C) Vlnová optika

• 1. Interference světla
◦ = fyzikální jev, potvrzující vlnovou povahu světla
▪ vzniká skládáním dvou nebo více světelných vlnění
▪ nelze ji přímo pozorovat
◦ příčina = vlastními zdroji světelných vln jsou jednotlivé atomy svítících těles, které
vysílají vlny různých frekvencí a po velmi krátkou dobu (10-8 s), interferenční obrazec
se neustále mění (změna osvětlení není pozorovatelná)
▪ oko vnímá pouze jednu – střední hodnotu osvětlení
◦ proto je interference je pozorovatelná pouze tehdy, jestliže interferenční obrazec je stálý
a to je právě tehdy, jestliže skládaná světelná vlnění jsou navzájem koherentní
▪ koherentní jsou taková světelná vlnění, která mají stejnou frekvenci a jejichž
vzájemný fázový rozdíl se v uvažovaném bodě prostoru s časem nemění
◦ znázorňování pomocí laseru (monofrekvenčního zdroje světla)
◦ důkaz → Youngův pokus = 2 štěrbinový experiment
▪ Z … štěrbinový zdroj světla
▪ Z 1, Z 2 … dvojice štěrbin, zdroje koherentního světla
• světlo se z nich šíří v kulových vlnoplochách a světlo z každého zdroje osvětluje
stínítko S
• → dvousvazková interference způsobuje nerovnoměrné osvětlení stínítka
• → vzniká interferenční obrazec (interferogram)

◦  l=l 2−l 1 … dráhový rozdíl světelných vlnění v bodě A

◦  l=k⋅ pro k =0,1, 2, ... … při interferenci koherentního vlnění o vlnové délce
 vzniká interferenční maximum v bodech, pro které je splněna tato podmínka
▪ vzniká v místech, kde se koherentní světelná vlnění setkávají se stejnou fází


◦  l=2k – 1 pro k =1, 2,... … podmínka interferenčního minima
2
▪ vzniká v místech, kde se koherentní světelná vlnění setkávají s opačnou fází

◦ využití: interferometrie, holografie, tenké vrstvy

• 2. Interference na tenké vrstvě
◦ = paprsek dopadající na tenkou vrstvu se částečně odráží a částečně láme do druhého
prostředí
▪ 1 ... dopadající paprsek
▪ 2 ... odražený paprsek na 1. rozhraní
• (opticky hustší) - opačná fáze
▪ 3 ... odražený paprsek na 2. rozhraní
• (opticky řidší) - stejná fáze
◦ výsledek interference závisí na celkovém dráhovém rozdílu Δs mezi 2. a 3. paprskem
λ
▪ Δs=2 n⋅d 
2
• d ... tloušťka vrstvy
• n ... index lomu tenké vrstvy
• λ ... vlnová délka světla
• k ... řád interferenčního maxima (minima)
◦ podmínka největšího zesílení
▪ Δs=k⋅λ
λ
▪ 2n⋅d =k⋅λ
2
λ
▪ 2n⋅d = 2k−1⋅ 
2
• PODMÍNKA INTERFERENČNÍHO MAXIMA PRO TENKOU VRSTVU
◦ podmínka největšího zeslabení
λ
▪ Δs= 2k1⋅ 
2
λ λ
▪ 2nd = 2k1⋅ 
2 2
λ
▪ 2nd=2k⋅ 
2
• PODMÍNKA INTERFERENČNÍHO MINIMA PRO TENKOU VRSTVU
◦ využití interference světla na tenké vrstvě:
▪ měření vlnové délky světla Newtonovými skly
• složení Newtonových skel :
◦ ploskovypuklá čočka s velkým poloměrem křivosti R
◦ tenká vzduchová vrstva
◦ skleněná deska
◦ tloušťka tenké vzduchové vrstvy se spojitě mění, místa o stejné tloušťce
vytvářejí soustředné kružnice o středu v bodě dotyku čočky (0)
◦ změřením poloměru kroužků a poloměru křivosti čočky můžeme potom určit
vlnovou délku dopadajícího monofrekvenčního světla
▪ kontrola rovinných a kulových ploch čoček a hranolů
• kontrolní předmět se přiloží ke skleněné formě a čím méně se objeví
interferenčních proužků, tím je plocha daného předmětu hladší
▪ použití protiodrazné (antireflexní) vrstvy
• pokrývání vnějších ploch čoček objektivů tenkou vrstvou materiálu o vhodně
zvoleném indexu lomu (menším než index lomu skla čočky)
• tloušťka vrstvy se volí tak, aby při interferenci světla odraženého od vnější a
vnitřní strany tenké vrstvy nastalo interferenční minimum
• potlačení odrazu světla vstupujícího do optického přístroje
• 3. Ohyb světla
◦ = nastává tehdy, jestliže světelné vlnění dopadá na rozhraní s překážkou a za překážkou
se šíří jinak, než odpovídá zákonu přímočarého šíření světla
▪ pokus: ohyb světelného paprsku na jehle, vlasu
• vzniká ohybový obrazec charakteristický světlými a tmavými proužky
interferenčních maxim a minim
▪ vysvětlení: Huygensův princip – ohybové jevy jsou výrazné, když rozměry překážky
jsou velmi malé, nebo když je pozorujeme v dostatečné vzdálenosti od překážky
▪ ohyb světla je pozorovatelný pouze na úzkých štěrbinách, tenkých vlasových
vláknech, jehlách apod.
◦ a) ohyb světla na hraně
▪ vzniká vícesvazková interference
◦ b) ohyb světla na dvou štěrbinách
▪ čím užší štěrbina, tím výraznější ohyb světla
▪ ohyb světla omezuje rozlišovací schopnost optických přístrojů
▪ a … šířka štěrbiny
▪ b … vzdálenost štěrbin
▪ Δs … dráhový rozdíl
▪ α … odchylka rovnoběžných paprsků od původního směru
• potom pro interferenční maximum platí :
◦ Δs=k⋅λ
◦ b⋅sin α=k⋅λ
◦ k … řád interferenčního maxima ( k = 0,1,2)
◦ λ ... vlnová délka světla
• 4. Ohyb světla na optické mřížce
◦ optická mřížka = soustava velkého počtu rovnoběžných štěrbin v malé vzájemné
vzdálenosti
◦ vzdálenost sousedních štěrbin nazýváme perioda mřížky = (mřížková konstanta)
◦ optické mřížky s velmi malou mřížkovou konstantou (několik set vrypů na 1 mm délky
mřížky) se využívají např. ve spektroskopii
◦ maxima vyšších řádů vznikají symetricky na obě strany od maxima nultého řádu,
proužky pro každou barvu mají jinou polohu a vznikají tzv. mřížková spektra
• 5. Holografie
◦ = trojrozměrná rekonstrukce obrazu založená na interferenci a ohybu koherentního
světla laserů
◦ záznam předmětu v citlivé vrstvě fotografického filmu
◦ široký svazek světelných paprsků vyzařovaných laserem se optickými prostředky rozdělí
na 2 svazky:
▪ osvětlovací svazek = dopadá na zobrazovaný předmět
▪ předmětový svazek = nese informaci o rozložení intenzity světla na předmětu a o
jeho trojrozměrné struktuře
▪ → referenční svazek světelných paprsků
◦ v místech interferenčních maxim je deska nejvíce osvětlená
◦ v místech kde se světelné vlny setkávají s opačnou fází je deska nejméně osvětlená
◦ vyvolání → interferenční obrazec = hologram (z nepravidelně rozmístěných
interferenčních maxim a minim)
◦ získání obrazu → rekonstrukcí = hologram se osvětlí laserovým světlem pod stejných
úhlem, pod nímž dopadal referenční svazek na fotografickou desku při zhotovování
• 6. Polarizace světla
◦ víme: světlo = příčné elektromagnetické vlnění, v němž vektor E kmitá v rovině kolmé
na směr, kterým se vlnění šíří
◦ přirozené světlo (sluneční) = směr vektoru E se nahodile mění → světlo nepolarizované
(a)
◦ světlo, v němž vektor E kmitá pouze v jedné rovině, je světlo lineárně polarizované (b)
◦ způsoby polarizace nepolarizovaného světla :
▪ 1. odrazem a lomem
▪ 2. dvojlomem
▪ 3. pomocí polaroidů
◦ 1. polarizace světla odrazem a lomem
▪ nepolarizované světlo dopadá na skleněnou desku pod úhlem α, polarizuje se tak, že
v odraženém světle vektor E kmitá kolmo k rovině dopadu (tzn. rovnoběžně s
rovinou rozhraní) – nastává neúplná polarizace
▪ úplná polarizace nastane např. pro sklo o indexu lomu 1,5 při úhlu dopadu αB = 57º
(Brewsterův polarizační úhel = lomený a odražený paprsek jsou v tomto případě
navzájem kolmé)
▪ částečná polarizace pomocí lomu = v tomto případě vektor E polarizovaného světla
kmitá rovnoběžně s rovinou dopadu
◦ 2. polarizace světla dvojlomem
▪ v krystalech některých látek je rychlost světla v různých směrech různá = krystaly
nazýváme opticky anizotropní a při dopadu světla v nich nastává dvojlom
▪ → světelný paprsek se rozpadá na paprsky dva:
• paprsek řádný
• paprsek mimořádný
▪ pokus: islandský vápenec
▪ světlo řádného a mimořádného paprsku je úplně lineárně polarizované, vektory E
však kmitají v rovinách navzájem kolmých
◦ 3. Polarizace světla polaroidem
▪ polaroidy = speciální filtry sloužící k polarizaci světla
▪ polarizátor = zařízení, kterým se přirozené světlo mění na polarizované
▪ analyzátor = polarizátor, který propouští polarizované světlo jen s určitou orientací
kmitové roviny
• 7. Praktické využití polarizovaného světla
◦ a) při zkoumání opticky aktivních látek
▪ (látky stáčející kmitovou rovinu polarizovaného světla – např. cukr) → využití při
určování koncentrace cukru v roztoku
▪ stočení polarizovaného světla měříme tzv. polarimetry
▪ princip polarimetru
• Z … zdroj
• P … polarizátor
• A … analyzátor
• S … úhloměrná stupnice
• L … opticky aktivní látka
◦ b) ve fotoelasticimetrii = metoda, která s využitím polarizace a umělé anizotropie
zkoumá mechanická napětí v různých objektech
◦ c) zobrazovač LCD
• III. Shrnutí
◦ základní jevy vlnové optiky:
▪ interference světla, ohyb světla a polarizace světla
◦ koherentní světelná vlnění jsou vlnění stejné frekvence, jejichž fázový rozdíl je v
uvažovaném bodě prostoru konstantní
◦ interference světla je skládání světelných vlnění
◦ při skládání koherentních vlnění vznikají interferenční jevy
◦ výsledkem interference je zesílení světla v místech interferenčních maxim, kde se vlnění
setkávají se stejnou fází, a zeslabení světla v místech interferenčních minim, v nichž
mají vlnění fázi opačnou
◦ podmínky interference pro dráhový rozdíl  l :
▪ Interferenční maximum
•  l=k  pro k = 0, 1, 2, ...
▪ Interferenční minimum

•  l=2k−1 pro k = 1, 2, ….
2
◦ ohyb světla je podmíněn vlnovými vlastnostmi světla a způsobuje, že za neprůhlednými
překážkami se světlo šíří jinak, než by to odpovídalo přímočarému šíření světla, světlo
proniká i do geometrického stínu za překážkou
◦ při ohybu na optické mřížce nastává interferenční zesílení světelného vlnění o vlnové
délce  ve směrech určených úhlem  , pro který je splněna podmínka
b sin =k  , kde b je perioda optické mřížky (mřížková konstanta) a k = 0, 1, 2, … je
řád difrakce
▪ využívá se v mřížkovém spektroskopu
◦ polarizace světla
▪ polarizované světlo je příčné elektromagnetické vlnění, jehož vektor E kmitá stále v
jedné rovině (lineárně polarizované světlo)
▪ světlo lze polarizovat odrazem a lomem
▪ polarizované světlo lze získat pomocí polarizačního filtru (polaroidu)
▪ při polarizaci dvojlomem se světelný paprsek rozdělí na dva paprsky, jejichž světelné
vlnění je polarizován v rovinách navzájem kolmých
▪ polarizované světlo se využívá v polarometrii, ve fotoelasticimetrii, v konstrukci
zobrazovačů LCD a snímačů optického záznamu na kompaktních discích
 D) Elektromagnetické záření a jeho energie
• 1. Přehled elektromagnetického záření
◦ každý zdroj elektromagnetického záření vyzařuje do okolního prostoru energii.
▪ např. žárovka svítí a světlo (ale i značná část tepla) se šíří do okolního prostoru
▪ účinek záření vnímáme až při jeho dopadu na povrch tělesa.
▪ dopadne-li světlo na citlivou vrstvu filmu, projeví se účinek záření tím, že negativ při
vyvolání v osvětlených místech zčerná

• 2. Přenos energie zářením

◦ vyzařování energie v podobě světla lze posoudit:
▪ a) subjektivně = na základě účinků světla na zrak; popisujeme pomocí
fotometrických veličin
▪ b) objektivně = tj. za použití vhodných měřících přístrojů; popisujeme pomocí
radiometrických veličin
◦ fotometrické veličiny:
▪ 1. svítivost = vyjadřuje vlastnost zdroje světla
▪ 2. světelný tok = vztahuje se k přenosu světla prostorem
▪ 3. osvětlení = určuje účinky světla při jeho dopadu na povrch tělesa

• 3. Elektromagnetické záření těles

◦ zahřátá tělesa vysílají elektromagnetické záření, které vyvolává pocit tepla (tepelné
záření)
◦ vlastnosti tepelného záření :
▪ má spojité spektrum
▪ rozdělení energie podle vlnových délek závisí na teplotě tělesa → barva tělesa se
mění s teplotou
• o t < 525 °C - infračervené záření (nevidíme)
• o t = 700 °C - tmavočervená barva
• o t = 900 °C - červená barva
• o t = 1100 °C - oranžově červená barva
• o t = 1300 °C - bílá barva
• o t = 3000 °C - modrobílá barva
◦ rozdělení energie závisí i na chemickém složení a struktuře tělesa
◦ každá látka zároveň pohlcuje i odráží zářivou energii
◦ pro lepší popis a zkoumání těles při pohlcování a odrážení záření zavádíme model tzv.
ČERNÉHO TĚLESA
• 4. Záření černého světla
◦ ČERNÉ TĚLESO = takové těleso, které veškerou dopadající zářivou energii pohlcuje
(bez ohledu na vlnové délce) a potom ji vysílá pouze ve formě tepelného záření
▪ v přírodě takové těleso neexistuje
▪ v praxi ho můžeme realizovat dutinou se začerněnými vnitřními stěnami a s malým
otvorem
▪ dopadající záření při mnohonásobných odrazech předá svou energii stěnám černého
tělesa, které ji vyzáří ve formě tepelného záření
▪ experimentálně bylo zjištěno :
• při určité teplotě T vyzařuje černé těleso do okolí elektromagnetické vlnění
různých vlnových délek
• tato vlnění nejsou ale vyzařována černým tělesem se stejnou intenzitou
◦ M λ ... spektrální hustota vyzařování
◦ λ ... vlnová délka vyzařovaného záření
◦ vlnová délka λ max záření, které je černým tělesem vyzařováno s největší
intenzitou, je tím kratší, čím větší je termodynamická teplota T
▪ tuto závislost popisuje: Wienův posunovací zákon
b
▪ λ max=
T
▪ b ... konstanta ( b=2,9⋅10−3 m⋅K )
▪ vlnová délka λ max , při které nastává maximum vyzařování, je nepřímo
úměrné termodynamické teplotě T
▪ snaha také nalézt vztah pro funkci M λ , která určuje tvar křivek
◦ podle klasické fyziky: podíl energie připadající na kratší vlnové délky by se měl
zvyšovat
◦ experimentální zjištění: záření o vlnové délce λλ max černé těleso prakticky
nevyzařuje → rozpor
◦ vysvětlení: Max Planck (1900)
▪ černé těleso nevyzařuje záření spojitě, ale po určitých kvantech, přičemž k každé toto
kvantum záření má energii E, která souvisí s frekvencí f záření vztahem
• E=h⋅ f
• h ... Planckova konstanta ( h=6,625⋅10−34 J⋅s )
▪ vznik kvantové fyziky (elmag. záření vyzařováno po kvantech, každé má energii E)
• 5. Spektra látek
◦ = oblast fyziky založená na zjišťování vlnových délek záření vysílaných různými zdroji
◦ základní přístroj spektrální analýzy = SPEKTROSKOP
▪ složení: kolimátor, disperzní prvek (lámavý hranol), dalekohled
◦ Rozdělení spekter:
▪ 1. podle vzhledu
• a) čárová (spektrum složeno z několika barevných čar - vysvětlení : kvantová
fyzika )
◦ plyny, jednotlivé prvky
◦ čárové spektrum vodíku
◦ čárové spektrum neonu
◦ spojitá (spektrum tvoří souvislý barevný pás, v němž jedna barva přechází
spojitě v jinou)
◦ slunce, vlákno žárovky
◦ mřížkové spojité spektrum
• b) pásová (skládají se z velkého počtu čar, které se nacházejí velmi blízko sebe)
◦ zdrojem jsou zářící molekuly látek )
▪ 2. podle původu
• a) emisní (spektra vzniklá vyzařováním -emisí- zahřátých látek )
◦ emisní spektrum sodíku
• b) absorpční (spektra vzniklá po průchodu světla prostředím, kde se jeho část
pohltí - např. průchod bílého světla parami určitého prvku)
◦ absorpční spektrum sodíku
• c) luminiscenční (spektra pozorovatelná při luminiscenci)
▪ 3. podle disperzních prvků
• hranolová
• mřížková
• interferenční
▪ 4. podle oblastí frekvence záření
• infračervená
• viditelná
• ultrafialová
▪ využití spektrální analýzy
• v astrofyzice (zjišťování složení hvězd - čárová spektra prvků)
• v analytické chemii (složení látek)
• v průmyslu (metalurgie)
• v lékařství, potravinářství, kriminalistice

• 6. rentgenové záření
◦ zdroj = rentgenka
◦ brzdné záření = vzniká zpomalováním elektronů, je spojité
◦ charakteristické záření = změny energie v elektronovém obalu atomu, je čárové
◦ diagnostika, astronomie