukazatele . jitrocel. nezi­ votne mestys (tedy 2. s traspytel (tedy 2. (pod) kotli i kotly. okres). hfeben. rubl (tedy aprile i aprila. ucilel. svizel. obrnenci . cfsla (s) rorysi i rorjsy. hNdel. april. p. hlasatel. pramen.obrnence. kachel. stfechYI. p. Nektera podstatna jmena kolisaji mezi vzory zivotnymi a nezivotny­ mi. napr. peniz. mnoz. V 7. cisla muzeme tedy napsat (s) rubli i rubly. Francouz. mnoz. p.pandky. platYs. Amose i Amosa)... mestysi i mestysy apod. Halase i Halasa. kotle i kotlu apod. Shoda je urcena koncovkou tvaru iivotneho nebo neiivotneho. c) Nektera podstatna jmena na -I kolfsaji. -z. z ostatnich napr. jednak podle vzoru mekkeho. b) Z podstatnych jmen na -I maji mekke sklonovani predevsim zivotna (VZOfU muf) s pffponou -tel (pNtel. napr. kmen. kfemen. pytel. Kolfsaji take nektera obecna podstatna jmena zakoncena na -s a -z. jednak podle vzoru tvrdeho. kuzel. vsekaz. slanecci . lupen. ale nektera maji sklonovani mekke. -s maji mekke sklonovani vitez.). zejmena -tel a -ec. kfen. simpanz.

p. p. kneze. p. knez{mi. Mikrobi byli objeveni nebo Mikroby byly objeveny. (0) dni i dnu. a 5. 3. a 5. p.Podstatmi jmena bad! a mikrob maji tvary zivotne i nezivotne Ude 0 jejich chapani jako jmen zivocichu. 6. Tyto tvary se vyskytuji zffd­ ka. 9. Shoda je podle nezivotnosti. fidem. (0) knez{ch. bratf{. (0) bratf{ch. 7. rnnozneho cisla koncovku -e. Podstatne jrneno bratr se V cisle jednotnern skloiluje pravidelne po­ dIe vzorupdn. p. 6. p. p. dni i dny. p. dn{i dnu. bratf{m. Zffdka se vyskytuje zivotny tvar dnove (Dnove mldd{ uplynuli). 4. 8. a 4. -y) jeste tyto tvary: 1. p. cest{ bratff. p. p. kne­ Zfm. dnem. -y. p. 7. lidmi (prevazne ve shode s tvary vzoru kost). dne. mikrob. p. Shoda je podle zivotnosti: Rodice me pfiv{tali. dnum. (ve) dne. 2. p. 2. V rnnoznem cisle se skloiluje takto: 1. p. kone. 6. (0) kon{ch. pad fide. 7. Dni (dny) uplynuly. -a i -u. dny. bratf{. konum i kon{m. 6. 39 . Podstatne jrneno kun rna v jednotnern cisle tvary podle vzoru muz. lid{. bratf{. 3. p. bra­ tru.) 7. nebo rostlin): baci!. 2. 2. p. Rad!i se sta!i nejverSfmi nepfdte!i lidskeho zdravf nebo Bacily se staly. 7. K podstatnernu jrnenu clovek je rnnozne cislo fide: 1. a 4. den. kone. koni i konmi. p. p. -ech. Ale: V rohu telocvicny stdly nove kone. p.. Shoda je podle zivotnosti: B{l{ kone klusali. p. fidi. ale 4. 7. p. p. p. bratf{ Capkove. 3. p. 2. p. 3. knezz. 7. dni i dnu. 10. konu i kon{. p. (Podobne 1. napr. v rnnoznern Cfsle rna vedle pravidelnych tvan'l (bratfi.. 6. 6. 3. p. (0) fidech. Podstatne jrneno rodic rna v 1. -urn. a 2. 4. p. 3. v rnnoznern cisle rna tyto tvary: 1. 6. -a i -u. p. p. bratf{mi. Podstatne jrneno den rna v jednotnern cisle tyto tvary: 1. (0) dnech. p. 4. p. a 5.

jen v 3. 7. 5. . toho nemluvy jako naseho pfedsedy. Po mekke souhlasce se vsak pfSe mekke i (baca . V mnoznem cisle se sklonujf jako vzor pan. p.baCi. (0) predsedech 7. a 6. 2. predsedove! fotbaliste! -i! 6. predsedu 3. 40 . V jednotnem cisle maji tvary jako vzor zena. K tomuto vzoru patn napr. fotbalista. mahdradza . soudce Vzory zivotne Tvrdy Jednotne cislo 1. P r a v 0 pis: V koncovce -ovi je vzdy mekke i. naseho May. 4. predsedy 5. hrdina. predsedum 4. houslista. -ovi soudcem Mnozne cislo 1. MfSa .Sklonovani podstatnych jmen rodu muiskeho podle vzoru predseda. pade maji koncovku -ovi. 3. predsedove fotbaliste. jedn. Jinde je v koncov­ kach vzoru predseda po 0 b 0 jet n e souhlasce tvrde y (napr. cisla zakoncena na -a. 6. -ovi soudce soudce! (0) soudci. predseda predsedy predsedovi predsedu predsedo! (0) predsedovi predsedou soudce soudce soudci. toho pfedsedy). predsedy soudci. nemluva. kteni jsou v 1. -i 2. -ove soudcu soudcum soudce soudci! -ove! (0) soudcich soudci Podle vzoru predseda se sklonuji podstatmi jmena rodu muzskeho.Mfsi). Mfla. jmena husita.mahdrddzi.

cisla koncovku -I (husitl. p. cisla zakoncena na -e.zastupce. 4. v tomto spojeni: k predsedovi Otovi Svobodovi.Po z n a m k a: 1. kteni jsou V 1. jedn.pruvodce. -ista maji v 1. V 3. zeny zen zenam zeny zeny! zemich zenami rftze rftzi (ulic) rozim (0) rftze rozel rftzich rftzemi (0) pfsne pfsni pfsnim pisne pfsne! pfsnich pfsnemi (0) kosti kosti kostem kosti kosti! kostech kostmi. K tornuto vzoru parri napr.fotbalisti) jsou hovo­ rove. pade je u vzoru predseda jen koncovka -ovi. 3. 6. a 5. 5. ~2. padu jmen zakoncenych na -ec. pisen. napr. ruze. pad. sprdv­ ce. 6. 2. 3. (0) 7. (0) 7. p. otee! pane poslanee! Sklonovani podstatnYch . mnol. pad je stejny jako 1. Podle vzoru soudce se sklonuji podstatml jrn6na rodu rnuzsk6ho. 5. zena zeny zene zenu zenor zene zenou rftze rftze rftzi rftzi rftze! rozi pfsen pisne pisni pisen pfsni pisni pfsni kost kosti kosti kost kosti kosti kosti Vzor rnekky 4. tedy napi'.fotbalistel.obrance. Tvary s koncovkou -i (husiti. 2. 41 . proto je nutno ji opakovane uzit napr. a 6. pane sprdvce! pane pruvodce! Tyto tvary je ti'eba odliSovat od tvaru 5. kost Vzor tvrdy Jednotne cislo 1. (0) rozi (0) (0) Mnozn6 cislo 1. Podstatna jmena vzoru predseda zakoncena na -ita.imen rodu zenskeho podle vzoru zena. Po z n am k a: 5.

p. v 7. p. Ke kraceni nluze dojit v 7. 6. konvzm jako pzsnzm apod. Podle vzoru kost se SklOllUji podstatml jmena rodu zenskeho bez kon­ covky. 3. cisla. mn. p. mn. jedn. p. U nekterych dvojslabicnym podstatnych jmen vzoru zena a ruze se v nekterych padech krat! kmenova samohlaska. kteni maji v 2. mnoz. mrkvi jako pzsni. cisla -ami (penkavy jako zeny. i (kosili jako ruzi. krati zavazne pouze v 2. plnou parou). je vzdy mozna kmenova samohlaska nezkracena (krome nekterych ustale­ nych spojeni jako tou merou. V dalSich padech. p. p. Podle vzoru piseil se SklOllUji podstatml jmena rodu zenskeho bez kon­ covky. Podstatnajmena ruka a noha. kompozic i kompozicz apod.. jedn. Cisla. Podle vzoru ruze se sklolluji podstatml jmena rodu zenskeho. silnic aj. krome kon­ covky 7. Podstatne jmeno ovce a jmena na -yne maji ve 2. cisla koncovku: ulic. Ve vsech uvedenych padech krat! zavazne pouze podstatne jmeno prd­ ce (tedy pracz. jedn. cisla koncovku -e (-e'). a 7. p. Ostatni podstatna jmena. praczch. pracemi).. (ale u jmen cizmo puvodu jsou dvoji tvary: dispozic i dispozicz. cisla a v 2. kuchyft i kuchynz. 4. ktenl maji v 2. Vzory ruze. tj. jeskyft i jeskynz aj. penkavami jako zena­ mi). obuvi jako kosti. Cisla koncovku -e. Pr a v 0 pis: Vzor zena rna v koncovkach vzdy tvrde y. jedn. 3. ktera krat!. piseil a kost maji v koncovkach vzdy jen mekke i. oznacuji-li casti tela. kteni maji v 1. POZNAMKY K NEKTERYM TVARUM A ODCHYLKAM OD VZORU 1. p.). 6. 2.Podle vzoru rena se SklOllUji podstatmi jmena rodu zenskeho. p. jedn. mnoz. Cisla koncovku -i. praczm. c. maji toto SklOllO­ vani: 42 . cisla koncovku -a. nlnoz. Cisla a v 3. mnoz. p. p. p. dvoji tvary: ovec i ovcz. a 7..). jedn. Podstatna jmena na -ice nemaji v 2. Cisla. ktenl maji v 1.

-f. U vzorU pfsen a kost se projevujf nektere nepravideinosti. 5. b) Podle vzoru p{sen se ve vsech padech sklonujf predevs(m jmena zakoncena na -n. Odjeli jsme do Bratislavy.I. mysi. p. Ostrava). Ta. radost. Ke vzoru pfsen patn tef vlastnf jmena mfstni. . c. Opava. Nektera jmena zakoneena na -(. p. rukam 3. popr. 2. p. mn. soutez. do Boleslave i do Boleslavi. a 4. jedn. na rukou 7. p. Na rozdil od toho: Ma hodinky se zlarymi ruCickami. napr. 43 . v 7. jedn. noc{ch. mys. p. nocfm. -j (jako basen. kopalo noziekama. Cisla ke vzoru kost. Neoznacuji-li tato slova casti tela. p. a) Podle vzoru kost se ve vsech padech sklonujf jmena zakoncena na -ost (rychlost. tvary dva.: hrdt na etyfi ruce. C. Odjeli jsme do Boleslavi. p. nocemi.. napr. napr. noci. e.. Jaromef. 2.. Chrudim. krupej) a nektera jina. ruce nohy 2. tvary podle vzoru pfsen. 6. a 6. ) a podstatna jmena fee avec. jedn. p. p. tvaf. maji nalefite tvary podle vzoru zena: stul se etyfmi nohami. Lito­ mysl aj. ktera radime podle zakoncenf 2. jako narue. rukama i rukach noham na nohou nohama i nohach Napr. -d'maji ve 2. p. kterajsou zakoneena na -va -m. mySlch (ale mysmi). do C hrudime i do C hrudimi apod.. trate i trati. a 4. kteni sc skloiiujf podle vzoru iena (Bratislam. p. hute i huti. pnzp-usobuje koncovce podstatneho jmena: Zhotovil to svyma vlastnfma rukama. napr. Koncovka pndavneho jmena a zajmena se v 7. noc. labut. p. kun kope nohama. Cisia tef tvar podle kost: Boleslav. Je ti'eba odlisovat tato mfstnf jmena od tech. p. ron. Koncovka -ama je i u zdrobnelin: Dfte tleskalo ruCickama. Jina jmena. mohou mit v 2. maji v mnofnem efsie v 3. p. rukou nohou i noh 3. sedatko se tfemi noziekami. mys{m. a v 1.

(0) mestech mesteckach mesty 7. Podle vzoru mesto se skloiiuji podstatmi jmena rodu strednmo.) kmen rozsrreny v jedn.a v mnoz. a 5. cisIe 0 -at-. 6. p. jedn. ktenl maji v 1. Podle vzoru staveni se sklotmji podstatmi jmena rodu suedniho. 44 . Mnozne cislo 1. 3. mesta mest more mori (strniSt) monm more more! (0) monch mori more more mori more more! (0) nl0ri morem kure kurete kureti kure kurel (0) kureti kuretem staveni staveni staveni staveni staveni! (0) staveni stavenim Vzor mekky Vzor smiSeny Vzor dlouhy kurata kurat kuramm kurata kurata! (0) kuratech kuraty staveni staveni stavenim staveni staveni! (0) stavenich stavenimi mestum mesta mesta! 5. jedn. Podle vzoru kute se skloiiuji podstatna jmena rodu suednmo. 3. kute.Sklonovani podstatnjch jmen rodu sttedniho podle vzoru mesto. p. V jednotnem eisle se koncovky vzoru kure shoduji s koncovkami vzo­ ru more. jedn. jedn. 4. staveni Vzor tvrdy Jednotne cislo mesto mesta mestu mesto mesto! 5. proto se vzor kure oznaeuje jako smiseny. ktera majf v 1. 1. c. mote. p. (0) meste. cisla koncovku -f. 4. eisla koncovku -e a v ostatnfch padech (mimo 4. v mnoznem cisle s koncovkami vzoru mesto. eisle 0 -et. 2. p. eisla koncovku -0. kteni maji v 1. -u mestem 7. 6. 2.

0 jablfckdch). mnoz.roeni obdobi" se uziva v ostatnich padech jen tvaru s dlouhym e (parne lito. 5. (0) ocich 7. ocima usima 45 usich . detf. p. doupe.. mn. polfm jako moNm apod. ve vyznamu "rok" jsou vedle nich i tvary s e (po /etech i po letech). p. tele. eisla koncovka -u (v mestecku. zeto . vole.). p. 4. cisla -dch (v mesteckdch). -cho v 6. obillm jako stavenfm. nekolik roku s ddtivymi /ety). v udolfch jako v stavenfch apod. U vzoru mesto byva u podstatnych jmen na -ko. 3. v tichu). ucho. v blahu. majiv mnoz­ nem cisle tyto tvary: 1. oC1m uSlm 6. na koleckdch. a 4. (0) detech. V mnoz. C.jmen. detem. Zdrobnela podstatna jmena na -ko maji vzdy v 6. jablcfch). deti. jako napr. Clsle je rodu zenskeho a rna tvary deli. jmino . p. hflbe.Podle vzoru kure se sklolluji nazvy mlad'at. pade mnoz. p. p. -ho. P r a v 0 pis: V koncovce 7. koste. v 6. p. poupe. V koncovkach vzoru staveni se piSe vzdy mekke i (obill jako stavenf. jdtra ­ jater. detmi (jako kosti) a podle toho i shodu: Nase dili si hrdly a vYskaly. poll jako moN. POZNAMKY K NEKTERYM TVARUM A ODCHYLKAM OD VZORU 1. na luzkdch.). ale v 2. napr. cisla rna tvar vajec.let apod. V koncovkach vzoru more se piSe vzdy mekke i. zvfre. jedn. Podstatnajmenaoko. p. oci usi 2. kote. ridceji vedle -dch take -fch (v strediscfch. i (poli jako mofi. mldde. ptdce.del. Podstatne jmeno vejce se sklolluje jako more. pade cisla mnozneho.jestlize znamenaji casti tela. U podstatneho jmena leto ve vyznamu .jader. dao . OC1 usi 3. koncovku -dch (0 kofdtkdch. Podstatne jmeno dfte je v jednotnem eisle roku stredniho a sklolluje se podle kure. Nektera podstatna jmena podle vzoru mesto kniti kmenovou samo­ hlasku v 2. a podstatna jmena devce. jddro . 2. padu vzoru mesto se piSe tvrde y (s my­ dly jako s mesty).

gl6busu i viru. tfi) se tvarern ptizpusobuji: svyma vlast­ nfma oCima. p. 2. ouskama. p. rnnoz.: humus. ucho.). 7. ucha u hrnce. -uum 0 d sou­ v aj i zakonceni -um a rnaji tvary jedn. Ptidavne jrneno a zajrneno (i cislovka ctyfi.. or­ ganismu. genii). p. Nase usi to slysely. virus. p. geniovi. kolenou kolen rarnenou ramen 3. cisla podle 46 . o genifch. vsak zakonceni 1. kolenurn rarnenurn 6. p. 6. Zakonceni odsouvaji vsechnajrnena na -ismus.Tvary oci. 3. historie jako ruze apod. Ale nektera jrnena toto zakonceni n e 0 d sou v a j i nebo rnaji tvary obojf. (v rnnoz. p. genie. mezi ctyrma oCima. virusu. (na) kolenou kolenech (na) rarnenou rarnenech 7. a 4. cisle rna toto jrneno tvary podle vzoru rnuz: geniove. Podstatna jrnena koleno.. na prsou). kultura jako zena. Sklonovani nekterych jmen ptejatych Yetsina podstatnych jrnen obecnych ciziho puvodu se v cestine sklonu­ je podle sveho rodu a zakonceni jako slova dornaci (diplomat jako pan. 2. p. humusu. 2. sklonuji se pravidelne podle mesto: morska oka. p. v morskYch okach. p. p. p. popt. a 4. p. exponat jako hrad. zejrnena puvodu latinskeho a tec­ keho. -ium. Napt. U nekterych typu podstatnych jrnen. Podstatne jrneno prsa rna v 2. koleny rarneny Neznarnenaji-li slova oko. usi jsou rodu zenskeho a podle toho je i shoda: J eji cerne oCi to videly. 4. koleno. p. realismus. hrnecky s peknymi ouSky. cisla a 1. pade rnnozneho cisla tvar prsou (z prsou. 2. p. kaktus. padu nerozhoduje. jako organismus. Tvary na -ma rnaji i zdrobneliny: oCickama. kolena rarnena 2. kaktusu. realismu. a 6. rameno casti tela. Jrnena rn u zs k e h 0 rod u zakoncena na -us toto zakonceni vets i­ nou 0 d sou v a j i a rnaji tvary podle vzoru hrad nebo pan. genius. gl6bus. dale napt. gl6bu. reka 0 nekolika ramenech. Jrnena s t fed nih 0 rod u zakoncena na-eum. rameno rnaji v rnnoznern elsIe tyto tvary: 1. genia.

idea idey. j. ideje ideji idejim ideje ideje! idejich idejemi 1. p. . c. drama.. . p. Uhrdch. jako Klatovy. muzez. idey. centra. maji -u: Mosty. Jen ta. p. c. Hodkovicky se sklolluji podle vzoru zena (z Cech.. 3. Uhrdm. datum. p. Napr. cisla tematu. 2. se sklonuji podIe vzoru hrad. jedn.. c. muzeum. jedn. temata. muzea. jedn. p. Boru. kupe. p. zcasti podle vzoru ruze a v nekterych padech rna tvary podle obou vzoru. do Ldn i Lanu. Uhrami). Skloilovani nekterych typo vlastnich jrnen Porn n 0 z n a j men ami s t n i zakoncena na -y. turne. c. mn. dramata. 7. p. 47 . 2. studium. studif. 2. ideami. vakul. nad Ce­ chami.vzoru mesto. vakuum. Podstatne jmeno idea rna sklonovanf z6isti podle vzoru zena. Pomnozna jmena Cechy.findle. Kladruby. Dolany. 5. ideje ideji ideam. file. Hradcan). 1.. studia. Uher. . -any. Ostatni jmena strednmo rodu zakoncemi na -um maji tvary obou Cisel podle vzoru mesto (zakonceni -um se odsouva).. 2.. vakua .. schemata. schema. Hradcany. idey! (0) ideach. v Cechdch. 6. 2. Bendtky. 2. tema. Cechdm. centrum.a sklolluji se podle vzoru mesto s vyjimkou 2.. a 4. p. ideji Nektera podstatna jmena cizmo puvodu se n e skI 0 ii u j f. 2.. mn. ale v 2. dat. cisla. p. bulY. Uhry. p. cisla podle vzoru more. center. p. data . 4. vyslov [revi]. ostatni tvary mnoz. maji tvar bez koncovky (z Klatov. Napr. p. p. ideu ideo! ideji ideou. ktera zretelne po­ ciiujeme jako vznikla ze jmen obecnych. dramatu . revue. mn. nektera takova kolisaji: do Karlovych Val' i Varu. Jmena stfedniho rodu zakoncena na -ma naopak kmen rozsirujf o -at. p. schematu. Napr. . (0) p. Mostu. c. lednotne cislo Mnozne cislo idey. Napr. derby. p. Bory.

jsou bez kon­ covky (z Kosif. -u. padu nerozhoduje. Janko) se sklonujf podle vzoru pdn (Slunecka.Srdcovi. k nirnz patn svyrn zakoncenirn: fan .) se sklonuji podle vzoru soudce. Vietnam. a 6. Mane ­ Mdni apod. -a). -e. p. Mdni. -ice. Velikonocemi a i'idceji take Vdnoci. Sryblo. Nedele. Pnjrnenf na -0 (Slunecko. Srybla. 3. ale 5. Janka). Tomsovi). p. Poupe rnajf vedle tvam podle vzoru soud­ ce take tvary s kmenern rozsirenyrn 0 -et. je shodny s 1. p. bez koncovky (Vdnoc. 3. Pardubice. Ddsa) muzeme uzivat jen v pratelskem styku. Mdna.. Jrnena na -u (Janku.lana (vzor pan). ve 3. N as e j rn e n a apr i j rn e n i se sklonuji vetsinou podle vzorU. Velikonocum) a v 7. Nedelovi. Purkyne . sklonujf se podle pn­ slusnych vzoru pndavnych jrnen: Vrchlickj (vzor mlady). jsou tvary dva: Vdnocemi. Nemcova (vzor mladal Po z n am k a: V urednim a verejnem styku uzivame jmen jen v tom zneni. Po z n a m k a: Podobne se sklonuji take pomnozmi jmena svatku Vdnoce.Marie (vzor ruze). rnaji kon­ covku -ovi (Srdce.jako pnslusna jrnena obecna (2. Anglie.) nebo -i (Ddse . Hrabe. Borneo. jen s koncovkou -um (Vdnocum. U nekterych typu jrnen.Nerudy (vzor predseda). koncovku -i (Dasi. -a. p. jak jsou zapsa­ na v matrice a v rodnem liste. Vera . Pavlu. jrneno Hranice rna v 3. Jirka. Pnjrneni Dfte. p.). Domackych obmen (Stdfw. jsou obvykle vedle sebe tvary s kon­ covkou -im a -um (Kosirum i Kosif{m. Dite i Ditete. Take c i z f j rn en a se vetSinou sklonujf podle vzom ve shode se svyrn rodern a zakoncenfrn 1. p. Budejovice. Velikonoc).Pomnozmi jrnena rnistni zakoncemi na -e. Lubos . Velikonoci. ktera rnaji tvar jako pndavmi jrnena. a 6. ale ve 2. p. Pardubicum i Pardubicim). p.Ddsi. Di(ovi. se sklonuji jako ruze. Mohou se vsak take sklonovat jako jrnena bez zakonceni -u (pana Jana. vsak zakonceni 1.Very (vzor zena). 48 . panu Janovi. Horejsi (vzor jarmJ. Avsak napr. p. Piljrneni na -e (-e. Zenska jrnena jako Ddsa. p. Hrncire. koncovku -e (-e. Knize. Ruzi). Ruza rnajf v 2. p. Skocdopole . Marie . Tomse.. Pnjrneni. Tomsu) zustavaji zpravidla nesklonna (pana Janu). jako Kosire. p.Lubose (vzor muZ). v 3. Velikonoce. Diteti i Ditetovi atp. padu (Einstein.Purkyne (vzor soudce). Maji 2.). jen tvar Hranicim Uako je tvar obecneho jrnena hranicim). Skocdopolovi). Pardubic) ave 3. Neruda . zejrnena latinskeho a feckeho puvo­ du. p.

Slowacki sklonujeme jako ptidavna jmena (Tolsteho. Sofokla. Cizl pnjmenf na -0. p. a 4. 7. p. k nirnz patti. Pythagora. se sklonuji jako idea (2. Napr. Mazzini. Parida. Augus­ tus. Goethe. nebo mekkeho vzoru muz (Base). Artemis. Leonida. se shoduji v pade. GorkU. Ovidius.).. 2. p. Koreji.). Tolstemu . Napt. 2. Napt. Ptijmeni na -i nebo -y (napt.. Goethemu. Benoniho. p. Goetha atd. p. Augusta. Archimeda. Slowackemu). . Koreu. a 7. S 10 van s k a ptijmenf typu Tolstoj. p. zvitat. vyslov [cile]. (0) Koreji. p. veci nebo jevu ozna­ cenych podstatnymjmenem.U I a tin sky c h are c k y c h j men se zakonceni 1. Koreou nebo Korejt). Nekteracizivlastnijmena se nesklonujf.. Aischylos. Paris. 2. Sevcenko. hezkd vdza. Benonimu. novy spoluzdk. a nabyvaji ptevahy nad sklonovanfm piivod­ nim. StaJe casteji se vsak objevuji tvary typuHeineho. -as 0 d sou v a a koncovky jsou podle vzoru pan. 3. Nerona. Daidalos. Daidala. Pa(ffy. Benoni. p. Cicerona.. Benonim.. C i z f p r fj men i na -e. Aischyla. Napr. p. 6. Base. Guinea. Archimedes. Tbilisi. J men a z emf zakoncena na -ea. Cicero. p.. 2. Skulthy) maji tvary tohoto typu: 2. dobry C!ovek. dobry zena. Peru. vesely smlch. Sevcenka atd. dobrym fidem. p. Gorkeho. -es. -os. dobre Irohliky). padu -us. anebo jejich vyznamjinak blfze urcuji. Korea. Baseho. Slowacke­ ho. Promethea. 3. Pfidavna jrnena Ptidavnajmena vyjadfuji vlastnosti osob. 2. Artemidy. Prometheus. a to piisobenim predchozi souhlasky bud' podle tvrdeho vzoru pan (Heina. o vidia. p. Marka. Pythagoras. bratruv pNtel. Gorkemu .jakoHeine. 2. napr. jako Romeo. maji sklonovanf podle vzoru pan (Romea. Gizl pes. Korey nebo Koreje. mivajitvary pod­ Ie vzorU bez koncovky. p. 2. dobrymi fidmi) a v rode mUlskem se v nekterych padech rozlisuji i tvary zivotne a nezivotne (dobN fide. p. 2. elsIe a rode (napt. p. Goetheho. Leonidas. 6. Sofokles. p. Nero. S pod­ statnyrni jrneny. Marko. 49 . . 4. Hei­ nemu. Nektera 1a tin s k a ate c k a jmena majf pti sklonovani p 0 z m e ­ n e n y k men. Basemu . Chile.

tetina zahrada. Stftdanf u a 0 v tvarech bratruv. tetin byt. Otec se vrdtil nemocen. je podobne jako stftdcini techto samohlasek napr. v rode zenskem koncovku -d a v rode sti'ednim koncovku -e (mlady a zdravy chlapec. od podstatnych jmen rodu zenskeho pi'iponou -in (-ina. Alfkova bouda. Na rozdfl od pndavneho jmena pnvlastiiovaciho ve spojeni typu Alfkova bouda je ve spojeni typu psi bouda pndavne jmeno mekke. Karel byl velice zvedavy. 3. Napi'. jak to dopadne. bratruv sesit .. 2. jmenny tvar vlastnost prechodnou. jarnf bouTe.. Jmenne tvary pi'idavnych jmen tvrdych maji stejne zakoncenf jako tvrde vzory podstatnych jmen: zdrdv jako pdn. domu . jestlize nepfivlastiiujeme urcite osobe. sestra byla zdrdva. pndavna jmena mekka a pndavna jmena pfivlastnovacf. Od podstatnych jmen rodu muzskeho se tvoi'i pnponou -uv (-ova.: bratruv sesit. Ma-li pi'fdavne jmeno obojf tvary. 3.. Napr. -ovo).cf sesit ?). v rode sti'ednim s koncovkou -0 (bratr byl tehdy jeste mldd a zdrdv. v tvarech dum. bratrovo kolo. 2. Na pndavna jmena pfivlastnovacf se muzeme zeptat tazacfm zajme­ nem cf (napi'. Po z n a m k a: 1.Strycek byl uz zase zdrdv. pade jednotneho cisla v rode nluzskem kon­ covku -y.Druhy pndavnych jrnen Rozlisujeme pndavmi jmena tvrda. te­ tina mYdlo. 50 . mlade a zdrave devce) . v rode zenskem s koncovkou -a. anebo v t v a r u j men n e m (s kratkou samohlaskou v koncovce nebo bez koncovky) a jsou v 1. nekdy take od vlastnich jmen zvii'at. bra-· trova kniha. Pndavne jmeno privlastiiovaci privlastiiuje jedne urcite osobe (matcina ldska = laska te jedne matky).Karel byl zvedav. zdrdvo jako mesto. jarnf pocasz). Tvar s dlou­ hou samohlaskou v koncovce vyjadfuje vlastnost stalou. padu podstatneho jmena (ldska matky). Po z n am k a: 1. -ino). bratrova. zdrdva jako zena. Pridavna jmena mekka maji v 1. . . mladd a zdravd dfvka.. byva mezi nimi casto vyznamovy rozdfl. Pridavna jmena tvrda jsou bud' s d lou h 0 usa m 0 h 1ask 0 u v k 0 nco vee a maji v 1. Pridavna jmena ptivlastiIovacl se tvoi'i od podstatnych jmen ozna­ cujicfch osoby. Jmennych tvanl se uziva jen u nekterych pi'idavnych jmen tvrdych ve jmennem pi'isudku nebo v doplllku: Otec byl nemocen.: StrjCek byl zdravy. pade jednotneho cisla ve vsech ro­ dech koncovku -f (jarnf vdnek. pade jednotneho cisla v rode muzskem bez kon­ covky. uZlvame jineho pndavne­ ho jmena (matefskd ldska) nebo 2. devce bylo zdrdvo).

imen tvrdych Pridavna jmena tvrda s d lou h 0 usa m 0 h I ask 0 u v k 0 n ­ co vee se sklonuji podle vzoru mladj (mlada. mladymi 51 . Capek .p. mladj (muz. p.prazskj roddk. p. Ceskj Krumlov. mladeho (muze) mladj (stromek) mladj 5.smetanovskd hudba. p. p. Ceskd republika. Cechy .capkovskj humor. p.Smetanova hudba.P r a v 0 pis: Pffdavmi jrnena ptivlasti'iovaci utvofemi od jrhen vlastnich piSerne s velkyrn po­ cateenlm pfsrnenern (Smetana . 6.Capkova kniha. p. napi'. mladi (muzi) mlade (stromky) mlade (zeny) mladjch mladjm mlade (zeny) mlade (feny) (0) mladjch mlada (devcata) 4. stromky) ITlladi (muZi) mlade (stromky) mlada (devcata) mlada (devcata 7. Ostatnf pndavna jrnena utvoi'ena od jrnen vlastnfch piSeme s rnalym pocatecnfm pfsmenem. Smetana . litka .ceskd krajina.) Sklonovani pndavnych jrnen Skloitovani piidavnych . p. Napi'. Prazskj hrad. 6. Praha . Mnozne cislo Zensky rod mlada (zena) mlade mlade mladou mlada (0) mlade Strednf rod mlade (devce) mladeho mlademu nllade mlade (0) mladem mladou mladym 1. 5. mlade): Muzsky rod lednotne cislo 1. (0) mladem mladjm 7. 3. p. stromek) mladeho 2. p. p.p. (Ve vlastnich mizvech se piS! i tato pndavna jrnena s pocatecnfm pfsmenem velkym. mlademu 3. p. Capek .litCin bratr). mlade (muze. 2. 4.

hruby. zivy . Svetla n. zvedavy . rada).laskav. Napr. zdravych /idech).kanadstf hokejiste) popona -cky v -ctl (americkj hrac . CelakovskY. Zffdka se techto tvan'l uziva i ve 4.. najemne. pade. bfly. Devcata by/a zdrava (m/ada. zdravych /idf. hloupy). Devce bylo zdravo (mlddo. Pfidavne jrneno rad. pade cislajednotne­ ho nebo mnozneho.krotci ptaci) r v r (stary clovek . dravy. hostinska.~tasten). na -e (vstupne. znamy . zdravym /idem. pade mnozneho cisla rodu muzskeho zivotneho se u vzoru mlady nektere souhlasky pred koncovkou -fmeni. rddy).staff lide) popona -sky v -sti (kanadskY hokejista .ameriCtf hraci) pnpona -cky v -cd (belouckY motyl . Jizerou jako mladel.plasf jeleni) k v c (krotkY ptak . v 7. Napr.: Chlapec byl zdrav (mlad. rado). mlado). zdravy ­ zdrav.ubozf sirotci) ch v s (plachy jelen . ra­ da). a 5. chromy. Vysoke n. Byvaji obvykle jen v 1. Dfvka byla zdrava (mlada. syrovy. hostinskY. rado). Nemcova. Dfvky byly zdrdvy (middy. mify. Slany jako mlady). mala cast rna tvary oboji (napr. rad (rada. Po Z n a m k a: Naprosta vetSina pfidavnychjmen tvrdych majen tvary slofene (napr.: Radice nasli oba chlap­ ce zivy a zdrdvy. radi). Sazavou jako mladal.Ziv. pade mnozneho cisla je koncovka -ymi (zdravymi /idmi). rado rna pouze tvary jmenne. Po z n am k a : J ako pridavna jmena tvrda se sklolluji i nekteni podstatna jmena stejne zakoncena: na -y (hajny. a 5. na -a (pokojska. Chlapci byli zdravi (mladi. Pridavnajmena tvrda v t va r u j men n e m maji vzormlad (mhi­ da. rad).V 1. V ostatnich koncovkach pfSeme tvrde y (zdravy clovek. Napr. 52 .beloucc( motyli) P r a v 0 pis: V koncovkach ptidavnych jmen tvrdych s dlouhou samohlaskou v koncovce piseme mekke i jen v 1. stastny . vratny. rada.: h v z (ubohy sirotek . pade mnozneho cisla rodu muzskeho zivotneho (zdravf /ide'). laskavy .znam.zvedav.

jarni). 4. (0) jamim jamim jami p. 5. p. 2. Po Z n a m k a: Jako pfldavna jmena mekka se sklonuji take podstatna jmena rodu muiske­ ho nebo zenskeho zakoncena na -f (koCi. cizfm /idem. V ostatnich padeeh se piSe tvrde y. 5. p. pan pruvodCi. noei. cizf kote. cizfch /idf. jami (moty!) jami (noe) (kvet) jamiho jami p. cizf kocka. 6. (chf pes. 2. 7. pan HorejSi. jami (motyli. p. p. p. krejCi. Muzsky rod lednotne cislo 1. p. 7. (0) jami p. pani HorejSi jako jarm) 53 . jami Uitro) jamiho jamimu jami jami (0) jamim Zensky rod Stredni rod jamim Mnozne cislo 1.P r a v 0 pis: V koneovkaeh pfidavnych jmen tvrdych v tvaru jmen­ nem se pise mekke i jen v l.pade mnozneho cisla rodu muzskeho zivot­ neho. p. Skloitovani pNdavnych jmen mekkych PNdavna jnlena mekka se sklOllUji podle vzoru jarni (jarni. cizfmi /idmi). jitra) jamich jamim jami jami (0) jamich jamimi P r a v 0 pis: V koneovkaeh pNdavnych jmen mekkych piSeme jen mekke i. 6. jamimu jami jamiho (mot)'la) p. kvety. slecna poklad­ nf. jami jami (kvet) jami jami p. 4. p. p. 3. 3. firf.

7. p. 7. 6. -u otcovym matcino matcina mateinu mateino matcine. otcuv otcova otcovu otcova otcuv (0) otcove. 6. p. -u otcovym matcin mateina matcinu matcina matein matcine. 2. matcino). kabat) (bratra) (bratru) (bratra) (kabat) (bratru. 6. p. 2. kabate1 (mladym) 1.p. 4.p. otcovo otcova otcovu otcovo (0) otcove. p. a 5. p.p. p. 3. a 5. 3. a 5. p. p. otcova otcovy otcove otcovu (0) otcove otcovou matcina matciny matcine matcinu (0) matcine mateinou Srredni rod (sestra) (sestry) (sesrre) (sestru) (sesrre) (sestrou) 1. otcovo) a matcin (matcina. p. -u mateinym (slovo) (slova) (slovu) (slovo) (sIQvu. 4. Iednotne cislo Muzsky rod 1. 3. p. p. -l) (mladym) 54 . -u mateinym Zensky rod (bratr.p. 4. p.Sklonovani pridavnych jmen pfivlastitovacich Pridavna jmena pfivlastnovaci se SklOllUji podle vzoru OtCDV (otco­ va. p. 7. 2. p.

55 . Pozdravujte Novdkovy (4. mensl). p. Pti oduvodi'iovani pravopisu koncovek je vyhodnejsi uZlvat vzoru matCin. otcovi otcovy otcova matcina (slova) matcini (brarri) matciny (sestry) otcovy matciny (kabaty) otcovych. maly). t ret i stu pen nejvetsi miru vlastnosti (nejrychlejsf. a 5. y (otcovy bratry. 7.). Vzory otcuv a rnatCin se liSi jen pi'iponami. Novdkovi! (5. nlatcinyrni (mladymi) P r a v 0 pis: V koncovkach pNdavnych jrnen pfivlastilovacich se piSe rnekke ijen v 1. v 7. V ostatnfch koncovkach se pfSe tvrde y.Mnozne cislo Muzsky rod Zensky rod Srredni rod 1. matcinych (mladych) otcovym. jejich koncovky jsou zcela shodne. zda misleduje i.) Pujdeme tam s Novdkovymi (7. matcinym (mladym) matciny (sestry) matcina (slova) otcovy matciny (bratry. pade mnofneho cfslaje koncov­ ka -ymi (otcovymi bratry). 2.p.: Vedle nds bydlf Novdkovi (1. p. otcovych bratril atd. 2. otcovy kabdty. 6. otcovy sestry. p. d r u h y stu pen vetsi mim vlastnosti nef stu­ pen prvni (rychlejsf.). v nernz vy­ slovnost "n" nebo "i'i" jasne ukazuje. 4.). Ci y/y (dedeekovi pfdtele jako matCini pfdtele. 3. p. p. matcinych (mladych) otcovyrni. Bud'te zdrdvi. p. p. p 0 z n a rn k a : t. Stupnovani pndavnych jrnen Nektera pndavna jmena mohou pri srovmivani vyjadrovat zvlastnimi tvary troji stupeii vlastnosti: p r v n i stu pen vyjadi'uje zakladni miru vlastnosti (rychly. pade mnofneho cislarodu mufskeho fivotneho (otcovi bratfi). Tvary podle vzoru otcuv (matCin) maji take rodinmijmena typuNovdkovi (= Novakovic). kabaty) (0) otcovych. nejmensl). dedeekovy pfdtele jako rnatCiny pfdtele atd. a 5. Nape.). p. p.).

deje a vlastnosti. zcela spokojeny. z. pomerne spokojeny. Zajrnena Zajrnena jsou slova. -nf (zadnl . veci apod. Nektera pndavna jmena maji dvoji stupiiovane tvary: s koncovkou -l i pnponou -ejs{. s pnponou -Sl i -ejsf. kritictejst). -ejsl. = On mdtake takove tric­ ko. Nektere souhlasky se pred pnponou -Sf meni: ch v S. zadnl . drazSf. zvirata. mnohem lepSf. maly . vysSf. Nekolik pndavnych jmen tvon druhy stupen od jineho korene (dobry ­ lepsl. -Sl nebo koncovkou -l (pomalejsl. (tiSSl. J irk il v otec k a mar d d y vfele pfivftal = J e h 0 otec j e vfele pfivftal. velmi spokojeny. kfehkj . zesilovat nebo i zeslabovat take rUznymi pi'islovci: vlce spokojeny. lehcO.melcl i melcejs{. P 0 z n am k a: Vyznam pi'idavneho jmena je mozno stupi'iovat.snazsf i snadnejs{. Koncovkou -l se tvon druhy stupen pndavnych jmen na -kj a k se pfi­ tom mekci v C (lehkj -lehcl.hlub­ -ny (snadny . ukazuji. uzsf. nejlepe vyhovujfd apod.) Napr. ck se pred pnponou -ejsf meni v st. Tfeti stupeil se tvon z dnLheho stupne predponou nej. hezcl. (Nabyvaji vyznamove urcitosti tepr­ ve ze situace a souvislosti. Po z n am k a: Zajmena maji nazev podle toho. veci.zazst). Pnpona -kj se casto pfi tvoreni dnLheho stupne odsouva a druhy stupen se tvon pnponou -sf (bUzkj .horsl.kfehcl i kfehcejSf. snadny . mekcl.snazst).bUzst). sO. pine vyhovujfd. ktera sarna neoznacuji osoby. napr.(nej)zazSf i zadnejsf.(nejpomalejst). zly . tenct). nekdy d v z apod. ct(pfdtelstej­ sf. ze se jich uziva "zajmena" (= misto jmen). velkj . Skupiny souhlasek sk. melkj . snazst). zVlrata.Druhy stupeil pndavnych jmen se tvon z prvniho pnponami -ejsl.deiSt).vetSf. h v s v S. Podobne se pred pnponou -sf odsouvaji pnpony -okj (hlubokj . napr. S6 .menst) nebo od korene znacne obmeneneho (dlouhy . hrubsl. mene spokojeny. Pavel mdtake zlute tricko. nybrz jen zastupuji pnslusna podstatna a pndavna jmena nebo na osoby. peknejsl. dale napr.

nicl. kdosi. ktere je ve vete podmetem. my. co. ono. jejl. vas. Napi'.). Zajrnena piivlastnovaci jsou ta. Kdo uzje hotov? Zajrnena vztaina pnpojujf k sobe nektere vety v souvetf (kdo. vztazna. ona. kterymi popframe existenci nejake osoby. a ti'eti osobou oznacujeme osoby. muze jlt domu. Po z n am k a: Krome pouze vztazneho zajmenajenz jsou zajmena tazaci a vztazna taz. my). 0 nichz mluvime (on. tazacf. Tento strom zasadil dedecek. on. kterj. nas. vy. Zajrnena osobni oznacujf prvnf. veci nebo vlastnosti (kdo. Po z n am k a: Zajmena Cf. nijakj. tvuj. zvffeti. fa jdu domu. s nimiz mluvime (ty. jen£). 0 kom nebo 0 cem je rec. niCf jsou zaroveil take zajmeny pi'ivlastilovacimi. Zajrnena tazacijsou ta. Zranil jsem se. Napr. Podle rodu rozlisujeme zajmena rodova a bezroda. oni. ony. nic. jeho. zadny). kteri apod. co. .. jakjsi. kte­ rj. neurCita a zapoma. zvfre. Napr. Napr. ryz. kterymi pnvlastnujeme osobe prvnf. druhe nebo tretf (muj. Po z n am k a: Prvni osobou oznacujeme sami sebe (ja. privlastnovacf. Napr. jejich a zvratne zajmeno svuj). Zajrnena rodova vyjadfujf rUznymi tvary trojf rod a u rodu muzskeho i zivotnost nebo ne­ zivotnost (on. kterymi blfze neurcujeme. leckdo. lecco. Kdo uz je hotov. necl. sam). Cfsi.jakj. ono). nebo to urcujeme jen obeene (nekdo. Nekdo by mel neco hezkiho zazplvat.. Oni si (= sobe) postavili chatu. Zajrnena ukazovaci jsou ta. vee nebo vlastnost (ten.Druhy zajrnen Podle vyznamu rozezmivame zajmena osobnf. tento. ty. Napr. zvii'ata nebo veci. Zajrnena neurcita jsou ta zajmena. zvii'eti nebo veci). leckterj . ct). zvfrete. kazdy. kdokoli . vy). ukazo­ vacf. neco. kterymi se tazeme po osobe. Zvratnym zajmenem se oznacujeme vztah ke jmenu (k osobe. vsechen). veei nebo vlastnosti (nikdo. ona. . tenryz. ona a zvratne zajmeno se). ktery. druhou osobou oznacujeme ty osoby. Zajrnena zaporna jsou ta zajmena. Cl. tenhle. ktera.. druhou nebo tretf osobu (ja. 57 . cosi. onen. Napr. clsi. kterymi v reci ukazujeme na urcitou oso­ bu. Muj otec je uCitelem. ona. ono. jakj. Napr. kterysi. Nikdo 0 tom nic nevedel. nekterj. nejakj.. neCf. liSi se vsak svym uplatnenim ve vetach. fa jsem se (= sebe) sam poranil. takovy.

p. p. p. p. p. tobe te. Napr. co. sebe (0) sobe sebou yam vas (0) vas varni Zvratne zajmeno se nema tvar pro 1. mi. 6. vy a zvratne se a dale take kdo. ale ridceji. 1. Zajmena ja. p. kratsi (me. p. Me (mne) se neptal. tebe. sobe se. 58 . Pfisel ke mne. si) a deISi (mne. 6. tebe ti. my. ty. 2. a 4. Nefekl mne (mi) nic. Mne nic nefekl. pade je vzdycky spravna podobamne. vedle ni se uziva take tvarumne. Nevidel jsem tl). Tebe jsem nevidel). my. sobl). vy maji zvlastni sklonovani. Jsou to osobni zajmenaja. te. 7. pade vzdycky spravna. 1. 4. mne me. Skloiiovani zajmen Skloilovani za. tebe (0) tobe tebou vy vas sebe si. U zajmena jd je podoba me v 2.p. U zajmen ty a se uzivame del sic h tVan! po predlozkach (Bez tebe tam nepujdu. mne. mne mi. Dival se na me (mne). 3. p. zensky a stredni tytez tvary. p. Tobe neveflm. Tesim se na tebe) a po durazu (Tebe se ne­ ptam. 2. On se me (mne) neptal. Pfijdu k tobe.Zajmena bezroda maji pro rod muzsky.mne (0) mne mnou my nas nanl nas (0) nas nami ty te. ti. se. 4. Napr.jmen bezrodych Bezroda osobni zajmenaja. Ve 3. Jinde uzivame tVan! k rat s f c h (Neptam se teo Nevef[m ti. p. 3. se maji v nekterych padech dvoji tvary. ja me. ty. sebe. uziva take tvarumi. ty. se. pad.p. a neni-Ii na zajmenu duraz. tobe. 7. vedle ni se v pnpadech bez predlozky.

6. Je treba zachovavat rozdil v psani mi (3. Je treba rozlisovat uziti pouheho tvam sebou a spojeni s sebou.p. 7. ty nase (psy. Jina zajmena rodova se sklonuji podle vzorU pndavnych jmen. Napr. 7. ten nas (pes. Nemdme s sebou psa jako Pes nenf s ndmi. pad) a mne (3. odlisne od pndav­ nych jmen. Pti psani tvam me (2. p. sklonovani zajmenne. pad) mohou pomoci tvary zajmena ty. p. tzv. p. 2. osoby mnoz­ neho cisla).p. 4. 2. p. Napr.p. Zensky rod Stredni rod 6. Sklonovani zajrnen rodovjTch Nekteni zajmena rodova maji zvlastni sklonovani. a 6. mluvil 0 mne (jako 0 tobe). Zajrnenne sklonovani zajrnen rodovych SKLONOvANI ZAlMEN TEN. p. 3. p. 3. NAs Muzsky rod Jednotne Cislo 1. pad zajmenajd) a my (zajmeno 1. p. V dopisech se zajmena Ty a Vy obvykle piSi s velkym pismenem. 4. Pes sebou vrtel jako Pes vrtel ocasem. bdl se me (jaleo te). stromy) ta nase temi nasimi 59 . ti nasi (psi) ty nase (stromy) ty nase (pisne) tech nasich tern nasim ty nase (0) tech nasich ta nase (mesta) 2.Po z n a m k a: 1. 3. 4. a 4. p. dal to mne (jaleo tobe). strom) toho naseho tomu nasemu toho naseho (psa) ten nas (strom) (0) tom nasem tim nasim ta nase (pisen) te nasi te nasi tu nasi (0) te nasi to nase (mesto) toho naseho tomu nasemu to nase (0) tom nasem tou nasi tim nasfm Mnozne cislo 1. videl me (jaleo te). p.

jeZ). nasi (vasi) spoluidci jako ti spoluzaci.Stejne jako pfivlastnovacf zajmeno ntis se sklonuje i piivlastnovacf zajmeno vaS. c[m. v kterych je kratka samohlaska i u zajmena ten. k nasim (vasim) rodicum jako k tem rodicum. 2. p. s naSim (vasim) uCftelem jako s tim uCitelem. z naSi (vaSi) ti'idy jako z te tlidy.. eosi.. ). Podle vzoru ten se sklonuji ukazovacf zajmena tento. ono a vztaine zajmeno jenz (jez. p. onomu . 0 nieem. kjrnsi. tenhle (tohoto.. Podle vzoru nas se sklonuje tazacf nebo vztazne zajmeno co. eokoli a zapome zajmeno nie (napt. ona.. 3. Ve 4. P 0 z n am k a : 1. 7.). leeeo (leeeos). nie{m). tato. Dlouhe i je u zajmen nas a vas v tech padech.. p. je... koho. tomuto . ONO Osobni zajmena on. ono.) (0) nem jim ona ji ji ji ono jeho. tazacf nebo vztaine kdo. ledakdo. Podle vzoru nas se sklOllUji take osobni zajmenaon. kdokoli a zapome zajmeno nikdo (napt. ) a onen (onoho.. ono se sklolluji v podstate jako zajmeno nas (nase. . teto . ho jej jemu. ale 7. vee apod. ho. v nichz je u zajmena ten dlouha samohlaska nebo dvojWaska ou. neurcita zajmena nekdo. neurcita zajmena neeo. 0 cem. .. komu . p. toto. ceho.. onoho .. Napi'. SKLONovANt ZAJMEN ON. nikjrn apod.. leckdo. jej (0) ni ji (0) nem jim 60 . ho. on jeho. nase): Muzsky rod lednotne cislo Zensky rod Stfedni rod 1. p. i neziv. kdosi. ONA. nieeho.) jeho (jen iiv. ona. tohoto . one . cemu. ledaeo. 2. -0 (iiv.. 4. nieemu. zae. pade rna zajmeno co jeste take tvar -e. . jej jemu. p.. U zajmen nas a vas je v koncovce kratke i v tech padech. V dopise se zajmeno Vas obvykle piSe s velkym pismenem. ona. pad kjm. s naSi (vasi) tfidou jako s tou tfidou.). mu ho. Napr. pro nasi (vasi) tlidu jako pro tu tfidu. ktery se piipojuje k pi'edlozce (nae. 6. mu jej. k nasi (vas£) tfide jako k te tfide.

to sarnohlasku dlouhou. U zajmen on. p. p. ono rnaji v koncovkach kratke i tam. neho. a dlouhe (je tam.) ony jich jim je (0) nich jimi ona 2. pade rna zajmeno on jeste take tvar -n. 3. K rat sic h tvaru (ho. zndm ho . pujdu k nim­ k tem (nasim) spoluZdkum.. Napf.) ony (neziv.) Po z n am k a: Tvary zajrnen on. k nim. ono se od tvaru zajmena nas odchyluji. zan). pade jsou tvary jej.chlapce. pujdu s n(m -s tIm (naSfm) spoluzdkem. Ve 4. p. kde rna zajrneno ten. mu) se uziva jen tam. 4. ona. s nimi atd. pade. 6. Je tu tedy shoda take s tvary zajrnena nds. 61 . Nektere tvary zajmen on. jemu. pujdu k nemu) nebo pri duraze (jeho se nebojfm. kde nejsou po predlozce a kde na nich neni duraz (nebojfm se ho.tu (nasi) spolu­ zacku. a 4. oni (ziv.Mnozne cislo 1. ho pro rod muzsky zivotny i nezivotny (zndm jej. nevef(m mu). ta. p. Ve 4. pomohuj{ . neni tedy spravna podoba "don". bez nf. to. pade jednotneho cisla tvary kratSi a delsl.chlapce). nemu) se uziva po predlozkach (pujdu tam bez neho.3. jemu nevef(m). Po predlozkach je na zacatku tvarU zajmen on. p. ktery se pripojuje k nekte­ rym predlozkam (nan. (Tento tvar neni v 2. zndm ji . ta. pron. ono jsou v 2. stn?m).te (nasf) spoluzacce. kde rna kratkou sarnohlasku v koncovce i zajrneno ten. p. Del sic h tvari'I (jeho. tvar jeho je jen pro rod muzsky zivotny (jeho zndm . ona. ona. 7. ono misto j sou­ hlaska n: bez neho.

je nas soused). 7. p. jenz jde pfed nami. 3. 4. JEZ) Muzsky rod Jednotne cislo Zensky rod Stredni rod p. 3. p. jet. (0) liz 7. 2. je nas soused. p. takovya 62 .p. Po predlozkach rna zajmeno jenz (jez. Zajmeno jenz rna stejny vyznarn jako zajrneno ktery (Pan. ale zajrnenajeni se v beznern vyjadi'ovani uziva zi'idka.je nas soused). p. takove vyjadi'eni rna [az hovorovy (Pan. (pan) (zena) jenz jez p. 4.SKLONovANt ZAJMENA JENZ (JEZ. jimz jiz Mnozne cislo 1. p. ono). co jde pfed nami. (pani) (lesy) 2. ukazovacf zajmena ryz. ona. pad tvary jako zajmeno on (ona. jemuz jfz p. tenryz. Zajrneno jenz vsak pi'i stylizaci souvisleho psaneho textu urnozlluje vhodne vysti'idat casto se opakujici zajrneno kterj. jehoz jiz p. Zvlasf i'idke jsou tvary jiz. 2. . kterj jde pfed nami. -z Skloiiovani zajmen rodovych podle vzoru pfldavnych jmen Podle vzoru mlady se sklonuji pnvlastnovaci zajmena muj. (devce) jez jehoz jemuz jez (0) nemz jimz (devcata) jez 6. svuj (u nichz jSOll zcasti tez tvary jine). p. Po z n a rn k a: L. ono).Pan. Zajmeno jenz (jez. jeZ) rna pred zakoncenim mimo 1. jeZ) na zacatku if (jako zajmeno on. p. jejz jiz (les) jejz (0) nemz 6. tvuj. jiz jez (zeny) jez jichZ jimz jez (0) nichz jimiz 1. (pan) jehoz. Misto zajrnen ktery ajeni se nekdy uziva zajrnena co.

). nTuj (bratr. moje (0) me. pade jednotneho cisla zenskeho rodu) jsou hovorove. mojf mou. moje me. Po Z n a m k a: 1. p. p.p. p. Ty mas svuj pldn apod. moje. Tvary mojf(ve 2. jakYsi. lecjakY. Zvratnym zajmenem svuj privlasti'iujeme obvykle osobe. moji. kterjsi. 6. mojf mou. p. 7. jsou nespisovne. mojf. 3. 63 . 6. p. moje (sestry) mych mym me. Tvary jako "mojeho" bratra.. moje (sesity) me. ktera je vyjad­ rena podmetem (Ja mam svuj pldn. 6.tazaci nebo vztazna zajmena kterj. 2. p. 5. SKLONovANt ZAJMEN MUJ (TVUJ. moje (pera) rna. moje (sesity) me. rna. moji (bratfi) me. 3. 2. moji.p. 3. p. rna. moje (0) mych mymi Od vzoru mlady se odchylujf tvary muj. p. moje (sestra) me. "mojich" rodicu apod. 2. a 7. moje (bratry. moje (pero) meho me. p. sesit) meho memu meho (bratra) miij (sesit) miij (0) mem mym rna. 7. SVUJ) Muzsky rod lednotne cislo Zensky rod Sti'edni rod 1. 4. moje me. moje. mojf me.p. 4. mi. jakY. moji (bratfi) me.p. zddnY. moje me.. 3. kazdy a zapoma zajmena nijakY. nejakY. Zajmeno Tvuj se v dopisech obvykle piSe s velkym pismenem. leckterj. p. sesity) mt. moje rna. neurcita zajmena nekterj. 5. moji (0) mem mym Mnozne cislo 1. moje me.

Jmenne tvary jsou jen v 1. Chlapci si poradili sami. 7. neurcita zajmena necz. Napr. p. 64 . tazaci nebo vztazne cz. 2. p. p. p. p. p. totiz). 2. tataz. p. Podle vzoru jarnz se sklolluje pfivlasmovaci zajmeno jejz. Dhi si hrdly samy. toutez totez (pero) tehoz temuz totez (0) temz tymz Zensky rod Stfedni rod Mnozne Cislo 1. stroje) tataz Zajmeno sam. Po Z n a ill k a: Podle rodu a padu se ffdf pravopis. 6. p. 3. czsi a zapome zajmeno nic£.SKLONovANt ZAJMENA TYZ/TENTYZ Zajmeno ryz se sklolluje jako vzor mlady (mladeho: teho-z. tentyz (stroj) (0) temz (0) teze tymz touz. 6. mlade: ti­ ze) ale v nekterych padech jsou i tvary slozene ze zajmena ten a ryz (ten­ ryi. tataz (chlapec. tyz. Matka nechala chlapce samy doma. tentyz taz. a 4. stroj) (divka) tehoz teze temuz teze tehoz (chlapce) touz. tutez tyz. p. 3. p. 4. samy se sklolluje jako vzor mlad. 4. p. Muzsky rod lednotne cislo 1. titiz (chlapci) tytez (stroje tytez (divky) tychz tymz tytez (0) tychz tymiz tataz (pera) tytez (chlapce. obou cise!. p. mlady. 7. p.

napr. nekolikandsobnY). 65 . ). mnoho. presny pocet (lze jej vyjadnt cislieemi. napr. dvojndsobny (vftez). dva. jejich otce. ktere oznacuji urCity. ctverj (ehleb). Cislovky zakladnivyjadfuji pocet (odpovidaji na otazkukolik?). Po z n a m k a: U podstatnych jmen pomnoznych a hromadnych se uZiva cislovek druho­ vych k oznaceni poctu (misto cislovek zakladnich). urcite: dvojf. jejich (a vztaZne jejichZ) se nesldoiiujf (jeho otec. nekolikdtj.. troje (obiH). malo (zaku). nekolikandsobny (vitez). nekolikrdt. Cislovky fadove oznacujf mfsto v cfselne rade. sto == 100). Po z n a m k a: Ie tfeba rozlisovat podoby jejich a jejfch. presny pocet (nelze jej vyjadnt cislieemi. mdlo. dvoje. jejich otci .. Napr. urcite: prvnf. poradi apod. Cislovky druhove oznacujf mnozstvi druhu (odpovidaji na otazku ko­ likerj?). tN = 3. trojf (uniforma). Druhy cislovek Rozlisujeme cislovky urcite. Vim to od jejich spoluZtiku (= od spoluzaku nekolika lid!) . tfi (zad). kolikandsobnY?).Vim to od jejfch spoluidku (= od spoluzaku jedne divky). . neurcite: nekolikerj (ufitek). Cislovky Cislovky jsou slovy vyznamu cfselneho: oznacuji pocet. Napr. nekolik. tNkrdt. poradf (odpovidaji na otazku kolikdtj?). nekolikerj. aneurcite. napr. sto (zaku). dvoje housle. druhy. neurcite: nekolikrat (zvitezit). stj (zak). kolikrat se neeo znasobilo (odpovidajf na otazku kolikrdt. Cislovky nasobne vyjadfujf. urcite: dvakrdt. tfetf. Napt.. troje nutky. Napr. Oboji tyto Cfslovky (urcite a neurcite) se dale deli na cislovky zakladni. jeho otd . radove. ktere neoznacuji urcity. Napr. urcite: jeden (zak). jeho otce. mnoho. stokrdt (zvitezit).Zajmena nesklonna Pfivlasmovaci zajmena jeho. neurcite: ne­ kolikdtj (zak).. neurcite: nekolik. druhove a nasobne. koliknit se nejaka vee vyskyta.

aby nedoslo k omylu. Teeka se vsak nepfSe: a) za datem napsanym zlomkem (l0/5 1991). dvaadvaceti . jsou-li slozitejsf. (jako dvaadvacet taku) Letopoety eteme jako efslovky tadove nebo zakladnf. b) za oznaeenfm stranky. roku 1989 = roku tisfdho devftisteho (devatenactisteho) osmdesateho devate­ ho (devetaosmdesateho).... ). roku tiSle devet set (devatenact set) osmdesat devet (devetaosmdesat). Napr. o tvaru jmen poeftanych predmeru (i tvaru slovesa) rozhoduje ob­ vykle poslednf cast efslovky: ° Ve tNde bylo dvaadvacet iaku. nebo dvacet jedna. Cteni a psani cislovek V textu pfSeme efslovky urCite efslicemi jen tehdy. (jako dva taci) Uzfva se vsak take typu: Ve tNde bylo dvacet dva taku.. a dale ve vetach smyslu poetarskeho. dvacet. cvicenz' na 23. sto . dvacet dva .. stoletf. zaloiii v Praze univerzi­ tu.: V hledisti bylo 857 divaku.Podle slozenf muzeme rozlisovat efslovky jed nod u c h e (sest. zde ji muzeme vyslovovat take jako Cfslovku zakladnf (cvicenz' na strane dvacet tfi). odstavce apod. OpiSte 3. statistickeho a v datech. ) a efslovky s 10 zen e (dvacet sest.. kapitoly. jinde je pfSe­ me slovy. Soucet lihlu v trojlihelnz'kuje 180 stupnu. strane dole). sto deset). ale pri poCtech a po diktovanf efsel je lepe uzfvat zpusobu druheho. dvaadvacet .. (jako dvacet iaku) Ve tNde byli dvacet dva taci. Cfslovky slozene z jednotek a desftek pfSeme a vyslovujeme dvo­ jiin zpusobem: jedenadvacet. sestadvacet. 66 .. Karel IV. stojf-li efslovky za jmenem (Opiste cvicenz' 3 na strane 23 dole).. Prvnf tvary lze snaze sklonovat (jedenadvaceti. de­ set. Za tadovymi efslovkami napsanymi efslicemi se pfSe teeka (Karel Hy­ nek Macha til v 1. Mam dva sourozence. Napt. polovine 19.

j. p. p. OBE 1. zem1ch. 4. 7. c. p. obou (muzu. zen. stroj). obema (muzi. DVE. stroju. to jedno (devce). ty jedny (dfvky). obe maji zvlastnf tvary: Muzsky rod 1. dva. 6. dve a oba. tTYIn Cislovky tfi a ctyfi nejsou rozliseny podle rodu a majf tvary v podstate shodne s mnoznym cislem vzoru kost. mesty) 0 Po z n am k a: Jde zbytky stareho dvojneho clsla. p. c. ctyf a ctyfech x kostf. devcat) atd.: Cfslovky dva. tajed­ na (devcata). to): ten jeden (chlapec. tfech. SKLONOVANi tiSLOVEK DVA. jedno) se skloiiuje jako zajmeno ten (ta. JEDNO) Cislovka jeden (jedna.: tijedni (chlapci) . obema (muzum. SKLONOVANt ttSLOVEK TIn. zenam.: techjednech (chlapcu. obe (zeny) dve. p.Skloiiovanf cfslovek Sklonovani Cfslovek zakladnich SKLONOVANi tiSLOVKY JEDEN (JEDNA.: toho jednoho (chlapce. mn. Zensky rod Stredni rod 2. p.ty jedny (stroje). obe (zeny) dve. p. p. toho jed­ noho (devcete) atd. stroje). zenami. oba (muze) dve. obe (mesta) (0) dvou. obou (muzfch. p. p. p. p. mestum) dva. 2. te jedne (divky). c. j. mest) dvema. c. obe (mesta) dvou. ta jedna (divka). odchylky: v 7. mestech) dvema. 67 . 2. 3. dfvek. 1. tfemi x kostmi. OBA. oba (muzi) dve. 2. mn.

p. p. SKLONovANI CISLOVEK PET .DEVETADEVADESAT Cislovky pet az devetadevadesat maji sklollovani shodne. bez sto tficeti dvou korun. p. a 7. p. MILlARDA Cfslovka sto se sklolluje podle vzoru mesto: tfi sta (mesta). pade pnslusnou padovou koncovku): 1. pred sto dvaceti tremi [ety. p. 4. housata) divky.1. tficet. ctyhcet majf tvary deseti i desfti.. 6. Ve vsech pa­ dech krome 1. se sto lidmi (vedle ke stu lidf nebo ke stu lidem. p. ctyrech jSOll hovorove. se stem lidO. pet (chlapcu) peti (chlapcu) peti (chlapcum) pet (chlapcu) (0) peti (chlapcich) peti (chlapci) Cfslovky deset. Po z n am k a: Je rozdil pi'i llzitl clslovky sto v clsle jednotnem a v clsle mnoznem. 0 sto lidech. dvaceti jednomu taku atd.. MILlON. Pfi sklollovanf Cfslovek jako dvacet jeden.. Nape. tf{ set (mest) . ctyn (chlapci) tri (chlapci) divky. 0 stu lidf nebo 0 stu lidech. ke sto lidem. trech. 4. Cfslovkasto nekdy zustava ve spojenf s poCftanym predmetem nesklon­ na. SKLONovANI CISLOVEK STO. 7. 6. 7.. dvacet dva . bez peti set tficeti dvou korun. housata) ctyr i ctyrech to i trech ctyrem trem ctyn tfi (0) trech (0) ctyrech tremi ctyrmi Poznamka: Tvary 2. dvacet. p. je koncovka -i (pntom rna pocitany predmet ve 3. a 4. 2. ctyficeti i ctyficfti. 2. 3.p. dvaceti i dvacfti. TISIC. 68 .. p. p. napr. p. se sklolluje kazda cast zvlasi: dvaceti jednoho taka. 3. 6. ale pfed dvema sty dvaceti tremi [ety. p. Ale ve spojenf dve ste je star-y tvar (zbytek dvojneho Cfsla). tficeti i thcfti. p.

Dobreho po malu. k tislc tfi sta pilapa­ desati .3. Krome toho miva cislovka tis(c v 7. take tvar s koncovkou -i (s tis(ci Zidmi vedle s tis(cem lidl. je vedle tvaru tis(cu take tvar tis(c (pet tislc). k tis(ci tfem stum pilapadesati. 3. tolikmaji ve 2. z mnoha mnoho. C. a 7. c. mnoz. p.. 0 peti tis(ci Zidech vedle 0 pili tis(c(ch lidt')o Ve spojeni Cislovky tis(c se stovkami. nekolika (chlapcfch) mnoha. NEKOLIK (KOLIK. a ve 3. Kdo se nespokoj( s malem. nekolika (chlapciim) (0) mnoha. mnoho. desitkami a jednotkami se uplat­ lluje dvoji zpiisob SklOllOVani: bud' se sklOlluji vsechny cleny (bez tis(ce tf{ set petapadesati. mnoz.. Cislovka milion se sklolluje podle vzoru hrad.. nedostane nic). ). nekolik (chlapcii) mnoha. mala (chlapcii) malo (chlapciim) (0) malo (chlapcfch) malo (chlapci) Jestlize cislovka malo neni spojena s pocitanym predmetem. nekolik. padem byva take tvar mala. ). 7. p. TOLIK) Cislovka malo se ve spojeni s pocitanym predmetem nesklolluje. MNOHO. p. a 6. p.. ale v 2. p. sklolluje se podle vzoru mesto (Davejme z mala malo. nekolika (chlapcii) mnoha. a 4. 6. c.. pade koncov­ ku -a: 1. Cislovky mnoho. p. jedn.Cislovka tis(c se sklolluje podle vzoru stroj. jen ve spojenf s 2. cislovka miliarda podle vzoru zena.6.. SKLONovANI NEURCITYCH CISLOVEK MALO. koZik. 69 . 2. nekolika (chlapci) malo (chlapcii) malo. nebo se SklOllUji pouze posledni cleny (hez tis(c tfi sta petapadesati. p. p. k peti tis(ci Zidem vedle k pili tislcum lidf.

cislo. sestery (Saty) apod. J. oboji.. p. ctvery. Neplnovyznamova slovesa maji slovni vyznam oslabeny a spojuji se s jinymi slovesy. muzskeho a strednmo rodu a vseeh padu rodu zenskeho).. Plnovyznamova slovesa maji samostatny slovni vyznam. ctvrry. pul pdta (psano tez pUlctvrta.troj( kleite (napr. stat. patery atd. Slovesa pn casovani vyjadfuji rUznymi tvary osobu. ctvero. troje kleite (= tri mistroje tohoto druhu) . oboje. druho:vych a nasobnych Cislovky radove. Druhove cislovky dvoji. ktere maji zakonceni jako pffdav­ na jmena. cinnost (mluvit.. patero (sukno). staY (stat. kovarske. druhove a misobne. ctvery. troji.Skloitovani cislovek radovych. neseno . nekolikery. pateru (ldtku). pncesti trpneho a prechodniky vyjadfu­ ji i jmenny rod (nesl. obojf dvojf. pUlpdta) litru (krome 7. patery. maji nektere tvary jmenne: dvoje. patera (ldtka). ktera se casuji a vyjadfuji dej. Ie to predevsim porn 0 c n e sloveso by t. by vat ve 70 .. vyrdblt). zpusob a slovesny rod. dvojnasobny. zblednout). ten vsakje u vsech tvam tehoz slovesa stejny. tretf. nekolikdry. tj. neslo .dvojf saty (napr. pracovnf a svatec­ nf). tisfef. Radove cislovky (od cislovky ctvrry vyse) maji ve spojeni spill tvary jmenne: pul ctvrta.. nekolikanasobny) nebo podle vzorujarnf (prvnf. Krome toho vyjadfuji slovesa take vid. trojt). stipaci a univerzalni). troje. cist. napi'. cas. nesen. Cislovky nasobne zakoncene na -krdt se nesklolluji (maji charakter pff­ sloveD· Slovesa Siovesa jsou slova. nesena. nesla. Po z n a m k a: Tvary pncesti minuleho (cinneho). praeovat. Nektere druhy sloves Slovesa muzeme delit na plnovyznamova a neplnovyznamova. sry. . ctvery. sedlt) nebo zmenu stavu (stdrnout. Po Z n am k a: V nekterych pnpadech je take mozno vyuzft dvojf podoby druhovych cf810­ vek k rozliSeni vyznamovemu: dvoje saty (= dva obleky) . se sklollujfpodle vzoru mlady (druhy. patery. dvoji.

v pntomnosti nebo v budoucnosti: zpfval jsem. Tato slovesa mohou vyjadfit vsechny tti easy. budes zpivat) a tvary pntomneho casu vyjadfuji skutecne dej pntomny (zpivam. Slovesa dokonava vyjadfuji dej nejak ohraniceny (v minulosti nebo v budoucnosti: zazpfval jsem. Slovesa. pre s t a vat u infinitivu (zacalo prset. dale to jsou z pus 0 b 0 v a (modalni) slovesa c h tit. zpivam. stava se znamym). cist . Jenom u nekolika nedokonavych sloves vyjadfujicich pohyb se tvon budouci cas a take rozkazovaci zpusob pomoci ptedpony po.pujdu. Slovesa nedokonava vyjadfuji dej probfhajici. mohl spat.precist. s tat s e. musf se zlepsit. Slovesa dokonava se casto tvon ze sloves nedokonavych pfipojenim ptedpony: psat . mel se uci!. pracuji). polet. byl vyvolan.pfipojovat. pojd'. Tato slovesa nemohou vyjadfit ptitomny dej. prestala plakat). cetl jsem. Slovesa nedokonava se casto tvon ze sloves dokonavych zmenou pti­ pony (a take zmenou hlasek v kmeni): letl! . pojed'. smat se. jdu .(pu-): jedu ­ pojedu. si (ptat se.napsat. sloveso by t. zazpfvam). Po z n am k a: Delenf sloves na dokonava (zazp{vat) a nedokonava (zp{vat) je uvedeno v casti 0 slovesnem vidu. V casti 0 tvorenf vet se rozliSujf slovesa dejova (akcnf a neakcnf) a slovesa stavova. jejich pntomne tvary vyjadfuji dej budouci. neohraniceny (v minu­ losti. moe i! s met u infinitivu (chce pracovat.slozenem tvaru slovesnem (napt. Slovesa nedokonava vyjadfuji budouci dej zpravidla tvarem slozenym z tvaru pomocneho slovesa byt a z infinitivu (budu zpivat. budu zpf­ vat). z a c f nat.poletim. m {t (povinnost). byl by byval cetl. by vat.hazet. myslet si). m u sit. Mluvnicke vyznamy a tvary sloves Slovesny vid Slovesny vid je schopnost slovesa vyjadfit dokonavost nebo nedoko­ navost deje. 71 . se nazyvaji zvratna. kterajsou spojena se zvratnym zajmenem se. smel odejft) a fa z 0 v a slovesa za ­ cit. letim .fetat. s t a vat seve funkci s p 0 nyu jmenneho ptisudku (je vesely. pripojit . bude zkousen). pre s tat. stal se uCitelem. hodit .

jdi tam .osoba: 3. Ridi se podle podmetu ve vete. Nejcastejsi odchylka je vyka­ n1. Slovesa nedokonava vyjadfuji vsechny tfi easy (pisu. nemohou vyjadfit dej pntomnY· Po z n am k a: V uziV<lni slovesnych tvarU se projevuji take odchylky. chodivdval tam. tj. de j n a sob e n y: chodivd tam. pntom­ ny tvar slovesa dokonaveho nebo nedokonaveho muze vyjadrovat dej minuly Ode 0 tzv. Nonza si sedl a zacal jist a najednou se pfed nim objevi staTeeek a Zddd ho 72 . Nektera slovesa nedokonava i slovesa dokonava vyjadfuji dej.nezavirej dvefe. sedel jsem je tvar nedokonaveho slovesa sedet. Po z n am k a: V uzivani cisla dochazi k jistym odchylkam. poSli mu to . ktery Ul skoncil. Je to zpravidla v zap 0 r n e m r 0 Z k a z e: zavfi dvefe . pfitomny tvar slovesa nedokonaveho muze nekdy vyjadrovatdej budouci (napr. neni rozhodujfci. Napr. 3. 2. prezens historicky. ktery se opakuje.nechod' tam. 1. druba a tfeti. venovat.Po z n a m k a: 1. 4. sedat. Nektera slovesa jsou 0 b 0 u v i d 0 va. konal nebo bude konat. slovesa dokonava vyjadfuji jen cas minuly a cas budouci (napsal jsem.0soba: 2. Podle situace pak vyjadfuji pritomne tvary dej pntomny nebo budouci (napr. jednotne a mnoine. Nekdy se uziva sloves vidu nedokonaveho tam. psal jsem.neposflej mu to. Co si pfejete. Vsechny tvary tehoz slovesa maji stejny vid. absolvo­ vat. kdo nebo co je ve vete podmetem. ze oznacuje minuly dej. Pntom je take treba dobre rozliSovat tvary sloves jako napr. budu psat). napr. jedno po druMm. LiSi se podle toho.osoba: (ja) pfSu (ty) p[ses (on) pfSe (my) piseme (vy) p[sete (oni) pisou Cislo Cislo je u sloves stejne jako u sklonovani dvoji. pane? Vy jste se vrdtil? Jste spokojen? Cas Siovesnj cas je troji: pfitomnj. napr. sednout (si). ne­ smesovat je. naptsu). Zitrajdeme do kina). minulj a budouci. kde bychom cekali vid dokonavy. napr. Jd vdm to venuji znamena ted' nebo v budoucnosti). pozaviral okna. kdy se slovesny dej kona. sedet. darovat. Napr. podle toho. Osoba Siovesmi osoba je troji: prvni.

pnvodce deje je tedy podmetem. (vetne cleny uCitelem. Rod trpny vyjadi'uje. osobu cfsla mnozneho (pis. Ma tvary jen pro 2. Stovesn! rod Slovesny rod je cinny a trpny. ktery by nastal. Podminovaci zpnsob je dvojf: ptitomny (sel byeh) a minuly (byl bych sel. Dub jednou ranou nepadne. Zpnsob rozkazovaci vyjadfuje rozkaz nebo prani. Po z n a m k a: Neni zadny zpusob tazacf. UCitel vyvolal dva zaky. co cinf podmet. Tento dvojf rod vsak mohou vyjadrovat zpravidla jen slovesa predmetova. 2. televiz{ jsou tu pnslovecna urce­ nf. Zpusob U slovesa rozlisujeme zpnsob oznamovaci. K vyjadI'en( durazneho rozkazu nebo zakazu muzeme uzft oznamovacmo zpusobu (Ni­ kam nepujdd! MItiS!) nebo infinitivu (Stdt! Nemluvit!). rozkazovaci a podmino­ vaci. kez vyhraji. Sel by tam? jsou tytez slovesne tvary. Videl ho? Sel by tam? jsou vety tazacl. pisme. Zpnsob podminovaci vyjadfuje dej mozny a dej. Utkan{ bylo vys{[dno televizl. ktera vyjadfujf puvodce deje. Utkan{ vys[fala televize. Ve vetach Vide! ho. nechf(at'p[se. Rod cinny vyjadfuje. Rozdil je jen v druhu vet podle obsahu. sdm do n{padd. pnvodce deje tedy neni podmetem. Jablka zraji v zdfl).o kousek chleba) nebo dej platny ve vsech casech (Kdo jinemu jdmu kopd. Zpnsob oznamovaci oznamuje slovesny dej (PfSu). byl bych byval sel). co cini nekdo jiny nez podmet. piste). Videl ho. Pro rozkaz nebo pranf v jinych osobach se uzfva tvaru oznamovacmo zpusobu s casticemi ai. Dva zaci byli vyvoldni ucitelem. Koupil bych si to. kdy­ by se splnila jista podmfnka (Rad bych sel ven. Po z n a m k a: 1.) Trpny rod je v techto vetach vyjadren 0 pis n y m t v are m t r p ­ nYm. kii. necht'pfijdou). osobu cfsla jednotneho a pro 1. a 2. Sel by tam jsou vety oznamovacf. Napr. Napr. kdybych mel pen{ze).Sel by tam. Videl ho? . Trpny rod muze byt vyjadten take z v rat n 0 u pod 0 b 0 u s 10 v e ­ 73 .

2. tvary jednoduche a sloiene Slovesne tvary. Napi'. se nazyvajf tvary neurcite. ktere jsou vyjadreny vice slovy (bude mluvit. nybrz nektere se tvo­ n od kmene pntomneho. mluvit). ktera zustane. jine od kmene minuleho. Vystava byla otevfena v roee 1997. byl nesen). vyjadi'eni vystava se pol-ddd je vhodnejsi nez vystava je poldddna. mluvili uzite ve vetach jsou od puvodu soucasti tvaru slozenych (misto mluvil jest. 3. nesen). davame v beznem vyjadi'ovani pi'ednost slovesu zvratnemu. Vystava uz je otevfena (otevi'ena). mluvil jsem. mluvil. Tvary jako mluvil. z Kmen ptitomny a kmen minuly Vsechny tvary tehoz slovesa nemajf stejny kmen. Utkdnf se vysflalo v televizi.sa. mluvili jsou) a maji vyznam tvarU urcitych. tvary. a to tvarem 3. Vystava bude otevl-ena jeste v tomto roee. si za slozeny tvar nepovazujeme (smeji se. se nazyvajf tvary jednoduche. Slovesne tvary a jejich tvoreni ze slovesnych kmenu Tvary urcite a neurcite. 2. ne ze byl vyznamemin. Kmen ptitomny je cast slova. P 0 z n a m k a: 1. hraje si). tvary. nebof j est divne veei u c i nil. mluv. ze se vyznamenal svym cinem. kdyz by mohlo dojit k nedorozumenL Napi'. kde je mozno uzit opisneho tvaru trpneho i zvtlatneho slovesa. (Viz napi'. ktere samy urcitou osobu nevyjadfujf (mluvit. oddelfme-li od tvaru 74 . Slovesne tvary. Po z n a m k a: 1. se nazyvajf tvary sloiene. ktere vyjadfujf urcitou osobu jednotneho nebo mnoz­ neho cfsla (mluvfme. se nazyvajf tvary urcite. Vstupenky se proddvajf od 16 hodin. mluvil bych). Napi'. osoby Cinneho rodu se zvratnym zajmenem se. Napi'. ktere jsou vyjadreny jednfm slovem (mluv{m. mluvil bych. Napf. Tam. Spojenijednoducheho slovesneho tvaru se zvratnym se. v Bibli kralicke: Zp{vejte Hospodinu p{sen novou. Vojdk se vyznamenal znamena. nybrz maji vyznam vysledneho stavu. Tvary pfitomneho casu slovesa dokonaveho vsak nemaji dejovy vyznam trpneho rodu. Opisneho tvaru trpneho se uziva z:vlaste u sloves dokonavYch. . S10vesa se zvratnym zajmenem se neni mozno uzit k vyjadi'eni trpneho rodu tehdy. mluv.S 10 iIi f j sou lei proti mne pysnt). mluvil jsem.

osoby cfsla mnozneho zakoncenym na -{ (zp{vajO rna koncovky -e (pro rod muzsky). -ie (pro rod zensky a strednf). Tvary od kmene pfitomneho Oznamovaci zposob pfitomneho casn Tvon se osobnfmi koncovkami: -u nebo -i -fm -am -es-e (nesu. od kmene minuleho se tvon infinitiv. zplvaj{c. nesouce. osoby cfsla mnozneho zakoncenym na -ou (nesou) rna koncovky -a (pro rod muzsky). U sloves s tvarem 3. pncestf trpne a prechodnfk minuly. zp{vaj{ce. osobu cfsla jednotneho a mnozneho a pro 1. nes (bez koncovky) nes-me nes-te tiskn-i tiskn-eme tiskn-ete mysl-i mysl-eme mysl-ete zpfv-ej zpfv-ejme zpfv-ejte Pfeehodnik pfitomnj Tvon se dvojfmi koncovkami. Kmen minnlj je cast slova. U sloves s tvarem 3. usmlv-d se). osoby jednotneho Cisla pntomneho casu osobnf koncovku (mluv-l. osobu cfsla mnozneho pfipojenfm koncovek. rozkazovaci zpiisob a pfechodnik pntomny. nesouc. usmlva-I se). ved­ e. 75 . -once (pro mnozne cIslo vsech rodii): nesa.3. Od kmene pntomneho se tvon oznamovaci zpiisob pntomneho casu. -one (pro rod zensky a stfednf). ved-I. ktera zllstane. oddelfme-li od pncestf mi­ nuleho (Cinneho) -I (mluvi-I. -ice (pro mnozne Cislo vsech rodii): zplvaje. piSi) (prosfm. sazfm) -is -f (zpivam) -as -erne -fme -arne -ete -fte -ate -ou nebo -f -f nebo -ejf (-elf) -ajf -a Rozkazovaelzposob Tvon se pro 2. pncesti minule (cinne).

Nekteni slovesa vsak maji tvoreni jine, napr. vida, -oue, -ouee (vidi), veda, -oue, -ouee (vedi).
Po z n am k a: 1. Pfechodnik pi'itomny sloves nedokonavych vyjadi'uje dej soucasny s de­ jem pi'itomnym, minulym nebo budoucim, napi'.: chlapec sel a zpival si divka tancHa a zpivala si divky budou tancit a zpivat
chlapec sel zpfvaje si dfvka tancila zpfvajfc si dfvky budou tantit zpfvajfce

Pfechodniku muzeme uzit jen tehdy, maji-li slovesa stejny podmet. 2. Rozvitou vazbu pi'echodnikovou oddelujeme carkou, napi'.: Dfvky tancily, zpfvajfce cesktf a slovenske pfsne. Holou nebo maIo rozvitou tesnou vazbu pi'echodnikovou zpravidla carkou neoddelujeme, napi'.: Usmfvaje se pffvftal jednoho po druhem. 3. Ve vete jsou pi'echodniky doplllkem.

Tvary od kmene minuh~ho Infinitiv
Tvon se zpravidla pripojenim -t, ndceji -ti: hrdt, hrdti. Siovesa, jejichz kmen minuly je zakoncen na -k, -h, maji V infinitivu zakonceni -ci (pek-l - peci, tlouk-l - tlouci, moh-l - moci) a -ct (peet, tlouet, moet). S tvary budouciho casu pomocneho slovesa bYt (budu, budes, bude, budeme, budete, budou) tvon infinitiv budoucf cas nedokonavych sloves: budu hrdt.

Pticesti minule (pticesti cinne)
Tvon se pnpojenim -I (-la, -10, -ii, -ly, -la): videl. Pffcesti minuIeho se uZlva ve s I 0 zen y c h t v are c h slovesnych: v minuIem case a v podminovacfm zpusobu. Minuly cas se sklada z pntomnych tvarU slovesa byt (jsem, jsi, jsme, jste) a pncesti minuleho pnslusneho slovesa: pfisel jsem ... ; v 3. osobe cisla jednotneho a mnozneho je pouhe pricesti minuIe (cinne): pfisel, pfi­ sla, pfislo, pfisii, pfisly, pfisla.
Po z n a m k a: V 2. osobe cisla jednotneho byva nekdy misto tvaru jsi pouhe -s, ktere se piSe s pi'icestim dohromady, napi'. pfisels, reklas,. toto -s se spojuje i se zajmenem osobnim (tys to rekl), se zvratnym zajmenem se, si (snaZil ses, koupil sis), se spojkou i.e (zes zapomnel), pi'islovcem kde (kdes byl?) apod.

76

Podminovaci zposob pfitomny se skhida ze zvlastnich tvan'i slovesa byt (bych, bys, by, bychom, byste, by) a pneesti minuleho (einneho) pn­ slusneho slovesa (musel bych, dokazal bys, napsal by apod.). V 2. osobe efslajednotneho se u zvratnych sloves -s pfipojuje k zvrat­ nemu zajmenu se, si: smal by ses, koupil by sis. Podminovaci zposob minuly se sklada z podminovaciho zpusobu slo­ vesa byt (byl bych, byl bys ...) a pneestf minuleho (einneho) pnslusneho slovesa (byl by prisel, byli bychom prisli).
Po z n am k a: 1. Tvary jako "bysme", "by jsme". "by jste" jsou nespisovne. 2. Slovesne tvary bych, bys ... byvaji casto spojeny se spojkou aby, kdyby v jedno slovo, napr. abych vide!. abys videl, kdybys prisel, kdybychom chteli.

Pficestl trpne
Tvon se pi'ipojenfm -en nebo -n (-na, -no, -ni, -ny, -na): nesen, sazen, nebo pi'ipojenfm -t (-ta, -to, -ti, -ty, -ta): kryt. Pneesti trpneho se zpravidla uzfva v 0 pis nyc h t v are c h t r p ­ n e h 0 rod u (jsem veden, byl jsem veden, budu veden, jsa veden, byt veden apod.).
Po z n a m k a: 1. Od pncesti trpneho se tvori pfipojenim -f pod s tat n e j men 0 s 10­ v e s n e (psanf, myti). SkloI1uje se podle vzom stavenf. 2. Podstatna jmena slovesna zvratnych sloves nemivaji zvratne se, si, napr. koupdnf (koupat se), rozmyslenf (rozmyslet se), loucenf (louCit se), prdnf (prdt sO.

Prechodnik minuly
Tvon se dvojim zpusobem. Konef-li kmen minuly na souhhisku (vynes-l), rna pfechodnik minuly v rode muzskem tvar bez koncovky, v rode zenskem a stfednim rna kon­ covku -si, v mnoznem eisle -se: vynes, vynessi, vynesse. Pfechodniko­ vych tvarii tohoto typu se uziva velmi zndka. Konei-li kmen minuly na samohlasku (ukloni-l se), rna pfechodnik mi­ nuly koncovky -v, -vsi, -vse: ukloniv se, uklonivsi se, uklonivse se.
Po z n a m k a: 1. Prechodnik minuly sloves dokonavych vyjadfuje dej predcasny, predcha­ zejici pred dejem pnsudkoveho slovesa (Ukloniv se oddel). 2. Z pncesti a prechodniku pntomnych a minulych se tvon pndavna jmena: minuly, byvaly, kryry, neseny; doufajfcf, jsoucf, minuvSf, vrdtivsf se apod. 3.0 psani carky u prechodnikove vazby viz pozmirnku na str. 76.

77

PREHLED SLOVESNYCH TVARU

Tvary urcite Oznamovaci zpusob casu pntomneho casu minuleho casu budouciho rozkazovaclzpusob podmiiiovacf zpusob pntomny minuly Tvary neurcite Infinitiv prechodnik pntomny prechodnik minuly pncesti nlinuIe (cinne) pncesti trpne
ehvdlit(i) ehvdle, -fe, -fee poehvdliv, -vsi -vse ehvdlil, -a, -0 byt ehwilen jsa ehvdlen byv poehvdlen ehvdlen, -a,
-0

rod Cinny ehwilfm ehvdlil jsem budu ehvdlit ehval
ehvdlil byeh byl byeh ehvdlil

rod trpny jsem ehvdlen byl jsem ehvdlen budu ehvdlen bud' ehvdlen
byl byeh ehvdlen byl byeh byval ehvdlen

Casovani sloves podle tnd a vzorU
Slovesa delfme podle zakonceni tvaru 3. osoby jednotneho cisla pn­ tomneho casu do peti trid se vzory: 1. slovesa zakoncemi na -e, pred nimz neni n nebo j: nese, bere, nlaze, pece, umre 2. slovesa zakonceml na -ne: tiskne, mine, zacne 3. slovesa zakoncemi na -je: kryje, kupuje 4. slovesa zakoncena na -i: prosi, trpi, sazi 5. slovesa zakoncena na -a: dela

1. tfida
a) vzory tvrde: nese bere 78 nesl brat nest brat

mnoz. klouzou se. hryz i hryzej . dlabu i dlabdm. . p{sou i p{Sl. b) vzory mekke: maze (mazu i mazi) pece (pecu) umre (umru) mazal pekl umrel mazat peci. -ou. nes-l. klouzu. os.. dlabej i dlab. -z. cfsla pntomneho casu tvary se souhlaskou h. pomozme. pomohou. Cisla mohou tedy mit mnoha slovesa vzom maZe dvoji tvary: bud's koncovkou -u a -i. -ou apod. cisla a v 3.. v rozkazovacfm zpusobu jsou tvary pomoz. os. -{ vubec neuziva (jen kousu. V vzoru nese se rovna kmen minuly kmeni pntomnemu: nes-e. Nektera slovesa zakoncemi v kmeni prftomnem na -p. osobe mnoz.). os. V vzoru pece je kmen minuly zakoncen souhhiskou: pek-l. Tvary na -u. dffmej. Slovesa vzoru pete s pntomnym kmenern na -z maji v 1.. klouzaji se). kjvej). -i majf vetsinou raz knizni. klouzdm se. pomozte. -ou a -aji (klouzu se. -m. -b.. tdzu se i tdzi se. Tvary rozkazovaciho zpusobu majf zpravidla podle vzoru dela. . V vzoru bere je kmen minuly zakoncen na -a: ber-e.Pied -e je v kmeni pntomnem souhhiska tv r d a nebo 0 b 0 jet n a . ale bra-I. klouzej se). V kmeni minulem jsou rozdily: V vzoru maze je kmen minuly zakoncen na -a: maza-l. kluIu. mohou. apod. jedn.. Nektera slovesa vzoru maze zakoncemi v kmeni pntomnem na -I. i sypdm .. -ou jsou castejsi. V 1. -c mohou mit v 1. -ou. dele} (skffpej. piIi. ). napr. peet umrit Pred -e je v kmeni pntomnem souhhiska m e k k a. ridceji i podle vzoru bere. kjvu i kjvdm..). pomohu. 79 . -ou. jedn. a v 3. pldcu i pldci. osobe jedn. mnoz. anebo s koncovkou -u a -am. tnda): hryzu i hryzdm . lamej i lam). mohu. os. ber (sypej i syp.. -ou a -{ (pfSu.. dNmu i dNmdm. protoze tvary na -i. -v rnajf pntornne tvary podle vzoru bere i dela: sypu . Cisla vedle koncovky -ou take -i (pisu i pisi. piIO.. V vzoru umre je kmen minuly zakoncen na -e: umre-l. cisla vedle koncovky -u take -i a v 3. Dba vzory se lisi v kmeni minulem. U nekterych sloves se tvarU na -i.. a hovorove tvary s z a it (mu­ ZU . V rozkazovacfm zpusobu majinekteni z nichjen tvary podledelej(kou­ sej. . c. lzu. YetSina sloves vzoru maze rna take tvary podle vzoru dela (5. pisou.

nacal a slove­ sa tne.klnul.tonul.minul. uzamknut . kfikl i kfiknul.listen. U sloves vzoru mineje v pncesti trpnem pnpona -nu-: pominut. ale z vyslovnostnfch duvodii je napr. najat i najmut. ruka byla stisk­ nuta. piehl i piehnul (tyto dnlhe tvary s pnponou -nu. Slovesa s minulym kmenem zakoncenym na -h. pohnul. 2.padl. obleci.pfijal. oblecen. iat i inut. najal i najmul. zdviien. trida tiskne mine zacne tiskl minul zacal tisknout minout zacit Ke vzoru mine patn slovesa. tici. strzen.a nektera jina slovesa maji pncestf trpne se zakoncenim -en: roztazen.pocal. napnut.jsou hovorove). vynat i vyjmut. odejme. tlouei. V pricesti minulem (cinnem) vetsinou nemajf pnponu -nu. hrnut. ktera maji pied -ne souhlasku. usnul a nektera slovesa maji dvoji tvary. napjat i pnut. kteni maji pied -ne samohlasku nebo slabikotvorne I. 80 . vzepnut. vleei. Ke vzoru tiskne pam vetsina sloves. V pncestf trpnem je u sloves vzoru tiskne vetsinou pnpona -nu-: odfiz­ nut. dupl i dupnul. V pncestf minulem (cinnem) maji pied koncovym -I pnponu -nu. ale vetsina jich ma tvary oboji: tat i tnut.(mine . U vzoru zacne je kmen minuly v pncesti minulem (cinnem) zakoncen na -a (zaca-/). moet. zal i inul. Stejne tvary rna i nekolik sloves zakoncenych na -me. vzepjat i vzepnut. nacne .trnul). odnal. zamitnut apod. odfeknut. napr. moci. vzepjat. Pouze sloveso pnout a slovesa odvozena maji tvary oboji: pjat.uzamcen. zne s dvojimi tvary: tal i tnul. Nekdy je mezi nimi vyznamovy rozdf1: kniha byla tistena. najme.(tiskne . napjat i napnut. vyjme . bodl i bodnul.Infmitiv sloves tohoto vzoru na -ci rna raz knifni: peei.vanul. tdhne . trne . kopne .tiskl. vymknut. sehnul. padne . r. klnu . PTIcesti trpne sloves vzoru zacne je stejne jako pncestf minuIe (cinne) bez pnpony -nu-: zacat. Nektera slovesa maji tvary oboji: tisknut . pomoei. Patn k nemu slovesa pocne .kopl). pfijat. bouehl i bouehnul. vynal i vyjmul. Vedle neho se ufiva tvarn peet.tdhl. tiet. vane . tlouet apod. sehnut. pfijme. tone .

tfida kryje kupuje kryl kupoval kryt kupovat Vzory se lisi v kmeni minulem: vzor kryje rna minuly kmen bez papo­ ny (kry-l). Vzor S3Z1 rna kmen minuly zakonceny na -e-. hrozt). kupujz). -e.nahromaden. U nekterych sloves jsou tvary oboji.vymyslen). smal se. vzor kupuje rna v minuIem kmeni paponu -ova. Rozkazovacf zpu. sij.sob: trp . ttida prosi trpi sazi (pros!) . nahromadit .sob vzoru kryje rna pled -j samohlasku kratkou: kryj. kryjf. fadit . rozuml-l) a od VZ~)fU trpi se lisi v 3.fazen i faden.(prosi-l) a -e-. tal. jen -d­ je vzdy dlouhe: kryl. cisla (sazejf i sazf x trpt) a v rozkazo­ vacim zpu. -e.sobu (sazej x trp). zobrazit . Tvary s koncovkami -u a -ou (dekuju. 4. hfal. osobe mnozneho Cisla -f (kryji. d'v z (nahradit .nahrazen. U nekterych sloves vsak zustavaji tyto souhlasky nezmeneny. napr.. pfal. . zral. 81 .(saze-l. slibuju.zkazen). lij. napf. nahrazenz). zuslechtit . chvaUs. bij.(oni) trpf x sazej . dekujou.zuslechten. lisi se v zakoncenf kmene minuleho: -i.(oni) (sazej!) .(oni) (trp!) . zd'v zd' (zpozdit . U sloves vzoru prosl se v pncesti trpnem (a tedy i v podstatnem jmenu slovesnem) obycejne meni nektere kmenove souhlasky: t v. pochopfme.(kup-ova-l). Slovesa obou vzorU maji v patomnem case po -j.. vise-I). kupuji. Take v pacesti minulem (cinnem) je pied -1 samohlaska kratka. osobe jednotneho cisla koncovku -i a v 3. K rozliseni sloves vzoru trpi a sazf pomaha rozkazovaci zpu.zpozden).3. lil .pohosten). placent). nosf. st v st (pohostit .v 1. ale hral. c (platit ­ placen. P r a v 0 pis: V koncovkach tvarU p tit 0 m n e hoc as u piSeme vzdy mekke I (mluvfm. s v s (brousit ­ brousen). Cistit ­ cisten i Cisten. bil. ale i sazt. zlobfte. sl v sl (vymyslit . os.(oni) prosi trpi sazeji i sazi prosil trpel sazel prosit trpet s3zet Vzory prost a trpi maji shodne patomne tvary. mnoz. ryj apod.(oni) sazejf. z v z (zkazit .zobrazen.(trpe-l. slibujou) u techto sloves jsou hovorove.

osobe jedn. hodne. vedi. trida dela delal delat Nekteni slovesa maji tvary podle vzoru dela i podle vzoru prvni tffdy bere nebo maze. V zaporu (nejsem . blfzko) prislovce casu (ted'. zpusobu..5. jsi. bud'me. bud'te. jste. majf vedle tvaru typu dobudu. bude . Prislovce Prislovce jsou slova neohebna. byt. budes. nabyt. byl. bud'. Cisla tvar nenf. odbyt. tak) prislovce miry (velmi. casu tvary chteji i chti. Druhy pnslovci Podle vyznamu rozlisujeme: prislovce mista (tam. vypoveden i vypovezen.. casu. cesd i cese. casto) prislovce zposobu (dobfe. osobe mnoz. napr. dffma i dffme. miry. jsme. Slovesa jist a vedet majf: v 3. proto) 82 . pfiUS) prislovce priCiny (proc. Jsou to slovesa nepravidelna. budu. jsou. jist. Cisla pnt. v rozkazovacfm zpusobu chtij. pnCiny. Sloveso by! rna tvary z trojiho ruzneho korene: jsem. kopa i kope. Slovesa odvozena od slovesa byt. vedet... nabudu. osobe mnoz. ale zapoveden i zapovezen. ktera vyjadruji ruzne blizsf okolnosti deju neoo vlastnostf: urcenf mfsta. v rozkazovacfm zpusobu tvary jez. poveden. chtit se neshoduji se zadnym ze sloves­ nych vzoru ve vsech tvarech.odbydu. Cisla pfft. casu tvary jedi. nekde. je (zffdka jest). zitra. jako napr. Siovesa nepravidelna Tvary sloves byt. vyjeden. ) je v 3. Sloveso chtit rna v 3.nabydu. dobyt. odbudu take hovorove tvary typu doby­ dU. vez. pncestf trpne je najeden. cesky. sneden.

Nevymizf mi to z (me) pameti. rozumne. provzdy). . Bylo mi zima. druhy stupen (krdsneji) . zdaleka. vedomy. zima . (Viz rozdfly ve vetach: Nastalo krasne r d no.dlouho. protoze vznikla z pndavnych jmen zfejmy. hlasiry . V tom (= v teto veci) se liI[me.) Nektera prfslovce vznikla spojenfm predlozky s jinym slovem. pravo . proto.). Jestlize muzeme do vyrazu vsunout pi'ivlastek. dlouhy . Vratili jsme se vee e r. Sprezky je take mozno Nektere vyrazy miizeme stejne dobfe chapat jako pnslovce i jako spo­ jeni predlozky se jmenem a psat je bud' dohromady.Vylezl po zebNku nahoru (= vzhiiru).zima.prdvem. Od pfedlozkove vazby se spfezky lisf vyznamem. bezpochyby i bez pochyby. skromne piSeme -mn-. Nastal Stedrj vee e r. Nazy­ vame je pnslovecne spfezky a piSeme je jako jedno slovo dohromady (nahofe.blfzko.polsky. soukrome piSerne -m-.: Vystoupil na (tu) horu.smele. nejde nahradit jinym pi'islovcem. (= nazpamei). zblfzka i z blfzka. skrom­ ny. .vecer. soukromy. vecer . Stupnovani pnslovci Stejne jako nekteni pndavna jmena se mohou i nektera pnslovce stup­ novat. nebo zvlasf. predt[m. zticha.Tvoreni pnslovci Yetsina pnslovci se tvon z pndavnych jmen pnponami -e (-l): -0: -y: smely . 0 sprezku. dlouhy . napNklad ina pNklad (ale zkratkajen napf. polskY . to znamemi vyjadrovat zvlastnimi tvary troji stupen vlastnosti nebo mfry: prvnf stupen (krdsnl) . V pnslovcich jako zfejme. .rano. Napf. tfetf stupen (nej­ krasneji). hezkY . dokonce. horkj .Vstaneme brzy ran o. 83 . Nekteni pnslovce vznikla ustmutfm tvaru podstatneho jmena: celek­ celkem. Napr. protoze jsou utvofena od pndavnychjmenpfijemny. vedome.dlouze. PhIla kruta z i m a .hlasite bUzkj . beztak.hezky P r a v 0 pis: V pnslovcich jako pNjemne.horko ceskj . zpocatku i z pocdtku. rozumny. zleva. ­ PrednaIel baseft zpamlti.Vtom (= nahle) zaznel vystfel. ranD . obden i ob den.cesky.

malicko. ddle i ddl.mene). miru. huf.(nejjedno­ duseji). kteni se vyskytujf jen jako pred­ lozky.vice. nadmiru hezky. Nekolik pnslovcf tvon druhy stupeIi od jineho korene. pomerne dobfe. do. ale je­ jich vyznam se projevuje teprve ve spojeni se jmeny ve vazbe predloz­ kove. malilinko. Predloika ndi pad jmena. vic.Dr u h y stu p e Ii prislovcf se tvon pnponami -eji. mnoho . rozumneji) nebo fidceji priponou -e. pod: na zahradu . Tr e tis t u p e Ii se tvon z druheho stupne predponou nej. od. okolo nds . neobycejne dobfe. slovo ndsledkem ve spojeni ndsledkem nemoci (= pro nemoc) apod. (= 0 Nektere predloiky se poji jen s jednim padem (napr. pncinu apod. cas. sndze i sndz). malinko. zpusob. vzhledem k spatnemu pocasi (= pro spatne pocasi). jedno­ duseji. Up. vztahy (misto. Po z n am k a: Nevlastni predlozkou je take slovo behem ve spojeni behem prazdnin prazdninach). na les. s. niie i nii. dost dobfe. nektere s dvema pady (napr. mdlo . ktenl vyjadfujf podobne jako pnslovce rUzne okolnosti.brzicko.na zahrade. v.stfelil vedle. nez je v prvnim stupni (dobfe -lepe. k. -eji (napr.kra­ ticko. s nimz je spojena (do lesa. Po z n am k a: Vyznam pnslovce je mozno zesilovat nebo zeslabovat take rUznymi pn­ slovci: velmi dobfe. mdlo . vice doprava. Druhy predlozek Rozeznavame predlozky vlastnf (puvodni) a nevlastni (nepuvodni). ktenl se muie i vynechat (napr. mene hezky. bez tebe). Predlozky Pfedlozky jsou slova neohebna. krdtce . kratince. Predloiky nevlastni mohou byt podle vetne souvislosti i jinym slov­ nim druhem. bez. uprostfed hfiste . v lese.).sedel upro­ stfed. od nds. na. k lesu. Napr. zle . bUze i bUz.hufe. Napr. brzy . vyse i vys. 84 . Napr. vedle domu . mnohem tepe. Vhodne lze vyuzit i zdrobnelych pnslovci: blfzko .sel okolo. z.blizoucko. od. Predloiky vlastni jsou takova slova. Funkci predlozky nevlastni muze mit i spojeni dvou slov. nad lesem).

Podoba ku je i v pffslovecnych sprezkach kupodivu.pod strom . padem lze ve vsech pnpadech uzit predlozky z (z tabule. Predlozka k rna take slabicnou podobu ku. za: za soumraku. anebo pred slovem zacinajfcfm skupinou to souhlasek (se sestrou. kupNkladu. ale jen v techto spojenfch: ku pNkladu. ke stroji). padem se poji predlozka s (s bratrem. SanlY nejsou vetnymi cleny. 126. ku pomoci. k piSeme na tyz Tadek jako slovo. Jen tam. prese vsechno. za chalupu.pod. jindy neslabicna (ve stole . nade mnou. Z. za chalupou). Po z n a m k a: 1. Spojky Spojky jsou slova neohebna. Uzivani predlozek s a z Se 7. ze strachu. Take slabicne predlozky zakoncene souWaskou (bez. ktera spojuji vetne cleny nebo vety. ve. ze.pod stromem) nebo s rrenli pady (napr. kde pisatel muze a chce odlisit pohyb z povrchu pryc od pohy­ bu zevnirr. ze zahrady. vyslov [pre­ zeD. S 2. nad. ke. ku prospechu. padem (kaidy den krome soboty). k nemu? naleZL Neslabicne predlozky s. padem uzit i predlozky s. ku.: vz{t pen{ze se stolu x vz{t pen{ze ze stolu. pfede mnou. pode mnou. z. sundat vdzu se skffne x vyndat vdzu ze skNne. Predlozka krome se poji s 2. v. z cesty). ode mne. kupredu a v matema­ tickych vyrazech jako a:b [a ku be]. predlozka mimo se 4. V.pred pres) nekdy pnbfraji pro snazsi vyslovnost zakonceni -e (beze mne. Pred skupinou dvou souhhisek byva nekdy podoba slabicna. Byva to pred slovem zacfnajfcfm stej­ nou nebo podobnou souhlaskou. Lze tedy (ale nenf nutno) rozlisit napr. 85 . padem (kaZdy den mimo sobotu). od. ku Praze. popr. k nekdy majf pro snazsf vyslovnost slabic­ nou podobu se.v starostech). s babickou). 2:Neslabicne predlozky s.je mozno ve spojenf s 2. ku podivu. jakou rna predlozka. P0 Z n a m k a: 0 vyslovnosti predlozek viz str.

ktere pfipojujf vetu vedlejsf k vete. Napr. Samy nejsou vetnymi cleny. ne v odpovedi na otazku. ze zajrnen. jakmile. rozkaz. napt. rUzny postoj mluvcf­ ho k jejich obsahu. nybrz i. na nfz zavisf. vzdyf.). nebo. Nektere spojkove vyrazy jsou dvojclenne (i kdyby. zvolanf apod.). ktere spojujf souradne vety (hlavnf nebo vedlejsf) nebo souradne cleny.jestiize. z v 1ast e ruze. i kdyzjsou spojeny spojka­ mi. spojky podfadici (ze. 101. nebof. Po z n a rn k a: 1. Muze mu byt tak pet let. ani. ani. nybrz. lana mila rdda kvetiny. pranf. bud'. -ii. i. kef. ale proto. az. Nektere castice jsou zvhiStni slova (at'. As i to bude pravda. i.Ne. kdyby. i kdyz. proto. tak. 2. a proto. napr. ono). avsak. (P~ideS tam? Ano. ktera uvozujf samostatne vety a naznacu­ jf jejich druh (otazku. anebo podobne vyjadfuji i charakter vetneho clenu. MusfS se polepsit z e j men a v cestini. vsak. Z r e j me mu to by/o nePffjemne. V s a k jd uz jdu. Ci. a tak). fe. ale. jestlize majf vyznam slucovaci.: Z d ali sis na mi nikdy vzpomnel? Co z jsi to nevidil? K e z se ndm to podaff! N e chi wis provdz{ stestf! Ai zije svoboda! Ze spadnes! Pry je to dobry zdk. aby. napt. T a k uz se na me nezlob! To prSf! Ono prsf! To by nevypoc[tal ani Pavel.nebo. ac. ponivadz. vsak. prj). tedy. . to. (Podrobnejsi pouceni viz str. By/o to jednou t a k hIe na podzim. tfebas i. tud{z.Rozlisujeme: spojky soufadici (a.). z ptislovci.) Castice Castice jsou slova neohebna. nez.ale apod. ackoli. kdyz. Za castice se povazuji take slovaano. sice . takhle. pred nfnlZ stojf. tfebaze. P r a v 0 pis: lednotlive vety v souvetf a jednotlive cleny v nekolika­ nasobnem vetnem clenu oddelujeme carkami. jelikoz. zat{mco apod. anebo. 86 . protoze. Carku nepfSeme pred spojkami a.). ale vetSina castic vzni­ kla z jinych slovnich druM (ze spojek. nebo. nezli.

hop. miiau. psst. odvahu! Hrome.to boU! Hoj. Necftfme-li citoslovce jako samostatne. nekdy vykficnfkem (Beda! Co si mam pocft!). nenf. V pfsmu carkou (napr. 87 . paneeku. to se budeme mft dobfe!). jak mysUS). napr. v reci oddelujeme citoslovce obvykle prestavkou. halo. kteni vyjadfujf milady. ach. to je smillaf). bu. hro­ me (Bofe. vrku. Nu dobfe. to je krasa! Ten ma. (uk). hej. bofe. co by me tesilo. pane. Napr. netvon s jinym slovem skladebni dvojici. Ach. bac. Takove citoslovce carkou neoddelujeme. to . Nekdy citoslovce nahrazuje slovesny pnsudek.juj. cink. a je tedy vetnym cle­ nem. Stojf ve vete zpravidla samostatne. cehy) nebo oznacuji hlasy a zvuky (haf.Citoslovce Citoslovcejsou slova neohebmi. Ach nenf tu. aU. bum. padu. P 0 z n a m k a: Nektera citoslovce vznikla z tvaru 5. carku nepfSeme (napr. to je krasa! Au. 0. paneeku. city a vuli mluv­ cillo (aha. Myska sup do dfry (= Myska vbehla do dfry).

Napr. skladebni vztahy mezi slovy. 102). pfaci a tazaci. jejichz vnitfui stavba je usporadana a mezi jejichz cleny jsou zretelne vztahy formalni a vyznamove. u kterych pro urCity vyznam marne v cestine take zvlastni formu. 97 a 116. jednak mluvnickou. z hlediska skladby se od ni nijak nelisi: obe vety patn k temuz druhu (viz str. Druhy vet podle funkce (postoje mluvciho) Podle toho. zacatek naznacujeme velkym pocatecnim pismenem v prvnim slove. Take ve skole se zabyvame vetSinou jen ve­ tami. zvane promluvy nebo texty. vytvanme celky. kterou oddelujeme od ostatnmo textu. rozlisujeme tyto drohy vet: oznamovaci. otaznikem nebo vykficni­ kern. tj. jakOll funkci veta v promluve plni. kdy takova spojitost neplati. nekdy se k nim fadi take 88 . Vypovedi. kterou posluchac vnima jako ukonceni vy­ povedi. 0 rozdilu mezi vetou jednoduchou a souvetim viz str. kteni obsahuji. V mluvene feci oddelujeme vypoved' od ostatnmo textu na konci pfestavkou a takovou melodii. ale po strance mluvnicke. Ve skladbe si vsimame predevsim takovych jevu. 99. rozkazovaci. Vesmes z vet se skladaji promluvy psane. 89). naproti tomu s vetou Pavel mi jeste vysvetlil nektere otazky dillezite pro zkousku do gymndzia nema sa­ mozrejme stejny obsah.) vety majijednak stranku obsahovou. SKLADBA Vypoved' a veta Kdyz pfSeme nebo mluvime. (0 dalSich dulezitych vlastnostech vety viz str. 92) a take z hlediska vetnych clenu neni mezi nimi rozdil (viz str. Vypoved' je jednotka promluvy.v. V pis m u oznacujeme konec vyPovedi teckou. Mluvnicka stranka vety zahrnuje jednak for m u . nazyvame vetami. jsou stejne (viz str. veta Maminka namjiz pfipravila vsechny veci potfebne na cestu na hory vyjadfuje stejny obsah jako veta Vsechny veci potfebne na cestu na hory mame jiz od maminky pfipravene. jednak v y z n am. Budeme vsak upozomovat i na pnpady.

me10die otazky se lis} 89 . Na konci vet rozkazovacfch piseme vykficnik. napi'. v proje­ vu mluvenem casto take melodii. Nekoufit. v mluvenych projevech klesavou melodif. ale pied poklesnutim obvykle hlas stoupne. abyste se je1te nerozchdzeli. jinak obvykle jen tecku. Slo­ vesny pnsudek je v nekterem tvaru zpusobu rozkazovacfho. jde-li 0 duraz­ ny pi't1<:az. tvrdfme. nebezpec[ vybuchu! Zastavit stat! Po z n a m k a: Vyznam rozkazu. aby mim dal nejakou infor­ mad. Zadam tlmto 0 odklad zkousky ze zdravotnfch duvodu. Napf. rozlisujeme otazky zjisiovaci a doplnovad.vety zvolacl. v plsmu interpunkcnfmi (rozdelovacf­ mi) znamenky na konci vety. Mohl bys mi podat tu knrzku? Nezahrdli byste sijeSte jeden set?. Zdvoi'ilou zadost vyjadi'ujeme casto vetou s formou tazaci. V mluvenych projevech veta koncf melodif klesavou. abych ji dosel nakoupit. Fonnalne se rozlisujl piedevsfm uZlvanim urcitych sloves­ nych zpusobu.. kdybyste nam s tIm poradil. Bud'te tak laskav a po­ mozte mi s tIm balikem. Pani ze sousedstvi me pozadala. tu knizku. se slovesem v tvaru podmi­ i'iovacmo zpusobu. Vety rozkazovaci Wtami rozkazovacimi nekomu pfikazujeme. proseni apod. zcasti tez jinych slov se zvhlstnf skladebnf ulohou. Napi. aby neco udelal. aby ses neumazal! Podej mi. nekoho o necem infonnujeme. Podle toho. Cely den prselo a bylo velmi chladno. nebo naopak mu to zakazujeme. Ph odchodu z mistnosti zhasnete svetlo! Neslapej na ten zdhon! Dej pozor. vyzvy. Slovesny pffsudek je v nekterem tvaru zpusobu oznamovacfho nebo podminovacfho. Prosfm. 0 jakou infonnaci jde. Yety oznamovacf jsou v pfsmu ukon­ ceny teckou. Mohli bychom jit na vylet a odpoledne se nekde vykoupat. mene casto v infinitivu. mohou mit i vety s jinou formou. Na konci vet tazacich pfSeme otaznik. 0 neco ho zadame. kde nekdy pro zi'etelnost uzijeme slovesa s vyznamem zadani. zakazu.: Jablka ne­ jsou jeste zrala. Byl bych rdd. vybfzf­ me ho k tomu. zadosti apod. Vety tazaci Wtami tazadmi se obracfme na nekoho. pros{m te. Vstup zakdzdn. napi'. Vety oznamovad Wtami oznamovadmi nekomu neco oznamujeme. nebo oznamovaci.

Napr. ze obsahujf castice at. kez. pokud obsahu­ je zajmeno neurcite. 0 jaky druh otazky jde. nebo odmitnout. zadame-li 0 odpoved'. napr. zpravidla 90 . nebo ne.) P 0 z n am k a: Vyznam otazky doplnovaci rna i otazka s formou zjiSt'ovaci. ze pan Kouba v dome bydli. nekdy sami pro sebe. popr. nebo ne. kdyz jsem odesla? (0 vYlete. co nam do uplnosti informace schazi: napr. Otazka dopliJovaci je takova veta. Napr.j(zdn{ lad? Nemohl bych se s vami svezt? 2. nebo ne? Koup(s si to kolo. aby pnznivy stay trval. necht apod. pros{m. otazka V kterem poschodi bydlipan Kouba? vychazi z jistoty. kterou se nekoho ptame.) Pit'a. aby do­ plnil neco. Neobracime se vsak jimi na nikoho s zadosti 0 uskutecneni. tOUQu. Melodie doplnujfci otazky obvykle klesa od tazacfho slova az do konce vety. 1. napr. 3. vety praci vetami pracimi davame najevo prani. Nemate. Chybejici cast informace (zde napr. nebo radeji pojedeme na prazdniny do ciziny? Takove vety se nazyvaji 0 t a z k y vylucovaci. aby se stalo. Pnsudkem je sloveso v nekterem tvaru zpusobu oznamovacfho nebo podminovacfho. Otazka zjiSfovaci rna na konci melodii stoupavou. ale jen vyjadfujeme sve pocity.podle toho.: v pdtem) je ve vete zastoupena tazacim zajmenem nebo pn­ slovcem. Otazka zjisfovacije takova veta. proto zpravidla staci na ni odpovedet take jen slovem (castici) ano. Po strance formalni se tyto vety lisi od jinych tim. Pujdes dnes odpoledne na hfiste? Poznala bys opravdu jeste to misto. co platl. uskutecnilo neco pnzniveho (nebo neco nepnzniveho nestalo). protoze zatim nevi. a jen si chceme doplnit pi'esnejsi urceni mista. Obsahem otazky zjiSt'ovaci je tedy urCita domnenka.) 0 cem jste si povidali. Zapoma otazka byva vsak nekdy zaroven zdvorilou zadostl.) Kdy ses vcera vrdtila domu? (V devet hodin.. Nekdy se muzeme zeptat tak. 2. ze uvedeme obe moznosti: Pfinesl jsi mi ten atlas. kterou zadame nekoho. Tazatel proto muze s tymz vysledkem volit formu klad­ nou. jejiz spravnost rna otazany bud' potvrdit. zda obsah vety plati. zda (jestli) pujdes odpoledne na hfiSte. Dojde nekdo pro vodu? (Ano. Kdo nenapsal domdci ukol? (Mirek. nebo zapomou. Vyznam otazky zjiSt'ovaci mohou mit i vety s formou rozkazovaci.) Proc nesmime sahat na vypinac mokrou rukou? (Protoze by­ chom mohli byt zasazeni elektrickym proudem. Rekni mi. jestli jsou jeste listky na ten koncert? Po z n a m k a: 1. kde jste bydleli pfed vdlkou? Neumite nemecky? Pojede s ndmi take Jakub ? Nevis.

nevysvetlil by). a pak volfme formu vety zaporne. vystraha (At' neuklouznd!). str. jindy s tvarem s10vesa pomocneho (nebudu Cist. meni se na ani: PN­ jde Eva i Mirka ~ Nepfijde (ani) Eva ani Mirka. tazacf i pracf. zapomou vetou tedy popirame obsah vety kladne. Pokud veta kladna obsahuje spojky slucovacf a. K1adne a zaporne otazky zjist'ovacf maji stejny vyznam. napr. Kdybyeh Tak vyhrdl prvn{ eenu! Vety zvolad Wty zvolaci jsou vety oznamovacf. ph popteni jejfho obsahu se zmeru 91 . co je to stfpat dffvf! Kdyhys radeji mlcel! No vida. infinitivem. V pisemne forme se objevujf zffdka. 90. 1. Napr. na konci proto piSeme vzdy vykficnik. rozkazovacf. Z kladne vety utvoffme zapomou tak. i. napI'. na jejich konci piSeme obvykle vykficnik.jimi zacinaji. pokud je pronasime se silnym citovym zabarvenfm. napr. nebo jako neplatny. ani ten zub tolik nebolel! Po z n am k a: Mene jednotnou formu majf vety s funkcemi jako vyzva (Nedejme se oTrd­ viti). Piste tuikou! ~ Nepiste tuikou! Po z n a m k a: 1. ktere se projevuje i V melo­ dii. ze spojfme slovesny pnsudek (viz str. Citove zabarvenf zesiluji ruz­ ne castice: To byla prdce! KoZik ta jejfpardda ui stdla penez! Ze jsi mu ale ukdzal. VyhrdT Tak prvn{ eenu!. Ten ryhnfk byste pfeplavaZi ~ Ten rybnfk byste nepfeplavali. 104) s ptedponou (zaporkou) ne-: Tu knihu jsem cetl ~ Tu knihu jsem necetl. 2. namitka (Copak ty um{s!raneouz­ sky?) atd. Preji vdm brzki uzdraveni. nebylo vysvitleno). Atse brzy uzdravfte! Kei bych vyhrdl prvnf cenu! Kei bych se byl do te hddky vilbec nemfchal! Frantfka at vezme tertI Nechtje nase zeme pofdd tak krdsnd! Po z n am k a: Vyznam pranf se vyjadfuje i vetami s formou oznamovaci. \'ety kladne a zapome Obsah vety muzeme bud' podavat jako platny. Ve s10zenych tvarech s10vesnych se zaporka spojuje nekdy s tvarem s10­ vesa vyznamoveho (neeetl jsem. viz pozn. coz Cinfme formou vety kladne. Je-Ii v kladne vete za­ ljmeno nebo zajmenne pnslovce neurCite. nebo vetou s podmiiiovacim zpuso­ bem v pnsudku. dovo1enf (fen pojd'te ddll).

raketu). Pacienta nekde boU ~ Paeienta nikde neboU.dostal. Od tvorenf zapomych vet je treba odlisovat zapor slovni. Hledistl bylo zeela pine ~ Hlediste nebylo zeela pine.dostal. pnjal nas vlidne). novou . Vsiehni nepfisli (tj. dostal. Vyzna­ move k soM patfi casto i slova. nebo castecne popreni. 3. vyjadrovat uplne. Po z n am k a: 1. ktera spolu nesousedf ([etos . ktere vstupuji do skladebnich vztahu. muzeme je rozlozit na vztahy dvojclenne. Napr. Wi takovem castec­ nem popreni se zaporka spojuje jen se slovem. protoze napr. dostal .novou raketu). ve veteLetos Mirek dostal k Vdnoeum novou rake­ tu jsou v skladebnich vztazich slova Mirek . je mozno je do popreni zahmout vsechny. vetne cleny Nektera slova ve vete k sobe svym vyznamem pam. skladebni dvojici nemusf tvont slova sousednf ([etos . letos . veta Vsichni nepfisli muze tam mit obojf vyznam. zajmenny vyraz zustava beze zmeny. Je vsak take mozno zaporku spojit s vyrazem pro mnozstvi. dostal. nekten nepnsli a nekten pnsli). Hle­ diste bylo ne zeela pine. a naopak. Vsiehni pfisli ~ Nikdo nepfisel. Pokud do vetnych vztahu vstupuji slozitejsi celky (napr. Tyto vztahy tvon stavbu vety. a slovesny pnsudek zustane pak v podobe kladne: Ne vsiehni pfisli. nevlfdny atp.dostal. napr. nebo jen jejich cast. Pri poprenf vety rozkazovaci se nekdy menf take pnsudkove sloveso dokonave na nedo­ konave: 210m tu vetev! ~ Nezldmej tu vetev! veta se slovesem dokonavym rna vyznam varova­ nf: Nezlom tu vetev! Stavba vety Skladebnf vztahy' a skladebnf dvojice.novou rake­ tu. Zastavte se s kazdym.k Vdnoeum.raketu). se na­ 92 .novou). 2. jsou spojena skla­ debnimi vztahy. koho potkdte ~ N ezastavujte se s kazdym. tj. do­ stal. skladebni dvojice (napr.Mirek. koho potkdte. Nepfijal neis nevlfdne (tj. dostal. napr.raketu. ze zapor­ ka se spoji jen se slovesem. Slova nebo skupiny slov. novou .na zapome: Rikal nekdy neeD zajfmaveho ~ Neflkal nikdy nie zajimave­ ho. Po z n a m k a: Skladebnf vztahy nesmfme zamenovat se sousedstvim slov ve vete. ale pak je na vyrazu s vyznamem mnozstvf duraz. Tyka-li se obsah vety nejakeho mnozstvi jevu. tvoreni novych slov pomoci zaporky ne-: nepfftel. V mluvenych projevech se nekdy vyjadfuje i uplne popreni tak. V psanem proje­ vu se vsak tento rozdil nemuze projevit.

vyjadfuji jen vztah mezi vetnymi cleny nebo vetami. (poznal) jsi. postoj k obsahu vety nebo clenu. to jsou castice. Nektera slova nemaji samostatny vyznam. vyjadfuji nejakou vyznamovou vlastnost vety jako celku. Moznost takove nahrady svedcf 0 tom. ve vete Neuhod' set ~ Neuhod' Jirku! Maminka se ucesala ~ Maminka sebe ucesala. tj. moci. tvon jediny vetny clen s jinym slovem plnovyznamovym. Viz take 0 clenech nezapojenych do skladebnfch vztahu (s. (pochvalu­ je) si. nebo. nestal se (vftlzem). napi'. asi atp. Zdpas je (kona se) ve stledu. Tato spojeni povazujeme proto za cleny hole. smh) a fazova slovesa (zacft. kdyf. bude (cestovat). napt. napi'. to jsou zejmena: a) pi'edlozky s podst. musit.prestat. ale 1. stat se. 3. kvilli (vam). b) zvratna zajmena ve spojeni se slovesem. pozname vetsinou i podle je­ jich formy. a. prestdva (priet). Vyjadtovani skladebnich vztahu To. spona (viz str. byvat jako pomocne v slozenych tvarech slovesnych.prestdvat) ve spojeni s infinitivem. chce (j(st). mohl (pracovat) . ze dva cleny tvon skladebni dvojici. napi'. jestlize je muzeme nahradit podstatnym jmenem nebo sirsfm tvarem zajrnena. napi'. mus(me (odejft). Letadlo jdte bylo (letelo) nad Atlantikem. c) zpusobova slovesa (chtft. ktere jiz nemuzeme dal rozkladat na vetne dvojice. konat se apod. vyskyto­ vat se. byvat. maj( (zaplatit). fe. smfS (si hrdt). d) sloveso byt. zacal (psdt). napi'. Take sloveso byt je sarno vetnym clenem. byli bychom (pfisli). spojuje-li se s urcenfm mfsta nebo casu. na (skrfni). at. napi'. stdvat se jako tzv. ze v uvedenych pffpadech jsou se.. zac(nat. jsou vetne cleny hole. Formalnfm prosrredkem. (boj(m) se. Po z n a m k a: Zvratna zajmena jsou vetnymi cleny jen tehdy.. byla bys (hloupd). to jsou spojky. proto take nevstupuji do skla­ debnich vztahu samostatne.zyvaji vetne cleny. 114). kterym je skladebni vztah vyjadi'en. e) sloveso byt. 2. 105) s pnsudkemjmennym. napr. blhem (z(tfka). muzeme-li je nahradit slovesem existovat. Takove vetne cleny. mft. bude (ucitelkou). napf. lTIUZe byt: 93 . jmenem nebo zajmenem. byt slovy plnovyznamovymi. kef.

2. a slovesny tvar urcity. Evicka --) (3. na nove kamarddy). p. rodu) ~ raketou. Chlubil se novou ~ (7. c. os. os. aby slovosledu odpovi­ dal jejich prumet na vodorovnou rovinu. c. zen. podmet. Neni-Ii skladebni vztah vyjadren shodou nebo nzenosti..jeden clen skladebni dvojice urcuje. nebo jde 0 primykanf (dostal --) k Vdnocum).. . pade s predlozkou na (zvedavy. c.. jedn. muzo rodu) --) si hrdl. se slovesem dostat bude druhy clen jen v 4. zvedave­ ho . rodu) ~ raketu. raketu ~ novou. v kterem pade bude vzdy clen druhy. novou raketu). Clen zavisly se s clenem ridicim shoduje.. Pep{k --) (3. nebo je jfmjeho pad nzen (dostal--) raketu). pfisudek. fizeoost . cislo a jmenny rod (proto se take h1ca.) --) jsme si hrdli. pade (dostanu. Napr.. ze spojnice v zakladnf skladebni dvojici je vodorovna a zdvoje­ na. naproti tomu spojnice v urcovaci skladebnf dvojici smeruje dolu. p.. pade. Md novou ~ (4. nedaleko . napr. My --) (1. dostanes . atd. fidici clen je vyse. jedn. 3. jmenem zvedavy bude druhy clen jen v 4. jedn. Druhy skladeboich dvojic RozIisujeme skladebnf dvojice zakladnf a skladebnf dvojice urcovaci: 1. mluvime o pfimykaoi. nekdy take pad. napr. tj. jestIize je umistime tak. c. Skladebni vztahy ve vete muzeme graficky znazornit spojnicemi. proto vztah mezi cleny skladebni dvojice urcovaci nazyvame vzta­ hem zavislosti.. dostal by . Grafickym znazornenim muzeme zachytit i pora­ dek clenu. rodu) --) si hrdla. jedn. Napr. zen. Pokud jde 0 formalni vyjadreni jejich vztahu. prejima od neho osobu. napr. vetu Nase maminka denne nakupuje cerstvou zeleninu u zndmeho zahradnCka znazornfme takto: 94 . pnsudek se shoduje s podmetem.1. mnoz. jmenny rod. slovosled. hrdl si --) na dvofe. a to tak.jeden clen skladebni dvojice predava druhemu mluvnic­ kou osobu. c. urcovaci skladeboi dvojice: tvon ji vetny cleo fidici a vetny cleo zavisly. os. Cislo. s pnd. shoda . zen. ze prisudek neco pnsu­ zuje podmetu a vyznamovy vztah mezi nimi se oznacuje jako vztah pfi­ suzovaoi).. pred domem. zakladoi skladeboi dvojice: tvon ji podstatne jmeno nebo zajmeno v 1. 2.

nakupuje denne. Napr. nase. Cleny zavisle muzeme proto casto vynechat. Proto skladebni dvojici urcovaci ozna­ cujeme take jako rozvity vetny clen. rozvitym clenem je i nakupuje cerstvou zeleninu. Ve skladebni dvojici urcovaci je vyznam ndiciho clenu clenem zavis­ lym jen doplnovan. clen znameho. co maminka nakupuje. Tyto vztahy nejlepe ukaze graficke znazomenf: zaklad clen rozvity { nakuP. jsou cleny rozvite. popr. Napf. nakupuje. clen rozvijejid je vzdy clenem zavislym. pH tom majf stejnou skladebni funkci a jako celek tvoff jediny vetny clen. jsou cleny hole. Maminka na­ kupuje jsou spravne utvorene vety. navzajem se podminuji a nemuzeme zadny z nich vynechat. 102). jakou vlastnost rna zahradnik. veta Nase maminka nakupuje zeleninu u zahradnfka. jeho casti jsou ve stejnem vztahu 95 . aniz veta ztrati vyznam. Jde-li 0 vetny clen zavisly. nakupujeme cerstvou zeleninu) muze byt zaroven take clenem ffdfcfm vzhledem k jinemu clenu zavislemu. V rozvi­ tern clenu muzeme rozlisit jeho zaklad a cleny rozvfjejfci. zaklad je vzdy clenem ffdicfm. na rozdil od clenu hoh~ho (viz str. nase maminka.nase / maminka ==== nakupuje denne / -----------= / zeleninu u zahradnika zmlmeho cerstvou / Cleny skladebni dvojice zakladni jsou z hlediska vyznamu stejne dule­ zite. ale v slozitej­ sim spojenf (napt. denne atd.je clen ffdfcf I cleny rozvijejicf { I zeleninu v clen zavisly / clen ffdfci clen zavisly I cerstvou I Zmnozene vetne cleny Zmnozeny vetny clen se sklada z nekolika (dvou i vice) skladebne rovnocennych vyrazu. cerstvou zeleninu atd. rozvijen. clen zeleninu bHze urcu­ je. maminka. Napr. zpresnovan. ktere nejsou navzajem ve vztahu prisuzovanf ani zavislosti. nakupuje zeleninu.

k clenu ildicfmu. Casti zmnozeneho vetneho clenu jsou navzajem ve vztahu soufadnosti, nebo ve vztahu pilstavkovem. Vztah soufadnosti Casti vetneho clenu, mezi kterymi je vztah soufadnosti, oznacuji jevy ruzne; jejich oznacenijsou k sobe proste pfifazeny. Jako celek tvonneko­ likanasobny vetny C1en, napf. nekolikanasobny podmet (maminka i teta nakupuji), nekolikanasobny pnsudek (Mirek brusH nebo lyzuje), nekoli­ kanasobny clen rozvijejicf, napf. pfedmet (dostal raketu a svetr) atd. Jednotlivymi cleny nekolikanasobneho vetneho clenu mohou byt cle­ ny hole, napf. maminka i teta, raketu a svetr, ale i cleny rozvite, napf. nase maminka i teta, (dostal) novou raketu a modry svetr. Graficky znazomfme nekolikamisobne vetne cleny tak, ze jejich jed­ notlive cleny spojime svorkou. Napf. vetu Nase maminka i teta nakupuji u znameho zahradnika cerstvou zeleninu a ovoce zobrazime takto:
~

nase

--------

maminka i teta === nakupuji ________

znameho

/

u zahradnika

/

zeleninu a ovoce cerstvou

/

~

Mezi vyrazy v nekolikanasobnem vetnem clenu muze byt ruzny vy­ znamovy pomer. Vyjadfuje se casto spojkami soufadidmi, popf. dvojity­ mi spojkovymi vYrazy. Muze jit 0 pomer . 1. slucovaci, napr. Cesi, Polaci a Mad'aN; (vyzna se) jak v hudbe, tak ve sportu; spojky: a, i, ani, jak - tak, jednak - jednak; 2. stupnovaci, napr. (v nmskych ulidch bylo) teplo, ba az nepfijemne horko; (v televizi muzeme sledovat) nejen zaznamy, ale i pffme pfenosy sportovnich utkani; spojky: dokonce, ba, nejen - ale i, nybrz i; 3. odporovaci, napf. (mluvil) skromne, avsak pfesvedCive (je to auto) sice pekne, ale pfflis drahe; spojky: ale, avsak, nybrz,jenze, sice - ale; 4. vylucovaci, napf. (pujdeme) bud' na hfiste, nebo do kina; spojky: nebo, bud' - nebo, bud'- anebo, Ci; 5. duvodovy, napr. neuspesne, nebof nepfipravene (vystoupeni) - ob­ jevuje se velmi zfidka;

96

6. dusledkovy, napr. (choval se) sebevedome, a proto vlastne nevhod­ ne; spojky: (a) proto, tedy, a tak. Carky v nekolikanasobnem vetnem clenu
Jednotlive vyrazy v nekolikamisobnem vetnem clenu oddelujeme na­ vzajem carkami. Carku neklademe jen tehdy, jsou-li vyrazy spojeny spoj­ kami a, i, ani s vyznamem slucovacfm; rovnez tak nedehime carku pied spojkou nebo, jestlize vyjadfuje spiSe libovolnost nez duraz na volbu je­ dine moznosti: Piljdeme na hfiste nebo do kina, podle pocasf.
Po z n am k a: Nekdy mezi cleny, ktere jsou ve vztahu souradnosti, spojka neni, napr. V ffmskjch ulicfch bylo velmi teplo, horko, k zadusenf! Spojka a muie spojovat i cleny v pome­ ru jinem nef slucovacim: pak prvni clen obvykle konci vyraznejsim stoupnutim hlasu, v pismu se oddeli carkou: Je neochotny. a (= ale) pfitom domySlivy. V takovych pripadech je vyhodne vyzkouset, kteni spojka se na pnizdne misto mezi cleny hodi, popr. nahradit spojku a spojkou jinou, kteni vyznamovy pomer osvetli lepe.

Vztah ptistavkovy
Ve vztahu pnstavkovem je vyraz, ktery oznacuje tyz jev jako vyraz bezprostredne predchazejfci, a pfi tom spolecne tvon zmnozeny vetny clen (tj. obe casti majf stejnou skladebnf funkci). Nejcasteji je prvnf casti pnstavkoveho spojeni podstatne jmeno, napf. Mirek, milj spoluzdk, dostal novou raketu. (Proto se pnstavkovy vyraz nekdy povazuje za druh volne­ ho pnvlastku, viz str. 113.) Ale pffstavkovy vyraz muze nasledovat i po jinych slovnfch druzfch, napt. Byli tam vsichni, Mirek, Petr i Honza. Pus­ til se ddl, az do Norska. Pnstavkovy vyraz oddelujeme na obou koncfch interpunkcnimi znamenky, napt. Novdk, stfelec rozhodujfcf branky, v ne­ deli nenastoupi.
Po z n am k a: Vztah pi'istavkovy byva vzhledem k formalni podobnosti se vztahem sou­ radnosti povazovan za druh souradnosti, rozdil je pak jen ve vyznamovem pomeru casti.

vety dvojclenne a jednoclenne
V spisovnych projevech, piedevsfm psanych, se vetsinou vyjadfujeme ve vetach s uspoiadanou stavbou. Uspoiadanosti rozumime to, ze vsech­ ny vetne cleny jsou zapojeny do skladebnich vztahu, a to takovym zpuso­ bern, ze tvon nebo rozvfjeji jedinou zakladnf skladebnf dvojici, nebo jde

97

o jediny holy, nebo rozvity clen jako zakladnf. Podle toho rozlisujerne vety dvojclenne a jednoclelllle. veta dvojclenna je takova veta, ktera se sklada jen z podrnetu a pnsud­ ku, napi'. Vyucovani konci, nebo v ktere vsechny cleny (pnrno nebo nepn­ rno) rozvfjejf bud' podrnet, nebo pnsudek; proto ji rnilZerne rozClenit na cast podmetovou a prisudkovou. Napr. ve vete Vojdci zahranicnich armad II stdle vefi/i ve vitezstvi a v ndvrat do osvobozene vlasti rozvfjejf cleny prvnf casti podrnet vojdci, cleny druhe casti rozvfjejf pnsudek vefili; prvnf cast se nazYva podrnetova, druha pnsudkova. v grafickem znazomenf: vojaci
::====:==:==::=:::=:==:

verili _______
A --,

_____

~

annad zahranicnfch

stale

v~ vftezstvf a v navr~t

/

-------­ /

do vlasti

osvobozene

Po z n am k a: Za dvojclennou vetu povazujeme i takovou, v ktere je podmet nevyjadi'eny nebo vseobecny (viz str. 104).

vetajednoclennaje takova veta, ktera se sklada zjedineho zakladnfho clenu, napr. PrSf. Blyska se, nebo v ktere vsechny cleny (porno nebo ne­ porno) tento jediny zakladni clen rozvfjejf, napr. Vsem derem se ve sta­ nech velmi dobfe spalo. V grafickern znazomeni:

vsern

/'

detern

/ ---=======---­
ve stanech velrni

spalo se

dobre

/

Podle toho, ke kterernu slovnfrnu druhu (popr. tvaru) pam zakladni vetny clen, rozlisujerne zejrnena vety jednoclenne 1. slovesne, v kterych je zakladem slovesny tvar urcity; vyjadfujf po­ rodnf jevy, napr. Svita. Od rana huste snezi/o; telesne a dusevnf stavy, napr. Bolf me v krku. Ie mi smutno; nebo jsou to vety se slovesern v tvaru trpneho rodu, napr. 0 vasem pfijeti na skolu nebylo zatim rozhodnuto. S jarnimi pracemi se letos zacalo hodne pozde. 98

Obecnf urad. Jednotlive vety v souvetl oddelujeme od sebe stoupavou melodii na konci a prestavkou. pncesti v rode stfednfm. Na jejf fonne se to projevi tak.Horolezci byli zkusenf. je-li zakladnim vetnym Clenem podst. vety jednoduche spojene do souvetl jsou bud'vety hlavni. v ktere se pficesti s podmetem shoduje v rodu: Bolda me)' krku . Halo! Beda! Hal hal! Po z n a m k a: Vypovecti. citoslovecne. Horolezci byli zkusenf.Bolely me zuby. Mlcet! Zapnout motory! 3.. veta hlavni je takova veta. cisla. Vchod. Kapitola druhd. kteroujsem nevidela od ctvrte tfidy. Napr.). zavis­ lou na clenu kamarddku: Vcera jsem potkala kamarddku. 2. protoze mohou mit stejnou funkci jako vety (napi'.4. popr. napr. jrnenne. Spojenim nekolika vet jednoduchych do vetneho celku vznikne veta sloiena neboli souvetl. napisy. Mild maminko! 4. 2. slovesne infinitivni. ktera si v souveti zachovava vyznamovou i formaIni samostatnost. napr. Souveti Vety jednoduche a souveti Zaklada-li se stavba vety na jedine zakladni skladebni dvojici nebo na jedinem vetnem clenu. prislovce. podst. a to spojku podfadid nebo vztazne zajmeno. ze obsahuje spojovad vyraz. obvykle jsou vsak navie jeste spojeny spojkami souradidmi. osobe jedn. Karlovo ndmestf. casto maji funkci rozkazovad. napr. Stanice Malostranskd. To mim pomuze odlisit vetu jednoclennou od dvojclenne. Spojeni vet hlavnich do souvetl vznika pouhym pnrazenim. pade jsou vzdy jednoclennymi vetami. smva se za­ vislou na jine vete v souvetl. se nekdy nazyvaji vetne ekvivalenty. ale nemaji vetnou formu. co to je atd.Po z n am k a: Slovesny tvar un::ity je v jednoclenne vete v 3. oznameni atd. 99 . uzi­ vaji se jako nadpisy. . veta vedlejsi vyznamovou i formalni samostatnost ztrad.). oznacime ji jako vetu jednoduchou. Vystoupili snadno na vrchol. Platit! (= chci platit). (a tak) vystoupili snadno na vrchol. ze dvou samostatnych vet druha se stava v souveti vetou vedlejsf. jak se oznacena vee jmenuje. takZe ji muzeme povazovat za vetny clen vyjadreny vetou. nebo vedlejsi. Napr. jimi sdelujeme. v pismu vetsinou carkou. jmena v 5. jejichz zakladem neni slovesny tvar urcity (odst. pade. Nevidela jsem ji od ctvrte tfidy ~ Vcerajsem potkala kamarddku. . jmeno v 1. napr. napr.

napf. jenze. nybrz (i). vetsinou maji stejnou fonnu jako zajmena a ptislovce tazacl.ale (i). Ve vztahu soufadnosti mezi vetami lze dale rozlisovat . Vztahy mezi vetami v sOllveti Mezi vetami v souvetl muze byt n1zny skladebni vztah. Ci. nebo vztah za­ vislosti. Tentokrdt pfisli na predstaven(vsiehni spoluzdci. caste spojky nebof. Vcera jsem potkala kama­ rddku. 0 prdzdnindeh bud' pojedeme na vodu. napf. a tak. obdobne jako mezi cleny vety jednoduche. Pomer z3vislosti (podobne jako ve skladebni dvojici urcovaci) je Vsouvetl mezi vetoll tidici a z3visloll. ale stdle jeste poprehdvalo. napf. ani. nebo se vyprav(me nekam do ciziny. ktere jinou funkci nema. Ridici VetOll je veta Wavni.anebo. nebo mezi vetami vedlejsimi. kterou jsem nevidela od Ctvrte tNdy a jez nyn( ehod( do skoly v Plzni. caste spojky a. d) vyillcovaci.ale. caste spojky (a) proto. zryli zdhony a vyseli mrkev. Mdm moe ukolu. Drobne prselo a foukal studeny v(tr. c) odporovaci. pomer se nazyva podle slozky na druhem miste. 100 .tak. aby trat byla sj(zdnd a startuj(e[m nehrozi­ 10 nebezpecf urazu. napr.jak. napf. nejen . avsak. jsou-li spolecne stej­ nym zpusobem zavisle na vete hlavni. Napr.vyznamovy pomer a) sillcovaci. Dnes s vdmi nikam nepujdu. bezne je i spojeni bez spojek.jednak. v slo­ zitejsim sOllvetl ji muze byt take veta vedlejsi. dokonee. vzdyi. nebo konecne na jine vete vedlejsi. Zdvod se pojede v so­ botu. jak . napf. kde. mdm totiz moe ukolu. jednak . kdo. Je to bud' vztah soufadnosti. napadne-li tolik snehu. K rdnu se bourka (siee) utisila. napr. caste spojky ba (i). Vytrhali jsme plevel. tedy.). Ale vztaznym zajmenem je take jenz. e) pflcinny (duvodovy). napf. liz nekolik rydnu nenapsal ani nikdo nepfinesl od neho zddny vzkaz. (ba) dokonee nekteN pfivedli i sve zndme. proto s vdmi dnes nikam nepu­ jdu. 2. siee . Po z n a m k a: Duvod (mdm moe ukolu) a dusledek (nikam nepujdu) jsou v techto vetach vzdy oba obsazeny. caste spojky ale.Po z n a m k a: Vztaznymi zajmeny a ptislovcijsou napf. 1. Vztah sOllfadnostije mezi vetami hlavnimi. f) dosledkovy. ktery. b) stllpnovaci. i. eokoli atd. totiz.podobne jako mezi cleny ve vete jednoduche . napf. caste spojky bud' . a neurcita zajmena s casH -koli (kdokoli.

spojkou nebo.Zdvod se pojede v sobotu . Ho­ rolezci vystoupiU na vrchol. napr. protoze se zvedala vichfice. Napr. protoze chalupa byla vymrzla.aby trat byla sjfzdnd . Souveti podradne obsahuje jednu vetu hlavni a jednu nebo vice vet vedlejsich. takze vysledkem bude veta jednoducha: Horolezci po vystupu na vrchol museU vzdphf zas dolu kvuU zvedajfcf se vichfici. zvedala se totiZ vichfice ~ Horolezci. i. ale vzapetf museU zas dolu. RozesUjsme se po lese. a pak se teprve mohla rozhUzet. druhy vet odlisu­ jeme pismeny h. ze z hledis­ ka skladebnich vztahu neni mezi vetami vedlejsfmi v souveti a vetnymi cleny ve vete jednoduche zadny podstatny rozdil.co 5Vv.veta zavishi / veta ffdicl veta vedlejsi . ze nektere vety hlavni uvedeme do zavislosti najinYch. To ukazuje.veta ffdicl veta vedlejsi . souveti Kdyz pfijela. co je treba udelat znazornime graficky takto: . Zachovavame jejich poradi a zaznamenavame spojovaci vyrazy. popr. \!ety ve vztahu souradnosti jsou vedle sebe. Napr. kdyz vystoupili na vrchol. jsou-li ve vztahu zavislosti. 2Vh ------­ a4Vh . nasbfrali 101 . ----- . kdy jsou ve vztahu souradnem slucovacim a jsou spojeny spoj­ kami a.protoze 3Vv. ze z nich odstranime pffsudky (urcite tvary slovesne).napadne-U toUk snehu . Casto muzeme bez poruseni smyslu souveti souradne zmenit v podrad­ ne tak. Pfi grafickem znazorneni vety jednoduche cislujeme.veta zavisla Na vetu zavislou se muzeme vetou ffdici zeptat: Podjakou podminkou se zavod v sobotu pojede? Kolik snehu musf napadnout? Souvetl souradne a podradne Souveti souradne obsahuje aspon dye vety hlavnf. musela nejdNve zatopit v kamnech. ani. v.veta hlavni . museli vzdpetf zas dolu. s vyjimkou pffpadu. zapisujeme je pod sebe. Carka v souvetl vety uvnitr souveti oddelujeme na obou stranach carkou. \!ety vedlejsf je pak mozno zmenit na vetne cleny tak.kdyz ~ 1Vv.

99).. Nasbfrali jsme dfevo. a takjsme byli za chvilku hotovi. V grafickem zmizomeni: IVh ~ a3Vh . Podle slozitosti mohou byt vetne cleny hole. kladerne carku obvykle pi'ed pnslovce. rozli­ 102 . Podle toho. 95) nebo nekolikanasobne (viz str. a vetne cleny rozvijejici (predmet.nebo.ktereho 2 Vv. Pfi vztahu dusledkovern tento vyznarn naznacujf i vyrazy jakoproto. nebo pujdes z gymndzia! Podobne kladerne carku pi'ed a. tedyaj. pnvlas­ tek. V lese bylo dr-eva plno. Napr. tj. zdurazi'iuje volbu jenjedne rnoznosti: Budd se ucit. napi'. Zavoldm. klademe carku pred spojku. jen. rozdllali jsme oheii. pnslovecne urceni. rozvite (viz str. 0 prdzdnindch pojedeme na vodu nebo se vyprav{me nlkam do ciziny. tak. doplnek). vetnymi cleny mohou byt take vety' vedlej8i (viz str. Podle toho rozlisujeme vetne cleny zakladni (podmet a pnsudek).: Nasbfrali jsme dfevo. a ~3Vh kdyz 2 Vv.. po nernz misleduje spojka.dfevo a rozdllali jsme oheii. Po z n a rn k a: pfed spojkou nebo napiSerne carku. ktere pnmo ne­ sousedi (je-Ii mezi ne vlozena veta dalSi). rna-Ii podobnou platnostjako ve dvoji­ tern spojkovern vyrazu bud'. Druhy vetnjch clenu vetne cleny maji ve vete rUzne funkce. rna-Ii vyznarn jiny nez slucovacf. Iestlize vsak spojka uvadi do slucovacmo vztahu vety. a kdyz se setmllo. ktere spolu tvon zakladni skladebni dvojici. zvldste apod. kterym vetnym clenem jsou. V grafickem znazomeni 1 Vh. 96). ktereho bylo v lese plno. Po z n a rn k a: Stoji-Ii na konci vety fidfcl pffslovce teprve.jen kdyz to bude tl"-eba. a rozdllali jsme oheii. prove. napi'.

v nemz je zaklad. napr. .sujeme vedlejsi vety podmetne. Podmet rozvity: Statecny clovek se nevzdava. kterymi se pfipojuji vety zavisle k i'idfcim. kdo bude hrdt v brance je ve vedlejsi vete predmetne podmetern zajrneno kdo Qe v 1. napr. ve spojeni dostal raketu a kolo jsou hole cleny raketu. nekolikanasobny: Na tabor 103 . predmetne. vetny clen rozvity muzeme rozlozit na zaklad (clen holy) a na daISi clen (nebo cleny) rozvijejici. V grafickem znazomeni: Mirek ~========= dostal ~ ~------. pade. Wtne cleny zakladnf Podmet Podmetemje ve vete clen v 1. V grafickem znazomeni: Mirek ============ dostal~ / I-~-ak-et-u-a-k-O-Io-I Po z n am k a: Spojky podradici. odka­ zovaci slova ve vete fidfcf (zde vyraz 0 tom) za samostatne vetntS cleny nepokladame. kolo oba predmety rozvijejicimi clen dostal.Kdo / co stune? Maminka. zakladni skladebni dvojici atd. ale vztazmi zajmena a pi'islovce ano. predmet novou raketu se sklada ze zakladu raketu a pnvlastku novou. raketu novou Ve vete vedlejsi take muzeme urcovat vetne cleny. Napr. Tzv. pnslovecne. Napr. ktere vzdy maji stejnou skladebni funkci. ve veteMirek dostal raketuje spojenidostal rake­ tu rozvitym pnsudkem. Naproti tomu clen nekolikanasobny se sklada z casti. ty zpravidla pam k jinemu druhu vetnych clenu nez zaklad. nejsou vetny­ mi cleny. ptame se na nej otazkou kdo / co? a pnsudkovym slovesem: Maminka stune. holy pnsudek dostal rozvit pred­ metem raketu. Cleny rozvijejici mohou vsak byt jeste samy rozvite. pn­ vlastkove a dopliikove. pade). pnsudkove. v souveti Radili jsme se 0 tom.

Vlastnf jmena pfseme s velkYm p[smenem. jestlize ho lze snadno doplnit z textove souvislosti: Ridic autobusu jel pHlis ryehle. protoze rozdil mezi mluvcfm a posluchacem v postavenf podmetu je dostatecne vyjad­ ten mluvnickou osobou v pnsudku. Kdo to provedl?. napt. napi'. napt.lSfmi cleny. za­ jmenem. Je uz jiste. posluchac). Jirka vyplel. tj. veta se vztahuje na presneji nepojmenovane lidi (shoda ukazuje na podmet muzsky zivotny). osobe. Bylo mu doporuceno. Co se 0 mne rfka. napt. Vy si jed'te na vodu. ja. jen nejsou-li vice rozvite. Vezmi si rukaviee! (tj. ale jd zusta­ nu doma. nebo nevyjadI'e­ nym). Podmet se take nevyjadfuje. Zajmenemjd. Za pnsudek nekolikanasobny povazuje­ me spojeni urcitych tvaru slovesnych. Nedfvej se! Vetsinou byva pnsudek rozvit da. ty se podmet vyjadru­ je jen tehdy. napr. Mil byeh zatelefonovat. Eva uz odmalicka rdda sije a pikni plete. popr. Tim se muze poranit i opatrny. ty. tak si leh­ nes ("kazdY"). Pfisudek Prisudkem je ve vete sloveso v tvaru urcitem (vyjadfuje osobu). napt. nevim. ze Eva nepfijde. Neztra( ty penize! Najedl jsem se doma. zryl a uhrabal pul zahrady. vyjadfeni tehoz obsahu podst. vedlejsi veta podmetmi (casto byva pripojena zajmenemkdo. mluvci). citoslovcem. Zmlkla. napi'. Setkame se vsak s nevyjadrenym podmetem i v 3. napi'. jmenem: Lhdrkrade). Byla mu doporucena zmena zamestndm). aby zmenil zamestndnf(srov. Zavinil (fidic) tak srdzku. napr. a to tehdy. ze situace: Uz jedou! (zavodnici). Ze vsech stran se ozyvalo radostne hurd. osoba) nebo posluchac (2. Ten film jeste neddvali. infinitivem. je-li vseobecny. Jestlize je podmetem mluvCf (1.se pfihhlsili ehlapei i dfvky. a to v zakladni stavebni dvojici s podmetem (vyjadtenym. Veril jsem mu (tj. Kritizo­ vat je snadne (srov. ve vete vedlejsi zajmenem vztaznym. Nikdo to nevedel. jako kdyz utne ("nekdo"). pod­ met zustava obvykle nevyjadreny (samostatnym slovem). nebo maji-li rozvijejfcf cleny spo­ lecne. tenkrade (srov. napr. Podmet se vyjadfuje podstatnym jmenem. 104 . On to nevedel. Napi'. osoba). napr. Kritika je snadna). Jak si usteles. napt. Jinak je chapeme jako souradna spojenf vet. pndavnym jmenem. Mirek lyzuje. je-li jej treba zduraznit. (Soused) ocesal jablka. Petr vcera na kluzisti upadl a zlomil si levou nohu. napr. eo): Kdo lze. Maminka stline.

Karel zatal byt netrpelivy. Ndmaze jsem zvyklY.­ 105 .). Marta se stane osetfovatelkou. . Ve vete miize byt predmetii nekolik. napr. jako hluchY). Ridici musejf byt dva. vee apod. napr. o spone ajinych pnpadech. stat se. Na predmet se ptame otazkou na jiny pad nez 1. pade. Pred­ met rozvity: napr. Moudn Iide uci nevyhybat se pfekdzkam. Yetne cleny rozvijejici Predmet Predmetem je ve vete clen zavisly na slovese nebo pndavnem jmenu. Jiiik byl. Pnsudek jmenny je v 1. napr. byva v 7. pokud tato slovesa nemaji zadny obsah. pade. a ndic1m clenem: CiSnfk obsluhoval hosty. Nase ehata je ze dfeva (dfevend). ze se snazf byt prospesny. byvat. Ivan je Slovak. 93.Koho / co obsluhoval (ciSnfk)? Hosty. Po z n a m k a: Soucasti holeho pi'isudku muze byt jeste take sloveso zpusobove nebo fa­ zove. napr. stavat se zpravidla s podstatnym nebo pndavnym jmenem. ktere ndi jeho pad. nekolikanasobny: Za­ sazeli jsme rajcata a saldt. . Je-Ii prisudkem jmen­ nym pndavne jmeno. ktery je slo­ vesnym dejem pnmo zasahovan nebo jehoz se dej nejak tyka. Vyjadfuje jev (osobu. kdy za holy prisudek povazujeme vyraz viceslovny. Napr. zajmeny i pnslovci): Vidim. cas.Za pnsudek holy povazujeme take spojeni sloves byt.Komu / cemu jsem zvykly? Nama­ ze. pak ve vete jsou tzv. je-Ii sponou sloveso byt. sponou (nazyvame je slovesa sponova). Mirek je samotaf: Ta latka byla mokra. Listonos podal dfvce obdlku. jako kdyz neslysf (srov. Musime setfit tepelnou energif.mokrd). zvire. zpiisob). vedlejsi veta predmetna (byva pfipojena rUz­ nymi spojkami. je naSfm vedoucfm. cislo. Jen jmennou cast pnsudku lze vyjadfit vedlejsf vetou pnsudkovou (zpra­ vidla je pak pfipojena spojkou jako). jen pokud je pnsudkem podstatne jmeno vyjadfujic1 preehodnou vlastnost nebo vznik­ ly stav. ale jen vyjadfuji mluvnicke vyznamy (oso­ bu. shoduje se take s podmetem v cisle a v jmennem rode (latka . viz str. Rozhodl se zpravu utajit pfed otcem. Pnsudkem miize byt vyjimecne i citoslovee: Kanar frnk (= uletl) ok­ nem Yen. Ta latka nesmf byt mokra. ale nejsou v stejnem pade.

predlozkovych padech. kudy by se dostal ven. Ma zakazano pit studene napoje (srov.Koho / co vidim? (srov. Po z n am k a: Nekdy je ponckud obtizne odlisit ptislovecne urcenf od pi'edmetu. pndavnem jmenu nebo pnslovci.3. infinitiv. Vedlejsf vety prfslovecne jsou pnpojeny spojkami nebo pnslovci. p. Pri rozlisovani druhu pns!.2. prfciny. U pndav­ nych jmen naopak 4. napf. urceni je casto vhodne vyjadrit je vetou. Hledal cestu). ten to je. jmena. zatimco u pi'edmetu pi'edstavuje padova otazka jedinou moznost: spoleha na pldtele . nejcastejsi jsou pn­ slovecna urceni mista. Nesla hrnec naplnenyvodou -7.Koho / co hledal? (srov. pad obvykly nebyva (napr. mene casto v jinych. Ale ptislovecne urcenf odpovida pi'irozeneji otazce jine. nebo pi'idavnem jmenu. pade. Pnslovecne urcenf se vyjadfuje zpravidla pnslovcem nebo podstatnym jmenem v predlozkovem pade. vyjadreni tehoz obsahu podstatnym jmenem: Vi­ dim jeho snahu byt prospesnY). Je podobna otd .aby byl zdravy.kudy?). popr. nevlastnfmi p~edlozkami vzniklymi ze spojenf predlozky a podst. zpusobu a miry. neni to vsak vetsinou otazka padova. protoze oboji zavisf na slovesu. napr.. ve vedlejsi vete zajmeno vztazne: Na koho ukazu. Ptislovecne ureeni Ptislovecnym urcenim je ve vete clen zavisly na slovese. Hledal.Koho / ceho se domahejte? (srov. . Chodi dvakrat tydne plavat kvuli zdravi . Domahejte se lekarske prohUdky). napr. a to casto s tzv. Domahejte se toho. Vzala hrnec plnyvody .. Rozdil mezi nimi je vylucne vyznamovy.pi'edmet.pnslovecne urcenL Na rozdil od predmetu muze veta obsahovat vice pnslovecnych urceni tehoz druhu (sel po strani podellesa . PTIslovecnych urceni je nekolik druhu. protoze tak se vyznamovy rozdil ukaze zfetelneji. p. Predmet rozvfjejicf sloveso se nejcasteji vyjadfuje podstatnymjmenem v 4. Forma (pad) pnslovecneho urceni neni ndiclm clenem urcena (jde 0 tzv. casu. Pfipoj sek nam!Nebudes setomusmat?. U nekterych pfislovec­ nych urceni je beznejsf vyjadrenf vetou nez vetnym clenem.na kom I cern II kde visf? . 106 . Podle nich se nizni i otazka na ne.na koho I co spole­ ha? . Pred­ metem muze byt i zajmeno.). p. primykanf). ucelu. aby vas lekar prohle­ dl. kabat visf na vlSdku . Ma zakazanu zmrzlinu). . podminky a pnpustky. Vyjadfuje rozmanite pnivodni okolnosti a vztahy. vedle toho i na pi'islovecne urceni se muzeme casto ptat padovou otazkou.

odkud a kam ty lodi pluji? Traf zavodu povede po poln(ch cestdch a le­ sem. jakmile. napr. Petr se dosud nevratil. rozvite. odkud to jen bylo motne. Kazdy se rad vracel tam. napf. napi'. 107 . Snazit se mluvit jasne a presved­ cive. Gtec pracoval celou noc./. nekolikanasobne. hol6. Muzes pfijit. tam byla legrace. zatimco nebo pnslovci kdy. Jitka sla. rozvit6. napf.). vedlejsf veta pnslovecna casova (byva pfipojena spojkami kdyi. Nevite. hole. 0 kolik? apod. Chovalijste se tak. Nestavte na stupne eskaldtoru tezke predmety! Deti se vnitily z vyletu na Karlstejn. ale s vkusem.). Cestovatel pfivazel do sbirky pi'edmety. ie to vzbudilo obecnou nelibost.jako.Pnslovecne urceni mista (na otazku kde? kam? odkud? kudy?). napf. Vcera jsme sli pozde spat. Do lod'ky tekla dirou voda. Za vlddy posled­ nich Premyslovcu doslo k velik6mu rozkvetu mest. Cvicte denne!. Postupujte podle na­ vodu na obalu. jak mi radis. nebo pffslovcemjak).jak se Pavel zachova. napf. vedlejsi veta pnslovecna mistni (byva pfipojena pnslovcemkde. ne­ kolikamisobne. Kam Jirka pfisel. vecer a po kaidem j(dle. kdykoli se ti to bude hodit. jak mnoho?. Zhostil se sv6ho tikolu velmi uspesne. napf. napf. Vratil se z pnizdnin opaleny jako indian. napf. Pan Novotny tu bydli uz od led­ na. napr. Sestra bydli v novem dome. Pnslovecne urcenf zpusobu a miry a) zpusobu (na otazku jak? jakym zpusobem?). ai. Z pokoje bylo slyset hovor. nekolikana­ sobn6. kudy ji nohy nesly. Evropa prozila jiz pul stoleti v miru. napf. bude na Vysocine zase krasne. Nastehovali sem nabytek. Yetsinu dne travil ve skole nebo na hristi. b) mfry (na otazku kolik? /popi'. PI'fsiovecn6 urcenf casu (na otazku kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak casto? najak dlouho? atd. rozvite. hole. Udelam to. kam apod. Nezastihl jsem ho doma. Ctete nahlas! Rad bych vedel. Skrz tak spinave okno neni vubec videt.odkud atd. Zabyvam se tou mys­ lenkou od zacatku skoln(ho roku. At pfijde jaro. Zuby si cistime rano. jakou merou?). vedlejsf veta zpusobova (je casto pI'ipojena spojkou te. Eva se obl6ka ndpadne. napf. kde stravil sve detstvi.).

hole, napr. Nemel bys toUk jist! Je trochu knitkozraky. Udelal jsi to velmi peclive. Stal po pds ve vode; rozvite, napr. Ta kniha stoji ctyficet korun. Jeho obrazy se prodavaji za velki penize; nekolikanasobne, napr. Eva je 0 dva nebo tfi mesice starsi nez Irena; vedlejsi veta merova (casto jsou ve vete ffdici nebo zavisle vyrazy jako toUk - koUk, vic nez apod.), napi'. Jezte jen tolik, abyste zahnali hlad. Vydelava vic, nez kolik spotfe­ buje. eim vic jazykil umis, tim lip pro tebe. Pffslovecne urceni pfiCiny (na otazku proc? z jakeho duvodu? z jake pficiny?); hole, napr. Nechtel se podruhe ozenitkvilli derem (srov. vyjadreni tehoz obsahu vedlejsi vetou: protoze mel deti). Nevim, prot to udelal; rozvite, napr. Mel ruce od teiki prdce samy mozol. Nas zavodnik vzdal pro poru­ chu pfevodovky. Na pfdnf divdku opakujeme inscenaci ve stredu; nekoli­ kanasobne, napf. Byla by se asi utrapila hofem a samotou. Vinou tepla nebo vlhkosti by se deska mohla zkroutit; vedlejsi veta pficinna (je zpra­ vidla pfipojena spojkou protoie, ponevadZ), napr. Pfisel jsem na zkousku pozde, protoie vlak mel zpoiden{ (... pozde proto, ze vlak mel zpozdeni). Vsechno se posuzovalo jinak, ponevadi byla vdlka. Pilslovecne urceni ucelu (na otazku proc? za jakym ucelem?); hole: Udelej mi to pro radost! Sli jsme do lesa na houby (srov. vyjadre­ ni stejneho obsahu vetami vedlejsimi: abych mel radost, abychom sbiraH houby). Prodejna je uzavrena za ucelem opravy; rozvite: Radfm ti to v zdjmu tviho zdravf. Nater dobre chrani zelezo proti povetrnostn{m vli­ vilm; nekolikanasobne: Studenti tam pracujf za byt a stravu. Odesla domu uklidit a uvafit; vedlejsf veta ucelova (pfipojuje se spojkou aby, ve vetach rozkazovacich take at), napr. Odjel do hor, aby se zotavil. Jste tu proto, abyste neco delali. Dej pozor, at neuklouznes!
Po z n a m k a: lestlize je pnsloveene ureeni vyjadfeno nevetne, tj. bez slovesa, nerozpo­ zname nekdy, zda jde 0 pnCinu, nebo ueel: Odjel na hory kvuli zdravf muze znamenat "protoze mel spatne zdravi", nebo "aby si zlepsil zdrav(" apod.

108

Ptislovecne urceni podminky (na otazku za jake podminky?); hole: Bez razltka je recept neplatny (srov. stejny obsah vyjadreny ved­ lejsi vetou: jestlize na receptu neni razitko...). V prfpade nevolnosti vyhle­ dejte ihned lekare (= pri nevolnosti); rozvite: S tvymi schopnostmi bych dokazal vic. Ph pretlzenl vozidla by snadno mohlo dojit k vaznemu po­ skozeni hnaclho agregatu; nekolikamisobne, napr. V prlpade nehody nebo pozdru volejte linku 317; vedlejsi veta podminkova (pnpojuje se zpravi­ dla spojkami jestlize, -li, kdyby), napr. lestlize nasi zVltezl, postupuji do finale. Budes-li mit cestu do Prahy, pak tu vystavu nevynechej! Kdybych mel tolik penez, jel bych radeji do Pafize nez k mori.
Po z n a m k a: Ma-li veta vedlejsi podminkova stejny podmet s vetou fidici, je casto moz­ no nahradit ji vyrazem, jehoz zakladem je infinitiv, napf. M(t toUk penez, jel bych radeji do Pafize. - Nektere vety podminkove lze povazovat i za vety casove (Kdyz budd m(t cestu do Prahy ... ).

Pnslovecne urceni pnpustky Otazka "i (ani) v kterem pripade?" je pouzitelna, ale nepnrozena; nej­ castejsi forma, vedlejsi veta pnpustkova, vyjadfuje dej, ktery nema pred­ pokladany dusledek (vyjadreni Clenem, tj. nevetne, urcime nejsnaze tak, ze je prevedeme na vetu vedlejsi): hole: Pracovali i za deste (i kdyz prselo); Dokoncil sve pokusy navzdo­ ry nemoci (ackoli byl nemocen); rozvite: Pres odpor rodicu se Jana roz­ hodla jit na skolu; nekolikanasobne: Chteji tu vybudovat parkoviste i za cenu znicenl sadu a zneCistenl okolf vyfukovymi plyny; vedlejsi veta pn­ pustkova (pripojuje se zejmena spojkami ac, ackoli, i kdyz, i kdyby, pres­ toze, trebaze), napr. Ackoli bylo pri vyrobe pouzito ndrocnejsl technologie, cena vYrobku se nezvysila. I kdyby pri zkousce neuspel, zasluhuje pochvalu za vynalozene usili. Vydali jsme se na cestu, prestoze huste snezi/o.

Privlastek Ptivlastkem je ve vete kazdy vetny clen, ktery zavisi na podstatnem jmenu. Pritom neni rozhodujiei, jakym vetnym clenem toto ndiei podstat­ ne jmeno je. Z hlediska formalnlho i vyznamoveho muzeme rozlisit rUzne druhy pnvlastku, proto se zavislost pnvlastku vyjadfuje v nekterych pn­

109

padech shodou, v jinych nzenosti, nekdy zustava nevyjadfena (jde 0 pn­ mykanf). Z tychz duvodu neni mozno pnvlastekjednoznacne urcit pomo­ cl otazky. Po strance vyznamove je pnvlastkem ndicl podst. jmeno blize urceno (viz dale 0 pnvlastku tesnem a volnem). Pnvlastek rnuze byt holy, napf. peknd taska, rozvity, napf. taska plnd knfiek, nebo nekolikanasobny, napf. peknd, ale teikd taska. Muze byt vy­ jadfen take vetou privlastkovou (je casto pfipojena vztaznyrn zajrne­ nem ktery, jeni, jakj), ale je-li fi'dicim podstatnym jmenern jmeno s ab­ straktnejsirn vyznanlern, objevuji se i pfipojeni rUznyrni pnslovci nebo spojkarni, napf. To je ten spoluzak, kterem jsme mluvili. Radi se vradrne do mist, kde jsme proiili sve detstvf. Dostal jsern zpravu, ze jsem pfijat ke studiu.

°

Pnvlastek shodny a neshodny
Ptivlastek shodny pfejirna od fi'diciho podstatneho jrnena pad, cislo a jrnenny rod. Vyjadfuje se nejcasteji pfidavnyrn jrnenem, popr. zajmenem nebo Clslovkou, pokud se jako pndavne jrneno sklolluji, napf. Mlady le­ kaf (1. p. muzo jedn. c.) osetfil mou matku (4. p. zen. jedn. c.). Podobne: svedomitd zakyne, Nerudovy povidky, takove nestestl, druhy den. Za shodny pnvlastek povazujeme take vlastnf jmeno ve spojeni jako pre­ zidentMasaryk, mestoPraha, fekaLabe (sklolluje se s ndidm podstatnyrn jrnenem a pnsudek rna shodu podle jmena ndfcfho: prezidenta Masaryka, rnesta Prahy, mesto Praha se probudilo, feka Labe se rOlvodnila).
Po z n a m k a: Ve spojenich jako Mirek Hloch, profesor Bafek nenf mozno jednoznacne rozhodnout, jaky je smer urcovanf, proto se povazujf za jediny, tzv. stejnorody vetny clen a dale se nerozebfrajf.

V nekterych skladebnich dvojicich s pnvlastkern shodnyrn neni shoda v 1. pade, jen v padech jinych: necemu zajfmavemu (ale neeD zajfmave­ ho), mnoha, deseti lidem (ale mnoho, deset lidt')o
ptivlastek neshodny zustava v stejne podobe bez zfetele na pad ndid­ ho podstatneho jrnena. Napf. ve skladebni dvojici mistr republiky je pff­ vlastek republiky vzdy v 2. pade, ve dvojici vrh koulf je pnvlastek koulf vzdy v 7. pade: Byl mistrern (7. p.) republiky (2. p.) ve vrhu (6. p.) kouU (7. p.). Neshodnym pnvlastkem je nejcasteji podst. jmeno v 2. pade, napf. 110

prvnf Smetanova opera. V grafickem znazoTIleni: 111 . tj. s dalSimi pnvlastky) jako celek.-~--'A . hlavne pi'ed­ lozkovych. sluzba zdkaznfkum. vychova detf._ _. jen je-li shodny pnvlastek rozvity.. otcuv potel ze studif na prumyslovce)... hukot stroju.zahon nlH. novy vlneny zimnf kabat (tedy jde 0 Smetanovu operu.. c) ptivlastek postupne rozvijejici. v hotelu Zvon. tumaj v kosfkove... napr. ktery je novy). vzpominka na prdzdniny. Po Z n a m k a: Zvlastni druh pi'ivlastku neshodneho predstavuje pojmenovani vyjadrene v 1.. Napr. napi'... ale velmi tezkd taska): b) ptivlastky nesoufadne rUzneho druhu. NekoIik pnvlastku u podstatneho jmena Je-Ii podst.. nebo v jinych padech. 0 nekoIik pnvlastku souradnych. schopnost soustfedit se. (privlastky mohou byt dale rozvite. skhida se ze dvou (nebo vice) ne­ souradnych pnvlastku shodnych. napr. ne­ shodny za nim. v povidce Diva Bam.. cesta zpdtky.. graficky: ______ taska . . napi'. peknd.. muze jit 0 a) ptivlastek nekolikanasobny.. jmena s druhym pnvlastkem (popr. stava casto az za pod­ statnym jmenem. jizda po silnici i v terenu. peknd. otcuv pntel ze studif. graficky: _______ pntel ________ otcuv ze studii (s rozvitym pnvlastkem napr. taska plnd knfzek. vlneny zimni kabat. jmeno rozvfjeno nekolika povlastky. kteraje v poi'adi prvni. napi'. pade: na hore Rip. napr.. ale tezkd taska. nebo je jim slovo nesklonne. pficemz v poradi prvni z nich rozviji a blize urcuje spojeni podst. Pnvlastek shodny stoji obvykle pi'ed i'idiclm podstatnym jmenem.

napi'. ktery rna uvedenou vlastnost). stojf-li za svym ndfcirn podstatnymjme­ nem a jsou-li rozvity.stary dfeveny dum. Rozdfl mezi pnvlastky ornezujfcimi a vysvetlujicfmi je zavazny z hle­ diska zvukoveho a pravopisneho. skromny clovek ---) mily a skromny clovek). strelec rozhodujicf branky No­ vak. Cleny pnvlastku postupne rozvijejicmo neoddelujeme carkou. a) pnvlastek ornezujfci je tesny.opera ~ Smetanova prvnl zimni ~ kabat ~ ~' v neny ~ novy l Ie tfeba odlisovat pfivlastek postupne rozvijejici od pfivlastku neko­ likamisobneho (mezi cleny nekolikamisobneho pfivlastku muzeme vlo­ zit spojku soufadici. protoze se vyslovuje bez pfestavek a neoddeluje se carkami. mallfe malu­ jfciho portrety). napf. od letnmo kabatu. takovyto bystry a uspesny stfedoskolsky student. zimnikabat. protoze se oddeluje z obou stran 112 . napi'. To je film vhodny i pro nejmenSi deti. Novdk je (aspon v dane souvislosti) jeho nositel jednoznacne urcen a daISi zptesneni neni mozne. b) pfidava jen nejake b liz s ivy s vet len i. b) pnvlastek vysvetlujfci je volny. ale rozsah ndiciho podst. jmena neomezuje. napi'. schopny clovek. zpfesnuje pojmenovanf.V nekterych pi'ipadech muzeme viceclenny pfivlastek chapat jako nekolikamisobny i jako postupne rozvijejicl. . Potfebujeme cloveka schopneho vest letn{ tabor (tesny pnvlastek ne1ze vynechat bez zmeny smyslu: porrebujeme jen takoveho cloveka. mily. Pffvlastek tesny a volny Pnvlastek blize urcuje fidici podstatne jmeno dvojim zpusobem: a) 0 m e z u j e v y z n am 0 v y r 0 z s a h ndicmo podstatneho jme­ na. napi'. stovezatd Praha. mallf kra­ jindf (na rozdfl od cloveka neschopneho. vlastnim jmenem Praha. napt. Po z n a m k a: V postupne rozvijejicim pi'ivlastku muze byt nektery clen take nekolikana­ sobny. stary. (a proto) dfeveny dum .

napr. napr. napr.Jaky se dum zdal? Opusteny (srov. napr. v spisovnych promluvach nekdy ve jmennem tvaru. v pismu carkami. napr. casto v 7. kaidy katalyzator urychluje chemickou reakci). Doplnek se vyjadruje take jmenem podstatnym. Masaryk. Tento film. ktery zavisi na slovesu (to je obvykle v pnsudku) a zaroven se vyznamove vztahuje k podstatnemu jmenu (to je obvykle v podmetu nebo predmetu). .JakY dum?). s nim se pak casto shoduje. rozvity. Dvere zustaly nenatfeny / nenatfene. jak vychdzi z domu. kterou rna jev oznaceny podstatnym jmenem za deje. Tako­ vyto pnvlastek se nazyva pristavek. doplnek nekolikanasobny: Deti se vratily z vyletu unavene. Videl jsem Janu vychdzet z domu. urychlujicim chemickou reakci (volny pnvlastek lze vyne­ chat. napr. Ridicim podstat­ nym jmenem u pnvlastku volneho jsou casto vlastni jmena. otazku na privlastek: U lesa staI opusteny dum. Volnym pnvlastkem byva i rozvite podstatne jmeno: T. prechodnikem. Znajice porreby rostliny muzeme ridit jeji rust. zvidavi prohlf:ejiciho vystaveny model. ale pak vzdy take ve spojeni se slovesem. napr. Mluvil 0 Pet­ rovijako 0 svem pf{teli. pade. yam muzeme doporucit. Mirek velmi rdd hraje hokej. . Na chodbe jsem uvidel Jirku. Udelali kozla zahradnikem. proto se casto muzeme na doplnek zeptat otazkou jaky?. vhodny i pro nejmen­ Si diti. Doplnek Doplnkem je ve vete clen. Dum se zdal opus­ tiny. G. Graficky: dum ------~ opusteny se zdaI Doplnek byva vyjadren shodnym pndavnym jmenem.prestavkami. napr. tim se lisi od privlastku. infinitivem. vedlejsi vetou doplllkovou Ue nejcasteji pfipojena vztaznym pnslovcemjak). ale s(astne. stfelec rozhodujici branky. nebo podstat­ ne jmena s ukazovacim zajmenem. Napr. napr. Videl jsem Janu. napr. Povazuji ho za schopneho pracovnika. 113 . Dobu tuhnuti nasrriku lze zkratit ka­ talyzatorem. Novak. nebo v pade predlozkovem. Ruku mel osklivi odfe­ nou. prvni prezident naSi republiky. Doplnek vyjadfuje vlastnost.

Pfinla a nepfima fee Prima fee vznika tak. toho ztfestence." radila stafenka. Udelal jsem to rad. Bylo domluveno. Napf. jim~ slovo) s vyzna­ mem mluvenf. vetou uvozovaci. to je lyzar! Na hordch. Pavel ndhle fekl: "Vi se asi neuvidfme."Ai pfijedes na rozcestf." . popr. Kdyi jsme se rozchdzeli. Uvozovaci veta obvykle obsahuje sloveso (popr.Po z n am k a: 1. napr. Odchylky od pravidelne vetne stavby Cleny nezapojene do skladebnich vztahu Tyto eleny oddelujeme v feci prestavkami. stojf pro zdiiraznenf pred vetou. Slovo rad je pridavne jmeno. Mezi vetou uvozova­ cf a pomou reef nenf skladebnf vztah. 114 . Na dveffch byl zfeteilly ndpis. nebo za nf. Vzdyi jsem ho varoval. napr. Je (stal se) starostou (pffsudek jmennY). nebo za nf. " napadlo me. Rozvfjf-li podstatne jmeno. Miize byt umfstena pred pomou ree. Napr. konef v pfsmu zpravidla dvojteekou. 2. Petr. to bylo vsechno. popr. tam se cftil nejlepe. Doplnek rozviji jen slovesa plnovyznamova. ie se ui asi neuvidfme. v pfsmu vetsinou earkami nebo pomlekami."Nepujdes s ndmi?" ptala se Eva. ze autor promluvy doslovne reprodukuje vetu (nebo i vice vet) a toto vyjado tzv. jde vsak 0 vetu vedlejsi pnvlastkovou. "dej se napravo. jinak je odde­ lena earkami. ktere na nej odkazu­ je. uprosrred nl. aby dovnitf nikdo nevstupoval s otevfenym ohnem. Jestlize predchazf. nebo podmetna. kdy se sejdeme. Stafenka mu poradila. uvnitr vety je na jeho mfste zajmeno. " . napf. aby se dal na rozcestf napravo. Sedet a snft.Vlicf beiely dhi volajfce: "Voda strhla most!" . Nepfima fee je take reprodukci jine promluvy. tedy nikoli sponova. uzavrena teekou. ale je do vety zapojena jako vedlejsf veta predmetna. Vsechno ho tahla tam. Poma ree byva v uvozovkach. do rodneho kraje. ten rna stestf! Mirek. Zvolili ho starostou (doplnek). poslovce. co dovedla. napr. "Dnes urCite pfseme diktdt. napr. Jsou to zvlaste: a) samostatoy vetoy cleo. Pavel fekl. ktere je ve vete vZdy dopliikem.

Napr. Cleneni na v y c hod i s k 0 a j a d r 0 s del e n i Promluva se sklada z vet. napr. jd uz ne­ mohu (jist). po strance formalni je vetou nebo jen slovnim spojenim. ktere navazuji na vety predchazejicf nebo na situaci. Karle. ze se nevyjadff nektery clen. Napr. jedinym slovem. Ach. napr. Ustalene vsuvky. Ani hudbu. .b) osloveni (5. lTlohy pfSe . Jak to dopadlo? Spatne. jezevcik zas hup ke mne do postele. 0 ktere mluvime.Nebylo slyset nic. Cos to n'kal? Ze si s tim nevim rady. nemas nic uzitecnejsmo na praci? Po Z n am k a: Citoslovce vsak muze byt uzito take v platnosti ptisudku. d) vsuvka. Jen jezte. Hledal po kapsach. napt'o Sotvajsem si lehl.uz asi jiny nebude . popr. Takove vynechani se nazyva elipsa. Zpravidla uziva­ me neuplnych vet jako odpovedi na otazky doplllovacf. jejz si ze souvislosti snadno doplnime. je vysunut za vetu jako samostatna vy­ poved' (je dodatecne pripojen). stestf. Co nejdfiv. napr. ktere navazani umoznuje. Vratlm se doufdm kolem pate. Seslo se nas. Napisu ti. to byla legrace! Hele. clovece. \'ety netiplne (elipticke) Vznikaji tak. co je 115 . napr. nejmene osm. se vsak zvukove ani interpunkcne ne­ oddeluji. pak se carkou neoddeluje. vetu tedy muzeme rozdelit na dye casti: na vy­ chodisko sdeleni. e) osamostatneny vetny clen. Mam to tu tak fikajic z prvni ruky. Cemu se smejete? Pepikovi. ale kUcek nikde (nebyl).az vecer. c) citoslovce. nezapomen mi vzit plavky! Mel jsi. abych nelhal. pad). Na rozdfl od samostatneho vetneho clenu se na nej ve vete neodkazuje. a proto vyjadfuje neco. nejcasteji rna povahu poznamky k obsahu vety. ale je ovlivnen ciniteli tro­ jmo druhu: 1. Kdes byla vcera? V divadle (jsem byla). hlavne kratsi. V noci bude zdd se mrznout. napr. Poradek slov (slovosled) Pohidek slov ve vete neni zcela libovolny.

To. vety tvonme. ze obsahuji pnsudek. abychom jimi nekomu neco sdelili 0 lidech. ktery nam vyjadfeni vztahu umoznuje. Jazykovym prostredkem. Mel by ffdit Michal je v druhe vete slovesny tvar mel by ffdit vychodiskem. tvary slove­ sa byt v slozenych tvarech slovesnych). Michal by mel ffdit! veta tim dostane raz nalehavosti. nebo za nej. kterou veta primisi. popr. pi'ikazali mu. Toto cleneni nejvice ovlivnuje poradek slov ve vete: v klidne pronasene vete je na zacatku vychodisko. zavisi na valenci slovesa. Vsechny tyto jevy dovedeme pojmenovat. ale take si vsfmat toho. Valence je 116 . jak se vety vytvareji z jednodussich stavebnich casti. napi'. kde se bude ten zapas brat.ze souvislosti nebo situace zname. vyjadfujeme predevsim. 126. jakou fonnu bude veta mit. protoze vyplyva z vety predchozi. ho. i kdyz k nemu vyznamem nepa­ tn. napr. jake jsou mezi temito jevy vztahy. ti. Petr jezd{ autem teprve dva mes{ce. vzruseni apod. napr. popr. kde se mluvi 0 jizde autem. jadro je na konci. C i nit e 1e m 1u v n i c k e (viz str. Po z n a m k a: Viz tez v casti 0 zvukove strance jazyka str. Zacal se ucit. zatimco podmet Michal je jadrem. ale pouhe pojmenovani neni jeste opravdovym sdelenim: kdyz mluvime. az kdyz znal presne datum zkousky. 2. zaklad slovesne vety jednoclenne. V mluvenem projevu muze vsak byt sei'azeni opacne. ze). Jsou to: a) p r i k 10 n k y (kratsi tvary zajmen mi. zvffatech a vecech (zeptali se na ne nekoho. je slo­ veso. novou infonnaci. ve vetnem useku. az. a na jadro sdeleni. Napr. aby s nimi neco udelal). se. pokud je na jadru zvukovy duraz. Proto take jednim z hlavnich znaku vet je to. 111 0 postaveni pfivlastku) 3. Tvorenf vet V nauce 0 skladbe muzeme nejen rozebirat vety. te. b) pi' e d k 10 n k y (zejmena spojky a. Karel mi teprve vcera vecer vzkazal. mu. v souvislosti Petr jezd{ autem teprve dva mes{ce.Cinitele rytmicke Nektera slova nepnzvucna se kladou tesne za prvni pnzvucny clen ve vete.

Valenci miizeme obecne vyjadrit jako schema s misty pro vetne cleny. . 1. napr. Jirka md kolo. v grafickem znazomeni napr. 2. na slovesa s podmetem . Irena veff pff­ telkynim. Jirka poslal Irene dopis. Po Z n a m k a: Slovesa ve vetach jako Pdf. s predmetem v 4.nyni i stale). MraCf se jsou nevalencni. zda dej probfha prave nyni.nositelenl deje. s cinitelem a dIem (vysledkem) deje nebo s jeho ad­ resatem. dvouvalencnfmi. s nositelem vlastnosti. napr. trojvalencni. s vlastnfkem a vlastnenou ved. s cinitelem. zda dej probfha nyni. Slovesa stavov3 jsou ta. na slovesa.bez podmetu (Vznikl spor. ta jsou a) akcni. ptame se na ne Co se mu stalo? Co se s nim deje?: jednovalencni. u nichz miizeme valencni clen vy­ nechat (cleny m 0 z n e). Evicka se umyla. Jirka je poctivy. Evicka nakreslila lod'. a na takova. .v jinem pade (Irena pfiucuje spoluzacku. ­ Irena pomdhd spoluzacce). dvou. Podle v y z n am u rozlisujeme predevsfm slovesa dejova a sta­ vova. s valencnimi podstatnymi jmeny . Irena vysvetlila spoluzacce ukol.Pavel se nechoval zdvon­ Ie). pade .Doslo ke spo­ ru). napr. Jirka si hvfzdd. u kterych to mozne neni (cleny nut n e ) (Pavel nepozdravil . Slovesa dejov3 jsou ta. b) neakcni. nebo obvykle (srov. Evicka stune. Podle poctu clenii rozlisujeme sloveso jedno-.schopnost slovesa vazat na sebe urcity pocet clenii s urcirym vyznamem a urcitou formou. napr. napr. vyjadfujf lidskou cinnost a ptame se na ne Co dela?: jednovalencnf. ale Jirkaje dobry klavfrista . Irena zu­ stala mou kamaradkou. Z hlediska for m y miizeme rozlisit slovesa podle riiznych vlastnosti. dvouvalencni. u nichz nerozlisime. napr. Jirka opravuje kolo. s nositelem a cilem deje. nebo zdaje to jeho zaliba. Jirka uklouzl.a trojvalencnf. Evicka upustila vazu.podle souvislosti pozna­ me.Pavel se nechoval) atd. Jirka hraje na klavir . Jirkovi se Ubf hudba. u nichz miizeme urcit.s valencnimi cleny patffcfmi jinym slovnim druhiim (Pavel nepozdravil ucitelku. napr. zda hraje nyni. s. s cinitelem. dIem (vysledkem) a adresatem deje. dvouvalencni. nebo obvykle: jednovalencnf. takto (pro sloveso vysvetlit): 117 . napr.

napt. mfva to za nasle­ dek zmenu formalnf stranky clenu. eim jsou v dane vete jednotliva valeneni mista obsazena. dokonce jf pomohla ukol napsat. Formu valencnieh clenu udavame pro tvary slovesne v zpusobu ozna­ movacfm a rodu cinnem. ell v 4. pade) ~ Ulo­ ha byla spoluzacee vysvltlena Irenou (cinitel v 7. Jestlize se tvar slovesa zmeni. Valence pffsudku urcuje formu vety v obeene podobe. pade) ~ Ireno.adresat---------. Poradi jednotli­ vyeh vetnyeh clenu se pak upravuje predevsfm podle pozadavku slovo­ slednyeh (viz str. pad 4. Z hlediska obeene podoby vety (jejf vnitfui stav­ 118 . Valencf slovesneho pffsudku (nebo zakladu vety jednoclenne) je dan vzorec (zakladova struktura) vety. ulohu atp. Moznosti takoveho doplllovanf nejsou neomezene. pade. Zmeny se tykaji jen clenu valencnfeh. takze vznikne sou vet f pod­ tad n e: Irena vysvetlila spoluzacce. Irena vysvetlila spoluzacee ulohu (cinitel v 1. vysvetf( tern. Kdo byl ve skole. ell v 4. nikoli vsak stranky vyznamove. pad Jednotliva mfsta muzeme pak obsadit cleny holymi. • Po z n a m k a: Podmet v posledni vete neni pnmo vyjadi'en. jak se vypocftd obsah vdlce. rozumi se z tvaru slovesa: ty. pad 3. Irena vysvet­ lila spoluzacce ulohu. ell v 1. napt. aby se mohla pfihldsit ke zkousce (ucelu). rozvitymi nebo nekolikanasobnymi.il I cinitel e 1. Po z n am k a: Proto je pfi rozboru vetnem vyhodne ureit nejdnve. napr. zejmena pffslovecnymi urcenfmi. pade). kteff schdzeli. napr. nikoli ostatnich. zejmena pffslovecnym urcenfm l1celu nemuze byt doplnen vzoree se slo­ vesem neakcnim. Irena vysvetlila spoluzacce ulohu. co je pnsudkem (tedy najit slovesny tvar urCity). obecne si stanovit jeho valenci a pak teprve zjiSiovat.vysvetlf --------. pade. Tento vzoree pak doplilujeme dalSf­ mi Neny. Napr. Irena vy­ svetlila spoluzacce z vedlejsf tffdy ulohu i ldtku z minuleho rydne. 115). Irena vcera (casu) sro­ zumitelne (zpusobu) vysvetlila spoluzacee l1lohu. pade. vysvetli spoluzacee ulohu! (cinitel v 5. Do kaZdeho mfsta muzeme dosadit take vetu. Sou vet i sou r a d n e vznika spojenfm nekolika vetnyeh vzoreu soutadnym vztahem.

nebo 0 text. napr./I A tak mladsf Vaclav musel zustat u otcova femesla.) Jako navazovaci prostredky funguji jednak nektere spojky souradici (i. nebo se meni. II A ten si pfal. Valenci maji i cetna podstatna jmena. ale. Zalezi jen na tom.by) neni rozdil mezi vetamiIrena vysvltlila spoluzacce ulohu. (Viz tez str. Ze jde 0 souveti. ktera by mohla byt take hranicemi vet v souveti souradnem.). hlavne pndavnych jmen. a tak aj. pad. radovat se z uspechu ~ radost z uspechu. (Naproti tomu znacka I oddeluje vetu vedlejsi od vety hlavni a jako samostatna vypoved' v textu stat nemuze. v jeden vyssi celek. pad u podstatneho jmena: opravovat auto ~ oprava auta. Vnitfui soudrznost textu je vytvarena jednak obsahovou sou­ vislosti mezi vetami (text jako celek je . obchodovat s laluldkami ~ obchod s lahudkami. tedy.0 necem"). vyjadfuje nekdy jen spojka a.jinakj lipe feceno. jednak nektere daISi vyrazy. duve. Jsou to hlavne prostredky navazovaci a odkazo­ vaci. zdroveii. I aby se jeho synum dobfe vedlo. pade u sloves ve 2. 144. Navazovaci prostfedky Vyjadfuji vyznamovy pomer mezi vetami a souvetimi v textu. zvedavy na + 4.11 Nemohl si vsak dovolit vetS{pfepych nez nejstarsfho Frantiska na studifch. avsak jde prevaine 0 jmena odvozena od sloves. II Ale brzy je vymenil za feznictvf. proto.. Pn tom zustava slovesna valence bud' nezmenena. a pak jde o souveti. Pravidelne se meni predmet ve 4. verny + 3. tj. ale take nekterymi mluvnickymi prostredky. elipsy a tematicke posloupnosti. napr. ztratit kUce ~ ztrdta kllcu. ale take jinych slovnich druhu. jenze.11 J eho otec byl nezdmozny krejcf. jakymi prostredky jsou vety navzajem oddeleny: napr. v psa­ nem textu je muzeme oddelit bud' carkami. dokonce. Ulohu spo­ luzacce Irena vysvetlila atd.: Klicpera se narodil v roce 1792.vvat kamarddum ~ duvera v kamarddy. ani. Za tex­ tovy utvar muzeme povazovat i souveti souradna. protoze se od posloup­ nosti samostatnych vet v textu mluvnicky nijak podstatne nelisI. zkrdtka aj. Napr. nebo teckami. Valence nem jen vlastnosti sloves. vet nebo souveti. pad. V ukazce oznacuje II mista.) 119 . napr. Stavba textu Textem nazyvame spojeni vice vypovedi. napr.

nemohl si dovolit mfsto Klicperuv otec si nemohl dovolit atd. Tematicka navaznost vet Vnitfui souddnost textu je take zajiSiovana tim. b) vychodiskem sdeleni je to. vymenil je misto vymenil femeslo. nejstars{ho Frantiska misto nejstars{ho syna Frantiska. 120 . Retezce.Odkazovaci prostredky a elipsa Odkazovacfmi prostiedky jsou hlavne zajmena a zajmenna piislovce."zdravotni potIze". Napi. Podobnou funkci maji elipsa a nevyjadieny podmet. Venuje hodne casu sportu. protoze jeho otec je sprdvcem kurtu. Je dobrym lyzafem. Text muze byt uspoiadan v zasade dvojim zpusobem: a) vychodiskem sdeleni je stale totez (maji stejne tema). Napi. e{m vetS{ je vsak vdha rakety a napetf strun. v lete hraje tenis. kdykoli md volnou chvai."podoba s raketami za­ vodnich hracu" . aby se venoval take jinemu sportu. ten si pial mfsto otec si pial aj. Tak odkazuji pies hranice vet a vyjadfujijejich souvislost. coz odpo­ vida postupu a). se nazyvaji tematicke posloupnosti. Posloupnost je tu nasledujicf: "nova raketa" . V textu obvykle nebyva zachovan jeden z techto postupu dusledne v celem jeho pDibehu. na jejichz misto si umime doplnit vyrazy z piedchazejicfch vet. co zname z vet piedchazejicfch. napi. t{m vets{ je take jednostranne zatlzen{ pdtefe hrdce a nebezpec{ zdravotn{ch" pot{Zl.: Mirek dostal k Vdnocum novou raketu. Tato raketa se svou vahou a napet{m strun jiz podobd rakete zdvodn{ho hrdce. Je to pro Mirka snad­ ne. ktera zastupuji plnovyznamova slova znama z piedchazejicfch vet.jeho otec mis­ to Klicperuv otec. co bylo v piedchazejicf vete jeho jadrem.: Mirek dostal k Vdnocum novou raketu. 115) je to. napi. ktere takto vznikaji. Kdybychom misto odkazovacfch vyrazu uzivali vzdy plnovyznamo­ vych slov. PrUbezne je vychodiskem v teto posloupnosti "Mirek" (i kdyz se jeho pojmenovani neopakuje). byl by text casto nepnrozeny a stylisticky neobratny. Tak v ukazce v textu b) by mohla nasledovat veta Proto Mirkovi rodice chtej{. ze vychodiskem sde­ leni ve vete (viz str.

vetna melodie. ze se trochu bHzf hlasce a. jakou l. Ale nektere jine odchylky jsou nezadoucf a dajf se cvikem odstranit. Skodf jim dlouhe mluvenf v hlucne. jak je slysfme a jak se rUzne obmenujf ve spojenf s hlaskami jinymi (napr. ktery e vyslovuje tak. Tak naprfklad si dobre rozumf mluvcf z Cech. prepfnanf hlasu ph prekonavanf hluku. vet. ze vydechovy proud vzduchu v hrdle a v ustech (v tzv. nebo naopak pnliS chladne mfstnosti. nemuzeme je pi11is zmenit. je za­ potrebf zfskat prehled 0 jeho zvukove stavbe.Hohu rna delka hIa­ sek. Dale zjisiuje a popisuje zvukovou stranku slabiky.VI. co nam chtel sdelit. mluvni tempo. Mluveni Ucinnost mluveneho projevu zalezf na vyuzfvanf hlasu. cizinec mfsto [beru] slovo [peru]. Hlasove ustroji se posiluje take kultivovanym zpevem. Hlasova tistrojf jsou jiste velmi dUlezita. Mluveni vznika tak. mluvenf pfi zanetech homich dycha­ cich cest. a proto je zapoti'ebf venovat velkou pozomost jejich hygiene. pi'etopene. vyslovujfcf hlasku e tak. s mluvcfm z Moravy. ze bychom meli rychle a silne vdechovat (zpravidla usty i nosem zaroven) a zvolna vydechovat. Ph delSich mluvenych projevech musfme ucelne hospodafit s dechem. to znamena. vetnych usekil. Ale vyslovf-li napr. napr. jeho zabar­ venf. Prospiva jim plynule mluvenf bez zbytecnych pauz. 2. Vsechny rozdily zjistene v reci nejsou ovsem pro dorozumenf stejne zavazne. ze se bHzi hlasce i. maminka nez ve slovech nosit. n znf jinak ve slovech tenlry. ZVUKovA STRANKA JAZYKA Fonetika Abychom dobre poznali kterykoli jazyk (i nelS jazyk matersky). ndklad). Zkouma. Tou se zabyva cast jazyko­ vedy zvana fonetika. po nichz by se pak prudce fOzvf­ raly hlasivky. P 0 z n am k a: 1. tezko asi hned pochopfme. pnzvuk. 121 . nevetrane. jak se tvon hlasky. Nektere hlaso­ ve rozdily jsou mun vrozene. mluvidlech) upravujeme.

Souhlasky se vytvarejf tak. k. bloudit). Samohhisky jsou tony. pauza. Pro jejich tvoreni je nej­ dulezitejsi tvar ustni dutiny. Z neznele: p. Na rychlosti kmitani hlasivek zavisi vyska tonu.t. Souhlasky. mnau. pruzne vazy ulozene v hrtanu. Hhisky se deli na samohlasky a souhlasky. d. d'. napr. Mohou byt kratke (a. rozdily ve vyslovnosti slov dfe x tfe. jestlire nasleduje po jine neznele sou­ hlasce nebo jestlize stojf na konci slova (srov. ze vydechovany proud vzduchu bud' procha­ zf vytvorenou uzinou. au) a dvoj­ hlasku eu (pneumatika. napr. k. 11). f. Ve slovech prejatych z jinych jazyku a ojedinele v nekterych domacich citoslovcich vyslovujeme dvojhlasku au (auto. s. Barvu dodavaji hlasu rUzne ozvucne dutiny. se nazyvaji zne­ Ie. v ustech. Projevuji se u nich vyslovnostni vady. I). Neparove souhlasky (j. pfi jejichz vyslovovanf se hlasivky chvejf. Souhlaska . i. V takovych pnpadech byva vhodne hledat pomoc v logopedickych poradnach. Neznele souhlasky cae nabyvajf znelosti v postavenf pred znelou souhlaskou. 122 . m. Po Z n am k a: Nekten lide (hlavne deti) nedovedou vyslovit spravne vsechny hUsky (napf. pfi vyslovnosti souhlasek p. i. e. pak se vyslovujf jako [dz] a [dz] . I.Hhisky a jejich druhy Nejmensi zvukove jednotky reci jsou hlasky. 6. ve slovech louka. muzeme je zazpivat. v hrdle a v hrudniku. souhlasky vyslovovane bez ucasti hlasivek jsou neznele. Jsou to dvojice: znele: b.j. n. u) a dlouhe (d. Vedle nich je v ceskych slovech take dvojhlaska ou (napt. t. n. napr. napr. v. poloha a pohyby rtu a jazyka. Neznela je tehdy.Yo muze byt znela i neznela.s. Ton vznika tak. kefe x kef). g. 0. kdyz se v jedne slabice spoji dye samohlasky. leukoplast). S. [ledzgdo.s Rozdil ve znelosti je i mezi dvema podobnymi souhlaskami h a ch. f. pfi vyslovovam souhlasek s. z. r) jsou znele. Souhlasky lisfci se pouze znelostf nazyvarne parove. e. nebo musi proniZet nejakou prehradu. jako napr. V cestine marne pet samohlasek. ledzba]. ze vydechovany vzduch rozkmita hlasivky. k. v nose. Ta vznika. r. j.

b) samohlaska [ti] se piSe bud' 11. nebo jako me (mefit. pit x pyl). ale po slabikach. oddelujeme cleny sloieniny (mdlo­ mluvny). diane). ucitele. jak mluvi lide. aby rozdelovaci znamenko pfipadlo mezi slabiky (napr. nebo y (napr. objev. d) skupiny hlasek [bje]. d'dbel. dian). postupujeme tak. po-ho-dl-nost). vjezd). Rozdelujeme-li na konci radku jednotliva slova. napr. ve francouzstine nebo v anglicti­ ne. prv-nf. vje (napt. Skupina parovych souhlasek v slove nebo na rozhrani predloiky a 123 . Rozdily mezi psanou a zvukovou podobou slov Mezi psanou a vyslovovanou podobou slov jsou v cestine mnohem vetsi shody nei v jinych jazycich. ale presto jsou tu nektere dUleiite rozdily. predpony (od-stup). dobri Tecnici apod. ta-bu-le. tajemne. n (napr. ve (napr. c) souhlasky [d1. e) skupina hlasek [mne] se piSe bud' jako mne (napT. rozhlasovi a televizni hlasatele. obed. Spisovna vyslovnost Zatimco 0 zpusobu psani se muieme dohodnout (napr. [vje] se piSi bud' bje. En] se oznacuji bud' pismeny d'.). nebo be. nebo skupina hlasek. dfl. Tai hlaska nebo skupina hlasek se v pismu oznacuje dvojim zpuso­ bern: a) samohlaska [i] se piSe bud' i. t. nebo pnpony (mast-ny). t. nebo pismeny d. pomnen­ ka). vec). 2. [t1. herci. v kterych slo­ vech budeme psat velke zacatecni pismeno nebo ktere casti vety budeme oddelovat carkou apod. ctvrt. telo. spisovna vyslovnost se urcuje podle toho. skupiny hlasek [pje] a [fje] se piSi vidycky pe afe (pena.). Slabi­ ku muie tvofit bud' jednotliva samohlaska. kUl). nebo ti (napr. til.Slabiky Jednotliva slova nevyslovujeme po hlaskach. I. kde zretelne rozeznavame jejich stavbu. kteri jsou zvykli uiivat spisovneho jazyka beine a uvedomele (napr. U slov. ja-bl-ko). nebo slabikotvoma souhlaska r nebo I (la-vi­ ce. zeme). Jadrem slabiky je bud' samohlaska.fertoch). n (napr.

podst. Tomu se rfka volne vyzneni. Bud' se v nespisov­ nych projevech prodluzujf. K tomu do­ chazf zejmena na styku mezi koi'enem a pffponou. [vysf]. Slova dcera. napi'. Po­ dobne vzpom{nka vyslovfme jako [fspomfnka]. [s varni] a [z vas] tak. [sjest]. kde nepocifujeme. ctnost.jsi. [racci] = 1. [meky]. Dve sousednf stejne souhlasky se vyslovujf splyvave.jsme. zp{vatse vyslovi [spi­ vat]. napr. na shledanou rna schledanou]. vyslovujeme tuto skupinu jako [fst]. jakje piSeme.jste. podst. [slesko]. jm. mn. 0 vyslovnosti rozhoduje poslednf souhhiska ve skupine. Tato vyslovnost se pi'ipoustf i v projevech spisovnych. napr. To znamena. pomahat. se tyto skupiny hlasek vyslovujf nesplyva­ ve. pfvo. je-li na nich duraz. ze vyslovu­ jeme slova [svolat] a [zvolat]. kdezto na Morave cela znele jako [zh]. napi'. rozsoudit vysl. napr. [lot]. mekkj vysl. zakum. napr. kde je zaporrebf odlisit rUzna slova. Nedodduje se delka nebo kratkost samohlasek. 5. kam dete? co chcete?]. napr. napt'o sb{rat se vyslovi [zbirat]. jak bylo slovo utvoreno. vetIl vyslovujeme zjednodusene: [cera. fikat. domu] apod. ve skupine vzt je poslednf souhhiska neznela. decky. [myslim. [povinost]. rak. c. rozzdfit vysl. 0 temer k [a]. srdce. p. z postele [s postele]. vztyk vyslovujeme [fstyk]. jm. [rossoudit]. srce. tedy rna zhleda­ nou]. Splyvave se vyslovujf i tY skupiny. lod'vysl. Podobne nesplyvave se vyslovujf skupiny na styku pfedpon se zakladovymi slovy nebo na styku casH slozenin. nedochazf vsak pi'ed souhlaskou v. p. napr. nebo cehi neznehi. Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti slov domacich 1. ktere i'{ka­ me spodoba. 3. na Morave se 124 . [prach]. vysSf vysl. povinnost vysl. nebo se naopak zkracuji.slova se vyslovuje bud' ceIa znehi. K teto zmene. rca chcas? ta namama] misto [co chces? to nemame]. napr. 2. Skupi­ na sh se vyslovuje v Cechach cela neznele jako [sch]. Protoze tedy napi'. napi'. c. 4. Pocatecnfj ve tvarech slovesa byt: jsem. prdh vysl.jsou vyslovu­ jeme jen tehdy. Znela souhlaska nebo cela skupina znelych parovych souhlasek ztnici svou znelost na konci slova pred pauzou. mn. [zelf. sjezd vysl. cnost. napr. racek x [raci] = 1. Slezsko vysl. Jen v tech pffpadech. detskj. s brat~ rem se vyslovi [z bratrem]. V Cechach se v nespisovne mluve blfzf samohlasky e. [roz­ zant]. kde doslo ke spodobe znelosti. vecf].

[demogracie. posad'te se. muzsky. re­ ben. napr. lepsi. [serna. Skupina sch se ve slovech reck6ho nebo latinskeho puvodu vyslovu­ je podle nemeck6ho zptisobu jakO [s] napr. [skica. napr. Nejcastejsf nedostatky ve vyslovnosti slov prejatych 1. napr. tkanicka. Misto [k] se pred samohlaskou nebo pred slabikotvomou souhhls­ kou [r] nebo [1] vyslovuje [g] napr. Zvukova stranka slova Vsechny slabiky v slove nevyslovujeme stejne silne. nekter6 vyslovu­ jeme silneji. lepci. Nespisovne je take vyslovnostni rozlisovani i a y v nekterych nare­ cich. student] misto [skica. skola. ulice. Za nespisovne se rovnez poklada. drezy] misto [kompresor. napr. Tomuto zesileni vyslovnosti r}kame slovni ptizvuk. hfeben. vlasni.zase samohhiska e nekde bliZi ponekud k [i]. stre­ cha. jedenact] aj. specialni. Vyslovuje se [z] tam. pfijdu. dresy] apod. [slupka. posajte se. lonsky. sp. kde se rna vyslovovat [s]. napr. koroptef] aj. napr. V cesti­ ne vyslovujeme nejsilneji zpravidla prvnf slabiku slova. napr. specialni. [nisimi] misto [nese­ me]. [fmale] misto [finale]. plzensk6. kanicka. plzensk6. ischias] aj. trecha. V nespisovne mluve se neopnivnene meni souhhlsky. [primar] misto [primar]. 5. [komprezor. V nespisovnych projevech se vysouvaji souhlasky. 2. stvrtek. dal to babice] misto [platte. Pfizvuk na prvni slabice je slovnf pi'izvuk hlavni. posta. st]. ale mekkosti. cyklus. [fuitof. 4. 3. sp. jedenast] misto [slupka. 5. Bud' se samohlasky zkracuji. ctvrtek. 125 . 3. vlastni. sf se na zacatku slov nespravne vyslovuji jako [sk. nebo se samohlasky nespravne prodluzuji. smycec. 4. logal] misto [demokracie. iSias] misto [schema. napr. pridu. lokal] aj. student] aj. musky. Nedodrzuje se d6lka samohlasek. smytec. lonsky. pocta. cyglus. korotef] misto [hr1Jitov. napr. Skupiny sch. ktere se nelis] znelosti. [plajte. jestlize se meni nebo splyvave vyslovuji souhlasky. dal to babicce] aj.

Dvojslabicne n e v I a s t n f pre d I 0 z k y (vznikle z jinych slovnich druhu a uzivane v jinych souvislostech jako jine slovnf druhy) nemfvaji hlavni pnzvuk. je. napr. nade mnou aj. ZvhiSi se projevuje ve slovech slozenych. ho. si. to zname­ mi. napr. te. Rfkame jim priklonky a ve vete je klademe zpravidla hned za prvni vyznamovy celek. Pfizvuk na techto predlozkach zustava i tehdy. Vyjimku tvon jen ty pnpady. u. na silnici. Ten je slabsf nez pnzvuk hlavnf a umfsiuje se vetsinou ob slabiku. tvary slovesa byt . i: brath a sestry. jestlize se na ne klade dilraz. Jsou to tvary zajmenmi. na. na silnici. kteni nemaji svuj vlastni pfizvuk.jsi. zvIaste kdyz se jich uzije ve zknicene podobe. nepo­ lepsitelny. napr. Jednoslabicne v I a s t n f pre d 10 z k y (napr. mu. cervenob11y. 126 . kdyz se pro snazsf vyslovnost rozsfn a stanou se dvojslabicnymi. pode mnou. za) se vyslovujf s nasledujfcfm slovem jako jediny mluvnf takt. tj. nalezite kladeni vetneho pnzvuku. ktera vyjadfuje postoj mluvcfho k obsahu vety. Tato slova oznacujeme jako pied­ klonky. od zcela nezndmeho cloveka. Vyslovujeme tedy do skoly. zduraznovani nejdiHezitejsich casH vety. die ztikona.jsem. pod. nebo slovo zdu­ raznovane. napr. spojka vsak. napr. jsou. napr. napr. ti. Ve vetach jsou take slova. radost i starost. me. kdy po vlastni predlofce misleduje slovo nesklonne. proti ntivrhu. Tyto dvojslabicne predlozky vsak mohou mit hlavni pnzvuk. ze hlavnf pnzvuk byva na nich. pracovneprdvnf. bych aj. jsme. do. Zvukova straoka vety V mluvenych projevech predstavuje veta krome celku mluvnickeho take celek zvukovy. Jina slova se ve vyslovnosti spojujf se slovem nasledujfcfm. To bych se byl nacekal! Utkdnf jsem nevidel. se. napr.Slova s vetSfm poctem slabik mfvajf krome hlavnfho prfzvuku jeste ptizvuk vedlejsi (zejmena pfi pomalejsf a peclivejsf vyslovnosti). slovo prflis dlouhe. a ne do skoly. pro. ale pripo­ juji se ke slovum predchazejicfm. a konecne vetna melodie. napr. kolem zahrady. jste. krom toho. do nejnepffstupnejSfho vjklenku. napr. spoj­ ky a. Jasnosti a srozumitelnosti mluvenych vet pomaha krome spravne vyslovnosti take logicke cleneni na vetne useky. na Karla si dejte pozor. po.

ktera spolu vyznamove tesne souvisi. nebo zda si marne vyzvednout obuv. Nikdy nemaji od sebe oddelovat ta slova. Nespravne umfstena pauza v mluvenem projevu muze vyvolat stejne nedorozumenf jako nespravne polozena earka v projevu psanem. proto nemuzeme ps<it carku vsude tam. prvni ze se konalo dffve. 127 . ne starou) (= knihu. ktera byla yeas opravena (Vyzvednete si / vcas opravenou obuv). vete Zitrejsi / druhe kolo zavodu / zacina v pet hodin rozumime tak. prave tehdy. Pauzy se ovsem nemaji klast nahodile. neprodam) (= Karlovi. kdyz byehom se ehteli nadeehnout. ze zittejsi kolo zavodu je uz druhe. P 0 Z n am k a: V psanych projevech se i'idi kladeni carky hledisky mluvnickymi. ne desku) V klidne pronasenyeh vetaeh byvaji nejduleZitejsi obsahove easti na konei vety. vetny pnzvuk Vseehna slova ve vete nepronasime stejne silne. proto se tam take umisiuje vetny pffzvuk. ze i prvni kolo zavodu se uskuteenf zitra. Dam Karlovi novou knihu Dam Karlovi novou knihu (= dam. ne Petrovi) (= novou. Naproti tomu z vety Z(trejsl druhe kolo zavodu / zaclna v pet hodin (vyslovene bez pau­ zy po slove z(trejsf) pozname. Naproti tomu v cito­ ve vzrusenyeh vetaeh byva duraz treba na samem poeatku (napt. kde v mluvenem projevu delame prestavku. na nektera klademe vetny ptizvuk neboli duraz. Podle umisteni pauzy ve vete Vyzvednite si vcas opravenou obuv pozna­ me.: Dam Karlovi novou knihu. Dam Karlovi novou knihu. Napr. Z umisteni durazu muzeme usuzovat na ne­ vyjadrene daISi okolnosti. zda si marne opravenou obuv yeas vyzvednout (Vyzvednete si vcas / opravenou obuv). Moderni veda / nachazi mnoho spolecneho / mezi hmotnymi vytvory Cloveka / a duchovnimi vy­ tvory / lidsJrych spolecenstvi. Napr.Cleneni na vetne tlseky Slozitejsi vety rozelenujeme pauzami na skupiny slov (nekdy to mo­ hou byt i jednotliva slova) zvane vetne tlseky.lVadher­ nti zeme to byla).

zmeny ve vysce hlasu. ale pak zase stoupa. Ve vetach vyjadi'ujicich srovnani nebo zduraznujicich protiklady je za­ potrebi zduraznovat prave ta slova. ze nekde to prece jen platl. b) Melodie vet tazacich se lisl. Podle toho. jak vyslovil treba vetu Zavfi okno. v tako­ vych. Yetna melodie vetna melodie. ale i 0 zlepsenf jejich kvaIity. \leta vyslovemi Vsude to ne­ platz vyjadI'uje. ktery v psanych projevech poznavame podle riiznych in­ terpunkcnich znamenek. Tak napr. 128 .Take nevhodne umisteny duraz muze velmi ztlzit porozumeni smyslu vety. kdezto tataz veta vyslovena s durazem na slovese (Tato mzstnost zcela nevyhovuje) zname­ mi. ze neco neplatf nikde. tj. ale i 0 zvy­ seni kvality vYrobku). Pfipravujeme zdjezd najiznz Moravu. ze mistnost vyhovuje alespon castecne. ze mistnost je naprosto nevhodmi. muze riizne umisteni diira­ zu zmenit smysl velmi podstatne. kde je sloveso vyjadi'ujici zapor. tj.) Ve vetach. v otazkach zjisfovacich (tj. na ktere lze odpovedet slovem ano ci ne) na konci ponekud klesa.stvi vyrobku. strohy rozkaz nebo netrpelive vybidnutf. muzeme poznat. cHi je klesave stoupava. Kdybychom v teto vete polozili duraz na slovni tvar vyrobku (SllaZfme se nejen 0 zvysenf mnofstvf vyrobku. na konci dochazi k t6no­ veho poklesu napr. ale i 0 zvysenf kvality vyrobku). veta Tahle mfstnost zcela ne­ vyhovuje znamena. kdezto s durazem na slovese (Vsu­ de to neplatf) pripousti moznost. zamer mluvcmo by se ponekud zastrei. Z melodie poznavame postoj mluvcmo k obsahu vety. zda mu slo 0 zdvotilou prosbu. muze vyjadrit nejriiznejsf city a nalady mluvcmo. t6novy priibeh vety. a) Melodie vet oznamovacich je klesava. SnaZfme se llejen 0 zvysen[ mnoi. Oeste vhodnejsf by byla ovsem fonnulace Snafime se nejen 0 zvyseni mnoistvi vyrobku. ktera srovnani nebo protiklad pnmo vyjadi'uji (napr.

vyjadfujf-Ii roz­ kaz s citovym zaujetfm. napt. napt. Bud'te uz zticha! nebo klesava. napt. nebo celou vetou) je melodie bud' stoupave klesava. 129 . napt. nebo zda ji mluvcf ukoncuje. Kam pojedete zitra? nebo je vrchol na tazacfm slove a pak postupne klesa. cHi je klesava. Ty mas ale stesti! nebo stoupave klesava. Kam pojedete zitra? c) Melodie vet rozkazovacich byva stoupave klesava. zda bude vypoved' jeste pokracovat. ne vykficnfkem). napt. napt. Ty mas ale stesti! vetnou melodif a durazem se v Inluvenych projevech vyjadfuje. neni-li rozkaz durazny (v psanem projevu se takoya veta zakoncuje teckou. Pujc mi tu knizku. d) Melodie vet zvolacich byva bud' klesava.Budes odpoledne doma? v otazkach doplilovacich (na ktere se odpovfda bud' vetnym clenem.

kdy se zjednodusuji nektere souhlaskove skupiny. fstycit. Ve verejnych mluvenych projevech (v rozhlasovem a televiznim zpravodajstvi. vyslovnost: [japko. Nespisovna vyslovnost se projevuje nedbalou artikulaci hlasek a jeste vetsim zjednodusovanim hlaskovych skupin (napr. pfi beznem dorozumivani se uziva stylu neutralniho. Muzeme proto mluvit 0 vyslovnost­ nich stylech. Ten se vyznacuje peclivym dodrzovanim vsech pravidel spisovne vyslov­ nosti.). stycit. ve skole apod. svid­ skj [svecky]. napr. 130 .) se casto uplamujestyl vyssi. Hradcany [hracany] apod. rosvitit] misto [jablko. na predmiSkach.Vyslovnostni styly I ve vyslovnosti muzeme vybirat ruzne jazykove prostredky a vyuzivat je k ruznym sdelovacim zamerum. rossvitit] aj. V neoficialnich projevech.

r x 1. C.rad{me je za w. D. Ph stanoven{ pravopisnych pravidel se usiluje 0 to. s. g. ch. V cestine se zpravidla kaida h I ask a oznacuje jed n imp ism e ­ 131 . zi. PRAVOPIS Pismo a pravopis Aby se lide mohli vzajemne dorozum{vat i na daIku nebo aby zachova­ li sve myslenky prlSt{m generadm. u. n. vytvohli si soubory grafickych znaku.p. Ve slovech ciz{­ ho puvodu se vyskytuj{ daIS{ p{smena: q (casto ve spfezce qu) . f. sprdva x zprdva.VII.a x . jakje slovo utvoreno (lidsJeY. I. ktere v mluvenych pro­ jevech znej{ stejne (v{r x vyr. a soubor techto zasad a pravidel oznacujeme nazvem pravo­ pis. hlasky zaznamenavame pismeny. Pravopis umoztluje rozlisit slova a slovni tvary.!. h. jak se maj{ mluvene projevy p{smem za­ znamenavat. mus{ se vzdycky brat v t1vahu oba tyto jeho t1koly.j. y. ph ctenl. a. d. dale w . t. z. ale lisi se c x C. I. jednak pri v y b a v 0 van { jejich obsahu. tj. s x s.to fad{me za p. ph psan{. c. d'. v. if. z. i. i. e. latinkou. Bezpecne ovladani pravopisnych pravidel patri k nejvlce zduraznova­ nym pozadavkum jazykove kultury. plod x plot. P 0 z n am k a: Pfi abecednim fazeni se vetSinou nebere zfetel na rozlisovaci znamenka. dava nam moznost poznat. Postupne se ustalily zasady.fad{me je za v . Spfezku ch povazujeme zajedine p{smeno. aby pusobila co nejmene potlz{ jednak ph z a z n am e n a van { projevu. kterym marne pismo. z x z. e. b. r. 0. y. Proto kdyz se v urcitych obdoblch delaj{ rUzne t1pravy pravopisu. d. nejjemnejsz) a jake jsou vztahy mezi jednotlivymi vetnymi cleny (davy fid{ trpefive cekaly x fide trpefive mlceli). m. V cestine se plSe tzv. Nase pismo je hhiskove. k. Oznacovanl hlasek pismeny Pismena oznacuj{d ceske Wasky rad{me do abecedy v tomto sledu: a. tj. {. otcovi x otcovy). I. zp{vafi x zp{valy.

e. j. ii) piSeme i. Je treba poznat. m. byt . k. lyie.n e m a kaide pismeno oznacuje jen jed n u hI ask u. lytko .obycej. blyskat se . Vyjmenovana slova Po b: byt. tip nip Jen v koncovkach llekolika podstatnych jlllen vzoru hrad se i po e piSe y (tdey. plynout. t. llabytek. bystry. plytvat . I. Jen v domac1ch slovech zvukomalebnych a v llekterych citoslovc1ch piSeme i po techto souhlaskach i (napr. 0 kterou cast slova jde.pnbytek. s. r. dobytek . p. V koreni domacich slov se piSe y jen ve vyjmenovanych slovech a ve slovech s nimi pnbuznYch. bylilla .j. eh. f.z. z) se piSe llekdy i. Po pravopisne obojetnych souhlaskach (b. Existuji vsak nektere vyjimky. I. v.kobyla. c. ehiehotat se.vzlykat. keey). kde se drti zmi x mlit = drtit na prach slynout = byt prosluly x s!init = navlhcovat slinami lyze = sportovni mieini x !iziny = tnimce 132 . s. jindy y. vsunout miboj dobyt = zmocnit se x dobit = dokonCit usmrceni. bydlit.plys Rozlisujte: mlyn = budova.vt =zmensit se x ubft =usmrtit bydlo = zivobyti x bidlo = tye byli = plevel x bily = majici barvu snehu Po I: slyset. mlyn. d. hihihi). Ii. Psani iii a y/9 Ve slovech domaclho puvodu piSeme y po tzv. byk . Po pismellech oZllacujicich pravopisne mekke souhlasky (. pelynek . n). d'.polykat. pravopisne tvrdych sou­ hhiskach. presneji receno po pismenech oznacujicich pravopiSlle tvrde souhlasky (h. doplllit elektrickym mibojem odbyt =ledabyle provest x odbit = odtlouci pfibyt = pi'icestovat x pribit = pi'itlouci hi'ebikem ub. obyvatel. lysy. Misto d'i.lyko. iii vsak piSeme di. truey.Pfibyslav Rozlisujte: byt = existovat x bft se = bojovat nabyt = ziskat x nabft = natlouci.

Po m: my, myt, myslit, mylit se - hmyz, mys, hlemyzd' - mytit, zamy­ kat, smykat - dmychat, chmyi'i, nachomytnout se - Litomysl
Rozlisujte:
myt

my rozdmychavat

=Cistit vodou x mft =vlastnit = mluvci a daiSi osoby x mi = mne
= rozfoukavat x rozmfclzavat == rozkvedlavat

Po p: pycha, pytel, pysk - netopyr, slepys, pyl- kopyto, klopytat, ti'py­ tit se - zpytovat, pykat, pyr - pyi'it se, cepynt se
Rozlisujte:
pyl = prasek v kvetech x pi! napil se pycha == nadutost x pfcha = boda pysky == rty x pfsA.'}' == pisciny

=

Po s: syn, syty, syr - syrovy, sychrav)\ usychat - sykora, sycek, sysel­ sycet, sypat
RozliSujte: sypat = nechat padat x s{pat = chraptet syrovy == ze syra x sfrovy = obsahujicf siru

Po v: vy, vysoky, vyt - vyskat, zvykat, zvykat - vydra, vyr, vyzle ­ povyk, vyhen a slova s pfedponou vy-, vyRozliSujte:
vyt vyr zvykat si
== vydavat narHcave zvuky x vft == propletanim spojovat = druh sovy x vfr = tocivy pohyb x vir == mikroorganismus == pfivykat x zviklat = zbavit jistoty

Po z: brzy, jazyk, nazyvat - Ruzyne
Rozlisujte:
brzy x brzicko (prfpona -icko, jako kraticko, mali(':ko)
nazyvat se == jmenovat se x nazfvat se == mnoho zivat

V ptiponach se pO obojetnych souhhlskach piSe zpravidla -i- nebo -(­ (napi'. ps-{k, polov-ina, lv-ice, krav-{n, p{skov-iste, voz-(eek, ale: jazye-ek, bye-ek, zddnl-ivy, zelez-iry, sUb-it aj.). V predponach se piSe -y- nebo -y- pouze v pfedpone vy- (vyjit) nebo vy- (vylet). Proto je treba poznat, kdy jde 0 pfedponu, a kdy nikoli: vy-sury = dopredu vycnivajici x visury = zaveseny vy-s{t = zasft (obili) x viset = byt zavesen 133

Ve slovech vidlt, vinit, v(tat, v(fit, v(tez it, vinout, vidle, vikjf aj. neni predpona vy-, proto se v nich po v piSe i. V koncovkach podstatnych a pridavnych jmen se psani -inebo -y ndi podle pnslusnych vzoru. (Poueeni je v kapitole 0 tvaroslovL) V koncovkach prftomnych tvaru sloves se piSe vzdy jen mekke -(- nebo -i-: pros-(m, hdz-(me, (vsichni) chvdl-(, posl-i (mi to) atd. V koncovkach p r i e est i min u I e h 0 (e inn e h 0) ve slozenych tvarech slovesnych rozhoduje 0 psani -i nebo -y mluvnicka s hod a s pod met em. Mekke -i se tam piSe tehdy, je-li podmet rodu muzskeho zivotneho v mnoznem eisle (Spisovatele snemovali). Mluvnicky zivotna mo­ hou ovsem b)'t i jmena oznaeujici predmety nezive (Pap(rov( draci letali vy­ soko). Nektera podstatna jmena mohou byt mluvnicky zivotna i nezivotna (ledoborci i ledoborce, mikrobi i mikroby, ukazatele i ukazatele). Zivotnost ei nezivotnost pozname podle koncovky 1. padu mnozneho eisla. Podstatnajmenarodice, kone, lidicky jsou mluvnicky zivotna, prestoze maji nezivotnou koncovku. Naopak podstatne jmeno dni zustava mluv­ nicky nezivotne (Dni mladosti uplynuly). Ve vetach s podmetem vseobecnym (neni ve vete uveden, ale rozumi se jim "nejaci lide" je shoda pocHe muzskeho rodu zivotneho (Pov(dali, ze mu hrdli). Ve vetach s pod met e m n e k 0 I i k a n a sob n y m rna pneestf koncovku -i, je-Ii mezi podmety aspon jeden muzskeho rodu zivotneho (Chlapci, devcata i male dlti se sebehli na ndvsi). Neni-Ii mezi podmety zadne podstatne jmeno muzskeho rodu zivotne­ ho a nejsou-Ii podmetem pouze podstatna jmena rodu stredniho v mnoz­ nem Cisle, rna pneestf koncovku -y (Zdravotn( stfediska i lekdrny zustaly otevfeny. Svedsko ani Finsko nez(skaly tenkrdt na mistrovstv( medaile). Stoji-Ii vsak pnsudek pred nekoIikanasobnym podmetem, muze se kon­ covka pneestf ndit take podle nejblizsiho podmetu (Na turnaj odjely vsech­ ny hrdcky i oba jejich trenefi).

Psaniu au

u piSeme:

a) na zaecitku slov (zikol, uzas, uskaU),
b) po predponach nebo po prvnfch eastech slozenin (neuspech, bez­ lihonny, trojuheln(k, v(ceuce!ovy),

134

c) v nekterych citoslovcfch (bu, vrku, cukru), d) v nekterych pfejatych slovech (skutr, tura, Lecebnd kura, manikura, pedikura aj.), e) ve slove ocun.

u pfSeme:

a) uprostfed slova (stul, duvod, pruvod),
b) v koncovkach podstatnych jmen (pdnu, hradum, mestum),
c) v zakonceni pnslovcf (dolu, domu).
Kratke u piSeme ve slovech s pnponami -ura, -urka, -urni, -urovy, i
kdyz tam vyslovujeme dlouhe u(kultura, brozurka, strukturni, inventuro­ vYaj.).

Psani bje, vje a be, ve, pe
Skupinu bje, vje pfSeme jen tehdy, jestlize po pfedponach ob- nebo
v- nasleduje kofen zacinajicf skupinou je- (ob-jevit, ob-jednat, ob-jem,

v-jezd, v-jem). Skupinu be, ve piSeme ve vsech ostatnich pnpadech (obed, sber, befi­ dlo, venec, vec aj.). Skupinu pe pfSeme vzdy bezj (zpev, opet, napet{ atd.).

Psani me a mne

Skupinu vyslovovanou [mne] pfSeme bud'me, nebo mne. V kofenu slova pfSeme vzdycky -me- (mesto, merit, mesic aj.). Na roz­ hrani slova se ndime podle stavby slova: soukromy - soukromejsi - sou­ krome, stfidmy - stfidmejSi - stfidme; tajemny - tajemnejsi - tajemne, rozumny - rozumnejsi - rozumne. Slovo tamejSi se piSe s -e-, protoze neni 2. stupnem pndavneho jmena tamni, ale bylo utvofeno od zajmenneho pnslovce tam pnponou -ejSijako pndavna jmena dol-ejSi, hof-ejsi apod. Pn rozhodovani 0 psanf -me- nebo -mne- v niznych slovesnych tvarech pomaha podoba tvaru 3. osoby jednotneho cfsla pntomneho casu:

um-i, um-et, um-el, um-eni po-roz-um-i, po-roz-um-et, po-roz-um-el, po-roz-um-eni

135

S jednim n se piSi slova odvozemi pnponami -fk (den-fk. Srovnej podstatne jmeno pomnik nebo infinitiv do­ mnivat se. stupi'iu utvorenych od pndavnychjmen a pnslovcl psanych se dvema n: nevinny .Lieinneji . S jednim n piSeme i pndavna jmena odvo­ zena od nazvu zvirat zakoneenych na -n koncovkou -i (havran-i. jehoz koren konei na -n. Be z e z men y zustavaji skupiny po zakoneeni korene na -e.zapomenul.nejnevinnejsi. u-zemn-it. -z (pfeloue-skY.ran-ni.za-temn-i. pfipomenout. Tvary s -mne. -stvo. pfipomnit.pfipomenul. Pridavne jmeno rany (= easny. ran-o . -z. piSi se v takovem pndavnem jmenu dye n vedle sebe: vin-a . za-temn-il. rany stfedovek) se piSe s jednim n proto.vin-ny. S jednim n se take piSi pndavna jmena odvozena od podstatnych jmen pnponou -eny (napr. vzpomnit. za-temn-it.vin-ny. slez-skY. pametlivy. ze nebylo odvozeno od podstatneho jmena rdno. za-temn-eni u-zemn-i. Pnpony -ny a -ni Tvon-li se pndavne jmeno pnponou -ny nebo -ni od podstatneho jmena. ale: meficky. naopak podstatne jmeno rdno by10 utvoreno od pndavneho jmena rany. pldt-eny). vin-ik). napr. ktere vznikaji pn odvozovani pnponami -skY. LiCinne . cen-fk. nebo zustavaji v nezjednodusene podobe. Pnpony -sky (-stvi. korun-a . kroca­ n-i podobne jako sokol-i. mefictvO.jsou utvoreny od sloves zapomnit. -ice (den-ice) a -ina (cen-ina). Ve tvaru zenskeho a stredniho rodu se piSi dye n (vinna. u-zemn-eni Od sloves zapomenout. 136 . -s. tech se vsak neuziva. as-skY. pfipomnel . vzpomenout se tvon minule tva­ ry dvojim zpusobem: zapomnel .vzpomenul. Ve tvaru pndavneho jmena muzskeho rodu jednotneho Cisla vinen jsou dye n oddelena samohlaskou e. u-zemn-il. a 3. vzpomnel . Ve slovech pamef.nejuCinneji. -stvo) Souhlaskove skupiny. paNz-skY.korun-ni. rane brambory. se bud' zjednodusuji. kohout-t)o Se dvema n se piSi tvary 2. -stvi. protoze je tvoren priponou -en (vin-en). vin-o . vinno).nevinnejsi. pametnik piSeme -e-.

smazat).). brzky. slizkj.skj c . b) u sloves vyjadrujidch s mer 0 van i doh rom ad y. knizectvt).skj = -zskj prazskj g . a ne podle puvodniho tvorenL Psanf predpon s. U nekterych odvozenin z podstatnych jmen skl0I10vanych podle vzoru kule se skupina -tsk. nikoli pffponou -skj. kluzkj.cky = -ckj = -ckj = -skj brandyskj susickj piseckj K est rid ani h I a s e k dochazf pfi odvozovani ve skupinach: ch . sered'skj. Pri tvoreni pffdavnych jmen od mistnich jmen zakoncenych na -berk (-berg). zenskj. Tato slova uz piSeme podle vyslovnosti. jednak ustalenou tra­ did.hongkongskj. t. Helsinky . sloupnout. Peking . 137 . t.se piSe a) u sloves vyjadfujidch s mer 0 van ish 0 r ado I u nebo z p 0 ­ v r c h u pry c (stikat. studentskj.nymburskj. plzenskj).meni na -ck.heidelberskj. srust.na -ctv­ (zvf1~ectvo. Souhlasky d.ckj k .skj = -ssky adrspassky. radhostskj. sbihat. vyjimka: ceskj h . setNt. nizkj. sesit. n se pred pnponou -skj nemeni' (vinohradskj. -burk (-burg) a -inky (-ingen) se 0 d sou v a koncove -k nebo -g (Heidelberg . nebo zustava: chicagskj Pffdavna jmena bUzkj.a z.helsinsky aj.skY = -zskj konzskj. uzkj jsou utvorena pfiponou -kj. k sobe (schdzet se. Skupina -ng v orientalnich jmenech se ponechava beze zmeny (Hong­ kong . P fed p 0 n a s.Z jed nod u s u j i se tyto skupiny: s . zvileckj) a skupina -tsv. spldtelit se).pekingskj). n. na jedno misto.se ridi jednak vyznamem. Nymburk .a zPsani predpon s.(decko. d'.

ale ztezka (podobne jako zlehka. organizovat . kde vyjadfuje z men u s t a v u. vzklfCit).zorganizovat). Psani pfedpony vz­ Pi'edpona vz· vyjadfuje tyto vyznamy: a) po h yb smerem v z h ur u (vzpazit. vzpouzet se). vztahovat aj. ale jindy se od vyslovnosti lisi (zpecovat se. spo­ tfebovat. strdvit potravu i cas). schovat. Uplatiluje se take psani podle u s tal e net r ad ice. zeasti. vztahovat se aj. Tento zpusob se casto shoduje se spisovnou vyslovnosti (skoncit. d) fidceji j in e v y z n amy (vzkazovat. spropitne. ztratit. zticha).zniCit. V nekterych pnpadech se temito predponami r 0 z 1i s u j e v y z n am sl 0 v: sb{t (neco dohromady) x zb{t (nekoho) sbeh (lidu) x zbeh (z armady) shlednout (dolu) x zhlednout (film) sprava (statku) x zprava (z domova) smazat (tabuli) x zmazat (si boty) sjednat (mir) x zjednat (poradek) stezovat si (na nekoho) x ztezovat (nekomu neco) suzovat (nekoho trapenim) x zuzovat (kalhoty) PiSe se stez{(vzniklo ze spojeni s t{zl). co oznacuje slovo zakladove (tvrdy . zpusobit.). vzdychat.Pre d p 0 n a z· se piSe a) u dokonavych sloves utvorenych od sloves nedokonavych. zprostit.). hudba . 138 . kde vy­ jadfuje prostou do k 0 n a v 0 s t (nicit . zkouset. vzplanout. c) zapoceti stupilujiciho se deje (vzkvitat. tj. vzboufit se. splatit. vz!etnout. ztroskotat). zkoumat. b) P 0 h y b pro t i necemu (vzp{rat se.zhudebnit.ztvrdnout. vzmahat se. b) u dokonavych sloves utvorenych od podstatnych nebo pndavnych jmen. ucinit nebo stat se tim. vzddt se. vztyeit.zpozorovat. vzpom{nat. pozorovat . obraz­ zobrazit).

Bures. C{nskd lidovd republika. ZEMEPISNA JMENA U z erne pis n y e h jmen obsahujfcfeh slovo more. Evropan. Ie-Ii vsak castf vfceslovneho vlastnfbo jmena jeste jine vlastnf jmeno.). skodovdk aj. kteryeh se uzfva v prenesenem obeenem vyznamu. ulice Bratr{Capku. sldviste. 139 . PfSeme tedy: more Jaderske. Zelenina Ostrava aj. ostrov.poloostrov Balkdnskf. V n a z vee h 0 sad a jejich castf se pfsou s velkym zacatecnfm pfsmenem vetsinou vseehna slova krome predlozek: Hradec Krdlove. Bystfice pod Hostjnem.Psani velkych zacatecnich pismen S velkym zacatecnfm pfsmenem pfSeme vseehna v 1a s t n f j men a jed nos 10 v n a (Radom{r. Cech. teskd stdtn{ sporitelna aj. Rokytnice v Orlickfch hordch. restaurace U TN pstrosu. ost­ rov Svate Heleny. Luznice).). pfSe se rovnez s velkym zacatecnfm pfsmenem (Kralupy nad Vltavou. Maid Strana. darwinismus. Spolkovd republika Nemecko. lazar == ubozak. husita. sady Vrchlickeho.). pnvrzeneu klubu. lidovec. sady apod. donchudn == svudee. S malym zacatecnfm pfsmenem pfSeme rovnez nazvy clenu ruznyeh mnisskyeh radu. zamestnan­ eu tovaren apod. Zahradn{ Mesto. ndmest{. Cerny Most. Dukla Pra­ ha. ndmest{M{ru. po­ loostrov. sokolove. ulice Na Mustku. jde-Ii 0 jmeno obeene nebo vlastnf: ulice U Stare posty. napr. S malym zacatecnfm pfsmenem se pfSf take nazvy rUznyeh smeru a jejieh stoupeneu odvozene od vlastnfch jmen osob (napr. poIitickyeh stran. zdliv. most Legil. Cerveny Vrch aj. (jrantiskdn. Brdy. Vlastnfmi jmeny prestala byt ta jmena. xantipa = hasteriva zena. ulice. pfSe se s velkym pfsmenem vzdy prvni slovo po predlozee bez ohledu na to. ndbrez{ Kapitdna Jarose apod. spolku. smetanovec). Nove Mesto nad Metuj{. pokladame za vlastnf nazev pouze rozIisujfcf pnvlastek. VICESLOVNA VLASTNI JMENA U vlastnfchjmen v fee s 10 v n ye h pfSeme s velkym zacatecnfm pfs­ rnenem jen prvnf slovo (Spojene stdty americke. Zacfmi-Ii vlastnf jmeno predlozkou. zdliv Bengdlskf.

psac{ stroj Zeta. Podrobnejsi pouceni 0 psani velkych pismen lze najit v skolnim vydani Pravidel ceskeho pravopisu v § 56-103 na str. NAZVY INSTITUCI A ORGANIZACI Za vlastni jmena se pokhldaji ofichHni jmena nlznych institucl a organi­ zad: Ceskd republika. vyznamnych dnu a svatku (Sted­ ry den. St. 140 . vystava Zahrada Cech).). Svary otec (= papez). Ministerstvo spravedlnosti. Vds. Sli jsme na obed ke Trem pstrosum. vyznamemlnf a radu (Rdd b{liho Iva). Labskd bouda.dum U Dvou sluncu. Velikonoce). vystavn{ sil'1 U Hybernu. Kance­ ldr prezidenta republiky. piSeme je s malym pfsmenem (k vecefi mel ementdl. VYRAZUCTY Velkym zacatecnfm pismenem se projevuje spolecenska nebo nabo­ zenska ucta.). Excelence. Tvuj. Ceskj slavik). NAzvy VYROBKU. NAzvy VYZNAMNYCH UDALOSTI A SVATECNICH DNU S velkymi zacatecnfmi pismeny pfSeme nazvy vyznamnych udalostl (VelkdJrancouzskd revoluce. okres Praha-zdpad.'f:edn{ prumyslovd skola sta­ vebnf v Hradei Krdlove. Vy. sportovnfch a jinych soutezi (Pohdr mistru evropskjch zem{. automobil zn. Gymndzium v Ndehode. prijelJavoritem apod. Valdstejnskj palde. Tynskj chrdm aj. S velkym zacatecnim pfsmenem pfSeme i nazvy vyznamnych budov: Prazskj hrad (nebo jenom Hrad). napi'. Obeen{ urad v Best{ne. Za vlastnf jmena pokladame take nazvy nlznych vyrobku a dopravnfch prostredku (syr Hermelfn. Zdvod m{ru. avsak pokud uz zobecnela. 34--50. Zdkladn{ skola v Hostivici. Bl~h. Ty. Vdnoce. Pevecki sdruzenf mo­ ravskjch utilelu. diplomatickych aktu (Charta Organizace spojenych ndrodu). Zknicene lze lllit takoveho vlastniho jmena bez predlozky nebo s jinoll pi'edlozkou: Prestupn{ stani­ ce je Mustek. Fakultn{ nemocnice s poliklinikou na Bulovce. Mistr Jirdsek (ale mistr Jan Hus). Hudebn{ divadlo v Karlfne apod. vezmi sf aspirin. Ndrodn{ knihovna v Praze. Favorit apod. DOPRAVNICH PROSTREDKU APOD. Poslaneckd snemovna. Ceskd tiskovd kaneeldf.

kakao misto cacao. vitrfna. ale bezne se uzivaji podoby se z. signal x sympatie). chinin. kurs i kurz. ze se ve vetSine ostatnich padll a v odvozenych slovech vyslovuje [z].lim zpusobem (se s nebo z) lze psat take ta slova. radio. V mnohych prejatych slovech delka kollsa. Jen ve slovech zcela zdomacnelych piSeme po d. recidiva. Nektere . -rs. b) Ve slovech reckeho nebo latinskeho puvodu ponechavame puvodni x (praxe. ale v rade pfipaduje mozno psat samohlasku krat­ kou nebo dlouhou (vagon i vagon. tora. gale­ rie. sezona i sezona). rezerva. V takovychto pripadech se pfipousti i psani se s (tedy napr. Pak zpravidla piSeme pis­ menD pro samohlasku kratkou (motiv. barie­ ra. Zilladni je podoba se s.) PiSe se tedy puIs i pulz. boje. archiv i archfv. kultura. ale nikoli "analyza" nebo "analysa". n pismeno y bez zretele na puvod slova (krokodyl. azyl. ackoli se tam vyslovuje pouze [s]. expres.puvodni a jinou cast v podobe pocestene. Nemuzeme vsak psat jednu cast slova v podobe. Dvo. fyzika.levy vsak nepocesiujeme: a) Ponechavame psani i a y (riskovat x rytmus. pulsovat i pulzovat. tenismisto tennis aj. Zvlaste casto se ve shode s vyslovnosti meni puvodni s na z: poezie. -ns. je-Ii ve spisovne vyslovnosti pevna (napr. kura). chlor i chlor. benzin i benzfn. se [s] nebo [z]: diskuse i diskuze./fkus. mechanismus i mechanizmus. reziser i rezizer. 141 . literatura). Zakladni jsou podoby se s. pedagog misto paedagog. renesance i renezance. PiS erne analyza nebo analysa. akvarium. poezie i poesie). t. zvlast slova dlouho a casto uzivana (napr. Vyslovovana delka samohlasek se v pismu oznacuje predevsim tehdy. nytovat). televize. kursista i kurzista apod.). Dvoji psanou podobu (se s nebo z) muze mit i pfipona vyslovovana [-izmus]. lokomotiva. atelier. atletmisto athlet. tygr. iluze. u nichz je pripus­ tena dvoji vyslovnost. existence). (Je tomu tak proto. Dvoji podoba se vyskytuje i na konci slov zakoncenych na -Is. resort i rezort. /antazie. ekonomie misto oekonomie.Psani slav prejatych a cizich SLOVA OBECNA Slova prejata z cizich jazyku piSeme vetsinou pravopisem pocestenym. napr. moda.

Buddha. V(den. Archangelsk. Jmena pochazejfcf z jazyku uzfvajfcfch jinych pfsmovych soustav se prepisujf podle ustalenych pravidel tak. napr. R(m aj. Isldmabdd aj. Charles de Gaulle. Bir­ mingham [bermingem]. DilU. vyslov [sarI d gol]. 142 . Krysto[ Kolumbus. Boris Pasternak.JMENA VLASTNI Vlastnf jmena pochazejfcf z jazyku uzfvajfcfch latinky se pISf vetsinou pravopisem puvodnfm. Mnichov. napr. PaNt. Jen nekterych vlastnfchjmen uzfvame ve vzite pocestene podobe. Henryk Sienkiewicz [henrik senkjevic]. Chang-cchun. napr. abychom ceskymi pfsmeny pfi­ bliine vystihli jejich vyslovnost v puvodnfm jazyce.

ale napr.VIII. Na ndbfeZf Vltavy stojl N d rod n I d i v a d I o. Jestlize nedochazf k smda­ ni mluvcfch. (Viz tei str. na plakatech. Dialog se clenf na repliky. jde 0 monolog. Jazykove dorozumivani je mluvene a psane. Napr.. co bude nasledovat. To t 0 d i va ­ d I 0 bylo postaveno (t at 0 bud 0 va byla postavena) . nejde tedy 0 pouhe razenfjednotlivych vet (vypovedf) za sebou. predchazejfcf vypoved' pnpravuje po­ sluchace nebo ctenare na to. v reklamach. i hudebni skladby. mikresy. Vysledkem jazykoveho vyjadfovcini jsou rUzne druhy komunikatu. kombinovanYch.. 119). obsahuje nektere jejf prvky. SpechUni prosti'edky kompozice (vystavby) textu Pfi vystavbe projevu nasledujicf vypoved' navazuje na predchazejfcf. tj. Soudrznost textu zajisiuje spolecne tema projevu a vecnevyznamova souvislost mezi vyjadrovanymi obsahy. jestliie projev promiSi nebo piSe jeden autor. spojitost.rozmluvy. rozhovory dvou a vfce lidf. tj. pro m I u v ). NejcastejSi projevy jsou dialogy . mimojazykovych. Soudrznost textu Zakladni vlastnosti textu je jeho navaznost. Tyto rozmluvy majf casto charakter sledu otazek a odpovedf. Moje sestfe­ 143 . textu (j a z y k 0 v Yc h pro j evil. S kombinacf jazykoveho a nejazykoveho vyjadrovanf se setka­ vame casto v knihach pro deti (viz komiks). popr.. K mimojazykovemu (nejazykovemu) vyjadfovanf slouzf obnizky. TEXT A SLOH Text Pri vzajemnem dorozumfvani uzivaji lide rUznych prostredku: jazyko­ vych. Vyslovne vyjadrovanf souvislostf pak obstaravajf specialnf prosrredky vystavby textu a specialni jazykove navazovacf prostredky. na vystupovani (a smdaml jednotlivych mluvcfch.. soudrznost: text "drzf pobromade".

ktera navazuji jednak na prvky daneho textu. Clenitost textu DaISi vyraznou vlastnosti textu je jeho clenitost (cleneni). ). Spechllni jazykove navazovaci prostredky Prostredky soudrznosti textu jsou rUzneho druhu: prostfedky slovni (opakuje se pojmenovani z ptedchozi vety ve vete nasledujici.. vyse: divadlo. s t a i (hlavni cast) a z a v e r. V basni odpovida odstavci sloka (strofa). Tento postup vychazi ze vztahu uz zname informace (z vypovedi pred­ chazejicD a dosud nezname informace (podavane ve vypovedi nasledujici). jed­ nak mimo text (Bydlfm v Praze. Zpravidla obsahuji jednu rozvinutou myslenku. shoda pnsudku s podmetem: Pozdl veLYer prisel Petr s Martinou. podstatne informace. ale take mist­ ni a casova ptislovce. nebo oddfly). odkazuje se zajmenem: toto. dale jeste na kapitoly. Existuji i daISi prosti'edky navazovaci: spojovaci vyrazy. Luetin soused. byva pomerne kratkY.. lednoho nasla opusteneho v lese. d f tv e jsem byl utitelem). d r u hem u zemrel jeho pan. Odstavce zacinajf na novem tadku odsazene (odstavene ~ odstavec) od jeho zacatku. zat{mco ona se s ndmi bavila /pfisel. Stat (hlavni cast) obsahuje jadro sdeleni. Text (zvlaste jeho hlavni cast) byva casto rozclenen (pro prehlednost a pro dobrou orientaci ctenafe) do odstavcu (u dlouheho textu. a tedy se skladaji z vice vet nebo ridceji z jedne. 0 nich . prostredky gramaticke (napr.Martina/). Uvod ptedjima hlavni obsah textu. Text (delSi) obsahuje Uv 0 d. Te d' pracuji v nakladatelstvt. anebo se uzije jeho synonymum nebo slovo nadrazene (budova) apod. tam j sem se pfestlhoval pfed rokem. Zaver shmuje podstatne myslenky textu.nice Lucka ma dva psy a 0 nich ti pov{m. 144 . srov. jejich zduvodnovani. pfipravuje posluchace nebo ctenare na jeho ptijeti. napt. dusledky '" Proto je tato cast nejdeISi.. Hned sel spat.Petr: ona se bavila . sel. jindy nazna­ cuje dalsi vyvoj nebo reseni problemu apod. nekdy hodnotf. v ro­ mane.

Jazykovy styl byva vymezovan jako z pus 0 b v Yb e r u a us p 0 ­ r a dan i j a z y k 0 v Yc h pro s t red k u v jazykovych projevech. na jeho vyjadi'ovacfch schopnostech. To je chapani uzsi.. na jeho osobnfch vlastnostech a sklonech (napi'. styl bytoveho zaflzeni ("Lud­ vik". jen obcas se na neeD zeptali. Tato mi­ vaznost je zajistena obdobne jako navaznost jednotlivych vet v textu (viz vyse). Styl je vlastnostf nejen jazykoveho projevu. ale i styl zivotni (asketicky. ro­ mansky.Sousedni odstavce jednoho textu zpravidla na sebe navazuji. podle nehoz styl (sloh) je jed­ notfci (sjednocujicf) a diferencujici princip jazykove­ ho projevu. nahly zvrat deje apod. Slob (sty)) Vlastnostf jazykoveho projevu je i jeho styl (sloh). romantickou. Pffidad mekkeho pi'eehodu: Utilel kladl ZMum otazky a daval jim pokyny k praei. romanticky. plynule prechody. Mladka a J. v popisovani predmetu apod. rUzne styly skoku do vysky). pilne zapisovali. tad odpovfdali. styl architektonicky (napr. mnohomluvnost X strohost. neni-Ii tomu tak. srov. Je-Ii tato navaznost zrejma (byva vyslovne vyjadrena). volfme prechod ostry az prudkY. rozmarily). pouze chceme-Ii naznacit rychlou zmenu. nebo alespofi. goticky). usilujeme 0 mekke. zai'adfme projev do urcite doby nebo k literamfmu smeru (jde-li 0 basefi. Pak ukol dokoncili a utilel praee sebral. nebo realistickou). realisticky). na rozdfl od sirsfho pojeti. vymezene podle hlavnich cinnosti. vtipnost x nezajimavost. jde me z i ods t a v c i 0 prechod mekky. Suehe­ ho). jde 0 prechod ostrY. stylI. 145 . sty1 literarni (napr. styl oblekanf (romanticky.. sportovni styl (napr. ale 0 stylu mluvime i u rUznych jinych Iidskych vytvOnl. Slobotvorni cinitele Styl jazykoveho projevu je zavisly na jeho autorovi: na autorove vzde­ lani. biedermeier). ktere pfi tvorbe proje­ vu probfhaji.. Prave podle stylu mnohdy pozname autora projevu (odliSfme napi'. Ve vypravovani. plynuly. sportovnf).

referaty aj. odborny. komu je projev urcen. Individualni (osobni) styl autora tedy z a vis f n a uvedenyeh indivi­ dualnich cinitelich. 4. styl recnicky (styl verejnyeh a oficial­ 146 . adresat: ten. nebo psana. ze muze sledovat jen urcite mnozstvf infonna­ cf v danem okarnziku. na jeho milade apod. prostesdelovaci (nekdy se mu rHea bezne dorozumfvacf nebo hovo­ rovy). jindy se tento styl vydeluje zvlasi. ).podle stupne odbomosti a podle toho. Krome toho styl kazdeho jazykoveho projevu zavisf na mnoha cinite­ lfeh nezavislyeh na autorovi. jed­ nacf). K nim patn: 1. 3. ze se posluehac zpravidla nemuze znovu k textu vratit (nenf-Ii text nahran). ehee­ me nekoho rozesmat. forma projevu: mluvena. mira pi'ipravenosti projevu: projevy pripravene.. nebo nepfiprave­ ne. eheeme nekoho poucit. Nekdy se k tomuto stylu pmazuje i styl administrativni (lirednf. licel. ell. prakticky odbomy a populari­ zacnf . Druhy stylu Pod 1e fun k e e rozlisujeme tyto zakladnf (funkcnf) styly (slohy): 1.. eheeme nekoho zfskat pro neeo nebo jen mu neeo sdelit . . styl novin ajinyeh hromadnyeh sdelovacfeh prostred­ ku.. nehromadf se v nem fakta. komu je projev urcen (jinak fonnulujeme text urceny detem. nebo 0 pro­ jev soukromy (povfdanf v lizkem kruhu pratel) az intimnf. do ktere projev vstupuje: zdajde napr. napr. prevazuje v nem prostsf vetna stavba. funkce projevu (napr. Mluveny projev na rozdil od psaneho bere zretel na to. jinak odbomfkum. prednasky. 5. publicisticky. 2. K nemu se nekdy pfirazuje i tzv. situace. rozhlasu i televize. 3.peclivost x lajdaetvi) i na jeho okamzitem stavu. vystoupenf pred vetSfm okruhem lid!). 2. letadel). 0 verejny projev (srov. oznacujeme je jako slohotvorne cinitele objektivni. zamer. ktery se cleni na vedeeky. promyslenejsf po stranee obsahove i vyrazove nez nepfipravene. pritom oba texty se mohou tykat tehoz predme­ tu promluvy. uzfvany v neoficialnfm a neverejnem styku pfi sdeIovanf kazdo­ dennfch skutecnostf.. Proto mluveny projev byva fonnulovan jednodu­ seji. Projevy pfipravene byvajf usporadanejsf.

Do 0 b I a s t i 0 d b 0 r n e pam vedecke i popularizacni vyklady a prak­ ticke odborne popisy a vyklady 0 slozeni a fungovani urcit)'ch pnstroju.. povidka. novela. zafuenf. prostredich.. stroju. epika) ajejich zanrovych druhu (napr. popr. slohove utvary byly omezeny jen na jednu slohovou oblast. komentare (rovnez pnspevky uvahove. ze by urcite formy. jednoduchy popis a proste vypravovanf.. Mezi nejcastejsi administrativni utvary nalezf tiredni dopi­ sy a zadosti. Autori se ve fejetonu vyslovuji k aktualnim jevum. ovsem zamyslejici se nad konkretnim aktual­ nim probIemem. b9vaji zpra­ covany umelecky. zahrnujici styl projevu basnickych.. komedie. kazani).nich mluvenych projevu. Funkeni styly a formy projevu Pro kazdou slohovou oblast. tj. Vsechny projevy techto oblasti jsou bez citoveho zabarveni. provozech. 6da. ale na rozdfl od uvodniku a komentare lehkym. zprava. humomym. interviewy (rozhovory se zajimavymi osobnostmi z ruznych oblasti zivota). Pub lie i s t i k a zahrnuje ruzne formy. Napr. rozhlasu i tele­ vize patn i zpravodajske utvary. Reportaze mohou byt zpracovany umelecky.). v nichz autor s dokumentami presnosti ctenare. posluchace nebo divaka informuje o zajimavych mistech. jindy se tento styl vycleiluje jakO' samostatny.) a dramatickych (tragedie. Ovsem nelze nci.). 4. komentujici ho). inzerat. k nejbeznejsim druhum projevu pro s t e s del 0 v a c f c h pam oznameni. soudni rec. Nejbeznejsi jsou uvodniky (clanky zpravidla zacfnajici na prvni strane novin. snahu po napra­ ve chyb a omylu. napr. zprava. ktere maji uvahovy cha­ rakter a zab9vaji se vyznamnymi spolecenskymi problemy). pro urcity funkcni styl jsou pnznacne ur­ cite postupy zpracovani (slohove postupy) a formy projevu (slohove utvary neboli zanry). nekdy i ironic­ kym zpusobem s cflem kritizovat. U mel e c k y sty I obsahuje bohatou skalu forem basnickych (viz Iyrika. vyvolat odezvu. utvary. samozrejme do novin. 147 . Take fejetony. umelecky. oznament. srov.. sonet. V oblasti publicisticke jsou caste i reportaze. fo­ rem prozaickych (roman. prozaickych (belet­ ristickych) i dramatickYch. a to na zaklade sveho pn­ meho styku s temito misty. hymnus.. vyskytujicf se v novinach i jinde v publicistice.

Rozlisujeme tyto slohove postupy: 148 . Styly a spisovny jazyk Odborne a publicisticke projevy. hereu.Umeleeky styl vyuziva nejn1znejsich slohovyeh utvan'l. Ve vyja­ drovacf praxi se s jednotlivymi slohovymi utvary nesetkavame vzdy v jejich ciste podobe. Naopak nejcastejsimi prosti'edky teto oblasti jsou v Ce­ ehaeh obeena cestina a na Morave pnslusny dialekt nebo interdialekt. narodniho jazyka. SpfSe se tedy v jednom jazykovem projevu vyskytujf vedle sebe. hanaeke. slang (napi'. setkavame se nekdy i v nieh s prosti'edky z jinyeh utvan1 narodniho jazyka (obeeneces­ ke podoby. Umeleeky styl na rozdil od odborneho a publicistiekeho vyuziva vseeh utvan'l a n1znyeh prosti'edku.). od spisovneho jazyka pi'es obeenou cestinu. pri vypravenf udalostf je nejdrfve popsano mfsto deje nebo se pred vykladem nejakeho zai'izenf uvadf jeho popis a po vykladu pak ll<lsleduje uvaha 0 jeho budoucfm praktickem uplat­ nenf apod. Heeni (subjektivniho popisu) uvahy. Slohove utvary a slohove postupy Rozlisujeme tyto slohove utvary: zprava a oznameni vypravovani popis vyklad uvaha S 1 0 h 0 v e u t v a r y jsou z a 10 zen y n a tzv. vypravovani. neni omezovana na pro­ sti'edky spisovne. Napr. profesni mlm u (napi'.sob podani. popisu. zvlaste psane. Oblast prosteho sdelovani. lekaru. Slohovy postup je eelkovy zpu. profesni vyrazy apod.) k mistnim narecim (napi'. Jsou-li realizovany mluvenou formou. zvlaste soukromeho. lasske). zpraeovani te­ matu. mivaji za zaklad spi­ sovne vyjadi'ovani. s 10 h 0 v Yc h p 0 stu pee h. v navaznosti na sebe rUzne slohove postupy. ale i dalSich.). spor­ toveu.

Informacnf slohovy postup podava fakta (co.. hezkj x osklivy.tako­ vy popis muze slouzit i jako navod k Cinnosti) v urcitem poraclku. . Vyznamne mfsto tady majf hodnotfcf slova. Wi tom popisujeme osobu bud' pnmo (pojmenovavame jeji vlastnosti. pracovitost x Zenost). zivych bytost!) i deju (napr. jindy jde 0 vypravovani s famcem (vychazi se z konce udalosti a pak se vypravovani vracf k jeji­ mu zacatku a odtud se postupuje dale). ca­ sove aj. jak deje probihaji. napr. a proto se vyznacuje snahou 0 zajimavost. Postupuje se od nejdulezitejsich nebo nejnapadnej­ sfch rysu k vedlejsfm nebo mene napadnym. a to vnejsi i vnitfui. nebo nepnmo. ). Popisny postup vystihuje charakteristicke. Na rozdil od popisu (i odbomeho) se nespokojuje s vystizenfm vnejsf podo­ 149 . Vypravecf postup podava deje. pnme reci.. popr.. Pred­ mety se popisuji zpravidla v ustalenem poradi: zdola nahofU. tzv. Casto se pn vypravovani uplatnuje postup shodny s postu­ pem deje Uakjeho slozky za sebou nasledovaly). rozlisujfcfmi a hodnoticfmi pndavnymi nebo podstat­ nymi jmeny: velikj x maZy. zleva dopra­ va. pracovnich postupu . pn niz se projevil urcity charakte­ risticky rys osoby). charakteristika. kde se stalo nebo stane) bez zvlastnmo fonnalniho zpracovani jen ve vecnych (mistnich. pnznacne rysy. udalosti. znaky ob­ jektu (predmetu. zvlaste pndavna jmena a pnslovecne vyrazy mistni. vypravujeme udalost. zpravi­ ella podle toho. K popisnemu postupu se vaze i popis osoby. jak jsou objekty usporadany. kdy. zpredu dozadu. casovych) nebo fonnalnich (abecednich) souvislostech. Vykladovy postup spociva ve vysvetlovanf podstaty urcitych jevu. prezentu his­ torickeho /pn vypraveni minuleho deje se uzije tvaru pntomneho casu/. V tomto pnpade se vedle popisneho postupu uplatiiuje i postup vypravecf (napr. pnbehy jako jedinecne. 0 napeti a to se odrazi v rozmanitosti a pestrosti vyjadrovani (zvlaste ve vyuzivani dejovych sloves.infonnacnf vypnivecf popisny vykladovy uvahovy Dva posledne jmenovane postupy byvaji nekdy spojovany do postupu vykladove-uvahoveho.

piechodnfky apod. mesic.. protoze autor z vykladu jevu nebo z vypravenf udalosti vy­ chazf nebo jimi sve uvahy doplnuje. protoze. archaickych (jakjsem byl pravil. uhlf. K vyjadienf osobniho zaujetf. Te dosahujeme pomocf odbornych nazvu (termfnu) ajednoznac­ ne uzitych jinych pojmenovanf. anzto apod. Uvahovy postup zalezf v piedvadeni autorovych osobnfch nazorii. cerne. zelene zla­ to = cukr. uspofddat brifink = kratke strucne informativnf setkanf s novinan) a umeleckych. zvolad. V 0 d b 0 r nyc h t ext e c h je nutna piesnost a jednoznacnost vyja­ drovanf. cukr.mohou byt expresivnf. basnickych (luna = mesfc. Slohove vrstvy jazykovych prostredku Riizne druhy jazykovych projevii a cele jejich oblasti jsou rUzne naroc­ ne na vyber jazykovych prostiedkii. se uzfvajf ve vsech funkcnfch stylovych oblastech a ve vsech druzfch projevii. mimo. zvl. z titulu. citoveho a doboveho neutralnl.by. vesna = jaro). ale postihuje vnitfuf souvislosti a vztahy. v zamyslenf se nad skutecnostf a v jejfm hodnocenf a v zaujfmanf postojii k jeviim skutecnosti.) aZ za­ staralych. pospi­ chat.). publicistickych (bile. bezne dorozumfvacfch (tedka. kolektor = podzemnf chodba. napi. Tento postup se casto kombinuje s postupem vykla­ dovym (v odborne oblasti) nebo s postupem vypravecfm (v umelecke ob­ lasti) apod. uherdk). nezabarvene (srov. Na rozdil od vykladu se v uvaze uplatnuji city a postoje autora a to se odrazf i ve volbe jazykovych pro­ stiedkii . ktera vy­ 150 . chmel. neuzfva se zpravidla prostredkii zastaralych a kniznfch. proudovd vystavba. Vedle teto neutralnf sty­ love vrstvy jsou vsak prostredky slohove zabarvene: vrstva prostredku hovorovych.jaro. propracovanou stavbou vetnou. uhlO. hodnocenf slouzf citove z~barvene vyrazy i vety. existujf i speci­ alnf vrstvy prostiedkii odbornych (meningitida = infekcnf zanet mozko­ vych blan. Ve s pis 0 v n em pro j e v u pro s t e s del 0 va c f m se uZlva prostiedkii neutralnfch a hovorovych. Jazykove prostredky z hlediska slo­ hoveho. a proti tomu kniz­ nlch (nazirdno z tohoto uhlu pohledu. podmfnky vzniku a trvanf jevu i jeho diisledky. piacf (Cert aby to vzal! Ne abys pfisel pozde! Aby uz byly prdzdniny!). znoj = pot. v nfz jsou ulozena potrubf a rUzna vedenf). ted'. rozkazovad.

jez pnpomfnaji projevy umeleeke. delegace setrvaly v delUrn prdtel­ skim rozhovoru). 151 . je sice rozsifujf. adresata projevu. k nim patn elipticke (neuplne) vyjadfovani v oblasti slovni i vetne stavby. ktere nejdffve popfSeme a rozebereme. privrene aZ zavrene oCi posluchace mohou signalizovat jeho nezajem 0 projev (jindy ovsem premyslenf). napr. ale zaroven uvolllujf jejich jednoznacny vyznam. vznikajfci nutnostf ryeWe. Pub lie i s tie k e pro j e v y. abstraktnf. protoze se jich uzfva mnohdy nepresne (napr. presvedco­ vat a zfskavat verejnost. Vy j ad r 0 van i u mel e eke na rozdfl od odbomeho. byva obrazne. rozmanitost a pu­ sobivost. vrcholny sumit. Pro publieistiku je vedle aktualizaee typieka i automatizaee vyjadfova­ ni (opakujf se eele "bloky" vyrazu. predstavy. Projevy mluvene a psane Ve vseeh stylovyeh oblasteeh se projevuji rozdily mezi projevy mluve­ nymi a psanYmi. kyvani hlavy ve smeru zepredu dozadu a zpet znamena u nas souhlas (u Bulhanl nesouhlas). Tim.: Druhy zpusob. a to podle sveho osobniho vkusu. Projevy mluvene pocitaji stirn. Autor sdeluje adresatovi svoje vize.stihuje vztahy mezi jevy skutecnosti. k tomu casto slouzf podradna sou­ vetf a jednoduehe vety s bohate rozvitymi cleny. a to rozmanitymi zpusoby a prostredky. Napr. jeho frazovani (Clenenf) a uiivani pauz. Zameme je voH z vyrazu a jinyeh prostredku synonymnieh. tresenf brady je znakem rozechvenf mluvciho. ktereho zde pouzijeme. ktere je po­ jmove. Mnohe v projevu dokreslujf i gesta a mimika autora. Vyznamna je intonace projevu. nazome. vreholne setka­ nf). vychdzf z nekolika obecnych a vidy platnych zdsad. Proto z hlediska uzi­ tyeh jazykovyeh prostredku maji sve zvlastnosti. ze je uzfvajf mimo odbomy text. smnit je vreholna sehuzka. a proto uZlvajf pnslusnyeh prosrredku. usiluji 0 aktualnost. zajfmavost. ze nektere pnmo nevyrcene skutec­ nosti jsou zrejme ze situace projevu a ze souvislosti. popr. Napr. jez majf za ell informovat. cerstve informaee. napr. Potom objasnfme jejich aplikaci v rilznych situa­ cich s vyuzitfm (vyuZivajfce k tomu) nasich df{ve zlskanych vedomostf. Z oblasti odbome prebirajf publi­ ciste termfny. zvednuty ukazovak znacf vystrahu: pozor!. pffiezitostnyeh ozi­ veni.

vybereme.zvlast je-Ii zesileni spojeno se zmenou vysky hlasu. slozitejsi vetna stavba a vilbec peeli­ vejsi volba jazykovych prostfedku nez pro projev mluveny.si'la blasu. roztfidime a zvolime postup pro zpracovava­ 152 . Vybrana fakta.. protoze smefuji primo k posluchaci. dlouhe pauzy byvaji pfiznacne pro vahavost autorovu. Ke kultivovanemu vystupovani patri i vhodne ("nejazykove") chovani. Invence. Shromazdeny material posoudime. co neni vhodne. Na rozdil od toho psany projev musi byt formulovan tiplneji. Projevy mluvene na rozdil od psanych jsou bezprostrednejsi. odstiiiuje intonacne i sHou hlasu projev. V rUzne situaci a podle rUzne intonace muie napt'o slovo pros(m (izolovane.Je tady pan( Novdkovd? Pros(m (ozve se pani Novakova). aby nebyl monotonni. zkusenosti. Etapy tvorby jazykoveho projevu PO vytvareni (produkovani) jazykoveho projevu se osvedcuje zacho­ vavat jisty postup.Pros(m. co bude pred­ metem jazykoveho projevu. tempo feCi apod. aby ho posluchaCi staciIi vnimat a chapat.. cojste iYkal? . uzite jako vypo­ ved') znamenat zadost. . Proto psany projev je mirocnejsi na vyjadrovani souvislosti a vztahil. muze znamenat i povzbuzenf apod. Kompozice. zesileni hlasu milze znamenat snahu vyjadfit. Napr. zvlaste ne­ pi'ipraveny. ale take muze byt odrazem autorova rozcileni . aby cte­ nan bylo zrejme. je pro nej typicka propracovanejsi.Pros(m. . 2. reaguji na jeho chovani.: Pros(m.(No) pros(m! (= zase to neudelal: v jine situaci = jak to najednou udelal dobi'e). poznatky. co autor mini (zpravidla se ho primo nemilze zeptat). ze jde o dillezite sdeleni. a vyradime to. koordinace pohybil a slusny postoj. umimena gestikulace a mimika. vezmere si to. co se k danemu tematu hodi. nabidku. 1. S ohledem na posluchace projev cleni a spravne pnzvukuje. . otazku. Je-Ii dana tema. Mluvci voH takove tempo projevu. pak sbirame fakta a poznatky. co rna byt zdilrazneno. Mluveny projev klade na luluvciho jine miroky nez projev psany. to. byvaji citove zabarvenejsi. primerene zdilraziiuje to. podejte mi vodu. reakci na osloveni. shromazd'u­ jeme zkusenosti. hodnoticf vztah mluvcmo k nejake skutecnosti (negativni i pozitivnf).

pfipravirne si jeho osnovu. ta zvazu­ jerne a vybfrarne nejpfilehavejsf.. Rozhodnerne 0 usporadani obsahovych slozek. Usilujerne 0 vystizne a vhodne vyjadrenf rnyslenek. 153 . eely postup (body 1-3) znovu posoudfrne a provederne potrebne upravy a opravy. vetna. 4. 3. ale i ustnfho projevu predern pfipraveneho. postoju. Tento postup se uplatnuje nejen pfi tvorbe pfsernneho.. Korektura (uprava). a v souladu se zvolenyrn postupern (viz bod 2) clenfrne text na odstavce. Ide-Ii 0 delSi projev. citu. Stylizace. Osnova rnuze byt: heslovita.ni projevu. avsak v jedne osnove heslovite a vetne vyjadrovani radeji nestndarne. Pfi styIizovanf projevu shrornazd'ujerne rUzna resenf.

.. Slohove rozdfly mezi synonymy. Tffdenf slov odvozenych pffponami.. Obecne vyklady 0 jazyce .......... Vyznamy slov .................... jazyky Cesky jazyk a jeho utvary Jazykoveda a jejf sloiky o dejimkh ceskeho jazyka Jazykova kultura.....Obsah I................ Slovnf zasoba a jejf jednotky Slova a pojmy Slovnfky Slohove rozvrstvenf slovnf zasoby Citove zabarvenf slov Slova jednoznacna a mnohoznacna Homonyma Zmeny slovnmo vyznamu ..... Rec... Tvoreni slov Zpusoby tvorenf novych pojmenovanf.. slova odvozena a jejich casti Odvozovanf pnponami.. Slova vyznamove protikladna (antonyma) Odbome mizvy (termfny) 5 5 6 7 8 9 II.......................... Slova souznacna (synonyma) Vyznamove rozdfly mezi synonymy.. Odvozovanf predponami Obmenovanf vyznamu slov predponami ... 11 11 12 13 13 15 15 15 16 17 17 18 19 19 20 20 20 20 22 22 24 24 25 26 26 27 III....... Odvozovanf Slova pi'touzna... Skladanf slov Zkracovanf Spojovanf slov v souslovf Prejfmanf slov z jinych jazyku ......

Druhy zajmen Sklonovani zajmen Sklonovani zajmen bezrodych Sklonovani zajmen rodovych Zajmenne sklonovani zajmen rodovych Sklonovani zajmen rodovych podle vzorU pndavnych jmen Zajmena nesklonna 28 28 3 1 31 32 32 32 33 34 35 36 40 41 44 46 47 49 50 51 51 53 54 55 56 57 57 58 59 59 62 65 ........ Sklonovani pndavnych jmen...................... kure................I~ Tvaroslovi ............ Druhy slov a jejich vyznamy Podstatna jmena...... Druhy podstatnych jmen Mluvnicke vyznamy podstatnych jmen Rod Cislo Pad Sklonovani podstatnych jmen Pfehled vzorU podstatnych jmen Sklonovani podstatnych jmen rodu muzskeho podle vzorU pan..... Sklonovani nekterych typu vlastnich jmen ffidavna jmena Druhy pndavnych jmen... Sklonovani pndavnych jmen tvrdych '" Sklonovani pndavnych jmen mekkych Sklonovani pndavnych jmen pfivlasmovacich Stupnovani pndavnych jmen.............. brad............... stroj Sklonovani podstatnych jmen rodu muzskeho podle vzorU predseda..... soudce Sklonovani podstatnych jmen rodu zenskeho podle vzorU zena.... staveni Sklonovani nekterych jmen prejatych ................. more.......... rUze........................ Zajmena... kost Sklonovani podstatnich jmen rodu stredniho podle vzorU mesto.... pisen.. muz.......

Tvary od kmene pntomneho . Skloiiovani cislovek . . Druhy pnslovci . . Zpusob . Slovesne tvary a jejich tvoreni ze slovesnych kmenu .. A " a psanI CIS Iovek "V" Ltenl . 3. . PfeWed slovesnych tvarU Casovani sloves podle tffd a vzorU .... 1. Mluvnicke vyznamy a tvary sloves . Kmen pntomny a kmen minuly . Predlozky . tnda Slovesa nepravidelna . Slovesny vid . 2. tffda . Cas . tvary jednoduche a slozene . Cislo . Stupiiovani pnslovcl . tnda . Slovesny rod . Osoba . Pnslovce . Tvofeni pnslovcf . tnda 4. Druhy pfedlozek . Skloiiovani cislovek zakladnich :. Slovesa . druhovych a nasobnych . Tvary urcite a neurcite. Nektere druhy sloves . Tvary od kmene minuleho . 5. Skloiiovani cislovek fadovych. Uzfvanf predlozek sa z . Druhy cislovek . 65 65 66 67 67 69 70 70 71 71 72 72 72 73 73 74 74 74 75 76 78 78 78 80 81 81 82 82 82 82 83 83 84 84 85 .Cislovky . tnda .

... 103 Podmet 103 Pnsudek 104 Wtne cleny rozvijejfci 105 Predmet 105 Pffslovecne urceni 106 Pnslovecne urcenf mfsta 107 Pnslovecne urceni casu 107 ..................................... 88 Vypoved' a veta................. 88 Druhy vet podle funkce (postoje mluvcmo) 88 Wty oznamovacf 89 Wty rozkazovacf 89 Wty tazaci 89 Wty pracf 90 Wty zvolaci 91 Wty kladne a zapome 91 Stavba vety 92 Skladebnf vztahy a skladebnf dvojice............. vetne cleny 92 Vyjadrovani skladebnfch vztahu 93 Druhy skladebnfch dvojic 94 Zmnozene vetne cleny 95 Vztah souradnosti 96 Carky v nekolikanasobnem vetnem clenu 97 Vztah pnstavkovy 97 Wty dvojclenne a jednoclenne 97 Souvetf................... 85 86 87 v..... 100 101 Souvetl souradne a podradne Carka v souvetf 101 Druhy vetnych clenu 102 Wtne cleny zakladni.......Spojky Castice Citoslovce .. 99 Wty jednoduche a souvetl 99 Vztahy mezi vetami v souveti................................................................................ Skladba ~................

..... . . .......... . .... 107 Pnslovecne urceni pnciny 108 Pnslovecne urceni ucelu 108 Pnslovecne urceni podminky 109 Pnslovecne urceni pnpustky 109 Pi'ivIastek 109 11 0 Pnvlastek shodny a neshodny 111 Nekolik pnvlastkil a podstatneho jmena Pnvlastek tesny a volny 112 Doplnek........ 121 121 121 122 123 123 123 124 125 125 126 127 127 128 130 ........1 V " v" L enenl na vetne " k use y vetny pnzvuk vetna melodie Vys1ovnostni sty1y .. .............. Zvukova stranka jazyka Fonetika M1uveni Hlasky a jejich druhy Siabiky Spisovna vyslovnost Rozdfly mezi psanou a zvukovou podobou siov Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti siov Nejcastejsi nedostatky ve vyslovnosti siov pfejatych Zvukova stranka siova Zvukova stranka vety »....... ......... . ...... ..... . ..... ....Pnslovecne urceni zpilsobu a miry......... 113 Pnma a nepnma fee 114 Odchylky od pravidelne vetne stavby 114 Cleny nezapojene do skladebnich vztahil 114 115 vety neuplne (elipticke) Pofadek siov (siovosled) 115 Tvofeni vet 116 119 Stavba textu Navazovacf prostfedky 119 Odkazovacf prostfedky a elipsa 120 Tematicka navaznost vet 120 VI..

.. pe Psani me a mne Pnpony -ny a -ni...a zPsanf predpony vzPsani velkych zaeateenich pismen Psanf slov prejatych a cizich Slova obecna Jmena vlastni 131 131 131 132 134 135 135 136 136 137 138 139 141 141 142 VIII. ve................ Pnpony -sky (-stvi... vje a be. Text a slob Text Soudrznost textu Specialni prostiedky kompozice (vystavby) textu Specialni jazykove navazovacf prostredky Clenitost textu Sloh (styl) Slohotvomf einitele Druhy stylu Funkeni styly a formy projevu Styly a spisovny jazyk Slohove titvary a slohove postupy Slohove vrstvy jazykovych prosrredku Projevy mluvene a psane Etapy tvorby jazykoveho projevu 143 143 143 143 144 144 145 145 146 147 147 148 149 151 152 . -stvo) Psanf predpon s....... Pravopis Pismo a pravopis Oznaeovani hhisek pismeny Psani iIi a y/y Psani ti a U Psani bje............VII........................

esc. JUDr. s.­ ISBN 80-7168-474-0 176-072/2-97 UCEBNICE FORTUNA. Gregr a syn./fax 02-791 05 13 . 11000 Praha 1. PhDr. Vlastimil Styblik. tel.o. prof. Zdenek Hlavsa. FORTUNA = UCEBNICE Nase ucebnice si mufete objednal na vysc uvedene adrese nakladatclstvf nebo zakoupit primo v nasich prodcjnach Velkoprodejna Ostrovnl30.r. PhDr. Miloslav Dlouhy Vytvarml a technicka redaktorka Jitka Greplova Publikaci vyrobila: Tiskarna dr.. Frantisek Talian. Antonin Tejnor Prehledn6: mluvnice cestiny pro~ a~ mmm vlceletych Obalku navrhla Olga Tesarova Vydalo roku 1997 nakladatelstvi ucebnic Fortuna.. Pocet stran 160 Druhe. teJ. 14900 Praha 4.. E. esc. doplnene vydani Cena Kc 69.lfax 02-24 23 4515 (ucebnice pro vsechny typy zakladnfch a strednfch skol) FORTUNA . J ungmannova 7. DrSc.PhDr. 11000 Praha 1 Odpovedny redaktor PhDr. K MiHcovu 674.expedicni stredisko. PhDr. Marie Cechova.